ROZSUDEK SOUDU (druhého senátu)

12. prosince 2007(*)

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody v odvětví vitaminových výrobků – Cholinchlorid (vitamin B 4) – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru – Pokuty – Odrazující účinek – Opakování protiprávního jednání – Spolupráce během správního řízení – Jednotné a trvající protiprávní jednání“

Ve spojených věcech T‑101/05 a T‑111/05,

BASF AG, se sídlem v Ludwigshafenu (Německo), zastoupená N. Levym, barrister, J. Temple-Langem, solicitor, a C. Feddersenem, advokátem,

žalobkyně ve věci T‑101/05,

UCB SA, se sídlem v Bruselu (Belgie), zastoupená J. Bourgeoisem, J.‑F. Bellisem a M. Favartem, advokáty,

žalobkyně ve věci T‑111/05,

proti

Komisi Evropských společenství, zastoupené ve věci T‑101/05 A. Whelanem a F. Amatem, a ve věci T‑111/05 původně O. Beynet a M. Amatem, poté X. Lewisem a M. Amatem, jako zmocněnci,

žalované,

jejichž předmětem je návrh na zrušení nebo snížení pokut uložených žalobkyním rozhodnutím Komise 2005/566/ES ze dne 9. prosince 2004 o řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/E-2/37.553 – cholinchlorid) (shrnutí v Úř. věst. L 190, s. 22),

SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (druhý senát),

ve složení A. W. H. Meij, zastupující předseda, N. J. Forwood a S. Papasavvas, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: C. Kantza, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 13. února 2007,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu a napadené rozhodnutí

1        Rozhodnutím 2005/566/ES ze dne 9. prosince 2004 o řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/E-2/37.553 – cholinchlorid) (shrnutí v Úř. věst. L 190, s. 22, dále jen „rozhodnutí“) Komise konstatovala, že několik podniků porušilo čl. 81 odst. 1 ES a článek 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) tím, že se účastnily souboru dohod a jednání ve vzájemné shodě sestávajících ze stanovování cen, rozdělování trhů a úkonů ve vzájemné shodě vůči soutěžitelům v odvětví cholinchloridu v EHP (článek 1 rozhodnutí).

2        Ohledně dotčeného výrobku Komise upřesňuje, že cholinchlorid patří do skupiny ve vodě rozpustných vitaminů B komplex (vitamin B 4). Používá se zejména v průmyslu výživy zvířat (drůbeže a prasat), jako potravinový doplněk. Na trh je uváděn buď jako 70 % vodní roztok, nebo v prášku, který obsahuje 50 až 60 % nosné látky, buď dehydratovaných obilovin či oxidu křemičitého. Ta část cholinchloridu, která není použita jako potravinový doplněk pro zvířata, je rafinována za účelem získání výrobku s vyšším stupněm čistoty (farmaceutické kvality). Kromě výrobců trh cholinchloridu zahrnuje jednak zpracovatele, jež od výrobců odebírají výrobek v tekuté formě a přeměňují jej na cholinchlorid s nosnou látkou, buď na účet výrobce či na vlastní účet, a jednak distributory.

3        Z bodu 3 odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že Komise zahájila šetření v odvětví cholinchloridu na světové úrovni poté, co v dubnu 1999 obdržela žádost o uplatnění shovívavosti od amerického výrobce Bioproducts. Šetření se týkalo období od roku 1992 do konce roku 1998. V bodě 45 odůvodnění rozhodnutí Komise uvádí, že kanadský výrobce Chinook ji ve věci dotčené kartelové dohody kontaktoval již 25. listopadu a 3. a 16. prosince 1998, ale že v té době nezahájila šetření.

4        Pokud jde o EHP, byla podle bodu 64 odůvodnění rozhodnutí dotčená kartelová dohoda zavedena na dvou různých úrovních, které však byly úzce spojeny: na světové úrovni a na evropské úrovni. Na světové úrovni se protisoutěžní činnosti (přímo či nepřímo) od června roku 1992 do dubna roku 1994 účastnili výrobci Bioproducts (Spojené státy), Chinook (Kanada), Chinook Group Limited (Kanada), DuCoa (Spojené státy), pět společností skupiny Akzo Nobel (Nizozemsko), a žalobkyně. Cílem uvedených činností bylo v podstatě světové zvýšení cen, zejména v EHP, a kontrola zpracovatelů, zejména v EHP, za účelem zajištění, aby posledně uvedení neohrozili dohodnutá zvýšení cen, jakož i rozdělit světové trhy prostřednictvím odchodu severoamerických výrobců z evropského trhu výměnou za odchod evropských výrobců ze severoamerického trhu. Komise identifikovala devět setkání kartelové dohody na světové úrovni, od června roku 1992 (v Mexico, Mexiko) do dubna roku 1994 (v Johor Bahru, Malajsie). Nejdůležitějším setkáním bylo setkání konané v Ludwigshafenu (Německo) v listopadu roku 1992.

5        Setkání, kterým byla vytvořena kartelová dohoda na evropské úrovni, jež trvala od března roku 1994 do října roku 1998, se účastnili pouze evropští výrobci (BASF AG, UCB SA a pět společností skupiny Akzo Nobel). Komise identifikovala patnáct souvisejících setkání od března roku 1994 (v Schoten, Belgie) do října roku 1998 (v Bruselu, Belgie, či v Cáchách, Německo). Podle bodu 65 odůvodnění rozhodnutí sloužila uvedená setkání k pokračování v dohodě uzavřené na světové úrovni. Měla za cíl pravidelné zvyšování cen v celém EHP, spolu s rozdělením trhů a přidělením jednotlivých zákazníků, jakož i kontrolou zpracovatelů v Evropě za účelem zajištění zvýšené úrovně cen.

6        Podle posouzení provedeného Komisí byla všechna světová a evropská opatření, pokud jde o EHP, součástí globálního projektu, jež určoval hlavní směry jednání účastníků kartelové dohody a omezoval jejich individuální obchodní chování s cílem dosáhnout jediného protisoutěžního hospodářského cíle, tedy narušení běžných podmínek hospodářské soutěže v EHP. Podle Komise je tedy třeba považovat opatření sjednaná na světové a evropské úrovni za jednotné komplexní a trvající protiprávní jednání týkající se EHP, kterého se severoameričtí výrobci účastnili v určité části dotčeného období a evropští výrobci po celou dobu dotčeného období.

7        Ohledně označení osob, kterým je rozhodnutí určeno, Komise v bodě 166 odůvodnění uvedeného rozhodnutí upřesnila, že pět společností skupiny Akzo Nobel (dále jen, společně „Akzo Nobel“), BASF, Bioproducts, Chinook, DuCoa a UCB musejí nést odpovědnost za protiprávní jednání. Naopak rozhodnutí není určeno Ertisa, španělské společnosti držící 50 % španělského trhu, neboť Komise měla v bodě 178 odůvodnění za to, že důkazy byly celkově nedostačující pro založení její odpovědnosti za vytýkané skutečnosti.

8        V článku 3 rozhodnutí Komise uložila podnikům, kterým bylo rozhodnutí určeno, okamžitě ukončit protiprávní jednání uvedené v článku 1 v rozsahu, v jakém tak dosud neučinily, a napříště se zdržet zjištěných protiprávních úkonů či protiprávního chování, jakož i jakýchkoli opatření se stejným či rovnocenným cílem či účinkem.

9        Ohledně uložení pokut měla Komise za to, že severoameričtí výrobci (Bioproducts, Chinook a DuCoa) ukončili svoji účast na protiprávním jednání nejpozději dne 20. dubna 1994, kdy opustili setkání v Johor Bahru (viz bod 4 výše). Podle bodu 165 odůvodnění rozhodnutí Komise neměla k dispozici důkazy o existenci dalších setkání či kontaktů, kterých by se severoameričtí výrobci účastnili, a jejichž prostřednictvím by stanovovali ceny pro EHP či potvrdili svůj původní závazek nevyvážet do Evropy. Vzhledem k tomu, že první úkon Komise ve vztahu k tomuto protiprávnímu jednání je datován 26. května 1999, tedy více než pět let po ukončení účasti severoamerických výrobců, Komise v souladu s článkem 1 nařízení Rady (EHS) č. 2988/74 ze dne 26. listopadu 1974 o promlčení v záležitostech stíhání a výkonu práva v oblasti dopravy a hospodářské soutěže v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. L 319, s. 1; Zvl. vyd. 07/01, s. 61) a s článkem 25 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) uvedeným výrobcům neuložila žádnou pokutu.

10      Naopak vzhledem k tomu, že účast evropských výrobců trvala až do 30. září 1998, Komise jim uložila pokuty v celkové výši 66,34 milionů eur.

11      Výše pokut byla stanovena Komisí na základě jejích pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle s čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3, dále jen „pokyny“), jakož i jejího sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod (Úř. věst. 1996, C 207, s. 4, dále jen „sdělení o spolupráci z roku 1996“).

12      V bodě 187 odůvodnění rozhodnutí Komise uvedla obecná kritéria, na základě kterých určila výši pokut. Vyjádřila svůj úmysl zohlednit veškeré okolnosti projednávané věci, zejména závažnost a délku trvání protiprávního jednání, učinit pokutu dostatečně odrazující, posoudit případ od případu úlohu jednotlivých podniků, jež se účastnily protiprávního jednání, zohlednit zejména možné přitěžující či polehčující okolnosti a případně uplatnit sdělení o spolupráci.

13      Ohledně závažnosti protiprávního jednání Komise zohlednila jeho povahu (stanovení cen, rozdělení trhů, rozdělení zákazníků, jednání ve vzájemné shodě proti soutěžitelům), konkrétní dopad protiprávního jednání na trh způsobený jeho uskutečněním, jakož i velikost dotčeného zeměpisného trhu (celý EHP), aby dospěla k závěru, že podniky, kterým bylo určeno rozhodnutí, se dopustily velmi závažného porušení čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP (body 190 až 198 odůvodnění rozhodnutí). Takový stupeň závažnosti odůvodňuje podle pokynů uložení pokuty přesahující 20 milionů eur. Nicméně Komise v bodě 199 odůvodnění rozhodnutí uvedla, že zohlednila relativně nízkou hodnotu trhu cholinchloridu v EHP (52,6 milionů eur v roce 1997, posledním celém roce protiprávního jednání).

14      Za účelem určení výchozí částky pokut Komise oznámila, že za účelem zohlednění rozdílů mezi jejich skutečnými hospodářskými schopnostmi vážně narušit hospodářskou soutěž přistoupí k rozdílnému zacházení s dotčenými společnostmi. S ohledem na skutečnost, že protiprávní jednání bylo zahájeno na světové úrovni s účastí severoamerických společností, jež zejména souhlasily s odchodem z evropského trhu, měla Komise za to, že je třeba vycházet ze světových tržních podílů podniků, které se protiprávního jednání účastnily, pro určení významu každého z nich (body 200 a 201 odůvodnění rozhodnutí).

15      Na základě světových podílů na trhu v roce 1997 Komise zařadila Chinook do první kategorie s podílem na trhu ve výši 19,3 %, DuCoa do druhé kategorie s podílem na trhu ve výši 16,3 %, UCB, Bioproducts a Akzo Nobel do třetí kategorie s podíly na trhu ve výši 13,4 %, 12,2 % a 12 %, a BASF do čtvrté kategorie s podílem na trhu ve výši 9,1 %. Na základě tohoto zařazení byly výchozí částky stanoveny ve výši 12,9 milionů eur pro UCB a 9,4 milionů eur pro BASF. Tyto výchozí částky byly vypočteny na základě výchozí částky pro první kategorii ve výši 20 milionů eur (body 201 a 202 odůvodnění rozhodnutí).

16      Za účelem zajištění dostatečně odrazujícího účinku Komise s ohledem na obrat žalobkyň v roce 2003 (3 miliardy eur pro UCB a 33,4 miliardy eur pro BASF), vynásobila výchozí částku pokuty BASF koeficientem 2 (bod 203 odůvodnění rozhodnutí).

17      Dále Komise zvýšila jednotlivým žalobkyním výchozí částku, jak byla stanovena po použití odrazujícího koeficientu, o 10 % za každý celý rok protiprávního jednání a o 5 % za každé další období trvající šest či více měsíců, ale méně než jeden rok. Vzhledem k tomu, že protiprávní jednání trvalo přinejmenším pět let a jedenáct měsíců (od 13. října 1992 do 30. září 1998), Komise zvýšila výchozí částky o 55 %. Základní částky uložených pokut tedy byly stanoveny ve výši 29,14 milionů eur pro BASF a ve výši 20 milionů eur pro UCB (body 206 a 207 odůvodnění rozhodnutí).

18      Proti BASF byla uplatněna přitěžující okolnost z důvodu opakování protiprávního jednání, neboť již dvakrát jí bylo určeno rozhodnutí zakazující tentýž druh protisoutěžního jednání. Jde o rozhodnutí Komise 69/243/EHS ze dne 24. července 1969 o řízení podle článku [81 ES] (IV/26.267 – Barviva) (Úř. věst. L 195, s. 11) a o rozhodnutí Komise 94/599/ES ze dne 27. července 1994 o řízení podle článku [81 ES] (IV/31.865 – PVC) (Úř. věst. L 239, s. 14). Tato okolnost měla za následek zvýšení základní částky pokuty uložené BASF o 50 %, čímž dosáhla výše 43,71 milionů eur (body 208 a 219 odůvodnění rozhodnutí).

19      Po zamítnutí řady argumentů, předložených žalobkyněmi jako polehčující okolnosti, vycházejících z raného ukončení protiprávního jednání, neuplatnění dohod, dlouhého trvání vyšetřování, krizové situace v odvětví a přijetí disciplinárních opatření vůči zaměstnancům, kteří se na protiprávním jednání podíleli, s cílem zavést program slučitelnosti s pravidly hospodářské soutěže, Komise snížila pokutu uloženou UCB z důvodu účinné spolupráce nad rámec sdělení o spolupráci z roku 1996. Konkrétněji, byla to právě UCB, kdo dne 26. července 1999 informoval Komisi o existenci protiprávního jednání na evropské úrovni a oznámil devět setkání, která se uskutečnila od března 1994 do října 1998, zatímco Komise měla informace pouze o světové úrovni kartelové dohody. Na základě této skutečnosti byla základní částka pokuty snížena o 25,8 %, čímž dosáhla výše 14,84 milionů eur (body 218 a 219 odůvodnění rozhodnutí).

20      Ohledně uplatnění sdělení o spolupráci z roku 1996 Komise v bodě 220 odůvodnění rozhodnutí upřesňuje, že všechny žalobkyně s ní v jednotlivých etapách řízení spolupracovaly.

21      V odpovědi na žádost o informace ze dne 26. května 1999 BASF (první ze tří evropských výrobců, který dobrovolně sdělil důkazy) dne 15. června 1999 předložila zprávu, jejíž část G se týkala cholinchloridu. Avšak vzhledem k tomu, že položené otázky se uvedeného výrobku netýkaly, Komise v bodě 221 odůvodnění rozhodnutí dospěla k závěru, že oddíl G uvedené zprávy musí být kvalifikován jako dobrovolné poskytnutí důkazů ve smyslu bodu D sdělení o spolupráci z roku 1996. Je tomu tak i v případě dokumentů předložených BASF dne 23. června 1999, jež obsahovaly informace ohledně setkání v Ludwigshafenu (bod 221 odůvodnění rozhodnutí).

22      Ohledně posouzení hodnoty uvedených informací Komise zdůrazňuje, že důkazy dříve poskytnuté Chinook a Bioproducts byly samy o sobě zjevně dostačující, aby byly určujícími důkazy ve smyslu bodu B sdělení o spolupráci z roku 1996. Byly to totiž důkazy poskytnuté Bioproducts dne 7. května 1999, na jejichž základě Komise dne 22. června 1999 poslala žádost o informace týkající se zvláště cholinchloridu. Nicméně oddíl G zprávy BASF mohl, bez ohledu na svou omezenou hodnotu s ohledem na již dostupné informace, být považován za důkaz potvrzující protiprávní jednání na světové úrovni ve smyslu bodu D sdělení o spolupráci z roku 1996. Ohledně evropských dohod Komise zdůrazňuje, že BASF se omezila na prohlášení, že navzdory snahám evropských výrobců k uzavření či uplatnění žádné účinné dohody nedošlo. Pokud jde o sdělení BASF ze dne 16. července 1999, neobsahuje poznatky přispívající k potvrzení protiprávního jednání, a v každém případě je odpovědí na žádost o informace ze dne 22. června 1999. Pokud jde o zbývající, Komise uvádí, že sdělení BASF ze dne 4. listopadu 2002, v odpovědi na žádost o informace ze dne 30. srpna 2002, odkrylo pouze informace omezené hodnoty o dvou setkáních. Krom toho BASF po obdržení oznámení námitek informovala Komisi, že nezpochybňuje věcnou správnost skutkových zjištění. Na základě těchto skutečností Komise poskytla BASF snížení o 20 % pokuty, která by jí jinak byla uložena (body 221 až 226 odůvodnění rozhodnutí).

23      Ohledně UCB Komise uznala, že informace poskytnuté dne 26. července 1999 (viz bod 19 výše) představují významné věcné přispění k prokázání protiprávního jednání na evropské úrovni, i když nebyl předložen žádný dokument z období 1995 až 1998. Naproti tomu Komise neměla za to, že doplňující sdělení ze dne 21. září 1999 má obdobný význam. Mimoto zpochybnění účasti na světové úrovni kartelové dohody vedlo Komisi k zamítnutí snížení za nezpochybnění věcné správnosti skutkových zjištění. Z uvedených důvodů Komise udělila UCB na základě bodu D sdělení o spolupráci z roku 1996 snížení o 30 % pokuty, která by jí jinak byla uložena (body 227 až 231 odůvodnění rozhodnutí).

24      Výsledkem tohoto řízení byly pokuty uložené žalobkyním, stanovené takto:

–        34,97 milionů eur pro BASF;

–        10,38 milionů eur pro UCB.

 Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

25      Návrhy došlými kanceláři Soudu dne 25. února 2005 (věc T‑111/05, UCB v. Komise) a 1. března 2005 (věc T‑101/05, BASF v. Komise) podaly žalobkyně projednávané žaloby.

26      Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 2. března 2005 (zapsaný do rejstříku pod číslem T‑112/05) podala Akzo Nobel, které bylo rozhodnutí rovněž určeno, žalobu proti uvedenému rozhodnutí.

27      Dopisem ze dne 25. července 2006, zaslaným v odpověď na písemnou otázku, BASF informovala Soud o zpětvzetí prvního a sedmého žalobního důvodu.

28      Usnesením ze dne 7. září 2006 předseda druhého senátu Soudu po vyslechnutí účastnic řízení rozhodl o spojení věcí T‑101/05, T‑111/05, jakož i věci T‑112/05, pro účely ústní části řízení a rozsudku, v souladu s článkem 50 jednacího řádu Soudu.

29      Na základě zprávy soudce zpravodaje Soud rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření položil účastnicím řízení písemnou otázku.

30      Po vyslechnutí účastnic řízení k tomuto bodu Soud rozhodl o oddělení věci T‑112/05 od věcí T‑101/05 a T‑111/05 pro účely rozsudku, v souladu s článkem 50 jednacího řádu.

31      Ve věci T‑101/05 BASF navrhuje, aby Soud:

–        zrušil nebo podstatně snížil pokutu uloženou rozhodnutím;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení a dalších nákladů vynaložených BASF ve vztahu k projednávané věci;

–        přijal jakékoliv opatření, které považuje za vhodné.

32      Ve věci T‑111/05 UCB navrhuje, aby Soud:

–        zrušil rozhodnutí, nebo v každém případě zrušil nebo podstatně snížil v něm uloženou pokutu;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

33      Komise navrhuje, aby Soud:

–        zamítl žalobu;

–        uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

1.     Úvodní poznámky

34      BASF uplatňuje pět žalobních důvodů zpochybňujících posouzení provedené Komisí, týkajících se zaprvé odrazujícího dosahu uložené pokuty, zadruhé zvýšení částky pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání, zatřetí její spolupráce během správního řízení, začtvrté celkového snížení, které jí mělo být uděleno nezávisle na sdělení o spolupráci z roku 1996 a zapáté kvalifikace dohod na světové a na evropské úrovni jako jednotného a trvajícího protiprávního jednání.

35      UCB předkládá tři žalobní důvody vycházející z nesprávné kvalifikace dohod na světové a na evropské úrovni jako jednotného a trvajícího protiprávního jednání, z nesprávného uplatnění sdělení o spolupráci z roku 1996 a podpůrně z porušení uvedeného sdělení, a to i v případě, že by Soud považoval dohody na světové a na evropské úrovni za jednotné a trvající protiprávní jednání.

