ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého rozšířeného senátu)
5. listopadu 2013(*)
„Dumping – Dovoz některých hliníkových fólií pocházejících z Arménie, Brazílie a Čínské lidové republiky – Přistoupení Arménie k WTO – Status podniku působícího v tržním hospodářství – Článek 2 odstavec 7 nařízení (ES) č. 384/96 – Slučitelnost s antidumpingovou dohodou – Článek 277 SFEU“
Ve věci T‑512/09,
Rusal Armenal ZAO, se sídlem v Erevanu (Arménie), zastoupená B. Evtimovem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Radě Evropské unie, původně zastoupené J.‑P. Hixem, jako zmocněncem, ve spolupráci s G. Berrischem a G. Wolfem, advokáty, dále J.‑P. Hixem a B. Driessenem, jako zmocněnci, ve spolupráci s G. Berrischem, a nakonec J.‑P. Hixem a B. Driessenem,
žalované,
podporované
Evropskou komisí, zastoupenou M. Françem a C. Clynem, jako zmocněnci,
vedlejší účastnice,
jejímž předmětem je návrh na zrušení nařízení Rady (ES) č. 925/2009 ze dne 24. září 2009 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímně uloženého cla na dovoz některých hliníkových fólií pocházejících z Arménie, Brazílie a Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 262, s. 1),
TRIBUNÁL (druhý rozšířený senát),
ve složení N. J. Forwood (zpravodaj), předseda, F. Dehousse, I. Wiszniewska-Białecka, M. Prek a J. Schwarcz, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: N. Rosner, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 3. října 2012,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Žalobkyně, Russal Armenal ZAO, je společností vyrábějící a vyvážející hliníkové produkty, která byla založena v roce 2000 v Arménii. Arménská republika přistoupila k Dohodě o zřízení Světové obchodní organizace (dále jen „WTO“) dne 5. února 2003 (Úř. věst. 1994, L 336, s. 3).
2 Na základě stížnosti podané dne 28. května 2008 Evropská komise zahájila antidumpingové řízení týkající se dovozu některých hliníkových fólií pocházejících z Arménie, Brazílie a Čínské lidové republiky. Oznámení o zahájení tohoto řízení bylo zveřejněno dne 12. července 2008 v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. C 177, s. 13).
3 Dopisy ze dne 25. července a dne 1. září 2008 žalobkyně zpochybnila zejména použitelnost čl. 2 odst. 7 nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45) ve znění změn (dále jen „základní nařízení“) [nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, s. 51, oprava v Úř. věst. 2010, L 7, s. 22)] v projednávané věci, a to zaprvé s ohledem na přistoupení Arménské republiky k WTO od roku 2003, zadruhé s ohledem na skutečnost, že nebyly splněny podmínky použití druhého dodatkového ustanovení k odstavci 1 článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu 1994 (dále jen „GATT“), a zatřetí s ohledem na skutečnost, že akty upravující přistoupení Arménské republiky k WTO nestanovují možnost odchýlit se od pravidel obsažených v Dohodě o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu 1994 (Úř. věst. L 336, s. 103, Zvl. vyd. 11/21, s. 189; dále jen „antidumpingová dohoda“). V rámci analýzy týkající se cenového podbízení nebo referenčního cenového podbízení žalobkyně kromě toho zdůraznila nedostatky spojované s jejími produkty, což byla otázka, ohledně níž poskytla doplňující informace v dopise datovaném ke dni 7. října 2008.
4 Žalobkyně dále požádala, aby jí byl přiznán status podniku působícího v tržním hospodářství nebo případně, pokud by to nebylo možné, o individuální zacházení (dále jen „žádost o STH/IZ“). V tomto ohledu Komise dopisem ze dne 19. prosince 2008 zaslala žalobkyni úvahy, na základě kterých dospěla k závěru, že nebyla splněna kritéria týkající se účetnictví a výrobních nákladů uvedená v druhé a třetí odrážce čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení [nyní v druhé a třetí odrážce čl. 2 odst. 7 písm. c) nařízení č. 1225/2009]. V dopise ze dne 5. ledna 2009, žalobkyně zopakovala své výhrady směřující proti použití čl. 2 odst. 7 základního nařízení s ohledem na Arménii a zpochybnila posouzení Komise týkající se kritérií, která Komise pokládala za nesplněná. Dopisem ze dne 19. ledna 2009 Komise odpověděla na tento poslední dopis, přičemž zejména poskytla doplňující vysvětlení týkající se otázky, zda má Arménie status podniku působícího v tržním hospodářství. V dopise ze dne 13. března 2009 žalobkyně Komisi předložila doplňující důkazy týkající se její žádosti o STH/IZ.
Prozatímní nařízení a napadené nařízení
5 Dne 7. dubna 2009 přijala Komise nařízení (ES) č. 287/2009, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo z dovozu některých hliníkových fólií pocházejících z Arménie, Brazílie a Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 94, s. 17, dále jen „prozatímní nařízení“). Dopisem ze dne 8. dubna 2009 Komise zaslala žalobkyni podle čl. 14 odst. 2 a čl. 20 odst. 1 základního nařízení (nyní čl. 14 odst. 2 a čl. 20 odst. 1 nařízení č. 1225/2009) prozatímní nařízení spolu s úvahami týkajícími se výpočtu dumpingového rozpětí a rozpětí újmy vztahujícího se na žalobkyni.
