ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)
27. června 2012(*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Společenství my baby – Starší národní a mezinárodní slovní ochranná známka MYBABY a starší národní obrazová ochranná známka mybaby – Relativní důvod pro zamítnutí – Nepředložení důkazů v jazyce námitkového řízení – Legitimní očekávání – Pravidlo 19 odst. 3, pravidlo 20 odst. 1 a pravidlo 98 odst. 1 nařízení (ES) č. 2868/95“
Ve věci T‑523/10,
Interkobo sp. z o.o., se sídlem v Łódźi (Polsko), zastoupená R. Skubiszem a K. Ziemskim, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému D. Walicka, jako zmocněnkyní,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je
XXXLutz Marken GmbH, se sídlem ve Wels (Rakousko), zastoupená H. Pannenem, advokátem,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 8. září 2010 (věc R 88/2009‑4), týkajícímu se námitového řízení mezi společnostmi Interkobo sp. z o.o. a XXXLutz Marken GmbH,
TRIBUNÁL (třetí senát),
ve složení O. Czúcz, předseda, I. Labucka a D. Gratsias (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 8. listopadu 2010,
s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 24. března 2011,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 17. března 2011,
s přihlédnutím k písemné otázce Tribunálu žalobkyni a odpovědi žalobkyně na tuto otázku došlé kanceláři Tribunálu dne 22. prosince 2011,
s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě jednoho měsíce od doručení oznámení o ukončení písemné části řízení nepředložili žádost o nařízení jednání, a poté, co za těchto okolností na základě zprávy soudce zpravodaje a podle článku 135a jednacího řádu Tribunálu rozhodl, že žalobu projedná bez ústní části řízení,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 10. února 2006 podala vedlejší účastnice, společnost XXXLutz Marken GmbH, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Tato přihláška byla vyhotovena v němčině, přičemž druhým jazykem, uvedeným v souladu s ustanoveními čl. 115 odst. 3 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 119 odst. 3 nařízení č. 207/2009), byla angličtina.
3 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:
4 Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do tříd 12, 20, 24 a 28 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 12: „Vozidla; vozidla pro cestování po zemi, ve vzduchu nebo po vodě“;
– třída 20: „Nábytek; zrcadla; rámy; zboží obsažené ve třídě 20 ze dřeva, korku, rákosu, sítiny, rostlin, rohů, kostí, slonoviny, kosticí velryb, šupin, jantaru, perleti, mořské pěny a jejich náhradních výrobků, anebo z umělé hmoty“;
– třída 24: „Tkaniny a textilní výrobky obsažené ve třídě 24; povlečení a ubrusy“;
– třída 28: „Hry, hračky; gymnastické a sportovní zboží obsažené ve třídě 28; ozdoby na vánoční stromečky“.
5 Přihláška ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 35/2006 ze dne 28. srpna 2006.
6 Dne 28. listopadu 2006 žalobkyně, společnost Interkobo sp. z o.o., podala proti zápisu přihlášené ochranné známky na základě článku 42 nařízení č. 40/94 (nyní článek 41 nařízení č. 207/2009) námitky pro následující výrobky: „Hry, hračky; gymnastické a sportovní zboží“, které spadají do třídy 28.
7 Námitky, vyhotovené v němčině, byly založeny na starší mezinárodní slovní ochranné známce MYBABY, na starší polské slovní ochranné známce MYBABY a konečně na starší polské obrazové ochranné známce vyobrazené níže:
8 Tyto ochranné známky se vztahovaly na výrobky spadající do třídy 28, odpovídající následujícímu popisu: „Hry, hračky a sportovní zboží“.
9 Důvody uplatňovanými na podporu námitek byly důvody uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009].
10 Jelikož jazyk zvolený pro podání námitek odpovídal jazyku přihlášky ochranné známky, tento jazyk, a sice němčina, se stal jazykem řízení u OHIM na základě čl. 115 odst. 6 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 119 odst. 6 nařízení č. 207/2009).
11 Dne 19. listopadu 2008 námitkové oddělení námitkám vyhovělo s ohledem na nebezpečí záměny, které podle něj existuje mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší polskou slovní ochrannou známkou.
12 Dne 13. ledna 2009 podala vedlejší účastnice proti rozhodnutí námitkového oddělení k OHIM odvolání na základě článků 57 až 62 nařízení č. 40/94 (nyní články 58 až 64 nařízení č. 207/2009).
13 Rozhodnutím ze dne 8. září 2010 přijatým ve věci R 88/2009‑4 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát OHIM odvolání vyhověl, rozhodnutí námitkového oddělení zrušil a námitky zamítl.
14 Odvolací senát měl za to, že žalobkyně neprokázala rozsah ochrany starší polské slovní ochranné známky a že neprokázala existenci, platnost ani rozsah ochrany ostatních starších ochranných známek uvedených v bodě 7 výše, a sice mezinárodní slovní ochranné známky a polské obrazové ochranné známky. Za těchto podmínek musely být podle něj námitky zamítnuty v souladu s pravidlem 20 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1), v platném znění.
Návrhová žádání účastníků řízení
15 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM a vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení vynaložených v průběhu správního řízení vedeného u námitkového oddělení a u odvolacího senátu;
– uložil OHIM a vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení vynaložených v průběhu tohoto řízení u Tribunálu.
16 OHIM navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
17 Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
18 Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje dva žalobní důvody, vycházející z porušení pravidla 20 odst. 1 nařízení č. 2868/95 vykládaného ve spojení s pravidlem 19 odst. 2 a 3 téhož nařízení a z porušení zásady ochrany legitimního očekávání.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení pravidla 20 odst. 1 nařízení č. 2868/95 vykládaného ve spojení s pravidlem 19 odst. 2 a 3 téhož nařízení
Úvodní poznámky
19 V rámci svého prvního žalobního důvodu žalobkyně uplatňuje ustanovení nařízení č. 2868/95 a zároveň ustanovení metodických pokynů OHIM. Na úvod je tak třeba upřesnit rozsah působnosti těchto předpisů.
– Pokud jde o důkaz o existenci, platnosti a rozsahu ochrany starší ochranné známky nebo staršího práva ve fázi námitkového řízení
20 Pravidlo 20 odst. 1 nařízení č. 2868/95, které je zařazeno do hlavy II nadepsané „Námitkové řízení a důkaz o užívání“, stanoví:
„Neprokáže-li do uplynutí lhůty uvedené v pravidle 19 odst. 1 osoba, která námitky podala, existenci, platnost a rozsah ochrany své starší známky nebo staršího práva a své oprávnění k podání námitek, budou námitky zamítnuty jako neodůvodněné.“
21 Pravidlo 19 téhož nařízení stanoví:
„1. Úřad poskytne osobě, která námitky podala, příležitost uvést skutečnosti, důkazy a argumenty na podporu svých námitek nebo na doplnění jakýchkoliv skutečností, důkazů a argumentů, které již byly předloženy podle pravidla 15 odst. 3, ve lhůtě, kterou stanoví a která bude činit alespoň dva měsíce ode dne, kdy bude námitkové řízení považováno za zahájené […].
