ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
15. dubna 2010 (*)
„Sbližování právních předpisů – Duševní vlastnictví – Autorské právo a práva s ním související – Právo na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla – Směrnice 2001/84/ES – Osoby oprávněné k přijímání autorské odměny po smrti autora díla – Pojem ‚nabyvatelé práv‘ – Vnitrostátní právní předpisy zachovávající právo na opětný prodej po dobu 70 let po roce smrti pouze ve prospěch dědiců autora ze zákona, nikoli však dědiců ze závěti a jiných právních nástupců – Slučitelnost se směrnicí 2001/84“
Ve věci C‑518/08,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím tribunal de grande instance de Paris (Francie) ze dne 29. října 2008, došlým Soudnímu dvoru dne 27. listopadu 2008, v řízení
Fundación Gala-Salvador Dalí,
Visual Entidad de Gestión de Artistas Plásticos (VEGAP)
proti
Société des auteurs dans les arts graphiques et plastiques (ADAGP),
Juanu-Leonardu Bonetu Domenechovi,
Eulalii-Maríi Bas Dalí,
Maríi del Carmen Domenech Biosca,
Antoniu Domenechu Bioscovi,
Aně-Maríi Busquets Bonet,
Mónice Busquets Bonet,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení K. Lenaerts, předseda senátu, R. Silva de Lapuerta, E. Juhász, J. Malenovský (zpravodaj) a D. Šváby, soudci,
generální advokátka: E. Sharpston,
vedoucí soudní kanceláře: N. Nančev, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. listopadu 2009,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Fundación Gala-Salvador Dalí a Visual Entidad de Gestión de Artistas Plásticos (VEGAP) P.-F. Veilem, avocat,
– za francouzskou vládu G. de Berguesem a B. Beaupère-Manokha, jako zmocněnci,
– za španělskou vládu M. Muñozem Pérezem, jako zmocněncem,
– za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s W. Ferrante, avvocato dello Stato,
– za Komisi Evropských společenství H. Krämerem a C. Vrignon, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 17. prosince 2009,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 2 a 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES ze dne 27. září 2001 o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla (Úř. věst. L 272, s. 32; Zvl. vyd. 17/01, s. 240).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Fundación Gala-Salvador Dalí a Visual Entidad de Gestión de Artistas Plásticos (dále jen „VEGAP“) na straně jedné a Société des auteurs dans les arts graphiques et plastiques (dále jen „ADAGP“), jakož i Juanem-Leonardem Bonetem Domenechem, Eulalií-Maríi Bas Dalí, Maríi del Carmen Domenech Biosca, Antoniem Domenechem Bioscou, jakož i Anou-Maríi Busquets Bonet a Mónicou Busquets Bonet, kteří jsou rodinnými příslušníky malíře Salvadora Dalího, na straně druhé, ve věci částek týkajících se autorské odměny v souvislosti s opětným prodejem, která byla vybrána z prodejů uměleckých děl Salvadora Dalího.
Právní rámec
Směrnice 2001/84
3 Třetí a čtvrtý bod odůvodnění směrnice 2001/84 uvádí:
„(3) Právo na opětný prodej má za cíl zajistit autorům výtvarných děl a plastik podíl na hospodářském úspěchu originálu jejich uměleckých děl. To pomáhá obnovit rovnováhu mezi hospodářskou situací autorů originálů výtvarných děl a plastik a dalších tvůrců, kteří těží z úspěšného [těží z následného] využívání svých děl.
