STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
NILSE WAHLA
přednesené dne 5. října 2017(1)
Věc C‑473/16
F
proti
Bevándorlási és Menekültügyi Hivatal (dříve Bevándorlási és Állampolgársági Hivatal)
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Szegedi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (Správní a pracovněprávní soud, Segedín, Maďarsko)]
„Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Směrnice 2011/95/EU – Minimální normy týkající se podmínek přiznávání postavení uprchlíka nebo statusu podpůrné ochrany – Článek 4 – Posuzování skutečností a okolností – Posuzovací metody – Psychologické testy – Obavy z pronásledování na základě sexuální orientace – Listina základních práv Evropské unie – Článek 1 – Lidská důstojnost – Článek 7 – Právo na respektování soukromého a rodinného života“
1. Jak mají vnitrostátní orgány posoudit hodnověrnost tvrzení žadatele o azyl, který uvádí jako důvod pro přiznání azylu obavy z pronásledování v zemi svého původu kvůli jeho sexuální orientaci? Konkrétně brání unijní právo tomu, aby tyto orgány vycházely z odborných posudků psychologů?
2. To jsou ve zkratce otázky, které předestírá tato žádost Szegedi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (Správní a pracovněprávní soud, Segedín, Maďarsko) o rozhodnutí o předběžné otázce.
I. Právní rámec
A. Unijní právo
1. Směrnice 2011/95/EU(2)
3. Článek 2 písm. d) („Definice“) směrnice 2011/95 stanoví:
„ ‚uprchlíkem‘ [se rozumí] státní příslušník třetí země, který se v důsledku oprávněných obav před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů nachází mimo zemi své státní příslušnosti a je neschopen přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám odmítá ochranu dotyčné země, […]“
4. Článek 4 („Posuzování skutečností a okolností“) směrnice 2011/95 zní takto:
„1. Členské státy mohou pokládat za povinnost žadatele předložit co nejdříve všechny náležitosti potřebné k doložení žádosti o mezinárodní ochranu. Povinností členského státu je posoudit významné náležitosti žádosti ve spolupráci se žadatelem.
2. Náležitosti uvedené v odstavci 1 zahrnují prohlášení žadatele a všechny dokumenty, jež má žadatel k dispozici a které uvádějí jeho věk, jeho původ, jeho vztahy včetně dotčených příbuzných, jeho totožnost, státní příslušnost nebo příslušnosti, zemi nebo země a místo nebo místa jeho předchozího pobytu, předchozí žádosti o azyl, cestovní trasy, cestovní doklady a důvody podání žádosti o mezinárodní ochranu.
3. Posouzení žádosti o mezinárodní ochranu se provádí jednotlivě a jsou při něm zohledněny
a) všechny významné skutečnosti týkající se země původu v době rozhodování o žádosti, včetně právních předpisů země původu a způsobu jejich uplatňování;
b) významná prohlášení a dokumenty předložené žadatelem, včetně informací o tom, zda žadatel byl nebo by mohl být pronásledován nebo zda utrpěl nebo by mohl utrpět vážnou újmu;
c) konkrétní postavení a osobní situace žadatele, včetně takových faktorů jako jsou původ, pohlaví a věk, aby na základě osobní situace žadatele bylo možno posoudit, zda by jednání, kterým žadatel byl nebo mohl být vystaven, mohla být považována za pronásledování nebo vážnou újmu;
[…]
5. Uplatňují-li členské státy zásadu, podle které je povinností žadatele, aby žádost o mezinárodní ochranu zdůvodnil, a nejsou-li jednotlivá prohlášení žadatele doložena písemnými nebo jinými doklady, nevyžadují tato prohlášení důkazy při splnění těchto podmínek:
