Věc T-57/01

Solvay SA

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Trh se sodou ve Společenství (s výjimkou Spojeného království a Irska) – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 82 ES – Dohody o zásobování na přespříliš dlouhé období – Věrnostní sleva – Promlčení lhůty pro výkon pravomoci Komise ukládat pokuty nebo sankce – Přiměřená lhůta – Podstatné formální náležitosti – Relevantní zeměpisný trh – Existence dominantního postavení – Zneužití dominantního postavení – Právo na přístup ke spisu – Pokuta – Závažnost a doba trvání protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti – Opakování protiprávního jednání – Polehčující okolnosti“

Shrnutí rozsudku

1.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Promlčení v záležitostech stíhání – Pozastavení – Rozhodnutí Komise, které je předmětem řízení u Soudního dvora – Rozsah

(Nařízení Rady č. 2988/74, článek 3)

2.      Právo Společenství – Zásady – Dodržení přiměřené lhůty – Působnost – Hospodářská soutěž – Správní řízení – Soudní řízení – Rozlišení za účelem posouzení dodržení přiměřené lhůty

(Nařízení Rady č. 17)

3.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Povinnosti Komise – Dodržení přiměřené lhůty

(Nařízení Rady č. 17)

4.      Komise – Zásada kolegiality – Rozsah – Rozhodnutí v oblasti hospodářské soutěže

(Slučovací smlouva, článek 17)

5.      Námitka protiprávnosti – Rozsah – Akty, jejichž protiprávnost je namítána – Jednací řád orgánu

(Článek 241 ES)

6.      Akty orgánů – Ověření přijatých aktů – Podmínky

(Jednací řád Komise z roku 1999, čl. 16 první pododstavec)

7.      Právo Společenství – Zásady – Práva obhajoby – Působnost – Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozsah zásady po zrušení prvního rozhodnutí Komise

(Článek 81 odst. 1 ES)

8.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Vyšetřovací pravomoci Komise – Rozsah – Přístup do obchodních prostor podniků

(Nařízení Rady 17, čl. 14)

9.      Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Relevantní trh – Zeměpisné vymezení

(Článek 82 ES)

10.    Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Vymezení podle velmi významného podílu na trhu

(Článek 82 ES)

11.    Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Sleva s účinkem spočívajícím v uzavření trhu – Věrnostní slevy

(Článek 82 ES)

12.    Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Množstevní slevy – Přípustnost – Podmínky – Zneužívající charakter systému slev

(Článek 82 ES)

13.    Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Smlouvy o výhradním zásobování – Věrnostní slevy

(Článek 82 ES)

14.    Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Množstevní slevy – Přípustnost – Podmínky – Způsob výpočtu

(Článek 82 druhý pododstavec ES)

15.    Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práv obhajoby – Přístup ke spisu – Rozsah – Zamítnutí sdělení dokumentu – Důsledky

16.    Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přístup ke spisu – Předmět – Nezveřejnění dokumentů držených Komisí – Posouzení Tribunálu vztahující se k respektování práv obhajoby v projednávané věci

17.    Hospodářská soutěž – Správní řízení – Porušení práv obhajoby – Nikoli řádné nahlížení do spisu – Přístup poskytnutý během soudního řízení – Oprava –Vynětí

18.    Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise – Rozhodnutí konstatující protiprávní jednání a ukládající pokutu – Zrušení pro vady řízení

(Nařízení Rady č. 17)

19.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Zvláště závažné protiprávní jednání

(Článek 82 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

20.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti – Opakování protiprávního jednání – Pojem „protiprávní jednání stejného typu“ – Porušení článků 81 ES a 82 ES – Vynětí

(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

21.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Polehčující okolnosti – Neexistence opakování protiprávního jednání – Vynětí

(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

22.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Polehčující okolnosti – Spolupráce podniku při šetřeních vedených zmocněnci Komise – Vynětí

(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 17, článek 14)

23.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Obrat zohledněný pro výpočet nejvyšší hranice pokuty

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

24.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Odrazující povaha

(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

1.      Podle článku 3 nařízení č. 2988/74 o promlčení v záležitostech stíhání a výkonu práva v oblasti hospodářské soutěže je promlčecí doba v záležitostech stíhání zastavena na dobu, po kterou je rozhodnutí Komise předmětem řízení u Soudního dvora Evropských společenství. Tento odkaz je nutno chápat, od vytvoření Soudu, jako vztahující se nejprve na řízení u Soudu, jelikož žaloby proti rozhodnutím ukládajícím sankce nebo pokuty v oblasti práva hospodářské soutěže patří do jeho pravomoci.

