ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)

15. února 2005 (*)

„Opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Nařízení (EHS) č. 4064/89 – Rozhodnutí, kterým se prohlašuje spojení ,konglomerátního‘ typu za neslučitelné se společným trhem – Pákový efekt – Rozsah soudního přezkumu – Skutečnosti, jež musejí být zohledněny – Závazky týkající se způsobu chování“

Ve věci C‑12/03 P,

jejímž předmětem je opravný prostředek na základě článku 49 Statutu ES Soudního dvora, podaný dne 8. ledna 2003,

Komise Evropských společenství, zastoupená M. Petitem, A. Whelanem a P. Hellströmem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

účastník řízení podávající opravný prostředek (navrhovatelka),

přičemž druhým účastníkem řízení je:

Tetra Laval BV, se sídlem v Amsterodamu (Nizozemsko), zastoupená A. Vandencasteelem, D. Waelbroeckem a M. Johnssonem, avocats, jakož i A. Weitbrechtem a S. Völckerem, Rechtsanwälte,

žalobkyně v prvním stupni,

SOUDNÍ DVŮR (velký senát),

ve složení P. Jann, předseda prvního senátu, úřadující předseda, C. W. A. Timmermans a A. Rosas (zpravodaj), předsedové senátu, C. Gulmann, J.‑P. Puissochet, R. Schintgen, N. Colneric, S. von Bahr a J. N. Cunha Rodrigues, soudci,

generální advokát: A. Tizzano,

vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 27. ledna 2004,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 25. května 2004,

vydává tento

Rozsudek

1       Svým opravným prostředkem se Komise Evropských společenství domáhá zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 25. října 2002, Tetra Laval v. Komise (T‑5/02, Recueil, s. II‑4381, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Soud prvního stupně zrušil rozhodnutí Komise 2004/124/ES ze dne 30. října 2001, kterým se spojení podniků prohlašuje za neslučitelné se společným trhem a Dohodou o EHP (věc COMP/M. 2416 – Tetra Laval/Sidel) (Úř. věst. 2004, L 43, s. 13, dále jen „sporné rozhodnutí“).

 Nařízení (EHS) č. 4064/89

2       Článek 2 nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 395, s. 1, a oprava Úř. věst. 1990, L 257, s. 13), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1310/97 ze dne 30. června 1997 (Úř. věst. L 180, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 164, dále jen „nařízení“), stanoví:

„1.      Spojení, na něž se vztahuje toto nařízení, se hodnotí v souladu s následujícími ustanoveními, aby se zjistilo, zda jsou slučitelná se společným trhem, či ne.

Při tomto hodnocení vezme Komise v úvahu:

a)      potřebu zachování a rozvoje účinné hospodářské soutěže na společném trhu, mimo jiné vzhledem ke struktuře všech dotčených trhů a ke skutečné nebo [potenciální] soutěž[i] ze strany podniků majících své sídlo uvnitř nebo mimo Společenství;

b)      tržní postavení dotyčných podniků a jejich hospodářskou a finanční sílu, stávající alternativy pro dodavatele a uživatele, jejich přístup k dodávkám nebo na trh, právní nebo jiné překážky vstupu na trh, směry vývoje nabídky a poptávky, pokud jde o příslušné zboží a služby, zájmy zprostředkovatelů a konečných spotřebitelů a technický a hospodářský vývoj, je-li to ku prospěchu spotřebitelů a nebrání to hospodářské soutěži.

2.      Spojení, která nevytvářejí ani neposilují dominantní postavení, v jehož důsledku by byla významně narušena účinná hospodářská soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části, se prohlásí za slučitelná se společným trhem.

3.      Spojení, která vytvářejí nebo posilují dominantní postavení, v jehož důsledku je významně narušena účinná hospodářská soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části, se prohlásí za neslučitelná se společným trhem.

[…]“

 Sporné rozhodnutí

3       Ze sporného rozhodnutí vyplývá, že pro tekuté potraviny jsou používány čtyři druhy obalů: lepenkové a plastové obaly (použitými materiály jsou polyetylentereftalát, dále jen „PET“, a vysokohustotní polyetylen, dále jen „PEHD“), plechovky a obaly ze skla. Typ obalu použitý pro výrobek je určen několika faktory. Důležitými faktory jsou v tomto ohledu technické vlastnosti výrobku a obalového materiálu a vlastnosti související s technikou balení.

4       Výrobky, na něž se sporné rozhodnutí konkrétně vztahuje, jsou takzvané „citlivé“ výrobky. Jedná se o mléko a tekuté mléčné výrobky (dále jen „TMV“), ovocné šťávy a nektary, nesycené nápoje s ovocnou příchutí (dále jen „NOP“) a čajové nebo kávové nápoje. Tyto výrobky musejí být podle okolností chráněny před světlem, jako například mléko, nebo před kyslíkem, jako například ovocné šťávy, a v menším rozsahu NOP, jakož i čajové a kávové nápoje. Vzhledem k tomu, že PET je pryskyřicí propouštějící kyslík a světlo, je pro takové výrobky zapotřebí použít lepenku. Probíhají však technologické výzkumy, pokud jde o úpravy, zvané „bariéra“, tedy takové úpravy, které umožní zajistit ochranu před kyslíkem a před světlem.

5       Obalová technika je rovněž důležitým faktorem pro volbu obalu. Některé kyselé výrobky, takové jako mléko a ovocné šťávy, totiž musejí být baleny za aseptických podmínek, přičemž pokud tomu tak není, musejí být distribuovány zmrazené. Ze spisu přitom vyplývá, že balení tohoto druhu výrobků do lepenkového obalu umožňuje lepší ochranu aseptických podmínek, neboť balení je prováděno v jediné etapě podnikem vyrábějícím dotyčné tekuté potraviny. Tento podnik má zpravidla integrovanou balicí linku. Nakupuje lepenku v rolích a provede nařezání, tvarování, naplnění, jakož i uzavření obalů.

6       Balení tekutého výrobku do PET se naproti tomu provádí nejčastěji v několika etapách, což ztěžuje zachování aseptických podmínek. Nejprve je třeba vytvořit předformu, což je plastová trubice z pryskyřice, následně je třeba vytvarovat prázdnou láhev tím, že se předforma vloží do stroje, zvaného „Stretch Blow Moulding“ („tažení, vyfukování, tvarování“, dále jen „stroj SBM“) obsahujícího správnou formu pro požadovaný tvar, a nakonec naplnit a uzavřít láhev. Tyto jednotlivé etapy mohou být uskutečněny v různých podnicích. Existují tak „zpracovatelé“, jejichž činnost spočívá ve výrobě a dodávce prázdných obalů výrobcům tekutin. Probíhá však vývoj integrovaných výrobních linek, jakož i výrobních technik umožňujících jednodušeji zajistit balení za aseptických podmínek.

7       Komise sporným rozhodnutím ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3) prohlásila nabytí společnosti Sidel SA společností Tetra Laval BV (dále jen „oznámené spojení“) za neslučitelné se společným trhem a fungováním dohody o Evropském hospodářském prostoru. Tetra Laval BV (dále jen „Tetra“) je finanční společností skupiny Tetra, která rovněž zahrnuje společnost Tetra Pak, přední podnik v oblasti lepenkových obalů na světové úrovni, jenž je považován za podnik mající dominantní postavení na trhu, pokud jde o aseptické obaly, zatímco Sidel SA (dále jen „Sidel“) je předním podnikem ve výrobě a dodávce strojů SBM a je činný v technice úpravy „bariéra“. Uvedené rozhodnutí bylo přijato podle čl. 8 odst. 3 nařízení.

8       Komise dospěla ve sporném rozhodnutí k závěru, že trhy balicích systémů týkajících se lepenky a PET jsou rozdílnými, avšak úzce spjatými a potenciálně konvergentními trhy, které mají především společný rozšiřující se okruh zákazníků. Dále se rovněž domnívala, že existují především rozdílné trhy pro stroje SBM s nízkou a vysokou kapacitou a že tyto se dále dělí na citlivé a necitlivé výrobky. Toto rozlišování v závislosti na konečném použití se vysvětluje rozdíly ve specifikacích uvedených strojů, jejichž výrobci mohou provádět cenovou diskriminaci v závislosti na tomto konečném použití, která může být zjištěna v okamžiku koupě; takové diskriminaci nelze zabránit.

9       Podle Komise pobízí oznámené spojení Tetra k využití jejího dominantního postavení na trhu zařízení a potravinářských výrobků pro lepenkové obaly prostřednictvím „pákového efektu“ za účelem přesvědčení svých zákazníků na tomto trhu, kteří přecházejí na PET pro balení některých citlivých výrobků, aby zvolili stroje SBM Sidel, a tím vylučuje o mnoho menší soutěžitele a tím z předního postavení Sidel na trhu strojů SBM pro citlivé výrobky vytváří postavení dominantní. Tetra k tomu pomáhá její úzký a soustavný vztah k jejím zákazníkům, finanční síla, její know-how, jakož i její pověst v oblasti ultračistých a aseptických výrobků, technologie a pověst kvality, které v současné době charakterizují Sidel, a vertikální spojení, z něhož by těžil subjekt vzešlý z oznámeného spojení (dále jen „nový subjekt“) pro tři systémy balení (lepenka, PET a PEHD).

10     Komise rovněž dospěla k závěru, že vzhledem ke slabé hospodářské soutěži na trzích zařízení a potravinářských výrobků pro lepenkové obaly by fúze Tetra s prvním výrobcem zařízení PET na rozšiřujícím se trhu, který úzce souvisí s trhem v oblasti lepenky, vyloučila důležitý zdroj potenciální hospodářské soutěže. To posiluje dominantní postavení Tetra na trzích lepenkových obalů a snižuje podnět k úpravě jejích cen a inovacím, aby mohla čelit hrozbě, že by PET vykonával nátlak na její postavení.

11     Tetra přijala několik závazků, mezi nimiž jsou uvedeny závazky, že Tetra a Sidel zůstanou odděleny po dobu deseti let, dále že nebude činit zároveň nabídky na lepenkové výrobky a stroje SBM vyráběné Sidel a že bude plnit povinnosti, které jí byly uloženy rozhodnutím Komise 92/163/EHS ze dne 24. července 1991 o řízení k uplatnění článku 86 Smlouvy o EHS (IV/31.043 – Tetra Pak II) (Úř. věst. 1992, L 72, s. 1). Komise se domnívala, že takové závazky nedostačují k vyřešení strukturálních problémů hospodářské soutěže vzešlých z oznámeného spojení, a uplatnila, že je takřka nemožné kontrolovat jejich plnění. Komise tudíž prohlásila v článku 1 sporného rozhodnutí toto spojení za neslučitelné se společným trhem a s fungováním dohody o Evropském hospodářském prostoru.

 Napadený rozsudek

12     Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 15. ledna 2002 podala Tetra žalobu, kterou se domáhala zrušení sporného rozhodnutí. V napadeném rozsudku se Soud domníval, že se Komise ve svých závěrech týkajících se pákového efektu a posílení dominantního postavení Tetra v odvětví lepenky dopustila zjevně nesprávného posouzení, a v důsledku toho uvedené rozhodnutí zrušil.

13     Pokud jde o tvrzení Komise, že oznámené spojení má protisoutěžní konglomerátní účinky a dává novému subjektu zejména schopnost a podnět k výkonu pákového efektu tím, že využije svého celkového postavení v odvětví lepenky za účelem dosažení dominantního postavení na trhu strojů SBM, Soud podotkl, že podle Komise samotné nevyplývá takové dominantní postavení ze spojení jako takového, ale z předvídatelného chování uvedeného subjektu. Soud nicméně připomněl, že pokud se Komise domnívá, že spojení musí být zakázáno, protože by v předvídatelném období vytvořilo nebo posílilo dominantní postavení, musí na podporu takového závěru předložit přesvědčivé důkazy.

14     Soud mimoto podotkl, že pro účely hodnocení předvídatelnosti chování nového subjektu musí Komise přezkoumat veškeré okolnosti, které by mohly způsobit toto chování. Vzhledem k tomu, že pokud jde o takový dominantní podnik jako Tetra, výkon předpokládaného pákového efektu může vést ke zneužití dříve vzniklého dominantního postavení, Soud rozhodl, že Komise měla zkoumat pravděpodobnost protisoutěžního chování s přihlédnutím k podnětům pro takové chování, ale též ke skutečnostem, které mohou snížit či dokonce vyloučit takové podněty, jako je pravděpodobnost stíhání a sankcionování uvedeného chování. Tím, že Komise nepřikročila k takovému přezkoumání, nemohou být její zjištění potvrzena. Soud tedy zkoumal otázku, zda Komise mohla přes neexistenci takových zjištění prokázat opodstatněnost své teze.

15     Soud konstatoval, že je v zásadě možné, aby nový subjekt vykonával pákový efekt. Konstatoval však rovněž, že Komise nadhodnotila pravděpodobný růst odvětví PET a že metody použité pro výkon pákového efektu přezkoumané Soudem byly z výše uvedených důvodů omezeny na takové metody, které neporušují právo Společenství. Došel k závěru, že Komise zcela nesplnila svou povinnost prokázat, že by případný výkon pákového efektu vedl k vytvoření nebo posílení dominantního postavení na dotčených trzích pro rok 2005. Pokud jde zejména o stroje SBM, Soud konstatoval, že sporné rozhodnutí neobsahuje dostatečně průkazný důkazní materiál, který by odůvodňoval definici trhů strojů SBM rozdílných pro citlivé a necitlivé výrobky ze strany Komise.

16     Pokud jde o tvrzení Komise, že „současné dominantní postavení [Tetra] v odvětví lepenkových obalů“ je posíleno vyloučením zdroje omezení vytvářejících tlak na hospodářskou soutěž příbuzných trhů z důvodu vyloučení hospodářské soutěže Sidel na trhu obalů PET, Soud podotkl, že toto posílení mělo být Komisí prokázáno a nevyplývá automaticky z existence dominantního postavení. Rozhodl, že Komise nesplnila svou povinnost předložit takový důkaz.

 Opravný prostředek

17     Komise se na podporu svého opravného prostředku dovolává pěti důvodů opravného prostředku. První důvod opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení, pokud jde o úroveň důkazu požadovanou z její strany a rozsah soudního přezkumu vykonávaného Soudem. Druhý důvod opravného prostředku vychází z porušení článků 2 a 8 nařízení v rozsahu, v němž Soud Komisi uložil jednak, aby vzala v úvahu dopad protiprávnosti některých chování na podněty, které nový subjekt dává pro výkon pákového efektu, a jednak, aby posoudila jako případné opatření na nápravu závazky nechovat se zneužívajícím způsobem. Třetí důvod opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení, jehož se Soud dopustil tím, že použil chybné kritérium soudního přezkumu, a z porušení článku 2 téhož nařízení v rozsahu, v němž nepotvrdil definici trhů strojů SBM rozdílných podle jejich konečného použití. Čtvrtý důvod opravného prostředku vychází z porušení uvedeného článku 2, zkreslení skutečností a nezohlednění argumentů Komise, když Soud neuznal opodstatněným posouzení posledně uvedené, podle něhož Tetra posílí své dominantní postavení v odvětví lepenky. Pátý důvod opravného prostředku vychází z porušení čl. 2 odst. 3 nařízení v rozsahu, v němž Soud zamítl závěry Komise ohledně vytvoření dominantního postavení na trhu strojů SBM.