a) žadatel vynaložil skutečné úsilí, aby svou žádost odůvodnil;
b) žadatel předložil všechny náležitosti, které měl k dispozici, a podal uspokojivé vysvětlení ohledně jiných chybějících náležitostí;
c) prohlášení žadatele byla shledána souvislými a hodnověrnými a nejsou v rozporu s dostupnými zvláštními i obecnými informacemi o případu žadatele;
d) žadatel požádal o mezinárodní ochranu v nejkratším možném čase, ledaže může prokázat dobrý důvod, proč tak neučinil, a dále
e) byla zjištěna celková hodnověrnost žadatele.“
2. Směrnice 2013/32/EU(3)
5. Článek 10 odst. 3 („Požadavky na posuzování žádostí“) směrnice 2013/32 zní takto:
„Členské státy zajistí, aby rozhodující orgán rozhodl o žádostech o mezinárodní ochranu po přiměřeném posouzení. Za tímto účelem členské státy zajistí, aby:
a) byly žádosti posuzovány jednotlivě, objektivně a nestranně a aby o nich bylo stejným způsobem rozhodováno;
[…]
d) pracovníci, kteří posuzují žádosti a rozhodují o nich, měli v případě potřeby možnost konzultovat s odborníky konkrétní záležitosti, jako například otázky týkající se zdraví, kultury, náboženství, dětí nebo pohlavní identity.“
B. Vnitrostátní právo
6. Ustanovení § 6 odst. 1 A menedékjogról szóló 2007. évi LXXX. törvény (zákon LXXX z roku 2007 o právu na azyl) stanoví:
„Maďarsko přizná postavení uprchlíka cizincům, kteří splňují podmínky stanovené v čl. XIV odst. 3 ústavy.“
7. Ustanovení § 7 odst. 1 téhož zákona stanoví:
„Aniž jsou dotčena ustanovení § 8 odst. 1 tohoto zákona, orgán příslušný v oblasti azylu přizná postavení uprchlíka cizinci, který prokáže nebo s dostatečnou jistotou doloží, že v jeho případě jsou splněny podmínky stanovené v § 6 odst. 1 tohoto zákona, v souladu s článkem 1 Ženevské úmluvy.“
8. Podle § 41 odst. 1 téhož zákona:
„K tomu, aby bylo v azylovém řízení prokázáno nebo s dostatečnou jistotou doloženo, že daný žadatel splňuje požadavky pro přiznání postavení uprchlíka, statusu doplňkové ochrany nebo nároku na dočasnou ochranu, mohou být použity zejména tyto důkazní prostředky:
a) skutečnosti a okolnosti, jimiž žadatel odůvodňuje svůj útěk, včetně odpovídajících důkazů;
[…]
c) jakákoli relevantní a aktuální informace o zemi původu žadatele, včetně právní úpravy a ostatních ustanovení, která jsou pro právní subjekty závazná, jakož i způsobu, jakým jsou používána.“
II. Skutkový stav, řízení a předběžné otázky
9. Žalobce („F“), nigerijský státní příslušník, podal v dubnu 2015 k (současnému) Bevándorlási és Menekültügyi Hivatal (maďarský úřad pro imigraci a uprchlíky, dále jen „Úřad“). Při prvním pohovoru vyjádřil obavy, že v případě, že by se musel vrátit do země svého původu, byl by pronásledován na základě své homosexuální orientace.
10. V následném azylovém řízení Úřad zkoumal hodnověrnost žalobce prostřednictvím několika osobních pohovorů. Úřad poté rovněž určil psychologa, který měl posoudit jeho osobnost, z čehož by bylo možné dovodit jeho sexuální orientaci. Poté, co psycholog provedl vyšetření a osobnostní test, test kresby osoby v dešti (Draw-a-Person-in-the-Rain test), Rorschachův test a Szondiho test (dále společně jen „dotčené testy“), dospěl k závěru, že výsledky vyšetření nepotvrdily tvrzení žalobce o jeho homosexuální orientaci.
