ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého rozšířeného senátu)
7. března 2013(*)
„REACH – Identifikace látky ,dehtová smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní‘ jako látky vzbuzující mimořádné obavy – Žaloba na neplatnost – Akt napadnutelný žalobou – Nařizovací akt, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření – Bezprostřední dotčení – Přípustnost – Rovné zacházení – Proporcionalita“
Ve věci T‑93/10,
Bilbaína de Alquitranes, SA, se sídlem v Luchana–Baracaldo (Španělsko),
Cindu Chemicals BV, se sídlem v Uithoornu (Nizozemsko),
Deza, a.s., se sídlem ve Valašském Meziříčí (Česká republika),
Industrial Química del Nalón, SA, se sídlem v Oviedu (Španělsko),
Koppers Denmark A/S, se sídlem v Nyborgu (Dánsko),
Koppers UK Ltd, se sídlem v Scunthorpe (Spojené království),
Rütgers Germany GmbH, se sídlem v Castrop–Rauxel (Německo),
Rütgers Belgium NV, se sídlem v Zelzate (Belgie),
Rütgers Poland sp. z o.o., se sídlem v Kędzierzyn–Koźle (Polsko),
zastoupené původně K. Van Maldegemem a R. Cana, advokáty, a P. Sellarem, solicitor, poté K. Van Maldegemem a R. Cana,
žalobkyně,
proti
Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA), zastoupené M. Heikkilä a W. Broerem, jako zmocněnci, ve spolupráci s J. Stuyckem, advokátem,
žalované,
jejímž předmětem je žaloba na částečné zrušení rozhodnutí ECHA, zveřejněného dne 13. ledna 2010, kterým byla látka „dehtová smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní“ (č. ES 266-028-2) v souladu s článkem 59 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, s. 1) identifikována jako látka splňující kritéria uvedená v článku 57 tohoto nařízení,
TRIBUNÁL (sedmý rozšířený senát),
ve složení A. Dittrich (zpravodaj), předseda, F. Dehousse, I. Wiszniewska–Białecka, M. Prek a J. Schwarcz, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: N. Rosner, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 13. září 2012,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Žalobkyně Bilbaína de Alquitranes, SA, Cindu Chemicals BV, Deza, a.s., Industrial Química del Nalón, SA, Koppers Denmark A/S, Koppers UK Ltd, Rütgers Germany GmbH, Rütgers Belgium NV a Rütgers Poland sp. z o.o. jsou dodavateli látky „dehtová smola, černouhelný dehet, vysokoteplotní“ (č. ES 266-028-2, dále jen „DSČDV“) v Evropské unii.
2 Látka DSČDV je podle svého popisu v tabulkách 3.1 a 3.2 nacházejících se v příloze VI nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. L 353, s. 1) destilačním zbytkem z destilace vysokoteplotního černouhelného dehtu, černou tuhou hmotou s teplotou měknutí přibližně od 30 °C do 180 °C, která je složena převážně ze složité směsi nejméně tří aromatických uhlovodíků s kondenzovanými jádry. Tato látka patří mezi látky s neznámým nebo proměnlivým složením, komplexní reakční produkty nebo biologické materiály (dále jen „látky „UVCB“), protože nemůže být plně identifikována na základě svého chemického složení. DSČDV je užívána především k výrobě pojiv pro elektrody určených pro hliníkárenský a ocelářský průmysl. Je rovněž užívána k výrobě žáruvzdorných materiálů. Tato látka se okrajově používá i při výrobě hliněných střeleckých terčů, antikorozních nátěrů, produktů odolných vůči kerosinu, jež jsou určeny pro letiště, při výstavbě silnic a výrobě střešních krytin a cihel.
3 Látka DSČDV byla zahrnuta do přílohy I směrnice Rady 67/548/EHS ze dne 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (Úř. věst. L 196, s. 1) směrnicí Komise 94/69/ES ze dne 19. prosince 1994, kterou se po dvacáté prvé přizpůsobuje technickému pokroku směrnice 67/548 (Úř. věst. L 381, s. 1). V důsledku tohoto zahrnutí byla DSČDV klasifikována jako karcinogenní látka kategorie 2. Tato klasifikace byla převzata nařízením č. 1272/2008.
4 Na žádost Komise Evropských společenství vypracovala Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) dokumentaci, která se týká identifikace DSČDV jako látky, která vzhledem ke svým perzistentním, bioakumulativním a toxickým vlastnostem (dále jen „vlastnosti PBT“) a vysoce perzistentním a vysoce bioakumulativním vlastnostem (dále jen „vlastnosti vPvB“) splňuje kritéria uvedená v čl. 57 písm. a), d) a e) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, s. 1), jež bylo následně změněno zejména nařízením č. 1272/2008, přičemž odkázala na klasifikaci DSČDV jako karcinogenní látky kategorie 2 v části 3 tabulce 3.2 nacházející se v příloze VI nařízení č. 1272/2008. Dne 31. srpna 2009 byla tato dokumentace poskytnuta členským státům.
5 Téhož dne zveřejnila ECHA na své internetové stránce oznámení, jímž byly zúčastněné osoby vyzvány k podání připomínek k dokumentaci vypracované pro DSČDV, a zároveň vyzvala příslušné orgány členských států, aby vznesly připomínky k této dokumentaci.
6 Po obdržení připomínek k dotčené dokumentaci mimo jiné od odvětvové skupiny pro chemické látky pocházející z uhlí, jejímiž členy byly žalobkyně, postoupila ECHA tuto dokumentaci dne 16. listopadu 2009 svému Výboru členských států uvedenému v čl. 76 odst. 1 písm. e) nařízení č. 1907/2006. Tento výbor dosáhl dne 2. prosince 2009 jednomyslné dohody, že DSČDV má být identifikována jako látka vzbuzující mimořádné obavy a splňující kritéria uvedená v čl. 57 písm. a), d) a e) nařízení č. 1907/2006.
7 Dne 7. prosince 2009 zveřejnila ECHA tiskovou zprávu, v níž oznámila, že Výbor členských států dosáhl jednomyslné dohody, že patnáct látek, mezi nimi i DSČDV, má být identifikováno jako látky vzbuzující mimořádné obavy, neboť tyto látky splňují kritéria uvedená v článku 57 nařízení č. 1907/2006, a dále že seznam látek identifikovaných pro případné zahrnutí do přílohy XIV nařízení č. 1907/2006 (dále jen „kandidátský seznam“) bude formálně aktualizován v lednu 2010. Dne 22. prosince 2009 přijal výkonný ředitel ECHA rozhodnutí ED/68/2009 s cílem zveřejnit a aktualizovat dne 13. ledna 2010 kandidátský seznam s ohledem na těchto patnáct látek.
8 Dne 13. ledna 2010 byl kandidátský seznam, obsahující mimo jiné i DSČDV, zveřejněn na internetové stránce ECHA.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
9 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 17. února 2010 podaly žalobkyně projednávanou žalobu znějící na částečné zrušení rozhodnutí ECHA zveřejněné dne 13. ledna 2010, kterým se DSČDV v souladu s článkem 59 nařízení č. 1907/2006 identifikuje jako látka splňující kritéria uvedená v článku 57 uvedeného nařízení (dále jen „napadené rozhodnutí“).
10 Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 8. dubna 2010 ECHA navrhla, aby projednávaná věc byla v souladu s čl. 50 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu spojena s věcmi T–94/10, Rütgers Germany a další v. ECHA, T–95/10, Cindu Chemicals a další v. ECHA, a T–96/10, Rütgers Germany a další v. ECHA. Po vyslechnutí žalobkyň k tomuto bodu předseda osmého senátu Tribunálu dne 10. května 2010 rozhodl, že tyto věci nebudou spojeny pro účely písemné části řízení a že o návrhu na spojení věcí pro účely ústní části řízení a rozhodnutí, kterým se končí řízení, rozhodne později.
11 Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 23. června 2010 vznesla ECHA námitku nepřípustnosti na základě čl. 114 odst. 1 jednacího řádu.
12 Dopisem zaregistrovaným kanceláří Tribunálu dne 3. června 2010 požádalo Dánské království o vstup do řízení jakožto vedlejší účastník na podporu návrhových žádání ECHA. Po vyslechnutí hlavních účastníků řízení bylo této žádosti vyhověno usnesením předsedy osmého senátu Tribunálu ze dne 6. července 2010. Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 23. srpna 2010 vzalo Dánské království své vedlejší účastenství v tomto řízení zpět.
13 Žalobkyně předložily svá vyjádření k námitce nepřípustnosti dne 23. srpna 2010.
14 Vzhledem k tomu, že došlo ke změně složení senátů Tribunálu, byl soudce zpravodaj přidělen k sedmému senátu, jemuž byla tedy přidělena i projednávaná věc.
15 Rozhodnutím ze dne 30. března 2011 předal Tribunál projednávanou věc sedmému rozšířenému senátu v souladu s čl. 51 odst. 1 jednacího řádu.
16 Usnesením ze dne 3. května 2011 si Tribunál (sedmý rozšířený senát) vyhradil rozhodnout o námitce nepřípustnosti spolu s věcí samou a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.
17 Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (sedmý rozšířený senát) o zahájení ústní části řízení.
18 Usnesením předsedy sedmého rozšířeného senátu Tribunálu ze dne 20. června 2012 byly projednávaná věc a věci T–94/10, Rütgers Germany a další v. ECHA, T–95/10, Cindu Chemicals a další v. ECHA, a T–96/10, Rütgers Germany a další v. ECHA, v souladu s článkem 50 jednacího řádu spojeny pro účely ústní části řízení.
19 Dopisem ze dne 30. srpna 2012 předložily žalobkyně svá vyjádření ke zprávě k jednání.
20 Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 13. září 2012.
21 Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:
– prohlásil žalobu za přípustnou a opodstatněnou;
– zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká DSČDV;
– uložil ECHA náhradu nákladů řízení.
22 ECHA navrhuje, aby Tribunál:
– prohlásil žalobu za nepřípustnou, nebo alespoň za neopodstatněnou;
– uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
23 Před meritorním přezkumem věci je třeba odpovědět na otázky vznesené ECHA v rámci námitky nepřípustnosti.
K námitce nepřípustnosti žaloby
24 Námitky nepřípustnosti vznesené ECHA vycházejí z povahy napadeného rozhodnutí, z neexistence bezprostředního dotčení žalobkyň a ze skutečnosti, že se napadené rozhodnutí, které není právním aktem s obecnou působností [nařizovacím aktem] ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, žalobkyň osobně nedotýká.