18     Tetra se ve svém vyjádření k opravnému prostředku domáhala, aby bylo opatřením v rámci dokazování nařízeno vypracování francouzského znění opravného prostředku. Soudní dvůr tuto žádost usnesením ze dne 24. července 2003 zamítl.

 K prvnímu důvodu opravného prostředku

19     Svým prvním důvodem opravného prostředku Komise Soudu vytýká, že místo tvrzeného použití kritéria zjevně nesprávného posouzení ve skutečnosti použil jiné kritérium spočívající v požadavku předložení „přesvědčivých důkazů“ („convincing evidence“). Soud tak porušil článek 230 ES tím, že porušil volné uvážení, jehož Komise požívá, pokud jde o komplexní faktické a hospodářské otázky. Podle Komise Soud rovněž porušil čl. 2 odst. 2 a 3 nařízení, když použil domněnku legality ohledně spojení s konglomerátním účinkem. Tím, že vzal za příklad kontrolu odhadů Komise, podle nichž dojde ke značnému růstu používání PET obalů pro citlivé výrobky, Komise tvrdí, že Soud zkreslil skutečnosti, nedostatečně odůvodnil zamítnutí jejích argumentů a nezohlednil úvahy, argumenty a důkazní materiály, jichž se dovolává ve sporném rozhodnutí, jakož i ve své žalobní odpovědi, a Soud na ně ani neodkázal.

20     Soud v bodě 119 napadeného rozsudku připomněl kritéria soudního přezkumu rozhodnutí Komise v oblasti spojování podniků následovně:

„Je třeba bez dalšího připomenout, že hmotněprávní pravidla nařízení, zejména jeho článek 2, svěřují Komisi především při hospodářském posouzení určitou diskreční pravomoc. Proto musí být přezkum výkonu takové pravomoci soudem Společenství, která je pro definici pravidel v oblasti spojování zásadní, proveden s přihlédnutím k určitému volnému uvážení, které je základem pro normy hospodářského charakteru, jež jsou součástí právní úpravy spojování (rozsudek Soudního dvora ze dne 31. března 1998, Francie a další v. Komise, zvaný ,Kali & Salz‘, C‑68/94 a C‑30/95, Recueil, s. I‑1375, body 223 a 224; rozsudky Soudu ze dne 25. března 1999, Gencor v. Komise, T‑102/96, Recueil, s. II‑753, body 164 a 165, a ze dne 6. června 2002, Airtours v. Komise, T‑342/99, Recueil, s. II‑2585, bod 64).“

21     Soud v bodě 120 napadeného rozsudku vyložil čl. 2 odst. 3 nařízení takto:

„Je třeba rovněž připomenout, že podle článku 2 odst. 3 nařízení se spojení, která vytvářejí nebo posilují dominantní postavení, v jehož důsledku je významně narušena účinná hospodářská soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části, prohlásí za neslučitelná se společným trhem. Komise je naopak povinna prohlásit každé oznámené spojení, které spadá do rozsahu působnosti nařízení, za slučitelné se společným trhem, pokud nejsou splněny obě podmínky stanovené v uvedeném ustanovení (rozsudek Soudu ze dne 19. května 1994, Air France v. Komise, T‑2/93, Recueil, s. II‑323, bod 79; v tomto smyslu viz rovněž výše uvedený rozsudek Gencor v. Komise, bod 170, a výše uvedený rozsudek Airtours v. Komise, body 58 a 82). Nedojde-li k vytvoření nebo posílení dominantního postavení, musí být spojení povoleno, aniž by bylo třeba zkoumat účinek spojení na účinnou hospodářskou soutěž (výše uvedený rozsudek Air France v. Komise, bod 79).“

22     První důvod opravného prostředku, jehož se Komise dovolává, se týká řady bodů napadeného rozsudku. Je nicméně namístě reprodukovat jeho výňatky týkající se konglomerátní povahy oznámeného spojení definovaného v bodě 142 uvedeného rozsudku jako „spojení podniků, které předtím v podstatě nebyly v soutěžním poměru, ať již jako přímí soutěžitelé, nebo jako dodavatelé a zákazníci“, spojení, které nezpůsobí opravdové horizontální překrývání činností jeho účastníků ani vertikální vztahy mezi těmito účastníky v přesném smyslu slova a u nějž nelze obecným způsobem presumovat protisoutěžní účinky.

23     Soud v bodě 146 napadeného rozsudku vyložil nařízení, pokud jde o jeho použití na konglomeráty, takto:

„Nejprve je namístě poznamenat, že nařízení zejména ve svém čl. 2 odst. 2 a 3 nečiní žádný rozdíl mezi jednak spojeními s horizontálními a vertikálními účinky a jednak spojeními s konglomerátním účinkem. Z toho plyne, že spojení může být zakázáno nezávisle na jeho formě jen tehdy, jsou-li splněna obě kritéria upravená v čl. 2 odst. 3 (viz bod 120 výše). Spojení s konglomerátním účinkem tedy musí být Komisí povoleno stejně jako každé jiné spojení (viz bod 120 výše), pokud není prokázáno, že vytváří nebo posiluje dominantní postavení na společném trhu nebo jeho podstatné části a že v jeho důsledku dojde k významnému narušení hospodářské soutěže.“

24     Pokud jde o účinky spojení s konglomerátním účinkem na hospodářskou soutěž a analýzu Komise v tomto ohledu, rozhodl Soud následovně:

„148 Nejprve je třeba zkoumat, zda spojení, které vytváří soutěžní strukturu, která nevede okamžitě k dominantnímu postavení subjektu vzešlého ze spojení, může být zakázáno na základě čl. 2 odst. 3 nařízení, pokud tomuto subjektu s největší pravděpodobností umožní, aby výkonem pákového efektu nabývajícím účastníkem na trhu, který již ovládá, získal v poměrně blízké budoucnosti dominantní postavení na jiném trhu, na němž získaný účastník zaujímá přední postavení, a pokud dotčené nabytí má významné protisoutěžní účinky na dotyčných trzích.

[…]

150      Soud podotýká, že spojení dvou podniků činných na rozdílných trzích nevede obvykle a priori po jeho uskutečnění k vytvoření nebo posílení dominantního postavení z důvodu kumulace podílů na trhu držených účastníky fúze. Významné prvky vzájemného postavení soutěžitelů na určitém trhu se totiž obecně nacházejí na tomto trhu jako takovém, a sice zejména podíly na trhu držené soutěžiteli a podmínky hospodářské soutěže na uvedeném trhu. Z toho však nevyplývá, že podmínky hospodářské soutěže na trhu nemohou být ovlivněny faktory mimo tento trh.

151       Pokud se například jedná o příbuzné trhy nebo jeden z účastníků spojení již zaujímá dominantní postavení na jednom z těchto trhů, může dojít k tomu, že prostředky a kapacity sdružené spojením okamžitě vytvoří podmínky, které novému subjektu umožní, aby s využitím pákového efektu získal v poměrně blízké budoucnosti dominantní postavení na jiném trhu. To může nastat zejména v případě, že dotčené trhy mají sklon konvergovat a pokud vedle dominantního postavení jednoho z účastníků spojení zaujímá další nebo jeden z dalších účastníků spojení přední postavení na druhém trhu.

152       Při jakémkoli jiném výkladu čl. 2 odst. 3 nařízení by existovalo nebezpečí, že by Komise byla zbavena možnosti vykonávat kontrolu nad spojeními, jež mají výlučně nebo zásadně konglomerátní účinek.

153       Dospěje-li tedy Komise v rámci analýzy pravděpodobných dopadů spojení konglomerátního typu k závěru, že se vzhledem ke konglomerátním účinkům, které zjistila, v poměrně blízké budoucnosti s největší pravděpodobností vytvoří nebo posílí dominantní postavení, v jehož důsledku dojde na dotyčném trhu k významnému narušení hospodářské soutěže, musí toto spojení zakázat (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky Kali & Salz, bod 221; Gencor v. Komise, bod 162, a Airtours v. Komise, bod 63).

154      V tomto kontextu je rovněž třeba rozlišovat jednak mezi situací, kdy spojení s konglomerátním účinkem bezprostředně změní soutěžní podmínky na druhém trhu a vede k vytvoření nebo posílení dominantního postavení z důvodu již existujícího dominantního postavení na prvním trhu, a jednak situací, kdy ze spojení neplyne okamžitě vytvoření nebo posílení dominantního postavení na druhém trhu, avšak dojde k němu po určité době v důsledku chování nového subjektu na prvním trhu, na kterém již zaujímá dominantní postavení. V posledně uvedeném případě spočívá vytvoření nebo posílení dominantního postavení ve smyslu čl. 2 odst. 3 nařízení nikoli v samotné struktuře vyplývající ze spojení, nýbrž v dotčeném budoucím chování.

155      Analýza Komise ohledně spojení majícího konglomerátní účinek je podmíněna požadavky, jež jsou analogické s těmi, které definovala judikatura ohledně vytvoření kolektivního dominantního postavení (výše uvedené rozsudky Kali & Salz, bod 222, a Airtours v. Komise, bod 63). Analýza spojení s pravděpodobným protisoutěžním konglomerátním účinkem provedená Komisí tak předpokládá obzvláště pozorné zkoumání okolností, které se jeví jako relevantní pro účely posouzení tohoto účinku na hospodářskou soutěž na relevantním trhu. Jak již Soud potvrdil, musí Komise, je-li toho názoru, že takové spojení musí být zakázáno, protože v dohledné době vytvoří nebo posílí dominantní postavení, předložit přesvědčivé důkazy pro takový závěr (výše uvedený rozsudek Airtours v. Komise, bod 63). Vzhledem k tomu, že účinky spojení konglomerátního typu na hospodářskou soutěž na dotčených trzích jsou často považovány za neutrální, nebo dokonce prospěšné, jak to v projednávaném případě uznává hospodářská nauka, která je citována v analýzách přiložených k písemným projevům účastníků řízení, je k prokázání protisoutěžních konglomerátních účinků takového spojení zapotřebí přesného a přesvědčivými důkazy podloženého přezkoumání okolností, z nichž mají takové účinky vyplývat (viz obdobně výše uvedený rozsudek Airtours v. Komise, bod 63).“

 Argumenty účastníků řízení

25     Komise tvrdí, že se Soud jak povahou jím vykonávaného soudního přezkumu, tak jím požadovanou úrovní důkazů odchýlil od zásad definovaných Soudním dvorem v jeho výše uvedeném rozsudku Kali & Salz. V tomto ohledu podotýká, že relevantními body tohoto rozsudku jsou následující body:

„220  Jak bylo uvedeno výše, podle čl. 2 odst. 3 nařízení se spojení, která vytvářejí nebo posilují dominantní postavení, v jehož důsledku je významně narušena účinná hospodářská soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části, prohlásí za neslučitelná se společným trhem.

221       Pokud jde o údajné kolektivní dominantní postavení, je tedy Komise povinna na základě analýzy pravděpodobného vývoje relevantního trhu posoudit, zda spojení, kterým se zabývá, vede k situaci, kdy je účinná hospodářská soutěž na dotčeném trhu významně omezena podniky, jež jsou účastníky spojení, a jedním nebo více třetími podniky, které mají zejména na základě mezi nimi existujících společných faktorů moc postupovat na trhu jednotně a ve značném rozsahu jednat nezávisle na ostatních soutěžitelích, zákaznících a konečně i spotřebitelích.

222       Takový postup vyžaduje zejména pozorné zkoumání okolností, které se podle konkrétního případu jeví jako relevantní pro posouzení účinků spojení na hospodářskou soutěž na relevantním trhu.

223       V tomto ohledu je nicméně třeba podotknout, že hmotněprávní pravidla nařízení, a zejména jeho článek 2, svěřují Komisi určitou diskreční pravomoc, zejména pokud jde o posouzení hospodářských hledisek.

224       Proto musí být přezkum výkonu této pravomoci, jež je pro definici pravidel spojení zásadní, proveden soudem Společenství s přihlédnutím k určitému volnému uvážení, které je základem pro normy hospodářského charakteru, jež jsou součástí právní úpravy spojení.“

26     Komise vyvozuje ze zásad uvedených ve výše uvedeném rozsudku Kali & Salz, jakož i z přezkumu vykonaného Soudním dvorem ve věci, ve které byl vydán tento rozsudek, že je povinna pozorně zkoumat dotčený trh, vzít v úvahu všechny relevantní faktory, opřít své posouzení o důkazní materiály, které jasně odrážejí skutečnosti, které nejsou jednoznačně bezvýznamné a jsou schopné podložit závěry, z nichž vychází, a že musí mimoto dospět k závěrům, jež jsou opřeny o soudržné uvažování.

27     Komise se v tomto ohledu nejprve domnívá, že požadavek „přesvědčivých důkazů“ („convincing evidence“) se stupněm a povahou fakticky liší jak od povinnosti předložit „významné a shodující se“ důkazy, jak to vyplývá z výše uvedeného rozsudku Kali & Salz, tak od zásady, podle níž musí být posouzení Komise připuštěno, pokud není prokázáno, že je zřejmě nesprávné. Stupeň důkazu je rozdílný, neboť v rozporu s požadavkem přesvědčivých důkazů („convincing evidence“) nevylučuje zásada významných a shodujících se důkazů možnost, aby jiný subjekt dospěl k jinému závěru, pokud by měl pravomoc o této otázce rozhodnout. Rovněž povaha požadovaných důkazů je různá, pokud ze soudů Společenství činí jiný orgán, jenž je příslušný pro rozhodnutí věci v celém jejím rozsahu a který je oprávněn nahradit stanovisko Komise svým vlastním stanoviskem. Soud si protiřečí, neboť se dovolává kritéria zjevně nesprávného posouzení, když sám používá odlišné kritérium.

28     Komise dále tvrdí, že určité volné uvážení je inherentní celé perspektivní analýze. Je totiž třeba určit pravděpodobnost určitých vývojů na trhu v předvídatelném časovém období na základě současné situace na trhu, pozorovatelných tendencí na trhu, jakož i jiných vhodných ukazatelů. Bylo-li by požadováno, aby se posouzení Komise skutečně opíralo o nesporné nebo takřka nepopiratelné důkazy nezávisle na jejich hodnotě, byla by Komisi odepřena její funkce spočívající v hodnocení důkazních materiálů a v odůvodněných případech přiznávat určitým zdrojům větší váhu než jiným.

29     Komise konečně uplatňuje, že je v důsledku kritéria týkajícího se důkazu uvedeného Soudem povinna povolit spojení v případech, že důkazy nedosáhnou požadované úrovně, což se fakticky rovná obecné domněnce legality některých spojení nebo přinejmenším okolnosti v jejich prospěch. Článek 2 odst. 2 a 3 nařízení však ukládá Komisi dvojí povinnost, jejímž předmětem je buď zakázat spojení, pokud vytváří nebo posiluje dominantní postavení, nebo symetrickým, ale opačným způsobem jej povolit, pokud takové postavení nevytváří nebo neposiluje. Taková povinnost vyjadřuje vůli zákonodárce Společenství chránit stejným způsobem jednak soukromé zájmy účastníků spojení a jednak veřejný zájem, který představuje zachování účinné hospodářské soutěže a ochrana spotřebitelů. Tato dvojí symetrická povinnost nařizuje použít symetrické kritérium, pokud jde o úroveň požadovaných důkazů ze strany Komise, protože ta musí prokázat opodstatněnost své analýzy ve všech případech.