2. Ve lhůtě uvedené v odstavci 1 předloží osoba, která námitky podala, i důkaz o existenci, platnosti a rozsahu ochrany své starší známky nebo staršího práva […]. Osoba, která námitky podala, předloží zejména tyto důkazy:
a) jsou-li námitky založeny na ochranné známce, která není ochrannou známkou Společenství, důkazy o jejím podání nebo zápisu, a to tak, že předloží:
i) není-li ochranná známka dosud zapsána, kopii příslušného osvědčení o podání přihlášky nebo rovnocenného dokumentu vystaveného orgánem, u něhož byla přihláška ochranné známky podána; nebo
ii) je-li ochranná známka zapsána, kopii příslušného osvědčení o zápisu, a případně nejnovějšího osvědčení o obnově zápisu, které prokazuje, že ochranná známka je chráněna i po lhůtě uvedené v odstavci 1 a jakémkoliv jejím prodloužení, nebo rovnocenné dokumenty vystavené orgánem, u něhož byla přihláška ochranné známky zapsána;
[…].
3. Informace a důkazy uvedené v odstavcích 1 a 2 budou v jazyce řízení nebo budou doprovázeny překladem. Překlad bude předložen ve lhůtě stanovené pro podání originálu.
4. Úřad nebude brát v úvahu písemná podání a dokumenty nebo jejich části, které nebyly předloženy nebo přeloženy do jazyka řízení ve lhůtě stanovené úřadem.“
22 Pravidlo 98 odst. 1 uvedeného nařízení, které je zařazeno do hlavy XI nadepsané „Obecná ustanovení“, stanoví:
„Má-li být předložen překlad dokumentu, musí překlad identifikovat dokument, k němuž se vztahuje, a musí reprodukovat strukturu a obsah původního dokumentu. Úřad může vyžadovat, aby bylo ve lhůtě, kterou stanoví, předloženo ověření, že překlad odpovídá původnímu znění […]“
23 Z těchto ustanovení vyplývá, že jestliže jsou informace a důkazy uvedené v pravidle 19 odst. 1 a 2 nařízení č. 2868/95 předloženy v jiném jazyce, než je jazyk řízení, musí osoba, která podala námitky, ve fázi námitkového řízení ve lhůtě stanovené pro předložení těchto informací a důkazů předložit jejich překlad, který musí odpovídat přesným požadavkům, pokud jde o formu a obsah.
24 Zaprvé pravidlo 19 odst. 3 nařízení č. 2868/95 stanoví, že informace a důkazy, které nebyly předloženy v jazyce řízení, budou „doprovázeny“ překladem. Pokud jde o pravidlo 98 odst. 1 tohoto nařízení, stanoví, že překlad „musí identifikovat“ dokument, k němuž se vztahuje, a musí reprodukovat zejména jeho „strukturu“. Z obou těchto pravidel ve vzájemném spojení konkrétně vyplývá, že překlad některé z informací nebo některého z důkazů uvedených v pravidle 19 odst. 1 a 2 nařízení č. 2868/95 musí být předložen ve formě nikoli prostých poznámek v původním dokumentu, ale ve formě jedné nebo několika písemností odlišných od původního dokumentu. V případě, že tento formální požadavek není dodržen, výše uvedené informace a důkazy předložené osobou, která podala námitky, nelze v rámci námitkového řízení vzít v úvahu.
25 Cílem uvedeného formálního požadavku je jednak to, aby druhý účastník námitkového řízení, stejně jako oddělení OHIM, mohli snadno rozlišovat mezi původním dokumentem a jeho překladem, a jednak to, aby tento překlad vykazoval dostatečný stupeň jasnosti. Jinak řečeno je cílem zejména umožnit, aby diskuze mezi účastníky námitkového řízení probíhala na jistých základech, a to v souladu se zásadou kontradiktornosti a rovnosti zbraní [v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 13. června 2002, Chef Revival USA v. OHIM – Massagué Marín (Chef), T‑232/00, Recueil, s. II‑2749, bod 42, a ze dne 30. června 2004, GE Betz v. OHIM – Atofina Chemicals (BIOMATE), T‑107/02, Sb. rozh. s. II‑1845, bod 72].
26 Zadruhé z pravidla 98 odst. 1 nařízení č. 2868/95, vykládaného ve světle úvah uvedených v předcházejícím bodě, vyplývá, že předložený překlad – jak bylo uvedeno ve formě odlišné písemnosti – musí věrně reprodukovat obsah původního dokumentu. V případě pochybností, pokud jde o jeho věrnou reprodukci, mohou oddělení OHIM od dotyčného vyžadovat, aby předložil ověření, že překlad odpovídá původnímu znění.
– Pokud jde o důkaz o existenci, platnosti a rozsahu ochrany starší ochranné známky nebo staršího práva u odvolacího senátu
27 Pravidlo 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95, které je zařazeno do hlavy X nadepsané „Odvolání“, stanoví, že „[n]ení-li stanoveno jinak, použijí se ustanovení o řízení před oddělením, které vydalo rozhodnutí, proti kterému bylo podáno odvolání, přiměřeně i pro odvolací řízení.“ Z tohoto ustanovení konkrétně vyplývá, že pravidla uvedená v předcházejícím bodě, a zvláště pravidlo uvedené v bodě 24 výše, se použijí přiměřeně i u odvolacího senátu.
– Pokud jde o metodické pokyny OHIM
28 Pro účely uvedení své praxe „s ohledem na právní úpravu týkající se ochranné známky Společenství“ OHIM přijal metodické pokyny určené jak vlastním zaměstnancům, tak odborníkům, kteří se zajímají o jeho činnost, které upravují zvláště námitkové řízení.
29 Takové metodické pokyny představují pouze kodifikaci postupů, které má OHIM sám v úmyslu uplatňovat [rozsudky Tribunálu ze dne 12. května 2009, Jurado Hermanos v. OHIM (JURADO), T‑410/07, Sb. rozh. s. II‑1345, bod 20, a ze dne 7. července 2010, Valigeria Roncato v. OHIM – Roncato (CARLO RONCATO), T‑124/09, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 27]. Jejich ustanovení jako taková tak nemohou mít přednost před ustanoveními nařízení č. 207/2009 a č. 2868/95 ani ovlivnit výklad těchto ustanovení soudem Evropské unie. Naopak mají být vykládána v souladu s ustanoveními nařízení č. 207/2009 a č. 2868/95.
30 Argumenty žalobkyně týkající se důkazu o existenci, platnosti a rozsahu ochrany starších polských ochranných známek a starší mezinárodní ochranné známky, které byly zmíněny v bodě 7 výše, je třeba přezkoumat ve světle těchto úvodních poznámek.
Pokud jde o starší polskou slovní ochrannou známku
31 Z procesního spisu z řízení před OHIM, který byl Tribunálu předán v souladu s čl. 133 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu, vyplývá, že k prokázání existence, platnosti a rozsahu ochrany starší polské slovní ochranné známky žalobkyně u oddělení OHIM předložila dva dokumenty, z nichž k jednomu byl přiložen překlad ve formě odlišné písemnosti.
