ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(první senát)
5. června 2012
Věc F‑71/10
Nicola Cantisani
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Konferenční tlumočník – Články 12a a 24 služebního řádu – Psychické obtěžování – Střet zájmů – Návrh na náhradu škody“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou N. Cantisani navrhuje zrušit rozhodnutí Komise, kterým byla zamítnuta žádost o pomoc podaná v souvislosti s psychickým obtěžováním, jemuž byla vystavena od roku 1999 do roku 2007, když vykonávala funkci konferenčního tlumočníka (dále jen „AIC“). Žalobkyně rovněž požaduje, aby Komisi bylo uloženo vyplatit jí náhradu škody
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobce ponese kromě vlastních nákladů řízení i náklady vynaložené Komisí.
Shrnutí
1. Úředníci – Povinnost administrativy poskytnout pomoc – Provedení v oblasti psychického obtěžování – Podání žádosti o pomoc – Dodržení přiměřené lhůty – Počátek běhu lhůty, kterou je třeba dodržet
(Služební řád, články 12a, 24 a čl. 90 odst. 1)
2. Úředníci – Povinnost administrativy poskytnout pomoc – Působnost – Rozsah – Povinnost administrativy přezkoumat stížnosti týkající se obtěžování – Požadavek péče a rychlosti
(Služební řád, články 12a, 24 a čl. 90 odst. 1)
3. Úředníci – Psychické obtěžování – Pojem – Jednání, jehož účelem nebo důsledkem je diskreditace dotčené osoby nebo zhoršení jejích pracovních podmínek – Požadavek opakovanosti jednání – Požadavek úmyslnosti jednání – Rozsah – Neexistence požadavku zlého úmyslu obtěžovatele
(Služební řád, čl. 12a odst. 3)
4. Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Žaloba založená na povinnosti administrativy nahradit škodu způsobenou úředníkovi třetí osobou – Přípustnost – Podmínka – Vyčerpání vnitrostátních procesních prostředků – Výjimka – Neexistence účinných procesních prostředků
(Služební řád, čl. 24 první a druhý pododstavec a článek 91
1. Články 12a a 24 služebního řádu nestanoví výslovně žádnou lhůtu pro podání žádosti o pomoc v oblasti psychického obtěžování. Nicméně na základě zásad právní jistoty a legitimního očekávání tak úředník či zaměstnanec, který chce takovou žádost podat, musí učinit v přiměřené době, přičemž doba pěti let musí být považována za přiměřenou k přípustnému oznámení psychického obtěžování administrativě a požadování její pomoci.
Krom toho za počátek běhu lhůty pro podání žádostí o pomoc ve věcech psychického obtěžování se považuje poslední projev údajného původce psychického obtěžování nebo každopádně okamžik, od něhož již údajný původce není schopen pokračovat ve svých projevech vůči své oběti.
(viz body 67 a 68)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 8. února 2011, Skareby v. Komise, F‑95/09, body 41 až 44, 49 a 53
2. Podle článku 24 služebního řádu musí všechny orgány Unie chránit své úředníky a zaměstnance před obtěžováním či ponižujícím zacházením ze strany nadřízených. Mimoto na základě povinnosti poskytnout pomoc musí administrativa v případě incidentu neslučitelného s pořádkem a klidným chodem služby zasáhnout se vší potřebnou energií a odpovědět s rychlostí a pečlivostí vyžadovanými okolnostmi případu za účelem prokázání skutkového stavu a vyvození příhodných důsledků se znalostí věci. Za tímto účelem stačí, aby úředník nebo zaměstnanec, který se domáhá ochrany od svého orgánu, podal důkaz o existenci útoků, o nichž tvrdí, že směřují proti jeho osobě. V případě existence takovýchto důkazů je dotčený orgán povinen přijmout odpovídající opatření, zejména tak, že provede šetření ve spolupráci s autorem stížnosti, aby zjistil skutkový stav, který byl důvodem ke stížnosti.