K povaze napadeného rozhodnutí
25 ECHA v podstatě tvrdí, že žalobkyně poukazem na jednomyslnou dohodu Výboru členských států ECHA ze dne 2. prosince 2009 napadly přípravný akt, který neměl zakládat právní účinky vůči třetím osobám ve smyslu čl. 263 prvního pododstavce druhé věty SFEU. Podle ECHA je aktem, který má potenciálně právní účinek, zveřejnění kandidátského seznamu aktualizovaného na internetové stránce ECHA v souladu s čl. 59 odst. 10 nařízení č. 1907/2006.
26 Podle čl. 263 prvního pododstavce druhé věty SFEU mohou být předmětem žaloby akty institucí a jiných subjektů Unie, které mají [zakládat] právní účinky vůči třetím osobám.
27 Podle ustálené judikatury mohou být předmětem žaloby na neplatnost všechna ustanovení přijatá orgány, institucemi a jinými subjekty Unie bez ohledu na povahu či formu, která směřují k založení právních účinků (rozsudek Soudního dvora ze dne 31. března 1971, Komise v. Rada, 22/70, Recueil, s. 263, bod 42; viz rovněž rozsudek Soudního dvora ze dne 24. listopadu 2005, Itálie v. Komise, C‑138/03, C‑324/03 a C‑431/03, Sb. rozh. s. I–10043, bod 32, a usnesení Tribunálu ze dne 14. července 2008, Espinosa Labella a další v. Komise, T‑322/06, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 25 a citovaná judikatura).
28 Pokud jde o akty nebo rozhodnutí, jež jsou vypracovávána ve více fázích, zejména v návaznosti na interní postupy, jsou za akty napadnutelné žalobou na neplatnost v zásadě považována jen ta opatření, která vyjadřují konečné stanovisko dotyčného orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie na konci tohoto postupu. Z toho vyplývá, že předběžná opatření nebo opatření, jež mají čistě přípravnou povahu, předmětem žaloby na neplatnost být nemohou (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, Recueil, s. 2639, bod 10; viz rovněž rozsudek Tribunálu ze dne 19. ledna 2010, Co–Frutta v. Komise, T‑355/04 a T‑446/04, Sb. rozh. s. II‑1, bod 33 a citovaná judikatura).
29 Je třeba připomenout, že postup upravený v článku 59 nařízení č. 1907/2006, který spočívá v identifikaci látek uvedených v článku 57 uvedeného nařízení, probíhá v několika etapách.
30 Po zahájení identifikačního postupu a poté, co ECHA zpřístupní dokumentaci týkající se dané látky členským státům a na své internetové stránce zveřejní oznámení, jímž jsou všechny zúčastněné osoby vyzvány k podání připomínek (čl. 59 odst. 2 až 4 nařízení č. 1907/2006), mohou členské státy, ECHA a všechny ostatní zúčastněné osoby vznést připomínky k identifikaci látky navržené v dokumentaci (čl. 59 odst. 4 a 5 uvedeného nařízení). Byly-li takovéto připomínky vzneseny, jak tomu bylo v projednávané věci, ECHA postoupí dokumentaci svému Výboru členských států, a dosáhne-li tento výbor jednomyslné dohody o identifikaci, zapíše tuto látku na kandidátský seznam (čl. 59 odst. 7 a 8 tohoto nařízení). A konečně po přijetí rozhodnutí o zahrnutí látky zveřejní ECHA kandidátský seznam na své internetové stránce a aktualizuje jej (čl. 59 odst. 10 téhož nařízení).
31 V projednávaném případě je třeba konstatovat, že žalobkyně odkazovaly nejen na dohodu Výboru členských států ECHA ze dne 2. prosince 2009, kterou se DSČDV identifikuje jako látka splňující kritéria uvedená v článku 57 nařízení č. 1907/2006, ale i na oznámení ECHA na internetové stránce ze dne 13. ledna 2010 a na kód ED/68/2009, který byl kódem rozhodnutí výkonného ředitele ECHA, že uvedená látka bude zapsána na kandidátský seznam zveřejněný na internetové stránce dne 13. ledna 2010, přestože žalobkyně o posledně uvedené skutečnosti nevěděly. Žalobkyně tak bez jakýchkoli pochybností napadly rozhodnutí ECHA, kterým se DSČDV identifikuje jako látka splňující kritéria uvedená v článku 57 nařízení č. 1907/2006, jehož obsah byl stanoven jednomyslnou dohodou Výboru členských států ECHA ze dne 2. prosince 2009; rozhodnutí bylo provedeno výkonným ředitelem, který nařídil zahrnutí této látky na kandidátský seznam zveřejněný na internetové stránce dne 13. ledna 2010, v souladu s článkem 59 uvedeného nařízení, v celém svém rozsahu. Poukazem na znění seznamu zveřejněné na internetové stránce ECHA dne 13. ledna 2010, na jednomyslnou dohodu jejího Výboru členských států z roku 2009 a na kód ED/68/2009 žalobkyně jasně vymezily předmět sporu. Námitka založená na údajném přípravném charakteru samotné dohody Výboru členských států ECHA tedy nemůže obstát.
32 Akt, kterým je identifikována určitá látka a jenž je výsledkem postupu podle článku 59 nařízení č. 1907/2006, má zakládat závazné právní účinky vůči třetím osobám ve smyslu čl. 263 prvního pododstavce druhé věty SFEU. Takový akt totiž zejména zakládá informační povinnosti stanovené v čl. 7 odst. 2, čl. 31 odst. 1 písm. c) a odst. 3 písm. b), jakož i v čl. 33 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení. Tato ustanovení odkazují na látky identifikované v souladu s čl. 59 odst. 1 tohoto nařízení nebo na látky zapsané nebo uvedené na seznamu vypracovaném v souladu s čl. 59 odst. 1 téhož nařízení. Vymezují tedy právní povinnosti vyplývající z aktu, který je výsledkem postupu podle článku 59 nařízení č. 1907/2006.
33 Vzhledem k výše uvedenému musí být námitka nepřípustnosti vycházející z povahy napadeného rozhodnutí zamítnuta.
K bezprostřednímu dotčení žalobkyň
34 ECHA tvrdí, že žaloba je nepřípustná, protože žalobkyně nejsou napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčeny.
35 Podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU může každá fyzická nebo právnická osoba za podmínek uvedených v prvním a druhém pododstavci podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti právním aktům s obecnou působností [proti nařizovacím aktům], které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.
36 V projednávaném případě je nesporné, že napadené rozhodnutí nebylo určeno žalobkyním, jež tedy nejsou adresátkami tohoto aktu. V této situaci mohou žalobkyně podat žalobu na neplatnost uvedeného aktu podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU jen za podmínky, že se jich rozhodnutí zejména bezprostředně dotýká.
37 Pokud jde o bezprostřední dotčení, tato podmínka podle ustálené judikatury vyžaduje zaprvé, aby dotčené opatření bezprostředně zakládalo následky pro právní postavení jednotlivce, a zadruhé, aby jeho adresátům pověřeným jeho provedením neponechávalo žádnou volnost uvážení a toto provedení bylo čistě automatické povahy a vyplývalo výlučně z unijní úpravy a nebylo třeba použít další zprostředkující předpisy (rozsudky Soudního dvora ze dne 5. května 1998, Dreyfus v. Komise, C‑386/96 P, Recueil, s. I‑2309, bod 43; ze dne 29. června 2004, Front national v. Parlament, C–486/01 P, Sb. rozh. s. I–6289, bod 34, a ze dne 10. září 2009, Komise v. Ente per le Ville Vesuviane a Ente per le Ville Vesuviane v. Komise, C‑445/07 P a C‑455/07 P, Sb. rozh. s. I‑7993, bod 45).
38 Pokud jde zaprvé o argumentaci žalobkyň, že se jich napadené rozhodnutí bezprostředně dotýká, protože jejich právní postavení je dotčeno článkem 31 odst. 9 písm. a) nařízení č. 1907/2006, je třeba poukázat na to, že účelem tohoto ustanovení je aktualizace bezpečnostního listu, jehož vypracování je upraveno v odst. 1 uvedeného článku. Podle čl. 31 odst. 1 písm. a) až c) nařízení č. 1907/2006 musejí dodavatelé látky poskytnout jejímu příjemci bezpečnostní list, pokud látka splňuje kritéria pro klasifikaci jako nebezpečná podle směrnice 67/548, pokud má látka vlastnosti PBT nebo vPvB podle kritérií stanovených v příloze XIII uvedeného nařízení nebo pokud je látka zahrnuta do seznamu vytvořeného podle čl. 59 odst. 1 nařízení č. 1907/2006 z jiných důvodů než z těch, které jsou uvedeny výše. Článek 31 odst. 9 písm. a) tohoto nařízení v tomto ohledu stanoví, že dodavatelé bezpečnostní list neprodleně aktualizují, jakmile jsou k dispozici nové informace, které mohou ovlivnit opatření k řízení rizik, nebo nové informace o nebezpečnosti.
39 V projednávaném případě není zpochybňováno, že žalobkyně, jež jsou dodavateli látky ve smyslu čl. 3 bodu 32 nařízení č. 1907/2006, měly na základě čl. 31 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení povinnost poskytnout příjemci dotčené látky bezpečnostní list, neboť tato látka splňovala klasifikační kritéria nebezpečné látky v souladu se směrnicí 67/548. DSČDV byla totiž klasifikována jako karcinogenní látka kategorie 2 směrnicí 94/69 (viz bod 3 výše).
40 Naproti tomu je sporné, jak tvrdí žalobkyně, že identifikace DSČDV jako látky vzbuzující mimořádné obavy, vyplývající z postupu podle článku 59 nařízení č. 1907/2006, z důvodu, že tato látka má vlastnosti PBT či vPvB, představuje novou informaci ve smyslu čl. 31 odst. 9 písm. a) uvedeného nařízení, která zakládá povinnost upravenou tímto ustanovením, a sice aktualizaci bezpečnostního listu, takže napadené rozhodnutí má bezprostřední účinky na právní postavení žalobkyň.