(4) Právo na opětný prodej je nedílnou součástí autorského práva a představuje základní výsadu autorů. Zavedení takového práva ve všech členských státech uspokojuje potřebu poskytnout tvůrcům přiměřenou a jednotnou úroveň ochrany.“
4 Podle devátého a desátého bodu odůvodnění uvedené směrnice:
„(9) V současné době vnitrostátní právní předpisy většiny členských států právo na opětný prodej stanovují. Takové právní předpisy, pokud existují, vykazují určité rozdíly, zejména pokud jde o umělecká díla, na která se vztahují, za která se vyplácejí autorské odměny a uplatňují sazby, o transakce spojené s výplatou autorských odměn a o základ pro jejich výpočet. Používání nebo nepoužívání takových práv má významný dopad na soutěžní prostředí ve vnitřním trhu, protože placení nebo neplacení autorských odměn na základě práva na opětný prodej musí brát v úvahu každý, kdo chce prodat umělecké dílo. Toto právo je tedy faktorem, který přispívá k narušení hospodářské soutěže a k přesunům prodejů v rámci Společenství.
(10) Takové rozdíly v existenci a používání práva na opětný prodej členskými státy mají přímý negativní dopad na řádné fungování vnitřního trhu s uměleckými díly ve smyslu článku 14 Smlouvy [o ES]. V těchto případech představuje vhodný právní základ článek 95 Smlouvy.“
5 Třináctý až šestnáctý bod odůvodnění téže směrnice zní následovně:
„(13) Stávající rozdíly v právních předpisech by měly být odstraněny, pokud narušují fungování vnitřního trhu, a mělo by být zabráněno vzniku nových rozdílů tohoto druhu. Není potřeba bránit vzniku rozdílů nebo mu předcházet, pokud se neočekává, že ovlivní fungování vnitřního trhu.
(14) Předpokladem řádného fungování vnitřního trhu je existence podmínek hospodářské soutěže, které nejsou narušeny. Existence rozdílů mezi vnitrostátními předpisy v právu na opětný prodej vytváří narušení hospodářské soutěže a přemísťování prodejů uvnitř Společenství a vede k nerovnému zacházení s umělci podle toho, kde jsou jejich díla prodávána. Zkoumaná záležitost proto vykazuje nadnárodní aspekty, které nemohou být uspokojivě zvládnuty opatřeními jednotlivých členských států. Nedostatek opatření Společenství by byl v rozporu s požadavkem Smlouvy napravovat narušení hospodářské soutěže a nerovného zacházení [napravovat narušení hospodářské soutěže a nerovné zacházení].
(15) S ohledem na rozsah rozdílů mezi vnitrostátními předpisy je nutné přijmout harmonizační opatření k odstranění rozdílů mezi právními předpisy jednotlivých členských států v oblastech, kde by tyto rozdíly mohly vytvářet nebo udržovat narušení hospodářské soutěže. Není však nutné harmonizovat každé ustanovení právních předpisů členských států v oblasti práva na opětný prodej, a pro ponechání největšího možného prostoru pro vnitrostátní rozhodování stačí, bude-li harmonizace omezena na ta vnitrostátní ustanovení, která mají nejpřímější dopad na fungování vnitřního trhu.
(16) Tato směrnice tedy plně odpovídá zásadám subsidiarity a proporcionality ve smyslu článku 5 Smlouvy.“
6 Dvacátý sedmý bod odůvodnění směrnice 2001/84 uvádí:
„Osoby, které jsou příjemci autorské odměny, musí být při respektování zásady subsidiarity přesně určeny. Není vhodné zasahovat prostřednictvím této směrnice do oblasti dědického práva členských zemí. Nabyvatelé práv po autorovi však musí plně požívat výhod z práva na opětný prodej po jeho smrti, přinejmenším do doby uplynutí výše uvedeného přechodného období.“
7 Článek 1 uvedené směrnice, nadepsaný „Předmět práva na opětný prodej“, ve svém odstavci 1 stanoví:
„Členské státy stanoví ve prospěch autora originálu uměleckého díla právo na opětný prodej, vymezené jako nezcizitelné právo, kterého se nelze do budoucna vzdát, na autorskou odměnu založenou na prodejní ceně získané z jakéhokoli opětného prodeje díla následujícího po prvním převodu díla autorem.“
8 Článek 6 téže směrnice, nadepsaný „Osoby oprávněné k přijímání autorské odměny“, obsahuje odstavec 1, který zní následovně:
„Autorská odměna uvedená v článku 1 náleží autorovi díla a po jeho smrti podle čl. 8 odst. 2 nabyvatelům práv [po něm].“
9 Článek 8 téže směrnice, nadepsaný „Doba ochrany práva na opětný prodej“, v odstavcích 1 až 3 stanoví:
„1. Doba ochrany práva na opětný prodej musí odpovídat době stanovené v článku 1 směrnice [Rady] 93/98/EHS [ze dne 29. října 1993 o harmonizaci doby ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících (Úř. věst. L 290, s. 9 ; Zvl. vyd. 17/01, s. 141), podle kterého práva autora literárního nebo uměleckého díla ve smyslu článku 2 Bernské úmluvy trvají po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti].
