Věc T-24/05
Alliance One International, Inc. a další
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Španělský trh nákupu a prvotního zpracování surového tabáku – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Stanovení cen a rozdělení trhu – Povinnost uvést odůvodnění – Přičitatelnost protiprávního jednání – Rovné zacházení“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Podnik – Pojem – Hospodářská jednotka
(Článek 8 odst. 1 ES)
2. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení
(Článek 81 odst. 1 ES)
3. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení
(Článek 81 odst. 1 ES)
4. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Podnik podléhající společné kontrole několika jiných podniků nebo osob
(Článek 81 odst. 1 ES)
5. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí o použití pravidel hospodářské soutěže
(Články 81 ES a 253 ES)
6. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení
(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
1. Právo Společenství v oblasti hospodářské soutěže se vztahuje na činnosti podniků. Pojem „podnik“ zahrnuje jakoukoli jednotku vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení této jednotky a způsobu jejího financování. Judikatura upřesnila, že pojem „podnik“ musí být v tomto kontextu chápán jako pojem označující hospodářskou jednotku, i když z právního hlediska je tato hospodářská jednotka složena z více fyzických nebo právnických osob. Pokud taková hospodářská jednotka poruší pravidla hospodářské soutěže, musí nést za toto protiprávní jednání odpovědnost na základě zásady osobní odpovědnosti.
(viz body 122–124)
2. Porušení práva Společenství v oblasti hospodářské soutěže musí být jednoznačně přičteno právnické osobě, které mohou být uloženy pokuty. Pro účely uplatnění a výkonu rozhodnutí Komise v oblasti práva hospodářské soutěže je nezbytné označit jako osobu, jíž je rozhodnutí určeno, entitu s právní subjektivitou.
Chování dceřiné společnosti může být přičteno mateřské společnosti zejména pokud tato dceřiná společnost, byť s vlastní právní subjektivitou, samostatně neurčuje své chování na trhu, ale v zásadě uplatňuje pokyny, které jsou jí uděleny mateřskou společností, zejména s ohledem na hospodářské, organizační a právní vazby, které tyto dva právní subjekty spojují. V takové situaci jsou totiž mateřská společnost a její dceřiná společnost součástí téže hospodářské jednotky a tvoří jediný podnik. Komisi tedy umožňuje určit rozhodnutí ukládající pokuty mateřské společnosti nikoli vztah podněcování k protiprávnímu jednání mezi mateřskou společností a její dceřinou společností ani, tím spíše, osobní zapojení prvně uvedené společnosti do protiprávního jednání, ale skutečnost, že mateřská společnost a její dceřiná společnost představují jediný podnik ve smyslu článku 81 ES.
Komise se nemůže spokojit s konstatováním, že mateřská společnost je schopna vykonávat rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti, ale musí také ověřit, zda takový vliv skutečně vykonávala. V konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která porušila pravidla Společenství v oblasti hospodářské soutěže, může jednak tato mateřská společnost vykonávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti, jednak platí prostá domněnka, že uvedená mateřská společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti. Za těchto podmínek postačí k tomu, aby bylo možné vycházet z domněnky, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti je vlastněn její mateřskou společností. Komise následně může považovat mateřskou společnost za společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, ledaže tato mateřská společnost, které přísluší vyvrátit tuto domněnku, předloží dostatečné důkazy, které by mohly prokázat, že se její dceřiná společnost chová na trhu samostatně. Domněnka vycházející z vlastnictví veškerého kapitálu se může uplatnit nejen v případech, kdy je mezi mateřskou společností a její dceřinou společností přímý vztah, ale rovněž v případech, kdy je tento vztah nepřímý, prostřednictvím mezi nimi stojící dceřiné společnosti.
Komise se nicméně může rozhodnout, že se nebude opírat pouze o takovou domněnku, ale rovněž o skutkové okolnosti způsobilé prokázat, že mateřské společnosti skutečně vykonávají na svou dceřinou společnost rozhodující vliv, a uvedenou domněnku tak podepřít.
(viz body 125–130, 132, 141)
3. Ústřední prvek, ze kterého Komise vychází při stanovení, že mateřská společnost a její dceřiná společnost jsou součástí téže hospodářské jednotky, je neexistence samostatnosti dceřiné společnosti, pokud jde o její chování na trhu, přičemž tato neexistence samostatnosti je důsledkem rozhodujícího vlivu mateřské společnosti na chování její dceřiné společnosti.
Rozhodující vliv, který musí vykonávat mateřská společnost, aby jí byla přičtena odpovědnost za protiprávní jednání dceřiné společnosti, nemůže být omezen na činnosti, které spadají do její obchodní politiky v úzkém slova smyslu a nadto přímo souvisejí s protiprávním jednáním. Za účelem určení, zda dceřiná společnost určuje své chování na trhu samostatně, je totiž třeba vzít v úvahu všechny relevantní skutečnosti týkající se hospodářských, organizačních a právních vazeb, které dceřinou společnost spojují s mateřskou společností, jež se mohou případ od případu lišit, a nemohou být tedy předmětem vyčerpávajícího výčtu.
(viz body 135, 170–171)
4. Pokud je podnik společně kontrolován dvěma nebo více podniky nebo osobami, mají tyto podniky či osoby z povahy věci možnost vykonávat na prvně uvedený podnik rozhodující vliv. To nicméně nestačí k tomu, aby jim byla přičítána odpovědnost za porušení pravidel hospodářské soutěže, kterého se dopustil podnik, jejž společně kontrolují, neboť k takovému přičtení je kromě toho nutné, aby byla splněna podmínka skutečného vykonávání rozhodujícího vlivu. Jestliže tomu tak je, lze jednotlivé podniky nebo osoby, které vykonávají společnou kontrolu, činit odpovědnými za protiprávní jednání jejich dceřiné společnosti. Kdyby se však ukázalo, že ve skutečnosti vykonává rozhodující vliv na chování dceřiné společnosti pouze jeden z podniků nebo jedna z osob, které nad ní mají společnou kontrolu, nebo kdyby to bylo odůvodněno jinými zvláštními okolnostmi, může Komise činit společně a nerozdílně odpovědnou za protiprávní jednání spáchané uvedenou dceřinou společností pouze tento podnik nebo osobu.
(viz bod 165)
5. Odůvodnění vyžadované článkem 253 ES musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast.
Pokud je rozhodnutí v rámci použití článku 81 ES určeno více osobám a řeší otázku přičitatelnosti protiprávního jednání, musí obsahovat dostatečné odůvodnění ve vztahu ke každé z osob, jimž je určeno, a zejména ve vztahu k těm z nich, které podle uvedeného rozhodnutí musejí nést odpovědnost za uvedené protiprávní jednání.
(viz body 149–150)
6. Komise musí dodržovat zásadu rovného zacházení, která podle ustálené judikatury vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno.
Pokud tak Komise ve věci týkající se protiprávního jednání, na němž se podílí několik různých podniků, přijme, v rámci vymezeném judikaturou, určitou metodu k určení, zda je třeba činit odpovědnými jak dceřiné společnosti, které se fakticky dopustily tohoto protiprávního jednání, tak jejich mateřské společnosti, musí, s výjimkou zvláštních okolností, za tímto účelem vycházet ze stejných kritérií v případě všech těchto podniků.
(viz body 156–157)