32 První z těchto dokumentů žalobkyně předkládá jako kopii výpisu z databáze Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej (polský patentový úřad). Jde o dokument obsahující jedinou stranu, který v záhlaví obsahuje státní znaky Polské republiky, a bezprostředně napravo od nich zmínku „Polish Patent Office“ (polský patentový úřad). Pod tímto záhlavím je uveden následující nadpis: „Industrial property information retrieval“ (Výpis z informací týkajících se průmyslového vlastnictví), který je umístěn nad tabulkou. Tato tabulka poskytuje různé informace týkající se dotčené ochranné známky. Nejprve jsou ve dvou rubrikách nadepsaných „Kind of right, number and date“ (Povaha práva, číslo a datum) a „Kind of right and number“ (Povaha práva a číslo) uvedeny číselné údaje. Dále je v rubrice nadepsané „Kind of trade mark“ (Povaha ochranné známky) uvedeno v polštině slovo „slowny“ (slovní), které je do němčiny tučným písmem přeloženo výrazem „wörtlich“. Následují dvě rubriky nadepsané „Persons“ (Osoby) a „Publications“ (Zveřejnění). Konečně jsou v rubrice nadepsané „Nice classes“ (Niceské třídy) uvedeny následující polské výrazy: „(510) gry, zabawki, artykuły sportowe“ (hry, hračky, sportovní zboží), které jsou do němčiny tučným písmem přeloženy slovy: „Spielen, Spielzeugen, Sportartikeln“.
33 Druhý dokument předložený žalobkyní je kopií osvědčení o zápisu. K tomuto dokumentu obsahujícímu tři strany vyhotovenému v polském jazyce je přiložen překlad do německého jazyka. Na první straně jsou v záhlaví uvedeny státní znaky Polské republiky, pod kterými jsou uvedeny výrazy „Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej“ a „Świadectwa ochronne“ (osvědčení o ochraně). V textu dokumentu je osvědčeno, že ochranná známka, o kterou se jedná, jejíž majitelkou je žalobkyně, je chráněna od 15. února 2002. Na druhé straně je uvedeno znění dotčené slovní ochranné známky, a sice „MYBABY“. Konečně na třetí straně jsou uvedeny různé doplňující informace, a sice: datum podání (Data zgłoszenia), číslo přihlášky (Numer zgłoszenia), přednost (Pierwszeństwo), datum zveřejnění rozhodnutí týkajícího se přiznání práva na ochranu (Data wydania decyzji o udzieleniu prawa ochronnego), číslo ochrany (numer prawa ochronnego), odkaz na úřední věstník, ve kterém byla ochranná známky zveřejněna, jakož i obchodní firma žalobkyně. Poslední řádek na třetí straně obsahuje slova „28 gry, zabawki, artykuły sportowe“ (hry, hračky, sportovní zboží), před nimiž jsou uvedeny částečně nečitelné poznámky. Všechny údaje na této straně byly přeloženy do německého jazyka v odlišném dokumentu s výjimkou posledního řádku.
34 Z bodů 12 a 15 napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát měl za to, že žádný ze dvou předložených dokumentů neumožňuje prokázat rozsah ochrany starší ochranné známky.
35 Zaprvé „[v]ýpis z databáze s uvedením výrobků ,hry, hračky, sportovní zboží‘ v němčině […] [nepředstavuje] dokument [Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej], který by byl srovnatelný s osvědčením o zápisu, ani německý překlad takového dokumentu. Odvolací senát [totiž] neví o žádném případu, kdy by výpisy z databáze [Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej] v angličtině byly částečně vyhotoveny v němčině. Kromě toho, i když jsou německá slova [podle odvolacího senátu] srozumitelná, nic to nemění na tom, že obsahují gramatické chyby. Existují tedy pochybnosti o tom, zda se jedná o původní dokument vydaný [Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej] či zda překlad do němčiny provedly třetí osoby. [Žalobkyně] sama v přiloženém dopise [OHIM] pouze informovala o tom, že výrobky, na kterých jsou námitky založeny, a sice ,Spielen, Spielzeugen, Sportartikeln’, vyplývají z přiloženého výpisu. Podle odvolacího senátu z této shody gramatických chyb v uvedení výrobků rovněž vyplývá, že do výpisu z databáze byly údaje v němčině doplněny a posteriori. Tato doplnění [nelze] považovat za překlad výpisu z databáze [provedený] v souladu s pravidlem 19 odst. 3 [nařízení č. 2868/95], […] jelikož chybí nezbytné oddělení původního dokumentu a překladu“ (bod 14 napadeného rozhodnutí).
36 Zadruhé je sice pravda, že osvědčení o zápisu obsahuje „seznam zapsaných výrobků a služeb, ale tento seznam zjevně nebyl přeložen do jazyka řízení“. „[P]řiložený německý překlad“ totiž „[…] neuvádí žádný výrobek ani službu. Chybí tedy uvedení výrobků a služeb, na kterých jsou námitky založeny, [zatímco] toto uvedení [je] nezbytné k odůvodnění námitek“ (bod 13 napadeného rozhodnutí).
37 Projednávanou žalobou žalobkyně zpochybňuje závěr, ke kterému dospěl odvolací senát. Žalobkyně uvádí, že odvolací senát porušil ustanovení pravidla 20 odst. 1 ve spojení s pravidlem 19 odst. 2 a 3 nařízení č. 2868/95.
38 K posouzení opodstatněnosti tohoto žalobního důvodu je třeba nejprve připomenout a vyložit právní a skutkové úvahy, z kterých odvolací senát vycházel.
39 Pokud jde o dokument popsaný v bodě 32 výše, který žalobkyně předložila jako kopii výpisu z databáze Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej, z napadeného rozhodnutí, a zvláště z jeho bodu 14, jehož části jsou uvedeny v bodě 35 výše, vyplývá, že podle odvolacího senátu tento dokument obsahuje poznámky v němčině, zatímco praxe Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej byla jiná. Odvolací senát upřesnil, že v těchto poznámkách jsou „gramatické chyby“, jelikož na konci německých výrazů „Spiele“, „Spielzeuge“ a „Sportartikel“ je nesprávně uvedeno písmeno „n“. Z těchto konstatování vyvodil následující alternativu: buď byly uvedené poznámky nedílnou součásti původního dokumentu, a v takovém případě tento dokument nemůže být považován za autentický, anebo představují překlad, který byl do původního dokumentu začleněn a posteriori, a v takovém případě tento překlad nesplňuje požadavky stanovené v čl. 19 odst. 3 nařízení č. 2868/95. Z tohoto důvodu měl odvolací senát za to, že je třeba v každém případě dotčený dokument nezohlednit.
40 Pokud jde o kopii osvědčení o zápisu popsanou v bodě 33 výše, z bodu 13 napadeného rozhodnutí, jehož části jsou uvedeny v bodě 36 výše, vyplývá, že odvolací senát měl za to, že tato kopie osvědčení neprokazuje rozsah ochrany uplatněné starší ochranné známky. Jeho překlad totiž podle něj neobsahuje údaje týkající se výrobků a služeb, na které se tato ochranná známka vztahuje.
41 V konečném výsledku měl odvolací senát za to, že žádný z navrhovaných důkazů, který mu byly předloženy, neprokazuje rozsah ochrany starší ochranné známky.
42 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, posledně uvedený závěr není stižen žádným porušením pravidla 20 odst. 1 nařízení č. 2868/95 vykládaného ve spojení s pravidlem 19 odst. 2 a 3 téhož nařízení.