Promlčení je rovněž zastaveno během řízení o kasačním opravném prostředku u Soudního dvora. Jelikož článek 60 statutu Soudního dvora a článek 3 nařízení č. 2988/74 mají odlišný rozsah působnosti, neexistence odkladného účinku kasačního opravného prostředku nemůže zbavit veškerého účinku článek 3 uvedeného nařízení, který se týká situací, ve kterých musí Komise vyčkat rozhodnutí soudu Společenství. Krom toho článek 3 nařízení č. 2988/74 chrání Komisi před účinkem promlčení v situacích, ve kterých musí vyčkat rozhodnutí soudu Společenství v rámci řízení, jejichž průběh neovládá, než se dozví, zda napadený akt byl protiprávní, či nikoliv. Argument, podle kterého zřízení druhého soudního stupně neumožňuje prodloužit dobu zastavení promlčení tedy nemůže být přijat. Zastavení promlčení pouze umožňuje Komisi popřípadě přijmout nové rozhodnutí za předpokladu, že by byl zamítnut kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu, kterým bylo rozhodnutí Komise zrušeno. Toto zastavení promlčení nemá žádný účinek na rozhodnutí, které bylo zrušeno rozsudkem Soudu. V případě kasačního opravného prostředku není Komisi zajisté formálně bráněno jednat a přijmout nové rozhodnutí poté, co Soud zrušil původní rozhodnutí. Nicméně žaloba směřující proti konečnému rozhodnutí, kterým se ukládají sankce, zastavuje promlčení v oblasti stíhání až do doby, kdy soud Společenství s konečnou platností rozhodne o uvedené žalobě. Kdyby totiž Komise musela přijmout nové rozhodnutí po zrušení rozhodnutí Soudem, aniž by vyčkala na rozsudek Soudního dvora, existovalo by nebezpečí, že by v případě zrušení rozsudku Soudu Soudním dvorem souběžně existovala dvě rozhodnutí se stejným předmětem. Bylo by zjevně v rozporu s požadavky hospodárnosti správního řízení, aby Komise s pouhým cílem vyhnout se promlčení musela přijmout nové rozhodnutí předtím, než se dozví, zda je původní rozhodnutí protiprávní či nikoliv.

Konečně vzhledem k tomu, že promlčení je zastaveno podle článku 3 nařízení č. 2988/74 během celé délky trvání řízení o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem, nelze vytýkat Komisi, že porušuje zásadu přiměřené lhůty pouze proto, že čeká, až Soudní dvůr rozhodne v rámci takového kasačního opravného prostředku, než přijme nové rozhodnutí.

(viz body 90, 97–98, 102–103, 105–108, 121)

2.      V rámci přezkumu žalobního bodu vycházejícího z porušení zásady přiměřené lhůty je třeba provést rozlišení mezi správním řízením zahájeným v oblasti hospodářské soutěže na základě nařízení č. 17 a řízením soudním v případě žaloby proti rozhodnutí Komise. Doba, během které soud Společenství zkoumá legalitu rozhodnutí a v případě kasačního opravného prostředku platnost rozsudku vydaného v prvním stupni nemůže být vzata v úvahu při určení délky řízení u Komise.

(viz bod 124)

3.      Porušení zásady přiměřené lhůty během přijetí rozhodnutí odůvodňuje přijetí rozhodnutí na konci správního řízení v oblasti hospodářské soutěže pouze tehdy, pokud jsou rovněž porušena práva obhajoby dotčeného podniku. Dokud totiž není prokázáno, že nepřiměřeně dlouhá délka řízení ovlivnila možnost dotčených podniků se účinně obhajovat, nemá porušení zásady přiměřené lhůty vliv na platnost správního řízení.

(viz bod 132)

4.      Zásada kolegiality je založena na rovné účasti členů Komise na přijetí rozhodnutí a zejména předpokládá, že rozhodnutí jsou projednávána společně a že všichni členové kolegia jsou na politické úrovni společně odpovědní za všechna přijatá rozhodnutí. Dodržení této zásady, a zvláště nutnost, aby byla rozhodnutí projednávána společně, se nezbytně dotýká právních subjektů, které jsou dotčeny právními účinky, které taková rozhodnutí vyvolávají, v tom smyslu, že musí být ujištěni, že tato rozhodnutí byla skutečně přijata kolegiem a odpovídají přesně jeho vůli. Tak je tomu zvláště u aktů, které jsou výslovně označeny za rozhodnutí, která Komise přijímá vůči podnikům nebo sdružením podniků za účelem dodržení pravidel hospodářské soutěže a jejichž předmětem je konstatovat porušení těchto pravidel, vydávat těmto podnikům příkazy a ukládat jim peněžní sankce.

