Věc T‑489/13

(zveřejnění formou výňatků)

La Rioja Alta, SA

v.

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

„Ochranná známka Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka Společenství VIÑA ALBERDI – Starší národní obrazová ochranná známka VILLA ALBERTI – Relativní důvod zamítnutí – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 – Chybějící koexistence ochranných známek – Nebezpečí záměny“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 30. června 2015

Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Relativní důvody pro zamítnutí – Námitky majitele starší totožné nebo podobné ochranné známky zapsané pro totožné nebo podobné výrobky nebo služby – Nebezpečí záměny se starší ochrannou známkou – Koexistence starších ochranných známek na trhu – Dopad

[Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 8 odst. 1 písm. b)]

Nebezpečí záměny představuje nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od téhož podniku, případně od podniků hospodářsky propojených. Musí být posuzováno globálně podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména vzájemná závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka. Mezi uvedenými relevantními faktory může být případně zohledněna koexistence dvou ochranných známek na trhu, pokud taková koexistence může společně s jinými prvky vést ke snížení nebezpečí záměny mezi těmito ochrannými známkami u relevantní veřejnosti.

Jestliže majiteli napadené ochranné známky bezpochyby přísluší, aby v řízení týkajícím se relativních důvodů zamítnutí před Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) prokázal, že uvedená koexistence spočívá v neexistenci nebezpečí záměny u relevantní veřejnosti mezi ochrannou známkou, které se dovolává, a starší ochrannou známkou, která je předmětem návrhu na prohlášení neplatnosti, může tento důkaz podat tak, že předloží soubor nepřímých důkazů v tomto smyslu. V tomto ohledu jsou relevantní zejména skutečnosti prokazující, že relevantní veřejnost znala každou z dotčených ochranných známek již přede dnem podání přihlášky sporné ochranné známky. Jelikož navíc Soudní dvůr již rozhodl, že koexistence dvou ochranných známek musí být dostatečně dlouhá, aby mohla ovlivnit vnímání relevantního spotřebitele, představuje trvání koexistence rovněž podstatný prvek.

Každé tvrzení vycházející z koexistence vyžaduje předchozí prokázání jednak shody starších ochranných známek s kolidujícími ochrannými známkami a jednak skutečného užívání ochranné známky, jehož se žalobce dovolává na relevantním území. Vzhledem k tomu, že lze vzít v úvahu pouze pokojnou koexistenci mezi dotčenými ochrannými známkami, existence sporu mezi majiteli starších ochranných známek brání zachování koexistence.

(viz body 68, 70, 80–82)