Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 27. listopadu 2023 – Groupama Asigurări

(věc C‑310/23)

„Řízení o předběžné otázce – Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora – Odpověď, která může být jasně vyvozena z judikatury – Článek 267 TFUE – Výklad dřívějšího rozsudku Soudního dvora – Justiční spolupráce v občanských věcech – Nařízení (ES) č. 864/2007 a (ES) č. 593/2008 – Nehoda způsobená vozidlem táhnoucím návěs – Vozidlo a návěs, které jsou pojištěny různými pojistiteli – Nehoda, k níž došlo v jiném členském státě, než ve kterém byly uzavřeny pojistné smlouvy – Regresní nárok pojistitelů – Rozhodné právo“

1.      Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Akty přijaté orgány – Výklad odůvodnění dřívějšího rozsudku Soudního dvora – Zahrnutí

[Článek 267 první pododstavec písm. b) SFEU]

(viz body 18, 19, výrok 1)

2.      Justiční spolupráce v občanských věcech – Právo rozhodné pro smluvní závazkové vztahy – Nařízení č. 593/2008 – Právo rozhodné pro mimosmluvní závazkové vztahy – Nařízení č. 864/2007 – Nehoda způsobená tažným vozidlem s taženým návěsem, přičemž každé z vozidel je pojištěno různými pojistiteli – Regresní nárok pojistitelů – Rozdělení povinnosti nahradit škodu – Možnost pojistitele tažného vozidla uplatňovat práva poškozeného vůči pojistiteli návěsu – Rozhodné právo

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, článek 7, a č. 864/2007, článek 4 a následující)

(viz body 21, 22, výrok 2)

Výrok

1) Článek 267 první pododstavec písm. b) SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že vnitrostátní soud, který má pochybnosti o výkladu odůvodnění rozsudku Soudního dvora ve věci žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, který byl vydán v návaznosti na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podanou jiným vnitrostátním soudem, může předložit Soudnímu dvoru předběžné otázky týkající se výkladu tohoto odůvodnění.

2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II)

musí být vykládána v tom smyslu, že

v rámci regresní žaloby podané pojistitelem tažného vozidla, který nahradil škodu poškozenému při nehodě způsobené řidičem tohoto vozidla, proti pojistiteli návěsu, který byl v době této nehody připojen k uvedenému vozidlu, je nejprve třeba v souladu s rozhodným právem určeným podle článků 4 a následujících nařízení č. 864/2007 určit, zda a v jakém rozsahu musí být náhrady škod, které mají být vyplaceny tomuto poškozenému, případně rozděleny rovným dílem mezi řidiče a držitele dotyčného tažného vozidla na jedné straně a držitele návěsu, který byl k němu připojen, na straně druhé, a tedy mezi příslušnými pojistiteli tohoto vozidla a tohoto návěsu. Poté je třeba určit, zda v souladu s právem, které se podle článku 7 nařízení č. 593/2008 použije na dotčenou pojistnou smlouvu, pojistitel uvedeného tažného vozidla, který nahradil škodu uvedenému poškozenému, může prostřednictvím subrogace uplatňovat práva poškozeného vůči pojistiteli uvedeného návěsu, jak je uznává rozhodné právo podle článků 4 a následujících nařízení č. 864/2007.