ROZSUDEK SOUDU
(třetí senát)
12. března 2008
Věc T-100/04
Massimo Giannini
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Otevřené výběrové řízení – Nezapsání na seznam vhodných uchazečů – Nesrovnalosti v průběhu zkoušek, které mohly ovlivnit výsledek – Rovnost zacházení – Žaloba na neplatnost – Žaloba na náhradu škody“
Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je jednak návrh na zrušení rozhodnutí výběrové komise výběrového řízení KOM/A/9/01 pro vytvoření rezervy pro budoucí přijímání úředníků (A7/A6) v oblastech ekonomiky a statistiky (Úř. věst. 2001, C 240 A, s. 12) nezapsat žalobce na seznam vhodných uchazečů uvedeného výběrového řízení, a jednak návrh na náhradu škody.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Komise ponese vlastní náklady řízení, jakož i tři čtvrtiny nákladů řízení vynaložených Massimem Gianninim. Massimo Giannini ponese jednu čtvrtinu vlastních nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Rozhodnutí učiněné po přezkoumání dřívějšího rozhodnutí
(Služební řád, čl. 90 odst. 2 a čl. 91odst. 1)
2. Úředníci – Žaloba – Předchozí administrativní stížnost – Totožnost předmětu a důvodu
(Služební řád, články 90 a 91)
3. Úředníci – Výběrové řízení – Otevřené výběrové řízení – Účast úředníků zastávajících pracovní místo a náležejících do platové třídy stanovené v oznámení o výběrovém řízení – Přípustnost
(Služební řád, článek 4 a čl. 27 první pododstavec)
4. Úředníci – Přijímání zaměstnanců – Řízení – Výběr – Posuzovací pravomoc administrativy
(Služební řád, čl. 29 odst. 1)
5. Úředníci – Povinná péče administrativy
6. Úředníci – Výběrové řízení – Postup a obsah zkoušek
(Služební řád, příloha III)
7. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Složení
(Služební řád, příloha III, článek 3)
8. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Složení
(Služební řád, příloha III, článek 3)
9. Úředníci – Práva a povinnosti – Povinnost nezávislosti a poctivosti
(Služební řád, článek 14)
10. Úředníci – Výběrové řízení – Zásada nestrannosti výběrové komise
(Služební řád, článek 14)
11. Úředníci – Výběrové řízení – Povinnost orgánů Společenství zajistit všem uchazečům pokojný a řádný průběh zkoušek
12. Úředníci – Výběrové řízení – Hodnocení způsobilosti uchazečů
(Služební řád, příloha III)
1. Pokud uchazeč ve výběrovém řízení požádá o přezkum rozhodnutí výběrové komise o nezapsání na seznam vhodných uchazečů a tato žádost je zamítnuta, je takové zamítavé rozhodnutí aktem nepříznivě zasahujícím do jeho právního postavení, a tudíž aktem napadnutelným.
(viz body 29 a 30)
Odkazy: Soud, 3. dubna 2001, Zaur-Gora a Dubigh v. Komise, T‑95/00 a T‑96/00, Recueil FP, s. I‑A‑79 a II‑379, body 24 až 27; Soud, 23. ledna 2002, Gonçalves v. Parlament, T‑386/00, Recueil FP, s. I‑A‑13 a II‑55, bod 39; Soud, 31. května 2005, Gibault v. Komise, T‑294/03, Sb. VS s. I‑A‑141 a II‑635, bod 22; Soud, 13. prosince 2006, Heus v. Komise, T‑173/05, Sb. VS s. I-A-2-329 a II‑A-2-1695, bod 19
2. Pokud jde o úřednické žaloby, platí, že pokud se dotčené osoby, přestože k tomu nejsou v případě rozhodnutí výběrové komise povinny, rozhodnou obrátit se nejprve s administrativní stížností na orgán oprávněný ke jmenování, namísto podání žaloby přímo soudu Společenství, použije se v plném rozsahu pravidlo o shodě mezi administrativní stížností a žalobou podanou k Soudu pro veřejnou službu. V důsledku toho, pokud žalobce předloží proti rozhodnutí výběrové komise stížnost na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu a tato stížnost je zamítnuta orgánem oprávněným ke jmenování, návrhy předložené soudu Společenství musí mít stejný předmět jako návrhy uvedené ve stížnosti. Výtky předložené soudu Společenství krom toho musí spočívat na stejném důvodu jako výtky uplatňované ve stížnosti.