11. Rozhodnutím ze dne 1. října 2015 Úřad žádost F o azyl zamítl.
12. F napadl uvedené rozhodnutí žalobou k Szegedi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (Správní a pracovněprávní soud, Segedín). Poukazoval zejména na to, že prováděním dotčených testů byla porušena jeho základní práva a že tyto testy jsou každopádně nevhodné k prokázání sexuální orientace. V rámci následného řízení požádal uvedený soud Ústav pro forenzní expertizu a výzkum o vypracování znaleckého posudku týkajícího se těchto otázek.
13. Ve znaleckém posudku tohoto ústavu se uvádí, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce, dotčené testy umožňují určit s dostatečnou jistotou sexuální orientaci jedince. Posudek rovněž uvedl, že provedením těchto testů nemůže být dotčena lidská důstojnost žalobce.
14. Szegedi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (Správní a pracovněprávní soud, Segedín) dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že nemá vědecké a technické znalosti nezbytné k tomu, aby přezkoumal závěry znalců, nemůže se od těchto závěrů odchýlit. Uvedený soud rovněž konstatoval, že dotčené testy nemají zdravotnickou povahu, jelikož psychologie patří mezi humanitní vědy, a že tyto testy nejsou podobné testům, které Soudní dvůr považoval za neslučitelné s unijním právem v rozsudku A a další(4).
15. Za těchto podmínek se předkládající soud, který má pochybnosti o správném výkladu unijního práva, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí se článek 4 směrnice 2004/83/ES ve světle článku 1 Listiny základních práv Evropské unie [dále jen ‚Listina‘] vykládat v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl v souvislosti s žadateli o azyl, kteří jsou příslušníky [skupiny lesbických, homosexuálních, bisexuálních, transsexuálních a intersexuálních osob (dále jen „LGBTI“)], požadován a hodnocen znalecký posudek forenzního psychologa, který vychází z projektivních osobnostních testů, jestliže při jeho provádění nejsou pokládány otázky týkající se sexuálních zvyklostí žadatele o azyl a žadatel není podroben ani fyzické prohlídce?
2) Pokud znalecký posudek uvedený v první otázce nelze použít jako důkaz, musí se článek 4 směrnice 2004/83 ve světle článku 1 [Listiny] vykládat v tom smyslu, že je-li žádost o azyl podána z důvodu pronásledování na základě sexuální orientace, vnitrostátní správní orgány ani soudy nemají žádnou možnost přezkoumat s pomocí odborných metod, zda tvrzení žadatele o azyl odpovídají skutečnosti, a to bez ohledu na konkrétní charakteristiky těchto metod?“
16. Dopisem ze dne 19. června 2017 předkládající soud informoval Soudní dvůr o tom, že si přeje předložené předběžné otázky změnit v tom smyslu, že odkazy na článek 4 směrnice 2004/83 se nahrazují odkazy na článek 4 směrnice 2011/95.
17. Písemná vyjádření předložili F, maďarská, francouzská a nizozemská vláda a Komise. Na jednání konaném dne 13. července 2017 přednesli ústní vyjádření F, maďarská a francouzská vláda, jakož i Komise.
III. Analýza
18. Podstatou obou otázek předkládajícího soudu, kterými se budu zabývat společně, je to, jak mají vnitrostátní orgány ověřit hodnověrnost tvrzení žadatele o azyl, který jako důvod pro udělení azylu uvádí obavy z pronásledování z důvodů souvisejících s jeho sexuální orientací. Předkládající soud se zejména táže, zda článek 4 směrnice 2011/95, vykládaný ve světle článku 1 Listiny, brání tomu, aby tyto orgány použily odborný posudek psychologa.
A. Úvodní poznámky
19. Než se pustím do podrobného zkoumání konkrétních otázek, jež vyvstaly v projednávané věci, považuji za užitečné stručně připomenout základní ustanovení unijního práva, jakož i judikaturu Soudního dvora k těmto ustanovením. V řadě případů totiž Soudní dvůr již výrazně vyjasnil povinnosti, které mají na základě unijního práva členské státy při posuzování žádostí o mezinárodní ochranu.