36      Je třeba především přezkoumat čtyři první žalobní důvody BASF, poté posoudit opodstatněnost argumentů předložených na podporu společného žalobního důvodu týkajícího se jednotné a trvající povahy protiprávního jednání, a konečně analyzovat druhý a třetí žalobní důvod UCB.

2.     K prvnímu žalobnímu důvodu vznesenému BASF vycházejícímu z porušení nařízení č. 17 a č. 1/2003, jakož i pokynů, z důvodu zvýšení částky pokuty o 100 % za účelem odrazení

 Argumenty účastnic řízení

37      BASF ve své žalobě vznesla tři části žalobního důvodu proti zvýšení částky pokuty za účelem odrazení. Zaprvé bylo takové zvýšení v rozporu s nařízením Rady č. 17 ze dne 6. února 1962 Prvním nařízení, kterým se provádějí články [81 ES] a [82 ES] (Úř. věst. 1962 13, s. 204) a nařízením č. 1/2003, jakož i s legitimními očekáváními na základě pokynů. Zadruhé Komise nepřezkoumala, zda bylo zvýšení na uvedeném základě nezbytné s ohledem na chování BASF. Zatřetí bylo uvedené zvýšení neslučitelné s uplatněním sdělení o spolupráci z roku 1996.

38      V průběhu jednání BASF vzala zpět první a třetí část tohoto žalobního důvodu. V rámci druhé části uvádí, že Komise je před zvýšením pokuty za účelem odrazení povinna posoudit, zda je takové zvýšení ve vztahu k dotčenému podniku nezbytné, s ohledem na pravděpodobnost opakování protiprávního jednání z jeho strany. Rozměr společnosti není relevantním činitelem pro účely uvedeného posouzení. Naproti tomu další skutečnosti mohou naznačovat budoucí chování podniku. Velký podnik má menší potřebu být odrazen, například z důvodu jeho vystavení skupinovým žalobám či z důvodu případných následků dotýkajících se jeho hodnoty na burze. Potřeba odrazení by neměla být posuzována na základě celkového rozměru podniku, ale měla by se zakládat na jeho konkrétním postoji. Přitom Komise uvedené zvýšení odůvodnila jen odkazem na světový obrat BASF.

39      Vzhledem k tomu, že je to konečná částka pokuty, která umožní určit, zda je takové povahy, aby do budoucna odradila podnik od páchání protiprávního jednání, BASF tvrdí, že potřeba zvýšení pokuty za účelem odrazení musí být posuzována na konci výpočtu pokuty, a nikoli v předchozí fázi. Nadto takové zvýšení částky pokuty mělo být vysvětleno (v oznámení námitek a v rozhodnutí) odkazem na postoj jednotlivých společností. Mimoto Komise měla povinnost v okamžiku přijetí rozhodnutí zohlednit pokuty, které musel dotčený podnik zaplatit ve třetích zemích za podobné protiprávní jednání. BASF dodává, že Komise neprávem uložila zvýšení částky pokuty na základě činnosti na jiných, zcela nezávislých, trzích. BASF zdůrazňuje, že žádné dodatečné zvýšení za účelem odrazení nebylo v jejím případě třeba. Po vydání rozhodnutí Komise 2003/2/ES ze dne 21. listopadu 2001 o řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/E-1/37.512 – Vitaminy) (Úř. věst. L 6, s. 1), totiž BASF přijala bezprecedentní opatření, aby se žádné protiprávní jednání tohoto druhu v budoucnu neopakovalo, což vysvětlila ve své odpovědi na oznámení námitek. Její spolupráce během správního řízení, jakož i pokuty, které musela zaplatit ve třetích zemích v návaznosti na věc Vitaminy, svědčí o neexistenci jakékoli potřeby odrazení. Přitom rozhodnutí neobsahovalo skutečnosti, které by mohly argumentaci BASF vyvrátit.

40      Podle BASF, ačkoli Komise tvrdí, že odrazení je složkou závažnosti protiprávního jednání, a nikoli prvkem individuálního chování jednotlivých podniků, nevysvětluje však, proč uložila zvýšení pokut za účelem odrazení určitým podnikům spíše než jiným. BASF dodává, že vzhledem k historii a vzájemnému propojení mezi projednávanou věcí a věci Vitaminy, bod 39 výše, nemělo být rozhodnutí 2003/2 považováno za relevantní pro výpočet pokuty BASF nebo pro hodnocení otázky odrazení, neboť Komise nevysvětlila, proč se nezabývala celým kartelem v odvětví vitaminů v rámci jediného rozhodnutí.

41      BASF zdůrazňuje v odpovědi na argument Komise, podle kterého je presumpce neviny překážkou posuzování budoucího protiprávního jednání, že rozhodnou otázkou je, zda podnik, který s vědomím protiprávní povahy svého jednání přijal opatření proti jeho opakování, má potřebu dalšího odrazení. Tento přezkum nesouvisí s presumpcí neviny.

42      Komise zpochybňuje opodstatněnost tohoto žalobního důvodu.

 Závěry Soudu

43      Je třeba připomenout, že účelem sankcí upravených v článku 15 nařízení č. 17 a článku 23 nařízení č. 1/2003 je potlačovat protiprávní jednání, jakož i předcházet jejich opakování. Odrazení je tedy cílem pokuty (rozsudek Soudu ze dne 15. března 2006, BASF v. Komise, T‑15/02, Sb. rozh. s. II‑497, dále jen „rozsudek Vitaminy“, body 218 a 219).

44      Na tento cíl pokyny odkazují v bodě 1 A, podle kterého „bude […] nezbytné […] určit výši pokuty na úrovni, která zajistí její dostatečně odstrašující [odrazující] účinek“.

45      Krom toho odrazující dosah pokut je jednou ze skutečností, v závislosti na kterých musí být zjištěna závažnost protiprávních jednání (rozsudek Soudního dvora 17. července 1997, Ferriere Nord v. Komise, C‑219/95 P, Recueil, s. I‑4411, bod 33).

46      V projednávané věci je třeba uvést, že za účelem uplatnění vůči BASF zvýšení výchozí částky pokuty Komise neprovedla hodnocení pravděpodobnosti opakování protiprávního jednání ze strany BASF. Jak totiž vyplývá z bodu 203 odůvodnění rozhodnutí (viz bod 16 výše), zohlednila pouze velikost uvedeného podniku.

47      Je však třeba mít za to, že nedostatek hodnocení pravděpodobnosti opakování protiprávního jednání ze strany BASF se nijak nedotýká legality uvedeného zvýšení. Ustálená judikatura totiž uznala význam velikosti podniků jakožto prvek, který má být zohledněn v rámci stanovení výše pokuty. Tuto skutečnost lze použít jako ukazatel vlivu, jaký mohl dotyčný podnik vyvíjet na trh (viz rozsudek Vitaminy, bod 43 výše, body 233 až 236, a citovaná judikatura).

48      Ohledně stádia, v němž musí být posouzena potřeba uplatnění koeficientu k zajištění odrazujícího účinku pokuty, stačí uvést, že požadavky na odrazení musejí tvořit podklad pro celý proces stanovování výše pokuty (rozsudek Vitaminy, bod 43 výše, bod 238).

49      Ohledně potřeby uplatnit takový koeficient v okolnostech projednávané věci je nezbytné uvést, že BASF dosáhla v roce 2003 celkového obratu ve výši 33,4 miliard eur, což svědčí o značné velikosti tohoto podniku, dalece přesahující velikost UCB a Akzo Nobel.

50      Z výše uvedeného vyplývá, že Komise neporušila nařízení č. 17 a č. 1/2003. Krom toho se neodchýlila od pokynů, když měla za to, že vzhledem k velikosti BASF bylo nezbytné za účelem odrazení zdvojnásobit výchozí částku pokuty z 9,4 na 18,8 milionů eur.

51      Ohledně opatření přijatých BASF s cílem zabránit opakování protiprávního jednání, prokázané spolupráce a sankcí uložených ve třetích zemích, je třeba ověřit, v jakém rozsahu tyto okolnosti vyžadují snížení pokuty ze strany Komise v rámci posouzení požadavků na odrazení ve vztahu k BASF.

52      Ohledně opatření přijatých BASF za účelem zamezení opakovanému protiprávnímu jednání, je třeba konstatovat, že bez ohledu na význam opatření k dosažení souladu s právem hospodářské soutěže, tato skutečnost nic nemění na existenci zjištěného protiprávního jednání. Přijetí programu slučitelnosti s pravidly hospodářské soutěže dotčeným podnikem tak nezakládá povinnost Komise udělit mu na základě této okolnosti snížení pokuty (rozsudek Vitaminy, bod 43 výše, body 266 a 267). Za těchto podmínek musí být zamítnuto rovněž tvrzení, podle kterého BASF po uložení pokut rozhodnutím 2003/2 nepotřebovala být odrazována ohledně své činnosti v odvětví cholinchloridu. Uložení pokuty BASF za různé protisoutěžní činnosti týkající se dalších vitaminových výrobků se nedotýká skutečnosti, že bylo spácháno protiprávní jednání, a tedy nezavazuje Komisi k přiznání snížení z tohoto důvodu.

53      Ohledně odsouzení ve třetích zemích je třeba uvést, že cíl spočívající v odrazení, který je Komise oprávněna sledovat při stanovení výše pokuty, má zajistit, aby podniky dodržovaly pravidla hospodářské soutěže upravená Smlouvou, pokud jde o výkon jejich činností uvnitř Společenství nebo EHP. Z toho vyplývá, že odrazující povaha pokuty uložené z důvodu porušení pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže proto nemůže být určena pouze v závislosti na konkrétní situaci podniku, který byl shledán odpovědným, ani v závislosti na tom, zda podnik dodržel pravidla hospodářské soutěže stanovená ve třetích státech mimo EHP (viz rozsudek Vitaminy, bod 43 výše, bod 269, a citovaná judikatura).

54      Pokud jde o spolupráci BASF během správního řízení, Komise uznala existenci této spolupráce a odměnila ji v rámci uplatnění sdělení o spolupráci z roku 1996 (viz v tomto smyslu rozsudek Vitaminy, bod 43 výše, bod 268). Tudíž otázka, zda tato spolupráce zasluhovala výraznější snížení pokuty musí být přezkoumána v rámci třetího žalobního důvodu.

55      V důsledku toho musí být první žalobní důvod zamítnut.

3.     Ke druhému žalobnímu důvodu vznesenému BASF, vycházejícímu z porušení zásady právní jistoty a zásady proporcionality z důvodu zvýšení o 50 % částky pokuty na základě opakování protiprávního jednání, jakož i nesprávného výpočtu uvedeného zvýšení

 Argumenty účastnic řízení

56      Úvodem BASF uvádí, že nařízení č. 17 a č. 1/2003 neposkytují jasný právní základ pro zvýšení částky pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání. Vzhledem k tomu, že protiprávní jednání, za která byla BASF uložena pokuta v roce 1969 a v roce 1994, neměla žádný vliv na závažnost či délku trvání protiprávního jednání, které bylo předmětem rozhodnutí, Komise porušila zásadu právní jistoty, když uvedená odsouzení zohlednila. Z nařízení č. 2988/74, z článku 25 nařízení č. 1/2003, jakož i ze zásady právní jistoty vyplývá, že sankce za opakování protiprávního jednání musí podléhat pravidlům o promlčení, aby se předešlo absurdním výsledkům, jako například neuložení pokuty severoamerickým výrobcům z důvodu promlčení jejich koluzního jednání, k němuž došlo v roce 1994, zatímco BASF je sankcionována za protiprávní jednání, k němuž došlo v roce 1964. Obecně by bylo iracionální, aby společnost nemohla být sankcionována za protiprávní jednání spáchané před pěti lety, ale mohla by být vážně sankcionována za dávno promlčené protiprávní jednání. Podle BASF, ačkoli jsou pokyny vadné v rozsahu, v jakém nestanoví lhůtu, po jejímž uplynutí již nelze předchozí protiprávní jednání zohlednit z hlediska opakování protiprávního jednání, právní úprava členských států takové omezení naproti tomu stanoví. BASF má za to, že pokud nebylo rozhodnutí 69/243 (viz bod 18 výše) zohledněno v rámci zvýšení pokuty za opakování protiprávního jednání, je třeba uznat, buď že je uvedené zvýšení nesprávné, nebo že Komise je rovněž toho názoru, že protiprávní jednání spáchané před čtyřiceti lety nelze k tomuto účelu zohlednit.

57      Vzhledem k neexistenci ustanovení o promlčecí lhůtě pro účely zohlednění předchozího protiprávního jednání z hlediska opakování protiprávního jednání, je Komise podle BASF povinna použít svoji posuzovací pravomoc uváženě a přiměřeně za jasně definovaných a relevantních okolností. BASF uvádí, že tento předpoklad platí tím spíše, jestliže předchozí protiprávní jednání bylo spácháno před dlouhou dobou, kdy právo Společenství v oblasti hospodářské soutěže bylo málo známé a chápané. BASF zdůrazňuje, že druhé rozhodnutí uváděné Komisí, pokud jde o opakování protiprávního jednání, bylo přijato v roce 1994 a týkalo se období od roku 1980 do roku 1984. Přitom Komise nemůže využít zdlouhavosti vlastního rozhodovacího procesu pro účely uplatnění tak dávných protiprávních jednání, pokud jde o opakování protiprávního jednání. Krom toho Komise neuložila zvýšení pokuty za opakování protiprávního jednání v rozhodnutí 2003/2, což by bylo správné.

58      Nadto podle BASF zjištění opakování protiprávního jednání na základě chování vzdáleného více než dvacet let předpokládá, že obě protiprávní jednání jsou téhož druhu, což je vyloučeno, pokud se týkají odlišných trhů. To je však případ projednávané věci, vzhledem k tomu, že barviva (dotčená rozhodnutím 69/243), PVC (dotčené rozhodnutím 94/599) a cholinchlorid náleží do zcela odlišných trhů.

59      V každém případě je výpočet dotčeného zvýšení stižen protiprávností, neboť Komise jej měla, v souladu s body 226 a 229 rozsudku Soudu ze dne 9. července 2003, Cheil Jedang v. Komise (T‑220/00, Recueil, s. II‑2473), uplatnit na výchozí částku 9,4 milionů eur před jakýmkoli zvýšením na základě rozměru podniku nebo pro účely odrazení (viz bod 15 výše), a nikoli na základní částku 29,14 milionů eur (viz body 17 a 18 výše).

60      Komise především zdůrazňuje, že pro účely výpočtu pokuty nezohlednila účast BASF v kartelu v odvětví vitaminů, jež vedlo k přijetí rozhodnutí 2003/2. Též zdůrazňuje, že rozhodnutí 94/599 bylo přijato během doby trvání protiprávního jednání týkajícího se cholinchloridu. Krom toho skutečnost, že jednání dotčeného podniku nebylo napraveno, je přitěžující okolností v rámci rozhodnutí, které konstatuje nové protiprávní jednání, bez ohledu na dobu, která uplynula mezi prvním protiprávním jednáním a přijetím rozhodnutí, které se jej týká. Komise nechápe, proč by skutečnost, že se předchozí protiprávní jednání BASF týkala jiných trhů, než trhu cholinchloridu, měla zpochybnit dotčené zvýšení, zejména vzhledem k tomu, že povaha všech protiprávních jednání byla podobná.

61      Ohledně zásady právní jistoty Komise uvádí, že při ukládání pokut zohledňuje všeobecná pravidla, jako například zásadu proporcionality, ale v souladu s judikaturou rovněž pravidla pro ukládání sankcí, jako například uznání okolností přitěžujících či polehčujících odpovědnosti viníka. Podnik se nemůže domáhat uplatnění polehčujících okolností a zároveň ze zásady odmítat možnost zohlednit na konci výpočtu pokuty též okolnosti přitěžující. Opakování protiprávního jednání je krom toho výslovně uvedeno v bodě 2 první odrážce pokynů jako přitěžující okolnost, na což byla BASF též upozorněna v bodě 217 oznámení námitek.

62      Ohledně stáří předchozích protiprávních jednání Komise poznamenává, že judikatura potvrdila zvýšení o 50 % základní částky za opakování protiprávního jednání na základě protiprávního jednání, které vedlo k přijetí rozhodnutí před dvaceti lety, což Komisi opravňuje zohlednit v projednávané věci rozhodnutí 94/599. Přitom posledně uvedené rozhodnutí stačí, podle Komise, k uložení dotčeného zvýšení i bez zohlednění rozhodnutí 69/243. Nadto skutečnost, že neuplatnila konkrétní předchozí protiprávní jednání jako přitěžující okolnosti pro účely výpočtu pokuty v rámci rozhodnutí 2003/2, nebrání Komisi tak učinit v rámci pozdějšího rozhodnutí.

63      Ohledně části žalobního důvodu vycházející z nesprávného výpočtu zvýšení Komise zdůrazňuje, že BASF zaměňuje výchozí částku (viz bod 15 výše) za základní částku pokuty určenou v závislosti na závažnosti a délce trvání protiprávního jednání (viz bod 17 výše). Veškeré zvýšení na základě přitěžujících okolností musí být uplatněno na posledně uvedenou částku, v souladu s rozsudkem Cheil Jedang v. Komise, bod 59 výše, přičemž Komise uvádí, že tak v projednávané věci učinila.

 Závěry Soudu

64      Je třeba bez dalšího zamítnout argument BASF, podle kterého uznání případu opakování protiprávního jednání předpokládá, že se protiprávní jednání týká téhož výrobkového trhu. Stačí totiž, aby byla Komise konfrontována s protiprávními jednáními spadajícími pod totéž ustanovení Smlouvy o ES.

65      Dále je třeba uvést, že čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 tvoří relevantní právní základy, na základě kterých Komise může uložit pokuty podnikům a sdružením podniků za porušení článků 81 ES a 82 ES. Na základě těchto ustanovení musí být pro stanovení výše pokuty vzata v úvahu délka trvání a závažnost protiprávního jednání. Závažnost se určí odkazem na množství okolností, v případě kterých Komise disponuje prostorem pro uvážení. Zohlednění přitěžujících okolností při stanovení pokuty je v souladu s úlohou Komise zajistit soulad s pravidly hospodářské soutěže (rozsudek Soudního dvora ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, C‑3/06 P, Sb. rozh. s. I‑1331, body 24 a 25).

66      Nadto analýza závažnosti spáchaného protiprávního jednání musí zohlednit případné opakování protiprávního jednání (rozsudky Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, bod 91, a Groupe Danone v. Komise, bod 65 výše, bod 26), neboť opakování protiprávního jednání může odůvodnit podstatné zvýšení základní částky pokuty (rozsudek Soudu ze dne 30. září 2003, Michelin v. Komise, T‑203/01, Recueil, s. II‑4071, bod 293). S ohledem na uvedenou judikaturu je třeba zamítnout tvrzení BASF, podle kterých jednak její předchozí protiprávní jednání neměla vliv na závažnost dotčeného protiprávního jednání, a jednak neexistuje jasný právní základ pro uplatnění zvýšení na základě opakování protiprávního jednání.

67      Ohledně části žalobního důvodu vycházející z údajné povinnosti uznat časové omezení možnosti zohlednit případné opakování protiprávního jednání je třeba uvést, že neexistence maximální lhůty pro zjištění opakování protiprávního jednání v nařízeních č. 17 a č. 1/2003 nebo v pokynech není porušením zásady právní jistoty. Zjištění a posouzení konkrétních charakteristik opakování protiprávního jednání je totiž součástí posuzovací pravomoci, jíž disponuje Komise ohledně volby skutečností, které zohlední pro účely určení výše pokut. Komise nemůže být v rámci tohoto zjišťování vázána případnou promlčecí lhůtou. V tomto ohledu je třeba připomenout, že opakování protiprávního jednání představuje důležitou skutečnost, kterou by Komise měla posoudit, jelikož její zohlednění sleduje účel motivovat podniky, které vykazují sklony k porušování pravidel práva hospodářské soutěže, aby změnily své jednání. Komise tudíž může v každém případě přihlédnout k příznakům potvrzujícím existenci takových sklonů, včetně například doby, která uplynula mezi dotčenými protiprávními jednáními (rozsudek Groupe Danone v. Komise, bod 65 výše, body 37 až 39).

68      V projednávané věci rozhodnutí uváděná Komisí pro účely odůvodnění jejího posouzení ohledně opakování protiprávního jednání (viz bod 18 výše) prokazují, že BASF porušila pravidla hospodářské soutěže v obdobích od roku 1964 až 1967 (stanovení míry zvyšování cen a podmínek pro uplatnění uvedených zvyšování v odvětví barviv) a od srpna 1980 do května 1984 (stanovení „cílových“ cen a „cílových“ kvót a plánování společných iniciativ směřujících ke zvýšení úrovně cen a ke kontrole jejich provádění).

69      Je třeba mít za to, že poslední z uvedených protiprávních jednání může samo o sobě odůvodnit uplatnění zvýšení o 50 % základní částky pokuty uložené BASF (viz v tomto smyslu rozsudek Michelin v. Komise, bod 66 výše, bod 293).