Nicméně, vzhledem k tomu, že postup před zahájením soudního řízení má za cíl umožnit a upřednostnit smírné vyřešení rozporů, ke kterým mezi úředníkem a administrativou může dojít, že tento postup má neformální charakter a zúčastněné osoby jednají v tomto stadiu zpravidla bez pomoci advokáta, nesmí administrativa posuzovat stížnosti restriktivním způsobem, naopak musí k nim přistupovat s benevolencí. Nadto výtky uvedené ve stížnosti mohou být rozvinuty jak v průběhu postupu před zahájením soudního řízení, tak před soudem Společenství, za podmínky, že kritika v nich uvedená spočívá na stejném důvodu jako kritika, na které spočívají výtky uplatňované v prvotní stížnosti. Výtky tak mohou být rozvinuty až před soudem Společenství předložením žalobních důvodů a argumentů, které nemusí být nutně uvedeny ve stížnosti, ale které s ní úzce souvisejí.
(viz body 37 až 40)
Odkazy: Soudní dvůr, 7. května 1986, Rihoux a další v. Komise, 52/85, Recueil, s. 1555, body 11 až 13; Soudní dvůr, 20. května 1987, Geist v. Komise, 242/85, Recueil, s. 2181, bod 9; Soud, 29. března 1990, Alexandrakis v. Komise, T‑57/89, Recueil, s. II‑143, bod 9; Soud, 3. března 1993, Booss a Fischer v. Komise, T‑58/91, Recueil, s. II‑147, bod 83; Soud, 9. července 1997, S v. Soudní dvůr, T‑4/96, Recueil, s. II‑1125, bod 99; Soud, 17. prosince 1997, Dricot a další v. Komise, T‑159/95, Recueil FP, s. I‑A‑385 a II‑1035, bod 24; výše uvedený rozsudek Gonçalves v. Parlament, bod 42; Soud, 9. září 2003, Vranckx v. Komise, T‑293/02, Recueil FP, s. I‑A‑187 a II‑947, body 41 až 45
3. Povolení účasti ve výběrovém řízení úředníkům, kteří zastávají pracovní místo a náležejí do platové třídy uvedené v oznámení o otevřeném výběrovém řízení není v rozporu s předmětem ani cílem přijímání zaměstnanců, které jsou definovány ve služebním řádu.
Podle čl. 4 prvního odstavce služebního řádu je jediným předmětem každého přijímání zaměstnanců obsazení pracovního místa. Článek 27 první pododstavec služebního řádu závazně definuje cíl každého přijímání jako nábor osob s nejvyšší úrovní způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti, na co nejširším zeměpisném základě ze státních příslušníků členských států Společenství.
Pokud se totiž jedná o předmět přijímání zaměstnanců, ukazuje se, že pokud orgán Společenství v návaznosti na výběrové řízení přijímá ve stanovené oblasti a určité platové třídě úředníka, který již pracovní místo v oblasti zastává a je zařazen do platové třídy stanovené pro výběrové řízení, nelze orgánu vytýkat, že volné pracovní místo neobsadí. Je sice pravda, že se takovýmto přijetím obsadí volné pracovní místo, čímž se uvolní pracovní místo jiné. Nicméně, vzhledem k tomu, že takovéto přijetí obsadí uvolněné pracovní místo, není v rozporu s předmětem přijímání zaměstnanců, který je definován v článku 4 služebního řádu.
Co se týče cíle přijímání, platí, že pokud úředník, který zastává pracovní místo v dané oblasti a který náleží do platové třídy uvedené v oznámení o výběrovém řízení, uspěje v jednotlivých zkouškách, z nichž se toto výběrového řízení skládá, pak jeho přijetí orgánem na základě tohoto výběrového řízení neporušuje cíl přijímání formou výběrového řízení. Skutečnost, že takový úředník uspěl v jednotlivých zkouškách výběrového řízení totiž osvědčuje, že patří mezi nejkvalifikovanější uchazeče pro obsazení pracovních míst u orgánu. Takové přijímání se navíc uskutečňuje na co nejširším možném základě.