20. Podle čl. 10 odst. 3 směrnice 2013/32 musí členské státy zajistit, aby žádosti o mezinárodní ochranu byly posuzovány „jednotlivě, objektivně a nestranně“ a aby o nich bylo stejným způsobem rozhodováno. Podle čl. 4 odst. 3 směrnice 2011/95 musí příslušné orgány při posuzování žádostí zohlednit mimo jiné všechny významné skutečnosti týkající se země původu v době rozhodování o žádosti, významná prohlášení a dokumenty předložené žadatelem a konkrétní postavení a osobní situaci žadatele.
21. Toto posouzení probíhá ve dvou odlišných etapách. První etapa se týká zjištění skutkových okolností, které mohou sloužit jako důkazy na podporu žádosti, zatímco druhá etapa se týká právního posouzení těchto skutečností a spočívá v rozhodnutí, zda jsou vzhledem ke skutečnostem charakterizujícím daný případ splněny hmotněprávní podmínky pro přiznání mezinárodní ochrany(5).
22. Pokud jde o postavení uprchlíka, je pro příslušné orgány klíčové zjistit, zda žadatel má „oprávněn[é] obav[y] před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů“ v zemi své státní příslušnosti (nebo v zemi svého pobytu v případě osob bez státní příslušnosti)(6). Je obecně uznáváno, že homosexuály lze pro tyto účely považovat za určitou společenskou skupinu(7).
23. Podle čl. 4 odst. 1 směrnice 2011/95 mohou členské státy pokládat za povinnost žadatele předložit všechny náležitosti potřebné k doložení žádosti o mezinárodní ochranu. Povinností členských států je posoudit významné náležitosti žádosti ve spolupráci s žadatelem.
24. Článek 4 odst. 5 směrnice 2011/95 nicméně dodává, že uplatňují-li členské státy zásadu, podle které je povinností žadatele, aby žádost o mezinárodní ochranu zdůvodnil, a nejsou-li jednotlivá prohlášení žadatele doložena písemnými nebo jinými doklady, nevyžadují tato prohlášení důkazy při splnění určitých kumulativních podmínek. Mezi tyto podmínky patří zejména skutečnost, že prohlášení žadatele byla shledána souvislými a hodnověrnými a nejsou v rozporu s dostupnými zvláštními i obecnými informacemi o případu žadatele a byla zjištěna celková hodnověrnost žadatele.
25. V rozsudku A a další(8) tak Soudní dvůr zdůraznil, že pokud nejsou podmínky stanovené v čl. 4 odst. 5 směrnice 2011/95 splněny, mohou prohlášení žadatelů o azyl týkající se jejich sexuální orientace vyžadovat důkazy. Tato prohlášení jsou tedy, slovy Soudního dvora, „pouze výchozím bodem v procesu posuzování skutečností a okolností uvedených v článku 4 směrnice [2011/95]“(9).
26. Je nesporné, že žádný nástroj unijního práva nestanoví specifická pravidla pro metody, které mají vnitrostátní orgány použít při posuzování informací a důkazů předložených žadateli a konkrétně při posuzování hodnověrnosti žadatelů. Členské státy tedy mají v tomto ohledu určitý prostor pro rozhodování(10). Použité metody však musí být v souladu s ustanoveními směrnic 2011/95 a 2013/32, a jak vyplývá jasně z bodu 16 odůvodnění prvně uvedené směrnice a bodu 60 odůvodnění druhé z nich, se základními právy zaručenými Listinou, jako je právo na respektování lidské důstojnosti zakotvené v článku 1 Listiny a právo na respektování soukromého a rodinného života zaručené jejím článkem 7(11).
27. V tomto kontextu provedu analýzu právních otázek, které vyvstaly v tomto řízení.
B. Využití odborné konzultace psychologů
28. Za účelem zodpovězení předložených otázek je nezbytné vyjasnit, zda, a pokud ano, za jakých podmínek mohou vnitrostátní orgány využít při posuzování žádostí o mezinárodní ochranu na základě sexuální orientace odborné konzultace psychologů.
