Věc C‑437/22
Trestní řízení
proti
R. M.
a
E. M.
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Riigikohus)
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 29. února 2024
„Řízení o předběžné otázce – Zemědělství – Společná zemědělská politika – Podpora pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) – Ochrana finančních zájmů Evropské unie – Nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 – Článek 7 – Správní opatření a sankce – Nařízení č. 1306/2013 – Články 54 a 56 – Nařízení v přenesené pravomoci č. 640/2014 – Článek 35 – Vymáhání neoprávněně vyplacených částek od osob, které se podílely na nesrovnalosti – Pojem ‚příjemce‘ “
1. Zemědělství – Financování z EZFRV – Schvalování účetní závěrky – Vymáhání neoprávněně vyplacených částek – Osoby povinné vrátit podporu – Osoby, které nejsou příjemci podpory a které úmyslně poskytly nesprávné údaje za účelem ji získat – Zahrnutí
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1306/2013, bod 39 odůvodnění, čl. 54 odst. 1 a čl. 56 první pododstavec; nařízení Rady č. 2988/95, článek 7; nařízení Komise č. 640/2014, čl. 35 odst. 6)
(viz body 49–54, 60–63, výrok 1)
2. Zemědělství – Společná zemědělská politika – Financování z EZFRV – Podpora pro rozvoj venkova – Odmítnutí či odnětí podpory – Příjemce, který za účelem získání podpory poskytl nepravdivé důkazy – Pojem „příjemce“ – Zástupce právnické osoby, který se za účelem získání podpory pro tuto právnickou osobu dopustil podvodného jednání – Vyloučení – Zástupci pobírající zisky vytvářené právnickou osobou – Neexistence vlivu
(Nařízení Komise č. 640/2014, čl. 35 odst. 6)
(viz body 67, 68, výrok 2)
Shrnutí
Soudní dvůr, kterému Riigikohus (Nejvyšší soud, Estonsko) předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, potvrdil možnost členského státu požadovat vrácení podpory financované z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), která byla neoprávněně vyplacena přijímající společnosti, přímo od fyzických osob, jež jsou jejími zákonnými zástupci, pokud se tyto osoby dopustily podvodného jednání za účelem získání této podpory, ačkoliv samy o sobě nemohou být považovány za příjemce podpory.
Společnost X OÜ, která se sloučila se společností Y OÜ, získala podporu v rámci programů rozvoje venkova Estonska pro roky 2007 až 2013 a pro roky 2014 až 2020.
R. M. a jeho manželka E. M. působili postupně jako zástupci této společnosti.
V rámci trestního řízení zahájeného proti R. M. a E. M. konstatoval Viru Maakohus (soud prvního stupně ve Viru, Estonsko), a poté Tartu Ringkonnakohus (odvolací soud v Tartu, Estonsko), že se R. M. dopustil tří podvodů v souvislosti s dotacemi poskytnutými společnosti X a E. M. dvou z těchto podvodů jako spolupachatelka, neboť za účelem získání dotčených podpor úmyslně poskytli příslušnému estonskému orgánu nesprávné údaje.
Uvedené soudy navíc uložily R. M. a E. M. povinnost zaplatit Estonské republice částku těchto podpor neoprávněně obdržených společností X.
R. M. a E. M. podali kasační opravné prostředky k Nejvyššímu soudu, který je předkládajícím soudem, přičemž měli za to, že navrácení neoprávněně získané podpory může být platně provedeno pouze vůči příjemci této podpory, a sice společnosti Y, která převzala po fúzi se společností X její práva a povinnosti.
Předkládající soud sice potvrdil odsouzení R. M. a E. M. za dotační podvody, vyjádřil však pochybnosti ohledně možnosti požadovat od R. M. a E. M. navrácení dotčených podpor.
Konkrétně se předkládající soud zaprvé tázal, zda relevantní ustanovení unijního práva(1) umožňují pokračovat ve vymáhání podpory financované z EZFRV, která byla neoprávněně získána v důsledku podvodného jednání, nejen od příjemce této podpory, ale rovněž od osob, které – aniž mohou být považovány za příjemce uvedené podpory – se podílely na nesrovnalosti, jež vedla k jejímu neoprávněnému vyplacení.
Zadruhé si předkládající soud v podstatě klade otázku, zda v případě, že právnická osoba obdržela zemědělskou podporu v důsledku podvodného jednání přičitatelného jejím zástupcům, mohou být tito zástupci považováni za „příjemce“ této podpory ve smyslu unijního práva(2), jestliže zisky, které tato právnická osoba vytváří, ve skutečnosti pobírají právě tito zástupci.
Závěry Soudního dvora
Za účelem odpovědi na tyto otázky Soudní dvůr analyzoval zejména kontext a cíle relevantních ustanovení unijního práva.
Bod 39 odůvodnění nařízení č. 1306/2013 zdůrazňuje, že členské státy musí předcházet veškerým nesrovnalostem, odhalovat je a účinně je řešit a za tímto účelem je třeba použít nařízení č. 2988/95. Kromě toho čl. 54 odst. 3 písm. b) tohoto nařízení, který umožňuje členským státům nepokračovat ve vymáhání neoprávněně získané podpory, pokud se ukáže, že toto zpětné získání není možné z důvodu platební neschopnosti zejména „osob za nesrovnalost právně odpovědných“, by byl zbaven užitečného účinku, pokud by nebylo možné vymáhat dotyčnou podporu rovněž od těchto osob.
Dále možnost pokračovat ve vymáhání neoprávněně získané podpory nejen od jejího příjemce, ale rovněž od osob, které úmyslně poskytly nesprávné údaje za účelem jejího získání, přispívá k cíli ochrany finančních zájmů Unie(3), zejména pokud je příjemcem právnická osoba, která již neexistuje nebo nemá dostatečné finanční prostředky na vrácení této pomoci.
Kromě toho požadavek, aby tyto osoby vrátily takovou neoprávněně získanou podporu, neporušuje zásadu právní jistoty, jelikož relevantní právní úprava je v tomto ohledu dostatečně jasná.
I když totiž článek 56 nařízení č. 1306/2013 výslovně nestanoví, že povinnost vrátit podporu mají tyto osoby, musí být tento článek vykládán ve spojení s bodem 39 odůvodnění tohoto nařízení. Kromě toho čl. 2 odst. 1 písm. g) tohoto nařízení výslovně odkazuje na nařízení č. 2988/95, pokud jde o definici pojmu „nesrovnalost“. Podle článku 7 nařízení č. 2988/95 přitom může být navrácení podpory rovněž uloženo osobám, které se podílely na dotčené nesrovnalosti.
Soudní dvůr nakonec dodal, že z takové analýzy nelze vyvodit, že zástupci právnické osoby, kteří se dopustili podvodného jednání s cílem umožnit této právnické osobě získat zemědělskou podporu, mohou být sami kvalifikováni jako „příjemci“ podpory. Nelze je totiž považovat za „příjemce“ této podpory ve smyslu nařízení v přenesené pravomoci č. 640/2014, pokud nespadají do žádné ze tří kategorií osob, které jsou uvedeny v čl. 2 odst. 1 druhém pododstavci bodě 1 tohoto nařízení(4), a to i když zisky, které tato právnická osoba vytváří, pobírají ve skutečnosti právě tito zástupci.