ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
22. dubna 2021(*)
„Kasační opravný prostředek – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Boj proti terorismu – Omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům – Zmrazení finančních prostředků – Společný postoj 2001/931/SZBP – Článek 1 odst. 3, 4 a 6 – Nařízení (ES) č. 2580/2001 – Článek 2 odst. 3 – Ponechání organizace na seznamu osob, skupin a subjektů zapojených do teroristických činů – Podmínky – Rozhodnutí příslušného orgánu – Přetrvávající nebezpečí zapojení do teroristických činností – Skutkový základ rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků – Rozhodnutí o přezkumu vnitrostátního rozhodnutí, kterým bylo odůvodněno prvotní zařazení na seznam – Povinnost uvést odůvodnění“
Ve věci C‑46/19 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 25. ledna 2019,
Rada Evropské unie, zastoupená B. Driessenem a S. Van Overmeire, jako zmocněnci,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
podporovaná:
Francouzskou republikou, zastoupenou A.-L. Desjonquères, B. Foddou a J.-L. Carrém, jako zmocněnci,
Nizozemským královstvím, zastoupeným M. K. Bulterman a J. Langerem, jako zmocněnci,
vedlejšími účastníky v řízení o kasačním opravném prostředku,
přičemž dalšími účastnicemi řízení jsou:
Kurdistan Workers’ Party (PKK), zastoupená A. M. van Eik a T. M. D. Buruma, advocaten,
žalobkyně v řízení v prvním stupni,
Evropská komise, zastoupená R. Tricotem, T. Ramopoulosem a J. Norris, jako zmocněnci,
Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené původně S. Brandonem, jako zmocněncem, ve spolupráci s P. Nevill, barrister, poté F. Shibli a S. McCrory, jako zmocněnci, ve spolupráci s P. Nevill, barrister,
vedlejší účastníci v řízení v první stupni,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení A. Arabadžev, předseda senátu, K. Lenaerts, předseda Soudního dvora, vykonávající funkci předsedy druhého senátu, A. Kumin, T. von Danwitz (zpravodaj) a P. G. Xuereb, soudci,
generální advokát: P. Pikamäe,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Rada Evropské unie se svým kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 15. listopadu 2018, PKK v. Rada (T‑316/14, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2018:788), kterým Tribunál zrušil:
– rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/521 ze dne 26. března 2015, kterým se aktualizuje a mění seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje rozhodnutí 2014/483/SZBP (Úř. věst. 2015, L 82, s. 107);
– rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/1334 ze dne 31. července 2015, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje rozhodnutí 2015/521 (Úř. věst. 2015, L 206, s. 61), a
– rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/1426 ze dne 4. srpna 2017, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a kterým se zrušuje rozhodnutí (SZBP) 2017/154 (Úř. věst. 2017, L 204, s. 95),
(dále společně jen „sporná rozhodnutí“), jakož i
– prováděcí nařízení Rady (EU) č. 125/2014 ze dne 10. února 2014, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) č. 714/2013 (Úř. věst. 2014, L 40, s. 9);
– prováděcí nařízení Rady (EU) č. 790/2014 ze dne 22. července 2014, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení č. 125/2014 (Úř. věst. 2014, L 217, s. 1),
– prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/513 ze dne 26. března 2015, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení č. 790/2014 (Úř. věst. 2015, L 82, s. 1),
– prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/1325 ze dne 31. července 2015, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení 2015/513 (Úř. věst. 2015, L 206, s. 12);
– prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/2425 ze dne 21. prosince 2015, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení 2015/1325 (Úř. věst. 2015, L 334, s. 1);
– prováděcí nařízení Rady (EU) 2016/1127 ze dne 12. července 2016, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení 2015/2425 (Úř. věst. 2016, L 188, s. 1);
– prováděcí nařízení Rady (EU) 2017/150 ze dne 27. ledna 2017, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení 2016/1127 (Úř. věst. 2017, L 23, s. 3), a
– prováděcí nařízení Rady (EU) 2017/1420 ze dne 4. srpna 2017, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterým se zrušuje prováděcí nařízení 2017/150 (Úř. věst. 2017, L 204, s. 3),
(dále společně jen „sporná nařízení“), v rozsahu, v němž se tato rozhodnutí a nařízení (dále společně jen „sporné akty“), týkají Kurdistan Workers’ Party (PKK).
Právní rámec
Rezoluce 1373 (2001) Rady bezpečnosti Organizace spojených národů
2 Dne 28. září 2001 přijala Rada bezpečnosti Organizace spojených národů rezoluci 1373 (2001), ve které stanovila rozsáhlé strategie pro boj proti terorismu, a zejména pro boj proti financování terorismu. Bod 1 písm. c) této rezoluce mimo jiné stanoví, že všechny státy bezodkladně zmrazí finanční prostředky a jiný finanční majetek nebo hospodářské zdroje osob, které páchají teroristické činy nebo se je pokusí spáchat nebo se účastní takových činů nebo napomáhají jejich spáchání, subjektů vlastněných nebo kontrolovaných těmito osobami a osob a subjektů jednajících jménem takových osob a subjektů nebo podle jejich pokynů.
3 Uvedená rezoluce neobsahuje seznam jmen osob, vůči kterým se mají tato omezující opatření použít.
Unijní právo
Společný postoj 2001/931/SZBP
4 K provedení rezoluce 1373 (2001) Rady bezpečnosti Organizace spojených národů přijala Rada dne 27. prosince 2001 společný postoj 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu (Úř. věst. 2001, L 344, s. 93; Zvl. vyd. 18/01, s. 217).
5 Článek 1 odst. 1, 3, 4 a 6 tohoto společného postoje zní takto:
„1. Tento společný postoj se v souladu s následujícími články vztahuje na osoby, skupiny a subjekty, které jsou zapojeny do teroristických činů a jejichž seznam je uveden v příloze.
[…]
3. Pro účely tohoto společného postoje se rozumí ‚teroristickým činem‘ některé z následujících úmyslných jednání, které může vzhledem ke své povaze nebo souvislostem závažně poškodit zemi nebo mezinárodní organizaci, definované jako trestný čin podle vnitrostátních právních předpisů, bylo-li spácháno s cílem:
i) závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo, nebo
ii) protiprávně přinutit vládu nebo mezinárodní organizaci, aby jednala určitým způsobem nebo aby se jednání zdržela, nebo
iii) závažným způsobem destabilizovat či zničit základní politické, ústavní, hospodářské nebo sociální struktury země nebo mezinárodní organizace:
a) útoky ohrožující lidský život s možným následkem smrti;
b) útoky ohrožující tělesnou integritu člověka;
c) únos nebo braní rukojmí;
d) způsobení rozsáhlého poškození vládních nebo veřejných zařízení, dopravního systému, infrastruktury, včetně informačního systému, pevné plošiny na kontinentálním šelfu, veřejného místa nebo soukromého majetku, které může ohrozit lidské životy nebo vyústit ve značné hospodářské ztráty;
e) zmocnění se letadla, lodi nebo jiných prostředků veřejné či nákladní dopravy;
f) výroba, držení, získání, přeprava, dodání nebo užití zbraní, výbušnin nebo zbraní jaderných, biologických nebo chemických, jakož i výzkum a vývoj biologických a chemických zbraní;
g) vypouštění nebezpečných látek, zakládání požárů, vyvolání povodní nebo zavinění výbuchů, jejichž důsledkem je ohrožení lidských životů;
h) narušení nebo přerušení dodávek vody, elektrické energie nebo jiného základního přírodního zdroje, jehož důsledkem je ohrožení lidských životů;
i) výhrůžka některého jednání uvedeného v písmenech a) až h);
j) vedení teroristické skupiny;
k) účast na činnostech teroristické skupiny, například dodáváním informací nebo materiálních zdrojů nebo financováním jejích činností jakýmkoli způsobem s vědomím skutečnosti, že taková účast přispěje k trestné činnosti skupiny.