(viz body 83 až 87)
Odkazy: Soudní dvůr, 31. března 1965, Rauch v. Komise, 16/64, Recueil, s. 179; Soud, 8. listopadu 1990, Bataille a další v. Parlament, T‑56/89, Recueil, s. II‑597, bod 48; Soud, 6. března 1997, de Kerros a Kohn-Bergé v. Komise, T‑40/96 a T‑55/96, Recueil FP, s. I‑A‑47 a II‑135, body 40 a 41; Soud, 12. listopadu 1998, Carrasco Benítez v. Komise, T‑294/97, Recueil FP, s. I‑A‑601 a II‑1819, bod 35
4. Pojem „možnost“ uvedený v čl. 29 odst. 1 služebního řádu nepochybně znamená, že orgán oprávněný ke jmenování nemusí, v případě obsazování volného pracovního místa, bezpodmínečně přistoupit k povýšení nebo převedení, nýbrž v každém případě musí pouze zkoumat, zda taková opatření mohou vést ke jmenování osoby, která je nejlepší co do způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti.
I když tedy hierarchie zavedená čl. 29 odst. 1 služebního řádu vyžaduje, aby orgán oprávněný ke jmenování zkoumal co nejpečlivěji možnosti povýšení nebo převedení před tím, nežli přistoupí k následující fázi, nebrání tato hierarchie orgánu v tom, aby při tomto zkoumání vzal rovněž v úvahu možnost získání nejlepších kandidátů jinými postupy. Z toho vyplývá, že orgán oprávněný ke jmenování může přistoupit k další fázi výběrového řízení i v případě, že existuje jeden či více kandidátů splňujících všechny podmínky a požadavky stanovené v oznámení o volném pracovním místě.
Proto pokud na základě zkoumání možností převedení orgán oprávněný ke jmenování usoudí, že určití úředníci mohou obsadit uvolněná pracovní místa, nebo naopak že žádný z úředníků nemůže takové místo zastávat, nelze orgánu oprávněnému ke jmenování zakázat, aby z těchto úředníků přijal za účelem obsadit příslušné pracovní místo ty, kteří uspěli v otevřeném výběrovém řízení. Účast a zapsání takových úředníků na seznam kandidátů vhodných pro přijetí může potvrdit či dokonce odhalit, že tito kandidáti jsou nejlepšími kandidáty na obsazení volných pracovních míst. Orgán oprávněný ke jmenování též může, s ohledem na svou širokou posuzovací pravomoc, potvrdit své hodnocení nebo pozměnit své původním hodnocení těchto úředníků a jmenovat je na uvolněná pracovní místa, nikoliv prostřednictvím převedení, nýbrž na základě výběrového řízení. Toto nové jmenování zahrnuje ukončení původního jmenování nabytím účinnosti jmenování nového.
(viz body 91 až 93)
Odkazy: Soudní dvůr, 31. března 1965, Ley v. Komise, 12/64 a 29/64, Recueil, s. 143, 161; Soudní dvůr, 14. července 1983, Mogensen a další v. Komise, 10/82, Recueil, s. 2397, bod 10; Soudní dvůr, 13. července 2000, Parlament v. Richard, C‑174/99 P, Recueil, s. I‑6189, body 38 až 40; Soud, 23. dubna 2002, Campolargo v. Komise, T‑372/00, Recueil FP, s. I‑A‑49 a II‑223, body 93 až 95; Soud, 17. října 2002, Cocchi a Hainz v. Komise, T‑330/00 a T‑114/01, Recueil FP, s. I‑A‑193 a II‑987, bod 38
5. Povinnost řádné péče administrativy ve vztahu ke svým zaměstnancům je odrazem rovnováhy mezi vzájemnými právy a povinnostmi nastolené ve vztazích mezi orgánem veřejné správy a zaměstnanci veřejné správy. Požadavky povinnosti řádné péče však nemohou zabránit orgánu oprávněnému ke jmenování, aby přijal opatření, jež považuje za nutná v zájmu služby, protože obsazení každého pracovního místa se musí zakládat především na zájmu služby.