70      V každém případě Soud zdůrazňuje, že přezkum v plné jurisdikci může odůvodnit předložení a zohlednění prvků doplňujících informace, jejichž uvedení v rozhodnutí není jako takové vyžadováno na základě povinnosti odůvodnění stanovené v článku 253 ES (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, KNP BT v. Komise, C‑248/98 P, Recueil, s. I‑9641, bod 40).

71      V tomto rámci je třeba zohlednit skutečnost, že BASF bylo rovněž určeno rozhodnutí Komise 86/398/EHS ze dne 23. dubna 1986 o řízení podle článku [81 ES] (IV/31.149 – Polypropylen) (Úř. věst. L 230, s. 1). Po vydání rozsudku Soudu ze dne 17. prosince 1991, BASF v. Komise (T‑4/89, Recueil, s. II‑1523) byla BASF uložena pokuta ve výši 2,125 milionů ECU za účast na dohodách a jednáních ve vzájemné shodě s cílem definovat vlastní obchodní politiku, stanovit cílové ceny a dohodnout opatření k tomuto účelu, zvýšit ceny a rozdělit trh od konce roku 1978 či začátku roku 1979 do listopadu 1983. V odpovědi na otázku v průběhu jednání, Komise nedokázala vysvětlit opomenutí tohoto rozhodnutí, ačkoli je uvedeno v bodě 29 oznámení námitek.

72      S ohledem na tuto skutečnost je třeba konstatovat, že BASF byla v letech 1964 až 1993 v situaci, kdy zjevně porušovala pravidla hospodářské soutěže přibližně po dobu 13 let. Z toho vyplývá, že zvýšení základní částky o 50 % je přiměřené.

73      Část žalobního důvodu vycházející z nesprávného výpočtu zvýšení z důvodu opakování protiprávního jednání musí být rovněž zamítnuta, vzhledem k tomu, že vychází ze záměny, ze strany BASF, pojmů výchozí částka a základní částka (viz body 15 až 17 výše). Podle bodu 229 rozsudku Cheil Jedang v. Komise, bod 59 výše, dovolávaného BASF na podporu jejího tvrzení, totiž procentní podíly odpovídající zvýšení či snížení, uplatněné na základě přitěžujících či polehčujících okolností, musejí být uplatněny na základní částku pokuty určenou v závislosti na závažnosti a délce trvání protiprávního jednání. Komise přitom v projednávané věci učinila právě to, jak ukazuje bod 219 odůvodnění rozhodnutí (viz body 17 a 18 výše). V každém případě je třeba zdůraznit, že za okolností projednávané věci by způsob výpočtu navrhovaný BASF vedl ke stejnému výsledku.

74      Druhý žalobní důvod tudíž musí být v plném rozsahu zamítnut.

4.     Ke třetímu žalobnímu důvodu vznesenému BASF, vycházejícímu z nesprávného uplatnění sdělení o spolupráci z roku 1996

 Argumenty účastnic řízení

75      BASF má za to, že snížení o 20 %, které jí bylo uděleno na základě bodu D sdělení o spolupráci z roku 1996 (viz bod 22 výše) je s ohledem na rozsah její spolupráce příliš nízké. Za použití zásady proporcionality měla Komise povinnost poskytnout snížení přiměřená míře spolupráce jednotlivých podniků. Podle ustálené praxe Komise měla BASF nárok na snížení o 10 %, jelikož nezpochybnila věcnou správnost jí přičítaných skutečností. Z toho vyplývá, že její brzká, úplná a dobrovolná spolupráce ve formě jiné než nezpochybnění skutkových zjištění zasluhuje podstatně větší snížení než poskytnutých 10 %.

76      Rozhodnutí totiž neposkytuje objektivní a přesný popis spolupráce BASF, neboť nesprávně popisuje obsah některých sdělení, mlčí ohledně dalších významných aspektů této spolupráce a neumožňuje BASF analyzovat posouzení provedené Komisí ve vztahu k určitým aspektům spolupráce. Tyto nedostatky podle BASF svědčí rovněž o porušení zásady řádné správy.

77      BASF na podporu svých tvrzení namítá, že Komise v rozhodnutí:

–        neodkázala na její dopis ze dne 6. května 1999, kterým ji informovala o existenci protiprávních dohod v odvětví vitaminů, ohledně kterých orgány Spojených států zahájily šetření, a navrhovala setkání za účelem podrobné diskuze. BASF má za to, že Komise tento dopis ztratila;

–        neodkázala na setkání, které se uskutečnilo dne 17. května 1999, v jehož průběhu popsala řadu koluzních dohod a poskytla informace, které věcně přispěly k prokázání protiprávního jednání, včetně blížícího se uzavření soudního narovnání s orgány Spojených států, nakonec podepsaného dne 19. května 1999 a týkajícího se také cholinchloridu;

–        neodkázala na její dopis ze dne 21. května 1999, kterým poskytla dokumenty týkající se šetření probíhajícího ve Spojených státech. BASF má za to, že Komise tento dopis ztratila;

–        uvedla nesprávně její sdělení ze dne 23. července 1999;

–        provedla neúplný popis žádosti o informace ze dne 26. května 1999 v rozsahu, v němž neuvedla, že zpráva ze dne 15. června, jakož i sdělení ze dne 23. června 1999, byly poskytnuty dobrovolně;

–        považovala nesprávně její sdělení ze dne 16. července 1999 za odpověď na žádost o informace ze dne 22. června 1999.

78      Opomenutí dopisu ze dne 6. května 1999 a setkání ze dne 17. května 1999 nelze vysvětlit vzhledem k tomu, že je na ně odkázáno v bodě 127 odůvodnění rozhodnutí 2003/2.

79      Ztráta podstatných prvků ze spisu ze strany Komise jí zabránila získat úplný přehled o spolupráci BASF. BASF proto ve spisu Komise nemohla najít dopisy ze dne 6. května a 21. května 1999, ani zmínku (ve formě poznámky či zápisu z jednání úředníků Komise) o setkání ze dne 17. května 1999.

80      Hodnotu informací poskytnutých Komisi nelze zpochybnit na základě skutečnosti, že Komise nepřijala doplňující důkazy zejména ve formě ústních svědectví navrhovaných BASF a trvala na tom, že lze přijmout pouze písemné důkazy. Tím BASF připravila o možnost předložit důležité informace, což mohla učinit písemně, kdyby Komise v odpovědi na dopis ze dne 6. května 1999 objasnila svoji tezi. Takové chování Komise bylo v rozporu se zásadou řádné správy.

81      Podle BASF měla Komise zajistit pořízení náležitého zápisu ze setkání ze dne 17. května 1999. Dokonce i stenografické poznámky, které uchovala osoba odpovědná za spis, odhalují, že setkání bylo zásadní a že detailně pokrývalo několik odvětví, včetně odvětví cholinchloridu, což Komise nezpochybňuje. Nezahrnutí těchto poznámek do spisu cholinchloridu je též porušením zásady řádné správy.

82      BASF tvrdí, že na uvedeném setkání poskytla informace, které věcně přispěly k prokázání protiprávního jednání (identifikace koluzních dohod, dotčených výrobků a podniků, délka trvání, blížící se uzavření soudního narovnání s americkým ministerstvem spravedlnosti, zejména o cholinchloridu). To podle BASF prokazuje prohlášení ze dne 24. února 2005 zaznamenané jejím právním poradcem, J. Scholzem, jež nazývá „prohlášení Scholz“.

83      Po setkání ze dne 17. května 1999 měla BASF za to, že učinila vše pro nejvyšší možné snížení pokuty na základě sdělení o spolupráci z roku 1996. Za těchto okolností se BASF domnívá, že její pozdější sdělení pouze potvrzovala formou písemného důkazu ústně sdělené informace, což znamená, že je třeba mít za to, že písemné důkazy byly předány na uvedeném setkání. Tyto informace byly poskytnuty dobrovolně, což Komise v rozhodnutí ignorovala. Nadto Komise nezpochybnila, že informace na základě bodu D sdělení o spolupráci z roku 1996 mohly být sděleny ústně.

84      Ohledně zprávy ze dne 15. června 1999 BASF zdůrazňuje, že nebyla předána v odpovědi na žádost o informace ze dne 26. května 1999, ale na žádost o písemné důkazy formulovanou Komisí na setkání dne 17. května 1999. Zpracování uvedené zprávy bylo zahájeno před zasláním uvedené žádosti o informace. Tato skutečnost je mimoto prokázána na základě sdělení BASF ze dne 21. května 1999. Krom toho uvedená zpráva poskytla rovněž informace o vitaminech, které nebyly předmětem žádosti ze dne 26. května 1999, jako například o vitaminu D 3 a karotenoidech. Byla to právě žádost Komise o písemnou zprávu, jež způsobila zpoždění při předání informací. Rozhovory se zaměstnanci BASF, které BASF navrhovala, by však byly účinným prostředkem pro shromáždění požadovaných důkazů. Sdělení ze dne 23. června 1999, jež bylo doplňkem zprávy ze dne 15. června 1999, bylo rovněž poskytnuto z podnětu BASF. Toto sdělení ze dne 23. června 1999 obsahovalo doplňující důkazy, jimiž Komise v té době nedisponovala, a jež se týkaly setkání v Ludwigshafenu (viz bod 4 výše). Nadto sdělení ze dne 16. července 1999 též doplňovalo důkazy požadované na setkání ze dne 17. května 1999 a mělo by být považováno za dobrovolné. Týkalo se provádění dotčených dohod a poskytovalo související důkazy. Sdělení ze dne 4. listopadu 2002 (viz bod 22 výše) obsahovalo též řadu významných skutečností, zejména ohledně dvou setkání kartelové dohody.

85      V každém případě je rozlišení mezi dobrovolným a nedobrovolným sdělením použité v rozhodnutí nesprávné, vzhledem k tomu, že žádost Komise o informace nemůže být rozhodná pro minimalizaci spolupráce podniku na základě bodu D odstavce 2 první odrážky sdělení o spolupráci z roku 1996.

86      Podle BASF Komise měla neprávem za to, že zpráva ze dne 15. června 1999 a sdělení ze dne 23. června, ze dne 16. července 1999 a ze dne 4. listopadu 2002 věcně nepřispěly k prokázání protiprávního jednání. Komise mimoto nevysvětlila, proč čekala šest týdnů po předání informací ze strany Bioproducts (7. května 1999, viz bod 22 výše), než poslala žádost o informace ze dne 22. června 1999, přičemž k tomuto datu disponovala veškerými důkazy poskytnutými na setkání ze dne 17. května 1999 a prostřednictvím zprávy ze dne 15. června 1999. Dokumenty předložené Bioproducts ve skutečnosti neobsahovaly podrobné ani úplné informace, na rozdíl od dokumentů nabídnutých BASF dne 17. května a dne 15. června 1999, jež uváděly uskutečněná setkání, jakož i jména účastníků, a umožnily by Komisi zahájit vyšetřování. Krom toho informace poskytnuté Chinook šest měsíců před vyjádřením Bioproducts a BASF (viz bod 3 výše) měly omezenou hodnotu a byly částečně nerelevantní, což byl důvod, proč tehdy Komise nezahájila šetření. V každém případě to bylo setkání ze dne 17. května 1999, jež dalo Komisi podnět k žádosti o informace ohledně cholinchloridu.

87      Komise potvrzuje, že snížení o 20 % udělené BASF se dělí na snížení o 10 % za nezpochybnění věcné správnosti skutkových zjištění a snížení o 10 % na základě předložení důkazů. Pokud jde o ostatní napadá opodstatněnost tvrzení BASF.

 Závěry Soudu

88      Bod D sdělení o spolupráci z roku 1996 zní takto:

„D.      Podstatné snížení výše pokuty

1.      Pokud podnik spolupracuje, aniž by byly splněny všechny podmínky uvedené v [bodech] B a C, má nárok na 10% až 50% snížení částky pokuty, která by mu byla uložena, pokud by ke spolupráci nedošlo.

2.       Tak tomu může být, zejména pokud:

–        před odesláním oznámení námitek podnik poskytne Komisi informace, dokumenty nebo jiné důkazy, které přispívají k prokázání existence protiprávního jednání,

–        po obdržení oznámení námitek podnik informuje Komisi, že nezpochybňuje věcnou správnost skutkových zjištění, na kterých Komise založila svá obvinění.“ (neoficiální překlad)

89      Jak je uvedeno v bodě E odst. 3 sdělení o spolupráci, toto sdělení vyvolává legitimní očekávání, o které se mohou opírat podniky, které si přejí informovat Komisi o existenci kartelové dohody. S ohledem na legitimní očekávání, které z tohoto sdělení mohly vyvodit podniky, které si přejí spolupracovat s Komisí, je tedy Komise povinna dodržovat toto sdělení, při posouzení spolupráce dotčeného podniku, v rámci stanovení částky pokuty ukládané tomuto podniku (viz rozsudek Vitaminy, bod 43 výše, bod 488, a citovaná judikatura).

90      Je třeba krom toho uvést, že aby měl určitý podnik nárok na snížení pokuty z důvodu své spolupráce v průběhu správního řízení, jeho chování musí usnadnit úkol Komise spočívající ve zjišťování a potlačování protiprávních jednání porušujících pravidla Společenství v oblasti hospodářské soutěže (rozsudek Soudu ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, T‑38/02, Sb. rozh. s. II‑4407, bod 505).

91      Komise má totiž ohledně snížení, která mají být udělena na základě uvedeného sdělení posuzovací pravomoc, jak vyplývá ze samotného znění uvedeného bodu D odst. 2 a konkrétně z úvodních slov „[t]ak tomu může být zejména v případě […]“ (rozsudek Soudního dvora ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 394).

92      Navíc může být snížení na základě sdělení o spolupráci z roku 1996 odůvodněné pouze tehdy, pokud poskytnuté informace a obecněji chování dotčeného podniku mohou být považovány v tomto ohledu za prokazující skutečnou spolupráci z jeho strany. Jak vyplývá ze samotného pojmu spolupráce, jak je používán v textu sdělení o spolupráci z roku 1996, a zejména v úvodu a v bodě D odst. 1 tohoto sdělení, může být totiž snížení pokuty na základě uvedeného sdělení poskytnuto pouze tehdy, svědčí-li chování dotčeného podniku o takovém duchu spolupráce (rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 91 výše, body 395 a 396). Chování podniku, který, ačkoliv nebyl povinen odpovědět na otázku položenou Komisí, odpověděl na ní neúplně a chybně, nemůže být považováno za výraz takové spolupráce (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 29. června 2006, Komise v. SGL Carbon, C‑301/04 P, Sb. rozh. s. I‑5915, bod 69).

93      Opodstatněnost tohoto žalobního důvodu je třeba posoudit s ohledem na uvedené úvahy.

 K dokumentu ze dne 6. května 1999

94      Je třeba uvést, že dokument ze dne 6. května 1999 klade obecně důraz na šetření provedená ve Spojených státech, zejména proti BASF v odvětví vitaminů. Předložením tohoto dokumentu se BASF omezila na nabídku své pomoci (spolu s podnikem Hoffman-La Roche, jež vstoupil do styku s Komisí o dva dny dříve) v rámci sdělení o spolupráci z roku 1996 a navržení setkání v této věci s kabinetem odpovědného člena Komise.

95      Je zjevné, že neexistence odkazu na tento dokument v rozhodnutí nemohla ovlivnit posouzení spolupráce BASF provedené Komisí. Uvedený dokument neobsahuje žádnou zmínku o světovém kartelu cholinchloridu (jehož se ostatně Hoffman-La Roche neúčastnila), ani o kartelu mezi evropskými výrobci uvedeného vitaminu. Tento dokument se nanejvýš mohl implicitně týkat jen světového kartelu cholinchloridu, aniž by však obsahoval „informace, dokumenty nebo jiné důkazy, které přispívají k prokázání existence protiprávního jednání“ ve smyslu bodu D odst. 2 sdělení o spolupráci z roku 1996 (viz v tomto smyslu rozsudek Vitaminy, bod 43 výše, bod 507).

 K setkání ze dne 17. května 1999

96      Je třeba poznamenat, že z uvedeného setkání nebyl pořízen žádný zápis, ani v daný den, ani později, a že nebyl pořízen ani zvukový záznam. BASF namítá opomenutí těchto formalit ze strany Komise, nijak však netvrdí, že ve skutečnosti uvedený orgán požádala o jejich pořízení. Za těchto podmínek nelze Komisi vytýkat porušení zásady řádné správy (viz v tomto smyslu rozsudek Vitaminy, bod 43 výše, body 501, 502 a 509).

97      Je třeba uvést, že BASF je nadále velmi vágní ohledně informací, jež údajně poskytnula o cholinchloridu na uvedeném setkání úředníků Komise, zástupců BASF a zástupců Hoffman-La Roche. Pokud jde o listinné důkazy týkající se obsahu uvedeného setkání, spis obsahuje stenografické poznámky zachované úředníkem Komise. BASF ve svém vyjádření znovu předložila úryvky z prohlášení Scholz, jež připojila ke své žalobě. Ohledně posouzení uvedeného prohlášení jako důkazního prostředku je třeba poznamenat, že jednací řád nebrání tomu, aby účastníci řízení předkládali taková prohlášení. Nicméně jejich posouzení je vyhrazeno Soudu, který může, jsou-li skutečnosti popisované v uvedených prohlášeních klíčové pro účely vyřešení sporu, nařídit jako důkazní opatření výslech autora takového dokumentu jako svědka (viz v tomto smyslu usnesení Soudu ze dne 24. října 2003, Heurtaux v. Komise, T‑172/03, nezveřejněné v Recueil, bod 3). V projednávané věci není nezbytné takové opatření přijímat.

98      Stenografické poznámky jsou neúplným obrazem toho, o čem se debatovalo na setkání ze dne 17. května 1999. S ohledem na ně je přitom zjevné, že Komise, Hoffman-La Roche a BASF debatovaly hlavně o předběžných aspektech případné spolupráce vedoucí k oznámení kartelů týkajících se neurčitého množství vitaminových výrobků. Debata se týkala vůle podniků spolupracovat, stavu řízení ve Spojených státech, jednotlivých etap odhalování skutečností zejména ohledně skupinových žalob projednávaných ve Spojených státech, časového plánování a teze Komise, co znamená spolupráce pro podniky. Jediný odkaz na cholinchlorid je uveden na třetí straně, kde je pouze uvedeno, že uvedený výrobek byl předmětem koluzních dohod. BASF tedy nemůže uplatňovat, že dotčené poznámky prokazují, že byly poskytnuty zásadní informace, jako například jména zúčastněných podniků (uvádí jen zapojení japonských podniků, ale bez jakéhokoli vztahu ke kartelu cholinchloridu) či délka trvání protiprávního jednání. Ohledně skutečnosti, že existují koluzní dohody týkající se cholinchloridu, stačí připomenout, že Komise o nich díky sdělení Chinook věděla již před dotčeným setkáním (viz bod 3 výše).

99      Prohlášení Scholz uvádí (bod 10): „[na uvedeném setkání se BASF prohlásila] za účastníka protiprávních jednání týkajících se cholinchloridu, včetně směsí a polotovarů, jak to vyplývá ze zápisu ze setkání pořízeného Komisí. Rovněž jsme úředníky informovali, že protiprávní dohody týkající se hlavních vitaminů měly vliv na evropský trh, včetně všech hlavních evropských a japonských výrobců vitaminů. Jmenovali jsme hlavní zúčastněné aktéry v odvětví hlavních vitaminů, jistě Takeda, Eisai, Merck a Rhône-Poulenc. Nezdálo se, že se zástupci Evropské komise zajímali o jména dalších účastníků. S ohledem na relativně omezený počet výrobců dalších vitaminů, včetně cholinchloridu, mohla Evropská komise totožnost dalších aktérů na trhu v každém případě snadno odhalit.“ Je tedy jasné, že uvedené setkání se týkalo všech kartelových dohod na světové úrovni zahrnujících velké množství vitaminových výrobků. Netýkalo se zvláště cholinchloridu, ohledně kterého bylo poskytnuto velmi málo informací, kromě skutečnosti, kterou již Komise znala, že byl zorganizován kartel týkající se tohoto výrobku.