41 Pokud jde o bezpečnostní list, čl. 31 odst. 1 nařízení č. 1907/2006 stanoví, že musí být sestaven v souladu s přílohou II uvedeného nařízení. Podle této přílohy, která obsahuje pokyny pro sestavení bezpečnostních listů, musejí tyto bezpečnostní listy stanovit mechanismus předávání náležitých informací o bezpečnosti klasifikovaných látek bezprostředním následným uživatelům ve směru dodavatelského řetězce. Účelem této přílohy je zajistit jednotnost a přesnost obsahu každé z povinných položek uvedených v čl. 31 odst. 6 nařízení č. 1907/2006 tak, aby výsledné bezpečnostní listy umožňovaly uživatelům přijmout nezbytná opatření vztahující se k ochraně lidského zdraví a bezpečnosti na pracovišti a k ochraně životního prostředí.
42 Podle žalobkyň představuje identifikace DSČDV jako látky vzbuzující mimořádné obavy vyplývající z postupu podle článku 59 nařízení č. 1907/2006 z důvodu, že tato látka má vlastnosti PBT či vPvB, novou informaci týkající se čl. 31 odst. 6 bodu 2 (identifikace nebezpečnosti), bodu 3 (složení / informace o složkách) a bodu 15 (informace o předpisech) nařízení č. 1907/2006.
43 Pokud jde o čl. 31 odst. 6 bod 2 nařízení č. 1907/2006 (identifikace nebezpečnosti), podle bodu 2 přílohy II nařízení č. 1907/2006 je nutno uvést klasifikaci látky vyplývající z použití klasifikačních pravidel ve směrnici 67/548. Stručně a srozumitelně je nutno uvést hlavní rizika, jaká látka představuje pro člověka a pro životní prostředí.
44 Je nesporné, že látka s vlastnostmi PBT nebo vPvB představuje riziko pro životní prostředí. Podle ECHA však takovéto riziko nemá původ v napadeném rozhodnutí, nýbrž ve vlastnostech charakteristických pro tuto látku, jež měly žalobkyně posoudit, a o nichž tedy musely vědět před přijetím napadeného rozhodnutí.
45 V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že bod 2 přílohy II nařízení č. 1907/2006 odkazuje, pokud jde o identifikaci nebezpečnosti odpovídající klasifikaci látky podle směrnice 67/548, na použití klasifikačních pravidel uvedených v této směrnici, a sice na použití pravidel unijního práva. Pokud tedy jde o karcinogenní vlastnosti určité látky, jak jsou uvedeny v čl. 57 písm. a) nařízení č. 1907/2006, tyto vlastnosti a hlavní rizika vyplývající z těchto vlastností musejí být uvedeny v bezpečnostním listě, pokud látka byla v souladu s klasifikačními pravidly uvedenými ve směrnici 67/548 klasifikována jako karcinogenní. V projednávaném případě žalobkyně nezpochybňují skutečnost, že karcinogenní vlastnosti DSČDV a hlavní rizika vyplývající z těchto vlastností musejí být uvedeny na bezpečnostním listě a jsou důvodem, proč žalobkyně musejí bezpečnostní list poskytnout.
46 Pokud jde o vlastnosti PBT a vPvB určité látky, jak jsou uvedeny v čl. 57 písm. e) a d) nařízení č. 1907/2006, jejich identifikační kritéria byla definována v příloze XIII nařízení č. 1907/2006. Pro účely identifikace látky jako látky vzbuzující mimořádné obavy z důvodu svých vlastností PBT a vPvB v souladu s článkem 59 uvedeného nařízení se tedy musí použít kritéria uvedená v příloze XIII tohoto nařízení. Z toho plyne, že v rámci identifikačního postupu jsou zjišťovány vlastnosti PBT a vPvB látky. Tuto skutečnost potvrdila ECHA ve své odpovědi na připomínky Spojeného království Velké Británie a Severního Irska k identifikaci DSČDV, kterou poskytla v období stanoveném v čl. 59 odst. 5 nařízení č. 1907/2006. ECHA v této odpovědi uvedla, že zahrnutí na kandidátský seznam je hlavním mechanismem pro identifikaci látek s vlastnostmi PBT a vPvB. Kromě toho memorandum pracovní skupiny ECHA, která se sešla ve dnech 21. a 22. ledna 2009 ve věci kandidátského seznamu a povolení jako nástroje pro řízení rizik, obsahuje tutéž úvahu. Východiskem pro identifikaci vlastností PBT a vPvB látky je tedy použití pravidel unijního práva, a sice v projednávaném případě použití kritérií uvedených v příloze XIII nařízení č. 1907/2006. Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím byly na základě těchto kritérií zjištěny vlastnosti PBT a vPvB látky DSČDV, je tedy toto rozhodnutí důvodem, proč tyto vlastnosti a hlavní rizika vyplývající z těchto vlastností musejí být uvedeny v bezpečnostním listě. V projednávané věci se jedná o případ rovnocenný klasifikaci látky v souladu s pravidly uvedenými ve směrnici 67/548, v němž povinnost zahrnout tuto klasifikaci a hlavní rizika vyplývající z vlastností klasifikovaných v bezpečnostním listě jednoznačně vyplývá z bodu 2 přílohy II nařízení č. 1907/2006.
47 Pokud jde o argumentaci ECHA, že nebezpečná povaha dotčené látky vyplývá z jejích pro ni charakteristických vlastností, jež měly žalobkyně povinnost posoudit, a o nichž tedy musely před přijetím napadeného rozhodnutí vědět, je třeba poukázat na to, že se ECHA odvolává na diskuse vedené v podskupině Evropského úřadu pro chemické látky (ECB) k otázce, zda dotčená látka splňuje kritéria PBT a vPvB. Je sice pravda, že rizika související s danou látkou vyplývají z jejích charakteristických vlastností, avšak tato rizika musejí být posuzována a zjišťována na základě vymezených právních pravidel. V úvahách týkajících se diskusí vedených v této podskupině ECHA neuvádí právní pravidla, jež této podskupině umožnila určit vlastnosti PBT a vPvB. ECHA mimoto netvrdí, že závěry této podskupiny měly pro žalobkyně závazný charakter. Žalobkyně naproti tomu tvrdí, že závěry týkající se DSČDV byly zpochybněny. ECHA kromě toho tvrdí, že žalobkyně měly posoudit charakteristické vlastnosti DSČDV, a z tohoto důvodu měly vědět o vlastnostech PBT a vPvB této látky. Jak však vyplývá ze spisu a jak potvrdily žalobkyně na jednání, popírají právě vlastnosti PBT a vPvB látky DSČDV. Nedospěly tedy v rámci svého posouzení týkajícího se DSČDV k závěru, že tato látka má vlastnosti PBT a vPvB.
48 S ohledem na položku 2 (Identifikace nebezpečnosti) bezpečnostního listu tak identifikace DSČDV jako látky vzbuzující mimořádné obavy vyplývající z postupu podle článku 59 nařízení č. 1907/2006, z důvodu, že tato látka měla vlastnosti PBT nebo vPvB, představovala novou informaci, která uživatelům mohla umožnit přijetí opatření na ochranu lidského zdraví a bezpečnosti na pracovišti a opatření na ochranu životního prostředí. Tato identifikace tak byla novou informací, která mohla ovlivnit opatření k řízení rizik nebo která se týkala nebezpečnosti ve smyslu čl. 31 odst. 9 písm. a) nařízení č. 1907/2006, takže žalobkyně měly povinnost aktualizovat dotyčné bezpečnostní listy. Z toho vyplývá, že napadené rozhodnutí vyvolává bezprostřední účinky na právní postavení žalobkyň z důvodu povinnosti upravené tímto rozhodnutím, aniž by bylo nezbytné zkoumat položky 3 (Složení / informace o složkách) a 15 (Informace o předpisech) bezpečnostního listu (pokud jde o položku 15 viz usnesení Tribunálu ze dne 21. září 2011, Etimine a Etiproducts v. ECHA, T‑343/10, Sb. rozh. s. II‑6611, body 33 až 36, a Borax Europe v. ECHA, T‑346/10, Sb. rozh. s. II‑6629, body 34 až 37).
49 Pokud jde zadruhé o argumentaci žalobkyň, že napadené rozhodnutí se jich bezprostředně dotýká, neboť jejich právní postavení je dotčeno článkem 34 písm. a) nařízení č. 1907/2006, je třeba poukázat na to, že podle tohoto článku každý účastník dodavatelského řetězce s látkou musí sdělit nejbližšímu účastníkovi nebo distributorovi proti směru dodavatelského řetězce nové informace o nebezpečných vlastnostech bez ohledu na dotčená použití.
50 Protože identifikace DSČDV jako látky vzbuzující mimořádné obavy napadeným rozhodnutím, z důvodu, že tato látka měla vlastnosti PBT nebo vPvB, obsahovala nové informace o nebezpečných vlastnostech DSČDV (viz výše body 46 až 48), zakládá informační povinnost upravenou v čl. 34 písm. a) nařízení č. 1907/2006. Z toho plyne, že napadené rozhodnutí vyvolává z důvodu povinnosti upravené tímto ustanovením rovněž bezprostřední účinky na právní postavení žalobkyň.
51 V důsledku toho jsou žalobkyně napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčeny. Projednávaná námitka nepřípustnosti tedy musí být zamítnuta.
K pojmu „právní akt s obecnou působností [nařizovací akt], který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření“, a k osobnímu dotčení žalobkyň
52 ECHA tvrdí, že žaloba je nepřípustná, protože napadené rozhodnutí není nařizovacím aktem ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, a že by tedy žalobkyně musely být osobně dotčeny; tato podmínka však podle ECHA není splněna.
53 Na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU je projednávaná žaloba na neplatnost přípustná jen tehdy, je-li napadené rozhodnutí nařizovacím aktem, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření, nebo jsou-li žalobkyně napadeným rozhodnutím osobně dotčeny.
54 Pokud jde o otázku, zda je napadené rozhodnutí nařizovacím aktem ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, ECHA v podstatě tvrdí, že jí přijaté akty nařizovacími akty nejsou. Výkon nařizovací pravomoci na základě nařízení č. 1907/2006 byl vyhrazen Komisi. Identifikace určité látky je však pouze přípravným aktem vypracovaným za účelem případného budoucího rozhodnutí Komise o zahrnutí této látky do přílohy XIV tohoto nařízení.