43 Ze spisu OHIM zaprvé vyplývá, že dokument, který žalobkyně předložila jako výpis z databáze Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej a který je popsán v bodě 32 výše, obsahuje pouze dva údaje v jazyce řízení u OHIM, a to v němčině. Jde o výraz „wörtlich“ a o slova „Spielen, Spielzeugen, Sportartikeln“ (sic). Žalobkyně přitom sama v bodech 30 až 32 žaloby připouští, že uvedené výrazy byly „doplněny“ a nejsou nedílnou součástí původního dokumentu, ale představují jeho překlad. Takový překlad však nebyl předložen ve formě odlišné písemnosti. V každém případě tedy nesplňuje formální podmínky připomenuté v bodě 24 výše. V návaznosti na to byl odvolací senát, který měl přesně stanovenou pravomoc, povinen odmítnout zohlednit dokument, o který se jedná.
44 Zadruhé je nesporné, že na rozdíl od dokumentu uvedeného v předcházejícím bodě kopie osvědčení o zápisu popsaného v bodě 33 výše a vyhotoveného v polském jazyce byla přeložena do jazyka řízení u OHIM ve formě odlišné písemnosti. Z procesního spisu z řízení před OHIM však vyplývá, že tento překlad neuváděl výrobky nebo služby, na které se vztahuje starší polská slovní ochranná známka. Z pravidla 19 odst. 4 nařízení č. 2868/95, vykládaného ve spojení s pravidlem 50 téhož nařízení, vyplývá, že jestliže je u OHIM předložen dokument vyhotovený v jiném jazyce, než je jazyk řízení, odvolací senát nemůže zohlednit části tohoto dokumentu, které nejsou přeloženy do jazyka řízení [v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu BIOMATE, bod 25 výše, bod 74, a ze dne 6. listopadu 2007, SAEME v. OHIM – Racke (REVIAN’s), T‑407/05, Sb. rozh. s. II‑4385, bod 40]. S ohledem na překlad, který mu byl předložen, tak odvolací senát mohl mít oprávněně za to, že kopie osvědčení o zápisu uvedená výše neprokazuje rozsah ochrany ochranné známky, kterou žalobkyně uplatňuje.
45 Z obou těchto předcházejících bodů vyplývá, že odvolací senát byl povinen konstatovat, že jeden z dokumentů, které mu byly předloženy, nemůže být zohledněn a že druhý neumožňuje posoudit rozsah ochrany přiznané starší ochrannou známkou. Za těchto podmínek měl odvolací senát právem za to, že žalobkyně neodůvodnila rozsah uvedené ochrany.
46 Tento závěr ostatně nelze vyvrátit žádným z argumentů uplatněných žalobkyní.
47 Zaprvé žalobkyně uvádí, že podle pravidla 19 odst. 2 a 3 písm. a) bodu ii) nařízení č. 2868/95 může výpis z databáze Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej představovat důkaz o existenci, platnosti a rozsahu ochrany starších práv. Dodává, že překlad výpisu z databáze Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej do jazyka řízení byl úplný. Má totiž za to, že do jazyka řízení nemusela překládat všechny části původního dokumentu a neměla zvláště povinnost překládat záhlaví výpisu z databáze Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej, „ve kterém byly uvedeny kódy INID“.
48 Takové argumenty však vycházejí z nesprávného výkladu napadeného rozhodnutí.
49 V žádné fázi svých úvah odvolací senát nezpochybnil, že výpis z databáze Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej jako takový může prokázat existenci, platnost a rozsah ochrany polské ochranné známky.
50 Dále, jestliže odvolací senát v konečném výsledku rozhodl, že dokument předložený žalobkyní jako výpis z databáze Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej, popsaný v bodě 32 výše, nezohlední, není to – jak tvrdí žalobkyně – z důvodu údajné neúplnosti jeho překladu do jazyka řízení, ale zejména z důvodu, že nebyl přeložen ve formě odlišné písemnosti.
51 Zadruhé žalobkyně uvádí, že autentičnost výpisu z databáze, který předložila u odvolacího senátu, nemůže být zpochybněna pouze z důvodu, že v něm byly uvedeny informace v němčině. Naopak je možné dokument přeložit tak, že se do něj pouze doplní poznámky v jazyce řízení. V každém případě podle žalobkyně metoda překladu použitá v daném jednotlivém případě nepředstavuje „neoddělení dokumentu a překladu“. Informace v německém jazyce byly doplněny k informacím v původním jazyce, nikoli namísto těchto informací. Dále jsou informace v německém jazyce odlišné od ostatních v důsledku použitého druhu písma. Konečně není obvyklé, že by výpisy z databáze Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej v angličtině byly vyhotoveny částečně v němčině. Překlad v němčině tedy může být snadno oddělen od textu původního dokumentu.
52 Tato argumentace postrádá jakýkoli význam.
53 Je sice pravda, že odvolací senát uvedl, že existují pochybnosti, pokud jde o to, zda dokument, který žalobkyně předložila jako výpis z databáze Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej, který je popsán v bodě 32 výše, má autentický charakter. Jak však bylo připomenuto v bodě 39 výše, je nutno konstatovat, že neodmítl zohlednit tento dokument pouze z tohoto důvodu. Konstatoval rovněž, že uvedený dokument nebyl předmětem překladu předloženého ve formě odlišné písemnosti. Jak přitom vyplývá z bodu 43 výše, takový důvod je sám o sobě dostatečný k odůvodnění rozhodnutí nezohlednit dokument, o který se jedná.
54 Zatřetí má žalobkyně za to, že splnila povinnost prokázat existenci, platnost a rozsah ochrany starší ochranné známky „již v důsledku toho, že ve lhůtě předložila výpis z databáze [Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej] s tím, že na tomto dokumentu uvedla překlad do němčiny“.
55 Tento argument je neopodstatněný. Z toho, co bylo uvedeno v bodě 43 výše, totiž vyplývá, že k prokázání existence, platnosti a rozsahu ochrany přiznané starší polské slovní ochranné známce nestačilo předložit dokument popsaný v bodě 32 výše ve lhůtě stanovené v pravidle 19 odst. 1 nařízení č. 2868/95.
56 Začtvrté žalobkyně tvrdí, že ustanovení nařízení č. 2868/95 nelze vykládat v tom smyslu, že podmínky týkající se existence, platnosti a rozsahu ochrany starších práv musejí být prokázány předložením jediného dokumentu. Uvádí, že navíc měl odvolací senát „zohlednit všechny“ informace obsažené v obou dokumentech, které předložila, a sice výpis z databáze Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej a kopii osvědčení o zápisu. Tyto dokumenty mají totiž doplňkovou povahu. Kopie osvědčení o zápisu prokazuje existenci a platnost ochranné známky, zatímco rozsah ochrany prokazuje výpis z databáze Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej.
57 Takováto argumentace vychází z nesprávného výkladu napadeného rozhodnutí. Z tohoto rozhodnutí totiž vyplývá, že odvolací senát nikdy netvrdil, že existence, platnost a rozsah ochrany staršího práva musejí být „prokázány předložením jediného dokumentu“. Jak bylo uvedeno v bodech 39 a 40 výše, konstatoval pouze, že první z obou dokumentů předložených žalobkyní zohledněn být nemůže a že překlad druhého dokumentu neobsahuje žádnou informaci o rozsahu ochrany starší ochranné známky uplatněné žalobkyní, takže je třeba mít za to, že takové informace chybějí. Tím se odvolací senát nedopustil žádného porušení pravidla 20 odst. 1 nařízení č. 2868/95 vykládaného ve spojení s pravidlem 19 odst. 2 a 3 téhož nařízení, jak bylo uvedeno v bodech 42 a 45 výše.