Pro účely tohoto odstavce se ‚teroristickou skupinou‘ rozumí strukturované sdružení více než dvou osob existující po delší dobu, které jedná ve shodě s cílem páchat teroristické činy. ‚Strukturovanou skupinou‘ se rozumí skupina, která není nahodile vytvořena za účelem bezprostředního spáchání teroristického činu, její členové nemusejí mít formálně vymezené úlohy, není nezbytná kontinuita členství ani rozvinutá struktura.
4. Seznam uvedený v příloze je vypracován na základě přesných informací nebo materiálů v příslušném spisu, ze kterých vyplývá, že příslušný orgán přijal na základě závažných a věrohodných důkazů nebo stop rozhodnutí ve vztahu k dotyčným osobám, skupinám a subjektům, které se týká zahájení vyšetřování nebo trestního stíhání za teroristický čin, pokus o spáchání teroristického činu, účast na něm nebo napomáhání k jeho spáchání nebo odsouzení za takové činy. Do seznamu mohou být zahrnuty osoby, skupiny a subjekty uvedené Radou bezpečnosti Organizace spojených národů jako osoby, skupiny a subjekty spojené s terorismem a proti nimž Rada bezpečnosti OSN nařídila sankce.
Pro účely tohoto odstavce se ,příslušným orgánem‘ rozumí justiční orgán, nebo pokud justiční orgány nemají pravomoc v oblasti, které se týká tento odstavec, rovnocenný příslušný orgán v této oblasti.
[…]
6. Jména osob a subjektů na seznamu uvedeném v příloze se budou pravidelně, nejméně však jednou za šest měsíců, prověřovat s cílem zjistit, zda trvají důvody pro jejich uvedení v seznamu.“
Nařízení (ES) č. 2580/2001
6 Vzhledem k potřebě přijmout nařízení k provedení opatření popsaných ve společném postoji 2001/931 na úrovni Evropské unie přijala Rada nařízení (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu (Úř. věst. 2001, L 344, s. 70; Zvl. vyd. 18/01, s. 207).
7 Článek 2 tohoto nařízení stanoví:
„1. Pokud není podle článků 5 a 6 povoleno jinak,
a) všechny finanční prostředky a jiné finanční a hospodářské zdroje patřící některé fyzické nebo právnické osobě, skupině nebo subjektu uvedeným v seznamu podle odstavce 3 nebo jimi vlastněné nebo držené se zmrazují;
b) žádné finanční prostředky ani jiné finanční a hospodářské zdroje nesmějí být ani přímo, ani nepřímo zpřístupněny žádné fyzické ani právnické osobě, skupině nebo subjektu uvedeným v seznamu podle odstavce 3 nebo v jejich prospěch.
2. Pokud není v článcích 5 a 6 povoleno jinak, zakazuje se poskytovat finanční služby fyzické nebo právnické osobě, skupině nebo subjektu uvedeným v seznamu podle odstavce 3 nebo v jejich prospěch.
3. Rada jednomyslně vypracuje, přezkoumává a mění seznam osob, skupin a subjektů, na které se vztahuje toto nařízení, v souladu s čl. 1 odst. 4, 5 a 6 společného postoje [2001/931]; tento seznam obsahuje
i) fyzické osoby, které páchají teroristické činy nebo se je pokusí spáchat, účastní se takových činů nebo napomáhají jejich spáchání;
ii) právnické osoby, skupiny nebo subjekty, které páchají teroristické činy nebo se je pokusí spáchat, účastní se takových činů nebo napomáhají jejich spáchání;
iii) právnické osoby, skupiny nebo subjekty vlastněné nebo kontrolované jednou fyzickou nebo právnickou osobou, skupinou nebo subjektem nebo více fyzickými nebo právnickými osobami, skupinami nebo subjekty uvedenými v bodech i) a ii), nebo
iv) fyzické nebo právnické osoby, skupiny nebo subjekty jednající jménem nebo na pokyn jedné fyzické nebo právnické osoby, skupiny nebo subjektu nebo několika fyzických nebo právnických osob, skupin nebo subjektů uvedených v bodech i) a ii).“
Skutečnosti předcházející sporu a sporné akty
8 V bodech 1 až 7, 56 až 61 a 81 až 93 napadeného rozsudku Tribunál shrnul skutkový rámec sporu, který mu byl předložen. Pokud jde o posouzení projednávaného kasačního opravného prostředku, je třeba z tohoto shrnutí zohlednit následující.
9 Dne 2. května 2002 přijala Rada společný postoj 2002/340/SZBP, kterým se aktualizuje společný postoj 2001/931/SZBP (Úř. věst. 2002, L 116, s. 75). Příloha společného postoje 2002/340 aktualizovala seznam osob, skupin a subjektů, na které se vztahují omezující opatření stanovená ve společném postoji 2001/931 (dále jen „sporný seznam“), a vložila do něj mimo jiné název Kurdistan Workers’ Party (PKK), identifikované takto: „Kurdská strana pracujících (PKK)“. Téhož dne přijala Rada rovněž rozhodnutí 2002/334/ES, kterým se provádí čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 a kterým se zrušuje rozhodnutí 2001/927/ES (Úř. věst. 2002, L 116, s. 33). V tomto rozhodnutí byl název PKK zapsán na seznam stanovený v čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2580/2001 ve stejném znění, jaké bylo použito ve sporném seznamu.
10 PKK byla na tomto seznamu ponechána mimo jiné na základě sporných aktů. Počínaje 2. dubnem 2004 uvádí sporný seznam v souvislosti s PKK „ ‚Kurdistan Workers’ Party‘ (‚Kurdská strana pracujících‘; ‚PKK‘; také známa jako ‚KADEK‘; ‚KONGRA-GEL‘)“.
11 V odůvodněních k prováděcím nařízením č. 125/2014 a č. 790/2014 (dále jen „akty z roku 2014“) popsala Rada PKK jako subjekt zapojený do teroristických činů, který se od roku 1984 dopustil mnoha činů této povahy, při nichž přišlo o život více než 30 000 tureckých a cizích občanů.
12 Rada uvedla, že teroristická činnost PKK pokračovala navzdory příměřím, která PKK několikrát jednostranně deklarovala zejména od roku 2009. V tomto ohledu Rada upřesnila, že teroristické činy spáchané PKK zahrnovaly bombové útoky, raketové útoky, používání výbušnin, vraždu a únos tureckých občanů a zahraničních turistů, braní rukojmích, útoky proti tureckým bezpečnostním silám a ozbrojené střety s nimi, útoky na ropná zařízení, veřejnou dopravu, turecké diplomatické, kulturní a obchodní instituce v různých zemích, vydírání tureckých občanů žijících v zahraničí a další trestné činy s cílem financování jejích činností. Jako příklad sestavila Rada seznam 69 incidentů, k nimž došlo mezi 14. listopadem 2003 a 19. říjnem 2011. Následně Rada tyto činy, které přičítá PKK, kvalifikovala jako „teroristické činy“ ve smyslu čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931.
