Věc C-372/19
Belgische Vereniging van Auteurs, Componisten en Uitgevers CVBA (SABAM)
v.
Weareone.World BVBA
a
Wecandance NV
Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 25. listopadu 2020
„Řízení o předběžné otázce – Hospodářská soutěž – Článek 102 SFEU – Zneužití dominantního postavení – Pojem ‚nepřiměřené ceny‘ – Společnost kolektivní správy autorských práv – Situace faktického monopolu – Dominantní postavení – Zneužití – Výkon hudebních děl během hudebních festivalů – Sazebník založený na hrubých příjmech z prodeje vstupenek – Přiměřený poměr k plnění společnosti kolektivní správy – Určení skutečně provedené části hudebního repertoáru společnosti kolektivní správy“
1. Dominantní postavení – Nepřiměřené obchodní podmínky – Posouzení – Společnost kolektivní správy autorských práv mající monopol – Ukládání poplatků počítaných na základě sazby uplatňované na hrubé příjmy z prodeje vstupenek na festival – Zneužití – Neexistence – Neodečitatelnost výdajů na prvky nesouvisející s užíváním chráněných hudebních děl – Neexistence vlivu – Ověření příslušející vnitrostátnímu soudu
[Článek 102 první pododstavec písm. a) SFEU]
(viz body 28–32, 37–48)
2. Dominantní postavení – Nepřiměřené obchodní podmínky – Posouzení – Společnost kolektivní správy autorských práv mající monopol – Ukládání poplatků z důvodu výkonu děl pocházejících z jejího repertoáru – Odstupňovaný paušální slevový systém v závislosti na části hudebních děl patřících do tohoto repertoáru, která byla reprodukována – Přípustnost – Podmínky – Ověření příslušející vnitrostátnímu soudu
[Článek 102 první pododstavec písm. a) SFEU]
(viz body 28–32, 49–59)
Shrnutí
SABAM, zisková obchodní společnost, je jedinou organizací kolektivní správy autorských práv v Belgii. Jako taková zajišťuje zejména vybírání a vyplácení poplatků podle autorského práva za reprodukci a sdělování hudebních děl pocházejících z jejího repertoáru veřejnosti. Weareone.World a Wecandence jsou pořadateli každoročních festivalů Tomorrowland a Wecandence (dále jen „pořadatelé festivalů“). Během jednotlivých ročníků těchto akcí byla užívána hudební díla pocházející z repertoáru SABAM. K dosažení toho, aby jí byly zaplaceny poplatky, které SABAM z tohoto titulu hodlala požadovat od pořadatelů festivalů, stanovila SABAM jejich výši podle jednoho ze dvou sazebníků, z nichž si může vybrat podle svého rozhodnutí, v projednávaném případě sazebník „základní sazby“.
Tato základní sazba se počítá na základě hrubých příjmů z prodeje vstupenek, po odečtení rezervačních výdajů a splatných daní nebo alternativně na základě rozpočtu na umělce, pokud jeho výše převyšuje výši hrubých příjmů. Kromě toho základní sazba stanoví systém odstupňované paušální sazby, který umožňuje pořadateli festivalu získat slevy v závislosti na počtu hudebních děl pocházejících z repertoáru SABAM skutečně reprodukovaných na akci(1), pokud SABAM ve stanovené lhůtě poskytl seznam reprodukovaných děl.
Vzhledem k tomu, že dle jejich názoru takto vypočtené poplatky neodpovídají hospodářské hodnotě služeb poskytovaných SABAM, čímž porušují zákaz zneužití dominantního postavení uvedený v článku 102 SFEU, pořadatelé festivalů požadované částky zpochybnili. SABAM tedy podala k ondernemingsrechtbank Antwerpen (obchodní soud v Antverpách, Belgie) žalobu, kterou se domáhala, aby bylo pořadatelům uloženo zaplacení požadovaných částek, s nimiž posledně uvedení nesouhlasí z důvodu protiprávnosti sazebníku použitého SABAM s ohledem na článek 102 SFEU.
Právě v tomto kontextu se belgický soud, kterému byla věc předložena, rozhodl požádat Soudní dvůr o upřesnění pojmu „zneužití dominantního postavení“, která považuje za nezbytná k tomu, aby mohl rozhodnout o obou sporných částech dotčeného sazebníku.