Pokud jde o starší polskou obrazovou ochrannou známku
58 Z procesního spisu z řízení před OHIM vyplývá, že k prokázání existence, platnosti a rozsahu ochrany práv souvisejících s přihláškou starší polské obrazové ochranné známky žalobkyně před odděleními OHIM předložila jediný dokument. Jde o dokument předložený jako kopie výpisu z databáze Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej. Tento dokument obsahující jedinou stranu v záhlaví obsahuje státní znaky Polské republiky, a bezprostředně napravo od nich zmínku „Polish Patent Office“ (polský patentový úřad). Pod tímto záhlavím je uveden následující nadpis: „Industrial property information retrieval“ (Výpis z informací týkajících se průmyslového vlastnictví), který je umístěn nad tabulkou. Tato tabulka poskytuje různé informace týkající se dotčené ochranné známky. Nejprve jsou ve dvou rubrikách nadepsaných „Kind of right, number and date“ (Povaha práva, číslo a datum) a „Kind of right and number“ (Povaha práva a číslo) uvedeny číselné údaje. Dále je v rubrice nadepsané „Kind of trade mark“ uvedeno v polštině slovo „slowno-graficzny“ (obrazová), které je do německého jazyka tučným písmem přeloženo výrazem „wörtlich-grafisch“. Následují tři rubriky nadepsané „Persons“ (Osoby), „Classifications“ (Třídění) a „Publications“ (Zveřejnění). Konečně jsou v rubrice nadepsané „Nice classes“ (Niceské třídy) uvedeny následující polské výrazy: „(510) gry, zabawki, artykuły sportowe“ (hry, hračky, sportovní zboží), které jsou do německého jazyka tučným písmem přeloženy slovy: „Spielen, Spielzeugen, Sportartikeln“.
59 Odvolací senát měl za to, že tento dokument nestačí k prokázání existence, platnosti a rozsahu ochrany starší ochranné známky. Podle odvolacího senátu totiž „to, co bylo uvedeno […] [ve věci starší polské slovní ochranné známky], se použije obdobně na tento výpis z databáze. Nejedná se o původní dokument ani o překlad takového dokumentu […]“ (bod 17 napadeného rozhodnutí).
60 Pokud jde o žalobkyni, tvrdí, že tento závěr je neopodstatněný. Zdůrazňuje totiž, že ve lhůtě stanovené OHIM předložila výpis z databáze Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej v angličtině, ke kterému byl přiložen překlad do němčiny začleněný do tohoto dokumentu, a odkazuje navíc na své vyjádření týkající se starší polské slovní ochranné známky.
61 Taková tvrzení však přijmout nelze.
62 Z procesního spisu z řízení před OHIM totiž vyplývá, že dokument předložený žalobkyní jako výpis z databáze Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej, popsaný v bodě 58 výše, obsahuje pouze dva výrazy v jazyce řízení u OHIM. Jde o výraz „wörtlich-grafisch“ a o slova „Spielen, Spielzeugen, Sportartikeln“. Z bodu 38 žaloby, vykládaného ve spojení s jejími body 30 až 32, přitom implicitně, avšak nezbytně vyplývá, že žalobkyně připustila, že tyto výrazy byly do tohoto dokumentu doplněny, a představují tedy jejich překlad. Takový překlad však nebyl předložen ve formě odlišné písemnosti. Nesplňuje tedy v každém případě formální podmínky připomenuté v bodě 24 výše. V návaznosti na to byl odvolací senát, který měl přesně stanovenou pravomoc, povinen odmítnout zohlednit dokument, o který se jedná. Mohl z toho tedy pouze vyvodit, že existence, platnost ani rozsah ochrany práv souvisejících s přihláškou polské obrazové ochranné známky prokázány nebyly.
63 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že takový závěr nelze vyvrátit žádným z argumentů předložených žalobkyní ve věci starší polské slovní ochranné známky.
Pokud jde o starší mezinárodní ochrannou známku
64 Z procesního spisu z řízení před OHIM vyplývá, že k prokázání existence, platnosti a rozsahu ochrany starší mezinárodní ochranné známky žalobkyně u oddělení OHIM předložila jediný dokument. Jde o dokument, který žalobkyně popsala jako kopii výpisu z databáze Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO). Tento výpis má podobu seznamu strojopisných údajů, které jsou uvedeny na listu postrádajícím záhlaví. Po číslici 541 je na něm uvedena zejména poznámka „Reproduction of the mark where the mark is represented in standard characters“ (Ztvárnění ochranné známky, v rámci kterého je ochranná známka vyobrazena standardním druhem písma“) a po číslici 511 jsou uvedeny následující údaje: „28 Games and playthings, sporting articles. Jeux et jouets, articles de sport. Spielen und Spielzeugen, Sportartikeln“.
65 Odvolací senát měl v bodě 19 napadeného rozhodnutí za to, že tento dokument nelze považovat za dokument pocházející od WIPO. Uvedený dokument totiž obsahuje poznámky v němčině, což není v souladu s praxí WIPO.
66 Kromě toho odvolací senát v bodě 20 uvedeného rozhodnutí uvedl, že „doplnění německých slov nesplňuje požadavek překladu, jelikož chybí nezbytné oddělení původního dokumentu a překladu“.
67 Za těchto podmínek odvolací senát dospěl k závěru, že dokument, který mu byl předložen, nemůže být zohledněn, jelikož nepředstavuje důkaz ve smyslu pravidla 19 odst. 2 bodu a) nařízení č. 2868/95 a nesplňuje požadavky stanovené v oblasti překladu v pravidle 19 odst. 3 téhož nařízení.
68 Tento závěr odvolacího senátu musí být potvrzen.
69 Z procesního spisu z řízení před OHIM totiž vyplývá, že dokument popsaný v bodě 64 výše, který žalobkyně předložila jako kopii výpisu z databáze WIPO, obsahuje pouze jednu poznámku v jazyce řízení u OHIM. Jde o slova „Spielen und Spielzeugen, Sportartikeln“. Z bodů 42 až 44 žaloby přitom vyplývá, že žalobkyně připouští, že uvedený dokument byl „doplněn“ „informacemi v němčině“, které představují jeho „překlad“. Takový překlad však nebyl předložen ve formě odlišné písemnosti. V každém případě tedy nesplňuje formální podmínky připomenuté v bodě 24 výše.
70 V návaznosti na to byl odvolací senát, který měl přesně stanovenou pravomoc, povinen odmítnout zohlednit dokument, o který se jedná. V tomto kontextu tedy mohl dospět pouze k závěru, že existence, platnost ani rozsah ochrany starší mezinárodní ochranné známky prokázány nebyly.
71 Je třeba zdůraznit, že takový závěr nezpochybňuje žádný ze čtyř argumentů uplatněných žalobkyní.
72 Na základě prvního argumentu žalobkyně uvádí, že ve lhůtě stanovené OHIM předložila výpis z oficiální databáze WIPO, konkrétně z databáze nazvané „Madrid express database“, ke kterému byl přiložen překlad do německého jazyka začleněný do tohoto dokumentu. Tento dokument měl být podle jejího názoru s ohledem na svou formu identifikován jako dokument pocházející od WIPO. Výpisy z databáze Madrid express database jsou totiž vyhotoveny v souladu s jednotným schématem, které odvolací senát zná a které předložený výpis z databáze respektuje.