30     Pro ilustraci soudního přezkumu, jak byl vykonán Soudem v napadeném rozsudku, se Komise dovolává zejména posouzení růstu používání PET obalů pro citlivé výrobky. Soud v tomto bodě rozhodl takto:

„210      Komise při jednání upřesnila, že její úvahy nespočívají na přesnosti jejích odhadů, ale na domněnce, že v budoucnu dojde ke značnému růstu. Dále připustila, že vzhledem k přetrvávající nejistotě ohledně možného komerčního využití nezbytné bariérové techniky nemůže s jistotou vycházet ze značného růstu PET na trhu [nearomatizovaného (UHT)] mléka a že i nízká míra růstu uvedená ve [sporném] rozhodnutí se může ukázat jako nadhodnocená. Jako hlavní myšlenku však uvedla přijatelnost svých odhadů očekávaného značného růstu používání tohoto materiálu v odvětví čerstvého mléka, šťáv, NOP a zejména čajových a kávových nápojů.

211       Soud konstatuje, že vycházet lze pouze z toho, že u UHT mléka, a tím přibližně u poloviny trhu TMV, používání PET skutečně poroste.

212       Pokud jde o zbytek trhu TMV, je třeba konstatovat, že zpráva PCI [nazvaná ,Potenciál PET pro balení tekutých mléčných výrobků – 2001‘ (,The Potential for PET in the Packaging of Liquid Dairy Products – 2001‘)], jediná nezávislá studie, která se zaměřuje na tento trh, předpovídá růst, na jehož základě používání PET na trhu čerstvého nearomatizovaného mléka dosáhne v roce 2005 9,2 % (PCI, s. 64). Krom toho dochází Warrickova zpráva [nazvaná ,Warrickova zpráva o trzích v oblasti obalů – Trhy v oblasti aseptických obalů ve světě a západní Evropě – 2000‘ (,Warrick Research Report Packaging Markets – Aseptic Packaging Markets World and Western Europe – 2000‘)] ohledně aseptických obalů k závěru, že u aromatizovaného mléka dojde k minimálnímu růstu ve výši 1 % a u ostatních nápojů na bázi mléka dojde k mírnému poklesu, zatímco Pictetova zpráva [nazvaná ,Pictetova zpráva – Balicí stroje v Evropě, pohyb směrem k PET – září 2000‘ (,Analysts‘ Report Pictet – European Packaging Machinery, Move into PET‘)] neobsahuje žádné zvláštní předběžné odhady ohledně TMV. Na základě těchto skutečností je třeba mít za to, že Komise v rozporu s tím, co uplatňuje v žalobní odpovědi, neprokázala, že se její domněnky ohledně tekutých mléčných výrobků opírají o důkladnou analýzu nezávislých studií nebo o řadu přesvědčivých a soudržných důkazů získaných analýzou trhu. Odhady růstu, z nichž vychází (viz bod 209 výše), nejsou totiž příliš přesvědčivé. Ze zprávy PCI naopak vyplývá, že samotný odhad podílu PET na trhu u ostatních nápojů na bázi mléka (aromatizované mléko a mléčné a jogurtové nápoje) ve výši 25 % v roce 2005 se opírá o poměrně bezpečný základ (PCI, s. 63 a 64). Pokud by však mělo dojít k tomuto růstu, zvýšilo by se dotyčné množství pouze o 62 000 tun v roce 2000 a 92 800 tun v roce 2005; takové zvýšení však není ve srovnání s 120 milióny tun mléka, které jsou ročně vyrobeny ve Společenství (studie PCI, s. 9), příliš významné. Obecně není ve [sporném] rozhodnutí odpovídajícím způsobem vysvětleno, jak by PET mohl, obzvláště v důležitém odvětví balení čerstvého mléka, nahradit do roku 2005 PEHD jako nejdůležitější materiál konkurující lepence. V tomto ohledu je namístě poznamenat, že Komise nepopírá ani celkové číslo týkající se používání PEHD u TMV ve výši 17,3 % poskytnuté [ústavem pro výzkum trhu] Canadean (viz tabulka 3, 66. bod odůvodnění), ani odhad, podle nějž by toto číslo mohlo do roku 2005 dosáhnout 19,5 % (viz tabulka 5, 105. bod odůvodnění).

213       V případě šťáv je předběžný odhad Komise ještě méně přesvědčivý. Ačkoli sama připouští, že dotčený růst vyplývá především z přechodu ze skla na PET, neprovádí žádnou analýzu trhu skla. Bez takové analýzy nemůže Soud správnost předběžných odhadů Komise ohledně šťávy přezkoumat. Taková analýza by byla nezbytná, aby Soudu umožnila přezkoumání pravděpodobného rozsahu přechodu ze skla zejména k lepence, PET a PEHD. Tato analýza by byla ještě nezbytnější s ohledem na rozdíly ve výši růstu a období, jež jsou předmětem analýzy, mezi příslušnými předběžnými odhady jednak ve studiích Canadean a Warrick, jednak ve studiích Pictet.

214       Z toho vyplývá, že odhady růstu TMV ve [sporném] rozhodnutí učiněné Komisí s ohledem na TMV a šťávu nejsou právně dostačujícím způsobem prokázány. Určitý růst je v těchto odvětvích zejména u výrobků vysoké kvality sice pravděpodobný, chybějí však přesvědčivé důkazy o výši tohoto růstu.

215       Z nezávislých studií naproti tomu vyplývá, že do roku 2005 dojde s nejvyšší pravděpodobností k značnému zvýšení používání PET pro balení NOP a čajových a kávových nápojů včetně izotonických nápojů. Vzhledem k tomu, že růst předpokládaný ve [sporném] rozhodnutí nebyl žalobkyní při jednání vážně zpochybněn a ani není nepřiměřeně vysoký ve srovnání s růstem předpokládaným v uvedených studiích, je třeba mít za to, že se Komise v tomto ohledu nedopustila žádného pochybení.“

31     Komise Soudu v podstatě vytýká, že neprokázala, že odhady Komise týkající se růstu používání PET jsou založeny zaprvé na nesprávných skutkových zjištěních, zadruhé na neprokázaných skutkových zjištěních nebo na závěrech založených na zjevně nerelevantních poznatcích, zatřetí na nesoudržnosti nebo nesprávném odůvodnění a začtvrté na opomenutí relevantních úvah. Soud bezdůvodně odmítl posouzení důkazních materiálů uskutečněné Komisí, zkreslil skutkové okolnosti, například tím, že v bodě 213 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise neprovedla analýzu trhu skla a prosadila oproti posouzení Komise vlastní posouzení, které bylo zjevně nesprávné, když například v bodě bod 289 uvedeného rozsudku rozhodl, že „čerstvé mléko není výrobkem, u nějž by výhody PET při uvedení na trh měly zvláštní význam“, a v bodech 288 a 328 téhož rozsudku se domníval, že náklady PET jsou vyšší než náklady lepenky.

32     Tetra tvrdí, že první důvod opravného prostředku, jehož se Komise dovolává, je pouhou sémantickou debatou o pojmech používaných v napadeném rozsudku, a nikoli o meritorním přezkoumání, které Soud uskutečnil. Argument Komise je nadbytečný, neboť neexistuje soudržná terminologie, pokud jde o úroveň požadovaných důkazů.

33     Tetra rovněž podotýká, že terminologie používaná Soudním dvorem ve výše uvedeném rozsudku Kali & Salz, na kterou se odvolává Komise, pokud jde o důkazní režim, nebrání Soudnímu dvoru, aby v této věci podrobně přezkoumal jak skutkové okolnosti, jichž se dovolává Komise na podporu svých argumentů, tak závěry, které z nich posledně uvedená vyvodila v dotčeném rozhodnutí.

34     Soud podle Tetra respektoval určité volné uvážení Komise a neopustil oblast svého soudního přezkumu, když odmítl odůvodnění sporného rozhodnutí, ale pouze konstatoval, že Komise neprokázala existenci pákového efektu.

35     Tetra tvrdí, že Komise vykládá bod 153 napadeného rozsudku nesprávně, když z něj vyvozuje, že ukládá asymetrickou úroveň důkazů a fakticky domněnku legality spojení. Soud v tomto bodě pouze vyložil podmínky výkonu povinnosti předložit důkazy o účinku takových spojení.

36     Pokud jde o příklad, jehož se dovolává Komise ohledně analýzy růstu používání PET pro balení citlivých výrobků provedené Soudem, provádí Tetra srovnávací analýzu opravného prostředku a napadeného rozsudku, aby prokázala, že Komise přečetla tento rozsudek nesprávně a zavádějícím způsobem a vytrhla některé citace z jejich kontextu.

 Závěry Soudního dvora k prvnímu důvodu opravného prostředku

37     Komise svým prvním důvodem opravného prostředku zpochybňuje napadený rozsudek v rozsahu, v němž od ní Soud vyžadoval při přijetí rozhodnutí, jímž je spojení prohlášeno za neslučitelné se společným trhem, určitou úroveň důkazů a kvalitu důkazních materiálů předložených na podporu její argumentace, což se neslučuje se značnou pravomocí, jíž Komise disponuje, pokud provádí posouzení hospodářské povahy. Komise tak Soudu vytýká, že porušil článek 230 ES, když překročil úroveň přezkumu, kterou mu přiznává judikatura, a že v důsledku toho v projednávaném případě nesprávně vyložil čl. 2 odst. 2 a 3 nařízení tím, že vytvořil domněnku legality některých spojení.

38     V tomto ohledu je důležité konstatovat, že Soud v bodě 119 napadeného rozsudku správně připomněl kritéria soudního přezkumu rozhodnutí Komise v oblasti spojování, jak byla formulována ve výše uvedeném rozsudku Kali & Salz. Soud v bodech 223 a 224 tohoto posledně uvedeného rozsudku uvedl, že hmotněprávní pravidla nařízení, zejména jeho článek 2, svěřují Komisi především při hospodářském posouzení určitou diskreční pravomoc, a že tedy musí být přezkum výkonu takové pravomoci soudem Společenství, která je pro definici pravidel v oblasti spojování zásadní, proveden s přihlédnutím k určitému volnému uvážení, které je základem pro normy hospodářského charakteru, jež jsou součástí právní úpravy spojování.

39     Jestliže Soudní dvůr přiznává Komisi určité volné uvážení v hospodářské oblasti, neznamená to, že soud Společenství nesmí přezkoumávat výklad údajů hospodářské povahy provedený Komisí. Soud Společenství totiž musí zejména ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a jejich soudržnost, ale rovněž přezkoumat, zda tyto skutečnosti představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít vznesené závěry. Takový přezkum je o to nezbytnější, pokud jde o analýzu pravděpodobného vývoje nezbytnou pro zkoumání plánovaného spojení s konglomerátním účinkem.

40     Soud tedy v bodě 155 napadeného rozsudku správně s odkazem zejména na výše uvedený rozsudek Kali & Salz poznamenal, že analýza Komise týkající se spojení s konglomerátním účinkem je podmíněna požadavky, které jsou analogické s požadavky definovanými judikaturou, pokud jde o vytvoření kolektivního dominantního postavení, a že předpokládá pozorné zkoumání okolností, které jsou relevantní pro posouzení tohoto účinku na hospodářskou soutěž na relevantním trhu.

41     Soud sice v témže bodě 155 upřesnil, že k prokázání protisoutěžních konglomerátních účinků takového spojení je zapotřebí přesného a přesvědčivými důkazy („convincing evidence“) podloženého přezkoumání okolností, z nichž mají takové účinky vyplývat, nedoplnil však žádným způsobem podmínku ohledně stupně požadovaných důkazů, ale pouze připomněl zásadní funkci důkazu, a to přesvědčit o opodstatněnosti teze nebo, jako v projednávaném případě, rozhodnutí v oblasti spojování.

42     Analýza předpokládaného vývoje, jaká je nezbytná pro kontrolu spojení, musí být provedena velmi obezřetně, neboť nejde o zkoumání událostí v minulosti, k nimž  často existuje řada poznatků umožňujících porozumět jejich příčinám, ani o zkoumání událostí v přítomnosti, ale o odhad událostí, ke kterým dojde v budoucnu s větší či menší pravděpodobností, pokud není přijato rozhodnutí, jímž je plánované spojení zakázáno nebo jsou upřesněny jeho podmínky.

43     Analýza předpokládaného vývoje tak spočívá ve zkoumání, jak by spojení mohlo změnit faktory určující stav hospodářské soutěže na daném trhu, aby bylo možné zjistit, zda by z něho vyplývalo významné narušení účinné hospodářské soutěže. Taková analýza vyžaduje představu různých řetězení příčin a následků, aby bylo možno vyjít z těch s největší pravděpodobností.

44     Analýza spojení „konglomerátního“ typu je analýzou předpokládaného vývoje, v níž jednak zohlednění období rozšířeného do budoucna a jednak pákový efekt nezbytný pro významné narušení účinné hospodářské soutěže znamenají, že řetězení příčin a následků jsou špatně rozpoznatelná, neurčitá a obtížně prokazatelná. V tomto kontextu je kvalita důkazních materiálů předložených Komisí k prokázání nezbytnosti rozhodnutí, jímž je spojení prohlášeno za neslučitelné se společným trhem, obzvláště důležitá, neboť tyto poznatky mají podpořit posouzení Komise, podle nichž by bez přijetí takového rozhodnutí byl scénář hospodářského vývoje, o nějž se tento orgán opírá, přijatelný.

45     Z těchto různých skutečností vyplývá, že se Soud nedopustil nesprávného právního posouzení, když připomněl kritéria soudního přezkumu, který vykonává, nebo když upřesnil kvalitu důkazních materiálů, které musejí být Komisí předloženy k prokázání, že jsou splněny podmínky čl. 2 odst. 3 nařízení.

46     Pokud jde o konkrétní soudní přezkum, který provedl Soud v této věci, z příkladu dovolávaného Komisí týkajícího se růstu používání PET obalů pro citlivé výrobky nevyplývá, že by Soud překročil meze přezkumu správního rozhodnutí soudem Společenství. Bod 211 napadeného rozsudku je v rozporu s tvrzením Komise pouze novou stručnější formulací ve formě zjištění Soudu, že Komise při jednání shrnutém v bodě 210 téhož rozsudku připustila, že její odhad vyslovený ve sporném rozhodnutí ohledně růstu používání PET pro balení UHT mléka byl nadhodnocený. Soud v bodě 212 uvedeného rozsudku odůvodnil, proč se domníval, že důkazní materiály předložené Komisí jsou nepodložené, když uvedl, že ze tří nezávislých zpráv citovaných Komisí obsahovala pouze zpráva PCI údaj ohledně použití PET pro balení mléka. V témže bodě 212 dále prokázal, jak málo přesvědčivé jsou důkazy předložené Komisí, a zdůraznil malou výši růstu předvídaného v této zprávě PCI, jakož i nesoulad mezi odhady Komise ohledně používání PET a nezpochybněnými údaji ostatních zpráv, pokud jde o používání PEHD. Co se týče bodu 213 napadeného rozsudku, omezuje se Soud na konstatování neúplnosti analýzy Komise, která znemožňuje potvrzení odhadů posledně uvedené ve vztahu k rozdílům mezi těmito odhady a odhady v ostatních zprávách.