55 Pokud jde zaprvé o otázku, zda je napadené rozhodnutí nařizovacím aktem ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, je třeba připomenout, že pojem „nařizovacího aktu“ ve smyslu tohoto ustanovení musí být chápán tak, že se vztahuje na všechny akty s obecnou působností s výjimkou aktů legislativních [rozsudek Tribunálu ze dne 25. října 2011, Microban International a Microban (Europe) v. Komise, T‑262/10, Sb. rozh. s. II‑7697, bod 21].
56 V projednávaném případě je třeba poukázat na to, že napadené rozhodnutí má obecnou působnost, neboť se použije na objektivně určené situace a vyvolává právní účinky vůči určité kategorii osob pojímaných obecně a abstraktně, a sice zejména vůči každé fyzické či právnické osobě, jež spadá do působnosti čl. 31 odst. 9 písm. a) a čl. 34 písm. a) nařízení č. 1907/2006.
57 Kromě toho napadené rozhodnutí není legislativním aktem, neboť nebylo přijato ani řádným legislativním postupem ani zvláštním legislativním postupem ve smyslu čl. 289 odst. 1 až 3 SFEU. Napadené rozhodnutí je totiž aktem ECHA přijatým na základě článku 59 nařízení č. 1907/2006 (v tomto smyslu viz usnesení Tribunálu ze dne 4. června 2012, Eurofer v. Komise, T‑381/11, bod 44).
58 Napadené rozhodnutí je tedy nařizovacím aktem ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.
59 Na rozdíl od tvrzení ECHA čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU neuvádí, že pouze Komise má nařizovací pravomoc nezbytnou pro přijetí takového aktu. Argumentace ECHA v tomto směru nenachází ve Smlouvě o FEU žádnou oporu. Článek 263 první pododstavec SFEU totiž výslovně zmiňuje přezkum legality aktů institucí a jiných subjektů Unie, které mají zakládat právní účinky vůči třetím osobám. Záměrem autorů Smlouvy o FEU tedy bylo v zásadě podrobit soudnímu přezkumu unijních soudů i akty ECHA jakožto subjektu Unie.
60 Na rozdíl od tvrzení ECHA navíc její úloha zakotvená v čl. 75 odst. 1 nařízení č. 1907/2006, a sice řízení a v určitých případech provádění technických, vědeckých a správních aspektů nařízení č. 1907/2006 a zajištění jednotnosti v těchto aspektech v Unii, nevylučuje pravomoc přijmout nařizovací akt. V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že ECHA připouští, že jí přijímané akty mohou zakládat právní povinnosti vůči třetím osobám, byť jen v omezeném rozsahu.
61 V rámci identifikačního postupu podle článku 59 nařízení č. 1907/2006 jsou mimoto upraveny dva postupy pro případ, že jsou podány připomínky k navrhované identifikaci určité látky jako látky vzbuzující mimořádné obavy. V rámci prvního postupu ECHA postoupí dokumentaci svému Výboru členských států a tento výbor dospěje k jednomyslné dohodě o identifikaci (čl. 59 odst. 7 a 8 uvedeného nařízení). V rámci druhého postupu, nedosáhne-li Výbor členských států jednomyslné dohody, přijme rozhodnutí o identifikaci dotyčné látky Komise postupem podle čl. 133 odst. 3 nařízení č. 1907/2006, který odkazuje na regulativní postup upravený článkem 5 rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (Úř. věst. L 184, s. 23; Zvl. vyd. 01/03, s. 124) (čl. 59 odst. 9 tohoto nařízení). Ze srovnání obou postupů vyplývá, že v rámci prvního postupu odpovídá dohoda Výboru členských států rozhodnutí Komise o identifikaci určité látky, přijatému v rámci druhého postupu. Z toho však nelze usuzovat, že rozhodnutí s účastí Komise je nařizovacím aktem, zatímco rozhodnutí bez účasti Komise se stejným obsahem a stejnými účinky takovým aktem není.
62 Je pravda, že rozhodnutí Komise přijaté na základě článku 58 nařízení č. 1907/2006, kterým se určitá látka zahrnuje na seznam v příloze XIV tohoto nařízení, s sebou nese závažnější právní následky pro uživatele této látky, a sice zákaz jejího uvádění na trh bez povolení, než jsou následky vyplývající z napadeného rozhodnutí, a to především informační povinnosti. Toto zjištění však nemůže znamenat, že z napadeného rozhodnutí nevyplývají žádné právní následky. Naproti tomu informační povinnosti vyplývající z napadeného rozhodnutí jsou jedním z důsledků odpovědnosti za řízení rizik spojených s látkami, který by se měl vztahovat na celý dodavatelský řetězec, jak uvádí bod 56 odůvodnění nařízení č. 1907/2006. Z toho vyplývá, že argumentaci ECHA v tomto směru je třeba zamítnout.
63 Pokud jde zadruhé o otázku, zda napadené rozhodnutí vyžaduje přijetí prováděcích opatření, je třeba poukázat na to, že identifikace dotčené látky jako látky vzbuzující mimořádné obavy, jež vyplývá z postupu podle článku 59 nařízení č. 1907/2006, zakládá informační povinnosti žalobkyň, aniž by byla nezbytná ještě další opatření (viz bod 32 výše). Napadené rozhodnutí tedy nevyžaduje přijetí žádných prováděcích opatření.
64 Následující fáze povolovacího postupu spočívající v zahrnutí ve stanoveném pořadí látek na kandidátský seznam v příloze XIV nařízení č. 1907/2006, tedy na seznam látek podléhajících povolení, není opatřením k provedení napadeného rozhodnutí. Ukončení identifikačního postupu má totiž za následek vznik vlastních informačních povinností, které nejsou závislé na následujících fázích povolovacího postupu.
65 Z toho plyne, že napadené rozhodnutí je nařizovacím aktem, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření, takže projednávaná námitka nepřípustnosti musí být zamítnuta, aniž by bylo nezbytné zkoumat případné osobní dotčení žalobkyň.
66 Vzhledem k výše uvedenému je námitka nepřípustnosti neopodstatněná. Projednávaná žaloba je tudíž přípustná.
K věci samé
67 Na podporu projednávané žaloby byly vzneseny tři žalobní důvody. Tyto žalobní důvody vycházejí z porušení zásady rovného zacházení, údajného nesprávného posouzení či právního omylu při identifikaci látky jako látky s vlastnostmi PBT nebo vPvB na základě jejích složek a z porušení zásady proporcionality.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady rovného zacházení
68 Žalobkyně tvrdí, že identifikace DSČDV jako látky vzbuzující mimořádné obavy je v rozporu se zásadou rovného zacházení. Tato látka je vzhledem ke svému chemickému složení a hospodářské soutěži na trhu srovnatelná s dalšími látkami UVCB obsahujícími anthracen a další polyjaderné aromatické uhlovodíky (dále jen „PAU“). ECHA však bez objektivního důvodu identifikovala jako látku vzbuzující mimořádné obavy pouze DSČDV, nikoli ostatní látky.
69 Je třeba poukázat na to, že nařízením č. 1907/2006 zavedl zákonodárce režim registrace, hodnocení a povolování chemických látek, jakož i omezení použitelná na tyto látky, a to zejména s cílem, jak uvádí bod 1 odůvodnění uvedeného nařízení, zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí a volný pohyb látek na vnitřním trhu a současně zvýšení konkurenceschopnosti a inovace. Nařízení č. 1907/2006 v hlavě VII zejména upravuje povolovací postup. Cílem tohoto postupu podle článku 55 uvedeného nařízení je zajistit řádné fungování vnitřního trhu a zároveň zajistit, aby rizika plynoucí z látek vzbuzujících mimořádné obavy byla náležitě kontrolována a aby tyto látky byly postupně nahrazeny vhodnými alternativními látkami nebo technologiemi, je-li to z hospodářského a technického hlediska uskutečnitelné.
70 Povolovací postup se použije na všechny látky, jež splňují kritéria uvedená v článku 57 nařízení č. 1907/2006. První fáze povolovacího postupu spočívá v identifikaci látek uvedených v tomto článku, pro niž je v článku 59 nařízení č. 1907/2006 upraven postup v několika etapách. Bod 77 odůvodnění tohoto nařízení uvádí, že s ohledem na otázky uskutečnitelnosti a praktičnosti, jak z hlediska fyzických nebo právnických osob, které musí připravit podklady pro žádost a přijmout vhodná opatření k řízení rizik, tak z hlediska orgánů, které musí žádosti o povolení vyřizovat, by měl být povolovacímu postupu podroben ve stejnou dobu pouze omezený počet látek. Pokud jde o výběr těchto látek, čl. 59 odst. 2 a 3 nařízení č. 1907/2006 stanoví, že je na Komisi nebo dotyčném členském státě, aby uvedly, které látky podle jejich názoru odpovídají kritériím uvedeným v článku 57 uvedeného nařízení. Zákonodárce tak ponechal Komisi a členským státům široký prostor pro uvážení, který umožňuje postupné zavádění pravidel týkajících se látek vzbuzujících mimořádné obavy uvedených v hlavě VII nařízení č. 1907/2006.
71 Vzhledem k výše uvedenému tak identifikační postup upravený v článku 59 nařízení č. 1907/2006 nesvěřuje ECHA žádnou pravomoc k výběru látky, jež má být identifikována. Pokud naproti tomu dokumentaci pro určitou látku vypracuje členský stát nebo na žádost Komise ECHA, musí ECHA v souladu s podmínkami uvedeného článku provést identifikaci této látky.
72 V projednávaném případě byl identifikační postup upravený v článku 59 nařízení č. 1907/2006 dodržen, pokud jde o výběr látky, jež má být identifikována. Z dokumentace totiž vyplývá, že DSČDV byla Komisí vybrána, protože se domnívala, že tato látka splňuje kritéria uvedená v článku 57 tohoto nařízení. Kromě toho ECHA nemohla provést identifikaci těchto dalších látek postupem podle článku 59 nařízení č. 1907/2006, aniž překročila své pravomoci, protože nebyly předloženy dokumentace, jež by vypracoval členský stát k jiným látkám obsahujícím anthracen nebo jiné PAU, a Komise o vypracování takové dokumentace agenturu ECHA ani nepožádala. Z toho plyne, že identifikací DSČDV, a nikoli údajně srovnatelných látek jako látky vzbuzující mimořádné obavy neporušila ECHA zásadu rovného zacházení.