29. Na úvod bych však rád znovu zdůraznil, že ústřední otázkou při posuzování, které má být provedeno v souladu s ustanoveními směrnic 2011/95 a 2013/32, je, zda jsou žadatelovy tvrzené obavy z pronásledování oprávněné. Jinak řečeno, příslušné orgány musí zjistit, zda prokázané okolnosti představují takovou hrozbu, že se dotyčná osoba může s ohledem na svou osobní situaci oprávněně obávat, že bude skutečně vystavena aktům pronásledování(12). I když žadatel o azyl poukazuje na obavy z pronásledování na základě sexuální orientace, není vždy nezbytné zjišťovat jeho skutečnou sexuální orientaci, jak zdůrazňují francouzská a nizozemská vláda.
30. Mohou například existovat země, kde — i přes zákony zakazující homosexualitu — někteří homosexuálové (například protože zákon není systematicky uplatňován(13) a s ohledem na jejich sociální, hospodářské a rodinné prostředí, místo, kde žijí, atd.(14)) nejsou vystaveni skutečnému riziku pronásledování. Na druhé straně mohou existovat situace, kdy samotný fakt, že se osoba chová (pokud jde například o oblékání, řeč a projev) způsobem, který je z tradičního hlediska vnímán jako neodpovídající jejímu pohlaví(15), může v případě této osoby vyvolávat skutečné riziko utrpění tělesné nebo duševní újmy(16).
31. Po tomto upřesnění bych rád zdůraznil, že podle čl. 10 odst. 3 písm. d) směrnice 2013/32 musí mít vnitrostátní orgány posuzující žádost o mezinárodní ochranu v případě potřeby možnost konzultovat s odborníky konkrétní záležitosti, včetně otázek týkajících se pohlavní identity.
32. S ohledem na to vyvstává jako první otázka, zda možnost využít odborné konzultace, kterou mají příslušné orgány, zahrnuje konzultaci psychologů.
33. Nevidím důvod, proč by příslušné orgány v zásadě nemohly požádat o konzultaci osoby vyškolené a kvalifikované v oboru psychologie(17), vědy, která studuje lidskou mysl a chování. Nemám za to, že jakýkoliv typ psychologického testu, pokud je považován za užitečný, je vždy nutně neslučitelný s lidskou důstojností. Naopak nelze vyloučit, že alespoň v některých situacích může být pomoc psychologů pro správní orgány rozhodující o žádosti o mezinárodní ochranu nebo pro vnitrostátní soudy, které toto rozhodnutí přezkoumávají, a potažmo i pro samotné žadatele, užitečná.
34. Přítomnost psychologa při pohovoru může například usnadnit žadateli, který tvrdí, že byl pronásledován nebo utrpěl újmu (nebo má pouze obavy z pronásledování, pokud se vrátí do země původu), hovořit otevřeně o jeho předchozích zkušenostech nebo obavách, takže příslušné orgány mohou mít úplnější a pravdivější představu o situaci(18). Podle článku 4 směrnice 2013/32 ostatně musí mít vnitrostátní orgán příslušný k posuzování žádostí „pro plnění svých úkolů […] k dispozici přiměřené prostředky, jakož i pracovníky s odpovídající kvalifikací“. Konkrétně osoby, jež provádějí s žadateli pohovor, musí „mít obecné znalosti o problémech, které by mohly nepříznivě ovlivnit schopnost žadatele absolvovat pohovor“.
35. Orgány mohou mít dále za to, že pomoc psychologa může být užitečná při posouzení celkové hodnověrnosti žadatele. To je důležitý aspekt posouzení prováděného příslušným orgánem, neboť byla-li zjištěna celková hodnověrnost žadatele (a za předpokladu, že jsou splněny i ostatní kumulativní podmínky stanovené v čl. 4 odst. 5 směrnice 2011/95), nevyžaduje sexuální orientace uváděná žadatelem, třebaže není doložena písemnými nebo jinými doklady, potvrzení.