6 Turecko bylo určeno jako analogická země pro účely výpočtu obvyklé hodnoty pro vyvážející výrobce, jimž nebyl přiznán status podniku působícího v tržním hospodářství. Turecký výrobce podobných výrobků odpověděl na dotazník zaslaný Komisí (body 10, 12 a 52 odůvodnění prozatímního nařízení).
7 Podle bodu 13 odůvodnění prozatímního nařízení se šetření dumpingu a újmy týkalo období od 1. července 2007 do 30. června 2008. Kontrola skutečností významných pro posouzení újmy se týkala období od 1. ledna 2005 do 30. června 2008.
8 Podle bodu 19 odůvodnění prozatímního nařízení je dotčeným výrobkem hliníková fólie o tloušťce od 0,008 mm do 0,018 mm, nevytvrzená, válcovaná, avšak dále neopracovaná, dodávaná v rolích o šířce nepřesahující 650 mm a o hmotnosti vyšší než 10 kg, pocházející z Arménie, Brazílie a Čínské lidové republiky, kódu KN ex7607 11 19. S ohledem na podobný výrobek bod 20 odůvodnění prozatímního nařízení stanoví, že hliníková fólie vyráběná a prodávaná výrobním odvětvím Společenství ve Společenství, hliníková fólie vyráběná a prodávaná na domácím trhu v Arménii, Brazílii a ČLR a hliníková fólie dovážená do Společenství z těchto zemí, jakož i fólie vyráběná a prodávaná v Turecku mají v zásadě stejné základní fyzické a technické vlastnosti a totožné základní konečné použití.
9 Pokud jde o přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství, Komise nejprve dospěla k závěru, že Arménie nemůže být pokládána za tržní hospodářství, jelikož je zmíněna v poznámce pod čarou k čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení [nyní čl. 2 odst. 7 písm. a) nařízení č. 1225/2009]. Komise dále uvedla, že žalobkyně nesplnila kritéria týkající se účetnictví a výrobních nákladů uvedená v druhé a třetí odrážce čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. V tomto ohledu zaprvé auditoři vyjádřili výhrady k účetnictví žalobkyně za rok 2006, přičemž žalobkyně neposkytla náležitě prověřené účetnictví za rok 2007. Zadruhé cena zaplacená Arménskému státu za získání akcií podniku provozujícího dřívější produkční místo odpovídala přibližně třetině jejich jmenovité hodnoty a žalobkyně navíc získala zdarma užívací práva k pozemkům (body 24, 25 a 27 až 31 prozatímního nařízení).
10 S ohledem na výpočet dumpingového rozpětí Komise v příloze dopisu ze dne 8. dubna 2009 (viz výše bod 5) vysvětlila, že žalobkyně splnila podmínky pro přiznání individuálního zacházení. Kromě toho z porovnání vážených průměrů běžných hodnot každého dotčeného typu výrobku, který je vyvážen do Společenství a pochází od tureckého výrobce, jenž odpověděl na příslušný dotazník, s odpovídajícími váženými průměry vývozních cen žalobkyně, vyplynulo dumpingové rozpětí ve výši 37 %. Tyto skutečnosti jsou zopakovány v bodech 42, 74 a 77 prozatímního nařízení.
11 Vzhledem k tomu, že se Komise domnívala, že byla splněna kritéria týkající se újmy, příčinné souvislosti a zájmu Společenství, uložila prozatímní antidumpingové clo ve výši odstraňující újmu s přihlédnutím k ceně, která nepůsobí újmu a kterou by mělo získat výrobní odvětví Společenství. V souladu s tím bylo stanoveno prozatímní antidumpingové clo ve výši 20 % pro výrobky vyráběné žalobkyní (body 91 až 94, 119 až 138 a 164 až 170 prozatímního nařízení).
12 Dopisem ze dne 15. července 2009 předala Komise žalobkyni podle čl. 20 odst. 2 až 4 základního nařízení (nyní čl. 20 odst. 2 až 4 nařízení č. 1225/2009) dokument poskytující konečné informace o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, které byly základem návrhu na uložení konečných antidumpingových cel. Komise vyzvala žalobkyni, aby jí k dokumentu poskytujícímu konečné informace zaslala komentáře do 30. července 2009.
13 Dopisem ze dne 22. července 2009 žalobkyně k dokumentu poskytujícímu konečné informace předložila své vyjádření a navrhla závazek ve smyslu čl. 8 odst. 1 základního nařízení (nyní čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1225/2009).
14 Dne 24. září 2009 Rada Evropské unie přijala nařízení (ES) č. 925/2009 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímně uloženého cla na dovoz některých hliníkových fólií pocházejících z Arménie, Brazílie a Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 262, s. 1, dále jen „napadené nařízení“).
15 S ohledem na žádost žalobkyně o STH/IZ Rada v bodech 18 až 26 a 32 odůvodnění napadeného nařízení potvrdila posouzení uvedená v prozatímním nařízení týkající se statusu Arménie, kritérií, o nichž se Komise domnívala, že je žalobkyně nesplnila, jakož i přiznání individuálního zacházení žalobkyni (viz výše body 9 a 10). Za těchto okolností bylo dumpingové rozpětí žalobkyně stanoveno na 33,4 % (bod 4.4 napadeného rozhodnutí). V bodech 55 a 56 napadeného nařízení Rada potvrdila posouzení obsažená v prozatímním nařízení týkající se souhrnného posouzení vlivů dotčeného dovozu. Rada nakonec potvrdila i posouzení obsažená v prozatímním nařízení týkající se újmy a zájmu Společenství a stanovila úroveň pro odstranění újmy způsobené dovozem výrobků žalobkyně na 13,4 %.