100    Ostatně z uvedeného prohlášení vyplývá, že Komise trvala na předání písemných informací ve formě zprávy. Bod 12 prohlášení v tomto ohledu uvádí:

„[Tehdejší generální ředitel DG IV] nám řekl, že Evropská komise upřednostňuje ,tradiční‘ způsob získání informací, tedy obdržení informací v písemné formě s ,obvyklými podrobnostmi‘, například popisem setkání, míst, dat, účastníků a projednávaných otázek. Za těchto podmínek jsem [generálnímu řediteli] navrhl, že BASF poskytne Komisi úplnou zprávu o událostech týkajících se Evropské unie […]. [Generální ředitel] okamžitě vyjádřil svůj souhlas s tímto návrhem.“

101    Dotčenou zprávou je zpráva ze dne 15. června 1999 (viz body 21 a 84 výše). V její části G, která se týká cholinchloridu a sestává ze tří stran, BASF odkazuje na čtyři setkání světového kartelu cholinchloridu, která se uskutečnila od jara roku 1992 do listopadu 1992, včetně setkání v Ludwigshafenu, jakož i šest dalších setkání do dubna roku 1994 v Johor Bahru. Zpráva rovněž uvádí, že až do konce roku 1996 došlo k dalším setkáním ohledně vývozů do Jižní a Latinské Ameriky, ale bez výsledku pro účastníky. Vzhledem k tomu, že podle tvrzení BASF obsahovala zpráva ze dne 15. června 1999 úplný výčet událostí týkajících se dohod o cholinchloridu, je nepravděpodobné, že setkání ze dne 17. května 1999 vedlo k předání podrobnějších informací. To je potvrzeno samotnou žalobou, v jejímž bodě 153 se uvádí, že „jediným důvodem, kvůli kterému BASF bezprostředně neposkytla podrobné doplňující ústní informace byla skutečnost, že Komise trvala na písemných důkazech“. Krom toho se v bodě 11 prohlášení Scholz uvádí, že dotčené setkání trvalo zhruba hodinu, což by zjevně neumožnilo podrobné představení jednotlivých světových kartelů zahrnujících třináct vitaminových výrobků, tedy dvanáct výrobků ve věci Vitaminy, bod 39 výše, k nimž se přidává cholinchlorid.

102    Odkaz na blížící se uzavření soudního narovnání s americkými orgány je pro Komisi rovněž zcela neužitečný, neboť tato informace jako taková neobsahuje žádný podstatný prvek týkající se evropského trhu cholinchloridu.

103    Z toho vyplývá, že nelze přijmout tvrzení BASF, podle kterého informace poskytnuté dne 17. května 1999 umožnily Komisi prokázat porušení práva Společenství v oblasti hospodářské soutěže. Pouhý náhled na část IV rozhodnutí pod názvem „Popis skutečností“ prokazuje, že její historický základ (jež obsahuje 25 stran) obsahuje mnohem podrobnější a podstatnější informace než obecnosti, na které se omezila BASF jak na setkání ze dne 17. května 1999, tak ve zprávě ze dne 15. června téhož roku.

104    Rovněž musí být zamítnuta část žalobního důvodu vycházející ze skutečnosti, že Komise odmítla přijmout důkazy ve formě ústních svědectví, jež podle BASF mohly být poskytnuty v krátké lhůtě. Doba uplynuvší do sestavení zprávy ze dne 15. června 1999, jež byla podle BASF úplnou a podrobnou zprávou, totiž neměla vliv na posouzení Komise ohledně spolupráce nabízené BASF. Komise totiž tvrdí, že se neopřela o žádný důkaz předaný jiným podnikem, jež by relativizoval hodnotu uvedené zprávy. Komise totiž zdůrazňuje, aniž by jí bylo odporováno, že od setkání ze dne 17. května 1999 do předání zprávy ze dne 15. června 1999 neobdržela žádné informace.

105    Tvrzení BASF se tedy zakládají na nesprávném předpokladu, podle kterého doba uplynuvší mezi setkáním ze dne 17. května a dnem 15. června 1999 měla negativní dopad na snížení její pokuty. Z téhož důvodu musí být zamítnut argument, podle kterého musejí být všechna sdělení následující po setkání ze dne 17. května 1999 považována za poskytnutá k uvedenému datu, neboť potvrzují, co bylo na setkání řečeno.

106    Za těchto okolností je třeba konstatovat, že ačkoli důkazy, které měla BASF dle vlastního tvrzení poskytnout na setkání dne 17. května 1999, sice Komisi zcela jistě umožňovaly zasílat žádosti o informace, či dokonce nařídit šetření, takřka celá práce na rekonstrukci a prokázání skutkových okolností však vzhledem k obecné povaze poskytnutých informací byla ponechána na Komisi, nehledě na uznání odpovědnosti ze strany BASF (viz v tomto smyslu rozsudek Vitaminy, bod 43 výše, bod 517).

107    Rovněž je třeba uvést, že v rozporu s tím, co uvádí BASF (viz bod 78 výše), Komise nikdy nezohlednila dokument ze dne 6. května ani setkání ze dne 17. května 1999 pro účely uplatnění sdělení o spolupráci z roku 1996 ve věci Vitaminy, bod 39 výše. První odkaz na tyto skutečnosti je uveden v bodě 127 odůvodnění rozhodnutí 2003/2, v němž Komise uvádí, že žádné prohlášení, ani listinný důkaz, jí v té době nebyl předán. Nadto z bodů 743, 747, 748, 761 a 768 odůvodnění rozhodnutí 2003/2 vyplývá, že Komise poskytla snížení o 50 % pokuty, která by jinak byla uložena BASF, pouze na základě dokumentů, které jí BASF předala mezi dnem 2. června a dnem 30. července 1999, týkajících se vitaminů A, E, B2, B5, C a D3, betakaroténu a karotenoidů. Odkaz na dokument ze dne 6. května 1999 v bodě 747 odůvodnění uvedeného rozhodnutí slouží pouze k označení data, kdy BASF oznámila Komisi svůj úmysl spolupracovat při šetření. BASF tedy nebylo rozhodnutím 2003/2 poskytnuto žádné snížení pokuty za spolupráci spočívající v uvedených krocích.

 Ke sdělení ze dne 21. května 1999

108    Sdělením ze dne 21. května 1999 BASF oznámila Komisi soudní narovnání, jakož i doprovodné memorandum, jež tvoří akt obvinění v rámci řízení zahájeného ve Spojených státech. Ohledně hodnoty těchto důkazů ve vztahu ke sdělení o spolupráci z roku 1996 je třeba uvést, že je Komise v rozhodnutí ani přímo ani nepřímo nepoužila za účelem prokázání existence protiprávního jednání v EHP. Vzhledem k neexistenci dalších skutečností prokazujících, že zpřístupnění dotčeného soudního narovnání přispělo k potvrzení existence protiprávního jednání ve vztahu k EHP, nespadá toto zpřístupnění do působnosti bodu D sdělení o spolupráci z roku 1996 (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 9. července 2003, Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, T‑224/00, Recueil, s. II‑2597, bod 297).

109    Opomenutí odkazu na uvedené dokumenty tedy neznamená porušení bodu D sdělení o spolupráci z roku 1996.

 Ke sdělení ze dne 23. července 1999

110    Podle BASF je bod 49 odůvodnění rozhodnutí nesprávný v rozsahu, v jakém uvádí, že informace zaslané prostřednictvím sdělení ze dne 23. července 1999 byly totožné s informacemi již zaslanými v rámci věci Vitaminy, bod 39 výše. BASF uvádí, že předložila doplňující dokumenty ohledně cholinchloridu.

111    Účastnice řízení nezpochybňují, že uvedené dokumenty byly předány v odpověď na žádost o informace ze dne 22. června 1999 na základě článku 11 nařízení č. 17. Přitom dokumenty předané Komisi v odpověď na žádost o informace jí byly poskytnuty na základě právní povinnosti a nelze je zohlednit ve smyslu sdělení o spolupráci z roku 1996, i když mohou proti němu nebo jinému podniku sloužit k prokázání existence protisoutěžního jednání (rozsudek Komise v. SGL Carbon, bod 92 výše, body 41 a 50). Tudíž je třeba zamítnout argument BASF jako neopodstatněný. Ze stejných důvodů je rovněž třeba zamítnout obecnou výtku, podle které Komise neprávem udělila v rámci posouzení spolupráce uvedeného podniku vyšší význam sdělením BASF, jimž nepředcházela žádost o informace (viz bod 85 výše).

 K posouzení zprávy ze dne 15. června a sdělení ze dne 23. června 1999 s ohledem na žádost o informace ze dne 26. května 1999

112    Jak bylo uvedeno v bodě 21 výše, měla Komise v bodě 221 odůvodnění rozhodnutí za to, že nehledě na skutečnost, že BASF poskytla zprávu ze dne 15. června a sdělení ze dne 23. června 1999 v odpověď na žádost o informace ze dne 26. května 1999, mají být zohledněny jako dobrovolné předání důkazů. Tudíž, v rozporu s tím, co uvádí BASF, Komise neignorovala dobrovolnost předání uvedených důkazů.

 Ke sdělení ze dne 16. července 1999

113    Podle bodu 223 odůvodnění rozhodnutí neobsahovalo sdělení ze dne 16. července 1999 žádný důkaz přispívající k prokázání existence spáchaného protiprávního jednání. Znění dokumentu toto posouzení potvrzuje. Dvě přiložené tabulky, jež se zjevně týkají cholinchloridu (nazvané „Premixes and Blends“), ilustrují pouze hodnotu a objem výroby a prodejů BASF v EHP od roku 1994 do roku 1998. Proto nezávisle na tom, zda bylo uvedené sdělení odpovědí na žádost o informace ze dne 22. června 1999, nelze uvedené sdělení zohlednit ve smyslu sdělení o spolupráci z roku 1996.

 Celkové posouzení snížení přiznaného BASF

114    Ze souhrnu výše uvedeného vyplývá, že Komise se správně opřela výhradně o zprávu ze dne 15. června 1999 a sdělení ze dne 23. června 1999 s cílem posoudit rozsah spolupráce BASF a určit snížení uplatněné na základní částku její pokuty na základě bodu D sdělení o spolupráci z roku 1996. BASF mimoto uznává, že nemohla mít prospěch z bodů B či C uvedeného sdělení.

115    Zpráva ze dne 15. června 1999 popisuje na třech stranách své části G některá setkání uskutečněná v rámci světového kartelu, aniž by však přinášela jakékoli upřesnění ohledně témat diskutovaných na těchto setkáních. První dvě setkání, o nichž BASF podává zprávu (jaro a léto roku 1992 v Mexiku) se ukázala jako nerelevantní pro účely tohoto řízení, neboť Komise v bodech 136 a 163 odůvodnění rozhodnutí uznala neexistenci jakékoli dohody vzešlé z těchto setkání a určila začátek protiprávního jednání na den 13. října 1992 (třetí setkání v Mexiku).

116    Nadto je třeba připomenout, že BASF neuvedla informace ohledně existence evropských dohod, jež se ukázaly obzvláště nepříznivé pro trh EHP. I ve svém sdělení ze dne 4. listopadu 2002 BASF uvedla pouze dvě možná relevantní setkání, jež měla za cíl „debatu o evropském trhu cholinchloridu“ (únor 1995, s účastí UCB a Akzo Nobel) a jedno další týkající se „trhu cholinchloridu“ (červenec 1995, bez uvedení účastníků). Teprve po obdržení oznámení námitek BASF uznala prostřednictvím nezpochybnění věcné správnosti skutkových zjištění existenci kartelu na evropské úrovni. Dotčené informace tedy byly přinejmenším neúplné, neboť nezmiňovaly velmi významnou část koluzních dohod.

117    Sdělení ze dne 23. června 1999 obsahuje pět dokumentů rozdaných na setkání v Ludwigshafenu, jež se týkají výrobních kapacit výrobců a zpracovatelů v roce 1992, jakož i mezinárodních zásilek pro uvedený rok. Mimoto sdělení obsahuje dokumenty omezeného významu, jež ostatně Komise v rozhodnutí nepoužila.

118    Přitom ačkoli uvedené důkazy potvrzují spáchání protiprávního jednání, a proto spadají do působnosti bodu D sdělení o spolupráci z roku 1996, jejich předložení je nicméně okrajové, s ohledem na rozsah a podrobnou povahu skutečností uvedených Komisí v oddíle 1.4 oznámení námitek, a poté v bodech 63 až 121 odůvodnění rozhodnutí s cílem popsat skutkové okolnosti projednávané věci.

119    Za těchto okolností nemůže obstát argument BASF vycházející ze zpoždění Komise při zaslání prvních žádostí o informace za účelem relativizace hodnoty důkazů předložených Bioproducts dne 7. května 1999. Nadto s ohledem na jejich omezenou hodnotu nejsou důkazy předložené BASF srovnatelné s důkazy předloženými Bioproducts nebo Chinook. Proto i za předpokladu, že by hodnota posledně uvedených důkazů nedosáhla úrovně uváděné Komisí, nic to nemění na posouzení spolupráce BASF.

120    Proto se Komise nedopustila žádného omylu, když posoudila hodnotu spolupráce BASF a přiznala jí snížení o 20 % pokuty, která by jí jinak byla uložena. Třetí žalobní důvod tedy musí být zamítnut. Nicméně je třeba upřesnit, že tímto posouzením nejsou dotčeny následky, které posouzení pátého žalobního důvodu provedené Soudem může mít pro uvedené snížení (viz body 212 až 223 níže).

5.     Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vznesenému BASF, vycházejícímu z nedostačujícího snížení pokuty nezávisle na sdělení o spolupráci z roku 1996

 Argumenty účastnic řízení

121    Nezávisle na sdělení o spolupráci z roku 1996 má BASF za to, že si zaslouží větší snížení z následujících důvodů:

–        nabídla svoji spolupráci ve velmi raném stádiu (6. května 1999);

–        ukončila svoji účast v kartelu před uvedeným datem;

–        poskytla podrobné informace na setkání dne 17. května 1999 a poté písemně, když zaslala nevyžádané doplňující informace;

–        zaslala Komisi soudní narovnání uzavřené s orgány Spojených států, jež se rovněž týkalo cholinchloridu;

–        okamžitě propustila všechny vedoucí pracovníky odpovědné za kartel a uplatnila program slučitelnosti s pravidly hospodářské soutěže.

122    BASF s ohledem na skutečnost, že podle bodu 221 odůvodnění rozhodnutí byla ze tří evropských výrobců první, kdo dobrovolně sdělil důkazy týkající se protiprávního jednání, a vzhledem ke snížením poskytnutým ostatním evropským výrobcům, navrhuje, aby Soud uplatnil svoji pravomoc přezkumu v plné jurisdikci a snížil uloženou pokutu.

123    BASF též zdůrazňuje, že veškerá argumentace týkající se významu důkazů poskytnutých na základě spolupráce musí být uvedena v rozhodnutí, neboť Komise v případě nedostatku odůvodnění nemůže podat doplňující upřesnění.

124    BASF vyvrací tvrzení Komise, podle kterého byly klíčové dokumenty předány po uzavření řízení o skupinových žalobách ve Spojených státech. Poslední vyjádření totiž BASF podala dne 23. července 1999 (viz bod 110 výše), tedy více než tři měsíce před uzavřením prvního řízení o skupinové žalobě.

125    Komise má za to, že argumenty předložené v rámci tohoto žalobního důvodu a argumenty předložené na podporu předchozího žalobního důvodu se překrývají. Je toho názoru, že skutečnost, že BASF ukončila svoji účast v kartelu předtím, než nabídla svoji spolupráci, není polehčující okolností ani prvkem spolupráce. Krom toho pozdější uplatnění programu slučitelnosti je nerelevantní s ohledem na hodnotu spolupráce BASF. Komise má tedy za to, že uvedené argumenty jsou též neopodstatněné.

126    Ohledně výzvy BASF k výkonu pravomoci přezkumu v plné jurisdikci Soudu Komise zdůrazňuje, že důkazy jež předložila uvedená žalobkyně se netýkají evropské části kartelové dohody. Připomíná svá tvrzení týkající se jejich hodnoty a zdůrazňuje význam informací poskytnutých UCB a Akzo Nobel týkajících se evropského aspektu kartelu. Chování BASF bylo zavádějící, neboť se pokusila uvést Komisi v omyl ohledně významu setkání v Mexiku v říjnu roku 1992 a ohledně existence evropské úrovně kartelové dohody.

 Závěry Soudu

127    Skutečnosti uvedené v první, třetí a čtvrté odrážce bodu 121 výše byly posouzeny již v rámci předchozího žalobního důvodu. S ohledem na příslušnou analýzu má Soud za to, že neexistuje důvod pro snížení doplňující snížení o 20 % uplatněné Komisí na základě bodu 3 šesté odrážky pokynů, zejména vzhledem k přinejmenším neúplné povaze informací, které BASF předala Komisi (viz bod 116 výše).

128    Skutečnost, že BASF dobrovolně ukončila protiprávní jednání před zahájením šetření Komise byla dostatečně zohledněna při výpočtu délky trvání protiprávního jednání uplatněné proti BASF, takže se nemůže dovolávat bodu 3 třetí odrážky pokynů (viz v tomto smyslu rozsudky Soudu ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑236/01, T‑239/01, T‑244/01 až T‑246/01, T‑251/01 a T‑252/01, Recueil, s. II‑1181, bod 341, a ze dne 8. července 2004, Dalmine v. Komise, T‑50/00, Sb. rozh. s. II‑2395, body 328 až 332). Ukončení protiprávního jednání, jakmile Komise poprvé zasáhla, totiž může logicky představovat polehčující okolnost pouze tehdy, pokud existují důvody pro předpoklad, že podnět k ukončení protisoutěžního jednání byl dotčeným podnikům dán předmětným zásahem, přičemž uvedené ustanovení pokynů se nevztahuje na případ, kdy protiprávní jednání bylo ukončeno již před prvním zásahem Komise (rozsudek Soudního dvora ze dne 25. ledna 2007, Dalmine v. Komise, C‑407/04 P, Sb. rozh. s. I‑829, bod 158).

129    Ohledně propuštění vedoucích pracovníků, kteří v protiprávním jednání měli hlavní úlohu se Soud nedomnívá, že se jedná o úkon odůvodňující snížení uložené pokuty. Jde totiž o opatření směřující k prosazení toho, aby zaměstnanci dodržovali pravidla hospodářské soutěže, což je v každém případě povinností podniku, a proto to nelze považovat za polehčující okolnost.

130    Ohledně argumentu, podle kterého byla BASF prvním z evropských výrobců, který poskytl Komisi důkazy, je třeba uvést, že toto zjištění nemá vliv na předchozí posouzení. BASF dobrovolně předané informace o světovém kartelu totiž měly malý význam a užitečnost, zatímco nepředala žádné podstatné informace o evropském kartelu, jehož rozsah byl oznámen UCB a Akzo Nobel. Skutečnost, že BASF byla prvním spolupracujícím evropským výrobcem tedy nemůže vést ke snížení pokuty.

131    Čtvrtý žalobní důvod tedy musí být zamítnut.

6.     K žalobnímu důvodu vznesenému BASF a UCB, vycházejícímu z právního omylu při kvalifikaci světových a evropských dohod jako jednotného a trvajícího protiprávního jednání

 Argumenty účastnic řízení

132    BASF rozvíjí svoji argumentaci ve dvou částech vycházejících z porušení práva na obhajobu, jakož i právního omylu ohledně kvalifikace kartelové dohody jako jednotného a trvajícího protiprávního jednání.

133    Ohledně první části Komise v oznámení námitek uvedla pouze, že světový kartel a evropský kartel tvoří jednotné protiprávní jednání ve vztahu k trhu EHP. Vzhledem k tomu, že oznámení námitek kladlo důraz na dohodu o rozdělení světového trhu, přičemž jednání týkající se Evropy představovalo „pod-dohody“, BASF neměla možnost vyjádřit se k podstatně odlišné kvalifikaci uvedené v rozhodnutí, podle které spočíval důkaz jednotné povahy protiprávního jednání v jeho jednotném protisoutěžním cíli. Tento rozdíl mezi oznámením námitek a rozhodnutím je porušením práva na obhajobu, neboť BASF by se proti tomuto nesprávnému právnímu popisu skutečností bránila, kdyby byl uveden v oznámení námitek.

134    Pokud jde o druhou část, kvalifikace kartelové dohody jako jednotného a trvajícího protiprávního jednání byla nesprávná, protože účastníci obou kartelů byli odlišní. Krom toho bylo v několika bodech odůvodnění rozhodnutí uznáno, že se jednalo o dvě různá protiprávní jednání. Pojem „narušení běžných podmínek hospodářské soutěže“ použitý v bodě 150 odůvodnění rozhodnutí k popisu cíle kartelové dohody není dostatečně podrobný, aby odůvodnil jednotnou povahu protiprávního jednání. Mimoto světový kartel měl za cíl celkové rozdělení trhu, zatímco evropský kartel směřoval především ke stanovení cen a rozdělení zákazníků v EHP, tedy k odlišnému cíli. Tvrzení Komise, podle kterého bylo jediným cílem protiprávního jednání zvýšení cen a všechny ostatní cíle byly považovány za pomocné a doplňující, neodráží zjištění uvedená v rozhodnutí. Krom toho délka trvání obou protiprávních jednání byla různá a došlo mezi nimi k přerušení, neboť světová dohoda o cenách byla v platnosti od ledna roku 1993 do ledna roku 1994, zatímco evropský kartel trval od března roku 1994 do října roku 1998. Evropský kartel nezajímal severoamerické výrobce vzhledem k tomu, že byli povinní zůstat mimo evropský trh a vývozy do Severní Ameriky byly bezvýznamné. Tato rovnováha zájmů se po ukončení globálního kartelu nezměnila.