13 Rada dodala, že PKK byla předmětem tří vnitrostátních rozhodnutí, z nichž první přijal dne 29. března 2001 Secretary of State for the Home Department (ministr vnitra, Spojené království, dále jen „ministr vnitra“) na základě UK Terrorism Act 2000 (protiteroristický zákon Spojeného království z roku 2000); toto rozhodnutí bylo doplněno rozhodnutím ze dne 14. července 2006, které vstoupilo v platnost dne 14. srpna 2006, podle něhož „KADEK“ a „KONGRA-GEL“ představují jiná označení PKK (dále jen „rozhodnutí ministra vnitra z roku 2001“). Ministr vnitra tímto rozhodnutím s ohledem na to, že PKK páchá teroristické činy a účastní se na takových činech, zakázal PKK jako organizaci zapojenou do teroristických činů. Rada upřesnila, že uvedené rozhodnutí bylo pravidelně přezkoumáváno vnitrostátním vládním výborem.
14 Obě další vnitrostátní rozhodnutí přijala vláda Spojených států amerických. Jedná se o rozhodnutí označující PKK za „zahraniční teroristickou organizaci“ („foreign terrorist organization“) podle oddílu 219 US Immigration and Nationality Act (zákon Spojených států o přistěhovalectví a státní příslušnosti), ve znění pozdějších předpisů, a o rozhodnutí označujícím PKK za „globálního teroristu zvláštního označení“ („specially designed global terrorist“) na základě Executive Order No. 13 224 (prezidentský dekret č. 13 224) (dále společně jen „rozhodnutí orgánů Spojených států“). Pokud jde o tato rozhodnutí orgánů Spojených států, Rada uvedla, že rozhodnutí označující PKK za „zahraniční teroristickou organizaci“ mohlo být přezkoumáno soudem, kdežto rozhodnutí označující PKK za „globálního teroristu zvláštního označení“ mohlo být předmětem jak správního, tak soudního přezkumu.
15 Za těchto podmínek měla Rada za to, že tři vnitrostátní rozhodnutí uvedená v předchozích dvou bodech byla přijata „příslušnými orgány“ ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931. Rada nadto uvedla, že tato tři vnitrostátní rozhodnutí jsou stále v platnosti, a konstatovala, že důvody pro původní zařazení PKK na sporný seznam jsou i nadále platné.
16 V odůvodnění ke sporným rozhodnutím a sporným nařízením přijatým od roku 2015 do roku 2017 (dále jen „akty z let 2015 až 2017“) Rada uvedla, že ponechání PKK na sporném seznamu bylo založeno na rozhodnutích přijatých třemi příslušnými orgány, konkrétně rozhodnutí ministra vnitra z roku 2001 a rozhodnutích orgánů Spojených států, která jsou předmětem příloh A a C těchto odůvodnění. V tomto ohledu předně zdůraznila, že samostatně přezkoumala informace obsažené v těchto rozhodnutích a že podle jejích zjištění každé z uvedených rozhodnutí obsahovalo dostatečné důvody pro zařazení PKK na sporný seznam na unijní úrovni.
17 Rada dále uvedla, že podle judikatury Tribunálu lze jak ministra vnitra, tak orgány Spojených států považovat za „příslušný orgán“ ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931, přičemž upřesnila, že ověřila, že skutkové okolnosti, ze kterých vycházejí tato rozhodnutí, spadají pod pojmy „teroristické činy“ a „teroristická skupina“ a že tato rozhodnutí jsou stále platná. Konečně Rada upřesnila, že nemá k dispozici žádný důkaz, který by hovořil ve prospěch vyškrtnutí PKK ze sporného seznamu, a že důvody pro zařazení této organizace na tento seznam jsou stále aktuální, takže je třeba toto zařazení zachovat.
18 Odůvodnění týkající se aktů z let 2015 až 2017 kromě toho v příloze obsahovalo, u každého vnitrostátního rozhodnutí, popis definice pojmu „terorismus“ ve vnitrostátním právu, popis použitelných vnitrostátních správních a soudních řízení, shrnutí procesní historie a skutečnosti, které nastaly po přijetí dotčeného vnitrostátního rozhodnutí, shrnutí závěrů, k nimž dospěly příslušné orgány ve vztahu k PKK, popis skutkového stavu, ze kterého tyto příslušné orgány vycházely a závěr, že tento skutkový stav zakládá „teroristické činy“ ve smyslu čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931.
19 V příloze A odůvodnění k aktům z let 2015 až 2017 Rada uvedla, že rozhodnutím ministra vnitra z roku 2001 byla PKK zakázána, jelikož existovaly oprávněné důvody domnívat se, že PKK spáchala „teroristické činy“ ve smyslu čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931, nebo se na nich podílela. Rozhodnutím ze dne 3. prosince 2014 (dále jen „rozhodnutí ministra vnitra o přezkumu z roku 2014“) tento ministr zamítl žádost o zrušení zákazu PKK, přičemž vycházel z nedávných teroristických útoků, které podle něj PKK spáchala a které svědčí o tom, že PKK je stále zapojena do „teroristických činů“ ve smyslu čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931.
20 V příloze C těchto odůvodnění, která se týká rozhodnutí orgánů Spojených států, Rada uvedla, že výroční zpráva o terorismu z roku 2013 vypracovaná ministerstvem zahraničních věcí Spojených států obsahuje konkrétní důvody, na jejichž základě bylo přijato a zachováno rozhodnutí označit PKK za „zahraniční teroristickou organizaci“.
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
21 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 1. května 2014 podala PKK žalobu směřující, podle posledního znění jejích písemností, ke zrušení sporných aktů v rozsahu, v němž se jí týkají; v průběhu řízení tato organizace postupně upravovala svá návrhová žádání podle toho, jak některý ze sporných aktů zrušil a nahradil předchozí akt.
22 Evropské komisi a Spojenému království Velké Británie a Severního Irska bylo povoleno vedlejší účastenství v řízení před Tribunálem na podporu návrhových žádání Rady.
23 Na podporu žaloby směřující ke zrušení sporných aktů vznesla PKK v podstatě osm žalobních důvodů. Tribunál se omezil na přezkum sedmého žalobního důvodu vycházejícího z porušení povinnosti uvést odůvodnění. Napadeným rozsudkem Tribunál rozhodl, že tento žalobní důvod je opodstatněný, a zrušil tedy sporné akty v rozsahu, v němž se týkají PKK.
24 V rámci přezkumu sedmého žalobního důvodu Tribunál nejprve připomněl, že je třeba rozlišovat mezi akty, kterými bylo jméno osoby nebo subjektu původně zařazeno na seznam těch, jimž se zmrazují finanční prostředky, a které upravuje čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931, a akty, jež toto jméno ponechávají na seznamu, které upravuje čl. 1 odst. 6 tohoto společného postoje.
25 Tribunál poté rozhodl, že akty z roku 2014 a akty z let 2015 až 2017 nebyly právně dostačujícím způsobem odůvodněny.
Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení
26 Rozhodnutími předsedy Soudního dvora ze dne 13. a 20. května 2019 bylo povoleno vedlejší účastenství Nizozemského království a Francouzské republiky na podporu návrhových žádání Rady.
27 Rada a Spojené království navrhují, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– vydal konečné rozhodnutí o otázkách, které jsou předmětem projednávaného kasačního opravného prostředku, a žalobu PKK zamítl a
– uložil PKK náhradu nákladů řízení, které Radě vznikly v rámci tohoto kasačního opravného prostředku a ve věci T‑316/14.
28 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr kasačnímu opravnému prostředku vyhověl.