16 Za těchto okolností Rada podle čl. 1 odst. 2 napadeného nařízení uložila na dovoz výrobků žalobkyně konečné antidumpingové clo ve výši 13,4 %.
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
17 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 21. prosince 2009 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
18 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 25. března 2010 požádala Komise o vedlejší účastenství v tomto řízení na podporu návrhových žádání Rady.
19 Usnesením ze dne 4. května 2010 vyhověl předseda sedmého senátu Tribunálu návrhu Komise na vstup do řízení jako vedlejší účastnice a ta dne 21. června 2010 předložila spis vedlejší účastnice. Žalobkyně předložila své vyjádření k tomuto spisu dne 23. srpna 2010.
20 Poté, co se změnilo složení senátů Tribunálu, byl soudce zpravodaj přidělen k druhému senátu, kterému byla v důsledku toho přidělena projednávaná věc. Rozhodnutím ze dne 16. května 2012 Tribunál věc přidělil druhému rozšířenému senátu.
21 Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál rozhodl zahájit ústní část řízení.
22 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené nařízení v rozsahu, v němž se jí týká;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
23 Rada navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
24 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
25 Žalobkyně předkládá pět žalobních důvodů vycházejících z následujících skutečností:
– porušení čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení (nyní čl. 2 odst. 1 až 6 nařízení č. 1225/2009), jakož i článků 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody;
– porušení čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení;
– porušení čl. 3 odst. 4 základního nařízení (nyní čl. 3 odst. 4 nařízení č. 1225/2009) a nedostatek odůvodnění;
– porušení zásady rovného zacházení a zjevně nesprávné posouzení;
– porušení zásady řádné správy.
26 V rámci prvního žalobního důvodu, který je třeba přezkoumat jako první, žalobkyně tvrdí, že je nutné prohlásit, že čl. 2 odst. 7 základního nařízení se na ni nepoužije, protože toto ustanovení představovalo právní základ pro uplatnění metodologie třetí země s tržním hospodářstvím v napadeném nařízení. Uplatnění této metodologie podle čl. 2 odst. 7 základního nařízení na žalobkyni v projednávané věci je podle jejího názoru v rozporu s články 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody, jakož i s čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení. Za těchto okolností je třeba prohlásit, že čl. 2 odst. 7 základního nařízení nelze v rozsahu, v jakém je to relevantní v projednávané věci, použít na žalobkyni ve smyslu článku 277 SFEU, a v důsledku toho je třeba zrušit napadené nařízení.
27 V tomto ohledu žalobkyně uvádí, že v souladu se systémem stanoveným antidumpingovou dohodou musí být běžná hodnota vypočtena podle článků 2.1 a 2.2 této dohody s výjimkou dvou případů. První výjimka spočívá v použití druhého doplňkového ustanovení k čl. VI odst. 1 GATT v souladu s článkem 2.7 antidumpingové dohody. Druhá výjimka spočívá v použití aktů upravujících přístup některých zemí Dohody o zřízení WTO, které v tomto ohledu obsahují zvláštní pravidla.
28 Jelikož žalobkyně jakožto podnik se sídlem v Arménii nespadá do oblasti působnosti druhého doplňkového ustanovení k čl. VI odst. 1 GATT a na rozdíl od případů Čínské lidové republiky a Vietnamské socialistické republiky dokumenty týkající se přístupu Arménské republiky k Dohodě o zřízení WTO nestanovují výjimky z článků 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody, tato naposled uvedená ustanovení brání – od uvedeného přistoupení Arménie – uplatnění metodologie třetí země s tržním hospodářstvím na vývoz žalobkyně podle čl. 2 odst. 7 základního nařízen, ať již s odvoláním na poznámku pod čarou k písm. a) tohoto ustanovení vloženou nařízením Rady (ES) č. 905/98 ze dne 27. dubna 1998, kterým se mění [základní] nařízení (Úř. věst. L 128, s. 18; Zvl. vyd. 11/10, s. 111), anebo s ohledem na jakékoli jiné ustanovení čl. 2 odst. 7. Výše uvedená ustanovení GATT a antidumpingové dohody neposkytují prostor pro vytvoření „přechodných“ kategorií mezi zeměmi se státem řízenou obchodní politikou a zeměmi s tržním hospodářstvím a Arménská republika navíc nikdy nesouhlasila s takovým statusem. Z toho vyplývá, že orgány nemohou stanovit běžnou hodnotu s ohledem na žalobkyni, pokud budou postupovat podle metodologie třetí země s tržním hospodářstvím, tak jak tato metoda byla nakonec uplatněna v projednávané věci podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení. Za těchto okolností dané orgány překročily právní rámec stanovený antidumpingovou dohodou ve spojení s ustanoveními primárního práva jako čl. 216 odst. 2 SFEU a judikaturou týkající se použití základního nařízení ve světle antidumpingové dohody. V důsledku toho je třeba prohlásit, že čl. 2 odst. 7 nelze použít v projednávané věci, a napadené nařízení by mělo být zrušeno pro porušení článků 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody a čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení. Takový krok by nijak nezpochybňoval vyjednávací pozici Evropské unie v rámci WTO.