2. Členské státy, které neuplatňují právo na opětný prodej (v den vstupu v platnost uvedený v článku 13), nemusí, odchylně od odstavce 1, uplatňovat právo na opětný prodej ve prospěch nabyvatelů práv po smrti umělce po období nepřesahující den 1. ledna 2010.
3. Členský stát, na který se vztahuje odstavec 2, může v případě potřeby po dobu dvou dalších let umožnit ziskově orientovaným provozovatelům tohoto členského státu, aby se postupně přizpůsobili systému práva na opětný prodej a udrželi si hospodářskou životaschopnost předtím, než je nucen uplatňovat právo na opětný prodej ve prospěch nabyvatelů práv po smrti umělce. [...]“
10 Článek 12 směrnice 2001/84, nadepsaný „Provádění směrnice“, ve svém odst. 1 prvním pododstavci stanoví:
„Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 1. ledna 2006. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.“
Vnitrostátní právo
11 Loi n° 2006-961, du 1er août 2006, relative au droit d’auteur et aux droits voisins dans la société de l’information (zákon č. 2006-961 ze dne 1. srpna 2006 o autorském právu a právech s ním souvisejících v informační společnosti) (JORF ze dne 3. srpna 2006, s. 11529), který směrnici 2001/84 provedl do francouzského vnitrostátního práva, změnil článek L. 122-8 code de la propriété intellectuelle (zákona o duševním vlastnictví) (dále jen „ZDV“), jehož první pododstavec zní napříště následovně:
„Autoři originálů výtvarných děl a plastik, kteří jsou státními příslušníky členského státu Evropského společenství nebo státu, jenž je stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, požívají práva na opětný prodej, které je nezcizitelným právem na podíl na výnosu z prodeje díla následujícího po jeho prvním převodu autorem nebo nabyvateli práv po něm, jestliže se opětného prodeje jako prodávající, kupující nebo zprostředkovatel účastní podnikatel na trhu s uměleckými díly. […]“
12 Podle článku L. 123-7 ZDV, který při provedení směrnice 2001/84 změněn nebyl:
„Po autorově smrti právo na opětný prodej uvedené v článku L. 122-8 přechází na jeho dědice ze zákona, a pokud jde o požívací právo podle článku L. 123-6, na jeho manžela či manželku, s vyloučením závětních dědiců a jiných právních nástupců na dobu probíhajícího kalendářního roku a 70 let poté.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
13 Malíř Salvador Dalí zemřel dne 23. ledna 1989 ve Figueras (Španělsko), přičemž zanechal pět dědiců ze zákona. Závětí ze dne 20. září 1982 ustanovil ve smyslu francouzského dědického práva univerzálním dědicem ke svým právům duševního vlastnictví španělský stát. Tato práva jsou spravována Fundación Gala-Salvador Dalí, nadací podle španělského práva založenou v roce 1983 z podnětu malíře a pod jeho dohledem.
14 Fundación Gala-Salvador Dalí svěřila v roce 1997 VEGAP, společnosti podle španělského práva, výlučné pověření ke kolektivní správě a výkonu autorských práv k dílu Sadvadora Dalího, které je platné po celém světě.