135    BASF nikdy neuznala kvalifikaci kartelové dohody jako jednotného protiprávního jednání, v rozporu s tím, co je uvedeno v bodě 149 odůvodnění rozhodnutí. Stanovisko Komise je v rozporu s její předchozí rozhodovací praxí, podle které byly koluze na různých, ale úzce spojených zeměpisných úrovních považovány za oddělená protiprávní jednání, ale také s tezí, kterou uplatnila před Soudem v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí 2003/2. Z předchozích rozhodnutí Komise vyplývá, že koluze na různých zeměpisných úrovních mohou být jediným protiprávním jednáním, jestliže dohody uzavřené na jedné úrovni směřují k zavedení, posílení či organizování dohodnutých cílů na jiné úrovni a aniž by jedna úroveň existovala bez druhé. Komise nemohla vysvětlit, proč by evropští výrobci měli pokračovat v provádění globálního kartelu po jeho ukončení. Evropští výrobci se ve skutečnosti dopustili nového protiprávního jednání, když se účastnili evropského kartelu, který byl zaveden po světovém kartelu a byl od něj zcela odlišný.

136    Komise tedy nemůže BASF uložit žádnou sankci za světový kartel, vzhledem k promlčení, které se na něj vztahuje na základě nařízení č. 2988/74.

137    Podle UCB nejsou obě úrovně údajně jediné kartelové dohody ničím úzce spojeny. Světová kartelová dohoda byla sjednána hlavními světovými výrobci cholinchloridu, tedy severoamerickými a evropskými výrobci, a měla za cíl rozdělení velkých světových trhů, konkrétně prostřednictvím dohody, podle které evropští výrobci ukončili vývoz do Severní Ameriky a severoameričtí výrobci ukončili vývoz do Evropy. Zvýšení cen a kontrola zpracovatelů směřovala k zajištění stability uvedeného rozdělení světových trhů. Nikdy však nešlo o rozdělení zákazníků a vnitrostátních trhů v rámci EHP, ani o kartelovou dohodu o cenách v Evropě, jak prokázalo prohlášení přičítané zástupci DuCoa v bodě 85 odůvodnění rozhodnutí. Když uvedené dohody neměly úspěch, dotčené podniky včetně UCB je v dubnu roku 1994 ukončily.

138    Naopak kontakty mezi evropskými výrobci byly zahájeny v březnu 1994, tedy téměř dva roky po setkání v Ludwigshafenu (viz bod 4 výše), a pokračovaly až do roku 1998, tedy více než čtyři roky po ukončení jednání na světové úrovni. Předmětem dohod mezi evropskými výrobci nebyla regulace světového trhu, ale výhradně regulace trhu EHP ve formě rozdělení vnitrostátních trhů a zákazníků. Jednalo se o dvě v podstatě odlišné snahy sjednané v různých okamžicích různými účastníky a směřující ke zjevně různým cílům. Pouhá skutečnost, že dvě jednání měla za následek narušení běžných podmínek hospodářské soutěže v EHP nestačí k prokázání, že jsou jednotným protiprávním jednáním. Uznat, že takto vágně vymezený společný cíl může stačit k prokázání existence jednotného a trvajícího protiprávního jednání, by vedlo k automatickému povolení kvalifikovat několik porušení článků 81 ES a 82 ES, bez ohledu na odvětví, jako jednotné a trvající protiprávní jednání. UCB zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že obě kartelové dohody se týkaly téhož odvětví, uplatněná jednání nevyhnutelně vykazovala podobnosti. Přitom tato skutečnost nemůže stačit k prokázání úzké vazby mezi oběma dohodami, neboť uvedená jednání měla odlišný cíl a hospodářský účel.

139    Kvalifikace obou kartelových dohod jako jednotného protiprávního jednání měla za cíl umožnit Komisi zohlednit světovou kartelovou dohodu a vyhnout se pravidlům o promlčení. Přitom je třeba rozlišovat mezi případem projednávané věci a věcmi, v nichž pojem jednotného a trvajícího protiprávního jednání vyřešil obtíže při prokazování, že se všichni účastníci kartelové dohody účastnili všech protisoutěžních činností, jež měly týž cíl v rámci téže hospodářské konjunktury. Případ projednávané věci je naproti tomu podobný věci, v níž byl vydán rozsudek Soudu ze dne 8. července 2004, JFE Engineering a další v. Komise (T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00, Sb. rozh. s. II‑2501, bod 22), v níž Komise rozlišila protiprávní jednání na světové a na evropské úrovni, navzdory tomu, že druhé uvedené posoudila jako prostředek pro zavedení prvního. Nadto je třeba odlišit případ projednávané věci od věcí, v nichž judikatura přezkoumala, zda lze odlišné formy chování (dohody, jednání ve vzájemné shodě) kvalifikovat souhrnně jako jednotné protiprávní jednání. Podle UCB je ještě třeba rozlišovat mezi případem projednávané věci a věcmi, v nichž fungování a provádění dohod zůstalo po celou dobu kartelové dohody totožné.

140    Z toho vyplývá, že evropskou kartelovou dohodu nelze považovat za pokračování v EHP dohod původně sjednaných na světové úrovni. Takový závěr lze vyloučit již tím, že otázka rozdělení vnitrostátních trhů v rámci EHP nebyla účastníky světových setkání nikdy vznesena, a před rokem 1994 ani evropskými výrobci. Komise nepředložila žádný důkaz, který by mohl tuto skutečnost zpochybnit.

141    Argument Komise, podle kterého by evropská kartelová dohoda nebyla možná, kdyby účastníci nadále neuplatňovali světové dohody po celou dobu trvání evropských dohod, je v rozporu s rozhodnutím. Komise totiž v rozhodnutí uvedla, že světová kartelová dohoda byla ukončena v dubnu roku 1994, po setkání v Johor Bahru (viz bod 9 výše), a že nemá důkazy o dalším protiprávním jednání ze strany severoamerických výrobců. Vzhledem k tomu, že kartelové dohody na světové úrovni po roce 1994 nepokračovaly, hroutí se celé odůvodnění Komise. Z toho vyplývá, že vzhledem k nedostatku souběžné existence obou kartelových dohod, není opodstatněné tvrzení Komise, že obě úrovně protisoutěžních dohod byly jedna pro druhou nezbytné.

142    Komise odmítá tvrzení BASF a zdůrazňuje, že nikdy nepovažovala chování severoamerických a evropských výrobců před rokem 1994 a chování evropských výrobců po roce 1994 za dva rozdílné kartely. Nadto v rozhodnutí nijak nerozlišovala mezi kartelem na světové úrovni a kartelem na evropské úrovni. Naopak v bodě 64 odůvodnění rozhodnutí vysvětlila, že jediná kartelová dohoda fungovala na dvou různých, ale úzce spojených úrovních, světové a evropské, přičemž tento názor byl vyjádřen v několika dalších bodech odůvodnění. Bylo by tedy nesprávné tvrdit, že Komise protiprávní jednání považovala za jednotné pouze s cílem určit výši pokuty a obejít promlčecí lhůtu.

143    Ohledně shody mezi oznámením námitek a rozhodnutím Komise tvrdí, že v tomto ohledu nelze konstatovat žádný rozdíl. Zásady zakotvené judikaturou týkající se pojmu jednotného a trvajícího protiprávního jednání byly totiž analyzovány v bodech 164 až 166 oznámení námitek a rekapitulovány v bodech 145 až 148 odůvodnění rozhodnutí. Nadto bod 168 oznámení námitek odkazuje na společný cíl sestávající z vyloučení hospodářské soutěže na trhu cholinchloridu, totožného protisoutěžního cíle, a jediného hospodářského cíle, tedy narušení normálního vývoje cen na světovém trhu cholinchloridu. Tytéž důvody vedly Komisi k tomu, aby v rozhodnutí učinila závěr, že se jednalo o jednotné a trvající protiprávní jednání. Právě omezení pravomoci Komise na protiprávní jednání s účinky na vnitřním trhu EHP ji v bodě 150 odůvodnění rozhodnutí vedlo k soustředění se na toto území. Nadto Komise do oznámení námitek zahrnula všechny nezbytné skutečnosti týkající se uplatnění pojmu jednotného a trvajícího protiprávního jednání v projednávané věci, délky trvání a závažnosti protiprávního jednání, pro účely úplného dodržení práva na obhajobu BASF.

144    V každém případě za předpokladu, že existuje odchylka mezi pojmy v oznámení námitek a rozhodnutí, první z nich obsahuje informace nezbytné k tomu, aby BASF mohla být vyslechnuta ohledně závěru týkajícího se jednotného a trvajícího protiprávního jednání tak, aby bylo dodrženo její právo na obhajobu.

145    Ohledně údajně nesprávného uplatnění konceptu jednotného a trvajícího protiprávního jednání Komise odmítá argument vycházející z různosti účastníků obou kartelů (viz bod 134 výše). Zaprvé Komise nikdy nezmiňovala „dva kartely“ a zadruhé nejméně tři podniky (BASF, UCB a Akzo Nobel) byly mezi účastníky protiprávního jednání tytéž. Skutečnost, že Komise nedisponuje důkazy toho, že Bioproducts, Chinook a DuCoa pokračovaly v účasti na protiprávním jednání po dni 20. dubna 1994 (viz bod 9 výše) neznamená, že se protiprávní jednání na evropské úrovni stalo od uvedeného data jiným protiprávním jednáním.

146    Krom toho by bylo nepřirozené a nerealistické mít za to, že pokaždé, když nějaký podnik vstoupí do kartelu nebo kartel opustí, vzniká nová odlišná kartelová dohoda zahrnující zbývající podniky. To platí zejména v případě kartelové dohody založené na chování, které se týká téhož výrobkového trhu, sleduje v zásadě tentýž hospodářský cíl, má stejnou protisoutěžní povahu, a po dlouhou dobu jej uskutečňuje tvrdé jádro podniků. Skutečnost, že evropští výrobci po odchodu severoamerických výrobců svoji protisoutěžní činnost přizpůsobili, ba i zintenzívnili, nic nemění na trvající povaze kartelové dohody, ani na jejím hlavním cíli, jehož provádění nadále záviselo na provádění kontroly zpracovatelů, jakož i na rozdělení trhů. Chování přijaté účastníky na světové a evropské úrovni kartelové dohody mělo kromě toho stejnou povahu (rozdělení zákazníků a trhů, kontrola zpracovatelů, výměna citlivých informací a stanovení cen) a směřovalo k jedinému cíli, tedy narušení běžných podmínek hospodářské soutěže v EHP ohledně cholinchloridu za účelem stanovení vlastních cen na uměle zvýšené úrovni.

147    Komise se tedy nedopustila žádného omylu ani nejednala v rozporu se svojí tezí ve věci Vitaminy, bod 39 výše, když měla za to, že chování evropských výrobců od roku 1994 bylo pouze pokračováním předchozích dohod uzavřených se severoamerickými výrobci. Podle Komise totiž posledně uvedení měli zejména zájem jednak na uplatnění zvýšených cen v Evropě, aby mohli udržet vyšší úroveň cen v regionech, kde působili, a jednak na kontrole evropských zpracovatelů, aby jim zabránili vyvážet na jiné trhy za nižší ceny. Odchod uvedených výrobců z evropského trhu tedy neznamenal jejich nezájem o uvedený trh. Kdyby bylo připuštěno, jak navrhuje BASF, že severoameričtí výrobci neměli tytéž zájmy, ani tytéž cíle, jako evropští výrobci, bylo by nemožné vysvětlit zavedení kartelové dohody na světové úrovni.

148    Komise se rovněž diví, proč BASF zpochybňuje jednotnou a trvající povahu kartelové dohody, když tak neučinila ve své odpovědi na oznámení námitek.

149    Komise zdůrazňuje, že mezi oběma úrovněmi kartelové dohody nedošlo k přerušení, neboť minimální ceny, jakož i kontrola zpracovatelů byly předmětem setkání v Johor Bahru v dubnu roku 1994 (viz bod 9 výše), a že kartelová dohoda byla zavedena na evropské úrovni v březnu roku 1994.

150    Komise rovněž napadá opodstatněnost argumentů UCB. Zdůrazňuje, že podle judikatury je podstatným prvkem pro určení, zda je protiprávní jednání jednotné a trvající, nebo zda existuje několik různých protiprávních jednání, společný cíl, v projednávané věci tedy ovlivnění hospodářské soutěže v odvětví cholinchloridu na trhu EHP (rozsudek Soudního dvora ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni, C‑49/92 P, Recueil, s. I‑4125, bod 113; rozsudky Soudu ze dne 20. března 2002, HFB a další v. Komise, T‑9/99, Recueil, s. II‑1487, bod 186, a Dansk Rørindustri v. Komise, T‑21/99, Recueil, s. II‑1681, bod 67). Toto ovlivnění se projevilo nejdříve odchodem severoamerických výrobců z trhu EHP, a poté rozdělením téhož zeměpisného trhu. Soubor skutečností, na kterých Komise založila své posouzení sestává z účasti týchž podniků na kartelové dohodě ve smyslu článku 81 ES, časové kontinuity dotčených činností, totožnosti protisoutěžních činností, jakož i sledovaných účinků.

151    Severoameričtí výrobci věděli, nebo měli vědět, že logickým následkem jejich odchodu z trhu EHP bude rozdělení tohoto trhu mezi evropské výrobce. Rozdělení na světové úrovni by totiž nemělo žádný smysl, kdyby nebylo následováno rozdělením trhu Společenství, jež by naopak nebylo možné bez předchozí dohody na světové úrovni. Krom toho, že protiprávní jednání na světové a evropské úrovni tvořící jednotné protiprávní jednání měla tentýž účel, také se jich nepřetržitě účastnily tytéž podniky s použitím totožných postupů. Neúčast severoamerických výrobců na evropské úrovni kartelové dohody podle Komise nemění ani její cíl, ani její povahu jako trvajícího protiprávního jednání, protože zejména jejich odchod z trhu EHP narušil hospodářskou soutěž na tomto trhu.

152    Ohledně posledně uvedeného zjištění Komise zpochybňuje tvrzení UCB, podle kterého neexistovala dohoda na světové úrovni o cenách v EHP. Prohlášení zástupce DuCoa uvedené v bodě 85 odůvodnění rozhodnutí (viz bod 137 výše) odkazuje výhradně na jediné setkání z ledna roku 1993. Dohoda z Ludwigshafenu se totiž rovněž týkala cen v Evropě, jak je uvedeno v bodě 77 odůvodnění rozhodnutí.

153    Krom toho dohody uzavřené na světové úrovni kartelové dohody byly nezbytné pro její uskutečnění na evropské úrovni, neboť aby mohl evropský trh být rozdělen mezi evropské výrobce a zachovány zvýšené ceny, bylo třeba zaručit, že uvedení výrobci nebudou čelit hospodářské soutěži ze strany severoamerických výrobců. Rozdíl mezi zeměpisnými trhy, jejichž rozdělení bylo cílem obou úrovní kartelové dohody, není rozhodnou skutečností, neboť uvedená rozdělení umožnila umělé zvýšení rentability cholinchloridu, jediný cíl kartelové dohody. Cílem teorie jednotného a trvajícího protiprávního jednání je neumožnit umělé rozdělení toho, co je v podstatě jednotné, tedy souhrnu aktů směřujících k témuž cíli. V projednávané věci by rozdělení na evropské úrovni nemělo smysl bez rozdělení světového trhu a bez rozdělení na evropské úrovni by světový kartel nebyl ziskový.

154    Podle Komise zachování zvýšených cen v Evropě umožnilo severoamerickým výrobcům uplatnit podobné podmínky na americkém trhu. V rozporu s tím, co tvrdí UCB, byly evropské ceny skutečně projednávány, neboť veškeré dohody o světových cenách nezbytně předpokládaly stanovení cen na evropské úrovni. O kontrolu zpracovatelů se zajímali severoameričtí výrobci, kteří chtěli zabránit vývozům za nízké ceny mimo EHP, zatímco evropští výrobci měli za cíl zabránit prodejům ze strany zpracovatelů za nízké ceny v rámci EHP.

155    Nadto body 369 a 374 rozsudku JFE Engineering a další v. Komise, bod 139 výše, vyvracejí tezi UCB tím, že brání umělému rozdělení téhož souboru pravidel týkajících se rozdělení trhů. Je totiž zjevné, že dohody na evropské úrovni jsou pokračováním a prováděním dohod na světové úrovni, a že rozdělení světových trhů pouze nahrazují rozdělením vnitrostátních evropských trhů. Toto nahrazení by bylo možné pouze pokud po ukončení světových dohod jejich účastníci pokračovali v jejich provádění a severoameričtí výrobci by se na základě světových dohod drželi mimo evropský trh. UCB zaměnila přetrvání dohod na světové úrovni za přetrvání jejich účinků. Není nijak kontradiktorní přiznat, že kartelová dohoda byla ukončena na světové úrovni, ale na evropské úrovni nadále těžila z účinků světových dohod. Za těchto okolností nesouběžnost nic nemění na jednotné a trvající povaze protiprávního jednání.

156    Ohledně části žalobního důvodu vycházející z použití pojmu jednotného protiprávního jednání za účelem obejití pravidel o promlčení Komise zdůrazňuje, že neměla v úmyslu prostřednictvím uložení pokut dosáhnout finančního prospěchu a že jejím cílem není ukládat vysoké částky. Komise ostatně zohlednila pro účely výpočtu výchozí částky podíly na světovém trhu, a nikoli na evropském trhu. Pokud by zohlednila podíly na evropském trhu, vedlo by to k uložení vyšších pokut. Ohledně severoamerických výrobců Komise zdůrazňuje, že pokud by jejich jednání na světové úrovni nebylo promlčeno, bylo by sankcionováno za celé období protiprávního jednání.

 Závěry Soudu

 Úvodní poznámky

–       K dosahu argumentace BASF

157    Je třeba bez dalšího uvést, že první část tohoto žalobního důvodu směřuje k prokázání nesoudržnosti mezi oznámením námitek a rozhodnutím, pokud jde o kvalifikaci světové a evropské složky jednání jako jednotného a trvajícího protiprávního jednání. Tato část je samostatným žalobním důvodem vycházejícím z porušení práva na obhajobu BASF v tomto ohledu, jež bude třeba případně analyzovat po přezkumu žalobního důvodu vycházejícího z právního omylu při kvalifikaci světových a evropských dohod jako jednotného a trvajícího protiprávního jednání. V případě, že by Soud dospěl k závěru, že tato kvalifikace je stižena právní vadou a musí být zamítnuta, by totiž případné konstatování porušení práva na obhajobu ve vztahu k této kvalifikaci nemělo žádné následky (viz v tomto smyslu rozsudky Soudu ze dne 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, zvaný „Ciment“, T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 a T‑104/95, Recueil, s. II‑491, bod 3436, a ze dne 14. prosince 2005, General Electric v. Komise, T‑210/01, Sb. rozh. s. II‑5575, bod 633).

–       K pojmu jednotného a trvajícího protiprávního jednání

158    Kvalifikace určitých protiprávních jednání jako jednání představující jedno a totéž protiprávní jednání, nebo jako několik protiprávních jednání, v zásadě ovlivňuje sankci, která může být uložena, jelikož konstatování několika protiprávních jednání může vést k uložení několika různých pokut, pokaždé v mezích stanovených čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Konstatování několika protiprávních jednání však může být výhodné pro jejich původce, jsou-li některá z nich promlčena (viz v tomto smyslu rozsudek Vitaminy, bod 43 výše, bod 72).

159    Pojem jednotného protiprávního jednání se může vztahovat k právní kvalifikaci protisoutěžního jednání spočívajícího v dohodách, jednáních ve vzájemné shodě a rozhodnutích sdružení podniků (rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, bod 150 výše, body 112 až 114; rozsudek Soudu ze dne 24. října 1991, Rhône-Poulenc v. Komise, T‑1/89, Recueil, s. II‑867, body 125 až 127; ze dne 20. dubna 1999, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, zvaný „PVC II“, T‑305/94 až T‑307/94, T‑313/94 až T‑316/94, T‑318/94, T‑325/94, T‑328/94, T‑329/94 a T‑335/94, Recueil, s. II‑931, body 696 až 698, a HFB a další v. Komise, bod 150 výše, bod 186).