73 S ohledem na výše uvedené a vzhledem k tomu, že žalobkyně nezpochybnily legalitu postupu upraveného článkem 59 nařízení č. 1907/2006 a ECHA tento postup dodržela, musí být první žalobní důvod zamítnut.
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného posouzení nebo z právního omylu při identifikaci látky jako látky mající vlastnosti PBT nebo vPvB na základě jejích složek
74 Tento žalobní důvod obsahuje čtyři body. Zaprvé žalobkyně uvádějí, že dokumentace vypracovaná ECHA pro dotčenou látku nebyla v souladu s požadavky uvedenými v čl. 59 odst. 2 a 3 a v přílohách XIII a XV nařízení č. 1907/2006, protože nebyla založena na hodnocení látky samotné, nýbrž na hodnocení vlastností jejích složek. Zadruhé pravidlo, že látka může být identifikována jako látka mající vlastnosti PBT nebo vPvB, pokud tato látka obsahuje složku mající vlastnosti PBT nebo vPvB v koncentraci rovnající se nebo vyšší než 0,1 %, není v příloze XIII nařízení č. 1907/2006 zakotveno. Zatřetí hodnocení složek dotčené látky neposkytlo dostatečný základ pro její identifikaci jako látky mající vlastnosti PBT nebo vPvB, neboť tyto složky nebyly individuálně identifikovány jako složky mající vlastnosti PBT nebo vPvB. Začtvrté pravidlo prahové hodnoty 0,1 % není v napadeném rozhodnutí dodrženo, neboť DSČDV obsahuje anthracen, který je jedinou složkou oficiálně identifikovanou jako látka s vlastnostmi PBT, v koncentraci nižší než 0,1 %.
75 Vzhledem k tomu, že se první a druhý bod druhého žalobního důvodu týkají identifikace DSČDV jako látky mající vlastnosti PBT a vPvB na základě jejích složek v koncentraci alespoň 0,1 %, je namístě je zkoumat společně.
76 Úvodem je třeba zdůraznit, že podle ustálené judikatury platí, že pokud orgány Unie disponují širokou posuzovací pravomocí, zejména ohledně posouzení velmi složitých vědeckých a technických skutečností pro určení povahy a rozsahu přijímaných opatření, musí být přezkum prováděný soudem Unie omezen na přezkum toho, zda výkon takové pravomoci není postižen zjevným pochybením nebo zneužitím pravomoci nebo zda tyto orgány zjevně nepřekročily meze své posuzovací pravomoci. V takovém kontextu nemůže totiž soud Unie svým posouzením vědeckých a technických skutečností nahradit posouzení orgánů Unie, kterým jako jediným svěřila Smlouva o FEU tuto úlohu (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. července 2011, Etimine, C‑15/10, Sb. rozh. s. I‑6681, bod 60).
77 Je však třeba upřesnit, že se široká posuzovací pravomoc orgánů Unie, která s sebou nese omezený soudní přezkum jejího výkonu, uplatní nejen na povahu a dosah ustanovení, která je třeba přijmout, ale také v určité míře na zjištění základních údajů. Takový soudní přezkum, i když má omezený rozsah, nicméně vyžaduje, aby orgány Unie, které jsou tvůrci dotčeného aktu, byly schopny před soudem Unie prokázat, že akt byl přijat v rámci skutečného výkonu jejich posuzovací pravomoci, která předpokládá zohlednění všech relevantních skutečností a okolností situace, kterou měl tento akt upravovat (rozsudek Soudního dvora ze dne 8. července 2010, Afton Chemical, C‑343/09, Sb. rozh. s. I‑7023, body 33 a 34).
– K prvnímu a druhému bodu druhého žalobního důvodu, týkajícím se identifikace DSČDV jako látky mající vlastnosti PBT a vPvB na základě jejích složek v koncentraci alespoň 0,1 %
78 Žalobkyně zdůrazňují, že dokumentace vypracovaná ECHA pro DSČDV nesplňovala požadavky upravené v čl. 59 odst. 2 a 3 a v přílohách XIII a XV nařízení č. 1907/2006, neboť nebyla založena na hodnocení samotné látky, nýbrž na hodnocení vlastností jejích složek. Kromě toho pravidlo, že látka může být identifikována jako látka mající vlastnosti PBT nebo vPvB, pokud obsahuje složku mající vlastnosti PBT nebo vPvB v koncentraci rovnající se nebo vyšší než 0,1 %, není v příloze XIII nařízení č. 1907/2006 zakotveno, a nemá tudíž právní základ. Tato neexistence prahové hodnoty koncentrace byla zákonodárcem zamýšlena, protože prahové hodnoty koncentrace byly v nařízení č. 1907/2006 stanoveny jinde, a to zejména pro hodnocení chemické bezpečnosti na základě článku 14 uvedeného nařízení. V rozsahu, v němž je napadené rozhodnutí založeno na hodnocení vlastností složek DSČDV v koncentraci alespoň 0,1 %, je stiženo zjevně nesprávným posouzením.
79 Z dokumentace týkající se identifikace DSČDV jako látky vzbuzující mimořádné obavy, ohledně níž Výbor členských států dosáhl jednomyslné dohody dne 2. prosince 2009, vyplývá, že tato látka byla identifikována jako látka vzbuzující mimořádné obavy, která splňuje kritéria nezbytná pro to, aby na ni bylo nahlíženo jako na látku mající vlastnosti PBT a vPvB podle čl. 57 písm. d) a e) nařízení č. 1907/2006, z důvodu vlastností PBT a vPvB složek přítomných v uvedené látce v koncentraci alespoň 0,1 %.
80 Z oddílu 6 dokumentace týkající se identifikace DSČDV totiž vyplývá, že vzhledem k tomu, že neexistovaly informace, že samotná látka má vlastnosti PBT a vPvB, bylo hodnocení uskutečněno na základě vlastností PBT a vPvB, které měly složky PAU látky DSČDV v koncentraci alespoň 0,1 %. Tento výbor poté dospěl k závěru, že sedm z těchto složek PAU je třeba považovat za látky mající vlastnosti PBT a vPvB, a sice fluoranten, pyren, benzo(a)anthracen, chryzen, benzo(a)pyren, benzo(k)fluoranten a benzo[g,h,i]perylen, a že fenanthren je třeba považovat za látku mající pouze vlastnosti vPvB a anthracen za látku mající vlastnosti PBT. Výbor tak dospěl k závěru, že DSČDV je látkou obsahující nejméně 5 až 10 % složek PAU majících vlastnosti PBT a vPvB.
81 Pokud jde nejprve o údajné porušení postupu upraveného článkem 59 odst. 2 a 3 nařízení č. 1907/2006 ve spojení s přílohou XV uvedeného nařízení, postačí konstatovat, že tato ustanovení upravují vypracování dokumentace pro látku, o níž se má za to, že splňuje kritéria uvedená v článku 57 tohoto nařízení. Předmětem dokumentace připravené ECHA i napadeného rozhodnutí vskutku byla látka ve smyslu čl. 3 bodu 1 téhož nařízení, o níž se mělo za to, že splňuje kritéria uvedená v článku 57 nařízení č. 1907/2006. ECHA tudíž tato ustanovení neporušila.
82 Pro účely přezkumu, zda je přístup ECHA k identifikaci DSČDV jako látky mající vlastnosti PBT a vPvB stižen zjevným pochybením, je třeba dále poukázat na to, že kritéria pro identifikaci látky jako látky mající vlastnosti PBT a vPvB jsou vymezena v příloze XIII nařízení č. 1907/2006. Proto musí právě tato látka, jak zdůrazňují žalobkyně, podle použitelného znění této přílohy, pokud jde o identifikaci látky jako látky mající vlastnosti PBT a vPvB, splňovat kritéria nezbytná pro to, aby na ni bylo nahlíženo jako na látku mající vlastnosti PBT a vPvB, jak jsou uvedeny v oddílech 1 a 2 uvedené přílohy.
83 Protože jsou však složky látky její nedílnou součástí, nelze jednoduše dojít k závěru, že se ECHA dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že dotčená látka má vlastnosti PBT a vPvB z toho důvodu, že její složky takové vlastnosti mají. Takový závěr totiž dostatečně nezohledňuje cíl sledovaný nařízením č. 1907/2006, uvedený v jeho čl. 1 odst. 1, a sice zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí, včetně podpory alternativních metod hodnocení rizik látek, a volný pohyb látek na vnitřním trhu za současného zvýšení konkurenceschopnosti a inovace. Příloha XIII nařízení č. 1907/2006, ve znění použitelném v projednávaném případě, sice výslovně neuvádí, že by identifikace látek majících vlastnosti PBT a vPvB měla přihlížet i k vlastnostem PBT nebo vPvB odpovídajících složek látky, avšak ani tento přístup nevylučuje. Nelze nicméně mít za to, že pouze proto, že určitá složka látky má některé vlastnosti, má tyto vlastnosti i daná látka, ale je třeba vzít v úvahu procentní podíl a chemické účinky přítomnosti takovéto složky (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 26. září 1985, Caldana, 187/84, Recueil, s. 3013, bod 17).
84 Na rozdíl od tvrzení žalobkyň neukazuje čl. 14 odst. 2 písm. f) nařízení č. 1907/2006 na záměr zákonodárce minimalizovat rizika spojená se složkami látky majícími vlastnosti PBT nebo vPvB pouze v rámci hodnocení chemické bezpečnosti upraveného v tomto článku. Takový záměr totiž nevyplývá ani ze znění tohoto ustanovení, ani z bodů odůvodnění nařízení č. 1907/2006 vztahujících se k uvedenému ustanovení. Kromě toho je čl. 14 odst. 2 písm. f) uvedeného nařízení součástí postupu registrace látek uvedeného v hlavě II tohoto nařízení, který se v zásadě použije na všechny látky jako takové nebo obsažené ve směsích či v předmětech, jak je uvedeno v článcích 6 a 7 téhož nařízení. Jak vyplývá z bodu 69 odůvodnění nařízení č. 1907/2006, chtěl zákonodárce věnovat zvláštní pozornost látkám vzbuzujícím mimořádné obavy, na něž se vztahuje identifikační postup upravený článkem 59 uvedeného nařízení.