29 Rada nejprve uvádí, že zahrnutí Arménie do poznámky pod čarou k čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení brání použití odstavců 1 až 6 tohoto ustanovení na vývoz žalobkyně. Tuto situaci kromě toho nelze zvrátit výkladem slučitelným s GATT nebo s antidumpingovou dohodou. Je však třeba uznat, že judikatura se omezuje na použití metod dostupných v rámci výkladu, a dále že cílem základního nařízení nebylo zavedení jakékoli povinnosti uplatňovat články 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody na dovoz z Arménie. Rada dodává, že čl. 2 odst. 7 základního nařízení neumožňuje přiznat status podniku působícího v tržním hospodářství takovému podniku, který nesplňuje kritéria obsažená v písm. c) tohoto ustanovení.
30 Rada podporovaná Komisí tvrdí, že v každém případě ani GATT, ani antidumpingová dohoda neukládají orgánům Unie, aby s Arménií zacházely jako s tržním hospodářstvím pro účely šetření v oblasti dumpingu. Přechod k tržnímu hospodářství je navíc postupným procesem, který může vyžadovat dlouhodobé provádění reformních a adaptačních opatření. Arménská republika dále ani nevyjednávala o této otázce při svém přistoupení k WTO, ani nepožadovala takové zacházení ve svých žádostech o změnu statusu v rámci použití základního nařízení. Rada nakonec zdůrazňuje nevýhody, které mohou být s ohledem na postavení Evropské unie vyvolány v rámci multilaterálních vyjednávání možností zpochybňovat legalitu čl. 2 odst. 7 základního nařízení ve světle pravidel WTO. V tomto ohledu Rada uvádí, že existují rovněž jiní členové WTO, kteří s Arménií nezacházejí jako s tržním hospodářstvím, a že na rozdíl od případů Čínské lidové republiky a Vietnamské socialistické republiky si Arménská republika nevyjednala lhůtu, po jejímž uplynutí by ostatní členové WTO byli povinni zařadit ji mezi tržní hospodářství.
Úvodní poznámky
31 Jak žalobkyně několikrát uvádí ve svých písemných vyjádřeních, tento žalobní důvod vyvolává otázku, zda čl. 2 odst. 7 základního nařízení mohl v projednávané věci právoplatně představovat základ pro uplatnění metodologie třetí země s tržním hospodářstvím pro účely výpočtu běžné hodnoty výrobků žalobkyně, jichž se týkalo dotčené antidumpingové šetření.
32 V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že s ohledem na pravidla, která se týkají výpočtu běžné hodnoty a jsou součástí antidumpingové dohody, a pravidla GATT, na které uvedená dohoda odkazuje, je třeba prohlásit, že čl. 2 odst. 7 základního nařízení nelze použít ve smyslu článku 277 SFEU v rozsahu, ve kterém se orgány v projednávané věci opíraly o uvedený článek za účelem uplatnění metodologie třetí země s tržním hospodářstvím.
33 Aby mohla být provedena analýza opodstatněnosti argumentů, o které se žalobkyně opírá v rámci tohoto žalobního důvodu, je nejprve třeba připomenout způsob, jakým orgány v projednávané věci použily čl. 2 odst. 7 základního nařízení.
34 V tomto ohledu vyplývá z bodů 22 až 25 odůvodnění prozatímního nařízení, z bodů 19 a 20 odůvodnění napadeného nařízení a z první stránky dopisu Komise ze dne 19. ledna 2009 (viz výše uvedený bod 4), že orgány se opíraly o zařazení Arménie na seznam zemí uvedených v poznámce pod čarou k čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení. Orgány se dále domnívaly, že vzhledem k tomu, že Arménská republika byla navíc členem WTO ke dni zahájení šetření, bylo možné použít čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení, takže žalobkyně se mohla opírat o čl. 2 odst. 1 až 6 téhož nařízení, pouze pokud by Komise vyhověla její žádosti o přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství. V tomto ohledu vyplývá z bodů 27 až 31 a 43 až 52 odůvodnění prozatímního nařízení, jakož i z bodů 21 až 26 a 35 odůvodnění napadeného nařízení, že žádost o přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství byla zamítnuta. Z týchž bodů odůvodnění dále vyplývá, že běžná hodnota byla v souladu s poslední větou čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení nakonec stanovena s odkazem na údaje z Turecka, které bylo pokládáno za obdobnou třetí zemi s tržním hospodářstvím podle čl. 2 odst. 7 písm. a) téhož nařízení.
35 V tomto ohledu přísluší Tribunálu, aby přezkoumal, zda a za jakých podmínek se mohou orgány domnívat, že smluvní stát WTO představuje zemi, kde neexistuje tržní hospodářství, a následně uplatnit metodologii pro výpočet běžné hodnoty, jako je metodologie popsaná v předchozím bodě. Tento přezkum vyžaduje připomenutí pozice antidumpingové dohody v unijním právním řádu, jakož i výklad uvedené dohody v části, která smluvním státům WTO přiznává možnost odchýlit se od pravidel stanovených v článcích 2.1 a 2.2 této dohody.
