Věc T‑454/17

„Pro NGO!“ (Non-Governmental-Organisations/Nicht-Regierungs-Organisationen) e.V.

proti

Evropské komisi

„Veřejné zakázky – Nabídkové řízení – Šetření soukromého auditora – Vyšetřování vedené úřadem OLAF – Zjištění nesrovnalostí – Rozhodnutí Komise o uložení správní sankce žalobkyni – Vyloučení z účasti na zadávacím řízení a z přidělování grantů financovaných ze souhrnného rozpočtu Unie na dobu šesti měsíců – Zápis do databáze systému včasného odhalování rizik a vylučování hospodářských subjektů – Nový žalobní důvod – Právo na obhajobu“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (devátého senátu) ze dne 8. listopadu 2018

1.      Soudní řízení – Důkaz – Listinný důkaz – Čestné prohlášení – Důkazní hodnota – Posouzení unijním soudem – Kritéria

2.      Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Právo být vyslechnut – Rozsah

(Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 1)

3.      Soudní řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení – Žalobní důvod vznesený poprvé až ve fázi repliky – Nepřípustnost

(Jednací řád Tribunálu, čl. 84 odst. 1)

4.      Rozpočet Evropské unie – Finanční nařízení – Správní sankce, jež může uložit Komise – Vyloučení subjektu z účasti v zadávacím řízení – Uložení finanční sankce – Soudní přezkum – Povinnost přezkumu legality opatření unijním soudcem z úřední povinnosti – Neexistence

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 966/2012 ve znění nařízení 2015/1929, čl. 108 odst. 11)

1.      Ačkoli čestné prohlášení může mít důkazní hodnotu, je k posouzení této důkazní hodnoty třeba ověřit hodnověrnost a pravdivost informací, jež jsou v takovém prohlášení obsaženy, se zohledněním zejména původu dokumentu, okolností jeho vyhotovení, toho, komu je dokument určen, a je třeba klást si otázku, zda se uvedený dokument vzhledem ke svému obsahu jeví jako smysluplný a důvěryhodný.

(viz bod 39)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 56)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 70, 85–87)

4.      V souladu s čl. 108 odst. 11 nařízení č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, ve znění nařízení 2015/1929, má unijní soud plnou jurisdikci ohledně přezkumu rozhodnutí, kterým veřejný zadavatel vylučuje hospodářský subjekt nebo mu ukládá finanční sankci, včetně zkrácení nebo prodloužení doby trvání vyloučení nebo zrušení, snížení nebo zvýšení uložené finanční sankce.

Výkon pravomoci přezkumu v plné jurisdikci však není rovnocenný přezkumu z úřední povinnosti a řízení před unijními soudy má spornou povahu. S výjimkou důvodů veřejného pořádku, které je soud povinen zkoumat i bez návrhu, jako je nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí, je na žalující straně, aby vznesla důvody proti tomuto rozhodnutí a na podporu těchto důvodů předložila důkazy. Neprovedení přezkumu napadeného rozhodnutí v plném rozsahu i bez návrhu neporušuje zásadu účinné soudní ochrany. Pro účely dodržení této zásady není nutné, aby unijní soudce, který je zajisté povinen odpovědět na vznesené žalobní důvody a posoudit právní i skutkový stav, byl povinen provést i bez návrhu nové úplné šetření skutečností ze spisu.

(viz body 82, 83)