ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

13. ledna 2011

Věc F‑77/09

Bart Nijs

v.

Účetní dvůr Evropské unie

„Veřejná služba – Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Článek 22a a článek 22b služebního řádu – Nestrannost – Přiměřená lhůta“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se B. Nijs domáhá zrušení zaprvé rozhodnutí ze dne 15. ledna 2009, kterým byl odvolán z funkce, zadruhé rozhodnutí Účetního dvora č. 81-2007 ze dne 20. září 2007, kterým byla přenesena pravomoc z orgánu oprávněného ke jmenování (AIPN) na komisi ad hoc, zatřetí všech přípravných rozhodnutí přijatých AIPN ad hoc; podpůrně žalobce navrhuje, aby Tribunál „určil“, že sankce odvolání z funkce je nepřiměřená.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobce ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení Účetního dvora.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Pravomoc Soudu pro veřejnou službu – Meze

(Články 266 SFEU a 270 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, článek 1)

2.      Úředníci – Práva a povinnosti – Svoboda projevu – Sdělení skutečností, které mohou vyvolat domněnku o existenci protiprávní činnosti nebo závažného nesplnění povinnosti – Ochrana před disciplinárními řízeními – Podmínky

(Služební řád, čl. 22 odst. 1 a čl. 22b odst. 1)

3.      Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Žaloba podaná k orgánu oprávněnému ke jmenování ad hoc složeného z členů orgánu, v tomto případě Účetního dvora – Přípustnost

(Článek 247 odst. 2 ES)

4.      Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Povinnost správy vykonávat svou pravomoc v oblasti disciplinárního řízení s péčí a nestranností

5.      Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Shoda mezi stížností a žalobou – Totožnost předmětu a důvodu – Důvody a argumenty neobsažené ve stížnosti, ale se stížností úzce související – Přípustnost

(Služební řád, články 90 a 91)

6.      Úředníci – Disciplinární režim – Sankce – Posuzovací pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování – Soudní přezkum – Rozsah – Meze

(Služební řád, články 17, 17a a 86 až 89)

7.      Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Lhůty – Povinnost správy jednat v přiměřené lhůtě – Posouzení

(Služební řád, příloha IX)

1.      Soud pro veřejnou službu nemá pravomoc změnit disciplinární sankci nebo rozhodnout, že taková sankce je nepřiměřená a vrátit správnímu orgánu věc k novému rozhodnutí. Přísluší totiž subjektu ukládajícímu sankci, aby podle článku 266 SFEU přijal opatření vyplývající z případného zrušujícího rozsudku.

(viz bod 55)

2.      Článek 22b odst. 1 služebního řádu odkazuje na čl. 22a odst. 1 první pododstavec služebního řádu za účelem definice informací, jejichž zpřístupnění nemůže vést k disciplinárním řízením: obě tato ustanovení se týkají pouze sdělení konkrétních skutečností, jejichž první posouzení mohlo vést úředníka, který je sdělil k tomu, aby se rozumně domníval, že se jedná o protiprávní činnost nebo závažné nesplnění povinnosti.

Zpřístupnění informací upravené v těchto článcích je chráněno proti disciplinárním řízením pouze tehdy, pokud splňuje tuto podmínku a je provedeno s nezbytnou výhradou, která vyplývá z povinnosti objektivity a nestrannosti, respektování vážnosti funkce, respektování cti osob a presumpce neviny.

Ochrana uvedená v čl. 22 b odst. 1 služebního řádu se nemůže použít na úředníky, kteří nesplnili své povinnosti, jako je např. nesplnění povinnosti postupovat s co největší obezřetností a zdrženlivostí při zveřejnění tvrzení spadajících do pravomoci Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF).

(viz body 65, 66, 70 a 80)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 2. května 2007, Giraudy v. Komise, F‑23/05, bod 162

3.      Orgán oprávněný ke jmenování ad hoc, složený ze členů Účetního dvora, nabízí všechny záruky rovného zacházení v rámci disciplinárního řízení, jelikož se po uvedených členech vyžaduje, aby nabídli veškeré záruky nezávislosti a nestrannosti a splnili tento požadavek během svého mandátu. Kodex chování členů Účetního dvora rovněž stanoví, že musí zabránit jakékoli situaci, která by mohla vést ke střetu zájmů.

Krom toho, jakýkoli správní orgán má povinnost, která je uložena zejména v disciplinární oblasti, dodržet zásadu nestrannosti.