Dodržování povinnosti řádné péče při přijímání tak musí být posuzována s ohledem na zájem služby, který představuje prvořadý prvek, jenž musí být orgánem vzat v úvahu při obsazování pracovního místa. Orgán nicméně disponuje širokou posuzovací pravomocí při určování zájmu služby a soudní přezkum se omezuje na ověření toho, zda zůstala v rozumných mezích a zda nepoužil svou posuzovací pravomoc zjevně nesprávným způsobem.
Tím, že do výběrového řízení připustil a zapsal na seznam vhodných uchazečů úředníky, kteří již zastávají pracovní místo a jsou jmenováni do platové třídy uvedené v oznámení o výběrovém řízení, se orgán – přesněji orgán oprávněný ke jmenování, pokud jde o přijetí oznámení o výběrovém řízení, a výběrové komise, pokud jde o naplnění tohoto oznámení – držel v těchto mezích a nepoužil svou posuzovací pravomoc zjevně nesprávně.
(viz body 98, 103, 105 a 106)
Odkazy: Soudní dvůr, 4. února 1987, Maurissen v. Účetní dvůr, 417/85, Recueil, s. 551, bod 12; Soudní dvůr, 29. června 1994, Klinke v. Soudní dvůr, C‑298/93 P, Recueil, s. I‑3009, bod 38; Soud, 16. prosince 1993, Turner v. Komise, T‑80/92, Recueil, s. II‑1465, bod 77; Soud, 15. února 1996, Ryan-Sheridan v. FEACVT, T‑589/93, Recueil FP, s. I‑A‑27 a II‑77, bod 132; Soud, 28. května 1998, W v. Komise, T‑78/96 a T‑170/96, Recueil FP, s. I‑A‑239 a II‑745, bod 116; Soud, 6. července 1999, Séché v. Komise, T‑112/96 a T‑115/96, Recueil FP, s. I‑A‑115 a II‑623, bod 267; Soud, 12. prosince 2000, Dejaiffe v. OHIM, T‑223/99, Recueil FP, s. I‑A‑277 a II‑1267, bod 53; výše uvedený rozsudek Cocchi a Hainz v. Komise, bod 89; Soud, 26. listopadu 2002, Cwik v. Komise, T‑103/01, Recueil FP, s. I‑A‑229 a II‑1137, bod 52; Soud, 24. listopadu 2005, Marcuccio v. Komise, T‑236/02, Sb. VS s. I‑A‑365 a II‑1621, bod 129
6. Zásada rovného zacházení představuje základní zásadu práva Společenství, komise má proto povinnost striktně dbát na její dodržování mezi uchazeči v průběhu výběrového řízení. I když výběrová komise má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o způsob a podrobný obsah zkoušek, přísluší soudům Společenství, aby vykonávaly svůj přezkum v rozsahu nezbytném pro zajištění rovného zacházení s uchazeči a objektivity výběru uchazečů provedeného komisí.
Jakákoliv zkouška obecně zahrnuje inherentní riziko nerovného zacházení s ohledem na omezený počet otázek položených v průběhu zkoušky k určitému tématu. Bylo proto uznáno, že porušení zásady rovného zacházení lze konstatovat pouze tehdy, pokud komise při volbě zkoušek neomezila riziko nerovných příležitostí, které je obecně vlastní všem zkouškám.
Znalost určitého dokumentu, kterou někteří uchazeči mohli získat při své práci u orgánu Společenství neznamená, že byli neoprávněně zvýhodnění rozhodnutím výběrové komise použít tento dokument jako základ pro otázky písemné zkoušky výběrového řízení. Skutečnost, že volba dokumentu poskytne určitým uchazečům zvýhodnění, je totiž obecně inherentní všem zkouškám. Krom toho text tohoto dokumentu byl dostupný před a v průběhu předmětné písemné zkoušky.
