Sdělení v Úř. věst.

 

Žaloba podaná dne 14. dubna 2004 Cargill B.V. proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-142/04)

(Jednací jazyk: nizozemština)

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 14. dubna 2004 žaloba společností Cargill B.V., se sídlem v Haagu (Nizozemsko), zastoupenou H.J. Bronkhorstem a J.F. van Nouhuysem, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

zrušil rozhodnutí Komise Evropských společenství ze dne 5. ledna 2004, které bylo této společnosti určeno;

uložil Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní tvrzení

Žalobkyně napadá rozhodnutí Komise, které stanoví, že prominutí dovozního cla nebylo v určitém případě odůvodněné. Toto rozhodnutí bylo přijato poté, co Soudní dvůr ve věci C-156/00, Nizozemské království v. Komise, zrušil rozhodnutí Komise C/2000/485 konečné.¹

Žalobkyně dovezla kukuřici do Evropského společenství v režimu aktivního zušlechťovacího styku; kukuřice měla být přeměněna na glukózu , která měla být znovu vyvezena. Žalobkyně vlastnila za tímto účelem nezbytná povolení k náhradě rovnocenným zbožím. V napadeném rozhodnutí Komise uvádí, že vyvezená glukóza nebyla plně získána z kukuřice, ale též z pšenice, která pocházela z trhu Společenství. Následkem toho nizozemské orgány vyměřily dlužné clo. V napadeném rozhodnutí Komise zamítla žádost o prominutí dluhu.

Na podporu své žaloby žalobkyně v první řadě tvrdí, že došlo k porušení práva na obhajobu. Přesněji tvrdí, že došlo k porušení práva na slyšení a na přístup ke spisu.

Žalobkyně dále tvrdí, že došlo k porušení článku 13 nařízení č. 1430/79² týkajícího se vrácení nebo prominutí dovozních nebo vývozních cel, jakož i k porušení článku 239 nařízení č. 2913/92³, kterým se vydává celní kodex Společenství a článků 905-909 nařízení č. 2454/93⁴, kterým se provádí nařízení Rady č. 2913/92. Žalobkyně rovněž tvrdí, že došlo k porušení povinnosti uvést odůvodnění podle článku 253 ES.

Podle žalobkyně Komise nesprávně shledala, že žalobkyně zjevně nesplnila podmínky stanovené ve svém povolení k rovnocennému aktivnímu zušlechťování. Podle žalobkyně měla glukóza určená k vývozu, která byla získána z pšenice a kukuřice, stejné charakteristiky jako glukóza získaná výlučně z kukuřice. Žalobkyně dále tvrdí, že oba výrobky spadají pod stejný kód KN. Domnívá se, že jediné co jí lze vytýkat je skutečnost, že částečně vyvezla glukózu po uplynutí lhůty šesti měsíců stanovené v povolení.

Žalobkyně na závěr tvrdí, že došlo k porušení zásady přiměřenosti.

____________

¹ - Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. března 2003, Nizozemsko v. Komise, C-156/00, Recueil, s. I-2527

² - Nařízení Rady (EHS) č. 1430/79 ze dne 2. července 1979 týkající se vrácení nebo prominutí dovozních nebo vývozních cel (Úř. věst. L 175, s. 1)

³ - Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1)

⁴ - Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, s.1)