36 S ohledem na pozici antidumpingové dohody v unijním právním řádu je úvodem třeba připomenout, že vzhledem ke své povaze a struktuře nepatří Dohoda o zřízení WTO a dohody a prohlášení, které jsou k ní připojeny, v zásadě mezi normy, ve vztahu k nimž unijní soud přezkoumává legalitu aktů unijních orgánů podle čl. 263 prvního pododstavce SFEU. Nicméně v případě, kdy Společenství zamýšlelo splnit zvláštní povinnost, k jejímuž splnění se zavázala v rámci WTO, nebo v případě, že akt Společenství výslovně odkazuje na konkrétní ustanovení dohod a prohlášení obsažených v přílohách k Dohodě o zřízení WTO, přísluší unijnímu soudu přezkoumat legalitu dotčeného aktu Společenství s ohledem na pravidla WTO. V tomto ohledu z preambule základního nařízení, a konkrétně z bodu 5 jeho odůvodnění, vyplývá, že účelem uvedeného nařízení je zejména provedení nových a podrobných pravidel obsažených v antidumpingové dohodě, mezi která patří zejména pravidla týkající se výpočtu dumpingového rozpětí, do práva Společenství, a to za účelem zajištění vhodného a transparentního používání uvedených pravidel. Je tedy nesporné, že Společenství přijalo základní nařízení za účelem splnění svých mezinárodních povinností vyplývajících z antidumpingové dohody (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 9. ledna 2003, Petrotub a Republica, C‑76/00 P, Recueil, s. I‑79, body 53 až 56, a citovaná judikatura), a to provedením čl. 18 odst. 4 této dohody (rozsudek Tribunálu ze dne 3. února 2005, Chiquita Brands a další v. Komise, T‑19/01, Sb. rozh. s. II‑315, bod 160). Kromě toho Společenství zamýšlelo prostřednictvím článku 2 základního nařízení nazvaného „Zjištění dumpingu“ provést zvláštní povinnosti vyplývající z článku 2 této dohody, který se rovněž týká zjištění dumpingu.
37 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že je třeba prohlásit, že čl. 2 odst. 7 základního nařízení nelze použít ve smyslu článku 277 SFEU v rozsahu, ve kterém byla na jeho základě v projednávané věci uplatněna metodologie třetí země s tržním hospodářstvím tak, že došlo k porušení článků 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody. Tato metodologie spočívá v rekonstrukci běžné hodnoty na základě údajů poskytnutých podniky nacházejícími se v třetí zemi, i když jde o dovoz ze zemí WTO, jako je Arménská republika, což není v souladu s kritérii stanovenými druhým dodatkovým ustanovením k odstavci 1 článku VI GATT.
Systém stanovený antidumpingovou dohodou a druhým dodatkovým ustanovením k odstavci 1 článku VI GATT
38 S ohledem na výklad antidumpingové dohody je třeba konstatovat, že argumenty předložené Radou na svou obhajobu vycházející jednak ze skutečnosti, že ani GATT, ani antidumpingová dohoda nevytvářejí zvláštní povinnost zacházet s Arménií jako se zemí s tržním hospodářstvím, a jednak ze skutečnosti, že proces přechodu k tržnímu hospodářství, o kterém navíc pojednává pokračování analýzy provedené Komisí v jejím dopise ze dne 19. ledna 2009 (viz výše uvedený bod 4), jsou založeny na nesprávném pochopení ustanovení GATT a antidumpingové dohody, která se týkají výpočtu běžné hodnoty.
39 Článek VI odst. 1 GATT konkrétně nejprve stanoví, že „výrobek vyvážený z jedné země do druhé musí být pokládán za výrobek uvedený do oběhu dovážející země za nižší cenu, než je jeho běžná hodnota, pokud je cena výrobku a) nižší než porovnatelná cena stejného výrobku, požadovaná za normálních obchodních podmínek při jeho určení pro spotřebu ve vývozní zemi, nebo b) jestliže není takové domácí ceny, nižší než buď i) nejvyšší porovnatelná cena stejného výrobku při jeho vývozu do kterékoli třetí země za normálních obchodních podmínek, nebo ii) výrobní náklady tohoto výrobku v zemi původu, zvýšené o přiměřenou přirážku za prodejní výlohy a zisk“.
40 Z tohoto ustanovení vyplývá, že běžná hodnota je tvořena buď porovnatelnou cenou stejného výrobku, požadovanou za normálních obchodních podmínek při jeho určení pro spotřebu ve vývozní zemi, nebo nejvyšší porovnatelnou cenou stejného výrobku při jeho vývozu do kterékoli třetí země za normálních obchodních podmínek, nebo výrobními náklady tohoto výrobku v zemi původu, zvýšenými o přiměřenou přirážku za prodejní výlohy a zisk.
41 Tato pravidla jsou provedena na úrovni WTO články 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody, které stanoví podrobnější pravidla, ale současně se pohybují v mezích těchto tří možností vyjmenovaných vyčerpávajícím způsobem v článku VI GATT.
42 Článek 2.7 antidumpingové dohody dále stanoví, že článek 2 této dohody se nedotýká druhého dodatkového ustanovení k odstavci 1 článku VI GATT. Toto dodatkové ustanovení stanoví, že „se uznává, že v případě dovozů pocházejících ze země, jejíž obchodní politika podléhá absolutnímu nebo téměř absolutnímu monopolu a v nichž jsou všechny ceny na domácím trhu určovány státem, může být stanovení porovnatelnosti cen ve smyslu odstavce [1] zvlášť problematické a že v takovém případě mohou dovážející smluvní strany Dohody usoudit, že je třeba vzít v úvahu možnost, že přesné porovnání s cenami na domácím trhu takové země nemusí být vždy vhodné“.
43 Na rozdíl od názoru orgánů, články 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody na straně jedné a článek 2.7 a druhé dodatkové ustanovení k odstavci 1 článku VI GATT na straně druhé, nejsou dvěma extrémními případy (tržní hospodářství jako protipól státního monopolu v oblasti obchodní politiky), v jejichž mezích si lze představit celou řadu situací, kdy by antidumpingová dohoda ponechávala zemím WTO svobodu stanovit pravidla, které tyto země pokládají za vhodné s ohledem na výpočet běžné hodnoty, jako je rekonstrukce běžné hodnoty na základě údajů poskytnutých podniky nacházejícími se ve třetí zemi, pokud dotčený výrobce není schopen prokázat, že pokud jde o výrobu a prodej obdobného výrobku, které uskutečňuje, převažují podmínky tržního hospodářství.