73 Na základě druhého argumentu žalobkyně tvrdí, že nebylo možné zpochybnit autentičnost dokumentu, který předložila, pouze z důvodu, že v něm byly uvedeny informace v němčině. Podle jejího názoru z pravidla 19 odst. 3 nařízení č. 2868/95 vyplývá, že je možné přeložit dokument tak, že se do něj pouze začlení poznámky.
74 Na základě třetího argumentu žalobkyně tvrdí, že nařízení č. 2868/95 nevymezuje formu, kterou tento výpis musí mít. Podle jejího názoru tedy nelze vyžadovat zvláštní formu.
75 Tyto tři argumenty však postrádají jakýkoli význam.
76 Je sice pravda, že odvolací senát měl za to, že dokument popsaný v bodě 64 výše nemá autentický charakter. Jak však bylo připomenuto v bodě 66 výše, je nutno konstatovat, že tento dokument neodmítl zohlednit pouze z tohoto důvodu. Konstatoval rovněž, že uvedený dokument nebyl předmětem překladu předloženého ve formě odlišné písemnosti. Jak přitom vyplývá z bodu 70 výše, takový důvod, jehož opodstatněnost žádný ze tří výše připomenutých argumentů neumožňuje náležitě zpochybnit, byl dostačující k odůvodnění rozhodnutí nezohlednit dokument, o který se jedná.
77 Na základě čtvrtého argumentu žalobkyně uvádí, že podle metodických pokynů OHIM (strana 32 části C.1 metodických pokynů ve znění v anglickém jazyce) výpis z této databáze může představovat důkaz o existenci, platnosti a rozsahu ochrany starších práv.
78 Je však nutno konstatovat, že takový argument vychází z nesprávného výkladu napadeného rozhodnutí.
79 V žádné fázi svých úvah totiž odvolací senát nezpochybnil, že autentický výpis z databáze WIPO jako takový může prokázat existenci, platnost a rozsah ochrany mezinárodní ochranné známky.
80 Z toho vyplývá, že první žalobní důvod musí být zamítnut.
81 Tento závěr ostatně nemůže být vyvrácen uplatněním metodických pokynů OHIM na podporu tohoto žalobního důvodu, jelikož tyto metodické pokyny je třeba vykládat v souladu s ustanoveními nařízení č. 207/2009 a č. 2868/95, jak bylo připomenuto v bodě 29 výše.
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady ochrany legitimního očekávání
82 Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu ochrany legitimního očekávání. Podle ní totiž až do přijetí tohoto rozhodnutí mohla s ohledem na informace poskytnuté OHIM, zejména v jeho metodických pokynech, legitimně předpokládat, že dokumenty, které předložila u OHIM, jsou dostatečné k prokázání existence, platnosti a rozsahu ochrany jejích starších ochranných známek.
83 Před přezkumem čtyř argumentů uplatněných na podporu tohoto žalobního důvodu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se právo domáhat se ochrany legitimního očekávání vztahuje na každého jednotlivce, který se nachází v situaci, ze které vyplývá, že unijní správa u něj tím, že mu zejména poskytla konkrétní ujištění, vyvolala podloženou naději [rozsudky Soudního dvora ze dne 22. června 2006, Belgie a Forum 187 v. Komise, C‑182/03 a C‑217/03, Sb. rozh. s. I‑5479, bod 147, a ze dne 25. října 2007, Komninou a další v. Komise, C‑167/06 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 63; viz rozsudek BIOMATE, bod 25 výše, bod 80 a citovaná judikatura]. V tomto ohledu je třeba uvést, že taková ujištění jsou tvořena, bez ohledu na formu, ve které jsou sdělena, přesnými, nepodmíněnými a shodujícími se informacemi (výše uvedený rozsudek Soudního dvora Komninou a další v. Komise, bod 63, a rozsudek Soudního dvora ze dne 16. prosince 2010, Kahla Thüringen Porzellan v. Komise, C‑537/08 P, Sb. rozh. s. I-12917, bod 63) a že podloženou naději nemohou vyvolat ujištění, která nezohledňují použitelná ustanovení unijního práva [v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 6. února 1986, Vlachou v. Účetní dvůr, 162/84, Recueil, s. 481, bod 6; rozsudky Tribunálu ze dne 5. listopadu 2002, Ronsse v. Komise, T‑205/01, Recueil FP, s. I‑A-211 a II‑1065, bod 54; ze dne 16. března 2005, Ricci v. Komise, T‑329/03, Sb. VS s. I‑A‑69 a II‑315, bod 79, a ze dne 9. července 2008, Reber v. OHIM – Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli (Mozart), T‑304/06, Sb. rozh. s. II‑1927, bod 64].
K prvnímu argumentu
84 Na základě prvního argumentu žalobkyně uvádí, že v souladu s ustanoveními nařízení č. 2868/95 měly být zohledněny všechny navrhované důkazy, které předložila u OHIM.
85 Zaprvé podle ní toto nařízení umožňuje konkrétně prokázat zápis či obnovu zápisu starších ochranných známek na základě výpisů z databáze Urząd Patentowy Rzeczypospolitej Polskiej nebo WIPO. Zadruhé osoba, která podala námitky, může v rámci námitkového řízení „předložit dodatečné důkazy týkající se existence, platnosti a rozsahu [ochrany] starších práv na podporu svých námitek (s výhradou dodržení stanovené lhůty)“. Zatřetí překlad dokumentů předložených u oddělení OHIM do jazyka řízení nemusí mít striktně vymezenou formu. Začtvrté osoba, která podala námitky, může v rámci námitkového řízení předložit „doplňující překlady týkající se téhož staršího práva (s výhradou dodržení stanovené lhůty)“. Zapáté není nezbytné „vysvětlovat v jazyce řízení všechny části dokumentů týkající se starších ochranných známek“.
86 Tento argument, který ostatně postrádá relevanci pro účely prokázání toho, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu ochrany legitimního očekávání, a v podstatě představuje pouze přeformulování prvního žalobního důvodu, je však třeba odmítnout.
87 Z bodů 45, 62 a 70 výše totiž vyplývá, že na základě ustanovení nařízení č. 2868/95 byl odvolací senát povinen konstatovat, že tři z dokumentů, které u něj byly předloženy, nemohou být zohledněny a že čtvrtý dokument neumožňuje posoudit rozsah ochrany přiznané jednou z ochranných známek, kterou žalobkyně uplatňuje.
K druhému argumentu
88 V rámci svého druhého argumentu žalobkyně na základě hypertextových odkazů odkazuje na dva odlišné dokumenty. První dokument odpovídá metodickým pokynům OHIM v jejich „konečném znění“ v anglickém jazyce z „listopadu 2007“. Druhý dokument uvedený žalobkyní je konsolidovaným zněním metodických pokynů OHIM v anglickém jazyce, nazvaným „Manual of Trade Mark Practice“. Tento dokument obsahuje nejen znění metodických pokynů OHIM odpovídající „konečnému znění“ z „listopadu 2007“, ale rovněž pozdější změny metodických pokynů OHIM.
89 Žalobkyně tvrdí, že jestliže by OHIM dodržel vlastní metodické pokyny, musel by zohlednit navrhované důkazy, které předložila ve fázi námitkového řízení.
90 Zaprvé podle jejího názoru na základě těchto metodických pokynů výpisy z oficiální databáze „národního úřadu“ mohou sloužit jako důkazy o starších právech uplatněných na podporu námitek (strany 32 a 35 části C.1 metodických pokynů; strany 37 a 38 „Manual of Trade Mark Practice“ uvedeného v bodě 88 výše).