15 VEGAP je krom toho smluvně vázána se svým partnerem ve Francii – ADAGP, která je pověřena správou autorských práv Salvadora Dalího na francouzském území.
16 Od roku 1997 ADAGP vybírala poplatky za užívání díla Salvadora Dalího, které byly prostřednictvím VEGAP vypláceny Fundación Gala-Salvador Dalí, s výjimkou práva na opětný prodej. Podle ustanovení článku L. 123-7 ZDV, která právo na opětný prodej vyhrazují dědicům ze zákona, s vyloučením závětních dědiců a jiných právních nástupců, totiž ADAGP částky týkající se autorské odměny v souvislosti s opětným prodejem vyplatila přímo dědicům Salvadora Dalího.
17 Jelikož se Fundación Gala-Salvador Dalí, jakož i VEGAP domnívaly, že jim podle závěti Salvadora Dalího a španělského práva měla být vyplacena autorská odměna v souvislosti s opětným prodejem vybraná při příležitosti dražebních prodejů děl umělce na francouzském území, podaly dne 28. prosince 2005 proti ADAGP žalobu na zaplacení této autorské odměny k tribunal de grande instance de Paris (soudu prvního stupně v Paříži), přičemž ADAGP navrhla, aby do řízení přistoupili dědicové po malíři, aby rozsudek, který bude vydán, byl závazný pro všechny společně.
18 Za těchto podmínek se tribunal de grande instance de Paris rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Může [Francouzská republika] po vstupu v platnost směrnice [2001/84] zachovat v platnosti právo na opětný prodej vyhrazené dědicům ze zákona, s vyloučením dědiců ze závěti nebo jiných právních nástupců?
2) Může mít [Francouzská republika] na základě přechodných ustanovení čl. 8 odst. 2 a 3 směrnice [2001/84] odchylnou právní úpravu?“
K předběžným otázkám
K přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce
19 Španělská vláda, jakož i žalobkyně ve věci v původním řízení ve svých písemných vyjádřeních zpochybňují přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.
20 V tomto ohledu tvrdí, že s ohledem na skutkové okolnosti sporu v původním řízení určení nabyvatelů práv po autorovi díla ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2001/84 spadá nikoli pod francouzské právo, ale výlučně pod španělské dědické právo, jelikož malíř Salvador Dalí, který měl španělskou státní příslušnost, zemřel ve svém bydlišti ve Figueras nacházejícím se ve Španělsku. V důsledku toho mají za to, že otázka slučitelnosti článku L. 123-7 ZDV se směrnicí 2001/84 postrádá relevanci pro řešení sporu v původním řízení, který má být vyřešen s ohledem pouze na španělské právo.
21 Soudnímu dvoru nicméně nepřísluší, aby se v rámci řízení o předběžné otázce vyjadřoval k výkladu vnitrostátních ustanovení, zejména ustanovení spadajících pod mezinárodní právo soukromé, ani aby posuzoval, zda jejich výklad, který poskytuje předkládající soud, je správný. Soudnímu dvoru totiž přísluší, aby vzal v rámci rozdělení pravomocí mezi ním a vnitrostátními soudy v úvahu takový skutkový a legislativní kontext, do něhož jsou předběžné otázky zasazeny, jaký vyplývá z předkládacího rozhodnutí (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 14. února 2008, Dynamic Medien, C‑244/06, Sb. rozh. s. I‑505, bod 19, a citovaná judikatura).
22 Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce přitom vyplývá, že tato žádost vychází z předpokladu, podle kterého se ve sporu v původním řízení použije francouzské právo, a zejména článek L. 123-7 ZDV. Vzhledem k tomu, že si předkládající soud klade otázku ohledně výkladu čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 2 a 3 směrnice 2001/84 pro účely posouzení slučitelnosti zmíněného článku L. 123-7 s posledně uvedenými ustanoveními, se nejeví, že by žádost o rozhodnutí o předběžné otázce pro vyřešení sporu v původním řízení zjevně postrádala relevanci.