(viz body 132, 133 a 164)
Odkazy: Soudní dvůr, 8. března 1988, Sergio a další v. Komise, 64/86, 71/86 až 73/86 a 78/86, Recueil, s. 1399, bod 27; Soud, 17. března 1994, Hoyer v. Komise, T‑43/91, Recueil FP, s. I‑A‑91 a II‑297, bod 47; Soud, 17. března 1994, Smets v. Komise, T‑44/91, Recueil FP, s. I‑A‑97 a II‑319, bod 46; Soud, 25. května 2000, Elkaïm Mazuel v. Komise, T‑173/99, Recueil FP, s. I‑A‑101 a II‑433, body 87 a 90
7. Zachování co možná nejstabilnějšího složení výběrové komise v průběhu zkoušek je požadováno pro zaručení soudržného použití hodnotících kritérií. Tato soudržnost umožní zajistit objektivitu a rovné zacházení s uchazeči v průběhu zkoušek. S ohledem na význam zásady rovného zacházení ve výběrových řízeních, může být nedodržení stability jejího složení výběrovou komisí kvalifikováno jako porušení podstatných formálních náležitostí. V důsledku toho rozhodnutí postižené takovouto vadou musí být zrušeno, aniž by dotčená osoba musela prokázat konkrétní nepříznivý účinek na svá subjektivní práva nebo prokázat, že výsledek výběrového řízení mohl být jiný, pokud by byly dodrženy dotčené podstatné formální náležitosti.
(viz bod 202)
Odkazy: Soud, 10. listopadu 2004, Vonier v. Komise, T‑165/03, Sb. VS s. I‑A‑343 a II‑1575, bod 39 a citovaná judikatura
8. Současná přítomnost řádných členů a jejich zástupců výběrové komise u ústních zkoušek nečiní jednání a složení výběrové komise protiprávním, pokud bylo zachováno zastoupení požadované čl. 3 prvním pododstavcem přílohy III služebního řádu a pokud si členové výběrové komise, kteří mají rozhodující hlas, zachovávají kontrolu nad prováděnými úkony a vyhradí si posuzovací a rozhodovací pravomoc. Současná přítomnost zástupce předsedy a předsedy komise proto nemá za následek protiprávnost činnosti a složení komise, neboť za takových okolností neměl zástupce předsedy rozhodující hlas.
(viz body 210 a 255)
Odkazy: Soud, 13. září 2005, Pantoulis v. Komise, T‑290/03, Sb. VS s. I‑A‑241 a II‑1123, body 77 a 78
9. Podle článku 14 služebního řádu se o střet zájmů jedná pouze za situace, kdy je úředník při plnění svých povinností vyzván, aby rozhodl v záležitosti, na které nebo na výsledku které má takový osobní zájem, který by ohrozil jeho nezávislost. Při posuzování nebezpečí střetu zájmů však nemůže existence profesních vztahů mezi úředníkem a třetí osobou v zásadě znamenat, že nezávislost úředníka je nebo se jeví ohrožena, je-li úředník vyzván, aby rozhodl v záležitosti, na níž se třetí osoba podílí.
V důsledku toho účast člena výběrové komise na hodnocení uchazeče, který pracuje nebo pracoval ve stejném útvaru, nebo stejném ředitelství, samo o sobě nevede k tomu, že by tento člen rozhodoval v záležitosti, na které nebo na výsledku které má takový osobní zájem, který by ohrozil jeho nezávislost.
(viz body 223 a 224)
Odkazy: Soud, 11. září 2002, Willeme v. Komise, T‑89/01, Recueil FP, s. I‑A‑153 a II‑803, bod 58; Soud, 3. února 2005, Mancini v. Komise, T‑137/03, Sb. VS s. I‑A‑7 a II‑27, bod 33; Soud, 12. července 2005, De Bry v. Komise, T‑157/04, Sb. VS s. I‑A‑199 a II‑901, bod 35
10. Zásada nestrannosti výběrové komise tak vyžaduje, aby se člen komise zdržel hodnocení, pokud mezi ním a uchazečem existuje přímá vazba. Nestrannost komise je zaručena, pokud se člen komise přítomný při ústní zkoušce uchazečů, které zná, zdrží veškerých zásahů do pohovoru a hodnocení takových uchazečů, přičemž výběrová komise při srovnávací zkoušce všech kandidátů musí být nutně složena ze tří členů – mimo tohoto „pasivního“ člena – kteří nemají k uchazeči žádnou přímou vazbu.