91 Zadruhé tyto metodické pokyny opravňují jakéhokoli účastníka řízení u OHIM, aby předložil „jiné dokumenty vztahující se ke starším právům, které doplňují již předložené písemnosti“ (strana 38 „Manual of Trade Mark Practice“ uvedeného v bodě 88 výše). Jinak řečeno, podmínky týkající se existence, platnosti a rozsahu ochrany starších práv nemusejí být nezbytně prokázány předložením jediného dokumentu.
92 Zatřetí tyto metodické pokyny neukládají překládat do jazyka námitkového řízení „všechny části dokumentů, které představují důkaz o starších právech (starších ochranných známkách)“. Konkrétně nevyžadují, aby byl předložen překlad nebo „vysvětlení“ „kódů INID“ a „národních kódů“ (strana 34 části C.1 metodických pokynů; strana 41 „Manual of Trade Mark Practice“ uvedeného v bodě 88 výše).
93 Začtvrté uvádějí, že není nikterak povinné poskytnout verzi „údajů vztahujících se ke starším právům v samostatném dokumentu (to znamená dokumentu odděleném od samotného přeloženého dokumentu)“ v jazyce řízení (strana 37 části C.1 metodických pokynů; strana 44 „Manual of Trade Mark Practice“ uvedeného v bodě 88 výše).
94 Tato argumentace však musí být odmítnuta.
95 Je sice pravda, že i přes okolnost, že metodické pokyny OHIM jako takové nemohou mít přednost před ustanoveními nařízení č. 207/2009 a č. 2868/95 (viz bod 29 výše), je možné tyto pokyny účelně uplatnit u unijního soudu na podporu důvodu vycházejícího z porušení takové obecné právní zásady, jako je zásada ochrany legitimního očekávání, a to zejména pod podmínkou, že adresátu veřejné správy poskytují přesné, nepodmíněné a shodující se informace a zohledňují ustanovení nařízení č. 207/2009 a č. 2868/95.
96 „Konečné znění“ metodických pokynů OHIM uvedené v bodě 88 výše však vyplývá z rozhodnutí prezidenta OHIM EX-07-6 ze dne 29. listopadu 2007, kterým byly přijaty metodické pokyny týkající se řízení u OHIM, které bylo vyhlášeno v „online úředním věstníku“ OHIM „v prosinci 2007“. Z procesního spisu v řízení před OHIM, a zvláště z dopisu žalobkyně ze dne 20. července 2007, však vyplývá, že dokumenty, kterými žalobkyně zamýšlela prokázat existenci, platnost a rozsah ochrany přiznané svým starším právům, byly předloženy u námitkového oddělení OHIM před 29. listopadem 2007. Dále žalobkyně neodůvodňuje, že ustanovení „konečného znění“ metodických pokynů OHIM, na která odkazuje, byla použitelná před 29. listopadem 2007. Za těchto podmínek nelze tato ustanovení považovat za ustanovení, která u ní mohla vyvolat naději, pokud jde o přípustnost výše uvedených dokumentů.
97 V každém případě je třeba zaprvé zdůraznit, že argumentace žalobkyně vychází zčásti z nesprávného výkladu napadeného rozhodnutí. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně (viz bod 90 výše), totiž odvolací senát nikdy neuvedl, že výpisy z databáze pocházející od národního orgánu nemohou být předloženy na podporu námitek. Stejně tak na rozdíl od toho, co předpokládá žalobkyně (viz bod 91 výše), odvolací senát v žádné fázi svých úvah neuvedl, že důkaz o existenci, platnosti a rozsahu ochrany práva nebo ochranné známky musí být proveden předložením jediného dokumentu.
98 Zadruhé ze strany 31 anglického znění části C.1 metodických pokynů OHIM, jak byly uplatněny žalobkyní, vyplývá, že bod C.II této části, nadepsaný „Důkaz o existenci a platnosti starších práv“, stanoví:
„Důkazy [o existenci, platnosti a rozsahu ochrany starších práv uplatněných osobou, která podala námitky] musejí být předloženy v jazyce řízení nebo k nim musí být přiložen překlad.“
99 Ze stran 36 a 37 anglického znění části C.1 metodických pokynů OHIM, jak byly uplatněny žalobkyní, vyplývá, že bod C.II.2 této části, nadepsaný „Překlady důkazu o zápisech ochranné známky“, stanoví:
„[… D]ůkazy předložené osobou, která podala námitky […] jakož i jakýkoli jiný předložený dokument nebo osvědčení […] musejí být vyhotoveny v jazyce řízení nebo k nim musí být přiložen překlad […]
Pravidlo 98 odst. 1 stanoví, že překlad musí reprodukovat strukturu a obsah původního dokumentu. Celý dokument musí být v zásadě přeložen ve správném pořádí.
Konkrétně překlad omezený na části, které osoba, která podala námitky, považuje za ,základní‘ nebo na části, ,o kterých se má za to‘, že je přihlašovatel ,nepochopí‘, přijmout nelze […]
Překlad musí být proveden samostatně a nesmí být sestavením výňatků z jiných dokumentů […]
[OHIM] však toleruje nepřeložení nadpisů informací z osvědčení (jako je například ,datum podání‘ a ,uplatnění barev‘), pokud jsou tyto nadpisy identifikovány na základě standardních národních kódů nebo INID.
Osoba, která podala námitky, nemusí poskytnout překlad vysvětlení INID nebo národních kódů v jazyce řízení.
Irelevantní správní poznámky nebo skutečnosti, které na věc nemají žádný dopad, přeloženy být nemusejí […]
[OHIM] přijímá jednoduché překlady vyhotovené kteroukoli osobou. […] [OHIM] přijímá i ručně provedené poznámky na kopiích originálních osvědčení uvádějící smysl různých údajů v jazyce řízení, samozřejmě za podmínky, že tyto poznámky jsou úplné a čitelné […]“
100 Žalobkyně tím, že uvádí – jak bylo připomenuto v bodě 92 výše – že metodické pokyny OHIM neukládají překládat do jazyka námitkového řízení „všechny části dokumentů, které představují důkaz o starších právech (starších ochranných známkách)“, provádí nesprávný výklad ustanovení připomenutých v předcházejících bodech. Tato ustanovení totiž v zásadě osobě, která podala námitky, ukládají, aby přeložila všechny navrhované důkazy předložené v jiném jazyce, než je jazyk řízení, a stanoví odchylku od této povinnosti pouze pro „irelevantní správní poznámky“, „skutečnosti, které na věc nemají žádný dopad“ a „vysvětlení INID nebo národních kódů“. Kromě toho je třeba uvést, že argument vycházející z toho, že uvedené metodické pokyny nevyžadují, aby byl předložen překlad nebo „vysvětlení“ „kódů INID“ a „národních kódů“, v rámci projednávaného sporu postrádá význam, jelikož takový požadavek odvolací senát neformuloval.
101 Zatřetí, jak bylo připomenuto v bodě 99 výše, bod C.II.2 části C.1 metodických pokynů OHIM ve znění uplatněném žalobkyní stanoví in fine, že OHIM „přijímá jednoduché překlady vyhotovené kteroukoli osobou“ a „i ručně provedené poznámky na kopiích originálních osvědčení uvádějící smysl různých údajů v jazyce řízení, samozřejmě za podmínky, že tyto poznámky jsou úplné a čitelné“.