29 Francouzská republika navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek a
– vydal konečné rozhodnutí o otázkách, které jsou předmětem kasačního opravného prostředku Rady, a žalobu PKK zamítl.
30 PKK navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek podaný Radou v celém rozsahu;
– potvrdil rozsudek Tribunálu;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení, které PKK vynaložila v rámci tohoto kasačního opravného prostředku, a potvrdil napadený rozsudek v rozsahu, v němž Radě ukládá náhradu nákladů řízení před Tribunálem, a
– podpůrně vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl o ostatních žalobních důvodech vznesených PKK v rámci její žaloby na neplatnost.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
31 Na podporu svého kasačního opravného prostředku Rada uplatňuje sedm důvodů.
32 V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku Rada zpochybňuje úvahy Tribunálu, podle nichž jsou sporná rozhodnutí rozhodnutími o ponechání na seznamu, na která se vztahuje výlučně čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931.
33 Druhý až pátý důvod kasačního opravného prostředku se týkají odůvodnění napadeného rozsudku v souvislosti s akty z roku 2014. Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál neprávem rozhodl, že rozhodnutí orgánů Spojených států nemohla sloužit jako základ pro prvotní zařazení PKK na sporný seznam. Třetí důvod kasačního opravného prostředku se týká odůvodnění napadeného rozsudku, podle kterého Rada nesplnila povinnost uvést odůvodnění, když neuvedla důvody, proč vnitrostátní rozhodnutí představovala rozhodnutí přijatá „příslušným orgánem“ ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931. Čtvrtým důvodem Rada zpochybňuje úvahy Tribunálu, podle kterých byla s ohledem na několikrát jednostranně deklarované příměří ze strany PKK a mírová jednání s tureckou vládou povinna založit ponechání PKK na sporném seznamu na novějších informacích. Pátý důvod kasačního opravného prostředku se týká odůvodnění napadeného rozsudku, podle kterého Rada nesplnila povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o 69 incidentů, o které tento orgán opírá trvání nebezpečí účasti PKK na teroristických činnostech.
34 Šestý a sedmý důvod kasačního opravného prostředku se týkají úvah Tribunálu v souvislosti s akty z let 2015 až 2017. Šestý důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál měl neprávem za to, že Rada nemohla v rámci odůvodnění těchto aktů prokázat přetrvávající nebezpečí účasti PKK na teroristických činnostech tím, že odkázala na rozhodnutí o přezkumu vnitrostátních rozhodnutí, na kterých bylo založeno prvotní zařazení názvu této organizace na sporný seznam. Sedmým důvodem kasačního opravného prostředku Rada zpochybňuje úvahy Tribunálu, podle nichž dopis Rady ze dne 27. března 2015, kterým oznámila PKK odůvodnění k prováděcímu nařízení 2015/513 a rozhodnutí 2015/521, přičemž v tomto dopise odpověděla na argumenty předložené PKK během řízení, které vedlo k přijetí tohoto nařízení a tohoto rozhodnutí, nemůže být zohledněn jako součást odůvodnění uvedeného nařízení a uvedeného rozhodnutí.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
35 První důvod se týká bodů 52 až 54, 103 a 104 napadeného rozsudku, v nichž měl Tribunál v podstatě za to, že sporné akty spadají výlučně pod čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931. Podle Rady, podporované Francouzskou republikou, Spojeným královstvím a Komisí, spadají tyto akty rovněž pod čl. 1 odst. 4 tohoto společného postoje. Tribunál měl tudíž přezkoumat jejich legalitu rovněž s ohledem na posledně uvedené ustanovení.
36 PKK s touto argumentací nesouhlasí a navrhuje, aby byl první důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.
Závěry Soudního dvora
37 Podle ustálené judikatury Soudního dvora je třeba rozlišovat mezi akty, kterými je jméno osoby nebo subjektu původně zařazeno na seznam těch, jimž se zmrazují finanční prostředky, které upravuje čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931, a akty, kterými je jejich jméno ponecháno na tomto seznamu, na které se vztahuje čl. 1 odst. 6 tohoto společného postoje (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, body 58 až 62 a Rada v. Hamás, C‑79/15 P, EU:C:2017:584, body 36 až 40, jakož i ze dne 20. června 2019, K. P., C‑458/15, EU:C:2019:522, body 50 až 52).
38 Tribunál se tedy tím, že přezkoumal sporná rozhodnutí, kterými byla PKK ponechána na sporném seznamu, výlučně ve světle čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931, nedopustil nesprávného právního posouzení.
39 Z toho plyne, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.
K třetímu a pátému důvodu kasačního opravného prostředku
40 Třetí a pátý důvod kasačního opravného prostředku, které je třeba posoudit společně, směřují proti bodům 67, 68, 77 a 78 napadeného rozsudku, v nichž Tribunál rozhodl, že akty z roku 2014 jsou nedostatečně odůvodněny v rozsahu, v němž se opírají o rozhodnutí ministra vnitra z roku 2001 a o rozhodnutí orgánů Spojených států, jakož i o seznam 69 incidentů, ke kterým došlo mezi 14. listopadem 2003 a 19. říjnem 2011.
41 Pokud jde konkrétně o rozhodnutí ministra vnitra z roku 2001, Tribunál v bodě 68 napadeného rozsudku uvedl, že odůvodnění k aktům z roku 2014 neuvádí důvody tohoto rozhodnutí a neupřesňuje, proč měla Rada za to, že dotčené skutky spadají pod pojem „teroristický čin“ ve smyslu čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931, ani co ji vedlo k závěru, že uvedené rozhodnutí představuje rozhodnutí „příslušného orgánu“ ve smyslu čl. 1 odst. 4 tohoto společného postoje. V souvislosti s posledně uvedeným Tribunál zdůraznil, že v průběhu řízení před ním PKK tuto kvalifikaci zpochybnila.
42 Pokud jde o seznam 69 incidentů, ke kterým došlo mezi 14. listopadem 2003 a 19. říjnem 2011, měl Tribunál v bodech 77 a 78 napadeného rozsudku za to, že vzhledem k tomu, že PKK v průběhu řízení před Tribunálem zpochybnila, zda se některé z těchto incidentů skutečně udály, jejich přičitatelnost PKK nebo okolnosti, za kterých k nim došlo, příslušelo Radě, aby v rámci odůvodnění k aktům z roku 2014 prokázala opodstatněnost tvrzených skutečností, a Tribunálu, aby ověřil jejich věcnou správnost. Podle Tribunálu mu však informace uvedené v odůvodnění k aktům z roku 2014 neumožňují vykonat přezkum, jelikož tato odůvodnění neobsahují žádnou informaci o skutečnostech, z nichž Rada vycházela při učinění závěru, že dotčené incidenty byly prokázány, lze je přičíst PKK a splňují kritéria stanovená v čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931.
Argumentace účastníků řízení
43 Rada, podporovaná Francouzskou republikou a Spojeným královstvím, jakož i Komisí, tvrdí, že se Tribunál v bodech 67 a 68 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Rada byla povinna uvést v odůvodněních k aktům z roku 2014 důvody, které ji vedly k závěru, že rozhodnutí ministra vnitra z roku 2001 a rozhodnutí orgánů Spojených států představují rozhodnutí příslušných orgánů ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931 a týkají se „teroristických činů“ ve smyslu čl. 1 odst. 3 tohoto společného postoje. Rada má za to, že jí tím Tribunál uložil požadavek, který není stanoven v čl. 1 odst. 4 tohoto postoje.