Pouhá skutečnost, že tisková zpráva, která nepochází od Komise a nemá žádnou oficiální povahu, bere v úvahu prohlášení, které bylo učiněno mluvčím Komise a v kterém upřesňuje datum, kdy bude vydáno rozhodnutí v oblasti hospodářské soutěže a jeho rozsah, nemůže postačovat k závěru, že Komise porušila zásadu kolegiality. Vzhledem k tomu, že kolegium komisařů není nijak vázáno takovým prohlášením, může rozhodnout, po společném projednání, že nepřijme takové rozhodnutí.

(viz body 151–155)

5.      Působnost článku 241 ES se musí rozšířit zejména na ustanovení jednacího řádu orgánu, která, i když nejsou právním základem napadeného rozhodnutí a nevyvolávají účinky obdobné účinkům nařízení ve smyslu tohoto článku Smlouvy, určují podstatné formální náležitosti vyžadované pro přijetí tohoto rozhodnutí a v důsledku toho zajišťují právní jistotu osob, kterým je určeno. Je totiž třeba, aby každá osoba, které je určeno rozhodnutí, mohla incidenčně zpochybnit legalitu aktu, který podmiňuje formální platnost tohoto rozhodnutí, navzdory skutečnosti, že dotčený akt není právním základem rozhodnutí, takže uvedená osoba nemohla požadovat jeho zrušení předtím, než jí bylo sporné rozhodnutí oznámeno. V důsledku toho mohou být ustanovení jednacího řádu Komise napadena námitkou protiprávnosti v rozsahu, ve kterém zajišťují ochranu jednotlivců. Námitka protiprávnosti musí být omezena na to, co je nezbytné pro řešení sporu. Cílem článku 241 ES totiž není umožnit účastníku řízení zpochybnit použitelnost jakéhokoliv aktu obecné povahy ve prospěch jakékoliv žaloby, obecný akt, jehož protiprávnost se uplatňuje, musí krom toho být přímo nebo nepřímo použitelný ve věci projednávané v rámci žaloby a musí existovat přímá právní souvislost mezi napadeným individuálním rozhodnutím a dotčeným obecným aktem.

(viz body 165–167)

6.      Článek 16 první pododstavec jednacího řádu Komise z roku 1999 stanoví, že akty přijaté Komisí v průběhu zasedání se připojují neoddělitelným způsobem k souhrnnému zápisu vypracovanému na konci zasedání, na němž byly přijaty, v závazném jazyce nebo jazycích a že tyto akty jsou ověřeny podpisem předsedy a generálního tajemníka umístěnými na poslední straně souhrnného zápisu. Toto ustanovení není postiženo protiprávností. Formality ověření, které stanoví, jsou v souladu s požadavky zásady právní jistoty.

(viz body 170, 175–176)

7.      Když Komise po zrušení rozhodnutí, které ukládá sankce podnikům, které porušily čl. 81 odst. 1 ES, z důvodu vady řízení týkající se výlučně podmínek jeho konečného přijetí kolegiem komisařů, přijme nové rozhodnutí v podstatě totožného obsahu, které je založeno na stejných námitkách, není povinna provést nové slyšení dotčených podniků.

Komise není povinna provést novou konzultaci s poradním výborem v oblasti restriktivních praktik a dominantního postavení, přestože mezi konzultací uvedeného výboru a přijetím nového rozhodnutí přistoupilo k Evropskému společenství několik členských států. Změna složení orgánu neovlivňuje totiž kontinuitu orgánu samého, jehož konečné nebo přípravné akty si v zásadě zachovávají veškeré účinky. Krom toho neexistuje žádná obecná zásada práva Společenství, která by ukládala kontinuitu ve složení správního orgánu, před nímž je vedeno řízení, které může vést k uložení pokuty.

Pokud jde o právní otázky, které mohou vyvstat v rámci uplatnění článku 233 ES, jako otázky týkající se běhu času, možnosti obnovení stíhání, přístupu ke spisu, který je inherentní obnovení řízení, účast úředníka pro slyšení a poradního výboru, jakož i případných důsledků článku 20 nařízení č. 17, nevyžadují navíc nová slyšení, pokud nemění obsah námitek, přičemž podléhají pouze případnému pozdějšímu soudnímu přezkumu.

(viz body 184–185, 202, 207–209)

8.      Úvodem je třeba připomenout, že jak účel nařízení č. 17, tak i vyjmenování pravomocí v jeho článku 14, jimiž jsou vybaveni zaměstnanci Komise, ukazují, že dosah šetření může být velice široký.