36. Na druhé straně nejsem přesvědčen, že odborný psychologický posudek může z analýzy osobnosti žadatele určit s dostatečnou jistotou, zda je sexuální orientace uváděná žadatelem správná či nikoliv. Zaprvé ze zběžného prostudování vědecké literatury vyplývá, že podle řady vědeckých studií nelze homosexuální muže a ženy z psychologického hlediska odlišit od heterosexuálních(19).
37. Zadruhé si nejsem jist, zda analýza založená na projektivních osobnostních testech je, bez ohledu na její vědecký základ, slučitelná s ustanoveními čl. 4 odst. 3 směrnice 2011/95. Pokud tomu dobře rozumím, skryté konflikty nebo emoce, které má taková analýza odhalit, v očích psychologů, kteří ji provádějí, buď potvrdí, nebo zpochybní žadatelem uváděnou sexuální orientaci. Zdá se mi však, že takový typ analýzy nutně vyžaduje využití stereotypních představ o homosexuálním chování. Maďarská vláda, která byla dotázána na jednání, měla problémy vysvětlit důvody, proč analýza, o kterou se jedná v původním řízení, nezahrnovala využití stereotypních představ. Takový typ analýzy však již Soudní dvůr označil za problematický v rozsudku A a další, jelikož neumožňuje plně zohlednit konkrétní postavení a osobní situaci žadatele(20).
38. Vzhledem k uvedenému vyvstává jako druhá otázka, za jakých podmínek je odborný psychologický posudek přípustný a konkrétně zda může být tento odborný posudek založen na takových testech, o jaké se jedná v původním řízení.
C. Požadavek souhlasu
39. Zaprvé se domnívám, že psychologické testy jsou přípustné pouze tehdy, pokud s nimi žadatel souhlasí, a pokud mohou být provedeny způsobem, který respektuje žadatelovu důstojnost a jeho právo na respektování soukromého a rodinného života.
40. Článek 18 odst. 1 první pododstavec směrnice 2013/32 stanoví, že „[č]lenské státy stanoví, že má být se souhlasem žadatele provedena jeho lékařská prohlídka ohledně známek, které by mohly vycházet z [svědčit o] pronásledování nebo vážné újmy [vážné újmě] v minulosti, pokud to rozhodující orgán považuje za vhodné pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu […] Alternativně mohou členské státy stanovit, že takovou lékařskou prohlídku si zajistí žadatel“.
41. Kromě toho čl. 25 odst. 5 druhý pododstavec téže směrnice — který se týká lékařského vyšetření nezletilých osob bez doprovodu — stanoví, že „[k]aždé lékařské vyšetření musí být prováděno tak, aby byla plně respektována důstojnost každého jednotlivce, byla upřednostňována nejméně invazivní vyšetření a prováděl[i] ho kvalifikovaní zdravotníci, což v nejvyšší možné míře umožňuje dosáhnout spolehlivých výsledků“.
42. V souvislosti s psychologickým vyšetřením není ve směrnici 2013/32 žádné podobné ustanovení. Přesto mám za to, že základní zásady zakotvené v čl. 18 odst. 1 prvním pododstavci a čl. 25 odst. 5 druhém pododstavci směrnice 2013/32 platí do jisté míry i pro psychologická vyšetření(21).
43. Psychologická vyšetření mohou být pro psychiku žalobců stejně invazivní jako lékařská vyšetření pro jeho tělo. Představují rovněž jasný zásah do jeho soukromého života(22). Proto se domnívám, že souhlas žadatele s provedením takových vyšetření je v tomto kontextu nezbytný. Jsem si samozřejmě vědom toho, že v takové situaci, jako je situace žadatele o azyl, lze v praxi stěží nedat souhlas. A to tím spíše, že předložit důkazy o své sexuální orientaci může být často obtížné(23). Podle mého názoru je v důsledku toho ještě důležitější zaprvé respektovat odmítnutí podrobit se takovým vyšetřením. Předpokladem skutečného souhlasu je samozřejmě to, aby žadatel o azyl měl možnost dostatečně se seznámit se všemi prvky a dopady psychologických vyšetření a pochopit je(24). Zadruhé je nanejvýše důležité, aby byla tato vyšetření prováděna způsobem, který respektuje důstojnost žadatele a jeho soukromý a rodinný život(25).