44 Podle Rady Tribunál v bodech 77 a 78 napadeného rozsudku rovněž neprávem konstatoval nedostatečné odůvodnění, pokud jde o 69 incidentů, ke kterým došlo mezi 14. listopadem 2003 a 19. říjnem 2011. Tento orgán tvrdí, že ke splnění povinnosti uvést odůvodnění stačí, že v odůvodněních uvede skutečnosti použité vůči dotyčné osobě nebo subjektu, aby mohly porozumět důvodům, proč bylo jejich jméno ponecháno na seznamu těch, kterým se zmrazují finanční prostředky, a není povinna v odůvodněních prokázat opodstatněnost tvrzených skutečností nebo podrobně uvést všechny své úvahy. Důkaz tvrzeného jednání spadá pod legalitu důvodů, na kterých je založen dotčený akt, a nikoli pod povinnost uvést odůvodnění.
45 PKK navrhuje, aby Soudní dvůr třetí a pátý důvod kasačního opravného prostředku zamítl. Tribunál podle ní správně konstatoval, že Rada byla povinna uvést v odůvodnění k aktům z roku 2014, proč měla za to, že vnitrostátní rozhodnutí, na kterých bylo založeno prvotní zařazení názvu PKK na seznam, představují „rozhodnutí příslušných orgánů“ ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931 a týkají se „teroristických činů“ ve smyslu čl. 1 odst. 3 tohoto společného postoje. Mimoto měla Rada upřesnit, proč 69 incidentů uvedených v těchto odůvodněních rovněž představovalo takové činy přičitatelné PKK. Konkrétně v rámci odůvodnění nařízení č. 790/2014 měla Rada zohlednit výtky, které PKK uvedla v tomto ohledu v rámci své žaloby proti nařízení č. 125/2014.
Závěry Soudního dvora
46 Úvodem je třeba konstatovat, že třetí a pátý důvod kasačního opravného prostředku se v podstatě týkají rozsahu povinnosti Rady uvést odůvodnění, pokud jde o akty z roku 2014, kterými Rada ponechala v platnosti zařazení PKK na sporný seznam. Z judikatury citované v bodě 37 tohoto rozsudku přitom vyplývá, že článek 1 společného postoje 2001/931 rozlišuje mezi prvotním zařazením osoby nebo subjektu na seznam těch, jimž se zmrazují finanční prostředky, které upravuje čl. 1 odst. 4 tohoto společného postoje, a ponecháním této osoby nebo tohoto subjektu, již zařazených, na tomto seznamu, na které se vztahuje čl. 1 odst. 6 uvedeného společného postoje. Na rozdíl od toho, co tvrdí Rada, jsou tedy podmínkami, kterým podléhá takové ponechání, pouze podmínky stanovené v čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931, a i když argumentace účastníků řízení odkazuje na čl. 1 odst. 3 a 4 tohoto společného postoje, rozsah povinnosti uvést odůvodnění příslušející Radě je třeba zkoumat pouze z hlediska odstavce 6 tohoto článku.
47 Podle ustálené judikatury Soudního dvora musí z odůvodnění vyžadovaného článkem 296 SFEU jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, za účelem posouzení jeho opodstatněnosti, a aby příslušný soud mohl vykonávat přezkum (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. listopadu 2012, Al-Aqsa v. Rada a Nizozemsko v. Al-Aqsa, C‑539/10 P a C‑550/10 P, EU:C:2012:711, bod 138, jakož i ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 29).
48 Takto vyžadované odůvodnění musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. Požadavek na odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu tohoto aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se uvedený akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není zejména požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, ani aby odpovídalo podrobně na úvahy uvedené dotčenou osobou při její konzultaci před přijetím tohoto aktu, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také na jeho kontext, jakož i na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast. Akt nepříznivě zasahující do právního postavení je tudíž dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou zúčastněné osobě známy a umožňují jí pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. listopadu 2012, Al-Aqsa v. Rada a Nizozemsko v. Al-Aqsa, C‑539/10 P a C‑550/10 P, EU:C:2012:711, body 139 až 141; ze dne 28. března 2017, Rosneft, C‑72/15, EU:C:2017:236, body 120 a 122, jakož i ze dne 31. ledna 2019, Islamic Republic of Iran Shipping Lines a další v. Rada, C‑225/17 P, EU:C:2019:82, bod 69 a citovaná judikatura).
49 Pokud jde konkrétně o takové akty týkající se rozhodnutí o ponechání na seznamu těch, kterým se zmrazují finanční prostředky, jako jsou akty z roku 2014, je třeba připomenout, že v rámci přezkumu prováděného na základě čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931 může Rada ponechat dotyčnou osobu nebo subjekt na tomto seznamu, dospěje-li k závěru, že trvá nebezpečí jejich zapojení do teroristických činností, které odůvodňovalo jejich prvotní zařazení na uvedený seznam, takže toto ponechání na seznamu je v podstatě prodloužením prvotního zařazení dotyčné osoby nebo subjektu na tento seznam. Za tímto účelem je Rada povinna ověřit, zda se od tohoto prvotního zařazení nebo předchozího prověření skutková situace nezměnila tak, že již neumožňuje dospět k témuž závěru ohledně zapojení dotyčné osoby nebo subjektu do teroristických činností (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 46 a 51, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 20. června 2019, K. P., C‑458/15, EU:C:2019:522, bod 43).
50 V rámci ověřování, zda riziko zapojení dotyčné osoby nebo subjektu do teroristických činností trvá, musí být náležitě zohledněno, jak bylo později naloženo s vnitrostátním rozhodnutím, které sloužilo za základ pro prvotní zařazení této osoby nebo subjektu na seznam těch, kterým se zmrazují finanční prostředky, zejména zda bylo toto vnitrostátní rozhodnutí zrušeno z důvodu nových skutků nebo informací nebo z důvodu změny posouzení provedeného příslušným vnitrostátních orgánem (rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 52).
51 Mimoto samotná skutečnost, že vnitrostátní rozhodnutí, které sloužilo jako základ pro prvotní zařazení na seznam, zůstává v platnosti, nemusí s ohledem na uplynulou dobu a v závislosti na vývoji okolností daného případu postačovat k učinění závěru, že nebezpečí zapojení dotyčné osoby nebo subjektu do teroristických činností trvá. V takové situaci je Rada povinna založit ponechání této osoby nebo tohoto subjektu na uvedeném seznamu na aktualizovaném posouzení situace s ohledem na novější skutečnosti prokazující, že toto nebezpečí nadále trvá. Za tímto účelem se Rada může opírat o nedávné skutečnosti vycházející nejen z vnitrostátních rozhodnutí přijatých příslušnými orgány, ale i z jiných zdrojů, a tudíž i z vlastního posouzení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, body 52, 62 a 72; Rada v. Hamas, C‑79/15 P, EU:C:2017:584, body 40 a 50, jakož i ze dne 20. června 2019, K. P., C‑458/15, EU:C:2019:522, body 52, 60 a 61).
52 V tomto ohledu je třeba upřesnit, že pokud jde o akty týkající se ponechání osoby nebo subjektu na sporném seznamu těch, kterým se zmrazují finanční prostředky, je unijní soud povinen ověřit zaprvé, zda byla dodržena povinnost uvést odůvodnění stanovená v článku 296 SFEU, a tudíž zda jsou uváděné důvody dostatečně přesné a konkrétní, a zadruhé, zda jsou tyto důvody podložené, což znamená, že se tento soud v rámci přezkumu věcné legality těchto důvodů přesvědčí, že tyto akty spočívají na dostatečně pevném skutkovém základě, a ověří skutečnosti uvedené v odůvodnění uvedených aktů (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, body 118 a 119, jakož i ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 70).