44 Antidumpingová dohoda v článcích 2.1 a 2.2 zakotvuje pravidla týkající se výpočtu běžné hodnoty a žádným způsobem nestanovuje, že tato pravidla musí být uplatňována v případě dovozu ze zemí „s tržním hospodářstvím“. Jak Rada konkrétně uznala při jednání, v antidumpingové dohodě, ani v článku VI GATT není obsažen žádný odkaz na pojem „tržní hospodářství“ jako podmínku použití článků 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody a článku VI GATT.
45 Účastníci řízení se kromě toho shodují na tom, že akty upravující přistoupení Arménské republiky k WTO nestanovují žádnou výjimku zprošťující smluvní státy WTO povinnosti uplatňovat pravidla, která jsou slučitelná s články 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody při výpočtu běžné hodnoty výrobků pocházejících z této země.
46 Stanovisko Rady, podle něhož je zahrnutí výjimek z článků 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody spolu s obdobím jejich platnosti do aktů upravujících přístup Čínské lidové republiky a Vietnamské socialistické republiky k WTO pouze důkazem tehdejšího úmyslu časově omezit právo smluvních států WTO neuplatnit pravidla, která jsou slučitelná s uvedenými články, pokud jde o výpočet běžné hodnoty, neodpovídá skutečnosti.
47 V tomto ohledu je třeba připomenout, že bod 15 části I Protokolu o přistoupení Čínské lidové republiky k WTO výslovně stanoví možnost ostatních smluvních států WTO neuplatnit článek 2 antidumpingové dohody v případech, kdy dotčený výrobce (dotčení výrobci) neprokáže (neprokáží), že působí v podmínkách tržního hospodářství, pokud jde o zpracování, výrobu a prodej podobných výrobků. Totéž platí pro bod 3 části I Protokolu o přistoupení Vietnamské socialistické republiky k WTO, který stanoví tutéž výjimku s odkazem na body 527 a 255 zprávy pracovní skupiny týkající se přistoupení této země k WTO. Je třeba zdůraznit, že na rozdíl od toho, co tvrdí Rada a Komise, o dotčené výjimky nežádaly tyto dvě kandidátské země žádající o přistoupení výměnou za stanovení lhůty, po jejímž uplynutí by tyto výjimky byly zrušeny. Jak vyplývá z bodu 150 zprávy pracovní skupiny týkající se přistoupení Čínské lidové republiky k WTO a z bodu 254 zprávy pracovní skupiny týkající se přistoupení Vietnamské socialistické republiky k WTO, smluvní státy WTO vznesly otázku cenové srovnatelnosti v kandidátských zemích a obdržely od nich výše uvedené závazky spolu se lhůtou, po jejímž uplynutí by tyto závazky zanikly. Pokud by však měly být články 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody a druhé dodatkové ustanovení k odstavci 1 článku VI GATT vykládány způsobem navrhovaným orgány, vytvořené výjimky ve formě „závazků“ přistupujících zemí podle protokolů o přistoupení Čínské lidové republiky a Vietnamské socialistické republiky by pozbyly významu, neboť existující právní rámec by již umožňoval to, co stanovují uvedené výjimky.
48 Je tedy nutné konstatovat, že pravidla stanovená v článcích 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody týkající se běžné hodnoty, které provádějí ustanovení odstavce 1 článku VI GATT (viz výše uvedené body 39 a 40) se použijí vyjma případů, kdy jsou výjimky z těchto pravidel stanoveny samotnou antidumpingovou dohodou, GATT, jako je druhé dodatkové ustanovení k odstavci 1 článku VI GATT, anebo akty upravujícími přístup smluvní strany k WTO.
49 V důsledku toho je smluvní stát WTO ve světle článku VI GATT a antidumpingové dohody oprávněn uplatnit na dovoz z jiného smluvního státu WTO odlišnou metodu pro výpočet běžné hodnoty, než je metoda stanovená v článcích 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody, pouze na základě článku 2.7 téže dohody, a tudíž na základě druhého dodatkového ustanovení k odstavci 1 článku VI GATT, anebo v případě potřeby, na základě zvláštního ustanovení obsaženého za tímto účelem v aktech upravujících přístup tohoto jiného smluvního státu k WTO.