85 V projednávaném případě je nutno připomenout, že DSČDV patří mezi látky UVCB, jejichž složení je neznámé nebo proměnlivé. Látky UVCB patří mezi vícesložkové látky, tedy mezi látky, které obsahují více různých složek. Příloha XIII nařízení č. 1907/2006 nestanoví zvláštní pravidla pro identifikaci látek UVCB jako látek majících vlastnosti PBT a vPvB.
86 Podle ECHA je přístup, na jehož základě může být látka UVCB identifikována jako látka mající vlastnosti PBT a vPvB z důvodu, že její složky byly identifikovány jako látky mající vlastnosti PBT a vPvB, založen jednak na ustálené praxi vycházející ze zásady uznané v unijních předpisech a jednak na vědeckých důvodech. Pokud jde o použití prahové hodnoty 0,1 % jakožto faktoru vedoucího k identifikaci dotčené látky na základě jejích složek, to se opírá o unijní předpisy.
87 Pokud jde zaprvé o argumentaci týkající se ustálené praxe vycházející ze zásady uznané v unijních předpisech, je třeba poukázat na to, že je sice pravda, že z bodu 75 odůvodnění a z čl. 53 odst. 2 nařízení č. 1272/2008 vyplývá, že se toto nařízení nepoužije na klasifikaci a označování látek majících vlastnosti PBT a vPvB, nýbrž zejména na klasifikaci a označování látek karcinogenních, mutagenních a toxických, to však nic nemění na tom, že z čl. 10 odst. 1 uvedeného nařízení vyplývá, že zákonodárce uznal zásadu, že látka s určitými vlastnostmi, která je přítomna v jiné látce, může vést ke kvalifikaci této látky jako látky mající tyto vlastnosti. Článek 10 odst. 1 první pododstavec nařízení č. 1272/2008 totiž stanoví, že specifické koncentrační limity a obecné koncentrační limity jsou limity stanovené pro danou látku a označují prahovou hodnotu, při jejímž dosažení nebo překročení vede přítomnost této látky v jiné látce nebo směsi ve formě nečistoty, přídatné látky nebo jednotlivé složky ke klasifikaci látky nebo směsi jako nebezpečné.
88 Použitelnost této zásady na postup identifikace látky jako látky vzbuzující mimořádné obavy je potvrzena několika okolnostmi. Zaprvé článek 57 nařízení č. 1907/2006 staví v rámci přezkumu látek, jež mají být zařazeny na kandidátský seznam, látky mající vlastnosti PBT a vPvB na stejnou úroveň jako látky karcinogenní, mutagenní a toxické. Zadruhé je použitelnost uvedené zásady potvrzena článkem 56 odst. 6 písm. a) nařízení č. 1907/2006. Podle tohoto ustanovení se zákaz uvedení látky podléhající povolení na trh v podstatě nepoužije na použití látek uvedených v čl. 57 písm. d) až f) uvedeného nařízení pod koncentračním limitem 0,1 % hmotnostních, jsou-li přítomny ve směsích. Toto ustanovení se zajisté použije na směsi, a nikoli na takovou látku, jako je dotčená látka. Kvalifikace látky z důvodu vlastností jejích složek je však patrně srovnatelná s kvalifikací směsi z důvodu vlastností jejích látek. V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že žalobkyně na podporu svého tvrzení, že záměrem zákonodárce bylo minimalizovat rizika spojená se složkami látky majícími vlastnosti PBT nebo vPvB pouze v rámci hodnocení chemické bezpečnosti, odkazují rovněž na ustanovení, které se nepoužije na složky určité látky, nýbrž na látky obsažené ve směsi, a sice na čl. 14 odst. 2 písm. f) nařízení č. 1907/2006 (viz bod 84 výše).
89 Zadruhé opírá ECHA svůj přístup o vědecké důvody.
90 Na jedné straně je podle ECHA důležité hodnotit látku UVCB na základě jejích složek, protože jakmile jsou uvolněny do okolí, chovají se individuální složky takové látky jako samostatné látky. Dotčené látky uvolňují několik různých PAU majících vlastnosti PBT nebo vPvB při jejich užívání, například zahřátím při jejich úpravě nebo jejich luhováním při kontaktu s vodou.
91 Na straně druhé je sice v určitých specifických případech možná studie látky UVCB jako celku, avšak takový přístup nepřináší hmatatelné výsledky pro převážnou většinu těchto látek, mezi něž patří i DSČDV. U této většiny lze vlastnosti určité látky zjistit jen na základě hodnocení vlastností jejích odpovídajících složek. Většina dostupných pokusných metod k určení charakteristických vlastností těchto látek je vhodná jen pro analýzu látek sestávajících pouze z jedné hlavní složky. Pokud jde o perzistenci látek UVCB, ta totiž nemůže být obecně hodnocena pomocí pokusných metod použitelných pro zjištění biologické rozložitelnosti, které měří souhrnné ukazatele, neboť tyto pokusy měří vlastnosti látky jako celku, ale neposkytují informace o jejích složkách. I kdyby tedy z takového pokusu vyplynulo, že látka je jako celek snadno biologicky rozložitelná, nelze vyloučit případnou přítomnost biologicky nerozložitelných složek v látce. Podle ECHA vyvstávají podobné obtíže při pokusech ke zjištění bioakumulace a toxicity některých látek UVCB. Fyzikální struktura takové látky může do značné míry bránit uvolnění jejích složek, pokud se pokus bude týkat látky jako takové. Proto pokud jde o pokusy ke zjištění bioakumulace a toxicity, akumulace ve zkoumaných organismech a toxicita nemohou být v rámci pokusů zjištěny, i když ve skutečnosti po určité době dochází k uvolňování složek PAU do okolí.
92 Kritika uvedená žalobkyněmi týkající se těchto vědeckých úvah není s to prokázat, že vědecké důvody předložené agenturou ECHA jsou stiženy zjevným pochybením.
93 Pokud jde nejprve o argumentaci žalobkyň, podle které skutečnost, že se určitá látka může rozkládat na složky, je zkoumána při hodnocení chemické bezpečnosti, jež musí být provedeno v rámci registrace látky v souladu s článkem 14 nařízení č. 1907/2006, tato argumentace není v rozporu s posouzením ECHA, ale pouze uvádí, že rozklad musí být případně zohledněn během jiného postupu upraveného nařízením č. 1907/2006 (v tomto ohledu viz rovněž bod 84 výše).
94 Pokud jde dále o argumentaci týkající se luhování, podle které veškeré testy zkoumající krátkodobé a chronické účinky potvrzují, že PAU jsou zachyceny v makromolekulární matrici a nemají toxické účinky, například při kontaktu s vodou, je nutno konstatovat, že žalobkyně na podporu této argumentace pouze uvádějí tři vědecké studie, aniž je připojují ke spisu. Na tomto základě nelze dospět k závěru, že protichůdné posouzení ECHA je stiženo zjevným pochybením.
95 A pokud jde nakonec o argumentaci žalobkyň, že na rozdíl od tvrzení ECHA může být u látek UVCB použita většina pokusných metod nebo, pokud stávající metody nejsou vhodné, může být použit přístup založený na průkaznosti údajů, není tato argumentace podložena vědeckými údaji, a není tudíž dostatečná pro odmítnutí přístupu sledovaného ECHA jakožto přístupu stiženého zjevným pochybením.
96 Pokud jde zatřetí o použití prahové hodnoty 0,1 % jakožto faktoru vedoucího k identifikaci dotčené látky na základě jejích složek, žalobkyně tvrdí, že i když nezpochybňují obecné použití takovéto prahové hodnoty, kritérium vztahující se k prahové hodnotě 0,1 % se v příloze XIII nařízení č. 1907/2006 nenachází. Žalobkyně kromě toho tvrdí, že je sice pravda, že existují akty obsahující odkazy na procentní podíl 0,1 % představující v některých případech prahovou hodnotu, při jejímž překročení se použije klasifikace nebezpečí, avšak tato prahová hodnota se může pohybovat mezi 0,1 % a 1 % podle míry nebezpečí.
97 I když je pravda, že v příloze XIII nařízení č. 1907/2006 není žádná koncentrační prahová hodnota stanovena, je třeba poukázat na to, že použití takové prahové hodnoty jakožto faktoru vedoucího k identifikaci dotčené látky na základě jejích složek nevyžaduje, aby tato prahová hodnota byla v této příloze upřesněna.
98 Kromě toho z nařízení č. 1907/2006 vyplývá, že prahová hodnota 0,1 % byla unijními právními předpisy opakovaně použita pro kvalifikaci směsi na základě jejích látek. Článek 31 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1907/2006 totiž stanoví informační povinnost dodavatelům směsi, obsahuje-li látku s vlastnostmi PBT nebo vPvB v souladu s kritérii uvedenými v příloze XIII tohoto nařízení v koncentraci rovnající se nebo vyšší než 0,1 %. Kromě toho čl. 14 odst. 2 písm. f) tohoto nařízení ukládá podniku povinnost předložit posouzení chemické bezpečnosti směsi, pokud se koncentrační limit látky obsažené ve směsi a splňující kritéria podle přílohy XIII téhož nařízení rovná nebo je vyšší než 0,1 %. Článek 56 odst. 6 nařízení č. 1907/2006 navíc stanoví, že povinnost získat povolení se nevztahuje zejména na použití látek splňujících kritéria uvedená v čl. 57 písm. d) a e) uvedeného nařízení, jsou-li obsaženy ve směsích pod koncentračním limitem 0,1 %.
99 Vzhledem k tomu, že kvalifikace látky z důvodu vlastností jejích složek se jeví srovnatelnou s kvalifikací směsi z důvodu vlastností jejích látek (viz bod 88 výše) a že žalobkyně nezpochybňují obecné použití prahové hodnoty 0,1 %, nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je stiženo zjevným pochybením v tom, že byla použita prahová hodnota 0,1 % jakožto faktor vedoucí k identifikaci dotčené látky na základě jejích složek.
100 Vzhledem k výše uvedenému je třeba dospět k závěru, že DSČDV nebyla identifikována jako látka mající vlastnosti PBT a vPvB pouze z toho důvodu, že složka této látky má některé vlastnosti PBT a vPvB, ale že byl rovněž zohledněn procentní podíl této složky a chemické účinky vyvolané její přítomností (viz bod 83 výše). Argumentace žalobkyň týkající se identifikace DSČDV jako látky mající vlastnosti PBT a vPvB na základě jejích složek v koncentraci alespoň 0,1 % neprokazuje, že by napadené rozhodnutí bylo stiženo zjevným pochybením.