53 Pokud jde o posledně uvedený přezkum, dotyčná osoba nebo subjekt mohou v rámci žaloby podané proti svému ponechání na sporném seznamu zpochybnit všechny informace, o které se Rada opírá při prokazování, že nebezpečí jejich zapojení do teroristických činností trvá, bez ohledu na to, zda tyto informace vycházejí z vnitrostátního rozhodnutí přijatého příslušným orgánem nebo z jiných zdrojů. V případě zpochybnění přísluší Radě, aby prokázala, že jsou tvrzené skutečnosti podložené, a unijnímu soudu přísluší ověřit jejich věcnou správnost (viz rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 71 a citovaná judikatura).
54 Kromě toho, i když příslušný unijní orgán musí prokázat, že jsou důvody uplatňované vůči dotyčné osobě nebo dotyčnému subjektu podložené, pouze v případě zpochybnění, nelze od této osoby nebo tohoto subjektu vyžadovat, aby pro účely tohoto zpochybnění předložily důkaz o opaku svědčící o tom, že tyto důvody podložené nejsou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 121).
55 Po tomto upřesnění je třeba zdůraznit, že otázka odůvodnění, která se týká podstatné formální náležitosti, se liší od otázky prokázání tvrzeného jednání, která spadá do legality dotčeného aktu po materiální stránce a znamená ověřit pravdivost skutečností uvedených v tomto aktu, jakož i kvalifikaci těchto skutečností jakožto skutečností odůvodňujících uplatnění omezujících opatření vůči dotyčné osobě (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. listopadu 2011, Bank Melli Iran v. Rada, C‑548/09 P, EU:C:2011:735, bod 88, a ze dne 15. listopadu 2012, Rada v. Bamba, C‑417/11 P, EU:C:2012:718, bod 60).
56 Z výše uvedeného vyplývá, že ke splnění povinnosti uvést odůvodnění stanovené v článku 296 SFEU Radě v projednávaném případě příslušelo uvést dostatečně přesné a konkrétní důvody, aby umožnila PKK seznámit se s důvody použitými pro její ponechání na sporném seznamu akty z roku 2014 a Tribunálu provést přezkum. Nicméně na rozdíl od toho, co Tribunál rozhodl v bodech 68, 77 a 78 napadeného rozsudku, Rada nebyla povinna prokázat v rámci odůvodnění těchto aktů věcnou správnost skutkových okolností, z nichž vycházejí důvody použité pro ponechání PKK na sporném seznamu, ani v rámci tohoto odůvodnění provést právní kvalifikaci těchto skutkových okolností s ohledem na čl. 1 odst. 3 a 4 společného postoje 2001/931. Důkaz takto vyžadovaný Tribunálem totiž podle judikatury připomenuté v bodech 52 až 55 tohoto rozsudku nespadá pod povinnost uvést odůvodnění, ale pod legalitu uvedených aktů po meritorní stránce, což je otázka, která nesouvisí se sedmým důvodem uplatněným v prvním stupni, kterému bylo v napadeném rozsudku vyhověno.
57 Z toho vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 68, 77 a 78 napadeného rozsudku za to, že Rada porušila povinnost uvést odůvodnění tím, že odůvodnění k aktům z roku 2014 odkazují na rozhodnutí ministra vnitra z roku 2001 a na seznam 69 incidentů, ke kterým došlo mezi 14. listopadem 2003 a 19. říjnem 2011.
58 Podle ustálené judikatury však platí, že pokud se ukáže, že v odůvodnění rozhodnutí Tribunálu došlo k porušení unijního práva, avšak je patrné, že jeho výrok je opodstatněný z jiných právních důvodů, nemůže takové porušení vést ke zrušení tohoto rozhodnutí (rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. LTTE, C‑599/14 P, EU:C:2017:583, bod 75). Je tedy třeba ještě ověřit, zda toto nesprávné právní posouzení, kterým je stižen napadený rozsudek, může zneplatnit závěr, k němuž Tribunál dospěl v bodě 80 tohoto rozsudku, nebo zda naopak ze skutečností obsažených ve spisu vyplývá, že akty z roku 2014 byly každopádně nedostatečně odůvodněny.
59 V tomto ohledu z odůvodnění aktů z roku 2014, jak byly shrnuty v bodech 11 až 15 tohoto rozsudku, vyplývá, že při ponechání PKK na sporném seznamu vycházela Rada, s ohledem na historii teroristických činností PKK od roku 1984 a na příměří, které PKK jednostranně deklarovala zejména od roku 2009, ze skutečnosti, že rozhodnutí ministra vnitra z roku 2001, které sloužilo jako základ pro prvotní zařazení PKK na tento seznam, bylo i nadále platné, a především ze seznamu 69 incidentů, ke kterým došlo mezi 14. listopadem 2003 a 19. říjnem 2011, o nichž měla Rada za to, že představují teroristické činy ve smyslu čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931, které lze přičíst PKK.
60 Pokud jde o rozhodnutí ministra vnitra z roku 2001, které původně sloužilo jako základ pro toto zařazení, vyplývá z těchto odůvodnění, že Rada konstatovala, že bylo přijato příslušným orgánem ve smyslu čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931, je pravidelně přezkoumáváno vládním výborem Spojeného království a je stále platné. Rada tedy upřesnila, že provedla přezkum požadovaný judikaturou připomenutou v bodech 49 a 50 tohoto rozsudku a dospěla k závěru, že pozdější osud tohoto rozhodnutí nesvědčí o takové změně, o jaké hovoří uvedené body tohoto rozsudku. Tyto důvody jsou přitom dostatečně přesné a konkrétní, aby umožnily PKK seznámit se s důvody, ze kterých Rada opřela její ponechání na sporném seznamu mimo jiné o toto rozhodnutí, a Tribunálu provést v tomto ohledu přezkum.
61 Pokud jde o seznam 69 incidentů, ke kterým došlo mezi 14. listopadem 2003 a 19. říjnem 2011, Rada v odůvodněních k aktům z roku 2014 zmínila zejména 17 incidentů, ke kterým došlo mezi 17. lednem 2010 a 19. říjnem 2011, které podle tohoto orgánu byly nejen pozdějšího data než příměří deklarovaná jednostranně PKK od roku 2009, ale rovněž dostatečně aktuální na to, aby odůvodnily ponechání této organizace mimo jiné na sporném seznamu z února a července 2014. Pokud jde o těchto 17 nejnovějších incidentů, Rada uvedla jejich přesné datum, město nebo provincii, kde k nim došlo, jejich povahu, jakož i počet a charakteristiku obětí.
62 Na rozdíl od toho, co Tribunál rozhodl v bodech 68, 77 a 78 napadeného rozsudku, přitom odůvodnění k aktům z roku 2014 umožnilo PKK, aby se seznámila se specifickými a konkrétními důvody, na základě kterých měla Rada za to, že i přes příměří prohlašovaná jednostranně od roku 2009 nadále trvá nebezpečí zapojení této organizace do teroristických činností. Skutečnosti uvedené v těchto odůvodněních tak byly dostatečné k tomu, aby PKK mohla pochopit, co je jí vytýkáno (obdobně viz rozsudky ze dne 15. listopadu 2012, Al-Aqsa v. Rada a Nizozemsko v. Al-Aqsa, C‑539/10 P a C‑550/10 P, EU:C:2012:711, body 4 a 142, jakož i ze dne 20. června 2019, K. P., C‑458/15, EU:C:2019:522, body 53 a 54).