160    Pojem jednotného protiprávního jednání se může vztahovat rovněž k osobní povaze odpovědnosti za porušení pravidel hospodářské soutěže. Podnik, který se účastnil protiprávního jednání vlastním chováním, které spadá pod pojmy dohody či jednání ve vzájemné shodě podléhající působnosti čl. 81 odst. 1 ES, a které má za cíl přispět k uskutečnění protiprávního jednání jako celku, může být po celou dobu svojí účasti na uvedeném protiprávním jednání odpovědný též za chování ostatních podniků v rámci téhož protiprávního jednání. Je tomu tak, pokud se prokáže, že dotčený podnik věděl o protiprávním chování ostatních účastníků, nebo že jej mohl rozumně předpokládat, a že byl připraven přijmout toto riziko. Tento závěr vychází z koncepce velmi rozšířené v právních řádech členských států týkající se přičítání odpovědnosti za protiprávní jednání spáchaná několika pachateli v závislosti na jejich účasti na protiprávním jednání jako celku. Není tedy v rozporu se zásadou, podle které má odpovědnost za taková protiprávní jednání osobní povahu, nepřehlíží individuální analýzu důkazů v neprospěch a neporušuje právo na obhajobu zúčastněných podniků (rozsudky Komise v. Anic Partecipazioni, bod 150 výše, body 83, 84 a 203, a HFB a další v. Komise, bod 150 výše, bod 231).

161    Bylo již rozhodnuto, že případ porušení čl. 81 odst. 1 ES může být následkem řady úkonů či pokračujícího chování, jež jsou díky svému totožnému cíli, kterým je narušení hospodářské soutěže v rámci společného trhu, součástí „celkového plánu“. V takovém případě má Komise právo přičíst odpovědnost za tyto úkony v závislosti na účasti na protiprávním jednání jako celku (rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 66 výše, bod 258), i když je prokázáno, že se dotčený podnik přímo zúčastnil pouze jednoho nebo několika prvků naplňujících znaky protiprávního jednání (rozsudek PVC II, bod 159 výše, bod 773). Stejně tak skutečnost, že různé podniky měly při sledování společného cíle různé úlohy nevylučuje totožnost protisoutěžního cíle, a tedy protiprávního jednání, pokud jednotlivé podniky na své úrovni přispěly ke sledování společného cíle (rozsudky Ciment, bod 157 výše, bod 4123, a JFE Engineering a další v. Komise, bod 139 výše, bod 370).

162    V projednávané věci měla kvalifikace světové a evropské složky kartelové dohody jako jednotného a trvajícího protiprávního jednání, provedená Komisí, za následek konstatování jediné kartelové dohody trvající od 13. října 1992 do 30. září 1998. Naopak pokud by Soud rozhodl, že tyto dvě složky tvoří různá protiprávní jednání, bylo by třeba v důsledku toho konstatovat, že globální kartel trvající od 13. října 1992 do 20. dubna 1994 je promlčený (viz bod 9 výše). Kromě částečného zrušení rozhodnutí by toto zjištění mělo důsledky ohledně výpočtu pokuty BASF i UCB.

163    Je tedy třeba s ohledem na judikaturu citovanou v bodech 159 až 161 výše přezkoumat, zda se Komise dopustila právního omylu, když kvalifikovala jednání vytýkané žalobkyním jako jednotné a trvající protiprávní jednání. K tomu účelu je rovněž třeba v rámci úvodních poznámek vysvětlit postoj, který v tomto ohledu zaujala Komise v oznámení námitek, a srovnat jej se zjištěními uvedenými v rozhodnutí.

–       Postoj Komise v oznámení námitek a zjištění uvedená v rozhodnutí

164    Z bodu 111 oznámení námitek ze dne 22. května 2003 vyplývá, že Komise v té době měla za to, že kartel trval na světové úrovni od roku 1992 do roku 1998 a na evropské úrovni od března 1993 do října 1998. Komise se domnívala, že kartel byl zaveden na různých úrovních: světové, regionální, ba i národní, podle zájmů a angažovanosti účastníků na dotčených trzích (bod 78 oznámení námitek). Podle Komise kartel sestával z trvající dohody mezi výrobci cholinchloridu zahrnující v podstatě světové dohody a regionální „pod-dohody“ na evropské úrovni (body 79 a 84 oznámení námitek).

165    Z bodů 168 a 169 oznámení námitek vyplývá, že podle posouzení provedených Komisí představovala evropská část kartelu konkrétní uplatnění zásad přijatých na světové úrovni, což bylo možné díky ujištění, že severoameričtí výrobci nebudou prostřednictvím vývozu cholinchloridu zasahovat do evropského trhu. Šlo tedy o „pod-dohody“ týkající se Evropy, podle výrazu opakovaně použitého Komisí v oznámení námitek (viz například body 79, 84, 90 a 169). Ohledně severoamerických výrobců má Komise za to, že jejich odpovědnost za souhrn jednání byla založena na skutečnosti, že věděli o existenci uvedených „pod-dohod“ (bod 169 oznámení námitek).

166    Ukazuje se tedy, že v okamžiku, kdy bylo oznámení námitek zasláno účastníkům řízení, měla Komise za to, že světové a evropské dohody tvořily jediné protiprávní jednání, v jehož provádění měl každý účastník konkrétní úlohu.

167    Na základě vyjádření poskytnutých severoamerickými výrobci k obsahu oznámení námitek však Komise vzala zpět námitky týkající se tajných kontaktů na světové úrovni, k nimž údajně došlo po dni 20. dubna 1994 (body 121 až 123, 144 až 147, 149 a 151 oznámení námitek).

168    Za těchto okolností Komise zaujala ohledně vztahu mezi světovou a evropskou úrovní dotčených dohod postoj uvedený v rozhodnutí.

169    V bodě 64 odůvodnění rozhodnutí s názvem „Organizace kartelové dohody“ Komise tvrdí, že kartelová dohoda fungovala „na dvou různých, ale úzce spojených úrovních“. Podle téhož bodu odůvodnění měla činnost podniků na světové úrovni za cíl zvýšit ceny ve světovém měřítku, kontrolovat zpracovatele a distributory cholinchloridu za účelem zajištění, aby nenabízeli cholinchlorid za nižší ceny, a rozdělit světový trh na základě dohody, podle které severoameričtí výrobci odejdou z evropského trhu.

170    V bodě 65 odůvodnění rozhodnutí věnovaném setkáním na evropské úrovni Komise uvádí, že posledně uvedená sloužila k pokračování dohody uzavřené na světové úrovni, včetně úrovně mezi samotnými evropskými výrobci, s cílem zvýšit ceny a kontrolovat zpracovatele v Evropě. Uvedená setkání se tedy týkala zvýšení cen nejen v celém EHP, ale také na vnitrostátních trzích, jakož i ve vztahu k jednotlivým zákazníkům. To vše bylo organizováno tak, aby byly dodržovány podíly na trhu evropských výrobců s cílem zajistit lepší rentabilitu a stabilizaci trhů. Tato stabilizace byla podle bodu 68 odůvodnění rozhodnutí dosažena vyloučením či zabráněním vývozů ze strany soutěžitelů do zeměpisných oblastí, v nichž drželi významné podíly na trhu jiní soutěžitelé. Klíčovým prvkem v tomto ohledu byla podle téhož bodu odůvodnění dohoda, jež stanovila, že evropští výrobci nebudou vyvážet do Severní Ameriky a severoameričtí výrobci nebudou vyvážet na evropský trh. Díky tomuto rozdělení trhů mohli uvedení výrobci „stabilizovat“ svůj vnitrostátní trh a zlepšit rentabilitu ve svém regionu. Byla též uzavřena dohoda s cílem zvýšit ceny ve světě na stejné úrovně. Tato dohoda měla umožnit nejen zlepšit rentabilitu trhu, ale rovněž zabránit jakékoli destabilizaci vývozů mezi regiony. Sledování uvedených cílů učinilo kontrolu zpracovatelů a distributorů nezbytnou.

171    Podle bodu 69 odůvodnění rozhodnutí se dohody uzavřené na světové úrovni týkaly čtyř protisoutěžních činností mezi sebou propojených a spočívajících ve stanovení a zvýšení světových cen, rozdělení světových trhů (odchod severoamerických výrobců z evropského trhu a odchod evropských výrobců ze severoamerického trhu), kontrole distributorů a zpracovatelů, a konečně pravidelné výměně citlivých obchodních informací za účelem zajištění provádění dohod.

172    Po představení setkání konaných na světové a evropské úrovni věnuje Komise deset bodů odůvodnění analýze pojmu jednotného a trvajícího protiprávního jednání, jakož i uplatnění zásad vztahujících se na projednávanou věc. V bodech 145 až 148 odůvodnění rozhodnutí pod názvem „Pojem jednotného a trvajícího protiprávního jednání – Zásady“ Komise potvrdila většinu svých úvah uvedených v oznámení námitek (viz bod 166 výše) citujíce rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, bod 150 výše. Nicméně v bodech 150 až 154 odůvodnění rozhodnutí Komise popsala důvody svých nových úvah týkajících se uplatnění zásady jednotného a trvajícího protiprávního jednání v projednávané věci.

173    Podle bodu 150 odůvodnění rozhodnutí měly světové a evropské dohody jediný protisoutěžní cíl, tedy narušit běžné podmínky hospodářské soutěže v EHP. Přesněji srovnání mezi dohodami uzavřenými na uvedených dvou úrovních naznačilo, že dohody uzavřené na evropské úrovni lze považovat za pokračování, ze strany evropských výrobců, dohod o zvýšení cen a kontrole zpracovatelů původně uzavřených nejen se severoamerickými výrobci, ale rovněž mezi samotnými evropskými výrobci na světové úrovni. Komise uvádí, že za účelem zvýšení cen fakturovaných některým evropským zákazníkům, byli tito rozděleni mezi dotčené evropské výrobce. Podle Komise je zjevné, že aby se uvedení výrobci mohli dohodnout na takovém rozdělení museli respektovat své příslušné globální podíly na trhu v Evropě.

174    Podle bodu 151 odůvodnění rozhodnutí se Akzo Nobel, UCB a BASF účastnily dotčených činností jak na evropské, tak na světové úrovni, tím, že se ohledně určitých opatření, která měla být podniknuta v EHP, dohodly nejdříve na světové úrovni a poté v této činnosti pokračovaly a scházely se na evropské úrovni. Severoameričtí výrobci se evropských setkáni neúčastnili, neboť v okamžiku zahájení těchto setkání se světové dohody chýlily ke konci. Krom toho i kdyby evropské dohody byly zahájeny před dnem 14. března 1994 (Komise uznává, že to nemůže prokázat), bylo by pro severoamerické výrobce neužitečné se jich účastnit, neboť souhlasili se svým odchodem z evropského trhu.

175    Podle bodu 152 odůvodnění rozhodnutí severoameričtí výrobci o evropských dohodách věděli, nebo měli vědět. Hlavním cílem, který evropští výrobci odchodem severoamerických výrobců z evropského trhu sledovali, totiž byla „stabilizace“ evropského trhu. Tato „stabilizace“ však byla bez dalších doplňujících koluzních dohod mezi evropskými výrobci nemožná.

176    Konečně Komise v bodě 153 odůvodnění rozhodnutí uvádí, že evropští výrobci byli ve skutečnosti domluvení na narušování hospodářské soutěže v EHP od zahájení světových dohod až do ukončení evropských dohod. Podle Komise skutečnost, že evropští výrobci dohromady drželi 80 % evropského trhu dokazuje, že mohli provést své dohody i po uplynutí platnosti světových dohod.

 Ke kvalifikaci dotčeného protiprávního jednání

177    Je třeba uvést, že podle judikatury citované v bodě 159 výše představují protisoutěžní činnosti podniků na světové úrovni popsané v bodě 69 odůvodnění rozhodnutí samy o sobě jednotné protiprávní jednání. To sestává z dohod (o stanovení a zvýšení světových cen, o odchodu severoamerických výrobců z evropského trhu a o kontrole distributorů a zpracovatelů), jakož i z jednání ve vzájemné shodě (výměna citlivých informací s cílem vzájemně ovlivňovat obchodní chování účastníků).

178    Stejně je tomu ohledně protisoutěžních činností na evropské úrovni, jež samy o sobě představují jednotné protiprávní jednání sestávající z dohod (o stanovení a zvýšení cen v EHP, na vnitrostátních trzích, jakož i pro jednotlivé zákazníky, o rozdělení zákazníků, o rozdělení podílů na trhu a o kontrole distributorů a zpracovatelů), jakož i z jednání ve vzájemné shodě (výměna citlivých informací s cílem vzájemně ovlivňovat obchodní chování účastníků).

179    Z uplatnění uvedené judikatury v projednávané věci však automaticky nevyplývá, že dohody na světové a evropské úrovni tvoří jako celek jednotné a trvající protiprávní jednání. Zdá se totiž, že existence společného cíle spočívajícího v narušení běžného vývoje cen, odůvodnila ve věcech, jichž se judikatura týkala, kvalifikaci různých dohod a jednání ve vzájemné shodě jako prvků naplňujících znaky jednotného protiprávního jednání. V tomto ohledu nelze popřít, že uvedená jednání se doplňovala v tom smyslu, že každé z nich mělo čelit jednomu nebo několika následkům běžné hospodářské soutěže, a prostřednictvím interakce přispívala k uskutečnění souhrnu protisoutěžních účinků předvídaných jejich aktéry v rámci globálního plánu směřujícího k jedinému cíli.

180    V tomto kontextu je třeba upřesnit, že pojem jediného cíle nelze vymezit obecným odkazem na narušení hospodářské soutěže na trhu cholinchloridu, neboť ovlivnění hospodářské soutěže je, jako předmět či účinek, podstatným prvkem jakéhokoli chování spadajícího do působnosti čl. 81 odst. 1 ES. Existovalo by riziko, že taková definice pojmu jediného cíle částečně zbaví pojem jednotného a trvajícího protiprávního jednání jeho smyslu v rozsahu, v jakém by měla za následek, že několik chování týkajících se hospodářského odvětví zakázaných čl. 81 odst. 1 ES by muselo být systematicky kvalifikováno jako prvky naplňující znaky jednotného protiprávního jednání.

181    Je tedy třeba ověřit, zda se oba bloky dohod a jednání ve vzájemné shodě sankcionované Komisí v rozhodnutí jako jednotné a trvající protiprávní jednání doplňovaly ve smyslu popsaném v bodě 179 výše. Ostatně sama Komise odůvodnila svoji tezi tím, že světové a evropské dohody byly „úzce spojeny“ (viz body 4, 142 a 169 výše). V tomto ohledu je třeba zohlednit veškeré okolnosti, které mohou prokázat či zpochybnit uvedenou spojitost, jako je doba uplatňování, obsah (včetně použitých metod) a souvztažně cíl jednotlivých dotčených dohod a jednání ve vzájemné shodě.

182    Ohledně doby uplatňování dotčených dohod je třeba konstatovat, že ukončení světových dohod nejpozději dne 20. dubna 1994 implikuje, že od uvedeného data již severoameričtí výrobci nebyli povinni nevyvážet do Evropy. Sama Komise oznámila nedostatek důkazů o existenci dalších setkání či kontaktů, kterých by se severoameričtí výrobci účastnili, a jejichž prostřednictvím by stanovovali ceny pro EHP či potvrdili svůj původní závazek nevyvážet do Evropy po uvedeném datu (viz bod 165 odůvodnění rozhodnutí). Z toho vyplývá, že posouzení, podle kterého museli být evropští výrobci ujištěni, že nebudou vystaveni hospodářské soutěži ze strany severoamerických výrobců, aby si mohli rozdělit evropský trh a zachovat zvýšené ceny (viz bod 153 výše), nezohledňuje skutečnost, že světové dohody již nebyly ode dne 20. dubna 1994 v platnosti. Dohody o rozdělení evropského trhu totiž byly zavedeny za neexistence jakékoli dohody zakazující vývozy ze Spojených států.

183    Nadto nelze přijmout závěr Komise, podle kterého by rozdělení světových trhů zúčastněným podnikům nepřineslo prospěch bez rozdělení evropského trhu a naopak (viz bod 153 výše). V projednávané věci měl zákaz vývozů na evropský trh za cíl zabránit jeho narušení prodejem cholinchloridu za uměle snížené ceny s cílem pokrýt část pevných nákladů nadbytečné výroby (body 39 a 68 odůvodnění rozhodnutí). Vyloučení této obchodní hrozby je odlišným cílem než rozdělení evropského trhu, přičemž k dosažení posledně uvedeného, jak bude uvedeno níže, je třeba uskutečnit odlišný mechanismus.

184    V důsledku toho evropské dohody sjednané až 14. března 1994 na setkání v Schoten, zatímco účastníci konstatovali neúspěch světových dohod na posledních setkáních v Bruges a Johor Bahru v listopadu 1993 a v dubnu 1994 (body 92 až 95 odůvodnění rozhodnutí), měly z tohoto hlediska autonomní působnost ve vztahu k dohodě o oboustranném odchodu z evropského a severoamerického trhu. Toto zjištění platí tím spíše ohledně období po formálním ukončení jakýchkoli snah o dohodu na světové úrovni (na setkání v Johor Bahru, 14. až 20. dubna 1994). Komise tedy v bodě 68 odůvodnění rozhodnutí tvrdí neprávem, že evropští výrobci mohli „stabilizovat“ trh EHP díky předchozímu rozdělení světových trhů, vzhledem k tomu, že v době zavádění dohod na evropské úrovni již uvedené trhy nebyly rozděleny mezi severoamerické výrobce a evropské výrobce.

185    Krom toho tvrzením, že po formálním ukončení světových dohod je účastníci nadále uplatňovali a že severoameričtí výrobci se na základě světových dohod nadále drželi mimo evropský trh (viz bod 155 výše), Komise odporuje bodu 165 odůvodnění rozhodnutí, podle kterého nedisponovala důkazy o existenci dalších setkání či kontaktů, kterých by se severoameričtí výrobci účastnili, a jejichž prostřednictvím by stanovovali ceny pro EHP či potvrdili svůj původní závazek nevyvážet do Evropy po uvedeném datu (viz bod 9 výše).

186    Na otázku vznesenou v tomto ohledu na jednání Komise uvedla, že uvedenou argumentací nezamýšlela tvrdit, že světová dohoda přetrvala po datu svého ukončení uvedeném v rozhodnutí, ale že v praxi zůstalo chování zúčastněných podniků více méně takové, jaké bylo v době, kdy byly dohody v platnosti. Bylo tedy třeba provést rozlišení mezi touto okolností a okolností uvedenou v bodě 165 odůvodnění rozhodnutí, jež se týkala délky trvání světové dohody.

187    Je třeba konstatovat, že toto rozlišení, jež je ostatně v rozporu s písemnostmi Komise (viz bod 155 výše), se zakládá na nesprávném výkladu článku 81 ES. Podle ustálené judikatury se totiž režim hospodářské soutěže zavedený články 81 ES a 82 ES soustřeďuje na hospodářské výsledky dohod, nebo jakékoli srovnatelné formy vzájemné shody či koordinace, spíše než na jejich právní formu. V důsledku toho v případě kartelových dohod, které již nejsou v platnosti, stačí pro použitelnost článku 81 ES, aby po jejich formálním ukončení nadále přetrvávaly jejich účinky (viz rozsudky Soudu ze dne 29. června 1995, Solvay v. Komise, T‑30/91, Recueil, s. II‑1775, bod 71, a ze dne 11. prosince 2003, Ventouris v. Komise, T‑59/99, Recueil, s. II‑5257, bod 182, a citovaná judikatura). Z toho vyplývá, že délku trvání protiprávního jednání nelze posuzovat v závislosti na období platnosti dohody, ale v závislosti na období, v němž se obviněné podniky chovaly způsobem zakázaným článkem 81 ES. Teze Komise přitom neumožňuje vysvětlit důvod, proč nebyla severoamerickým výrobcům uložena žádná pokuta, ačkoli se po dni 20. dubna 1994 nadále chovali způsobem stanoveným ve světových dohodách. Nelze tedy přijmout výklad navrhovaný Komisí v bodě 165 odůvodnění rozhodnutí.

188    Ohledně okolnosti dovolávané Komisí v duplice, týkající se věci T‑111/05, podle které účinky světového kartelu přetrvaly po jeho formálním ukončení (viz bod 155 výše), je třeba uvést, že stejně jako tvrzení zmíněné v předchozím bodě, není uvedena v rozhodnutí. Nelze přijmout vysvětlení poskytnuté Komisí na jednání, podle kterého na uvedenou okolnost odkazovala v bodě 96 odůvodnění rozhodnutí v rozsahu, v jakém uváděla, že vývozy ze Severní Ameriky do EHP zůstaly po ukončení světových dohod na relativně nízké úrovni. Z bodů 40 a 44 odůvodnění rozhodnutí totiž vyplývá, že v roce 1990 představovaly dovozy cholinchloridu 9 % odhadované hodnoty trhu ve Společenství dvanácti členských států, zatímco v roce 1997 dosáhly dovozy cholinchloridu 9,3 % objemu prodejů v celém EHP. Tyto údaje nepodporují tezi Komise, neboť ukazují, že situace týkající se dovozů na evropský trh byla víceméně stejná jak v období před uzavřením dohod na světové úrovni, tak v období po uplynutí jejich platnosti, a že uvedené dohody tedy podstatně neovlivnily strukturu evropského trhu ohledně mezikontinentálních dovozů.