23 S ohledem na předcházející musí být žádost o rozhodnutí o předběžné otázce prohlášena za přípustnou.
K věci samé
K první otázce
24 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 6 odst. 1 směrnice 2001/84 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takovému ustanovení vnitrostátního práva, jako je článek L. 123-7 ZDV, který právo na opětný prodej vyhrazuje dědicům umělce ze zákona, s vyloučením dědiců ze závěti.
25 Úvodem je třeba připomenout ustálenou judikaturu Soudního dvora, podle které je pro výklad ustanovení práva Společenství třeba vzít do úvahy nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (viz rozsudky ze dne 17. listopadu 1983, Merck, 292/82, Recueil, s. 3781, bod 12; ze dne 14. října 1999, Adidas, C‑223/98, Recueil s. I‑7081, bod 23; ze dne 7. června 2005, VEMW a další, C‑17/03, Sb. rozh. s. I‑4983, bod 41, jakož i ze dne 10. září 2009, Eschig, C‑199/08, Sb. rozh. s. I‑8295, bod 38).
26 V tomto ohledu je třeba úvodem uvést, že znění směrnice 2001/84 neobsahuje žádný údaj, pokud jde o pojem „nabyvatelé práv“ po autorovi díla uvedený v jejím čl. 6 odst. 1. Vzhledem k tomu, že tento pojem výslovně definován není, je třeba přezkoumat cíle, které byly zohledněny při přijímání směrnice 2001/84.
27 V tomto ohledu je třeba připomenout, že směrnice 2001/84 byla přijata na základě dvojího cíle, a to jednak, jak vyplývá z jejího třetího a čtvrtého bodu odůvodnění, zajistit autorům výtvarných děl a plastik podíl na hospodářském úspěchu originálu jejich uměleckých děl. Dále pak jde, jak uvádí devátý a desátý bod odůvodnění této směrnice, o ukončení narušení hospodářské soutěže na trhu s uměleckými díly, jelikož platba autorské odměny související s opětným prodejem v některých členských státech může vést k přesunům prodejů uměleckých děl do členských států, ve kterých se neuplatňuje.
28 První cíl má zajistit určitou úroveň odměňování umělců. Z tohoto důvodu je právo na opětný prodej v souladu s čl. 1 odst. 1 směrnice 2001/84 vymezené jako nezcizitelné právo, kterého se nelze do budoucna vzdát.
29 Nezdá se přitom, že by uskutečnění tohoto prvního cíle bylo jakkoli ohroženo tím, že by po smrti umělce bylo právo na opětný prodej přiznáno určitým kategoriím právních subjektů s vyloučením jiných subjektů, jelikož takové přiznání má vzhledem k tomuto cíli vedlejší charakter.
30 Pokud jde o druhý cíl, zdálo se nevyhnutelným stanovit harmonizaci týkající se uměleckých děl a prodejů, kterých se týká autorská odměna v souvislosti s opětným prodejem, jakož i základu a sazby této odměny. Jak totiž jasně vyplývá z devátého bodu odůvodnění směrnice, úmyslem zákonodárce Unie bylo napravit situaci, v níž prodeje uměleckých děl byly soustřeďovány do členských států, v nichž se právo na opětný prodej buď neuplatňovalo či se uplatňovalo s nižší sazbou, než je sazba platná v jiných členských státech, a to na úkor aukčních síní nebo obchodníků s uměleckými díly usazených na území těchto jiných členských států.