Právo vstupu do všech prostor, na pozemky nebo do dopravních prostředků podniků je v tomto ohledu zvláště významné, jelikož má Komisi umožnit, aby shromáždila důkazy o porušení pravidel hospodářské soutěže přímo v místech, kde se zpravidla nacházejí, to znamená v obchodních prostorách podniků.

Toto právo vstupu by ztratilo účelnost, kdyby se zaměstnanci Komise museli omezit pouze na to, že budou požadovat předložení dokumentů nebo spisů, které mohli předem přesně identifikovat. Znamená naopak možnost vyhledávat různé informace, které ještě nejsou známé nebo plně identifikované. Bez takové možnosti by Komise nemohla shromažďovat informace nezbytné pro šetření, neboť by narazila na odmítnutí spolupráce nebo na obstrukce ze strany dotyčných podniků.

Výkon široké vyšetřovací pravomoci, kterou disponuje Komise pak podléhá podmínkám, které musí zajistit dodržování práv dotyčných podniků. V tomto ohledu povinnost uložená Komisi, totiž uvádět předmět a cíl šetření představuje základní požadavek nejen za účelem toho, aby byla zřejmá odůvodněnost zamýšleného zásahu uvnitř dotyčných podniků, ale také pro to, aby tyto podniky byly s to seznámit se s rozsahem své povinnosti spolupracovat a zachovat si přitom své právo na obhajobu.

Z toho vyplývá, že rozsah povinnosti odůvodnit rozhodnutí o šetření nemůže být omezen v závislosti na úvahách, které se týkají efektivnosti šetření. V tomto ohledu, ačkoli je pravda, že Komise není povinna adresátovi rozhodnutí o šetření sdělovat veškeré informace, které má k dispozici o předpokládaném protiprávním jednání, ani nemusí provádět přísnou právní kvalifikaci těchto protiprávních jednání, musí naproti tomu jasně uvést domněnky, jež zamýšlí ověřit.

Jelikož Komise není povinna provést striktní právní kvalifikaci protiprávních jednání, nemůže skutečnost, že rozhodnutí o šetření výslovně neuvádí článek 82 ES a odkazuje pouze na článek 81 ES vést sama o sobě k úvaze, že Komise porušila článek 14 nařízení č. 17. I když totiž ze znění rozhodnutí o šetření vyplývá, že cílem Komise bylo výslovně pouze ověřit, zda se podnik účastnil kartelových dohod nebo jednání ve vzájemné shodě, přičemž žádný poznatek neumožňoval mít zato, že existovalo podezření ze zneužití dominantního postavení, zabavení dokumentů nepřekračuje rámec legality stanovený rozhodnutím o šetření, jelikož některé skutečnosti, pro které byli zaměstnanci Komise zmocněni s cílem získat důkazy pokud jde o porušení článku 81 ES jsou stejné jako ty, které byly základem pro námitky zneužití dominantního postavení vytýkané dotčenému podniku a rozhodnutí o šetření obsahuje podstatné náležitosti vyžadované v čl. 14 odst. 3 nařízení č. 17.

(viz body 218–222, 225–226)

9.      V systematice článku 82 ES může být zeměpisný trh vymezen jako území, na kterém se všechny hospodářské subjekty nacházejí v podobných podmínkách hospodářské soutěže pokud jde o dotčené výrobky. Není nijak nezbytné, aby objektivní podmínky hospodářské soutěže mezi hospodářskými subjekty byly dokonale homogenní. Postačuje, že jsou podobné nebo dostatečně homogenní. Pouze oblasti, ve kterých jsou objektivní podmínky hospodářské soutěže heterogenní, tedy nemohou být považovány za jediný trh.

I když soud Společenství obecně vykonává úplný přezkum otázky, zda jsou splněny podmínky uplatnění pravidel hospodářské soutěže, či nikoliv, jeho přezkum komplexních hospodářských posouzení uskutečněných Komisí se nicméně musí omezit na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, jakož i věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci.

(viz body 249–250)

10.    Dominantní postavení uvedené v článku 82 ES se týká situace, v níž má podnik hospodářskou sílu, která mu umožňuje bránit zachování účinné hospodářské soutěže na relevantním trhu tím, že mu poskytuje možnost jednat do značné míry nezávisle na svých soutěžitelích, svých zákaznících a nakonec i spotřebitelích. Takové postavení nevylučuje, na rozdíl od monopolní nebo téměř monopolní situace, existenci určité hospodářské soutěže, ale dává podniku, který takové postavení má, možnost, ne-li určovat, tak alespoň značně ovlivňovat podmínky, za kterých se taková hospodářská soutěž rozvíjí, a v každém případě možnost chovat se do značné míry tak, že na ni nemusí brát ohled, aniž by mu přitom tento postoj uškodil.