44. Tento výklad podporuje rovněž bod 29 odůvodnění směrnice 2013/32, podle něhož „Někteří žadatelé mohou potřebovat zvláštní procesní záruky mimo jiné vzhledem ke [své] […] sexuální orientaci […]. Těmto žadatelům by měla být poskytnuta přiměřená podpora, včetně dostatku času, s cílem vytvořit nezbytné podmínky pro účinný přístup k řízení, které by jim umožňovaly splnit veškeré náležitosti žádosti o mezinárodní ochranu“. Tento bod odůvodnění potvrzuje citlivou povahu jakéhokoliv zkoumání sexuality určité osoby.
45. Odmítnutí takového vyšetření žadatelem — pokud je zajištěno, že vyšetření je prováděno způsobem, který respektuje důstojnost žalobce a jeho právo na respektování soukromého a rodinného života — samozřejmě nemůže bránit orgánům, aby přijaly rozhodnutí o žádosti(26). To znamená, že uplatňují-li členské státy zásadu, podle které je povinností žadatele, aby žádost o mezinárodní ochranu zdůvodnil, a nejsou splněny podmínky stanovené v čl. 4 odst. 5 směrnice 2011/95, může mít odmítnutí ze strany žadatele určité důsledky, které musí tento nést.
46. Podle předkládacího usnesení F s provedením psychologického vyšetření souhlasil. Předkládající soud nicméně musí ověřit, zda toto vyšetření bylo provedeno způsobem, který skutečně respektoval důstojnost F a jeho soukromý a rodinný život(27).
D. Použití psychologických testů
47. Zadruhé psychologická vyšetření, která mají provést odborníci určení příslušnými orgány, musí být založena na metodách, zásadách a pojmech, které vědecká obec všeobecně uznává, nebo které jsou každopádně dostatečně spolehlivé. Kromě toho musí být tyto metody, zásady a pojmy s ohledem na okolnosti daného případu relevantní pro typ vyšetření, který chtějí orgány provést. Psychologická vyšetření by měla být schopna vést k dostatečně spolehlivým výsledkům(28).
48. Podle mého názoru mohou orgány o vyšetřeních prováděných na základě sporné nebo neuznané vědecké disciplíny stěží mít za to, že mají důkazní hodnotu. Podobně vyšetření, která jsou v zásadě založena na obecně uznávaných metodách, zásadách a pojmech, ale byla použita chybně nebo v nesprávném kontextu, nemohou přinést dostatečně spolehlivé výsledky.
49. Soudnímu dvoru zjevně nepřísluší, aby se vyjadřoval ke spolehlivosti a relevanci konkrétních typů testů dotčených v původním řízení(29). O tom, zda testy použité v případě F (test „Draw-a-Person-in-the-Rain“, Rorschachův test a Szondiho test) jsou – jak tvrdí maďarská vláda – založeny na metodách, zásadách a pojmech, které vědecká obec všeobecně uznává, nebo – jak tvrdí F – předmětem značných kontroverzí ve vědecké literatuře, musí tedy rozhodnout předkládající soud.
E. Právo na účinný opravný prostředek
50. Zatřetí, požádá-li vnitrostátní soud, pro účely přezkoumání rozhodnutí příslušných orgánů o žádosti o mezinárodní ochranu, o posudek odborníka, nemůže mít tento soud za to, za jakýchkoliv okolností, že je de lege nebo de facto závěry odborníka vázán (a a fortiori závěry odborníka, kterého příslušné orgány určily během správního řízení).
51. Podle čl. 46 odst. 1 a 3 směrnice 2013/32 musí mít žadatelé o mezinárodní ochranu právo na „účinný opravný prostředek před soudem“ mimo jiné proti rozhodnutím o jejich žádosti. Tento opravný prostředek musí umožňovat „úplné […] posouzení jak skutkové, tak právní stránky“(30).