(viz body 228 a 229)
Odkazy: Soud, 5. dubna 2005, Christensen v. Komise, T‑336/02, Sb. VS s. I‑A‑75 a II‑341, bod 53
11. Podle zásady řádné péče a zásady rovného zacházení přísluší orgánům Společenství, aby zajistily všem uchazečům pokojný a řádný průběh zkoušek. Nicméně nesrovnalost, k níž došlo v průběhu zkoušek výběrového řízení má vliv na legalitu uvedených zkoušek pouze tehdy, pokud je taková nesrovnalost závažné povahy nebo pokud žalobce prokáže, že takové narušení mohlo zkreslit výsledky zkoušek. Naopak v případě podstatné nesrovnalosti je na žalovaném orgánu, aby prokázal, že takové narušení nemá dopad na výsledky zkoušek.
V tomto ohledu nestejná délka porad komise ohledně různých kandidátů neznamená porušení zásady zákazu diskriminace a nepředstavuje tak nesrovnalost, vzhledem k tomu, že délka porady není ukazatelem efektivity nebo kvality takové porady.
(viz body 244 a 250)
Odkazy: Soud, 11. února 1999, Jiménez v. OHIM, T‑200/97, Recueil FP, s. I‑A‑19 a II‑73, bod 55; Soud, 24. dubna 2001, Torre a další v. Komise, T‑159/98, Recueil FP, s. I‑A‑83 a II‑395, bod 47; Soud, 7. února 2002, Felix v. Komise, T‑193/00, Recueil FP, s. I‑A‑23 a II‑101, bod 46
12. Závěry, které učiní komise při hodnocení znalostí a způsobilosti kandidátů jsou projevem hodnotového soudu ohledně výkonu každého uchazeče při zkouškách a jsou součástí široké posuzovací pravomoci výběrové komise. Nemohou podléhat přezkoumání soudem Společenství, ledaže by byl zjevně porušen jednací řád výběrové komise. Soudu Společenství totiž nepřísluší, aby nahrazoval vlastním posouzením posouzení výběrové komise. Pokud se tak žalobce v rámci žaloby na neplatnost rozhodnutí výběrové komise o tom, že kandidát u vylučovacích zkoušek neuspěl, nedovolává porušení jednacího řádu výběrové komise nebo takové porušení nepodloží důkazem, je opodstatněnost závěru výběrové komise z přezkumu soudu Společenství vyloučena.
Ze zásady uvedené v článku 27 služebního řádu, podle které má výběr zaměstnanců orgánu zajistit úředníky s nejvyšší způsobilostí, vyplývá že všichni uchazeči, kterým budou kladeny otázky, na které existuje pouze jedna správná a přesná odpověď, musí být komisí vybíráni na základě přesnosti jejich odpovědí. Toto pravidlo nemá vliv na prostor pro uvážení, který má každá výběrová komise. Pokud totiž na položenou otázku existuje jako jediná správná odpověď pouze jednoduchá a přesná odpověď, nemá komise při určování toho, zda je odpověď uchazeče na tuto otázku správná či chybná, žádný prostor pro uvážení.
Z tohoto pravidla vyplývá, že nepřesné opravy, které při ústní zkoušce výběrového řízení uvedli někteří členové komise v reakci na odpovědi uchazeče, jimiž odpovídal na otázky, které mohly mít jen jedinou správnou odpověď, jsou porušením pravidel, kterými se řídí činnost komise.
(viz body 274 až 278)
Odkazy: Soud, 1. prosince 1994, Michaël-Chiou v. Komise, T‑46/93, Recueil FP, s. I‑A‑297 a II‑929, body 48 a 49; Soud, 14. července 2000, Teixeira Neves v. Soudní dvůr, T‑146/99, Recueil FP, s. I‑A‑159 a II‑731, bod 41; Soud, 25. června 2003, Pyres v. Komise, T‑72/01, Recueil FP, s. I‑A‑169 a II‑861, bod 30; Soud, 9. listopadu 2004, Vega Rodríguez v. Komise, T‑285/02 a T‑395/02, Sb. VS s. I‑A‑333 a II‑1527, body 35 až 45; Soud, 26. ledna 2005, Roccato v. Komise, T‑267/03, Sb. VS s. I‑A‑1 a II‑1, bod 42