Existence dominantního postavení vyplývá obecně ze souhrnu několika faktorů, které samy o sobě nejsou nezbytně určující. Přezkum existence dominantního postavení na relevantním trhu se provádí tak, že se nejprve přezkoumá jeho struktura a poté soutěžní situace na uvedeném trhu.

Velmi vysoké tržní podíly jsou samy o sobě, kromě výjimečných okolností, důkazem existence dominantního postavení. Velmi vysoký tržní podíl totiž podniku, který takový podíl po určitou dobu drží, poskytuje, z hlediska objemu výroby a nabídky, které představuje, – aniž by držitelé znatelně nižších podílů mohli urychleně uspokojit poptávku těch podniků, které by chtěly odejít od podniku s největším tržním podílem –, sílu, která z něj činí nevyhnutelného partnera a která mu již z toho důvodu, přinejmenším po relativně dlouhou dobu, zajišťuje nezávislost jednání typickou pro dominantní postavení.

70 až 80% podíl na trhu tak představuje sám o sobě jasný náznak existence dominantního postavení. Stejně tak představuje 50% podíl na trhu sám o sobě, až na výjimečné okolnosti, důkaz existence dominantního postavení.

(viz body 275–279)

11.    Systém slev, který má na trhu účinek uzavření, bude považován za odporující článku 82 ES, pokud je uplatňován podnikem v dominantním postavení. To je případ věrnostní slevy, která je poskytnuta jako protihodnota za závazek zákazníka, že se bude zásobovat výhradně nebo téměř výhradně u podniku v dominantním postavení. Taková sleva má totiž prostřednictvím poskytnutí finanční výhody zabránit tomu, aby se zákazníci zásobovali u soutěžících výrobců.

(viz body 316–317)

12.    Systémy množstevních slev, vázaných výlučně na objem nákupů uskutečněných u podniku v dominantním postavení, obecně nejsou považovány za systémy s účinkem uzavření zakázaným článkem 82 ES. Pokud se totiž zvýšení poskytnutého množství odrazí v nižší ceně pro poskytovatele, je poskytovatel oprávněn převést toto snížení na zákazníka prostřednictvím výhodnější ceny. Má se tedy zato, že množstevní slevy odrážejí zisky z efektivity a úspor z rozsahu dosažené podnikem v dominantním postavení.

Z toho vyplývá, že systém slev, jejichž výše roste v závislosti na koupeném objemu, neporušuje článek 82 ES, ledaže kritéria a podmínky poskytnutí slev ukazují, že systém není založen na hospodářsky odůvodněné protihodnotě, ale má bránit, jako u věrnostních a cílových slev, tomu, aby se zákazníci zásobovali u soutěžících výrobců.

Pro určení případné zneužívající povahy systému množstevních slev je tedy třeba posoudit veškeré okolnosti, a zejména kritéria a podmínky poskytování slev, a přezkoumat, zda slevy tím, že poskytují výhodu, která není založena na žádném hospodářském plnění, které by ji odůvodnilo, směřují k tomu, aby byla kupujícímu odebrána nebo omezena možnost vybrat si své zdroje zásobování, aby bylo zabráněno přístupu soutěžitelů na trh, aby byly uplatňovány rozdílné podmínky vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy nebo aby bylo posíleno dominantní postavení narušenou hospodářskou soutěží.

(viz body 318–320)

13.    Skutečnost, že podnik nacházející se v dominantním postavení na trhu váže kupující – byť i na jejich žádost – povinností nebo slibem zásobit se celkově nebo pro podstatnou část jejich potřeb výhradně u uvedeného podniku, je zneužitím dominantního postavení ve smyslu článku 82 ES, bez ohledu na to, zda je předmětná povinnost stanovena bez dalších podmínek nebo je její protihodnotou poskytnutí slevy. Totéž platí, pokud uvedený podnik, aniž by vázal kupující formální povinností, používá na základě dohod uzavřených s těmito kupujícími nebo jednostranně systém věrnostních slev, tj. slev podmíněných tím, že se zákazník zásobí celkově nebo pro podstatnou část svých potřeb – bez ohledu na to, je-li objem jeho nákupů vysoký nebo nízký – výhradně u podniku s dominantním postavením. Závazky výhradního zásobování této povahy, ať již jejich protihodnotou jsou či nejsou slevy nebo poskytování věrnostních slev, které mají odběratele přimět k výlučnému odběru u podniku s dominantním postavením, jsou neslučitelné s cílem nenarušené hospodářské soutěže na společném trhu, protože nespočívají na hospodářském plnění odůvodňujícím tuto povinnost nebo tuto výhodu, ale směřují k tomu, že kupujícímu je odebrána nebo omezena možnost výběru pokud jde o zdroje zásobování a k tomu, že je ostatním výrobcům znemožněn přístup na trh.