(viz bod 102)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 29. září 2009, Hau v. Parlament, F‑125/07, bod 27 a citovaná judikatura

4.       Správa musí vykonávat svou disciplinární pravomoc s řádnou péčí a nestranností.

Úkol úředníka pověřeného správním šetřením nezbytně zahrnuje to, že provede zjištění relevantního skutkového stavu a rozhodných skutečnosti, a tedy posouzení tohoto skutkového stavu, aby rozhodl o jejich významu, jakož i posouzení důkazní síly předložených důkazů, které by mohly být použity v rámci disciplinárního řízení. Tato posuzovací pravomoc se samotná liší podle povahy disciplinárních pochybení, které by mohly být předmětem sankce a podle šetření, která vyžadují. Ověření, která provedl úředník pověřený šetřením, vyžadují, aby tento úředník provedl posouzení skutečností, které by mohly představovat porušení dodržení vážnosti funkce, což je významná povinnost všech úředníků, aby tak případně stanovil relevantní skutečnosti. Zakázat mu provést takové posouzení by zabránilo jakémukoli šetření takového skutkového stavu.

(viz body 110, 115 a 118)

5.      Za účelem zachování cíle postupu před zahájením soudního řízení, jímž je umožnit správě přezkoumat své rozhodnutí a dosáhnout tak mimosoudního vyřešení sporů, bylo rozhodnuto, že pravidlo shody mezi stížností a žalobou v soudním řízení může být použito pouze tehdy, kdy žaloba v soudním řízení mění předmět stížnosti nebo její důvod, přičemž posledně uvedený pojem „důvod“ musí být vykládán široce, ve smyslu zpochybnění vnitřní legality napadeného aktu nebo – alternativně – zpochybnění jeho vnější legality. V důsledku toho, a s výhradou námitek protiprávnosti a důvodů veřejného pořádku, se jedná o změnu důvodu sporu, a tedy o nepřípustnost kvůli nedodržení pravidla shody obvykle pouze tehdy, když žalobce, který ve své stížnosti napadal pouze formální platnost aktu nepříznivě zasahujícího do jeho právního postavení, včetně jeho procesních aspektů, uvede v žalobě hmotněprávní žalobní důvody, nebo naopak když žalobce poté, co ve své stížnosti napadal legalitu aktu nepříznivě zasahujícího do jeho právního postavení pouze po hmotněprávní stránce, podá žalobu obsahující žalobní důvody týkající se formální platnosti tohoto aktu, včetně jeho procesních aspektů.

(viz bod 129)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 1. července 2010, Mandt v. Parlament, F‑45/07, body 110, 119 a 120

6.      Disciplinární režim zavedený služebním řádem nezná žádný pevný vztah mezi sankcí a nesplněním povinnosti. Pokud je prokázán skutkový stav v neprospěch úředníka, je v tomto ohledu věcí orgánu oprávněného ke jmenování, aby zvolil přiměřenou disciplinární sankci, a soud Unie nemůže nahradit posouzení tohoto orgánu svým posouzením, s výjimkou případu zjevného omylu nebo zneužití pravomoci.

Orgány jsou oprávněny očekávat od úředníků určité platové třídy, že budou jednat diskrétně a obezřetně. Úředník, který byl autorem urážlivých textů, které veřejně šířil, je tedy odpovědný za dvě zjevná porušení článku 14 a 17a služebního řádu. Zbavení funkce uvedeného úředníka tedy není nepřiměřené.

(viz body 131, 132 a 135)

Odkazy:

Tribunál: 18. prosince 1997, Daffix v. Komise, T‑12/94, body 63 a 89; 12. září 2000, Teixeira Neves v. Soudní dvůr, T‑259/97, bod 108

7.      Ze zásady řádné správy vyplývá, že disciplinární orgány mají povinnost vést disciplinární řízení s náležitou péčí a postupovat takovým způsobem, aby na sebe úkony v disciplinárním řízení navzájem navazovaly v přiměřených lhůtách. Otázka, zda bylo disciplinární řízení po svém zahájení vedeno s vyžadovanou náležitou péčí, závisí i na okolnosti, jak dlouhá doba uplyne mezi okamžikem, kdy došlo k údajnému disciplinárnímu provinění, a vydáním rozhodnutí o zahájení řízení.

Porušení zásady přiměřené lhůty neodůvodňuje obecně zrušení rozhodnutí, které bylo přijato v závěru správního řízení. Nedodržení zásady přiměřené lhůty totiž ovlivní platnost správního řízení teprve tehdy, kdy nepřiměřeně dlouhá doba tohoto řízení může mít vliv na samotný obsah rozhodnutí přijatého v závěru správního řízení. Totéž může platit právě v řízeních o uložení sankce, pokud nepřiměřeně dlouhá doba řízení ovlivní možnost dotčených osob se účinně obhajovat.

(viz body 141 a 146)

Odkazy:

Soudní dvůr: 13. prosince 2000, SGA v. Komise, C‑39/00 P, bod 44

Tribunál: 13. ledna 2004, JCB Service v. Komise, T‑67/01, body 36 a 40 a citovaná judikatura

Soud pro veřejnou službu: 13. ledna 2001, A a G v. Komise, F‑124/05 a F‑96/06, body 390 a 392