31 Tento druhý cíl vysvětluje výběr právního základu pro přijetí směrnice 2001/84, a sice článku 95 ES. Uvedený výběr potvrzuje, že toto přijetí spadá do rámce sbližování ustanovení právních a správních předpisů členských států, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu. V důsledku toho, jak vyplývá ze třináctého a patnáctého bodu odůvodnění téže směrnice, není třeba odstranit ty rozdíly mezi vnitrostátními právními předpisy, které nemohou ovlivnit fungování vnitřního trhu, a stačí, tak aby byl ponechán největší možný prostor pro vnitrostátní rozhodování, bude-li harmonizace omezena na ta vnitrostátní ustanovení, která mají nejpřímější dopad na fungování vnitřního trhu.
32 Ve prospěch této analýzy svědčí dvacátý sedmý bod odůvodnění směrnice 2001/84, z něhož vyplývá, že třebaže bylo úmyslem zákonodárce Unie, aby nabyvatelé práv po autorovi plně požívali výhod z práva na opětný prodej po jeho smrti, v souladu se zásadou subsidiarity neměl naproti tomu za to, že je vhodné zasahovat prostřednictvím této směrnice do oblasti dědického práva členských států, přičemž tak ponechal na každém z těchto států, aby vymezil kategorie osob, které v jeho vnitrostátním právu mohou být kvalifikovány jako nabyvatelé práv.
33 Z předcházejícího vyplývá, že ve světle cílů sledovaných směrnicí 2001/84 mohou členské státy učinit vlastní legislativní volbu za účelem určení kategorií osob, v jejichž prospěch je stanoveno právo na opětný prodej po smrti autora uměleckého díla.
34 Nic ve směrnici 2001/84 ovšem neumožňuje mít za to, že úmyslem zákonodárce Unie bylo vyloučit použití pravidel upravujících koordinaci mezi jednotlivými vnitrostátními právy v oblasti dědění, zvláště pravidel spadajících pod mezinárodní právo soukromé, která mají jako kolizní normy upravit takovou otázku rozhodného práva, o jakou jde ve sporu v původním řízení.
35 Z toho vyplývá, že přísluší předkládajícímu soudu, aby pro účely použití vnitrostátního ustanovení provádějícího čl. 6 odst. 1 směrnice 2001/84 řádně zohlednil všechna relevantní pravidla, jejichž cílem je vyřešit otázku rozhodného práva v oblasti dědění práva na opětný prodej.
36 Za těchto podmínek je na první otázku třeba odpovědět tak, že čl. 6 odst. 1 směrnice 2001/84 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takovému ustanovení vnitrostátního práva, jako je ustanovení dotčené ve věci v původním řízení, které přiznání práva na opětný prodej vyhrazuje dědicům umělce ze zákona, s vyloučením dědiců ze závěti. Přísluší ovšem předkládajícímu soudu, aby pro účely použití vnitrostátního ustanovení provádějícího uvedený čl. 6 odst. 1 řádně zohlednil všechna relevantní pravidla, která řeší otázku rozhodného práva v oblasti dědění práva na opětný prodej.
Ke druhé otázce
37 Druhá otázka položená předkládajícím soudem se týká toho, zda ustanovení čl. 8 odst. 2 a 3 směrnice 2001/84 umožňující odchylnou právní úpravu musejí být vykládána v tom smyslu, že po přechodnou dobu opravňují k zachování dotčeného ustanovení ZDV v platnosti.
38 S ohledem na odpověď poskytnutou na první otázku však není třeba na tuto druhou otázku odpovídat.
K nákladům řízení
39 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
Článek 6 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES ze dne 27. září 2001 o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takovému ustanovení vnitrostátního práva, jako je ustanovení dotčené ve věci v původním řízení, které přiznání práva na opětný prodej vyhrazuje dědicům umělce ze zákona, s vyloučením dědiců ze závěti. Přísluší ovšem předkládajícímu soudu, aby pro účely použití vnitrostátního ustanovení provádějícího uvedený čl. 6 odst. 1 řádně zohlednil všechna relevantní pravidla, která řeší otázku rozhodného práva v oblasti dědění práva na opětný prodej.
Podpisy.