(viz bod 365)

14.    Podnik v dominantním postavení má právo poskytnout svým zákazníkům množstevní slevy, vázané výlučně na objem nákupů u něj uskutečněných. Nicméně podmínky výpočtu těchto slev nesmí vést k uplatnění rozdílných podmínek vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy, což by bylo v rozporu s čl. 82, druhým pododstavcem písm. c) ES. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že samotnou podstatou systému množstevních slev je, že nejdůležitější odběratelé výrobku nebo příjemci služby požívají nejnižších průměrných jednotkových cen, nebo – což vede ke stejnému účinku – vyšších průměrných sazeb slevy než jsou poskytovány méně významným odběratelům tohoto výrobku nebo příjemcům této služby. I v případě lineárního růstu sazeb slevy podle množství až do maximální slevy, průměrná sazba slevy roste nebo průměrná cena se matematicky snižuje, v prvním případě, v poměru vyšším k růstu nákupů, a v druhém případě, v poměru nižším k růstu nákupů, předtím než se stabilizuje kolem maximální sazby slevy. Pouhá skutečnost, že výsledek systému množstevních slev vede k tomu, že někteří zákazníci požívají, na daná množství, průměrné sazby slevy poměrně vyšší než je sazba poskytnutá jiným zákazníkům s ohledem na rozdíl v jejich příslušných objemech nákupů, je inherentní tomuto typu systému a nemůže sama o sobě umožnit závěr, že systém je diskriminační.

Nicméně pokud prahy použití rozdílných tranží slev, spojené s používanými sazbami, vedou k tomu, že slevy, nebo dodatečné slevy mohou využívat výhradně určití obchodní partneři, kteří tím získávají hospodářskou výhodu neodůvodněnou objemem činnosti, který přinášejí, a případnými úsporami z rozsahu, které dodavatel může díky nim ve srovnání se svými soutěžiteli uskutečnit, vede systém množstevních slev k uplatnění rozdílných podmínek při plnění stejné povahy. Indicie takového diskriminačního zacházení mohou představovat, pokud neexistuje objektivní odůvodnění, vysoké prahy použití systému, které se mohou týkat pouze několika zvláště významných partnerů podniku v dominantním postavení, nebo neexistence linearity růstu sazeb v závislosti na množství.

Indicie takového diskriminačního zacházení mohou představovat, pokud neexistuje objektivní odůvodnění, vysoké prahy použití systému, které se mohou týkat pouze několika zvláště významných partnerů podniku v dominantním postavení, nebo neexistence linearity růstu sazeb v závislosti na množství.

(viz bod 396)

15.    Právo přístupu ke spisu, které je důsledkem zásady ochrany práva na obhajobu, znamená, v správním řízení v oblasti uplatnění pravidel hospodářské soutěže, že Komise umožní dotčenému podniku přezkoumat všechny dokumenty obsažené ve vyšetřovacím spise, které by mohly být relevantní pro jeho obhajobu. To zahrnuje dokumenty svědčící jak v neprospěch, tak ve prospěch, s výhradou obchodních tajemství jiných podniků, interních dokumentů Komise a jiných důvěrných informací.

Pokud jde o skutečnosti v neprospěch, dotyčnému podniku přísluší prokázat, že výsledek, k němuž Komise dospěla ve svém rozhodnutí, by byl jiný, kdyby nezpřístupněný dokument, na kterém Komise založila obvinění tohoto podniku, neměl být připuštěn jako důkaz svědčící v neprospěch. Pokud jde o skutečnosti ve prospěch, dotyčný podnik musí prokázat, že jejich nezpřístupnění mohlo ovlivnit k jeho újmě průběh řízení a obsah rozhodnutí Komise. Postačí, že podnik prokáže, že uvedené dokumenty ve prospěch mohl použít ke své obhajobě v tom smyslu, že pokud by je mohl uplatnit během správního řízení, mohl by se dovolávat skutečností, které se neshodují se závěry dovozenými v této fázi Komisí, a mohl by tedy jakýmkoli způsobem ovlivnit závěry Komise učiněné v případném rozhodnutí, přinejmenším pokud jde o závažnost a dobu trvání jemu vytýkaného jednání, a tudíž výši pokuty. Možnost, že nezpřístupněný dokument mohl mít vliv na průběh řízení a obsah rozhodnutí Komise, může být prokázána až po předběžném přezkumu některých důkazních prostředků, z něhož vyplývá, že nezpřístupněné dokumenty mohly mít – s ohledem na tyto důkazní prostředky – význam, který neměl být přehlédnut.