189    V každém případě i za předpokladu, že bod 96 odůvodnění rozhodnutí odkazuje v podstatě na údajné změny ve struktuře evropského trhu způsobené světovými dohodami, jež usnadnily uskutečnění evropských dohod, tato okolnost nebyla prokázána. Soud totiž vyzval účastnice řízení, jakož i Akzo Nobel, aby předložily své hodnocení podílů na trhu držených žalobkyněmi a Akzo Nobel na evropském trhu (jež v tomto smyslu zahrnuje členské státy Společenství, jakož i státy ESVO, jež v roce 1994 tvořily EHP) ve třetím čtvrtletí roku 1992, tedy na začátku platnosti světových dohod. Žádná z účastnic řízení však z důvodů stáří dotčených transakcí v tomto ohledu nepředložila přesné údaje. V důsledku toho je třeba provést posouzení na základě skutečností vyplývajících z rozhodnutí, jakož i skutečností pocházejících ze správního spisu, na které je v rozhodnutí odkázáno.

190    Jak je uvedeno v bodech 97 a 153 odůvodnění rozhodnutí, Akzo Nobel, BASF a UCB v okamžiku zahájení evropských dohod (březen 1994) držely více než 75 % evropského trhu, a mohly si tedy rozdělit uvedený trh, aniž by dbaly chování ostatních světových výrobců. Nezdá se však, že by tento vysoký podíl na trhu byl výsledkem světových dohod. Z bodu 40 odůvodnění rozhodnutí totiž vyplývá, že v roce 1990 představovaly dovozy cholinchloridu téměř 9 % hodnoty trhu Společenství (3 525 t dovezených z celkem 40 000 t). V průběhu prvních sedmi měsíců roku 1992, prvního roku protiprávního jednání na světové úrovni, dosáhly dovozy ze Severní Ameriky do Evropy 2 900 t na trhu s objemem 43 800 t, tedy 6,6 % evropského trhu (bod 71). Tentýž rok dosáhl podíl na trhu Ertisa maximálně 7,9 % (kapacita výroby 3 500 t podle strany 1999 správního spisu připojeného k žalobní odpovědi ve věci T‑101/05). Pokud se zohlední podíl na trhu ICI (čtvrtý evropský výrobce nezúčastněný na dotčených činnostech, neboť se tradičně omezuje na britský trh) ve výši přibližně 15 %, podle poznámky pod čarou na straně 152 rozhodnutí, zůstává pro Akzo Nobel, BASF a UCB v roce 1992 společný podíl na trhu minimálně ve výši 70,5 %. Je tedy třeba konstatovat, že světové dohody nevyvolaly dostatečně významnou změnu struktury evropského trhu, a zejména společného podílu na trhu BASF, UCB a Akzo Nobel, aby bylo možné učinit závěr, že si tři evropští výrobci mohli rozdělit trh EHP právě díky nim.

191    Za těchto okolností nelze přijmout tvrzení, podle kterého dohody na evropské úrovni představovaly pokračování a provádění dohod na světové úrovni prostou výměnou rozdělení světových trhů za rozdělení vnitrostátních evropských trhů (viz bod 155 výše). Protisoutěžní dohoda totiž v zásadě nemůže být považována za prostředek pro zavádění jiné dohody, která již byla ukončena (viz v tomto smyslu rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 138 výše, bod 363).

192    Ohledně cíle sledovaného každým ze dvou bloků dohod z bodů 64 až 68 a 150 až 153 odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že Komise uplatnila existenci jediného protisoutěžního cíle sestávajícího z dosažení uměle zvýšených cen. Ačkoli je pravda, že světová dohoda pro výrobce stanovila minimální použitelné ceny (viz například body 77, 79, 85, 88, 90, 91 a 92 odůvodnění rozhodnutí), nic to však nemění na tom, že toto opatření mělo jediný cíl, zachovat klíčový prvek dohody, tedy zabránit vývozům z Evropy do Severní Ameriky a naopak, a nikoli provést rozdělení evropského trhu mezi evropské výrobce. Pokud by se totiž výrobci rozhodli prodávat evropským zpracovatelům a distributorům za příliš nízké ceny (kvůli svým nadbytečným kapacitám), umožnilo by to posledně uvedeným, podle bodu 151 odůvodnění rozhodnutí, vyvážet cholinchlorid do Spojených států za soutěžní ceny. Severoameričtí výrobci by evidentně museli jako protiopatření přijmout vhodné chování ve smyslu dohody vůči svým zákazníkům (zpracovatelům a distributorům) ve Spojených státech.

193    Podle bodu 85 odůvodnění rozhodnutí, jež cituje prohlášení DuCoa, „je správné uvést, že když se uvažovalo o pokusu zvýšit ceny na světové úrovni, jednalo se především o ceny na Dálném Východě a v Latinské Americe; s Evropany se neprojednávaly, ani neuzavíraly, dohody o cenách v Severní Americe, ani o cenách v Evropě a tato témata nebyla předmětem žádné snahy o dohodu“. Podle téhož prohlášení „američtí výrobci se nikdy nesnažili určovat ceny cholinu v západní Evropě, […] ale uváděli skutečnost, že pokud by ceny v Evropě byly velmi nízké, existovalo by nebezpečí vývozu výrobku do Spojených států“. V rozporu s tvrzením Komise nelze znění tohoto prohlášení vykládat tak, že se vztahuje výhradně na setkání z ledna 1993.

194    První dvě věty bodu 152 odůvodnění, podle kterých je vzájemné propojení světové a evropské části prokázáno skutečností, že stabilizace evropského trhu, jež byla jedním z cílů světové dohody, byla nemožná bez dalších koluzních dohod mezi evropskými výrobci, se zakládají na nesprávném předpokladu. Ani z rozhodnutí, ani z písemností ve spise předložených Soudu, o které se Komise opírá, nevyplývá, že „stabilizace“ trhů zamýšlená světovou dohodou se v projednávané věci projevila rozdělením evropského a amerického trhu mezi výrobce, kteří na nich byli nadále činní.

195    Naopak jak již bylo uvedeno (viz bod 192 výše), směřovala tato „stabilizace“ k zabránění mezikontinentálním vývozům za ceny nižší než ceny platné v regionu dovozu. Podle bodu 39 odůvodnění rozhodnutí, „jestliže k tomu dojde, mohou [tyto dovozy] navzdory nízkému dotčenému objemu narušovat stabilitu úrovně platných cen v regionu dovozu, zejména pokud je tamní úroveň relativně vysoká“. Uvedený bod odůvodnění upřesňuje, že tento druh prodejů může být přitažlivý pro společnost s nadbytečnou výrobou, jež zamýšlí pokrýt část pevných nákladů.

196    Skutečnost, že „stabilizaci“ trhů je třeba chápat takto, je potvrzena bodem 68 odůvodnění rozhodnutí, věnovaným fungování kartelové dohody na světové úrovni, jež uvádí: „[…] stále bylo nebezpečí, že výrobci se zbaví jistých přebytků výroby ve formě cílených příležitostných prodejů určených výhradně k pokrytí pevných výrobních nákladů. I kdyby byly malého objemu, mohly by takové vývozy narušit ceny na dovozním trhu, neboť zákazníci by mohli využít tyto prodeje, když by k nim došlo, pro sjednání nižší ceny. Stabilizace trhu byla tedy dosažena prostřednictvím vyloučení či zabránění vývozům ze strany soutěžitelů do zeměpisných oblastí, v nichž další soutěžitelé drželi významné podíly na trhu. Klíčovým prvkem v tomto ohledu byla dohoda stanovící, že evropští výrobci nebudou vyvážet do Severní Ameriky a severoameričtí výrobci nebudou vyvážet na evropský trh. Díky tomuto rozdělení trhů mohli ostatní subjekty ,stabilizovat‘ vlastní vnitrostátní trh a zlepšit rentabilitu ve svém regionu“ (neoficiální překlad). S ohledem na důsledky ukončení protisoutěžních činností na světové úrovni nejpozději ke dni 20. dubna 1994 (viz body 184 až 190 výše) nelze tuto analýzu přijmout ani za předpokladu, že slovním spojením „zlepšit rentabilitu ve svém regionu“ Komise nemá na mysli pouze odchod severoamerických výrobců, ale také rozdělení trhu EHP mezi evropské výrobce.

197    Je třeba dodat, že jak vyplývá z bodů 71 a 75 odůvodnění a z poznámek pod čarou na stranách 31 a 66 rozhodnutí, všichni výrobci měli v okamžiku zavedení světové dohody nadbytečnou kapacitu, přičemž tato okolnost hovořila ve prospěch mezikontinentálních vývozů cholinchloridu za nízké ceny, a tedy ohrožení stability světových trhů (viz body 192 a 195 výše). Pojem „stabilizace“ trhů v rámci světové dohody tedy nesměřuje k rozdělení v rámci evropského a severoamerického trhu, jak navrhuje bod 152 odůvodnění rozhodnutí. Skutečnost, že evropští výrobci zahájili rozdělování evropského trhu až po skončení světové kartelové dohody, a v okamžiku kdy byl účastníky konstatován její neúspěch (bod 93 odůvodnění rozhodnutí), svědčí o tom, že jejich cílem nebyla účast na světové dohodě za účelem pozdějšího rozdělení trhů, které jim byly vyhrazeny. Nadto je třeba konstatovat, že Komise v rozhodnutí neuvedla žádný důkaz prokazující existenci takového cíle.

198    Způsob kontroly, jíž byli podřízení distributoři a zpracovatelé, se souvztažně liší v závislosti na sledovaném cíli. V rámci světových dohod měla tato kontrola formu fakturace cholinchloridu „za přiměřené ceny“ [bod 69 písm. c) odůvodnění rozhodnutí]. Ohledně tohoto opatření Komise v bodě 81 odůvodnění rozhodnutí uvádí: „[…] prováděním této kontroly zpracovatelů lze zejména zaručit, že budou za přiměřených podmínek odebírat cholinchlorid od účastníků kartelové dohody. Poznámky Bioproducts uvádí: ,Musíme kontrolovat suroviny zpracovatelů. Dosáhneme zisku ze zvýšení cen‘. Tentýž cíl vyplývá rovněž z klíčového dokumentu citovaného v bodě 75, jež praví: ,Zpracovatelé a distributoři musejí být kontrolováni prostřednictvím přiměřených cen‘. Konečně podle jiného dokumentu ze setkání [v Ludwigshafenu]: ,Každý výrobce cholinchloridu je odpovědný za kontrolu zpracovatelů na svém vnitrostátním trhu. Dodávání tekutého cholinchloridu pocházejícího z jiného regionu podkopává toto pravidlo a ničí trh“ (neoficiální překlad). Tato kontrola tedy předpokládá dodržování „minimálních“ cen dohodnutých na setkáních evropských a severoamerických výrobců (body 77 a 79 odůvodnění rozhodnutí).

199    Ohledně cíle této kontroly Komise v bodě 151 odůvodnění rozhodnutí uvádí: „Ohledně zvýšení cen v Evropě se zájem severoamerických výrobců omezil na zaručení, že úroveň cen v Evropě příliš nepoklesne pod úroveň ostatních světových regionů. Jestliže toto zjevně nehrozilo, pokud byly zpracovatelé kontrolováni, nebylo nezbytné podrobně přezkoumávat evropské ceny na světových setkáních, ledaže by byly zkoumány jako prvek zvýšení cen dohodnutých na světové úrovni“ (neoficiální překlad). Kontrola měla tedy za cíl zabránit distributorům a zpracovatelům ohrozit cíl dohod, tedy oboustranný odchod z evropského a severoamerického trhu. Přitom účastníci dohod o tomto oboustranném odchodu je podle bodu 165 odůvodnění rozhodnutí (viz body 185 až 187 výše) ukončili nejpozději 20. dubna 1994.

200    Naproti tomu, kontrola distributorů a zpracovatelů v rámci evropských dohod měla podle bodu 99 písm. d) odůvodnění rozhodnutí několik forem sestávajících ze zabránění prodejům na preferenční ceny (opatření vůči distributorům), zaručení ze strany zpracovatelů odběru surovin od účastníků kartelové dohody za přiměřených podmínek, jejich informování o úrovních cen dohodnutých účastníky kartelové dohody a vytvoření výhradních vztahů s nimi. Ohledně cíle této kontroly tentýž bod odůvodnění zdůrazňuje, že sestává ze zaručení účinnosti dohod o podílech na trhu, rozdělení zákazníků a cenách, jak byly uzavřeny mezi evropskými výrobci.

201    Světové dohody o cenách tedy nemají „úzké spojení“, jak uplatňuje Komise, s rozdělením trhu EHP mezi evropské výrobce, k němuž došlo po jejich konečném ukončení. To je prokázáno též skutečností, že toto rozdělení podle bodů 65, 103, 105 a 113 odůvodnění vyžadovalo uplatnění odlišné techniky spočívající ve stanovení diferencovaných cen jednotlivými evropskými výrobci s ohledem na každého zákazníka za tím účelem, aby posledně uvedený byl „přidělen“ konkrétnímu výrobci na základě koluzních dohod na evropské úrovni. Takového výsledku by nemohlo být dosaženo na základě jediné „minimální“ ceny určené k uplatnění všemi výrobci, jak ji vymezují světové dohody (body 77 a 79 odůvodnění rozhodnutí).

202    Krom toho nic nenutilo evropské výrobce, aby se po skončení světových dohod opírali o „minimální“ ceny dohodnuté v rámci uvedených dohod za účelem rozdělení evropských zákazníků. Za těchto okolností se jeví nerelevantní argument Komise, podle kterého stanovení „minimálních“ cen na světové úrovni nezbytně předpokládá stanovení cen na evropské úrovni.

203    Je třeba rovněž zdůraznit, že rozhodnutí neobsahuje žádné skutečnosti, které by mohly prokázat, že evropští výrobci uzavřeli na setkání světového kartelu dohodu o rozdělení (ani pozdějším) trhu EHP, ani že měli v úmyslu využít světových dohod za účelem usnadnění pozdějšího rozdělení trhu EHP. Komise krom toho v bodě 151 odůvodnění rozhodnutí přiznává, že takovou okolnost nemůže prokázat. Kdyby tomu tak bylo, neexistoval by žádný důvod nestanovit začátek dohod o rozdělení trhu EHP před dnem 14. března 1994, tedy datem prvního setkání mezi evropskými výrobci. Nicméně tomu tak nebylo.

204    Za těchto okolností je bod 151 odůvodnění rozhodnutí (viz bod 174 výše) nerelevantní v rozsahu, v jakém se snaží vysvětlit, proč se severoameričtí výrobci neúčastnili evropských setkání. Tato část bodu 151 odůvodnění totiž odpovídá na nerelevantní argument předložený evropskými výrobci během správního řízení vycházející z nedostatku totožnosti účastníků světových a evropských dohod.

205    Stejně tak tezi Komise nemůže účinně podpořit bod 152 odůvodnění rozhodnutí (viz bod 175 výše), neboť uvádí, že severoameričtí výrobci věděli, nebo měli vědět, o existenci evropských dohod. Vědomí o existenci uvedených dohod ze strany severoamerických výrobců by v případě zjištění jednotného protiprávního jednání mělo za následek rozšíření jejich odpovědnosti na celé protiprávní jednání, za podmínky, že by uvedené dohody vykazovaly souvislost se světovými dohodami (viz v tomto smyslu rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 139 výše, bod 371). Tato skutečnost tedy nemůže mít dopad na odpovědnost evropských výrobců a neprokazuje existenci jednotného a trvajícího protiprávního jednání.

206    Obecné tvrzení, podle kterého lze evropské dohody považovat za pokračování, ze strany evropských výrobců, toho, co bylo původně zahájeno na světové úrovni, nejen se severoamerickými výrobci, ale rovněž mezi samotnými evropskými výrobci, ohledně zvýšení cen a kontroly zpracovatelů, je tedy nepřesné. To nezbytně platí též ohledně posouzení, podle kterého souhrn dohod představuje jedinou kartelovou dohodu, z níž severoameričtí výrobci v daném okamžiku odstoupili a jejíž zbývající účastníci poté pozměnili její charakteristické rysy.

207    S ohledem na předcházející úvahy se Komise nemůže opírat o bod 67 rozsudku Dansk Rørindustri v. Komise, bod 150 výše. Ačkoli je totiž pravda, že ohledně protiprávního jednání týkajícího se nejprve dánského trhu předizolovaných trubek a po přerušení celého evropského trhu, Soud pro účely kvalifikace uvedeného jednání jako jednotného a trvajícího protiprávního jednání zohlednil jediný cíl spočívající v kontrole trhu dálkového vytápění, nic to nemění na tom, že toto posouzení bylo rovněž založeno na jiných úvahách, též významných. V uvedeném rozsudku Soud zdůraznil, podobně jako Komise, existenci „od počátku kartelové dohody v Dánsku, dlouhodobějšího cíle směřujícího ke kontrole celého trhu […] a že existovala zjevná kontinuita postupů a praktik mezi novou dohodou uzavřenou koncem roku 1994 pro celý evropský trh a předchozími dohodami“ (body 65 a 68). Mimoto je v bodě 67, uplatňovaném Komisí, též zdůrazněno, že z první dohody o koordinaci zvýšení cen pro vývozní trhy vyplývalo, že „kartelová dohoda mezi dánskými výrobci od počátku přesahovala rámec dánského trhu“.

208    Přitom v projednávané věci Komise neprokázala, že by žalobkyně při účasti na světových dohodách měly dlouhodobější cíl sestávající z rozdělení trhu EHP, jaké proběhlo v rámci evropských dohod. Neprokázala ani vztah mezi postupy a praktikami používanými v rámci jednotlivých bloků dohod.

209    S ohledem na důsledky vyplývající z neexistence souběžnosti mezi zavedením světových a evropských dohod (viz body 182 až 191 výše), jelikož oboustranný odchod z evropského a severoamerického trhu a rozdělení trhu EHP prostřednictvím přidělení zákazníků jsou různé cíle dosahované různými způsoby (viz body 192 až 202 výše) a konečně, z nedostatku důkazů prokazujících úmysl evropských výrobců připojit se ke světovým dohodám za účelem pozdějšího rozdělení trhu EHP (viz bod 203 výše), je třeba učinit závěr, že evropští výrobci se dopustili dvou různých porušení čl. 81 odst. 1 ES, a nikoli jednotného a trvajícího protiprávního jednání.

210    Rozhodnutí musí být tedy zrušeno v rozsahu, v jakém ukládá žalobkyním pokutu z důvodu jejich účasti na světové kartelové dohodě, přičemž toto protiprávní jednání musí být považováno za promlčené. Dopad tohoto zrušení na výpočet výše pokuty uložené BASF bude přezkoumán v bodech 212 až 223 níže. Pokud jde o dopad tohoto zrušení na výpočet pokuty uložené UCB, je třeba jej analyzovat po přezkumu druhého žalobního důvodu této žalobkyně (viz body 235 až 241 níže).

211    Za těchto okolností již není třeba rozhodovat o žalobním důvodu vycházejícím z porušení práva na obhajobu BASF (viz bod 157 výše).

 K výpočtu pokuty BASF

212    Především je třeba zdůraznit, že jak žalobkyně, tak Komise, na žádost Soudu v průběhu jednání přednesly svá hodnocení týkající se výpočtu výše pokut pro případ, že by žalobní důvod vycházející z právního omylu při kvalifikaci světových a evropských dohod jako jednotného protiprávního jednání byl Soudem shledán opodstatněný. Jak bylo poznamenáno v bodě 120 výše, posouzením spolupráce BASF v rámci jejího třetího žalobního důvodu nejsou dotčeny následky, které může mít posouzení pátého žalobního důvodu provedené Soudem pro uvedené snížení.

213    Pravomoc přezkumu v plné jurisdikci svěřená soudu Společenství článkem 31 nařízení č. 1/2003 jej opravňuje nad rámec pouhého přezkumu legality sankce nahradit posouzení Komise svým posouzením, a tedy uložené pokuty nebo penále zrušit, snížit nebo zvýšit, pokud je mu otázka výše pokuty předložena k posouzení (rozsudek Groupe Danone v. Komise, bod 65 výše, body 61 a 62). V tomto rámci je třeba uvést, že pokyny nepředjímají posouzení pokuty soudem Společenství, neboť rozhoduje na základě uvedené pravomoci (rozsudek Soudu ze dne 27. července 2005, Brasserie nationale a další v. Komise, T‑49/02 až T‑51/02, Sb. rozh. s. II‑3033, bod 169).

214    V důsledku toho je třeba, aby Soud vykonal svoji pravomoc přezkumu v plné jurisdikci, neboť BASF mu otázku výše jí uložené pokuty předložila k posouzení.