63 Je třeba dodat, že i když Tribunál v bodech 68, 77 a 78 napadeného rozsudku uvedl, že PKK předložila argumenty směřující ke zpochybnění rozhodnutí ministra vnitra z roku 2001 a 69 incidentů uvedených v odůvodněních k aktům z roku 2014, z těchto bodů 77 a 78, jakož i z argumentace PKK shrnuté v bodě 45 tohoto rozsudku vyplývá, že cílem této argumentace je zpochybnění pravdivosti uvedených skutkových okolností a jejich právní kvalifikace, což nesměřuje k prokázání porušení povinnosti uvést odůvodnění ze strany Rady, nýbrž ke zpochybnění legality těchto aktů po meritorní stránce a vzniku povinnosti Rady prokázat opodstatněnost uplatňovaných důvodů.
64 V rozsahu, v němž měl Tribunál v bodě 78 napadeného rozsudku za to, že stručnost informací obsažených v odůvodněních k aktům z roku 2014 mu neumožňuje vykonat soudní přezkum s ohledem na incidenty zpochybňované PKK, jelikož tato odůvodnění neobsahují žádný údaj o skutečnostech, ze kterých Rada vycházela při učinění závěru, že dotčené incidenty byly prokázány, jsou přičitatelné PKK a splňují kritéria čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931, je třeba uvést, že z judikatury připomenuté v bodech 53 až 55 tohoto rozsudku vyplývá, že přezkum legality po meritorní stránce, který přísluší Tribunálu, musí být proveden z hlediska nejen skutečností uvedených v odůvodněních sporných aktů, ale i skutečností, které v případě zpochybnění předloží Rada Tribunálu k prokázání opodstatněnosti skutečností tvrzených v těchto odůvodněních.
65 Nesprávné právní posouzení uvedené v bodě 56 tohoto rozsudku tedy může zneplatnit závěr učiněný Tribunálem v bodě 80 napadeného rozsudku.
66 Je proto třeba vyhovět pátému důvodu kasačního opravného prostředku, jakož i jeho třetímu důvodu v rozsahu, v němž se posledně uvedený důvod týká úvah Tribunálu v souvislosti s rozhodnutím ministra vnitra z roku 2001.
67 Z toho vyplývá, že návrhu na zrušení napadeného rozsudku musí být vyhověno v rozsahu, v němž Tribunál zrušil akty z roku 2014 kvůli nedostatečnému odůvodnění, aniž je nutné rozhodnout o nesprávných právních posouzeních uváděných v rámci druhého a čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, nebo o argumentech uvedených v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku, které spočívají ve zpochybnění úvah Tribunálu týkajících se rozhodnutí orgánů Spojených států.
K šestému a sedmému důvodu kasačního opravného prostředku
68 Šestý a sedmý důvod kasačního opravného prostředku, které je třeba zkoumat společně, směřují proti bodům 95 až 98, 103 až 106 a 110 až 114 napadeného rozsudku, ve kterých Tribunál rozhodl, že akty z let 2015 až 2017 jsou nedostatečně odůvodněny.
69 V bodech 95 až 98 a 103 až 106 napadeného rozsudku Tribunál v podstatě rozhodl, že Rada nesplnila povinnost uvést odůvodnění v rozsahu, v němž odůvodnění k aktům z let 2015 až 2017 odkazují na rozhodnutí ministra vnitra o přezkumu z roku 2014 a na to, že i po přezkoumání nadále platí rozhodnutí vlády Spojených států označit PKK za „zahraniční teroristickou organizaci“. Pokud jde konkrétně o rozhodnutí ministra vnitra o přezkumu z roku 2014, měl Tribunál za to, že Rada nemohla při ponechání PKK na sporném seznamu vycházet z posledně uvedeného vnitrostátního rozhodnutí, aniž by přezkoumala a snažila se prokázat opodstatněnost tvrzených skutečností, což však tato odůvodnění neuvádějí. Rada nadto ani neodůvodnila, proč měla za to, že uvedené vnitrostátní rozhodnutí umožňuje dospět právně dostačujícím způsobem k závěru, že nebezpečí zapojení PKK do teroristických činností nadále trvá. V této souvislosti Tribunál kromě toho uvedl, že PKK v návrhu na úpravu své žaloby podané k Tribunálu ze dne 26. května 2015 zpochybnila incidenty uvedené v rozhodnutí ministra vnitra o přezkumu z roku 2014.
70 Kromě toho měl Tribunál v bodech 110 až 114 napadeného rozsudku za to, že Rada neodpověděla právně dostačujícím způsobem na argumenty, které PKK předložila v dopise ze dne 6. března 2015 během řízení, které vedlo k přijetí rozhodnutí 2015/521 a prováděcího nařízení 2015/513. Podle Tribunálu je upřesnění uvedené v odůvodněních k aktům z let 2015 až 2017, ve kterých Rada uvedla, že marně hledala, zda má k dispozici informace, které hovoří ve prospěch vyškrtnutí názvu PKK ze sporného seznamu, v tomto ohledu nedostatečné. Tribunál kromě toho konstatoval, že dopis Rady ze dne 27. března 2015, kterým bylo odůvodnění tohoto rozhodnutí a tohoto nařízení oznámeno PKK, nemůže zhojit tento nedostatek odůvodnění. Tento dopis je datován po přijetí uvedeného rozhodnutí a uvedeného nařízení. Kromě toho Tribunál uvedl, že i když tento dopis uvádí, že existence kurdských skupin bojujících proti „Islámskému státu“ neměla vliv na posouzení Rady ohledně trvání nebezpečí zapojení PKK do teroristických činností, neupřesnila Rada skutečnosti, které ji vedly k závěru, že toto nebezpečí trvá.
Argumentace účastníků řízení
71 Šestým a sedmým důvodem kasačního opravného prostředku Rada, podporovaná Francouzskou republikou, Spojeným královstvím a Komisí, tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 95 až 99 a 103 až 109 napadeného rozsudku za to, že odůvodnění aktů z let 2015 až 2017 je nedostatečné, jelikož je založeno na vnitrostátních rozhodnutích přijatých orgány Spojeného království a rozhodnutích orgánů Spojených států o přezkumu rozhodnutí těchto orgánů, která byla základem pro prvotní zařazení PKK na sporný seznam. Podle názoru Rady vychází toto nesprávné právní posouzení z okolnosti, že Tribunál své posouzení nesprávně založil výlučně na čl. 1 odst. 6 společného postoje 2001/931, ačkoli měl na tato vnitrostátní rozhodnutí o přezkumu použít čl. 1 odst. 4 tohoto společného postoje. Za těchto podmínek má Rada za to, že nebyla povinna ověřovat skutkové okolnosti, na nichž jsou založena uvedená vnitrostátní rozhodnutí, ani předložit důkazy směřující k prokázání opodstatněnosti uvedených skutkových okolností, které měly být zpochybněny před vnitrostátním soudem. Kromě toho Rada zpochybňuje body 110 až 114 napadeného rozsudku v rozsahu, v němž v nich Tribunál konstatoval, že Rada právně dostačujícím způsobem neodpověděla na argumenty, které PKK předložila v průběhu řízení před ním. V tomto ohledu tvrdí, že její dopis ze dne 27. března 2015, který byl přiložen k odůvodnění rozhodnutí 2015/521 a prováděcího nařízení 2015/513, na tyto argumenty odpověděl dostatečně.