101 První a druhý bod druhého žalobního důvodu tedy musejí být zamítnuty.
– Ke třetímu bodu druhého žalobního důvodu, týkajícímu se identifikace složek dotčené látky jako látek majících vlastnosti PBT nebo vPvB
102 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že hodnocení složek dotčené látky nebylo dostatečným základem pro její identifikaci jako látky mající vlastnosti PBT nebo vPvB, neboť tyto složky nebyly individuálně identifikovány jako látky mající vlastnosti PBT nebo vPvB samostatným rozhodnutím ECHA na základě podrobného hodnocení provedeného za tímto účelem.
103 Je třeba připomenout, že DSČDV byla identifikována jako látka mající vlastnosti PBT a vPvB, protože sedm z jejích složek je třeba považovat za látky mající vlastnosti PBT a vPvB a protože její složku fenanthren je třeba považovat za látku mající vlastnosti vPvB a její složku anthracen za látku mající vlastnosti PBT (viz bod 80 výše).
104 Zaprvé vyvstává otázka, zda identifikace dotčené látky jako látky vzbuzující mimořádné obavy z důvodu jejích vlastností PBT a vPvB na základě vlastností PBT a vPvB jejích složek vyžaduje, aby tyto složky musely samy být předtím předmětem identifikace jako látky mající vlastnosti PBT a vPvB samostatným rozhodnutím ECHA. V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že čl. 57 písm. d) a e) a článek 59 nařízení č. 1907/2006 pouze stanoví, že musejí být splněna kritéria uvedená v příloze XIII uvedeného nařízení. Kromě toho uskutečnění postupu podle článku 59 nařízení č. 1907/2006 za účelem samostatné identifikace dotyčných složek DSČDV jako látek majících vlastnosti PBT a vPvB nepřináší žádnou přidanou hodnotu k identifikaci dotčené látky jako látky vzbuzující mimořádné obavy z důvodu jejích vlastností PBT a vPvB na základě vlastností PBT a vPvB jejích složek. V rámci dokumentace vypracované v souladu s přílohou XV uvedeného nařízení k dotčené látce bylo totiž třeba provést také srovnání dostupných informací s kritérii podle přílohy XIII téhož nařízení. Argumentace žalobkyň v tomto směru tudíž musí být zamítnuta.
105 Zadruhé žalobkyně zpochybňují, že by identifikace jiných dotčených složek než anthracenu jakožto složek majících vlastnosti PBT nebo vPvB byla založena na podrobném hodnocení. Pokud jde o anthracen, je nesporné, že byl identifikován jako látka vzbuzující mimořádné obavy na základě svých vlastností PBT. Na základě judikatury zmíněné výše v bodech 76 a 77 je tedy třeba zkoumat, zda je napadené rozhodnutí v tomto směru stiženo zjevným pochybením.
106 Žalobkyně na podporu své argumentace odkazují na připomínky formulované skupinou předních ropných společností, která vede výzkumy k environmentálním otázkám týkajícím se ropného průmyslu během období konzultací k dokumentaci vypracované v souladu s přílohou XV nařízení č. 1907/2006 pro dotčenou látku. K těmto připomínkám byla připojena zpráva, v níž jsou analyzovány vlastnosti související s bioakumulací patnácti PAU. V připomínkách se uvádí, že vzhledem k tomu, že příslušná podskupina ECB nebyla s to dosáhnout shody o vlastnostech PBT nebo vPvB těchto složek, bylo by předčasné a neúčelné vyvozovat konečné závěry pro tyto složky v dokumentaci vypracované v souladu s přílohou XV uvedeného nařízení. Podle uvedené zprávy dostupné důkazy nepodporují úvodní obecné závěry obsažené v této dokumentaci, podle nichž tyto složky splňují kritéria bioakumulace či vysoké bioakumulace, neboť spolehlivé laboratorní údaje ukazují pouze na nízký bioakumulační potenciál těchto složek.
107 V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že argumentace žalobkyň se v podstatě omezuje na odkaz na předložení připomínek a zprávy vypracovaných v rámci postupu podle čl. 59 odst. 4 nařízení č. 1907/2006. DSČDV byla identifikována jako látka vzbuzující mimořádné obavy na základě analýzy obsažené v dokumentaci vypracované ECHA a schválené Výborem členských států dne 2. prosince 2009 v souladu s čl. 59 odst. 8 uvedeného nařízení se znalostí těchto připomínek a uvedené zprávy. Oddíl 6 této dokumentace hodnotí podrobně vlastnosti PBT a vPvB odpovídajících složek dotčené látky. Vzhledem k výše uvedenému není obecný poukaz na skutečnost, že příslušná podskupina ECB, která již ostatně v režimu nařízení č. 1907/2006 neexistuje, nedosáhla dohody ohledně vlastností PBT a vPvB dotčených složek, ani poukaz na údajně nedostatečné důkazy bez prokázání, který bod analýzy obsažené v uvedené dokumentaci je nesprávný, dostatečný k učinění závěru, že napadené rozhodnutí je stiženo zjevným pochybením.
108 Z toho plyne, že třetí bod druhého žalobního důvodu musí být zamítnut.
– Ke čtvrtému bodu druhého žalobního důvodu, týkajícímu se koncentrace anthracenu v DSČDV
109 Žalobkyně poznamenávají, že pravidlo prahové hodnoty 0,1 % není v napadeném rozhodnutí dodrženo, neboť DSČDV obsahuje anthracen, který je jedinou složkou oficiálně identifikovanou jako látka mající vlastnosti PBT, v koncentraci nižší než 0,1 %. Na rozdíl od toho, co tvrdí ECHA, nejpoužívanější specifikace DSČDV neobsahuje více než 0,1 % anthracenu.
110 V tomto ohledu stačí připomenout, že DSČDV byla identifikována jako látka mající vlastnosti PBT a vPvB zejména proto, že sedm z jejích relevantních složek je třeba považovat za látky mající vlastnosti PBT a vPvB (viz bod 80 výše). Proto i za předpokladu, že by anthracen nebyl v DSČDV přítomen v koncentraci rovnající se nebo vyšší než 0,1 %, z dokumentace k DSČDV schválené Výborem členských států vyplývá, že jejích sedm dalších složek je přítomno v koncentraci rovnající se nebo vyšší než 0,1 %. Argumentace žalobkyň v opačném smyslu tak byla zamítnuta v rámci třetího bodu tohoto žalobního důvodu (viz body 105 až 107 výše).
111 Čtvrtý bod druhého žalobního důvodu musí být proto rovněž zamítnut.
112 Z toho plyne, že druhý žalobní důvod musí být zamítnut v celém rozsahu.
Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady proporcionality
113 Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí odporuje zásadě proporcionality. Toto rozhodnutí je podle žalobkyň nepřiměřené k dosažení cílů nařízení č. 1907/2006, a sice zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí. Žalobkyně v tomto ohledu uvádějí, že látky, jež mohou být použity jako náhrada za DSČDV, mají rovněž vlastnosti PBT nebo vPvB. Podle žalobkyň mohla ECHA přijmout jiná vhodná a méně omezující opatření, a sice použití opatření k řízení rizik na základě hodnocení chemické bezpečnosti obsaženého v registrační dokumentaci připravené žalobkyněmi na základě článku 14 nařízení č. 1907/2006 nebo předložení dokumentace pro omezení týkající se dotčené látky na základě hlavy VIII tohoto nařízení.
114 Podle ustálené judikatury platí, že zásada proporcionality, jež představuje jednu z obecných zásad unijního práva, vyžaduje, aby unijní akty nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nepříznivé následky nesmějí být nepřiměřené sledovaným cílům (viz rozsudek Etimine, bod 76 výše, bod 124 a citovaná judikatura).
115 Pokud jde o soudní přezkum podmínek uvedených v předchozím bodě, je nutno přiznat ECHA širokou posuzovací pravomoc v oblasti, která s sebou z její strany nese volby politické, ekonomické a sociální povahy a v níž má provést komplexní posouzení. Legalita takového opatření může být dotčena pouze zjevně nepřiměřeným charakterem opatření přijatého v této oblasti ve vztahu k cíli, který zákonodárce hodlá sledovat (v tomto smyslu viz rozsudek Etimine, bod 76 výše, bod 125 a citovaná judikatura).
116 V projednávaném případě z čl. 1 odst. 1 nařízení č. 1907/2006 vyplývá, že jeho účelem je zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí, včetně podpory alternativních metod hodnocení rizik látek, a volný pohyb látek na vnitřním trhu za současného zvýšení konkurenceschopnosti a inovace. S ohledem na bod 16 odůvodnění tohoto nařízení je třeba konstatovat, že zákonodárce stanovil jako hlavní cíl první z těchto tří cílů, a sice cíl zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 7. července 2009, S.P.C.M. a další, C‑558/07, Sb. rozh. s. I‑5783, bod 45). Pokud jde specificky o účel povolovacího postupu, článek 55 uvedeného nařízení stanoví, že jeho cílem je zajistit řádné fungování vnitřního trhu a zároveň zajistit, aby rizika plynoucí z látek vzbuzujících mimořádné obavy byla náležitě kontrolována a aby tyto látky byly postupně nahrazeny vhodnými alternativními látkami nebo technologiemi, je-li to z hospodářského a technického hlediska uskutečnitelné.
117 Pokud jde zaprvé o argumentaci žalobkyň, že napadené rozhodnutí je nepřiměřené k dosažení cílů sledovaných nařízením č. 1907/2006, je třeba připomenout, že napadené rozhodnutí spočívá v identifikaci DSČDV jako látky vzbuzující mimořádné obavy vyplývající z postupu podle článku 59 uvedeného nařízení. Je-li látka identifikována jako látka vzbuzující mimořádné obavy, podléhají dotyčné hospodářské subjekty informačním povinnostem (viz bod 32 výše).