215    V tomto ohledu je třeba přezkoumat úvodem tvrzení Komise uvedené v její žalobní odpovědi ve věci T‑111/05, podle kterého předpokládá nový výpočet výše pokuty změnu v rozdělení kategorií evropských výrobců. Toto tvrzení je založeno na skutečnosti, že rozhodnutí provedlo uvedené rozdělení na základě světových podílů na trhu držených v roce 1997, tedy v posledním celém roce protiprávního jednání, podniky, které se protiprávního jednání účastnily. Na základě tohoto posouzení byly UCB a Akzo Nobel zařazeny do třetí kategorie (s podíly na trhu ve výši 13,4 % a 12 %), zatímco BASF byla zařazena do čtvrté kategorie s podílem na trhu ve výši 9,1 % (viz bod 15 výše).

216    Protože však jediným protiprávním jednáním, které má být zohledněno, je protiprávní jednání, které se týká trhu EHP (viz bod 210 výše), podíly na trhu, které mají být brány v úvahu pro účely rozdělení evropských výrobců do kategorií, jsou tržní podíly týkající se tohoto trhu. Taková změna však nic nemění na rozdělení podniků do kategorií, ani na základních částkách určených podle závažnosti protiprávního jednání. Z bodu 44 odůvodnění rozhodnutí totiž vyplývá, že Akzo Nobel a UCB v roce 1997 držely 28,9 % a 28,5 % evropského trhu, zatímco podíl BASF dosáhl 20,9 %. Tato konfigurace podílů na trhu odůvodňuje zachování zařazení provedeného Komisí, s Akzo Nobel a UCB v téže kategorii a BASF v nižší kategorii.

217    Pokud jde o obecnou úroveň výchozích částek, musejí zůstat totožné s částkami určenými v bodě 202 odůvodnění rozhodnutí. Uvedené částky byly totiž stanoveny na základě velmi závažné povahy protiprávního jednání jak na světové, tak na evropské úrovni, jakož i relativně nízké hodnotě evropského trhu cholinchloridu (52,6 milionů eur v roce 1997), což jsou faktory, které jsou nadále relevantní, ačkoli jediným protiprávním jednáním, které má být zohledněno je protiprávní jednání, které se týká EHP.

218    Výchozí částka pokuty stanovená pro BASF na základě závažnosti protiprávního jednání tedy musí zůstat nezměněna ve výši 18,8 milionů eur.

219    Ohledně délky trvání účasti BASF na evropských dohodách vyplývá z bodů 101, 102, 105 a 206 odůvodnění rozhodnutí, že začala 29. listopadu 1994, na setkání v Amersfoort (Nizozemsko), a že skončila dne 30. září 1998. V tomto ohledu je třeba uvést, že přístup navrhovaný Komisí sestávající ze zvýšení výchozí částky o 10 % za každý celý rok a o 5 % za každé další období trvající celých šest měsíců by za okolností projednávané věci mohl vést ke značným rozdílům mezi žalobkyněmi. Vzhledem k tomu, že účast BASF na protiprávním jednání trvala tři roky a deset celých měsíců, uplatnění ze strany Soudu zvýšení o 5 % za účelem zohlednění uvedených deseti měsíců by vedlo k opominutí čtyř dodatečných měsíců. Rovněž je třeba uvést, že Soud v projednávané věci disponuje přesnými údaji ohledně délky trvání účasti jednotlivých žalobkyň na protiprávním jednání, a že tedy může vypočítat jejich pokuty tak, aby odrážela přesnou délku trvání této účasti a vytříbit tak jejich proporcionalitu.

220    V rámci výkonu své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci má Soud za to, že je třeba uplatnit zvýšení o 38 % za účelem zohlednění období tří let a deseti měsíců trvání účasti BASF na protiprávním jednání.

221    Základní částka pokuty BASF je tedy stanovena ve výši 25,944 milionů eur. Na tuto částku je třeba uplatnit zvýšení o 50 % na základě opakování protiprávního jednání (viz bod 18 výše), takže výše pokuty dosáhne 38,916 milionů eur.

222    Konečná částka pokuty BASF bude stanovena po snížení, na základě spolupráce, o 10 % za nezpochybnění věcné správnosti skutkových zjištění. Naopak ohledně důkazů poskytnutých BASF na základě její spolupráce, za které chtěla poskytnout dodatečné snížení o 10 % (viz bod 87 výše), je třeba připomenout, že poskytne-li podnik Komisi informace o jednání, za které nemusí zaplatit pokuty podle nařízení č. 17 a č. 1/2003 (rozsudek Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, bod 108 výše, bod 297), nejde o spolupráci spadající do působnosti sdělení o spolupráci z roku 1996. Vzhledem k tomu, že uvedené důkazy se týkaly výhradně světových dohod, zatímco informace o evropských dohodách poskytnuté BASF měly jen minimální hodnotu (viz bod 116 výše), že protiprávní jednání vztahující se ke světovým dohodám bylo prohlášeno za promlčené (viz bod 210 výše), a že v důsledku toho BASF není povinna v tomto ohledu platit žádnou pokutu, již není důvodné, aby měla prospěch ze snížení o 10 %, které by jí bylo z tohoto důvodu uděleno.

223    Pokuta BASF musí být tedy stanovena ve výši 35,024 milionů eur.

7.     Ke druhému žalobnímu důvodu vznesenému UCB, vycházejícímu z nesprávného uplatnění sdělení o spolupráci z roku 1996

 Argumenty účastnic řízení

224    Podle UCB by rozlišení, jež mělo být provedeno mezi světovými dohodami a evropskými dohodami, mělo důsledky na uplatnění sdělení o spolupráci z roku 1996, vůči ní. Konkrétněji vzhledem k tomu, že UCB byla prvním podnikem, který oznámil tajnou kartelovou dohodu na úrovni Společenství (viz bod 19 výše) a že splnila všechny ostatní podmínky uvedené v bodu B sdělení o spolupráci z roku 1996, má za to, že má právo na snížení o 75 až 100 % částky pokuty, která by jí jinak byla uložena.

225    UCB uvádí, že nové oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. C 45, s. 3; dále jen „sdělení o spolupráci z roku 2002“), jež nahrazuje sdělení o spolupráci z roku 1996, stanoví, že Komise poskytne podniku ochranu před jakoukoli pokutou, jestliže je první, kdo předložil důkaz, který může Komisi umožnit, aby zjistila protiprávní jednání podle článku 81 ES. Úroveň ochrany základních práv v právním řádu Společenství ukládá uplatnění zásady zpětné účinnosti in mitius, mezinárodně uznávané obecné právní zásady a logického následku zásady zákazu zpětné účinnosti právního předpisu ukládajícího vyšší trest. Komise je povinna uplatnit tuto zásadu ve všech řízeních, která by mohla vést k uložení sankcí na základě pravidel hospodářské soutěže. Z toho vyplývá, že Komise měla uplatnit bod A sdělení o spolupráci z roku 2002 coby mírnější „právní předpis“ ve vztahu k bodu B sdělení o spolupráci z roku 1996, v rozsahu, v jakém uděluje úplnou ochranu před pokutou, aniž by dával Komisi prostor pro posouzení snížení, jak to činilo sdělení o spolupráci z roku 1996. Uplatnění sdělení o spolupráci z roku 2002 by tedy mělo vést k úplné ochraně před pokutou uloženou UCB.

226    Pojem zpětné účinnosti lex mitior se vztahuje na změnu jakéhokoli zvláštního ustanovení, jež orgán zamýšlí uplatnit vůči osobě, jako jsou sdělení Komise týkající se pokut uložených v oblasti hospodářské soutěže. Tato zásada ostatně převažuje nad bodem 28 sdělení o spolupráci z roku 2002, který omezuje jeho uplatnění na období po dni 14. února 2002. Skutečnost, že legitimní očekávání, jež požívala UCB v okamžiku své spolupráce, bylo založeno na sdělení o spolupráci z roku 1996, není pro zabránění uplatnění zásady lex mitior významná.

227    V každém případě mělo uplatnění sdělení o spolupráci z roku 1996 Komisi vést k neuložení pokuty UCB, neboť byla prvním podnikem, který předložil informace o evropské kartelové dohodě před jakoukoli žádostí ze strany Komise v okamžiku, kdy Komise o kartelové dohodě vůbec nevěděla.

228    Komise zdůrazňuje, že tento důvod je ve skutečnosti analýzou důsledků, jež by měly být vyvozeny, pokud by byl první žalobní důvod vznesený UCB shledán opodstatněným. Odkazuje tedy na svoji argumentaci týkající se uvedeného žalobního důvodu a má za to, že tento žalobní důvod musí být zamítnut.

229    Podpůrně Komise přiznává, že kdyby jednání žalobkyň nespadalo do rámce jednotného a trvajícího protiprávního jednání, UCB by měla prospěch ze snížení částky své pokuty nejméně o 75 %. V tom případě by byly změněny další prvky výpočtu výše pokuty, jako například délka trvání, polehčující a přitěžující okolnosti a obrat zohledněný za účelem rozdílného zacházení.

230    Ohledně zásady zpětné účinnosti lex mitior Komise zdůrazňuje, že ačkoli je pravda, že jde o obecnou zásadu trestního práva, nic to nemění na tom, že rozhodnutí o uložení pokut v oblasti hospodářské soutěže nemají trestněprávní povahu. Judikatura nepotvrzuje tezi žalobkyně o povinné zpětné účinnosti lex mitior v oblasti hospodářské soutěže. Krom toho uplatnění této zásady by předpokládalo změnu právního základu pro výpočet pokuty, tedy čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, jež sdělením o spolupráci z roku 2002 nebyl změněn.

231    Komise disponuje prostorem pro uvážení ohledně určení výše pokut, jež byl vymezen sděleními o spolupráci z roku 1996. Judikatura potvrdila, že pokud se uvedená sdělení pohybují v rámci ustanovení nařízení č. 17, Komise disponuje širokým rozhodovacím prostorem pro určení úrovně pokut odpovídající potřebám její politiky hospodářské soutěže. Krom toho se Komise při výkonu své posuzovací pravomoci zavazuje pouze v rámci doby platnosti použitelného sdělení. Komise v tomto ohledu zdůrazňuje, že sdělení o spolupráci z roku 2002 nahradilo sdělení o spolupráci z roku 1996 ode dne 14. února 2002. Legitimní očekávání, jež požívala UCB, je však omezeno uplatněním ratione temporis jednotlivých sdělení, v projednávané věci sdělení o spolupráci z roku 1996.

232    V každém případě Komise vyjadřuje obecné pochybnosti ohledně příznivější povahy sdělení o spolupráci z roku 2002 ve srovnání se sdělením z roku 1996. Tuto povahu nelze přezkoumat na základě selektivního posouzení ustanovení sdělení o spolupráci z roku 2002. V opačném případě by Komise byla povinna uplatnit toto sdělení se zpětnou účinností výhradně vůči podnikům, jež by v něm nalezly příznivý prvek, což by ohrozilo soudržnost její politiky.

 Závěry Soudu

 K uplatnění lex mitior

233    Z judikatury vyplývá, že zásada zákazu zpětné účinnosti nebrání uplatnění pokynů s možnými přitěžujícími účinky ohledně výše pokut uložených za protiprávní jednání spáchané před jejich přijetím, za podmínky, že politika, která je zavádí, byla rozumně předvídatelná v době, kdy k dotyčným protiprávním jednáním došlo (rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 91 výše, body 202 až 232).

234    V důsledku toho právo Komise, byť by bylo podmíněné, se zpětnou účinností uplatnit v neprospěch dotčených osob pravidla chování, jež mají mít účinky navenek, jako jsou například pokyny, vylučuje jakoukoli povinnost tohoto orgánu uplatnit lex mitior.

 K výpočtu pokuty UCB

235    Pro účely výpočtu pokuty UCB je třeba především odkázat na posouzení uvedená v bodech 212 až 217 výše.

236    Dále se skutečnost, že posouzení Komise ohledně jednotné a trvající povahy protiprávních jednání jsou nesprávná, dotýká výše pokuty uložené UCB s ohledem na sdělení o spolupráci z roku 1996. Jak Komise uznává (viz bod 229 výše), UCB by měla prospěch z ustanovení bodu B sdělení o spolupráci z roku 1996 nazvaného „Neuložení pokuty nebo velmi významné snížení její částky“, pokud by byly světové dohody považovány za protiprávní jednání odlišné od evropských dohod, a tedy za promlčené. Za těchto okolností je totiž třeba konstatovat, že UCB oznámila evropskou kartelovou dohodu Komisi a splnila další podmínky stanovené v bodě B sdělení o spolupráci z roku 1996 (viz bod 237 níže).

237    Podle bodu B sdělení o spolupráci z roku 1996:

„Podnik, který:

a)      oznámí tajnou kartelovou dohodu Komisi předtím, než Komise na základě rozhodnutí provede šetření u podniků, které jsou stranami kartelové dohody, pokud Komise již nedisponuje informacemi, které jsou dostatečné k prokázání existence oznámené kartelové dohody;

b)      je první, kdo poskytne určující důkazy o existenci kartelové dohody;

c)      ukončil svou účast na protiprávním jednání nejpozději v okamžiku, kdy oznámí kartelovou dohodu;

d)      poskytne Komisi všechny užitečné informace, jakož i všechny dokumenty a důkazy týkající se kartelové dohody, kterými disponuje, a bude stále a plně spolupracovat v průběhu celého šetření;

e)      nepřinutil jiný podnik k účasti na kartelové dohodě, ani neměl iniciativní nebo určující roli v protiprávním jednání,

je oprávněn k nejméně 75% snížení pokuty, která by mu měla být uložena, kdyby nespolupracoval, nebo dokonce k úplnému osvobození od pokuty.“ (neoficiální překlad)

238    Za těchto okolností je třeba zvýšit výchozí částku 12,9 milionů eur, kterou určila Komise na základě závažnosti protiprávního jednání (viz bod 15 výše), o 45 % na základě délky trvání protiprávního jednání přibližně čtyři a půl roku (od 14. března 1994 do 30. září 1998). Základní částka musí být tedy stanovena ve výši 18,705 milionů eur.

239    Vzhledem k tomu, že vůči UCB nebyla uplatněna žádná přitěžující okolnost, je třeba na základní částku uplatnit procentuální podíl snížení na základě její spolupráce. Pro účely stanovení tohoto procentuálního podílu je třeba zohlednit, že UCB oznámila evropskou kartelovou dohodu, což umožnilo Komisi uložit významné sankce, přičemž by tak nemohla učinit pouze na základě světového kartelu, který byl v okamžiku jejího prvního zásahu promlčený (viz bod 9 výše). Nadto z bodů 102, 105, 107, 108, 109, 114, 118, 119 a 120 odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že devět setkání uvedených UCB pokrývá celou dobu trvání protiprávního jednání týkajícího se EHP, přičemž šest setkání oznámených Akzo Nobel se konalo pouze v mezidobí, jak vyplývá z bodů 110, 112, 113, 115, 116 a 117 odůvodnění.

240    UCB však oznámila o něco méně než dvě třetiny setkání. Nadto ačkoli UCB jednala z vlastního podnětu, nic to nemění na tom, že ke dni, kdy poskytla uvedené informace (26. července 1999), již věděla o skutečnosti, že Komise podnikla opatření ohledně světového kartelu cholinchloridu.

241    Za těchto podmínek je třeba uplatnit na základní částku stanovenou v bodě 238 snížení o 90 %, takže výše pokuty UCB je stanovena na 1,870 milionů eur.

242    Vzhledem k tomu, že třetí žalobní důvod vznesla UCB podpůrně pro případ, že by Soud přijal tezi Komise o jednotné a trvající povaze světových a evropských dohod (viz bod 35 výše), není třeba v tomto ohledu rozhodnout. I kdyby totiž UCB také v rámci tohoto žalobního důvodu dospěla k závěru, že jí nebude uložena žádná pokuta, nic to nemění na tom, že její argumentace spočívá zaprvé na existenci jednotného a trvajícího protiprávního jednání, což je okolnost, která nebyla přijata, zadruhé na uplatnění sdělení o spolupráci z roku 2002 (viz bod 225 výše) a zatřetí na skutečnosti, že při nedostatku spolupráce z její strany by Komise nemohla uložit pokuty. Přitom argument vycházející z uplatnění sdělení o spolupráci z roku 2002 byl již zamítnut (viz body 233 a 234 výše), zatímco Soud při výkonu své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci posoudil hodnotu spolupráce UCB a poskytl jí snížení o 90 % pokuty, která by jí jinak byla uložena.

243    Výše pokuty UCB tedy musí být stanovena na 1,870 milionů eur.

244    Na základě výše uvedeného je třeba zaprvé zrušit čl. 1 písm. b) a f) rozhodnutí v rozsahu, v jakém se týká protiprávního jednání vytýkaného žalobkyním za období předcházející dni 29. listopadu 1994 ohledně BASF a za období předcházející dni 14. března 1994 ohledně UCB, zadruhé stanovit výši pokut uložených BASF na 35,024 a UCB na 1,870 milionů eur a zatřetí zamítnout žalobu ve zbývající části.

 K nákladům řízení

245    Podle čl. 87 odst. 3 jednacího řádu může Soud rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich ponese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch.

246    Vzhledem k tomu, že ve věci T‑101/05 BASF neměla úspěch v rámci vícero žalobních důvodů, ale měla úspěch v rámci pátého žalobního důvodu, je třeba rozhodnout, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

247    Vzhledem k tomu, že ve věci T‑111/05 Komise neměla úspěch v rámci většiny návrhových žádání, je třeba rozhodnout, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí 90 % nákladů vynaložených UCB.

Z těchto důvodů

SOUD (druhý senát)

rozhodl takto:

1)      Věc T‑112/05, Akzo Nobel a další v. Komise, se pro účely rozsudku odděluje od věcí T‑101/05 a T‑111/05.

2)      Článek 1 písm. b) a f) rozhodnutí Komise 2005/566/ES ze dne 9. prosince 2004 o řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/E-2/37.553 – Cholinchlorid) se zrušuje v rozsahu, v jakém shledává protiprávní jednání vytýkané BASF AG a UCB SA za období předcházející dni 29. listopadu 1994 ohledně BASF a za období předcházející dni 14. března 1994 ohledně UCB.

3)      Ve věci T‑101/05 se výše pokuty uložené BASF stanoví na 35,024 milionů eur.

4)      Ve věci T‑111/05 se výše pokuty uložené UCB stanoví na 1,870 milionů eur.

5)      Žaloby se ve zbývajících částech zamítají.

6)      Ve věci T‑101/05 každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

7)      Ve věci T‑111/05 Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí 90 % nákladů řízení vynaložených UCB.

Meij Forwood Papasavvas

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 12. prosince 2007.

Vedoucí soudní kanceláře       Zastupující předseda

E. Coulon       A. W. H. Meij

Obsah

Skutečnosti předcházející sporu a napadené rozhodnutí

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

Právní otázky

1. Úvodní poznámky

2. K prvnímu žalobnímu důvodu vznesenému BASF vycházejícímu z porušení nařízení č. 17 a č. 1/2003, jakož i pokynů, z důvodu zvýšení částky pokuty o 100 % za účelem odrazení

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

3. Ke druhému žalobnímu důvodu vznesenému BASF, vycházejícímu z porušení zásady právní jistoty a zásady proporcionality z důvodu zvýšení o 50 % částky pokuty na základě opakování protiprávního jednání, jakož i nesprávného výpočtu uvedeného zvýšení

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

4. Ke třetímu žalobnímu důvodu vznesenému BASF, vycházejícímu z nesprávného uplatnění sdělení o spolupráci z roku 1996

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

K dokumentu ze dne 6. května 1999

K setkání ze dne 17. května 1999

Ke sdělení ze dne 21. května 1999

Ke sdělení ze dne 23. července 1999

K posouzení zprávy ze dne 15. června a sdělení ze dne 23. června 1999 s ohledem na žádost o informace ze dne 26. května 1999

Ke sdělení ze dne 16. července 1999

Celkové posouzení snížení přiznaného BASF

5. Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vznesenému BASF, vycházejícímu z nedostačujícího snížení pokuty nezávisle na sdělení o spolupráci z roku 1996

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

6. K žalobnímu důvodu vznesenému BASF a UCB, vycházejícímu z právního omylu při kvalifikaci světových a evropských dohod jako jednotného a trvajícího protiprávního jednání

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

Úvodní poznámky

– K dosahu argumentace BASF

– K pojmu jednotného a trvajícího protiprávního jednání

– Postoj Komise v oznámení námitek a zjištění uvedená v rozhodnutí

Ke kvalifikaci dotčeného protiprávního jednání

K výpočtu pokuty BASF

7. Ke druhému žalobnímu důvodu vznesenému UCB, vycházejícímu z nesprávného uplatnění sdělení o spolupráci z roku 1996

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

K uplatnění lex mitior

K výpočtu pokuty UCB

K nákladům řízení

* Jednací jazyky: angličtina a francouzština