52. Článek 46 směrnice 2013/32 – obzvláště pokud je vykládán ve světle článku 47 Listiny – tudíž vyžaduje, aby vnitrostátní soudy mohly provést podrobný, nezávislý a kritický přezkum všech relevantních skutkových i právních aspektů(31). To podle mého názoru nutně zahrnuje možnost odchýlit se od závěrů odborníků – které představují důkaz, jenž musí být hodnocen spolu s ostatními důkazy – které může soud považovat za předpojaté, nepodložené nebo založené na kontroverzních metodách a teoriích.
53. V tomto ohledu je v souladu se zásadou procesní autonomie a s výhradou zásad rovnocennosti a efektivity věcí vnitrostátního právního řádu každého členského státu, aby stanovil pravidla dokazování, důkazní prostředky, které jsou před příslušným vnitrostátním soudem přípustné, nebo zásady, kterými se řídí posuzování důkazní síly předložených důkazů tímto soudem, jakož i požadovanou důkazní úroveň(32). Nicméně na základě zásady efektivity Soudní dvůr konstatoval, že pravidla dokazování nesmí být vnitrostátním soudem uplatňována takovým způsobem, který by prakticky znamenal zavedení neoprávněných domněnek, které by mohly porušovat pravidla dokazování stanovená unijními právními nástroji, nebo narušovat účinnost hmotněprávních pravidel stanovených těmito nástroji(33). Takový problém by mohl nastat v situaci, kdy vnitrostátní soudy by uplatňovaly vnitrostátní pravidla dokazování příliš rigorózně a akceptovaly irelevantní nebo nedostatečné důkazy.
54. Vnitrostátním soudům tedy přísluší ověřit, že jim předložené důkazy jsou dostatečně závažné, přesné a shodující se, takže umožňují učinit závěr, který je z nich vyvozen(34). Musí dbát na zachování vlastního prostoru pro uvážení, pokud jde o to, zda takový důkaz byl předložen právně dostačujícím způsobem či nikoliv, než budou mít za to, že jsou po seznámení se se všemi důkazy předloženými účastníky řízení a jimi uvedenými argumenty schopny s ohledem na veškeré relevantní okolnosti věci, kterou projednávají, učinit v tomto ohledu konečný závěr(35).
55. Opačný názor by v podstatě znamenal, že soud rezignuje na svou úlohu, čímž by byly zmařeny účinky záruky výslovně stanovené v článku 46 směrnice 2013/32. To platí obzvláště o stanoviscích odborníků, která vyjadřují názor na právní otázky. Rád bych například poukázal na to, že znalec ustanovený Szegedi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (Správní a pracovněprávní soud, Segedín) v původním řízení konstatoval, že způsob, jakým psychologové určení maďarskými správními orgány prováděli vyšetření F, neporušil jeho základní práva. To však je zdá se právní posouzení, které přísluší příslušným soudům, nikoliv znalci ustanoveném v řízení(36).
IV. Závěry
56. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázky položené Szegedi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (Správní a pracovněprávní soud, Segedín, Maďarsko) takto:
„Článek 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany, vykládaný ve světle článku 1 Listiny základních práv Evropské unie, nebrání tomu, aby orgány využily odborného psychologického posudku, zejména k posouzení celkové hodnověrnosti žadatele o mezinárodní ochranu, pokud: i) vyšetření žadatele probíhá se souhlasem žadatele a je provedeno způsobem, který respektuje žadatelovu důstojnost a jeho soukromý a rodinný život; ii) posudek je založen na metodách, zásadách a pojmech, které jsou dostatečně spolehlivé a relevantní za okolností daného případu a mohou přinést dostatečně spolehlivé výsledky; iii) závěry odborníků nejsou pro vnitrostátní soudy, které přezkoumávají rozhodnutí o žádosti, závazné.“