Věc C‑549/22
X
v.
Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Centrale Raad van Beroep)
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 29. února 2024
„Řízení o předběžné otázce – Dohoda o přidružení ES-Alžírsko – Sociální zabezpečení alžírských migrujících pracovníků a jejich pozůstalých – Transfer dávek do Alžírska ve výši stanovené podle právních předpisů povinného členského státu – Pozůstalostní důchod – Vnitrostátní právní úprava uplatňující zásadu země bydliště – Pravidlo týkající se bydliště, podle kterého se příjemci s bydlištěm v Alžírsku snižuje částka pozůstalostního důchodu“
1. Mezinárodní dohody – Dohoda o přidružení ES-Alžírsko – Článek 68 odst. 4 – Přímý účinek – Nepřijetí rozhodnutí radou o přidružení – Nedostatek relevance
(Dohoda o přidružení ES-Alžírsko, čl. 68 odst. 4)
(viz body 30–36, výrok 1)
2. Mezinárodní dohody – Dohoda o přidružení ES-Alžírsko – Sociální zabezpečení migrujících pracovníků – Volný transfer důchodů a dávek sociálního zabezpečení – Osobní působnost – Pozůstalostní důchod – Pozůstalí pracovníků – Zahrnutí – Povinnost mít bydliště v povinném členském státě – Neexistence
(Dohoda o přidružení ES-Alžírsko, čl. 68 odst. 4)
(viz body 38, 40–42, výrok 2)
3. Mezinárodní dohody – Dohoda o přidružení ES-Alžírsko – Sociální zabezpečení migrujících pracovníků – Volný transfer důchodů a dávek sociálního zabezpečení – Pozůstalostní důchod – Pozůstalý manžel/manželka s bydlištěm v Alžírsku – Transfer dávek ve výši stanovené podle právních předpisů povinného členského státu – Snížení částky pozůstalostního důchodu vzhledem k životním nákladům v zemi bydliště příjemce – Přípustnost – Podmínky
(Dohoda o přidružení ES-Alžírsko, čl. 68 odst. 4)
(viz body 46-49, 51, výrok 3)
Shrnutí
Soudní dvůr, kterému Centrale Raad van Beroep (odvolací soud ve věcech sociálního zabezpečení a veřejné služby, Nizozemsko, dále jen „předkládající soud“) položil předběžnou otázku, má za to, že čl. 68 odst. 4(1) dohody o přidružení ES-Alžírsko(2), který se týká práva na volný transfer dávek sociálního zabezpečení, má přímý účinek a nebrání snížení částky pozůstalostních důchodů z důvodu, že jejich příjemci mají bydliště v Alžírsku, pokud je cílem těchto důchodů zajistit základní příjem vypočtený v závislosti na životních nákladech v povinném členském státě a uvedené snížení respektuje podstatu uvedeného práva.
X pobývá v Alžírsku. Jakožto pozůstalá po svém manželovi, který pracoval v Nizozemsku a v okamžiku své smrti byl pojištěn podle Algemene nabestaandenwet (obecný zákon o pojištění pozůstalých, dále jen „ANW“), má X nárok na pozůstalostní důchod od 1. ledna 1999. Poté, co Raad van bestuur van de Sociale verzekeringsbank (správní rada sociální pojišťovny, Nizozemsko) obnovila v roce 2018 se zpětnou účinností vyplácení pozůstalostního důchodu X, které ukončila v roce 2012, informovala X, že tento pozůstalostní důchod se od 1. ledna 2013 sníží z důvodu, že má být vyplácen podle zásady země bydliště, tedy na základě procentního podílu odrážejícího úroveň životních nákladů v Alžírsku ve srovnání s životními náklady v Nizozemsku(3).
Poté, co bylo několik opravných prostředků proti tomuto rozhodnutí zamítnuto, podala X odvolání k předkládajícímu soudu, který rozhodl, že předloží Soudnímu dvoru několik předběžných otázek ohledně výkladu čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko, kterými se tázal, zda tato dohoda brání snížení částky pozůstalostního důchodu X z důvodu zásady země bydliště.
Závěry Soudního dvora
Soudní dvůr zaprvé odpověděl na otázku, zda s ohledem na znění, předmět a povahu dohody o přidružení ES-Alžírsko má článek 68 odst. 4 této dohody přímý účinek.
Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že toto ustanovení jasně, přesně a bezpodmínečně zakládá právo na volný transfer důchodů a dávek uvedených v tomto ustanovení do Alžírska, a to ve výši podle právních předpisů povinného členského státu. Uvedené ustanovení tak ukládá členským státům jasnou a přesnou povinnost dosáhnout výsledku spočívajícího v tom, že je dotyčným osobám umožněno využít takového volného transferu, přičemž tato povinnost jako taková, pokud jde o její provedení nebo účinky, není vázána na vydání jakéhokoliv pozdějšího aktu.
Třebaže Soudní dvůr uvedl, že toto právo na volný transfer není absolutní, jelikož jeho konkrétní účinky v každém jednotlivém případě budou záviset na „výši stanovené podle právních předpisů povinného členského státu nebo států“, nelze to vykládat tak, že umožňuje členským státům, aby na základě volného uvážení omezily uvedené právo na volný transfer a zbavily jej tak podstaty. Soudní dvůr poznamenává, že výkon nebo účinky práva stanoveného v tomto ustanovení nejsou podmíněny vydáním jiného aktu, zejména tím, že rada přidružení přijme ustanovení uvedená v čl. 70 odst. 1 dohody o přidružení ES-Alžírsko, a takovýto akt tedy nelze vnímat tak, že podmiňuje okamžité uplatnění tohoto práva. Soudní dvůr v této souvislosti dospěl k závěru, že čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko má přímý účinek, takže osoby, na které se toto ustanovení vztahuje, mají právo se za účelem vyloučení použití vnitrostátních pravidel, která jsou s tímto ustanovením v rozporu, dovolávat tohoto ustanovení před soudy členských států přímo.
Soudní dvůr poté odpověděl na otázku týkající se osobní působnosti čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko.
Soudní dvůr sice uvedl, že se čl. 68 odst. 4 výslovně vztahuje pouze na „[d]otyčné zaměstnance“, což odkazuje na „pracovníky alžírské státní příslušnosti“ uvedené v odstavci 1 téhož článku, avšak konstatoval, že pozůstalostní důchody a dávky patří mezi dávky, které mohou být volně transferovány do Alžírska, přičemž z podstaty věci na takové dávky mají nárok pouze pozůstalí uvedených zaměstnanců. Článek 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko by tak byl zbaven užitečného účinku, pokud by tito pozůstalí byli vyloučeni z jeho osobní působnosti. Soudní dvůr rovněž poznamenal, že by bylo v rozporu s logikou, na níž je založena samotná zásada volného transferu dávek do Alžírska, požadovat, aby byl příjemce povinen mít bydliště v povinném členském státě, v projednávané věci v Nizozemsku. Soudní dvůr v tomto ohledu učinil závěr, že se čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko použije na pozůstalé pracovníka, kteří si přejí transferovat svůj pozůstalostní důchod do Alžírska, nejsou sami pracovníky a mají bydliště v Alžírsku.
Pokud jde nakonec o to, zda je snížení částky pozůstalostního důchodu z důvodu, že příjemce tohoto důchodu má bydliště v Alžírsku, slučitelné s čl. 68 odst. 4 dohody o přidružení ES-Alžírsko, připomíná Soudní dvůr, že toto ustanovení stanoví právo na volný transfer dotčených dávek do Alžírska „ve výši stanovené podle právních předpisů povinného členského státu nebo států“. Povinný členský stát tak má při stanovení pravidel pro výpočet výše dávek uvedených v tomto ustanovení prostor pro uvážení a tento členský stát tudíž může stanovit taková pravidla pro úpravu výše uvedených dávek při tomto transferu, jako je pravidlo založené na zásadě země bydliště.
Soudní dvůr však poukázal na to, že taková pravidla musí respektovat podstatu práva na volný transfer dávek, aniž toto právo zbavuje užitečného účinku, a za tímto účelem zkoumal znaky charakterizující pozůstalostní důchod dotčený ve věci v původním řízení. Soudní dvůr konstatoval, že výše tohoto důchodu je stanovena v závislosti na životních nákladech v Nizozemsku, a v důsledku toho má tento důchod zaručit, že pozůstalým bude přiznán základní příjem vypočtený v závislosti na životních nákladech v tomto členském státě. Soudní dvůr má proto za to, že úprava částky transferovaného důchodu tak, aby byly zohledněny životní náklady v Alžírsku, podle všeho nemůže zbavit právo na volný transfer podstaty, pokud je určení sazby použité pro účely této úpravy založeno na objektivních skutečnostech, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.