Věc T-1/08

Buczek Automotive sp. z o.o.

v.

Evropská komise

„Státní podpory – Restrukturalizace polského ocelářského průmyslu – Vymáhání veřejných pohledávek – Rozhodnutí prohlašující podpory za neslučitelné se společným trhem a nařizující jejich vrácení – Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Přípustnost – Pojem státní podpora – Kritérium soukromého věřitele“

Shrnutí rozsudku

1.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Právní zájem na podání žaloby – Rozhodnutí Komise prohlašující podporu za neslučitelnou se společným trhem – Určení částek, které mají být jednotlivými příjemci vráceny

(Článek 230 čtvrtý pododstavec ES)

2.      Podpory poskytované státy – Pojem – Výhoda vyplývající z toho, že veřejné orgány nezvolí návrh na zahájení úpadkového řízení vůči podniku ve finančních obtížích za účelem vymáhání veřejných pohledávek

(Článek 87 odst. 1 ES)

3.      Podpory poskytované státy – Pojem – Posouzení podle kritéria soukromého investora – Vymáhání veřejných pohledávek od podniku v tíživé finanční situaci

(Článek 87 odst. 1 ES)

4.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor – Charakteristika narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Pouhé opakování čl. 87 odst. 1 ES – Nedostatečné odůvodnění

(Článek 87 odst. 1 ES a článek 253 ES)

1.      Žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou je přípustná pouze v případě, že tato osoba má zájem na zrušení napadeného aktu. Předpokladem takového zájmu je, že samotné zrušení aktu může vyvolat právní následky, a že žaloba tak může ve svém výsledku přinést prospěch straně, která ji podala.

Pokud jde o rozhodnutí Komise prohlašující podporu za neslučitelnou se společným trhem a nařizující její vrácení, má podnik právní zájem na zrušení dotčeného rozhodnutí v rozsahu, ve kterém Komise nařizuje navrácení částky. V projednávaném případě však nelze mít za to, že má rovněž zájem na zrušení rozhodnutí v plném rozsahu, pokud jde o stanovení částek, které mají být vráceny dalšími příjemci podpory.

(viz body 34–35, 37-38)

2.      Pokud jde o podmínku týkající se výhody ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, je pojem podpora obecnější než pojem dotace vzhledem k tomu, že zahrnuje nejen taková pozitivní plnění, jako jsou samotné dotace, ale také zásahy státu různými způsoby snižující náklady, které obvykle zatěžují rozpočet podniku a které mají tutéž povahu a tytéž účinky jako dotace, aniž jimi jsou v přesném slova smyslu. Krom toho článek 87 ES nerozlišuje podle důvodů nebo cílů státních zásahů, ale definuje je podle jejich účinků.

V případě podniku ve finančních obtížích, který je dlužníkem veřejných věřitelů, může skutečnost, že si veřejné orgány nezvolí návrh na zahájení úpadkového řízení vůči podniku a spokojí se s využitím zákonných postupů vymáhání veřejných pohledávek, ač tak učiní s náležitou péčí, představovat výhodu. Každé úpadkové řízení, které vyústí v reorganizaci společnosti v úpadku nebo v konkurs na její majetek, má totiž za cíl vyrovnání pohledávek uvedené společnosti. V tomto kontextu je omezena volnost, kterou má společnost v úpadku při řízení jak svých aktiv, tak své činnosti. Orgány tedy tím, že nenavrhnou zahájení úpadkového řízení vůči podniku, poskytnou této společnosti čas, v jehož průběhu může volně nakládat se svými aktivy a pokračovat ve své činnosti, čímž jí poskytují výhodu.

(viz body 68–69, 77)

3.      Pro účely posouzení toho, zda státní opatření představuje státní podporu ve smyslu článku 87 ES, je třeba určit, zda přijímající podnik získá hospodářskou výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek nezískal. Jde-li o nevymožené veřejné pohledávky, musí být za tímto účelem dotčené veřejnoprávní instituce srovnány se soukromým věřitelem usilujícím o získání plateb, které mu dluží věřitel v tíživé finanční situaci.