102 Jak vyplývá z bodu 93 výše, tato ustanovení podle žalobkyně uvádějí, že OHIM zohlední překlady, které nemají formu „samostatného“ dokumentu, to znamená odlišného od původního dokumentu. Odvolací senát tak tím, že odmítl zohlednit tři z dokumentů, které žalobkyně předložila ve fázi námitkového řízení z důvodu, že k nim nebyl přiložen překlad předložený ve formě písemnosti odlišné od původního dokumentu, porušil metodické pokyny OHIM, a podle žalobkyně tak porušil zásadu ochrany legitimního očekávání.
103 Je však nutno konstatovat, že i za předpokladu, že by ustanovení bodu C.II.2 části C.1 metodických pokynů OHIM, uvedená v bodě 101 výše, byla použitelná před 29. listopadem 2007, datem přijetí rozhodnutí prezidenta OHIM uvedeného v bodě 96 výše, nemohla u žalobkyně vyvolat podloženou naději ve smyslu judikatury citované v bodě 83 výše.
104 Je sice pravda, že tato ustanovení, posuzovaná samostatně, mohou být předmětem výkladu navrhovaného žalobkyní (viz bod 102 výše). Mohou však být rovněž předmětem jiného výkladu, a to v souladu se zněním a cíli nařízení č. 2868/95. Podle tohoto výkladu, jestliže je předložen původní dokument vypracovaný v jiném jazyce, než je jazyk řízení, OHIM připustí, že na něm mohou být uvedeny poznámky za účelem usnadnění četby a kontroly jeho překladu, který je předložen ve formě odlišného dokumentu. Takový výklad je ostatně jediný slučitelný s ostatními údaji poskytnutými metodickými pokyny OHIM. Tyto údaje totiž nasvědčují tomu, že překlad navrhovaných důkazů musí být učiněn ve formě odlišné písemnosti. Jak bylo připomenuto v bodech 98 a 99 výše, v bodech C.II a C.II.2 části C.1 těchto metodických pokynů je uvedeno, že informace a důkazy uvedené v pravidle 19 odst. 1 a 2 nařízení č. 2868/95 musejí být předloženy v jazyce řízení nebo k nim musí být „přiložen“ překlad. Kromě toho je v bodě C.II.2, který ostatně přebírá samotné znění pravidla 98 odst. 1 nařízení č. 2868/95, uvedeno, že „překlad musí reprodukovat strukturu a obsah původního dokumentu“. Konečně je v tomtéž bodě doplněno, že „[p]řeklad musí být proveden samostatně a nesmí být sestavením výňatků z jiných dokumentů“.
105 Navíc se údaje poskytnuté v bodě C.II.2 části C.1 metodických pokynů OHIM, tak jak jsou vykládány žalobkyní, neshodují s informacemi, které v projednávané věci poskytl OHIM žalobkyni. Z procesního spisu z řízení před OHIM totiž vyplývá, že v dopise ze dne 19. března 2007 zaslaném žalobkyni v rámci námitkového řízení OHIM jednoznačně uvedl, že jakýkoli překlad dokumentu, který není vyhotoven v jazyce řízení, musí být předložen „ve formě oddělené písemnosti“ a musí reprodukovat strukturu a obsah původního dokumentu. Z procesního spisu z řízení před OHIM však rovněž vyplývá, že ve faxu ze dne 20. července 2007 žalobkyně zmínila „žádost“ OHIM ze dne 19. března 2007. Vzhledem k tomu, že z procesního spisu z řízení před OHIM nevyplývá, že by OHIM žalobkyni dne 19. března 2007 zaslal jiný dopis, než je dopis uvedený výše, taková poznámka svědčí o tom, že žalobkyně skutečně obdržela uvedený dopis. V tomto kontextu měla žalobkyně jakožto opatrný a obezřetný hospodářský subjekt předpokládat, že je představitelné, že její výklad metodických pokynů OHIM je nesprávný a že některé z oddělení OHIM přijme opatření v rozporu s jejími zájmy.
106 V důsledku toho žalobkyně není oprávněna tvrdit, že odvolací senát porušil zásadu ochrany legitimního očekávání, když odmítl zohlednit výpisy z databáze, které předložila, a to z důvodu, že jejich překlad nebyl předložen ve formě odlišné písemnosti.
Pokud jde o třetí argument
107 Na základě třetího argumentu žalobkyně tvrdí, že s ohledem na rozhodnutí námitkového oddělení mohla mít legitimně za to, že řádně prokázala existenci, platnost a rozsah ochrany starší polské slovní ochranné známky. Implicitně, avšak nezbytně tak uvádí, že rozhodnutí námitkového oddělení u ní vyvolalo podloženou naději ve smyslu judikatury citované v bodě 83 výše.
108 Takový argument však musí být odmítnut.
109 Z článku 63 odst. 1 nařízení č. 207/2009 totiž vyplývá, že po projednání přípustnosti odvolání o něm odvolací senát rozhodne, a může tak „rozhodnout místo oddělení, které napadené rozhodnutí vydalo“, což v projednávaném případě znamená, že sám rozhodne o námitkách tak, že je zamítne, nebo je prohlásí za opodstatněné, čímž potvrdí, nebo zruší napadené rozhodnutí. Jinak řečeno má odvolací senát z důvodu odvolání, které k němu bylo podáno, provést nový úplný přezkum merita námitek jak z hlediska právních, tak z hlediska skutkových otázek (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. března 2007, OHIM v. Kaul, C‑29/05 P, Sb. rozh. s. I‑2213, body 56 a 57).
110 Z toho vyplývá, že takové rozhodnutí námitkového oddělení, jaké je uvedeno v bodě 11 výše, nelze považovat za chování unijní správy, které by mohlo u osoby, která podala námitky, vyvolat podloženou naději.
Pokud jde o čtvrtý argument
111 Na základě čtvrtého argumentu žalobkyně zdůrazňuje, že odvolací senát před přijetím napadeného rozhodnutí nepoukázal na to, že navrhované důkazy předložené žalobkyní jsou nedostatečné. Tvrdí, že v tomto kontextu v případě neexistence pochybností, pokud jde o řádnost rozhodnutí námitkového oddělení, nemohla „předpokládat, že bude muset v rámci diskuze předložit […] nové dokumenty týkající se svých starších práv“.
112 Tento argument je však třeba odmítnout.
113 Z důvodů uvedených v bodě 109 výše okolnost, že odvolací senát neinformoval žalobkyni o tom, že zamýšlí znovu se zabývat některými posouzeními provedenými námitkovým oddělením, nemůže sama o sobě porušit zásadu ochrany legitimního očekávání.
114 Dále žalobkyně není v žádném případě oprávněna tvrdit, že neměla žádný důvod předkládat nové navrhované důkazy u odvolacího senátu. Z procesního spisu z řízení před OHIM totiž vyplývá, že vedlejší účastnice u odvolacího senátu zejména uváděla, že ochrana každé z ochranných známek uplatňovaných žalobkyní není „dostatečně prokázána“.
115 Ze všeho předcházejícího vyplývá, že druhý žalobní důvod musí být zamítnut, a v důsledku toho je nutno žalobu zamítnout jako neopodstatněnou.
K nákladům řízení
116 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (třetí senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti Interkobo sp. z o.o. se ukládá náhrada nákladů řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 27. června 2012.
Podpisy.