Věc T‑396/09

Vereniging Milieudefensie a

Stichting Stop Luchtverontreiniging Utrecht

v.

Evropská komise

„Životní prostředí – Nařízení (ES) č. 1367/2006 – Povinnost členských států chránit a zlepšovat kvalitu vnějšího ovzduší – Dočasná výjimka udělená členskému státu – Žádost o vnitřní přezkum – Odmítnutí – Individuálně určené opatření – Platnost – Aarhuská úmluva“

Shrnutí rozsudku

1.      Žaloba na neplatnost – Pravomoc unijního soudu – Návrhová žádání směřující k uložení příkazu orgánu – Nepřípustnost

(Články 263 SFEU a 266 SFEU)

2.      Akty orgánů – Rozhodnutí Komise, jímž je členskému státu udělena dočasná výjimka – Obecně závazný akt – Neexistence správního aktu, který může být předmětem žádosti o vnitřní přezkum podle nařízení č. 1367/2006

[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1367/2006, čl. 2 odst. 1 písm. g) a čl. 10 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50, čl. 22 odst. 4]

3.      Mezinárodní dohody – Unijní dohody – Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva) – Účinky – Přednost před akty unijního sekundárního práva – Posouzení platnosti ustanovení nařízení č. 1367/2006 s ohledem na tuto úmluvu – Podmínky

(Článek 300 odst. 7 ES; Aarhuská úmluva; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1367/2006)

4.      Mezinárodní dohody – Unijní dohody – Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva) – Omezení možnosti přezkumu ustanovením nařízení č. 1367/2006 pouze na individuálně určené akty – Neplatnost s ohledem na úmluvu

[Aarhuská úmluva, čl. 9 odst. 3; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1367/2006, čl. 2 odst. 1 písm. g) a čl. 10 odst. 1]

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 18)

2.      Rozhodnutí Komise, jímž je členskému státu udělena dočasná výjimka z povinností stanovených směrnicí 2008/50 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu, není individuálně určeným opatřením a nelze jej kvalifikovat jako správní akt ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. g) nařízení č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství. Toto rozhodnutí tudíž nemůže být předmětem žádosti o vnitřní přezkum na základě čl. 10 odst. 1 tohoto nařízení.

K určení povahy aktu je totiž třeba zohlednit především jeho předmět a obsah. Rozhodnutí, které je určeno členskému státu, je tedy obecně závazné, pokud se použije na objektivně vymezené situace a má právní účinky vůči kategoriím osob, které jsou vymezeny obecně a abstraktně.

Kromě toho omezení nebo výjimky, které se svou povahou vztahují k vymezení času nebo které mají územní působnost, obsažené v určitém textu, tvoří nedílnou součást celkových ustanovení, v nichž jsou obsaženy, a přispívají tak, s výjimkou případu zneužití pravomoci, k jejich obecné povaze.

Výjimky z obecného režimu, které představují potvrzující rozhodnutí přijatá Komisí na základě ustanovení směrnice, se konečně podílejí na obecné povaze této směrnice, jelikož jsou abstraktně určeny neurčitým kategoriím osob a uplatňují se na objektivně vymezené situace.

(viz body 26–28, 34, 41)

3.      Unijní orgány jsou vázány Aarhuskou úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, která má přednost před akty sekundárního práva Společenství. Z toho plyne, že platnost nařízení č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy na orgány a subjekty Společenství může být dotčena z důvodu jeho neslučitelnosti s touto úmluvou.

V případě, kdy Společenství zamýšlelo splnit zvláštní povinnost, k jejímuž splnění se zavázalo v rámci mezinárodní dohody, nebo v případě, že akt výslovně odkazuje na konkrétní ustanovení této dohody, přísluší unijnímu soudu přezkoumat legalitu dotčeného aktu s ohledem na pravidla této dohody.

Unijní soud tak musí mít možnost přezkoumat legalitu nařízení s ohledem na mezinárodní smlouvu, aniž by předtím ověřoval, zda tomu nebrání povaha a systematika mezinárodní smlouvy a zda se ustanovení této smlouvy jeví z hlediska svého obsahu jako bezpodmínečná a dostatečně přesná, pokud je cílem tohoto nařízení splnění povinnosti, kterou unijním orgánům ukládá tato mezinárodní smlouva.

(viz body 52–54)

4.      Článek 10 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství, v rozsahu, v němž pojem „akty, které mohou být napadeny“, uvedený v čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy, omezuje pouze na správní akty, které jsou v čl. 2 odst. 1 písm. g) téhož nařízení definovány jako individuálně určená opatření, není slučitelný s čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy.

(viz bod 69)