47     Mezi dalšími příklady, jichž se Komise dovolává, popírá tato tvrzení Soudu v bodě 289 napadeného rozsudku, že „čerstvé mléko není výrobkem, u nějž by výhody PET při uvedení na trh měly zvláštní význam“, jakož i závěry Soudu vyslovené v bodech 288 a 328 napadeného rozsudku týkající se nákladů PET ve srovnání s náklady lepenky. V tomto ohledu je třeba podotknout, že se jedná o posouzení skutkových okolností, které nepodléhají přezkumu Soudního dvora v rámci opravného prostředku. Aniž by tedy Soudní dvůr rozhodl o opodstatněnosti závěrů Soudu v tomto ohledu, stačí konstatovat, že Soud mohl opřít své přesvědčení o různé okolnosti sporného rozhodnutí.

48     Z těchto příkladů vyplývá, že Soud provedl přezkum, který mu náleží a který je popsán v bodě 39 tohoto rozsudku. Uvedl a odůvodnil důvody, kvůli nimž se mu závěry Komise jevily jako nepřesné, jelikož se opíraly o nedostatečné, neúplné, málo významné a rozporné poznatky.

49     Soud tak dodržel kritéria soudního přezkumu prováděného soudem Společenství, a tím dodržel článek 230 ES.

50     V důsledku toho z předcházejících analýz nevyplývá, že Soud porušil čl. 2 odst. 2 a 3 nařízení.

51     Ze všech těchto úvah plyne, že první důvod opravného prostředku není opodstatněný.

 K druhému důvodu opravného prostředku

52     Svým druhým důvodem opravného prostředku Komise Soudu vytýká, že porušil články 2 a 8 nařízení, když jí uložil, aby zohlednila dopad protiprávnosti některých jednání na podněty nového subjektu pro využití pákového efektu a posoudila jako případné opatření na nápravu závazek nechovat se zneužívajícím způsobem.

53     Zpochybňované části napadeného rozsudku se nacházejí v části věnované přezkoumání důvodu opravného prostředku vycházejícího z neexistence předvídatelného konglomerátního účinku, když Soud v této části blíže analyzuje pravděpodobnost pákového efektu. Podle argumentace Komise by nový subjekt těžil ze svého dominantního postavení na trhu aseptické lepenky a měl by podnět učinit, aby prostřednictvím pákového efektu přeměnil své vedoucí postavení, které má na trzích zařízení PET, zejména strojů SBM s nízkou a vysokou kapacitou pro citlivé výrobky, na dominantní postavení.

54     Způsoby výkonu pákového efektu jsou popsány v 364. bodě odůvodnění sporného rozhodnutí (a zopakovány v bodě 49 napadeného rozsudku) takto:

„Použitím několika forem [tohoto postavení] by Tetra/Sidel […] měla možnost spojit prodeje zařízení a potravin pro lepenkové obaly s prodeji zařízení na PET obaly a případně i předforem (zejména předforem zpracovávaných technologií „bariéra“). Tetra/Sidel by rovněž mohla použít tlaky nebo podněty (takové jako stanovení dravých cen, cenová válka nebo věrnostní slevy), aby zákazníci lepenky kupovali zařízení PET a případně předformy u Tetra/Sidel, a nikoli u jejich soutěžitelů nebo zpracovatelů.“

55     Tetra navrhla jako odpověď na námitky Komise přijmout různé závazky. Komise se nicméně domnívala, že tyto závazky nemohou být považovány za závazky umožňující účinně vyloučit jí uvedené problémy hospodářské soutěže. Co se týče závazků vztahujících se ke způsobu chování, obsahuje sporné rozhodnutí ve svých bodech 429 až 432 pod názvem „Rozdělení Sidel a Tetra a závazky podle článku 82“ následující odůvodnění:

„429      Závazek ohledně rozdělení Sidel a Tetra Pak, jakož i potvrzení dřívějších závazků podle článku 82, byly navrženy především proto, aby byl odstraněn problém schopnosti nového subjektu využít svého dominantního postavení na trhu lepenkových obalů pro získání dominantního postavení na trhu balicích zařízení PET. Tento závazek, jakož i dřívější závazky podle článku 82, jsou však závazky týkající se pouze způsobu chování a jako takové nejsou způsobilé trvale vytvořit podmínky účinné hospodářské soutěže, jelikož neodstraňují problém trvalé změny struktury trhu vyvolané oznámeným spojením.

430      ,Rozdělení‘ Sidel a Tetra Pak nemění nic na skutečnosti, že, jak je výslovně uvedeno v závazcích, představenstvo Sidel ,bude odpovědné přímo představenstvu skupiny Tetra Laval‘. Nelze tedy očekávat, že toto rozdělení zabrání Sidel, aby převzala obchodní strategii skupiny Tetra Laval. Krom toho by mohl být právní statut Sidel změněn, takže by Sidel přestala být obchodována na burze a přeměnila se stejně jako Tetra Laval na uzavřenou společnost, což by prakticky znemožnilo jakoukoli kontrolu ochranných opatření.

431      Závazek ,neprovádět vázané prodeje‘, jakož i potvrzení dřívějších závazků podle článku 82 představují pouhé sliby nejednat určitým způsobem, tedy neporušovat právo Společenství. Takové sliby vztahující se k způsobu chování jsou v rozporu s vyhlášenou politikou Komise ohledně opatření na nápravu a s cílem nařízení o spojování podniků jako takovým […], a je nesmírně těžké, ne-li nemožné, je účinně kontrolovat.

432      Nehledě na to, že jejich provedení a kontrola jsou složité, nemohou být tyto závazky považovány za závazky, které umožňují účinné vyloučení uvedených problémů hospodářské soutěže.“

56     Komise svou argumentací zpochybňuje body 156 až 162 napadeného rozsudku, které bezprostředně následují body 148 až 155 tohoto rozsudku, jež byly posledně uvedenou kritizovány a Soudním dvorem přezkoumány v rámci prvního důvodu opravného prostředku. Soud se v uvedených bodech vyslovil takto:

„156      V projednávaném případě by pákový efekt, který je popsán ve [sporném] rozhodnutí a který vychází z trhů aseptické lepenky – vedle možnosti nového subjektu vzniklého spojením uchýlit se k různým praktikám jako svázání prodeje zařízení a potravin pro lepenkové obaly s prodejem zařízení na PET obaly, včetně nucených prodejů (345. a 365. bod odůvodnění) – spočíval zaprvé v tom, že by tento subjekt pravděpodobně stanovil dravé ceny („predatory pricing“, 364. bod odůvodnění, uvedený v bodě 49), zadruhé v cenové válce a za třetí v poskytování věrnostních slev. Těmito praktikami by si nový subjekt zajistil, že jeho zákazníci na trzích lepenky pokryjí svou případnou potřebu zařízení PET, pokud možno u Sidel. V tomto ohledu je třeba podotknout, že [sporné] rozhodnutí konstatuje, že žalobkyně má dominantní postavení na trhu aseptické lepenky, tedy na trzích systémů pro balení do aseptické lepenky a trzích aseptické lepenky (231. bod odůvodnění, viz bod 40 výše); žalobkyně toto zjištění nezpochybnila.

157       Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí podnik mající dominantní postavení své chování případně přizpůsobit tak, aby nebyla omezena účinná hospodářská soutěž na trhu, a to nezávisle na tom, zda Komise vydala za tímto účelem rozhodnutí (rozsudek Soudního dvora ze dne 9. listopadu 1983, Michelin v. Komise, 322/81, Recueil, s. 3461, bod 57; rozsudky Soudu ze dne 10. července 1990, Tetra Pak v. Komise, T‑51/89, Recueil, s. II‑309, bod 23, a ze dne 22. března 2000, Coca-Cola v. Komise, T‑125/97 a T‑127/97, Recueil, s. I‑1733, bod 80).

158       Krom toho je namístě podotknout, že Komise v odpovědi na otázky Soudu při jednání nepopřela, že by výkon pákového efektu ze strany Tetra prostřednictvím výše uvedených chování mohl představovat zneužití jejího již existujícího dominantního postavení na trzích aseptické lepenky. Podle obav vyjádřených Komisí v žalobní odpovědi by tomu tak mohlo být i tehdy, pokud by se nový subjekt odmítal podílet se na případném umístění nebo přeměně strojů SBM Sidel, poskytovat zákaznické služby a plnit záruky týkající se těchto strojů, jež byly prodány zpracovateli. Podle Komise však skutečnost, že by chování mohlo představovat samostatné porušení článku 82 ES, nebrání tomu, aby toto chování bylo zohledněno v rámci Komisí provedeného posouzení všech forem pákového efektu umožněných spojením.

159       V tomto ohledu je namístě konstatovat, že nařízení sice stanoví zákaz spojení, která vytvářejí nebo posilují dominantní postavení a která mají významné protisoutěžní účinky, avšak tyto podmínky nepředpokládají důkaz zneužívajícího a tím i protiprávního chování subjektu vzniklého spojením jako důsledek tohoto spojení. I když tak nelze předpokládat, že účastníci spojení konglomerátního typu poruší právo Společenství, nemůže být taková možnost Komisí při její kontrole spojování vyloučena. Pokud se Komise při zkoumání účinků takového spojení opírá o předpokládané chování, které samo o sobě může představovat zneužití existujícího dominantního postavení, pak musí objasnit, zda je přes zákaz takového chování pravděpodobné, že se tak subjekt vzniklý spojením bude chovat, nebo zda naopak protiprávnost chování nebo nebezpečí jeho odhalení činí tuto strategii málo pravděpodobnou. V rámci takového posouzení je sice vhodné přihlédnout k podnětům pro protisoutěžní chování, jak v projednávaném případě vyplývají pro žalobkyni z očekávaných výhod na trzích pro zařízení PET (359. bod odůvodnění), Komise však musí rovněž přezkoumat, v jakém rozsahu by tyto podněty byly sníženy nebo dokonce vyloučeny z důvodu protiprávnosti dotčeného chování, pravděpodobnosti jeho odhalení, jeho stíhání příslušnými orgány jak na úrovni Společenství, tak na vnitrostátní úrovni, a možných finančních sankcí, jež by z nich mohly plynout.

160       Vzhledem k tomu, že Komise takové zkoumání ve [sporném] rozhodnutí neprovedla, je nutno její závěry v rozsahu, v němž jsou založeny na možnosti, nebo dokonce pravděpodobnosti chování Tetra na trhu aseptické lepenky, v tomto ohledu odmítnout.

161       Krom toho je i okolnost, že žalobkyně v projednávaném případě navrhla závazky ve vztahu ke svému budoucímu chování, hlediskem, které Komise měla nutně zohlednit, aby mohla posoudit, zda je pravděpodobné, že by se nový subjekt choval způsobem, který by mohl vést k vytvoření dominantního postavení na jednom nebo více relevantních trzích pro zařízení PET. Ze [sporného] rozhodnutí však nevyplývá, že by Komise ve své analýze týkající se vzniku takového postavení v budoucnu pravděpodobným výkonem pákového efektu zohlednila účinky těchto závazků.

162       Z výše uvedeného vyplývá, že je namístě zkoumat, zda Komise svou analýzu pravděpodobnosti pákového efektu vycházejícího z trhů aseptické lepenky a důsledků takového efektu vykonávaného novým subjektem opřela o dostatečně přesvědčivé důkazy. V rámci tohoto zkoumání je třeba v projednávaném případě zohlednit pouze chování, které by alespoň pravděpodobně nebylo protiprávní. Protože by však k očekávanému dominantnímu postavení došlo až po uplynutí určité doby, podle Komise do roku 2005, musí být analýza očekávaného vývoje posledně uvedené bez ohledu na určité volné uvážení obzvláště pravděpodobná.“

57     Soud v rámci důkladného přezkumu způsobů výkonu pákového efektu rozhodl takto:

„217      Způsoby výkonu pákového efektu, jež jsou vyjmenovány v 364. bodě odůvodnění [sporného] rozhodnutí (uvedeném výše v bodě 49) jsou založeny na dominantním postavení Tetra na trzích aseptické lepenky. S přihlédnutím zejména k závazku Tetra ohledně převodu svých činností v oblasti předforem by byl pákový efekt vykonáván dvěma skupinami opatření, a to jednak tlakem vedoucím k vázaným nebo spojeným prodejům zařízení nebo spotřebního zboží pro lepenkové obaly se zařízením na PET obaly. Tento tlak by mohl být vyvíjen na zákazníky Tetra, kteří nadále potřebují pro část své výroby lepenkové obaly, a především na zákazníky, kteří s Tetra pro svou potřebu uzavřeli ohledně lepenkových obalů dlouhodobé smlouvy (365. bod odůvodnění uvedený výše v bodě 50). Krom toho mohou být přijata podněcující opatření jako dravé ceny, cenová válka nebo věrnostní slevy.

218       Při použití tlaku, jako například nucených prodejů, nebo podnětů jako dravé ceny nebo objektivně neodůvodněné věrnostní slevy podnikem, který zaujímá stejně jako Tetra dominantní postavení na trzích aseptické lepenky, se však obvykle jedná o zneužití tohoto postavení. Jak již Soud konstatoval, nesmí Komise předpokládat možné použití těchto strategií, jak to učinila ve [sporném] rozhodnutí k odůvodnění rozhodnutí, jímž se spojení oznámené podle nařízení zakazuje (viz výše body 154 až 162). Z toho plyne, že způsoby výkonu pákového efektu, jež mohou být Soudem zohledněny, jsou omezeny na ty, jež alespoň pravděpodobně nepředstavují zneužití dominantního postavení na trzích aseptické lepenky.

219       Ve výsledku tedy musejí být vzaty v úvahu strategie s ohledem na vázané a spojené obchody, které jako takové nejsou nucenými obchody, na věrnostní slevy, které jsou na trzích lepenky objektivně odůvodněné, nebo na nabídku příznivých cen za zařízení na lepenkové nebo PET obaly, které nejsou dravými cenami ve smyslu ustálené judikatury (rozsudek Soudního dvora ze dne 3. července 1991, AKZO v. Komise, C‑62/86, Recueil, s. I‑3359, zejména body 102, 115, 156 a 157; výše uvedený rozsudek ze dne 14. listopadu 1996, Tetra Pak v. Komise [C‑333/94 P, Recueil, s. I‑5951], body 41 až 44, potvrzující výše uvedený rozsudek [Soudu ze dne] 6. října 1994, Tetra Pak v. Komise [T‑83/91, Recueil, s. II‑755], a stanovisko generálního advokáta M. Fennellyho k rozsudku Soudního dvora ze dne 16. března 2000, Compagnie maritime belge transports a další v. Komise, C‑395/96 P a C‑396/96 P, Recueil, s. I‑1365, I‑1371, zejména body 123 až 130). V tomto kontextu je třeba zkoumat, zda Komise zohlednila závazek týkající se rozdělení Sidel a společností spadajících pod Tetra Pak, sjednaný v zásadě na období deseti let, podle nějž ,nesmí být předložena žádná společná nabídka výrobků Tetra Pak z lepenky a strojů SBM Sidel‘.