50 Za těchto okolností nelze přijmout stanovisko orgánů, podle něhož jim čl. 2 odst. 7 základního nařízení umožňuje neuplatnit pravidla pro výpočet běžné hodnoty, která jsou slučitelná s články 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody, aniž by ji porušily, a to i když se nepoužije druhé dodatkové ustanovení k odstavci 1 článku VI GATT a akty upravující přistoupení vyvážející země k WTO nestanovují takovou možnost. Z předcházející analýzy rovněž vyplývá, že argument orgánů, podle něhož ani antidumpingová dohoda, ani GATT nevytvářejí zvláštní povinnost zacházet s Arménií jako s tržním hospodářstvím, není relevantní, neboť povinnost vyplývající z těchto dohod spočívá v uplatňování pravidel slučitelných s články 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody vůči ostatním smluvním státům WTO, jako je Arménská republika, s výhradami uvedenými v bodech 48 a 49 výše. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že uvedené články obsahují soubor jasných, přesných a podrobných pravidel, která upravují postup výpočtu běžné hodnoty podobného výrobku (viz výše uvedený bod 36), a nepřipojují k nim podmínky, za kterých by jejich používání záleželo na volném uvážení smluvních států WTO. Možnost odchýlit se od těchto pravidel na základě druhého dodatkového ustanovení k odstavci 1 článku VI GATT, na které odkazuje článek 2.7 antidumpingové dohody, je kromě toho přesně vymezena. Do oblasti působnosti tohoto ustanovení spadají konkrétně „země, jejichž obchodní politika podléhá absolutnímu nebo téměř absolutnímu monopolu a v nichž jsou všechny ceny na domácím trhu určovány státem“. Toto právní pravidlo je tedy jasné s ohledem na okruh situací, na které se vztahuje, takže jak Komisi, tak i Radě umožňuje posoudit, zda smluvní stát WTO odpovídá danému popisu a unijnímu soudu umožňuje přezkoumat toto posouzení a v případě potřeby vyvodit příslušné následky v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 36 výše.
51 Pokud jde o tvrzení Rady uvedené na podporu jejího výkladu antidumpingové dohody, podle něhož Spojené státy americké a Kanada Arménii pokládaly za zemi, kde neexistuje tržní hospodářství, i po jejím přistoupení k WTO, postačí uvést, že Rada nezpochybnila podrobné popření této skutečnosti žalobkyní podpořené odkazy na příslušnou právní úpravu těchto dvou zemí, takže tento orgán v každém případě neprokázal věcnou správnost svého tvrzení.
Pravidla stanovená základním nařízením a uplatnění v projednávané věci
52 Za okolností, jako jsou ty, které byly uvedeny v bodech 39 až 50 výše, jestliže unijní zákonodárce přijme ustanovení týkající se zemí, „kde neexistuje tržní hospodářství“, která se použijí na smluvní stát WTO uvedený na seznamu takových zemí, jako je seznam obsažený v poznámce pod čarou k čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, na tento postup se vztahuje druhé dodatkové ustanovení k odstavci 1 článku VI GATT, a vyžaduje tudíž posouzení otázky, zda tento smluvní stát WTO splňuje podmínky stanovené dotčeným ustanovením.
53 Dále je třeba připomenout, že sestavení seznamu zemí, které jsou pokládány za země, kde neexistuje tržní hospodářství, bylo zavedeno článkem 1 nařízení Rady (EHS) č. 1681/79 ze dne 1. srpna 1979, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 459/68 o ochraně proti dumpingu nebo poskytování prémií nebo subvencí zeměmi, které nejsou členy Evropského hospodářského společenství (Úř. věst. L 196, s. 1). Podle šestého bodu odůvodnění nařízení č. 1681/79 představuje sestavení tohoto seznamu kodifikaci praktik vyvinutých tehdy v rámci čl. 3 odst. 6 nařízení Rady (EHS) č. 459/68 ze dne 5. dubna 1968 o ochraně před dumpingem nebo poskytování prémií nebo subvencí zeměmi, které nejsou členy Evropského hospodářského společenství (Úř. věst. L 93, s. 1). Toto naposled uvedené ustanovení však v zásadě zopakovalo definici zemí, kde neexistuje tržní hospodářství, uvedenou v druhém dodatkovém ustanovení k odst. 1 článku VI GATT [s ohledem na praktiky vyvinuté v této souvislosti za platnosti nařízení č. 459/68 viz šestý bod odůvodnění nařízení Rady (EHS) č. 955/79 ze dne 15. května 1979 o uložení konečného antidumpingového cla na určitý typ herbicidu pocházející z Rumunska (Úř. věst. L 121, s. 5)].
54 Rada důsledně dodržovala legislativní praktiku spočívající v sestavení seznamu zemí, které jsou pokládány za země, kde neexistuje tržní hospodářství, odkazem na seznam zemí připojený jako příloha k nařízením o společných pravidlech dovozu ze zemí se státní obchodní politikou, jak ukazuje čl. 2 odst. 5 nařízení Rady (EHS) č. 3017/79 ze dne 20. prosince 1979 o ochraně před dumpingovými nebo subvencovanými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 339, s. 1), čl. 2 odst. 5 nařízení Rady (EHS) č. 2176/84 ze dne 23. července 1984 o ochraně před dumpingovými nebo subvencovanými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 201, s. 1), čl. 2 odst. 5 nařízení Rady (EHS) č. 2423/88 ze dne 11. července 1988 o ochraně před dumpingovými nebo subvencovanými dovozy z jiných než členských zemí Evropského hospodářského společenství (Úř. věst. L 209, s. 1), čl. 2 odst. 7 nařízení Rady (ES) č. 3283/94 ze dne 22. prosince 1994 o ochraně před dumpingovými dovozy z jiných než členských zemí Evropského společenství (Úř. věst. L 349, s. 1) a čl. 2 odst. 7 základního nařízení v jeho původním znění.
55 Kromě toho podle bodů 4 a 5 sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 12. prosince 1997 [COM(97)667 final] tytéž úvahy týkající se spolehlivosti cen v rámci centrálně plánovaných hospodářství vedly k tomu, že Společenství přijalo obdobná ustanovení, jako je čl. 2 odst. 7 základního nařízení, jakož i k přijetí druhého dodatkového ustanovení k odstavci 1 článku VI GATT.