118 Pokud jde o cíl ochrany lidského zdraví a životního prostředí, je třeba bez dalšího konstatovat, že identifikace látky jako látky vzbuzující mimořádné obavy slouží ke zvýšení informovanosti veřejnosti a profesionálních uživatelů o rizicích a hrozících nebezpečích, a že tato identifikace musí být tudíž považována za nástroj zvýšení takové ochrany (v tomto smyslu viz rozsudek S.P.C.M. a další, bod 116 výše, bod 49).
119 Pokud jde specificky o argumentaci žalobkyň, že napadené rozhodnutí je v tomto ohledu nepřiměřené, protože látky, jež mohou být používány jako náhrada za dotčenou látku, mají rovněž vlastnosti PBT nebo vPvB, je třeba poukázat na to, že napadené rozhodnutí nevede k zákazu uvádění DSČDV na trh, jenž by dotyčné hospodářské subjekty nutil používat alternativní látky. Takový důsledek je na základě článku 56 nařízení č. 1907/2006 stanoven pouze pro látky zahrnuté do přílohy XIV uvedeného nařízení, tedy látky zařazené na seznam látek podléhajících povolení. Kromě toho, i když čl. 59 odst. 1 tohoto nařízení stanoví, že se identifikační postup použije pro zahrnutí látek do přílohy XIV téhož nařízení, z postupu upraveného v článku 58 nařízení č. 1907/2006 v tomto ohledu vyplývá, že zařazení látky na kandidátský seznam nevede automaticky k jejímu zahrnutí do přílohy XIV uvedeného nařízení. V souladu s čl. 58 odst. 1 a 3 téhož nařízení totiž ECHA musí při současném zohlednění stanoviska Výboru členských států doporučit zahrnutí prioritních látek do této přílohy a upřesnit u každé látky zejména použití nebo kategorie použití osvobozené od požadavku povolení. Látka může podléhat povolení pouze na základě rozhodnutí Komise o zahrnutí této látky do uvedené přílohy XIV.
120 Nařízení č. 1907/2006 kromě toho pro identifikaci látek vzbuzujících mimořádné obavy stanoví postup, na jehož základě mají být tyto látky postupně podrobeny povolovacímu postupu. V tomto ohledu bod 77 odůvodnění uvedeného nařízení uvádí, že s ohledem na otázky uskutečnitelnosti a praktičnosti, jak z hlediska fyzických nebo právnických osob, které musí připravit podklady pro žádost a přijmout vhodná opatření k řízení rizik, tak z hlediska orgánů, které musí žádosti o povolení vyřizovat, by měl být povolovacímu postupu podroben ve stejnou dobu pouze omezený počet látek. Není tudíž vyloučeno, že v rámci tohoto postupného přístupu budou alternativní látky, na něž poukazují žalobkyně, rovněž předmětem identifikačního postupu upraveného článkem 59 nařízení č. 1907/2006.
121 Proto musí být argumentace žalobkyň týkající se údajně nepřiměřeného charakteru napadeného rozhodnutí zamítnuta.
122 Žalobkyně zadruhé tvrdí, že napadené rozhodnutí překračuje meze toho, co je nezbytné k uskutečnění sledovaných cílů, protože použití opatření k řízení rizik nebo předložení dokumentace v souladu s přílohou XV nařízení č. 1907/2006 pro omezení týkající se dotčené látky by rovněž zajistilo vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí, ale je méně omezující.
123 Pokud jde zaprvé o opatření k řízení rizik, odvolávají se žalobkyně na povinnosti uvedené v článku 14 nařízení č. 1907/2006. Podle odstavce 1 uvedeného ustanovení by pro dotčenou látku mělo být provedeno posouzení chemické bezpečnosti a měla by být vyhotovena zpráva o chemické bezpečnosti. Podle odst. 3 písm. d) tohoto článku zahrnuje posouzení chemické bezpečnosti také posouzení vlastností PBT a vPvB dotčené látky. Kdyby toto posouzení vedlo k závěru, že látka má vlastnosti PBT nebo vPvB, musely by žalobkyně posoudit a odhadnout expozici a charakterizovat rizika spojená s identifikovanými způsoby použití v souladu s odstavcem 4 téhož článku. Kromě toho podle čl. 14 odst. 6 nařízení č. 1907/2006 by žalobkyně byly povinny určit a uplatnit vhodná opatření k náležité kontrole rizik. Protože toto posouzení ještě není v okamžiku, kdy byla dotčená látka napadeným rozhodnutím identifikována jako látka vzbuzující mimořádné obavy, dostupné, mohla ECHA rozhodnout, že vyčká jeho předložení za účelem přezkumu zprávy o chemické bezpečnosti a navrhovaných opatření k řízení rizik, místo aby identifikovala dotčenou látku jako látku vzbuzující mimořádné obavy.
124 Z nařízení č. 1907/2006 však nevyplývá, že by zákonodárce měl v úmyslu podrobit identifikační postup vedený v souladu s článkem 59 uvedeného nařízení, který je součástí postupu směřujícího k povolení určité látky upraveného hlavou VII tohoto nařízení, registračnímu postupu upravenému v hlavě II téhož nařízení, do něhož spadají povinnosti uvedené v článku 14 tohoto nařízení. Je pravda, že i tyto povinnosti slouží lepšímu informování veřejnosti a profesionálních uživatelů o nebezpečích a rizicích dané látky. Avšak vzhledem k tomu, že registrovaným látkám by měl být umožněn pohyb na vnitřním trhu, jak vyplývá z bodu 19 odůvodnění nařízení č. 1907/2006, je cílem povolovacího postupu, jehož součástí je identifikační postup upravený článkem 59 uvedeného nařízení, zejména postupně nahradit látky vzbuzující mimořádné obavy vhodnými alternativními látkami nebo technologiemi, je-li to z hospodářského a technického hlediska uskutečnitelné (viz bod 116 výše). Jak dále vyplývá z bodu 69 odůvodnění nařízení č. 1907/2006, chtěl zákonodárce věnovat zvláštní pozornost látkám vzbuzujícím mimořádné obavy.
125 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, tedy opatření ke kontrole rizik navrhovaná podle čl. 14 odst. 6 nařízení č. 1907/2006 nepředstavují opatření přiměřená k dosažení cílů sledovaných uvedeným nařízením ohledně nakládání s látkami vzbuzujícími mimořádné obavy, a nejsou tedy v projednávaném případě méně omezujícími opatřeními.
126 Pokud jde konečně o argument žalobkyň, že ECHA mohla před identifikací DSČDV jako látky vzbuzující mimořádné obavy vyčkat předložení registrační dokumentace dotčené látky obsahující posouzení její chemické bezpečnosti, protože taková dokumentace je nejlepším zdrojem informací, postačí konstatovat, že tato identifikace byla provedena na základě informací obsažených v dokumentaci k dotčené látce, jež byla jednomyslně schválena Výborem členských států (viz bod 79 výše). Tento výbor nekonstatoval, že by chyběly informace týkající se platnosti a relevance údajů. Navíc registrace dotčené látky měla být podle čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1907/2006 obligatorně provedena až k 1. prosinci 2010, tedy dva a půl roku ode dne, od něhož byl povolovací postup použitelný v souladu s čl. 141 odst. 2 tohoto nařízení, a sice od 1. června 2008, takže údajná povinnost vyčkat předložení dotčené registrační dokumentace by narušila efektivitu nařízení č. 1907/2006.
127 Pokud jde zadruhé o omezující opatření, žalobkyně tvrdí, že dokumentace týkající se návrhu takového opatření v souladu s přílohou XV nařízení č. 1907/2006 musí zahrnovat dostupné informace o alternativních látkách, včetně informací o rizicích pro lidské zdraví a životní prostředí spojených s výrobou a používáním těchto alternativních látek, jejich dostupnosti a jejich uskutečnitelnosti z hospodářského a technického hlediska. Takový návrh, který by byl tedy založen na podobných ukazatelích, jaké byly použity pro dokumentaci k identifikaci určité látky jako látky vzbuzující mimořádné obavy, by zabránil negativním důsledkům spojeným s uvedenou identifikací a vedl by k témuž výsledku, pokud jde o cíle nařízení č. 1907/2006.
128 V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že pouhá skutečnost, že se určitá látka nachází na kandidátském seznamu, nebrání tomu, aby tato látka podléhala omezením, a nikoli povolení. Jak totiž vyplývá z čl. 58 odst. 5 a z článku 69 nařízení č. 1907/2006, Komise nebo členský stát mohou vždy navrhnout, aby výroba, uvedení na trh nebo použití určité látky bylo kontrolováno omezeními, a nikoli prostřednictvím povolení.
129 Jak mimoto vyplývá z přílohy XVII nařízení č. 1907/2006, omezení přijatá postupem podle hlavy VIII uvedeného nařízení, použitelná na výrobu, uvedení na trh a použití některých nebezpečných látek a některých nebezpečných směsí a předmětů, mohou sahat od zvláštních podmínek ukládaných na výrobu nebo uvádění látky na trh až po úplný zákaz používání látky. I kdyby tato omezující opatření byla rovněž přiměřená k dosažení cílů sledovaných tímto nařízením, nepředstavují tedy jako taková méně omezující opatření než identifikace látky, která vede pouze k informačním povinnostem.
130 Kromě toho, pokud žalobkyně uvádějí, že informace obsažené v dokumentaci týkající se návrhu na omezující opatření v souladu s přílohou XV nařízení č. 1907/2006 prokazují, že identifikace dotčené látky nebyla nezbytná, postačí poukázat na to, že tato identifikace byla uskutečněna v souladu s postupem upraveným v článku 59 nařízení č. 1907/2006, který představuje postup odlišný od postupu upraveného v hlavě VIII téhož nařízení (viz bod 128 výše).
131 Vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru, že by napadené rozhodnutí odporovalo zásadě proporcionality.
132 V důsledku toho je třeba zamítnout třetí žalobní důvod, a tedy i žalobu v celém rozsahu.
K nákladům řízení
133 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
134 Vzhledem k tomu, že ECHA požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné jim uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (sedmý rozšířený senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnostem Bilbaína de Alquitranes, SA, Cindu Chemicals BV, Deza, a.s., Industrial Química del Nalón, SA, Koppers Denmark A/S, Koppers UK Ltd, Rütgers Germany GmbH, Rütgers Belgium NV a Rütgers Poland sp. z o.o. se ukládá náhrada nákladů řízení.
Dittrich | Dehousse | Wiszniewska–Białecka |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 7. března 2013.
Podpisy.