220       Jak krom toho vyplývá ze [sporného] rozhodnutí, požádala Tetra Komisi, aby vzala na vědomí její již existující závazky podle čl. 3 odst. 3 rozhodnutí 92/163 […], který stanoví:

,Tetra Pak nestanoví ani dravé, ani diskriminující ceny a neposkytne zákazníkům žádné slevy nebo příznivější platební podmínky, jež nejsou odůvodněny objektivním protiplněním. V obchodě s lepenkou jsou přípustné pouze množstevní slevy za každou objednávku, již nelze kumulovat pro lepenku různých druhů.‘

221       Z toho plyne, že Tetra dala jasně najevo svou vůli dodržet v plném rozsahu své zvláštní závazky, které jí ukládá článek 82 ES v důsledku dominantního postavení, které zaujímá na trzích aseptické lepenky. Zopakovala rovněž svůj souhlas se všemi relevantními závazky, které jí byly uloženy poté, co bylo rozhodnutím 92/163 konstatováno porušení článku 82 ES týkající se těchto trhů. Krom toho se v rámci této věci zavázala neučinit žádnou společnou nabídku svých lepenkových výrobků a strojů SBM Sidel.

222       V důsledku toho by jediné vázané a spojené obchody, které by nový subjekt mohl skutečně provést, spočívaly v tom, že Tetra učiní svým současným zákazníkům na lepenkovém trhu nabídky, které by nemohly být závazné či donucující a týkaly by se jednak pouze zařízení na lepenkové obaly nebo lepenkové výrobky a jednak zařízení na PET obaly s výjimkou strojů SBM. V tomto ohledu je rovněž namístě podotknout, že nehledě na důraz, který Komise ve [sporném] rozhodnutí (177. a 369. bod odůvodnění), ve svých písemnostech a svých řečech klade na význam schopnosti nového subjektu nabízet téměř veškeré zařízení nezbytné ke zřízení integrované výrobní linky PET, ze závazků vyplývá, že pro posledně uvedenou nebude možné učinit zákazníkovi společnou nabídku zařízení na lepenkové obaly a integrovanou výrobní linku, alespoň pokud by posledně uvedená obsahovala stroj SBM Sidel.

223       Krom toho závěr učiněný ve [sporném] rozhodnutí ohledně cenové diskriminace, které se údajně v minulosti dopouštěla Sidel, i když není podle písemností účastníků řízení a řečí Komise týkajících se ekonometrické analýzy, z níž závěr vychází, postižen zjevně nesprávným posouzením, nemůže představovat dostatečně přesvědčivý důkaz pro pokračování obdobného chování nového subjektu. Posledně uvedená by byla na rozdíl od Sidel před spojením vázána nejen závazky, ale i různými povinnostmi omezujícími chování Tetra.

224      Je tedy třeba učinit závěr, že možnosti nového subjektu vykonávat pákový efekt jsou velmi omezené. Při zkoumání předpokládaných důsledků takového případného chování by toto mělo být zohledněno.“

 Argumenty účastníků řízení

58     Komise zaprvé tvrdí, že přístup Soudu, pokud jde o konglomerátní účinky a protiprávní chování Tetra, je v rozporu s článkem 2 nařízení a kontrolou spojování obecně.

59     Komise nejprve uplatňuje, že se tento přístup příčí racionálnímu výkladu uvedeného článku. Pokud by totiž článek 82 ES byl dostačující k zabránění zneužití, nebylo by nutné upravit a priori kontrolu spojování. Komise zpochybňuje především bod 218 napadeného rozsudku, v němž Soud rozhodl, že „možné použití těchto [zneužívajících] strategií nemůže být Komisí předpokládáno“, když se naopak domnívá, že v nařízení je uveden předpoklad, že podnik mající dominantní postavení může považovat za racionální vyloučit soutěžitele nebo zneužít zákazníky a v určitých případech tedy porušit článek 82 ES.

60     Komise se dále domnívá, že přístup Soudu je nesprávný, jelikož se opírá o rozlišení mezi různými typy spojení, která jsou neodůvodněná a v rozporu s článkem 2 nařízení. V tomto ohledu kritizuje bod 154 napadeného rozsudku, v němž se Soud domnívá, že dominantní postavení není vytvářeno či posilováno strukturou vyplývající ze spojení jako takového, která by vytvářela nebo posilovala dominantní postavení ve smyslu odstavce 3 uvedeného článku 2, ale chováním nového subjektu v budoucnu. Komise tvrdí, že takové tvrzení je v rozporu s bodem 94 výše uvedeného rozsudku Gencor v. Komise, v němž Soud rozhodl, že spojení má bezprostřední účinek, pokud by „vznik podmínek, které takové [zneužívající] chování nejen umožňují, ale jeví se i rozumným z hospodářského hlediska, byl přímým a bezprostředním důsledkem spojení, neboť toto spojení by významně narušilo účinnou hospodářskou soutěž a trvale změnilo strukturu dotyčných trhů“. Uplatňuje, že je neodůvodněné rozlišovat, jak to činí Soud v napadeném rozsudku, podle toho, zda by se dominantní postavení na druhém trhu vytvořilo bezprostředně nebo střednědobě. Jinak by hrozilo nebezpečí, že by vertikální spojení nebo spojení s konglomerátním účinkem nespadala pod nařízení, neboť taková spojení by dávala novému subjektu možnost využít – a zneužít – své dominantní postavení na trhu, jakož i podněty k vyloučení svých soutěžitelů na druhém trhu. Komise má za to, že v projednávaném případě je namístě se domnívat, že spojení s sebou nese bezprostřední změnu struktury a podmínek hospodářské soutěže.

61     Komise konečně uplatňuje, že existují nepřekonatelné právní a praktické překážky analýze otázky, jakou odrazující sílu má protiprávnost některých zneužívajících obchodních postupů. Předmětem analýzy nemají být strukturální vlastnosti, ale sklon podniku k dodržování práva. Taková analýza porušuje zásadu rovnosti a presumpci neviny. Kritérium je rovněž nepoužitelné, neboť nebezpečí může být pouze obtížně kvantitativně vyjádřeno a kolísá podle intenzity soutěžní politiky v každém členském státě. Komise má za to, že při úrovni důkazů požadované Soudem je nemožné kontrolovat podle nařízení vertikální spojování a spojování s konglomerátním účinkem.

62     Komise zadruhé tvrdí, že Soud porušil článek 2 a čl. 8 odst. 2 uvedeného nařízení tím, že se domníval, že Komise musí zohlednit závazky vztahující se ke způsobu chování, jež Tetra přijala. Proti stanovisku Soudu vyjádřenému v bodě 161 napadeného rozsudku staví stanovisko uvedené v bodech 316 a 317 výše uvedeného rozsudku Gencor v. Komise, v němž Soud vyloučil zohlednění závazků vztahujících se ke způsobu chování, pokud je spojení způsobilé vytvořit nebo posílit dominantní postavení. Domnívá se, že i kdyby mohly být nestrukturální závazky v určitých případech přijaty, nelze považovat závazky omezující se na pouhý slib chovat se určitým způsobem, například nezneužívat dominantní postavení vytvořené nebo posílené plánovaným spojením, za závazky, jež by učinily spojení slučitelným se společným trhem.

63     Komise se domnívá, že Soud zkreslil sporné rozhodnutí, když v bodě 161 napadeného rozsudku rozhodl, že z tohoto rozhodnutí nevyplývá, že by Komise ve své analýze zohlednila dopad závazků Tetra. Komise zdůrazňuje, že závazky této společnosti analyzovala, ale odmítla je (body 423 až 451 odůvodnění sporného rozhodnutí). Soud nemůže oprávněně tvrdit, že uvedené rozhodnutí je postiženo zjevně nesprávným posouzením, když dospívá k závěru, že spojení musí být zakázáno, aniž by předtím byly analyzovány argumenty Komise, podle nichž nejsou tyto závazky proveditelné a jsou v každém případě nedostačující pro vyřešení problémů hospodářské soutěže, jež vyvstaly z oznámeného spojení.

64     Tetra se naproti tomu zaprvé domnívá, že se Soud nedopustil žádného nesprávného právního posouzení, když Komisi uložil, aby zohlednila protiprávnost zneužívajícího chování. Kritérium uvedené Soudem v bodě 159 napadeného rozsudku je kritériem racionálního a předvídatelného chování podniku. Toto chování musí být analyzováno s přihlédnutím nejen k podnětům k protiprávnímu chování, ale rovněž s přihlédnutím k faktorům, které by tyto podněty snížily či dokonce vyloučily.

65     Tetra zdůrazňuje, že srovnání s věcí, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Gencor v. Komise, nejsou relevantní. Podle Tetra bylo kolektivní dominantní postavení v posledně uvedené věci vytvořeno přímo horizontální fúzí, což není případ v této věci, kde může být dominantního postavení dosaženo až po určité době a předpokládá předchozí zneužívající chování.

66     Podle Tetra spočívá výklad nařízení provedený Komisí na chybném předpokladu, že jeho cílem je bránit zneužívání. Z čl. 2 odst. 2 tohoto nařízení však vyplývá, že jeho cílem je zakázat vytvoření jakéhokoli dominantního postavení, které by jako takové a při neexistenci zneužívání mělo za následek značnou překážku hospodářské soutěži.

67     Tetra nevidí důvody, proč by měly existovat nepřekonatelné právní a praktické překážky pro posouzení dopadu protiprávnosti určitého chování, ani v čem takové posouzení představuje obtíže odlišné od obtíží týkajících se analýzy podnětů na zneužívající chování. Tetra podotýká, že Komise je toho názoru, že je schopna kvantifikovat pravděpodobnost odhalení porušení článků 81 ES i 82 ES a že k němu přihlíží při stanovení pokut.

68     Co se zadruhé týče zohlednění závazků Tetra, tato zdůrazňuje, že bod 161 napadeného rozsudku nanejvýš potvrzuje, že Komise měla zohlednit navržené závazky, když posuzovala předpokládané budoucí chování nového subjektu. Tetra podotýká, že ani Soud neprovedl hodnocení navržených závazků a že v žádném bodě napadeného rozsudku není Komisi v rozporu s tím s jejím tvrzením uloženo „zohlednit závazky vztahující se ke způsobu chování spočívající v pouhých slibech nechovat se zneužívajícím způsobem“.

69     Tetra uplatňuje, že výklad výše uvedeného rozsudku Gencor v. Komise provedený Komisí je nesprávný. Soud v bodě 319 tohoto rozsudku v rozporu s tímto výkladem rozhodl, že klasifikace závazků není relevantní a že závazky vztahující se ke způsobu chování by mohly rovněž zabránit vzniku nebo posílení dominantního postavení.

70     Tetra konečně podotýká, že Komise v rozporu se svým tvrzením neposoudila konkrétně dopad navrhovaných závazků této společnosti, ale že se omezila na uplatnění zásadních námitek proti postavení závazků vztahujících se ke způsobu chování na roveň opatřením k zabránění vytvoření dominantního postavení ve smyslu nařízení.

 Závěry Soudního dvora k druhému důvodu opravného prostředku

71     Nejprve je třeba zdůraznit, že body 148 až 162 napadeného rozsudku, jež jsou Komisí zpochybněny jak v prvním, tak v druhém důvodu opravného prostředku, tvoří celek, v němž Soud popisuje některé specifické aspekty konglomerátních účinků, zejména časové aspekty, když z nich vyvozuje některá obecná pravidla, pokud jde o důkazy, jež musí Komise předložit, pokud se domnívá, že plánované spojení musí být prohlášeno za neslučitelné se společným trhem.

72     V souvislosti s připomenutím nezbytnosti „přesvědčivých důkazů“ („convincing evidence“) poukázal Soud na povinnost provést přezkoumání veškerých relevantních údajů.

73     Takové zkoumání musí být provedeno ve světle cíle nařízení zabránit vytvoření nebo posílení dominantních postavení, jež by mohla významně narušit účinnou hospodářskou soutěž na společném trhu nebo jeho podstatné části.

74     Vzhledem k tomu, že chování uvedené v 364. bodě odůvodnění sporného rozhodnutí je podle tohoto rozhodnutí považováno za zásadní etapu výkonu pákového efektu, Soud se správně domníval, že pravděpodobnost takového chování musí být přezkoumána vcelku, tedy s přihlédnutím jak k podnětům vedoucím k takovému chování, tak k faktorům vedoucím k jeho snížení či dokonce vyloučení, jak je vyjádřeno v bodě 159 napadeného rozsudku, včetně případného protiprávního charakteru tohoto chování.

75     Požadavek, aby Komise u každého plánovaného spojení zkoumala, jak je rozhodnuto v bodě 159 poslední větě napadeného rozsudku, v jakém rozsahu by byly sníženy či dokonce vyloučeny podněty k protisoutěžnímu chování z důvodu protiprávnosti dotčeného chování, pravděpodobnosti jeho odhalení jeho stíhání příslušnými orgány na úrovni Společenství i na vnitrostátní úrovni a možných finančních sankcí, by však odporoval preventivnímu cíli nařízení.

76     Taková analýza, jaká je požadována Soudem, totiž ukládá vyčerpávající a podrobné zkoumání právních úprav různých právních řádů, jež by mohly být použity, a represivní politiky uplatňované těmito právními řády. Taková analýza by však mimoto byla užitečná za předpokladu, že by existoval vysoký stupeň pravděpodobnosti, pokud jde o skutečnosti, jež by mohly být vytýkány z důvodu, že jsou součástí protisoutěžního chování.

77     Z toho vyplývá, že ve stadiu posouzení plánovaného spojení by byla analýza mířící na prokázání pravděpodobné existence porušení článku 82 ES a na ujištění, že toto porušení podléhá sankci ve více právních řádech, příliš spekulativní a neumožnila by Komisi opřít své posouzení o všechny relevantní skutkové okolnosti, aby mohla ověřit, zda podporují popis scénáře hospodářského vývoje jako pákového efektu.

78     V důsledku toho se Soud dopustil nesprávného právního posouzení tím, že odmítl závěry Komise ohledně protisoutěžního chování nového subjektu, jež by mohlo vést k pákovému efektu, z jediného důvodu, že tento orgán neposoudil pravděpodobnost takového chování vzhledem k jeho protiprávnímu charakteru a následně k pravděpodobnosti jeho odhalení, jeho stíhání příslušnými orgány jak na úrovni Společenství, tak na vnitrostátní úrovni, a možným finančním sankcím. Nicméně vzhledem k tomu, že se napadený rozsudek rovněž opírá o nezohlednění závazků navržených Tetra, je třeba ve zkoumání druhého důvodu opravného prostředku pokračovat.

79     Pokud jde o argument vycházející ze změny přístupu Soudu ve srovnání s přístupem ve výše uvedeném rozsudku Gencor v. Komise, je namístě konstatovat, že se Soud v rozporu s tvrzením Komise neodchýlil od stanoviska vyjádřeného v bodě 94 uvedeného rozsudku, podle nějž spojení, jehož přímým a bezprostředním důsledkem je vytvoření podmínek činících zneužívající chování možným a hospodářsky rozumným, představuje významné narušení účinné hospodářské soutěže, neboť struktura dotyčných trhů je trvale změněna.

80     V tomto ohledu je třeba podotknout, že situace ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Gencor v. Komise, byla zcela odlišná od situace uvedené ve sporném rozhodnutí. Jak vyplývá z bodu 91 uvedeného rozsudku, bylo výsledkem spojení vytvoření duopolistického dominantního postavení na trzích platiny a rhodia, v jehož důsledku byla významně narušena hospodářská soutěž na společném trhu.

81     V uvedené věci by tedy spojení trvale změnilo strukturu dotyčných trhů a činilo zneužívající chování možným a hospodářsky rozumným.