(viz bod 78)
Odkazy:
Soudní dvůr: 26. ledna 1989, Koutchoumoff v.Komise, 224/87, body 15 a 16
Soud prvního stupně: 21. dubna 1993, Tallarico v. Parlament, T‑5/92, bod 31; 5. prosince 2000, Campogrande v. Komise, T‑136/98, bod 42
3. Článek 12a odst. 3 služebního řádu definuje psychické obtěžování jako „nepřístojné chování“, které k tomu, aby bylo prokázáno, vyžaduje, aby byly splněny souběžně dvě podmínky. První podmínka se týká existence jednání, mluvených či psaných projevů či gest, které „trvají po delší dobu, jsou opakované nebo systematické“, což znamená, že psychické obtěžování musí být chápáno jako proces probíhající nutně v čase a předpokládá existenci opakovaného nebo pokračujícího jednání, a které jsou „učiněny úmyslně“. Druhá podmínka, oddělená od první podmínky spojkou „a“, vyžaduje, aby tato jednání, mluvené nebo psané projevy, úmyslná jednání nebo gesta mohla těžce poškodit osobnost, důstojnost nebo fyzickou či psychickou integritu člověka. Z toho, že se spojení „učiněná úmyslně“ týká první podmínky, a nikoliv druhé, je možné vyvodit dvojí závěr. Na jedné straně jednání, mluvené či psané projevy či gesta uvedená v čl. 12a odst. 3 služebního řádu musí být učiněna úmyslně, což z působnosti tohoto ustanovení vylučuje jednání, ke kterému by došlo náhodně. Na druhou stranu se nevyžaduje, aby tato jednání, mluvené či psané projevy či gesta byly učiněny s úmyslem poškodit osobnost, důstojnost nebo fyzickou či psychickou integritu člověka. Jinými slovy, k psychickému obtěžování ve smyslu čl. 12a odst. 3 služebního řádu může dojít, aniž by obtěžovatel svým jednáním zamýšlel zdiskreditovat oběť nebo úmyslně zhoršit její pracovní podmínky. Stačí, že jeho jednání, pokud k němu došlo úmyslně, objektivně takové následky způsobilo.
Konečně, jelikož dotčené jednání musí na základě čl. 12a odst. 3 služebního řádu mít zneužívající povahu, vyplývá z toho, že kvalifikace obtěžování je podřízena podmínce, že sporné chování vykazuje dostatečné objektivní znaky v tom smyslu, že nestranný a rozumný pozorovatel s běžnou citlivostí nacházející se ve stejné situaci jej bude považovat za přehnané a hodné kritiky.
(viz body 89 a 90)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: 12. července 2011, Komise v. Q, T‑80/09 P
Soud pro veřejnou službu: 9. prosince 2008, Q v. Komise, F‑52/05, bod 135; 16. května 2012, Skareby v. Komise, F‑42/10, bod 135
4. Účelem čl. 24 druhého pododstavce služebního řádu je náprava škod způsobených úředníku nebo zaměstnanci jednáními třetích osob nebo jiných úředníků uvedených v prvním pododstavci tohoto článku za předpokladu, že se úředník nemohl domoci nápravy přímo na původcích těchto jednání. Přípustnost žaloby na náhradu škody podané úředníkem nebo zaměstnancem podle čl. 24 druhého pododstavce služebního řádu je tedy podmíněna vyčerpáním vnitrostátních procesních prostředků v rozsahu, v němž tyto prostředky účinně zajišťují ochranu dotčených osob a mohou vést k náhradě tvrzené škody.
(viz bod 130)
Odkazy:
Soudní dvůr: 5. října 2006, Schmidt-Brown v. Komise, C‑365/05 P, bod 78
Soud prvního stupně: 9. března 2005, L v. Komise, T‑254/02, bod 148
Tribunál Evropské unie: Komise v. Q, citovaný výše, bod 67