Porušení práva přístupu ke spisu může mít za následek úplnou či částečnou neplatnost rozhodnutí Komise, pouze pokud nedostatek řádného přístupu k vyšetřovacímu spisu v průběhu správního řízení bránil dotčenému podniku či dotčeným podnikům seznámit se s dokumenty, jež by mohly být užitečné pro jejich obhajobu, a porušil tak jejich právo na obhajobu. Tak by tomu bylo, pokud by zpřístupnění dokumentu mohlo, byť v omezené míře, vést k jinému výsledku správního řízení, pokud by se o něj dotčený podnik mohl v průběhu uvedeného řízení opřít.

(viz body 405–407)

16.    Přístup ke spisu patří mezi procesní záruky, jejichž cílem je chránit práva obhajoby a porušení práva na přístup ke spisu Komisí v průběhu řízení předcházejícího přijetí rozhodnutí v zásadě může vést ke zrušení tohoto rozhodnutí, pokud byla porušena práva obhajoby dotyčného podniku.

Porušení práv obhajoby zkoumáno v závislosti na zvláštních okolnostech každého případu, neboť podstatně závisí na námitkách vznesených Komisí za účelem prokázání protiprávního jednání vytýkaného dotyčnému podniku. Je tedy třeba přistoupit ke stručnému přezkumu meritorních námitek, které Komise vznesla v oznámení námitek a v napadeném rozhodnutí.

V situaci, kdy v průběhu správního řízení předcházejícího přijetí rozhodnutí, které ukládá sankce podniku, Komise nevytvořila seznam s výčtem dokumentů, ze kterých se skládá spis a nesdělila dotčenému podniku všechny dokumenty ze spisu, které jí byly přístupné, ale pouze dokumenty v jeho neprospěch, aniž by ho vyzvala, aby přišel nahlédnout v prostorech Komise do všech dokumentů, není správní řízení řádné. Není však třeba zrušit konečné rozhodnutí pokud nebylo zjištěno, že podnik neměl možnost přezkoumat všechny dokumenty obsažené ve spisu, které mohou být relevantní k jeho obhajobě, i když v rámci žaloby k soudu podané proti tomuto rozhodnutí se na základě organizačních procesních opatření směřujících k zajištění úplného přístupu ke spisu, ukáže, že část spisu chybí.

(viz body 450, 454, 456, 458, 465, 467-468, 481–482)

17.    Tribunál může v rámci žaloby k soudu podané proti rozhodnutí Komise, které postihuje podnik za porušení pravidel hospodářské soutěže Společenství, nařídit organizační procesní opatření s cílem zajistit úplný přístup ke spisu, aby mohl posoudit, zda odmítnutí Komise zpřístupnit nějaký dokument nebo oznámit písemnost mohlo poškodit obhajobu dotčeného podniku. Jelikož se tento přezkum omezuje na přezkum vznesených žalobních důvodů, není jeho předmětem ani jeho účinkem nahradit úplné vyšetřování věci v rámci správního řízení. Opožděné obeznámení se s některými dokumenty ve spise nevrací podnik, který podal žalobu do situace, ve které by byl, pokud by se mohl opírat o stejné dokumenty při předložení svých písemných a ústních vyjádření tomuto orgánu. Nadto, pokud je přístup ke spisu zajištěn ve stadiu soudního řízení, nemusí dotyčný podnik prokázat, že pokud by měl k neoznámeným dokumentům přístup, mělo by rozhodnutí Komise odlišný obsah, ale pouze, že uvedené dokumenty mohly být užitečné pro jeho obhajobu.

(viz body 458–459)

18.    Jestliže je rozhodnutí Komise v oblasti hospodářské soutěže zrušeno pro vadu řízení, Komise má právo přijmout nové rozhodnutí, aniž by zahájila nové správní řízení. Vzhledem k tomu, že obsah nového rozhodnutí je téměř totožný s obsahem předešlého a že obě rozhodnutí jsou založena na stejném odůvodnění, nové rozhodnutí podléhá, v rámci stanovení výše pokuty, pravidlům platným v okamžiku přijetí předešlého rozhodnutí. Komise totiž opakuje řízení ve stadiu, ve kterém došlo k vadě řízení a přijímá nové rozhodnutí, aniž provádí nové posouzení případu ve světle pravidel, které neexistovaly v době přijetí nového rozhodnutí.