82     V projednávaném případě by oznámené spojení zajisté nepatrně mohlo změnit strukturu na trhu lepenky, jelikož by nový subjekt mohl posílit své dominantní postavení, které Tetra již dlouhou dobu zaujímá na tomto trhu a které bylo ostatně předmětem rozhodnutí Komise na základě článku 82 ES. Zákazem spojení však Komise nechtěla chránit účinnou hospodářskou soutěž na trhu lepenky, ale na trhu zařízení PET, a zejména strojů SBM s nízkou a vysokou kapacitou pro citlivé výrobky.

83     V tomto ohledu je třeba podotknout, že struktura posledně uvedeného trhu nebyla oznámeným spojením bezprostředně a přímo dotčena, ale mohlo k tomu dojít v důsledku pákového efektu, a zejména zneužívajícího chování nového subjektu na trhu lepenky.

84     Z předchozích úvah vyplývá, že situace zkoumaná ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Gencor v. Komise, není dostatečně srovnatelná se situací, o níž Soud rozhodl v napadeném rozsudku, aby z něj mohl posledně uvedený vyvodit užitečné údaje. Struktura trhu, na němž Komise zamýšlela sporným rozhodnutím chránit účinnou hospodářskou soutěž, byla ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Gencor v. Komise, spojením přímo změněna, zatímco v projednávané věci mohla být změněna pouze výkonem pákového efektu.

85     Pokud jde o zohlednění závazků Tetra vztahujících se ke způsobu chování, Soud v bodě 161 napadeného rozsudku správně podotkl, že okolnost, že posledně uvedená v projednávaném případě nabídla závazky týkající se svého chování v budoucnu, je okolností, k níž Komise měla nutně přihlédnout, aby posoudila, zda by bylo pravděpodobné, že by se nový subjekt choval tak, aby umožnil vytvoření dominantního postavení na jednom nebo více dotyčných trzích zařízení PET.

86     Soudní dvůr v tomto ohledu připomíná úvahy vyjádřené Soudem v bodech  318 a 319 výše uvedeného rozsudku Gencor v. Komise. V rozporu s tvrzením Komise z tohoto rozsudku nevyplývá, že by Soud vyloučil zohlednění závazků vztahujících se ke způsobu chování. Soud naopak v bodě 318 stanovil zásadu, že závazky navržené dotyčnými podniky musejí Komisi umožnit, aby došla k závěru, že dotčené spojení nevytvoří ani neposílí dominantní postavení ve smyslu čl. 2 odst. 2 a 3 nařízení. Soud poté v bodě 319 z této zásady vyvozuje, že není rozhodné, zda může být navržený závazek kvalifikován jako závazek vztahující se ke způsobu chování nebo závazek strukturální a že nemůže být a priori vyloučeno, že by závazky, jež se na první pohled vztahují ke způsobu chování, jako například nevyužívání ochranné známky po určitou dobu nebo poskytnutí třetím soutěžitelům části výrobní kapacity podniku vzešlého ze spojení, nebo obecněji přístup k základní infrastruktuře za nikoli diskriminačních podmínek, mohly rovněž zabránit vzniku nebo posílení dominantního postavení.

87     Pokud jde o zkoumání zohlednění závazků vztahujících se ke způsobu chování Komisí, Soud se v bodě 161 napadeného rozsudku omezil na konstatování, že ze sporného rozhodnutí nevyplývá, že by Komise ve své analýze týkající se vytvoření dominantního postavení prostřednictvím předpokládaného výkonu pákového efektu v budoucnu zohlednila dopad uvedených závazků.

88     Nezdá se však, že by Soud zkreslil sporné rozhodnutí nebo nedostatečně odůvodnil napadený rozsudek v tomto ohledu. Z 429. až 432. bodu odůvodnění uvedeného rozhodnutí, jež jsou jedinými body tohoto rozhodnutí vztahujícími se k závazkům týkajícím se způsobu chování, přijatých Tetra, totiž vyplývá, že Komise zásadně odmítla tyto závazky přijmout, když se v bodě 429 domnívala, že „jako takové nejsou vhodné k opětovnému trvalému vytvoření podmínek účinné hospodářské soutěže […], neboť neodstraňují problémy trvalé změny struktury trhu vyvolané oznámeným spojením“ a v bodě 431, že „takové sliby určitého chování jsou v rozporu s vyhlášenou politikou Komise ohledně opatření na nápravu a samotného účelu nařízení o spojování […], a je mimořádně obtížné, ne-li nemožné, je účinně kontrolovat“.

89     Z celkového zkoumání druhého důvodu opravného prostředku vyplývá, že se Soud sice dopustil nesprávného právního posouzení, když zamítl závěry Komise ohledně chování nového subjektu, jež může vést k pákovému efektu, avšak v bodě 161 napadeného rozsudku správně rozhodl, že Komise měla zohlednit závazky, na něž Tetra přistoupila, týkající se chování uvedeného subjektu v budoucnu. I když je tedy tento důvod opravného prostředku zčásti opodstatněný, nemůže však vést ke zpochybnění napadeného rozsudku v rozsahu, v němž tento zrušil sporné rozhodnutí, neboť toto zrušení se opírá zejména o odmítnutí Komise zohlednit uvedené závazky.

 K třetímu důvodu opravného prostředku

90     Komise svým třetím důvodem opravného prostředku tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení z důvodu použití nesprávného kritéria soudního přezkumu a porušení článku 2 nařízení, když v bodě 269 napadeného rozsudku rozhodl, že „[sporné] rozhodnutí neobsahuje dostatečné skutečnosti pro odůvodnění definice rozdílných dílčích trhů strojů SBM podle jejich konečného určení“ a že „tedy jedinými dílčími trhy, které je třeba vzít v úvahu, jsou dílčí trhy strojů s nízkou a vysokou kapacitou“.

 Argumenty účastníků řízení

91     Komise připomíná, že definice trhů pro stroje SBM představuje základní prvek sporného rozhodnutí. Uplatňuje, že podíl dotčeného trhu představovaného společným okruhem zákazníků pro PET a pro lepenku, ve vztahu k níž může Tetra využít své dominantní postavení na trzích lepenky prostřednictvím pákového efektu, rozhodným způsobem ovlivní pravděpodobnost vyloučení hospodářské soutěže a dominanci nového subjektu na tomto trhu.

92     Komise uvádí, že v 176. až 183. bodě odůvodnění sporného rozhodnutí, doplněných jeho 347. až 358., a 381. až 383. bodem odůvodnění, definovala odlišné trhy pro stroje SBM podle toho, zda jsou používány pro balení citlivých výrobků nebo nikoli citlivých výrobků, a opřela se o faktory související s nabídkou a poptávkou. K tomu stanoví 178. bod uvedeného odůvodnění toto:

„Odlišná skupina zákazníků dotčeného výrobku může v každém případě představovat užší a odlišný trh, pokud může být předmětem diskriminačních cen. Obvykle je tomu tak, pokud jsou splněny dvě podmínky: a) je možné přesně určit, do které skupiny patří daný zákazník v okamžiku, kdy kupuje dotčený výrobek, a b) obchod mezi zákazníky nebo nabytí prostřednictvím třetích osob nejsou proveditelné.“

93     V bodě 259 napadeného rozsudku Soud shrnul argumentaci Komise ve sporném rozhodnutí, aniž by posledně uvedená proti tomuto shrnutí vznesla námitky, následujícím způsobem:

„Komise ve [sporném] rozhodnutí nejprve konstatuje, že ‚i v případě údajně »nespecifického« přístroje jako stroje SBM je odůvodněné zkoumání trhu zařízení ve vztahu k segmentu konečné spotřeby‘; to platí ‚tím spíše, jsou-li celé balicí systémy srovnávány mezi sebou, aby bylo možné určit, zda mohou být součástí stejného trhu výrobků, či nikoli‘ (43. bod odůvodnění). Komise dále uvádí, že každý tekutý výrobek určený k zabalení má své ‚zvláštní vlastnosti, které jsou rozhodující pro použitelnost dané formy balení‘, než bude rozhodnuto o rozdělení podle konečného použití jako nástroje analýzy trhů pro balení tekutých potravin (44. bod odůvodnění, uvedený výše v bodě 30). Rozlišuje tedy mezi citlivými výrobky patřícími ke ‚společným segmentům výrobků‘ a ostatními výrobky, přičemž se opírá o to, že prvně uvedené mohou být přinejmenším z technického hlediska zabaleny jak do lepenky, tak do PET, zatímco necitlivé výrobky jako minerální vody nebo sycené nápoje nemohou být baleny do lepenky (58. bod odůvodnění). Komise sice připouští, že ‚většina strojů SBM je »nespecifickými« stroji‘ (177. bod odůvodnění), avšak v témže bodě odůvodnění uplatňuje, že ‚balicí linka PET, u níž je stroj SBM pouze její součástí, je obecně speciálně upravená pro konkrétní výrobky balené zákazníkem‘; to platí zejména pro citlivé výrobky, jak bylo připomenuto při posouzení důsledků pákového efektu (369. bod odůvodnění). Jako příklad uvádí ‚SRS G Combi‘ od Sidel ‚určený k balení sycených nápojů, který nemůže představovat náhradní řešení pro výrobce nápojů, který by chtěl balit šťávy‘ (177. bod odůvodnění), neboť k tomu je zapotřebí aseptického stroje ‚Combi SRA‘. Uvádějíc své sdělení ze dne 9. prosince 1997 o definici relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství (Úř. věst. C 372, s. 5, bod 43), Komise dále konstatuje, že obě obvykle nezbytné podmínky pro existenci zvláštní skupiny zákazníků, a tím i užšího trhu výrobků, jsou v projednávané věci splněny: a sice možnost přesného určení, do které skupiny daný zákazník v okamžiku koupě stroje SBM patří, a skutečnost, že obchod mezi zákazníky nebo nabytí prostřednictvím třetích osob ohledně těchto strojů nejsou proveditelné (178. bod odůvodnění).“

94     Soud v bodech 260 až 269 napadeného rozsudku rozhodl takto:

„260      Soud nejprve konstatuje, že důraz kladený ve [sporném] rozhodnutí na citlivé výrobky náležející do ‚společných segmentů výrobků‘ se opírá o objektivní kritérium, a to o příslušnost těchto výrobků ke skupině výrobků balených do lepenky a o okolnost, že je přinejmenším z technického hlediska možné balit je do PET a že se tato možnost vzhledem k očekávanému růstu (viz výše body 201 až 216) pravděpodobně stane přinejmenším v případě NOP a čajových a kávových nápojů do roku 2005 poměrně rozšířenou hospodářskou skutečností.

261      [Sporné] rozhodnutí však neobsahuje žádné přesvědčivé důkazy, které by prokazovaly údajné zvláštní vlastnosti strojů SBM používaných k balení citlivých výrobků. Kombinovaný stroj určený především k plnění sycených nápojů zajisté nemůže být používán pro šťávy. To však není žádný důkaz pro to, že stroje SBM s nižší a vyšší kapacitou, i když byly upraveny podle přání svých zákazníků, nezůstávají, jak v podstatě uplatňuje žalobkyně, nespecifickými stroji, tedy stroji vhodnými k balení více druhů výrobků.

262      Pokud jde o údajný specifický ráz forem balení podle daných výrobků, tvrzený v tomto ohledu Komisí, ačkoli žalobkyně nezpochybňuje, že počet forem určuje kapacitu stroje, takový specifický ráz neprokazuje, že stroje SBM, u nichž jsou formy pouze jejich součástí, se od sebe podstatně liší. Z oznámení vyplývá, že jedna forma může být v průměru používána pouze přibližně tři roky, zatímco životnost stroje SBM činí patnáct let (bod 304). I když Sidel vyrábí vlastní formy, ve [sporném] rozhodnutí nejsou zpochybněny informace předložené v oznámení týkající se trhu forem, podle nichž Sidel na tomto trhu (jako dodavatel forem třetím osobám) není činná a mezi podniky činnými na tomto trhu panuje silná hospodářská soutěž, zejména ze strany SIG, která má podle svých internetových stránek výsadní postavení na trhu (bod 309).

263      Krom toho není ve [sporném] rozhodnutí zpochybněno tvrzení obsažené v oznámení, že zákazník může ve velkém podniku použít více strojů SBM, aby jejich kombinací uspokojil své různé výrobní potřeby. [Sporné] rozhodnutí neobsahuje žádné zkoumání otázky, zda flexibilitu forem pro stroje SBM požadovanou některými zákazníky lze vysvětlit potřebami spočívajícími v takovém používání.

264      Komise ve své žalobní odpovědi odkazuje na řadu změn, které by mohly být provedeny u stroje SBM, aby byl zvýšen jeho výkon nebo užitek v integrované lince PET, jako zabudování speciálního systému vzduchových filtrů nebo úprava ultrafialovým světlem ke snížení nebezpečí znečištění před jejím použitím předforem. Komise při jednání upřesnila, že tyto změny ukazují, že stroj SBM používaný v plnící lince PET má velmi zvláštní vlastnosti, na které se odkazuje ve [sporném] rozhodnutí (177. bod odůvodnění). Tetra, která zpochybnila postup Komise, kterým byly strojům SBM přiznány zvláštní vlastnosti jiných součástí linky PET, však podotkla, že tyto změny představují pouze 5 % nákladů stroje SBM.

265      Nejprve je třeba konstatovat, že [sporné] rozhodnutí neobsahuje žádný odkaz na tyto informace. Toto rozhodnutí sice správně zdůrazňuje význam zvláštních požadavků zákazníků, kteří potřebují zejména aseptickou plnicí linku PET, a sice záruku aseptických vlastností, to však nemůže odůvodnit definici odlišného dílčího trhu pro stroje SBM používané v dotčené plnicí lince pro citlivé výrobky. Samotná skutečnost, že každý SBM stroj musí být instalován v lince PET, aby byl užitečný svému kupujícímu, totiž neodůvodňuje, aby zvláštní vlastnosti ostatních součástí této linky, a zejména vlastnosti aseptického plnění PET, byly přiznány samotným strojům SBM.

266      Nespecifický charakter strojů SBM musí být přijat tím spíše, že Komise nebyla při jednání schopna vyvrátit tvrzení Tetra, pokud jde o poměrně nízké náklady případných změn ve srovnání s náklady ‚standardního‘ stroje SBM pro zvýšení způsobilosti stroje SBM pro použití se stroji s aseptickým, a nikoli aseptickým plněním PET, a případně se stroji s aseptickým plněním, které mohou přecházet mezi PET a PEHD, zejména pokud se jedná o stroj SBM s vysokou kapacitou.

267      Mezi účastníky řízení je mimoto nesporné, že kombinované stroje, jejichž použití pro aseptické plnění zůstává velmi omezené (viz body 248 a 249 výše), nepředstavují žádný odlišný trh, jak to rovněž vyplývá ze [sporného] rozhodnutí.

268      Pokud jde o možnosti přesného určení, do které skupiny patří daný zákazník v okamžiku koupě stroje SBM, a možnosti takového zákazníka, aby v současné době v [Evropském hospodářském prostoru] dosáhl arbitráží mezi dostupnými dodavateli nižší ceny, je zcela nepochybné, že tyto možnosti budou v případě své existence dány u strojů SBM pro necitlivé výrobky stejně jako pro stroje pro balení citlivých výrobků. Možnost nového subjektu zjistit, do které skupiny zákazník patří, spočívá v tom, že mnoho zákazníků na trzích lepenky, kteří přejdou k PET, budou současně zákazníky Tetra. Tato možná výhoda, která vyplývá z předpokládaného postavení nového subjektu jako ‚prvního na trhu‘, však nevylučuje, že by se zákazníci mohli obrátit na jiné dodavatele strojů SBM, pokud již nejsou spokojeni s podmínkami nabízenými uvedeným subjektem.