Závěry Soudního dvora
Na společnost kolektivní správy, jako je SABAM, která má monopol na správu autorských práv k určité kategorii chráněných děl na území členského státu, se vztahuje zákaz zneužívání dominantního postavení stanovený v článku 102 SFEU. Soudní dvůr však bez dalšího zdůrazňuje, že je na vnitrostátním soudu, aby s ohledem na všechny okolnosti projednávané věci konstatoval, zda došlo k takovému zneužití. Pokud jde o poplatky požadované společností kolektivní správy, Soudní dvůr připomíná, že zneužití uložením nepřiměřených obchodních podmínek(2) může vyplývat z uplatňování příliš vysoké ceny, pokud se zdá, že tato cena není v přiměřeném vztahu s hospodářskou hodnotou plnění poskytnutého takovou společností, totiž poskytnutí uživatelům celého repertoáru hudebních děl chráněných autorským právem, který tato společnost spravuje. V tomto ohledu je třeba zejména hledat přiměřenou rovnováhu mezi právem autorů na získání přiměřené odměny a zájmy uživatelů zohledněním nejen hospodářské hodnoty služby kolektivní správy jako takové, ale i povahy a rozsahu užívání děl, jakož i hospodářské hodnoty takto vytvořené(3). Pokud se tedy rozdíl mezi skutečně nesenými náklady a skutečně požadovanou cenou jeví jako nepřiměřený, musí nepřiměřenost výše dotčených poplatků vycházet z porovnání relevantních údajů, jako jsou ceny uplatňované v minulosti dominantním podnikem na stejném relevantním trhu, ceny uplatňované takovým podnikem za jiné služby či ve vztahu k odlišným kategoriím zákazníků nebo ceny uplatňované jinými podniky za stejné nebo podobné služby nebo za podobné služby v jiných členských státech, přičemž toto srovnání se musí uskutečnit na jednotném základě.
Ve světle těchto úvah Soudní dvůr zkoumal obě sporné části dotčeného sazebníku.
Pokud jde zaprvé o přípustnost poplatků vypočtených na základě sazby uplatněné na hrubé příjmy z prodeje vstupenek, Soudní dvůr nejprve připomíná, že sazebník poplatků společnosti kolektivní správy vycházející z procentního podílu z příjmů dosažených na hudební události je třeba považovat za obvyklé využívání autorského práva a má v zásadě přiměřený vztah k hospodářské hodnotě služby poskytované touto společností. To platí rovněž pro takový sazebník poplatků, jakým je sazebník dotčený ve věci v původním řízení, který neumožňuje odečíst veškeré náklady spojené s organizací festivalu, které nemají vztah k hudebním dílům reprodukovaným během tohoto festivalu. Soudní dvůr má tudíž za to, že ukládání takového sazebníku společnosti kolektivní správy v zásadě nepředstavuje zneužívající jednání. V tomto ohledu Soudní dvůr zdůrazňuje, že se může ukázat nejen obzvláště obtížné objektivně určit a kvantifikovat náklady, které nesouvisejí s reprodukovanými hudebními díly, ale může to být i nákladné, jelikož požadovaná ověření by mohla vést k nepřiměřenému zvýšení nákladů vynaložených na správu. Podle Soudního dvora tomu může být jinak pouze tehdy, pokud ověření příslušející vnitrostátnímu soudu ukázala, že poplatky skutečně uložené na základě dotčeného sazebníku jsou nepřiměřené s ohledem na všechny okolnosti projednávaného případu, včetně stanovené sazby poplatku a základu, na který se tato sazba použije.
Zadruhé, pokud jde o zohlednění, při výpočtu uložených poplatků, té části z předvedených děl, která pocházejí z repertoáru dotyčné společnosti kolektivní správy, Soudní dvůr připomněl potřebu zohlednit, pro každou sazbu poplatků, skutečně používané množství hudebních děl chráněných autorským právem. V projednávaném případě se systémem odstupňované paušální sazby, o jaký se jedná v původním řízení, zohledňuje do určité míry, ačkoli nepřesně, tento stupeň množství. Zneužívající povaha takového systému však nemůže být vyloučena, existuje-li alternativní metoda umožňující přesněji určit a kvantifikovat užití těchto děl, aniž zároveň vede k neúměrnému zvýšení nákladů na správu. Za těchto podmínek Soudní dvůr považuje za přípustné použití takového systému odstupňované paušální sazby, pokud se vnitrostátní soud ujistí, že přesnější určení té části reprodukovaných děl, která pocházejí z repertoáru SABAM, naráží na prokázané technické nebo hospodářské překážky.