ROZSUDEK TRIBUNÁLU
(kasační senát)
12. března 2014
Věc T‑373/13 P
Geoffroy Alsteens
v.
Evropská komise
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Prodloužení smlouvy – Zjevná nepřípustnost žaloby – Právo být vyslechnut – Oddělitelnost dodatku o prodloužení smlouvy“
Předmět: Kasační opravný prostředek proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (třetího senátu) ze dne 8. května 2013, Alsteens v. Komise (F‑87/12), směřující ke zrušení tohoto usnesení.
Rozhodnutí: Usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (třetího senátu) ze dne 8. května 2013, Alsteens v. Komise (F‑87/12), se zrušuje. Věc se vrací Soudu pro veřejnou službu. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Shrnutí
1. Kasační opravný prostředek – Vedlejší kasační opravný prostředek – Předmět – Nezbytnost vycházet z jiných důvodů než důvody, které jsou uvedeny v kasačním opravném prostředku
(Jednací řád Tribunálu, čl. 143 odst. 2)
2. Soudní řízení – Rozhodnutí přijaté usnesením obsahujícím odůvodnění – Podmínky – Dodržování práva na účinnou procesní obranu – Dosah
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 76)
3. Soudní řízení – Rozhodnutí přijaté usnesením obsahujícím odůvodnění – Podmínky – Žaloba zjevně nepřípustná nebo zjevně postrádající jakýkoliv právní základ – Možnost prohlásit žalobu za nepřípustnou i po ukončení písemné části řízení
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 76)
4. Žaloby úředníků – Předmět – Částečné zrušení – Smlouva dočasného zaměstnance – Oddělitelnost ujednání o době zaměstnání – Přípustnost
(Článek 266 SFEU; služební řád, článek 91)
1. Jako vedlejší kasační opravný prostředek ve smyslu čl. 143 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu nemohou být kvalifikována návrhová žádání znějící na zrušení, která se zakládají na důvodu, který již navrhovatel uvedl ve svém kasačním opravném prostředku. Použití tohoto ustanovení totiž předpokládá, že návrhová žádání znějící na zrušení, předložená v rámci kasační odpovědi, se opírají o jiný důvod než návrhová žádání uvedená v kasačním opravném prostředku.
(viz bod 28)
2. I když je pravda, že zamítnutí žaloby na základě článku 76 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu nepředpokládá, že uvedený soud předtím umožní účastníkům řízení zajmout stanovisko k důvodům zamítnutí, které zamýšlí konstatovat, použití tohoto článku je omezeno na případy, kdy jsou takové důvody zjevné.
Toto omezení je důsledkem skutečnosti, že obecně dodržování práva na účinnou procesní obranu, do něhož spadá právo být vyslechnut, s sebou nese, že účastníkům řízení je umožněno zaujmout stanovisko ke skutečnostem a dokumentům, ze kterých bude vycházet rozhodnutí soudu, jakož i vyjádřit se k důkazům a vyjádřením předloženým soudu a právním důvodům, na kterých soud hodlá založit své rozhodnutí. Ke splnění požadavků spojených s právem na spravedlivý proces je třeba, aby účastníci řízení měli možnost vyjádřit se kontradiktorně jak ke skutkovým, tak i k právním okolnostem, které jsou rozhodné pro výsledek řízení.
(viz body 34 a 35)
Odkazy:
Soudní dvůr: 19. února 2009, Gorostiaga Atxalandabaso v. Parlament, C‑308/07 P, Sb. rozh. s. I‑1059, bod 36 a citovaná judikatura
Tribunál: 12. května 2010, Bui Van v. Komise, T‑491/08 P, bod 84 a citovaná judikatura
3. Žaloba může být odmítnuta jako zjevně nepřípustná i poté, co proběhla písemná část řízení.
(viz bod 38)
Odkazy:
Tribunál: 8. září 2008, Kerstens v. Komise, T‑222/07 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑37 a II‑B‑1‑267, body 32 až 34; 23. března 2010, Marcuccio v. Komise, T‑16/09 P, bod 53
4. Unijní právní akt lze částečně zrušit pouze tehdy, jsou‑li části, jejichž zrušení je požadováno, oddělitelné od zbytku aktu. Tento požadavek oddělitelnosti není splněn, pokud by částečné zrušení aktu způsobilo změnu jeho podstaty.
Pokud jde o rozhodnutí o prodloužení smlouvy dočasného zaměstnance, které ponechává ostatní ustanovení smlouvy beze změny, nemůže návrh na zrušení týkající se omezení doby trvání smlouvy změnit podstatu sporného rozhodnutí, jelikož v případě zrušení části rozhodnutí stanovící novou dobu trvání smlouvy by tuto dobu musel určit odpovědný orgán, který je v souladu s článkem 266 SFEU povinen přijmout opatření vyplývající z rozsudku unijního soudu, jež vedl k tomuto zrušení.
(viz body 46, 47 a 50)
Odkazy:
Soudní dvůr: 31. března 1998, Francie a další v. Komise, C‑68/94 a C‑30/95, Recueil, s. I‑1375, body 256 až 258; 24. května 2005, Francie v. Parlament a Rada, C‑244/03, Sb. rozh. s. I‑4021, body 12 až 14; 6. prosince 2012, Komise v. Verhuizingen Coppens, C‑441/11 P, bod 38
Tribunál: 10. března 1992, SIV a další v. Komise, T‑68/89, T‑77/89 a T‑78/89, Recueil, s. II‑1403, bod 320