269      Na základě důkazů předložených ve [sporném] rozhodnutí se tedy Komise dopustila pochybení, když jednak konstatovala, že ‚většina strojů SBM je »nespecifická«‘ (177. bod odůvodnění), a jednak je rozlišovala podle jejich konečného použití. [Sporné] rozhodnutí totiž neobsahuje dostatek poznatků, které by odůvodnily definici rozdílných dílčích trhů strojů SBM podle jejich konečného použití. Jediné dílčí trhy, mezi nimiž je třeba rozlišovat, jsou tedy trhy pro stroje s nízkou a vysokou kapacitou.“

95     Komise se domnívá, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 265 napadeného rozsudku požadoval, aby Komise ve sporném rozhodnutí uvedla veškeré technické informace získané v průběhu svého vyšetřování. V tomto ohledu připomíná, že otázka, zda odůvodnění rozhodnutí splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována ve vztahu nejen k jeho znění, ale i k jeho kontextu, a zejména stupni předchozích znalostí relevantních skutečností a lhůty pro přijetí tohoto rozhodnutí.

96     Komise dále tvrdí, že Soud mimoto porušil meze soudního přezkumu, zkreslil sporné rozhodnutí a nahradil posouzení Komise vlastním posouzením, aniž by odůvodnil zamítnutí její analýzy, když se v témže bodě 265 domníval, že požadavek záruky aseptických podmínek neodůvodňuje definici dílčího trhu pro stroje SBM používané v dotčené plnicí lince citlivých výrobků. Soud rovněž v bodě 266 napadeného rozsudku odmítl posouzení Komise ohledně rozsahu změn, jež je nutno provést na strojích SBM, aby mohly být použity pro aseptické balení, a opřel se přitom pouze o okolnosti týkající se nákladů nezbytné úpravy, aniž by zkoumal ostatní okolnosti, které Komise zohlednila, zejména otázku, zda dodavatelé těchto strojů tradičním zákazníkům v oblasti vody a sycených nealkoholických nápojů mají nezbytné odborné znalosti, aby mohli takové změny provést a poskytnout nezbytné záruky.

97     Komise rovněž zpochybňuje odmítnutí své argumentace, podle níž cenová diskriminace může představovat důkaz rozdílných dílčích trhů. Soud se totiž v bodě 223 napadeného rozsudku domníval, že taková diskriminace, které se Sidel v minulosti údajně dopouštěla, nemůže představovat dostatečně přesvědčivý důkaz o pokračování obdobného chování nového subjektu, neboť posledně uvedený byl na rozdíl od Sidel před spojením vázán nejen závazky, ale rovněž i různými povinnostmi omezujícími chování Tetra. Komise se domnívá, že se Soud v tomto ohledu dopustil nesprávného právního posouzení ze tří důvodů. První důvod spočívá ve skutečnosti, že samotná cenová diskriminace je důkazem existence rozdílných podmínek nabídky a poptávky pro prodej výrobku různým zákazníkům, a tedy důkazem existence rozdílných trhů. Druhý důvod vyplývá z toho, že Soud uložil Komisi, aby nezohledňovala protiprávní chování, i kdyby bylo hospodářsky rozumné. Třetí důvod spočívá v tvrzení, že jak vyplynulo z bodů 161 a 162 napadeného rozsudku, Soud nezohlednil dominantní postavení Tetra na trhu lepenky, ale vyšel ze zjištění, že nový subjekt nemá dominantní postavení na trhu PET, a že tedy cenová diskriminace na tomto trhu nepředstavuje zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 82 ES.

98     Komise konečně kritizuje zjištění Soudu, že zákazníci mají možnost obrátit se na jiné dodavatele, než je Tetra. Domnívá se, že Soud pominul její argumenty ohledně nemožnosti arbitráže pro stroje stejného dodavatele (koupě užitých strojů a přesun stroje uvnitř téhož podniku z oddělení „necitlivých výrobků“ do oddělení „citlivých výrobků“).

99     Tetra obecně uplatňuje, že tento důvod opravného prostředku musí být prohlášen za nepřípustný, neboť se týká skutkových zjištění.

100   Připomíná, že v 177. bodě odůvodnění sporného rozhodnutí Komise sama uznala, že stroje SBM jsou „nespecifické“, ale že balicí linka PET je speciálně upravena pro výrobky balené zákazníkem. Tetra tvrdí, že se Komise nadarmo dovolává okolností, které nejsou uvedeny v tomto rozhodnutí, neboť jak vyplývá z judikatury, rozhodnutí musí obsahovat veškeré skutkové a právní poznatky, o které se Komise opírá, aby byl umožněn efektivní soudní přezkum tohoto rozhodnutí. Sporné rozhodnutí však neobsahovalo žádný odkaz na nezbytnost zohlednění strojů SBM jako součást balicí linky zvláštního typu. Soud v každém případě odpověděl na argumenty Komise vznesené během soudního řízení. Bod 266 napadeného rozsudku tak byl odpovědí na nový argument, jehož se Komise dovolávala v žalobní odpovědi.

101   Tetra se domnívá, že Komise vytrhla bod 223 napadeného rozsudku z jeho kontextu. Soud totiž v tomto bodě neodkázal na možnost dovolat se diskriminace jako důkazního materiálu pro existenci rozdílných trhů, ale omezil se na zkoumání, zda chování Sidel v minulosti představuje dostatečně přesvědčivý důkaz o pokračování obdobného chování nového subjektu. Teprve v bodech 258 až 269 uvedeného rozsudku zkoumal Soud definici trhu.

 Závěry Soudního dvora ke třetímu důvodu opravného prostředku

102   Nejprve je třeba odmítnout jako neúčinný argument Komise, že Soud v bodě 265 napadeného rozsudku konstatoval, že sporné rozhodnutí neodkazuje na řadu technických vysvětlení týkajících se údajných velmi zvláštních vlastností strojů SBM v plnících linkách PET a že Komise podala tato vysvětlení teprve ve své žalobní odpovědi a při jednání. Ze znění bodů 266 a 267 téhož rozsudku totiž vyplývá, že Soud své posouzení neopřel pouze o nedostatek přesvědčivých důkazů o údajně zvláštních vlastnostech těchto strojů ve sporném rozhodnutí, ale že zohlednil argumenty Komise v žalobní odpovědi, jakož i při jednání, a odpověděl na ně.

103   Je rovněž namístě odmítnout jako irelevantní argument vycházející z údajného odmítnutí cenové diskriminace jako důkazu o existenci rozdílných dílčích trhů Soudem. Ze znění poslední věty bodu 259 a bodu 268 napadeného rozsudku totiž vyplývá, že v rámci stanovení rozdílných trhů se Soud nevyslovil k přímému důkazu cenové diskriminace, ale soustředil svou analýzu na podmínky, za nichž může být proveden důkaz možnosti cenové diskriminace, přičemž tyto podmínky byly definovány v 178. bodě odůvodnění napadeného rozhodnutí, a sice možnost přesného určení, do které skupiny patří daný zákazník, a nemožnost provádět obchody mezi zákazníky nebo arbitráž prostřednictvím třetích osob.

104   Pokud jde o další argumenty, jichž se Komise dovolává na podporu svého třetího důvodu opravného prostředku, jimiž posledně uvedená zpochybňuje posouzení Soudu ohledně nespecifického charakteru strojů SBM, možnosti stanovit, do které skupiny patří zákazník, a nemožnosti provádět obchody mezi zákazníky nebo arbitráž prostřednictvím třetích osob, pokud jde o tyto stroje, je namístě je prohlásit za nepřípustné, neboť zpochybňují posouzení důkazních materiálů Soudem, které nepodléhá přezkumu Soudního dvora v rámci opravného prostředku.

105   Z těchto úvah vyplývá, že třetí důvod opravného prostředku je zčásti nepřípustný a zčásti neopodstatněný.

 K čtvrtému důvodu opravného prostředku

106   Komise svým čtvrtým důvodem opravného prostředku tvrdí, že Soud porušil článek 2 nařízení, zkreslil skutkové okolnosti a nezohlednil některé její argumenty, když neuznal opodstatněnost jejího závěru, podle nějž Tetra posílí své dominantní postavení v odvětví lepenky.

107   Body 390 až 401 odůvodnění sporného rozhodnutí směřují k prokázání, že dominantní postavení, které Tetra zaujímá v odvětví lepenky, by mohlo být oznámeným spojením posíleno z důvodu vyloučení potenciální hospodářské soutěže na trhu balení citlivých výrobků, kterou představuje největší dodavatel na trhu PET, a sice Sidel. Vzhledem k tomu, že by tak Tetra byla vystavena méně silné hospodářské soutěži, neměla by žádné podněty ke snižování cen, a mohla by upustit od inovací.

108   Jak Soud podotkl v bodech 311 a 317 napadeného rozsudku, Komise se dovolávala výše uvedeného rozsudku Soudu ze dne 6. října 1994, Tetra Pak v. Komise, potvrzeného v opravném prostředku výše uvedeným rozsudkem Soudního dvora ze dne 14. listopadu 1996, Tetra Pak v. Komise (dále jen „judikatura Tetra Pak II“), na podporu své argumentace, podle níž by oslabení potenciální hospodářské soutěže umožnilo, aby se Tetra cítila na trhu aseptické lepenky méně ohrožena, což musí být považováno za posílení jejího dominantního postavení na těchto trzích ve smyslu článku 2 nařízení.

109   Soud v bodě 312 napadeného rozsudku rozhodl takto:

„[…] pokud se Komise dovolává vyloučení nebo významného snížení potenciální hospodářské soutěže, byť soutěže s rostoucí tendencí, za účelem odůvodnění zákazu oznámeného spojení, musejí být identifikované okolnosti představující posílení dominantního postavení založeny na přesvědčivých důkazech. Pouhá skutečnost, že nabývající podnik již zaujímá velmi silné dominantní postavení na dotyčném trhu, sice představuje, jak je konstatováno ve [sporném] rozhodnutí, důležitou okolnost, avšak sama o sobě nedostačuje k odůvodnění závěru, že zmenšení potenciální hospodářské soutěže, jíž musí tento podnik čelit, vede k posílení jeho postavení“.

110   Soud v bodě 322 téhož rozsudku konstatoval, že v rámci kontroly spojování v zásadě nic nebrání použití teorie „spojených svazků“, která byla uznána v rámci použití článku 82 ES judikaturou Tetra Pak II. Věc, v níž byl vydán uvedený rozsudek, se týkala chování na daném trhu, které bylo považováno za chování představující zneužití dominantního postavení na souvisejícím trhu. V projednávané věci by se jednalo o příbuzné trhy. Soud se nicméně v bodě 323 uvedeného rozsudku domníval, že odkaz na tuto judikaturu není relevantní, neboť „tato věc se týká pouze účinků vyloučení nebo významného snížení potenciální hospodářské soutěže, která je podle Komise značná a roste“.

111   Soud v témže bodě 323 v tomto ohledu připomněl, že „mezi kritérii čl. 2 odst. 1 nařízení uloženými Komisi v rámci jejího posouzení oznámených spojení je ,struktura všech dotčených trhů a potenciální hospodářské soutěže […] podniků […]‘ “. Soud dále rozhodl takto:

„Komise se tedy nedopustila žádného pochybení tím, že zkoumala význam snížení potenciální hospodářské soutěže vycházející z trhů zařízení PET na trhy lepenky. Přísluší jí však prokázat, že takové snížení, pokud existuje, má tendenci posílit dominantní postavení Tetra vůči jejím soutěžitelům na trzích aseptické lepenky.“

112   Soud v bodě 324 napadeného rozsudku připomněl, že jak vyplývá z jeho vlastní analýzy, je růst používání PET pro balení citlivých výrobků zřejmě podstatně nižší, než jak se domnívá Komise. Na základě skutečností, jichž se dovolává sporné rozhodnutí, již tedy není možné s určitostí požadovanou pro odůvodnění zákazu spojení stanovit, zda uskutečnění oznámeného spojení postaví Tetra do situace, v níž by mohla být na trzích aseptické lepenky více nezávislá na svých soutěžitelích než v minulosti.

113   Soud v bodě 325 napadeného rozsudku zkoumal obě skutkové okolnosti týkající se chování Tetra v budoucnu, o které se Komise opírala, aby prokázala údajné negativní účinky oznámeného spojení na trhy aseptické lepenky.

114   Soud v bodech 326 až 328 napadeného rozsudku zkoumal okolnosti uvedené Komisí týkající se hospodářské soutěže v oblasti cen a v poslední větě uvedeného bodu 328 rozhodl, že závěr sporného rozhodnutí, podle nějž bude Tetra v případě povolení získat Sidel vystavena menšímu tlaku na snižování cen lepenky, není založen na přesvědčivých důkazech.

115   Soud v bodech 329 až 331 napadeného rozsudku zkoumal okolnosti uvedené Komisí, podle nichž by oznámené spojení vedlo ke snížení podnětu k inovacím ze strany Tetra. V bodě 332 téhož rozsudku se Soud domníval, že ze sporného rozhodnutí z právního hlediska dostatečně nevyplývá, že by nový subjekt měl méně podnětů k inovacím v odvětví lepenky, než má Tetra v současné době.

116   Soud v bodě 333 napadeného rozsudku dospěl k tomuto závěru:

„Z toho plyne, že okolnosti dovolávané ve [sporném] rozhodnutí z právního hlediska dostatečně neprokazují, že účinky [oznámeného] spojení na postavení Tetra především na trzích aseptické lepenky, by při vyloučení Sidel jako případného soutěžitele byly takové, že by byly splněny podmínky čl. 2 odst. 3 nařízení. Z výše uvedeného totiž vyplývá, že nebylo prokázáno, že by postavení nového subjektu bylo vůči jeho soutěžitelům na trzích lepenky posíleno.“

 Argumenty účastníků řízení

117   Svým čtvrtým důvodem opravného prostředku, který se dělí na více částí, Komise zpochybňuje body 312 a 323 napadeného rozsudku. Nejprve se domnívá, že způsob, jakým Soud podal otázku významu potenciální hospodářské soutěže, vede ke zkreslení skutkových okolností. Podle Komise nemá potenciální hospodářská soutěž nic do činění se soutěžním vztahem existujícím mezi podnikem považovaným za dominantní a ostatními podniky na dotčeném trhu. Rozhodující otázkou je, zda strukturální vyloučení významného zdroje potenciální hospodářské soutěže ještě více osvobodí dominantní podnik od veškerých omezení, zejména ve vztahu k jeho zákazníkům a spotřebitelům.

118   Komise dále uplatňuje, že obě okolnosti uvedené v bodě 312 napadeného rozsudku, a sice významné vyloučení nebo snížení potenciální hospodářské soutěže a skutečnost, že podnik, v jehož prospěch je spojení uskutečněno, již zaujímá dominantní postavení na dotyčném trhu, dostatečně odůvodňují zjištěné posílení takového postavení.

119   Komise se krom toho domnívá, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl její posouzení pravděpodobného růstu používání PET pro balení citlivých výrobků a opřel se výlučně o vlastní odhad, podle nějž „tento růst bude […] pravděpodobně nižší, než se domnívá Komise“.