56 Přestože sestavení seznamu zemí, které jsou pokládány za země, kde neexistuje tržní hospodářství, s ohledem na něž musí být běžná hodnota vypočtena na základě jiných metod, než jsou metody stanovené v článcích 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody, samo o sobě nepředstavuje porušení této dohody, skutečnost, že je na daném seznamu nadále zařazena země, která mezitím přistoupila k WTO, se musí zakládat na pádných důvodech prokazujících, že udržování na seznamu je v souladu s kritérii uvedenými v druhém dodatkovém ustanovení k odstavci 1 článku VI GATT.
57 V projednávané věci ovšem ani napadené nařízení ani argumentace Rady nehovoří ve prospěch tvrzení, že Arménie splňuje kritéria stanovená v druhém dodatkovém ustanovení k odstavci 1 článku VI GATT.
58 Jak bylo objasněno výše v bodě 34, orgány odůvodnily uplatnění metodologie třetí země s tržním hospodářstvím stanovenou v čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení na žalobkyni konkrétně pouze odvoláním se na skutečnost, že Arménie je zmíněna v poznámce pod čarou k tomuto ustanovení, přičemž tato metodologie byla nakonec uplatněna na základě poslední věty čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení poté, co byla zamítnuta žádost žalobkyně o přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství. Z dopisu Komise ze dne 19. ledna 2009 (viz výše uvedený bod 4) navíc vyplývá, že tento orgán se domníval, že použití čl. 2 odst. 7 základního nařízení bylo v projednávané věci v souladu s antidumpingovou dohodou, neboť články 2.1 a 2.2 této dohody na straně jedné a druhé dodatkové ustanovení k odstavci 1 článku VI GATT na straně druhé představovaly dva extrémní případy, v jejichž mezích si lze představit celou řadu různých situací, jako je například situace smluvního státu WTO, který nesplňuje podmínky tohoto dodatkového ustanovení a stále může být pokládán za zemi, kde neexistuje tržní hospodářství. Argument, podle něhož je Arménie hospodářstvím v přechodu nacházejícím se mezi tržním hospodářstvím a státním monopolem, jak jej popisuje druhé dodatkové ustanovení k odstavci 1 článku VI GATT, vychází svou povahou z předpokladu, že Arménie nesplňuje podmínky pro použití tohoto ustanovení.
59 Je tedy třeba konstatovat, že zařazení Arménské republiky poté, co tato země přistoupila k WTO, na seznam obsažený v poznámce pod čarou k čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení nadále není v souladu se systémem pravidel zakotveným v článcích 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody a v druhém dodatkovém ustanovení k odstavci 1 článku VI GATT, jelikož takové zařazení má za následek to, že čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení se použije za podmínky předchozího vyhovění žádosti dotčeného podniku o přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství, a pokud je taková žádost zamítnuta, vede k uplatnění metodologie třetí země s tržním hospodářstvím.
60 Jak tedy tvrdí žalobkyně, v případě neexistence důkazu o tom, že Arménie může být pokládána za zemi, která splňuje kritéria stanovená druhým dodatkovým ustanovením k odstavci 1 článku VI GATT, a vzhledem ke skutečnosti, že Arménie nesplňuje podle posouzení Komise v rámci správního řízení podmínky stanovené tímto ustanovením (viz výše uvedený bod 58), uvedení Arménie v poznámce pod čarou k čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení v projednávané věci nepředstavuje platný právní základ pro uplatnění metodologie třetí země s tržním hospodářstvím ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. a) a písm. b) téhož nařízení, a proto musí být prohlášeno, že ho nelze použít podle článku 277 SFEU. Orgány tudíž nebyly oprávněny podmiňovat použití čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení vyhověním žádosti o přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství, kterou žalobkyně měla podle jejich názoru za tímto účelem podat podle čl. 2 odst. 7 písm. b) téhož nařízení, a ani nebyly oprávněny uplatnit metodologii třetí země s tržním hospodářstvím poté, co byla uvedená žádost zamítnuta.
61 Za těchto okolností napadené nařízení uplatnilo metodu pro výpočet běžné hodnoty, která není slučitelná s články 2.1 a 2.2 antidumpingové dohody a s druhým dodatkovým ustanovením k odstavci 1 článku VI GATT, a rovněž porušilo čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení, když se opíralo o uvedení Arménie v poznámce pod čarou k čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení a když uplatnilo metodologii třetí země s tržním hospodářstvím poté, co byla zamítnuta žádost žalobkyně o přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství podaná podle čl. 2 odst. 7 písm. b) téhož nařízení.
62 Je tedy třeba konstatovat, že první žalobní důvod je opodstatněný a napadené nařízení musí být zrušeno, aniž je nezbytné přezkoumávat ostatní žalobní důvody vznesené na podporu žaloby.
K nákladům řízení
63 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl ve věci úspěch, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Rada neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
64 Komise ponese vlastní náklady řízení podle čl. 87 odst. 4 jednacího řádu.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (druhý rozšířený senát)
rozhodl takto:
1) Nařízení Rady (ES) č. 925/2009 ze dne 24. září 2009 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímně uloženého cla na dovoz některých hliníkových fólií pocházejících z Arménie, Brazílie a Čínské lidové republiky se zrušuje v rozsahu, ve kterém se týká společnosti Rusal Armenal ZAO.
2) Rada Evropské unie nahradí náklady řízení společnosti Rusal Armenal.
3) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.
Forwood | Dehousse | Wiszniewska-Białecka |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 5. listopadu 2013.
Podpisy.