(viz body 492–494)

19.    Komise pro posouzení závažnosti případů porušení pravidel hospodářské soutěže Společenství, kterého se podnik dopustil, za účelem určení přiměřené výše pokuty může zohlednit zvláště dlouhou dobu trvání některých protiprávních jednání, počet a rozmanitost protiprávních jednání, které se týkaly veškerých nebo téměř veškerých výrobků dotčeného podniku a z nichž některé ovlivnily všechny členské státy, zvláštní závažnost protiprávních jednání plynoucí z úmyslné a koherentní strategie, jejímž cílem bylo různými vylučujícími praktikami vůči soutěžitelům a věrnostní zákaznickou politikou uměle udržet nebo posílit dominantní postavení podniku na trzích, kde hospodářská soutěž byla již omezená, zvláště škodlivé účinky zneužití z hlediska hospodářské soutěže a výhodu získanou podnikem z jeho protiprávních jednání.

Komise může právem kvalifikovat praktiky podniku s dominantním postavením jako vysoce závažné, když podnik tím, že poskytl svým zákazníkům slevy z limitního objemu a uzavřel s nimi věrnostní dohody, uměle udržuje nebo posiluje své dominantní postavení na relevantním trhu, kde je hospodářská soutěž již omezená.

(viz body 498–500)

20.    Analýza závažnosti spáchaného protiprávního jednání porušujícího pravidla hospodářské soutěže Společenství musí zohlednit případné opakování protiprávního jednání. Pojem „opakování protiprávního jednání“, tak jak je chápán v některých vnitrostátních právních řádech, znamená, že se určitá osoba dopustila nových protiprávních jednání poté, co jí byla uložena sankce za obdobná protiprávní jednání. Pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO odkazují ve stejném smyslu na „protiprávní jednání stejného typu“. Komise tedy nemůže uplatnit přitěžující okolnost spočívající v opakování protiprávního jednání vůči podniku, který zneužívá svého dominantního postavení, které má na trhu ve smyslu článku 82 ES z důvodu předchozích tajných praktik spojených s článkem 81 ES, navíc velmi odlišných od těch, které byly příčinou porušení článku 82 ES.

(viz body 507–511)

21.    Analýza závažnosti protiprávního jednání porušujícího pravidla hospodářské soutěže Společenství musí zohlednit případné opakování protiprávního jednání, které může odůvodnit zvýšení pokuty. Oproti tomu neexistence opakování protiprávního jednání nemůže představovat polehčující okolnost, neboť podnik je v zásadě povinen neporušovat pravidla hospodářské soutěže Společenství.

(viz body 522–523)

22.    Spolupráce podniku s Komisí při návštěvách provedených v jeho prostorách je součástí povinností podniku a nemůže tedy představovat polehčující okolnost, která by odůvodňovala snížení výše pokuty uložené za porušení pravidel hospodářské soutěže Společenství.

(viz body 527, 529)

23.    V oblasti určení výše pokut ve věcech hospodářské soutěže, obrat uvedený v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 představující nejvyšší hranici pokuty, která může být uložena, je považován celkový obrat dotyčného podniku, který je sám o sobě přibližným údajem o významu a vlivu tohoto podniku na trhu. Výše uvedené ustanovení nařízení č. 17 neobsahuje žádné územní omezení pokud jde o uskutečněný obrat. Při dodržení hranice stanovené uvedeným ustanovením může Komise stanovit pokutu na základě obratu dle své volby pokud jde o zeměpisnou oblast a dotčené výrobky.

(viz bod 548)

24.    Při stanovování výše pokut uložených za protiprávní jednání porušující pravidla hospodářské soutěže Společenství musí Komise vzít v úvahu nejen závažnost protiprávního jednání a zvláštní okolnosti případu, ale i kontext, v němž k protiprávnímu jednání došlo, a dbát na to, aby její konání mělo odrazující účinek, zejména pokud jde o protiprávní jednání, která zvláště ohrožují dosažení cílů Společenství. Pokuta tedy nemůže ztratit svou sankční a odrazující povahu, pokud je prokázáno, že dotyčný podnik porušil právo hospodářské soutěže, zejména, jako v projednávané věci, vysoce závažným protiprávním jednáním, přestože je uložena rozhodnutím přijatým po určitém časovém úseku a následkem zrušení prvního rozhodnutí.

(viz body 554–555)