120   Komise konečně tvrdí, že se Soud v bodech 316 až 328 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když nezohlednil její argumenty ohledně účinků vyloučení Sidel na ceny a v bodech 329 až 332 téhož rozsudku odmítl její závěr, že nový subjekt bude mít v odvětví lepenky méně podnětů k inovacím, než má Tetra v současné době.

121   Tetra se domnívá, že bod 312 napadeného rozsudku není postižen žádným pochybením. Zdůrazňuje, že podle nařízení může být spojení zakázáno, pokud vede k vytvoření nebo posílení dominantního postavení. Vzhledem k tomu, že se dominantní postavení podle své definice týká dominantního postavení podniku na daném trhu ve vztahu k jeho soutěžitelům, je nepochopitelné, proč se Komise domnívá, že může oddělit dominantní postavení dominantního podniku od postavení jeho soutěžitelů na témže trhu.

122   Podle Tetra je tvrzení Komise, že oba faktory uvedené v bodě 312 napadeného rozsudku dostatečně odůvodňují zjištěné posílení dominantního postavení, vede k zavedení zvláštního pravidla, podle nějž jakékoli snížení potenciální hospodářské soutěže vždy posílí dominantní postavení. Článek 2 odst. 3 nařízení však vyžaduje, aby bylo prokázáno nejen, že dominantní postavení je posíleno v důsledku spojení, ale i že v důsledku tohoto posílení bude citelně narušena účinná hospodářská soutěž. Ani jedna z těchto obou podmínek však nemůže být považována za splněnou, zejména pokud jde o věc, v níž, jak je tomu v projednávané věci, je potenciální hospodářská soutěž na prvním trhu vykonávána na odlišném, avšak příbuzném druhém trhu.

123   V každém případě se Komise ve sporném rozhodnutí dovolává několika faktorů, a nemůže tedy Soudu vytýkat, že tyto faktory v napadeném rozsudku analyzoval. Pokud jde o předpokládaný růst používání PET, Tetra odkazuje na argumentaci, kterou již k této otázce rozvedla.

124   Pokud jde konečně o argumenty vycházející z toho, že Soud nepřijal závěry Komise ohledně účinků spojení na podněty Tetra v oblasti cen a inovace, posledně uvedená tvrdí, že Komise kritizuje skutková zjištění Soudu, která nepodléhají přezkumu Soudního dvora v rámci opravného prostředku.

 Závěry Soudního dvora ke čtvrtému důvodu opravného prostředku

125   Jak vyplývá z čl. 2 odst. 1 nařízení, Komise při posouzení, zda je spojení slučitelné se společným trhem, vezme v úvahu veškeré okolnosti jako struktura dotčených trhů, skutečná nebo potenciální hospodářská soutěž ze strany podniků, tržní postavení a hospodářská a finanční síla dotyčných podniků, alternativy pro dodavatele a uživatele, existence překážek vstupu na trh a vývoj nabídky a poptávky.

126   Soud tedy správně a bez porušení článku 2 nařízení v bodě 312 napadeného rozsudku připomněl, že pouhá skutečnost, že nabývající podnik již zaujímá silné dominantní postavení na dotyčném trhu, sice představuje, jak je konstatováno ve sporném rozhodnutí, důležitou okolnost, avšak sama o sobě nedostačuje k odůvodnění závěru, že snížení potenciální hospodářské soutěže, jíž musí tento podnik čelit, vede k posílení jeho postavení.

127   Potenciální hospodářská soutěž, kterou představuje výrobce substitučních výrobků na části dotčeného trhu, a sice v projednávané věci hospodářské soutěže Sidel jako dodavatele PET obalů na části trhu citlivých výrobků ve vztahu k obalům z aseptické lepenky, je pouze jednou z okolností, které musejí být zohledněny při posouzení, zda existuje nebezpečí, že by účinkem spojení bylo posílení dominantního postavení. V tomto ohledu nelze vyloučit, že by snížení této potenciální hospodářské soutěže bylo kompenzováno jinými faktory, takže konkurenční postavení podniku, který již zaujímá dominantní postavení, zůstane nezměněno.

128   Ze shrnutí argumentů účastníků řízení provedeného Soudem v bodech 313 až 320 napadeného rozsudku vyplývá, že Tetra zpochybnila tezi o posílení dominantního postavení nového subjektu na trzích aseptické lepenky, když zejména tvrdila, že neexistence inovace v odvětví lepenky by zvýhodnila především současné soutěžitele Tetra na trzích lepenky. Soud tedy v bodě 323 uvedeného rozsudku správně v rámci diskuse a posuzování argumentů účastníků řízení v tomto ohledu připomněl, že Komisi přísluší prokázat, že snížení potenciální hospodářské soutěže, pokud existuje, by mělo tendenci posílit dominantní postavení Tetra vůči jejím soutěžitelům na trzích aseptické lepenky.

129   Soud se tedy opřel o možné reakce soutěžitelů Tetra na trzích lepenky, kteří jsou rovněž činní na trhu PET, aby v bodě 327 napadeného rozsudku mohl vyvrátit tvrzení Komise, že tato společnost může být po uskutečnění spojení podnícena zvýšit své ceny na trzích aseptické lepenky, a argumentaci v bodě 330 uvedeného rozsudku, že se nový subjekt může rozhodnout méně inovovat.

130   Část čtvrtého důvodu opravného prostředku, v němž Komise tvrdí, že potenciální hospodářská soutěž nemá nic do činění se soutěžním vztahem existujícím mezi podnikem považovaným za dominantní a ostatními podniky činnými na dotčeném trhu, nelze tedy pokládat za opodstatněnou.

131   Pokud jde o posouzení pravděpodobného růstu používání PET pro balení citlivých výrobků, je třeba připomenout, že argumentace Komise v tomto ohledu byla zkoumána v rámci prvního důvodu opravného prostředku v bodě 46 tohoto rozsudku při zkoumání otázky, zda Soud porušil článek 230 ES, když nepoužil kritérium zjevně nesprávného posouzení a nerespektoval určité volné uvážení, jímž disponuje Komise, pokud jde o komplexní skutkové otázky a otázky hospodářské povahy. Pokud posledně uvedená touto částí důvodu opravného prostředku zpochybňuje v tomto ohledu závěry Soudu, je namístě konstatovat, že se jedná o kritiku posouzení důkazních materiálů provedeného Soudem, které nepodléhá přezkumu Soudního dvora v rámci opravného prostředku.

132   Totéž platí pro část důvodu opravného prostředku, jímž Komise zpochybňuje body 316 až 328 a 329 až 332 napadeného rozsudku, v nichž Soud hodnotil důkazní materiály předložené posledně uvedenou týkající se účinků vyloučení Sidel na ceny a menších podnětů k inovaci novým subjektem v odvětví lepenky.

133   Ze všech výše uvedených úvah plyne, že čtvrtý důvod opravného prostředku je zčásti nepřípustný a zčásti neopodstatněný.

 K pátému důvodu opravného prostředku

134   Svým pátým důvodem opravného prostředku Komise Soudu vytýká, že porušil čl. 2 odst. 3 nařízení, když odmítl závěry týkající se vytvoření dominantního postavení na trhu strojů SBM.

 Argumenty účastníků řízení

135   Komise tvrdí, že závěr Soudu uvedený v bodě 307 napadeného rozsudku, že „[sporné] rozhodnutí z právního hlediska dostatečně neprokázalo, že by nový subjekt mohl do roku 2005 získat dominantní postavení na trzích strojů s nízkou a vysokou kapacitou“, je založeno na nesprávném právním posouzení kritizovaném v předchozích důvodech opravného prostředku, a sice zahrnutí strojů SBM pro necitlivé výrobky a pro pivo do téhož trhu jako stroje SBM pro citlivé výrobky, a na skutečnosti, že závazek Tetra nespojovat prodej uvedených strojů s lepenkovými výrobky byl považován za dostatečný. Komise k doplnění své argumentace považuje za nezbytné prokázat pochybení, jichž se Soud dopustil, pokud jde o vytvoření dominantního postavení na trhu strojů SBM.

136   Pokud jde o stroje SBM s nízkou kapacitou, Komise nejprve tvrdí, že Soud nezohlednil některé relevantní okolnosti uvedené ve sporném rozhodnutí, jako zlepšení postavení Sidel na trhu, pokud jde o její podíl (266. bod odůvodnění tohoto rozhodnutí) a bezprostřední posílení jejího postavení díky kombinaci jednak jejího vedoucího postavení podle podílů na trhu a jednak její finanční síly, prodejní sítě, převaze v oblasti aseptických obalů, výhodě prvního na trhu u zákazníků v oblasti lepenkových obalů a dominantnímu postavení, kterého již požívá Tetra v tomto odvětví (body 376 až 387 odůvodnění uvedeného rozhodnutí).

137   Komise mimoto tvrdí, že se Soud opřel o irelevantní skutečnosti. Význam strojů SBM s nízkou kapacitou pro balení necitlivých výrobků tak není relevantní skutečností, pokud by byla přijata definice trhu navrhovaná Komisí. Rovněž tvrzení Soudu v bodě 279 napadeného rozsudku, že „v případě značné části strojů SBM používaných pro balení citlivých výrobků se bude s největší pravděpodobností jednat o stroje s nízkou kapacitou“ není relevantní pro posouzení možnosti Tetra opřít se o své dominantní postavení v odvětví lepenkových obalů pro získání dominantního postavení na trhu strojů SBM s nízkou kapacitou.

138   Pokud jde o stroje s vysokou kapacitou, Komise tvrdí, že Soud nezohlednil relevantní skutečnosti, a zejména v bodě 284 napadeného rozsudku růst podílu Sidel na trhu díky oznámenému spojení. Domnívá se rovněž, že Soud nesprávně zohlednil možnost nižšího růstu používání PET pro citlivé výrobky, než byl předpoklad, jakož i možnost, že se zákazníci vyrábějící citlivé výrobky uchýlí k PEHD spíše než k PET, ačkoli tyto skutečnosti nejsou relevantní pro určení, zda Tetra těžila z výhody prvního na trhu ve vztahu k zákazníkům, kteří se rozhodli pro PET.

139   Rovněž pokud jde o zákazníky z oblasti balení do skla, pomíjí odůvodnění Soudu některé okolnosti a zkresluje skutečnosti. Posledně uvedený totiž jednak nebere v úvahu skutečnost, že zákazník používající tento typ obalu balí své výrobky pouze zřídka výlučně do tohoto materiálu. Soud krom toho nesprávně vykládá skutečnosti, když tvrdí, že soutěžitelé Tetra/Sidel v odvětví skleněných obalů požívají výhody prvního na trhu, neboť tak pomíjí skutečnost, že dodavatelé zařízení pro sklo a kov nejsou úzce a trvale spojeni s výrobci nápojů, protože takřka veškerou výrobu skleněných a kovových obalů uskutečňují zpracovatelé.

140   Pokud jde o postavení soutěžitelů, Komise se domnívá, že Soud zkreslil sporné rozhodnutí, když v bodě 294 napadeného rozsudku rozhodl, že toto rozhodnutí neobsahuje odpovídající analýzu hospodářské soutěže na trhu strojů s vysokou kapacitou, jíž musí Sidel čelit, a podhodnotilo hospodářskou soutěž zastoupenou třemi hlavními soutěžiteli této společnosti. Podle Komise obsahuje uvedené rozhodnutí důkladnou analýzu vzájemných vztahů nového subjektu a jeho soutěžitelů, zejména v 232. až 248., 293. až 300., 303 až 310. a 369. až 387. bodě jeho odůvodnění. Zjištění skutečností Soudem bylo krom toho nepřesné, neboť posledně uvedený tvrdí jednak, že soutěžitel SIG má výhodu, protože je činný na navazujícím trhu předforem, zatímco podle Komise není činný na navazujícím trhu jako dodavatel předforem, který nabízí své výrobky podnikům používajícím PET obaly, a jednak, že tato stejná společnost požívá výhody prvního na trhu díky svým aktivitám v odvětví skla, ačkoli vyrábí stroje a není činná na navazujícím trhu skleněných lahví.

141   Komise se konečně domnívá, že zjištění Soudu v bodě 305 napadeného rozsudku, že „závěr ohledně závislosti zpracovatelů na Sidel není přesvědčivý“, je založen výlučně na „současné úrovni existující hospodářské soutěže“, neobsahuje jasné nebo dostatečné odůvodnění, které by zbavilo platnosti posouzení Komise v tomto ohledu v 303. až 310. bodě odůvodnění sporného rozhodnutí.

142   Tetra tvrdí, že různé námitky Komise formulované v pátém důvodu opravného prostředku, které spolu zjevně nesouvisejí, musejí být prohlášeny za nepřípustné ze dvou důvodů. Komise se totiž jednak dovolává skutečností, které nejsou zmíněny ve sporném rozhodnutí, a jednak přímo zpochybňuje skutková zjištění Soudu.

 Závěry Soudního dvora k pátému důvodu opravného prostředku

143   Z analýzy argumentů předložených Komisí vyplývá, že většina z nich se týká posouzení důkazních materiálů Soudem, které nepodléhá přezkumu Soudního dvora v rámci opravného prostředku. Je tomu tak tehdy, pokud Komise posledně uvedenému vytýká, že nezohlednil některé skutečnosti, které Komise považuje za relevantní, a vzal v úvahu jiné okolnosti, které Komise považuje za irelevantní, ať již jde o stroje SBM s nízkou, nebo vysokou kapacitou, nebo o zohlednění zákazníků z oblasti balení do skla.

144   Komise dalšími argumenty, jichž se dovolává na podporu svého pátého důvodu opravného prostředku, výslovně zpochybňuje skutková zjištění nebo posouzení učiněná Soudem. To je zejména případ argumentu týkajícího se soutěžitelů Tetra/Sidel v oblasti obalů ze skla nebo analýzy postavení soutěžitele SIG.

145   Pokud jde o údajné zkreslení sporného rozhodnutí, k němuž mělo dojít v bodě 294 napadeného rozsudku, je třeba konstatovat, že Komise neuvádí žádný bod odůvodnění tohoto rozhodnutí, jehož obsah by byl Soudem zkreslen, a že tento argument se ve skutečnosti týká skutkových zjištění a důkazních materiálů provedených Soudem.

146   Pokud jde konečně o argument vycházející z chybějícího odůvodnění závěru uvedeného v bodě 305 napadeného rozsudku, podle nějž není závislost zpracovatelů na Sidel přesvědčivě prokázána, postačí konstatovat, že Soud toto posouzení krátce, avšak dostatečně odůvodnil v poslední větě téhož bodu 305.

147   Z těchto úvah vyplývá, že pátý důvod opravného prostředku je zčásti nepřípustný a zčásti neopodstatněný.

 Závěr

148   Vzhledem k tomu, že žádnému důvodu opravného prostředku, jehož se Komise na podporu svého opravného prostředku dovolává, nelze vyhovět, je namístě projednávaný opravný prostředek zamítnout.

 K nákladům řízení

149   Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, který se na základě článku 118 tohoto řádu použije na řízení o opravném prostředku, bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud druhý účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že Tetra ve svém návrhu požadovala, aby Komisi byla uložena náhrada nákladů řízení, a posledně uvedená byla ve sporu neúspěšná, je namístě jí uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:

1)      Opravný prostředek se zamítá.

2)      Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.

Podpisy.

* Jednací jazyk: angličtina.