Navrhne-li podnik, jehož finanční situace se značně zhoršuje, dohodu nebo soubor dohod o restrukturalizaci svého dluhu vůči věřitelům za účelem stabilizace své situace a zamezení konkursu, musí si každý věřitel vybrat mezi částkou, která je mu nabídnuta v rámci navrhované dohody, a částkou, o které se domnívá, že by ji mohl získat z případného konkursu na majetek podniku. Jeho volba je ovlivněna řadou faktorů, jako je jeho postavení přednostního či běžného zástavního věřitele oprávněného ze zástavy na nemovitosti, povaha a rozsah jeho případného zajištění, jeho zhodnocení šancí na reorganizaci podniku a výtěžek, který by mu náležel v případě konkursu. Z toho vyplývá, že je na Komisi, aby určila u každé dotčené veřejnoprávní instituce a s přihlédnutím k výše uvedeným faktorům, zda prominutí dluhů, které bylo poskytnuto, zjevně přesahovalo to, které by poskytl hypotetický soukromý věřitel nacházející se ve vztahu k podniku ve srovnatelné situaci se situací dotčené veřejnoprávní instituce usilující o navrácení částek, které jsou jí dlužny. V případě, že nebyla uzavřena žádná dohoda o restrukturalizaci dluhu, je hypotetický soukromý věřitel konfrontován na jedné straně s volbou předvídatelného výsledku zákonného postupu vymáhání dluhů a na druhé straně částky, kterou by podle svého odhadu mohl získat po ukončení úpadkového řízení vedeného vůči společnosti.

Jelikož neexistuje povinnost vnitrostátních orgánů usilujících o vymáhání veřejných pohledávek, využít k vymáhání všech metod, které mají k dispozici, je jedinou povinností, kterou musí dodržet, aby jejich zásah nemohl být kvalifikován jako státní podpora, povinnost jednat tak, jak by jednal soukromý věřitel, za běžných tržních podmínek.

Existuje-li přitom k vymáhání několik metod, je nezbytné srovnat příslušné výhody různých metod za účelem určení té, kterou by si zvolil soukromý věřitel, přičemž Komise navzdory široké posuzovací pravomoci, která jí musí být přiznána v případě komplexního ekonomického posouzení, nemůže nepodložit závěr, k němuž dle svého tvrzení po tomto srovnání dospěla, relevantními materiálními důkazy.

Ač je jeho kontrola omezena, soud Unie musí ověřit zejména věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale též přezkoumat, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít závěry, které z nich byly vyvozeny.

(viz body 70, 82–85, 87, 89)

4.      Pokud jde o označení opatření za podporu, povinnost uvést odůvodnění vyžaduje, aby byly uvedeny důvody, proč Komise považuje dotčené opatření podpory za opatření spadající do působnosti čl. 87 odst. 1 ES. Pokud jde o podmínky týkající se ovlivnění obchodu mezi státy a skutečnosti narušení nebo hrozby narušení hospodářské soutěže, je stručné vylíčení skutečností a právních úvah zohledněných při posouzení těchto podmínek dostačující. Komisi nepřísluší, aby prováděla ekonomickou analýzu skutečné situace dotčených odvětví, postavení konkurenčních podniků a obchodních toků výrobků a služeb mezi členskými státy, pokud vysvětlí, čím sporné podpory narušily hospodářskou soutěž a ovlivnily obchod mezi členskými. Nicméně i v případech, kdy z okolností, za nichž byla podpora poskytnuta, vyplývá, že může ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušit nebo hrozit narušením hospodářské soutěže, je na Komisi, aby tyto okolnosti aspoň zmínila v odůvodnění svého rozhodnutí.

Rozhodnutí v oblasti státních podpor není dostatečně odůvodněno ve smyslu článku 253 ES, jestliže se omezuje, pokud jde o ovlivnění obchodu mezi členskými státy a narušení nebo hrozbu narušení hospodářské soutěže, na pouhé opakování čl. 87 odst. 1 ES a neobsahuje ani krátké vysvětlení skutečností a právních úvah zohledněných při posouzení okolností, dokonce ani v rámci popisu okolností, za nichž bylo opatření přijato.

(viz body 101–102, 105–107)