72 PKK tvrdí, že veškeré skutečnosti, ze kterých Rada vycházela při prokazování, že nebezpečí jejího zapojení do teroristických činností trvá, mohou být napadeny před unijním soudem bez ohledu na to, zda tyto skutečnosti vyplývají z rozhodnutí příslušného orgánu nebo z jiných zdrojů. Není namístě rozlišovat mezi skutečnostmi, které lze zpochybnit před unijním soudem a před vnitrostátními soudy. Rada každopádně v odůvodněních k aktům z let 2015 až 2017 neuvedla důvody, proč se rozhodnutí ministra vnitra o přezkumu z roku 2014 týkalo „teroristického činu“ ve smyslu čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931, ačkoliv definice pojmu „terorismus“ na vnitrostátní a unijní úrovni se liší. Pokud jde o úvahy uvedené v bodech 110 až 114 napadeného rozsudku, PKK tvrdí, že všechny informace týkající se důvodů pro zařazení na seznam těch, kterým se zmrazují finanční prostředky, musí být uvedeny nikoli v dopise oznamujícím dotčený akt, nýbrž v odůvodnění tohoto aktu.
Závěry Soudního dvora
73 V prvé řadě, jak vyplývá z přezkumu prvního důvodu kasačního opravného prostředku, Rada nesprávně tvrdí, že se na akty z let 2015 až 2017 vztahuje jak čl. 1 odst. 4 společného postoje 2001/931, tak čl. 1 odst. 6 tohoto společného postoje. V důsledku toho rovněž neprávem tvrdí, na základě téže argumentace, že PKK nemůže zpochybňovat tyto akty v rozsahu, v němž se zakládají na vnitrostátních rozhodnutích o přezkumu uvedených v bodě 71 tohoto rozsudku. Kromě toho podle judikatury připomenuté v bodech 53 a 54 tohoto rozsudku dotyčná osoba nebo subjekt mohou v rámci žaloby podané proti svému ponechání na seznamu těch, kterým se zmrazují finanční prostředky, zpochybnit všechny informace, o které se Rada opírá při prokazování, že nebezpečí jejich zapojení do teroristických činností trvá, bez ohledu na to, zda tyto informace vycházejí z vnitrostátního rozhodnutí přijatého příslušným orgánem nebo z jiných zdrojů.
74 Je však nutno konstatovat, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 99 a 105 napadeného rozsudku za to, že Rada nesplnila povinnost uvést odůvodnění v rozsahu, v němž odůvodnění k aktům z let 2015 až 2017 vycházejí z rozhodnutí ministra vnitra o přezkumu z roku 2014. Na rozdíl od toho, co Tribunál rozhodl v těchto bodech napadeného rozsudku, Rada nebyla povinna prokázat v rámci odůvodnění těchto aktů věcnou správnost skutkových okolností, z nichž vychází toto rozhodnutí o přezkumu a na kterých je založeno odůvodnění uvedených aktů pro účely ponechání PKK na sporném seznamu, ani v rámci tohoto odůvodnění provést kvalifikaci těchto skutkových okolností s ohledem na čl. 1 odst. 3 a 4 společného postoje 2001/931. Důkaz takto požadovaný Tribunálem totiž podle judikatury připomenuté v bodech 52 až 55 tohoto rozsudku nespadá pod povinnost uvést odůvodnění, ale pod legalitu těchto aktů po meritorní stránce, což je otázka, která nesouvisí se sedmým důvodem uplatněným v prvním stupni, kterému bylo v napadeném rozsudku vyhověno.
75 S ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 58 tohoto rozsudku je přitom třeba nadto ověřit, zda toto nesprávné právní posouzení, kterým je stižen napadený rozsudek, může zneplatnit závěr, k němuž Tribunál dospěl v bodě 115 uvedeného rozsudku, nebo zda naopak ze skutečností obsažených ve spise vyplývá, že akty z let 2015 až 2017 byly každopádně nedostatečně odůvodněny.
76 V tomto ohledu z odůvodnění k aktům z let 2015 až 2017, jak byla shrnuta v bodech 16 a 17 tohoto rozsudku vyplývá, že při ponechání PKK na sporném seznamu posuzovala Rada samostatně informace uvedené v rozhodnutí ministra vnitra o přezkumu z roku 2014, a zejména ověřila, že důvody, na nichž je založeno toto rozhodnutí, spadají pod pojem „teroristické činy“ ve smyslu společného postoje 2001/931, přičemž připomněla judikaturu Tribunálu, podle které je ministr vnitra „příslušným orgánem“ ve smyslu tohoto společného postoje. Rada dále upřesnila, že uvedené rozhodnutí, stejně jako ostatní rozhodnutí přijatá třemi vnitrostátními orgány uvedenými v těchto odůvodněních, bylo samo o sobě dostačující pro zachování tohoto zápisu PKK.
77 Kromě toho, jak vyplývá z bodů 18 a 19 tohoto rozsudku, odůvodnění k aktům z let 2015 až 2017 neobsahovala jen odkaz na rozhodnutí ministra vnitra o přezkumu z roku 2014, nýbrž v příloze A obsahovala podrobný popis tohoto rozhodnutí, upřesňující mimo jiné rozsah definice pojmu „terorismus“ na vnitrostátní úrovni, na které bylo uvedené rozhodnutí založeno, a skutečnost, že bylo přijato v návaznosti na přezkumné řízení týkající se rozhodnutí ministra vnitra z roku 2001. Konkrétně v bodě 17 této přílohy A Rada upřesnila, že při učinění závěru, že PKK je nadále zapojena do teroristických činností, vycházelo rozhodnutí ministra vnitra o přezkumu z roku 2014 zejména z nedávných teroristických činů PKK, a jako příklad uvedla dva útoky údajně spáchané PKK v květnu a srpnu 2014.
78 V tomto ohledu je třeba uvést, že údaje, podle kterých „PKK v srpnu 2014 napadla zařízení na výrobu solární energie v Turecku a unesla tři čínské inženýry“, nebyly dostatečně přesné a konkrétní, jelikož neuváděly konkrétní datum, ani město či provincii, kde k tomuto údajnému útoku došlo. Pokud jde o uvedený údajný útok, Tribunál tedy mohl v bodě 99 napadeného rozsudku oprávněně dospět k závěru, že odůvodnění je nedostatečné.
79 Nicméně toto konstatování, pokud jde o údajný útok spáchaný v srpnu 2014, nemůže vést ke zrušení aktů z let 2015 až 2017 z důvodu nesplnění povinnosti uvést odůvodnění, jelikož odůvodnění k těmto aktům se opírala rovněž o další skutečnosti, které mohou zajistit jejich dostatečné odůvodnění. Příloha A těchto odůvodnění totiž v bodě 17 zmiňovala rovněž další útok spáchaný „dne 13. května [2014], při němž byli zraněni dva vojáci v areálu stavby nové vojenské posádky ve městě Tunceli [(Turecko)]“, a v bodě 18 odkazovala na varování, které vydala PKK v říjnu 2014, podle kterého by křehký mírový proces, do kterého je zapojena, mohl ztroskotat, pokud Turecká republika nezasáhne proti „Islámskému státu“.
80 Na rozdíl od toho, co Tribunál rozhodl v bodě 99 napadeného rozsudku, přitom odůvodnění k aktům z let 2015 až 2017 umožňovala PKK seznámit se se specifickými a konkrétními důvody, které vedly Radu k tomu, aby na základě zjištění uvedených v rozhodnutí ministra vnitra o přezkumu z roku 2014 dospěla k závěru, že nebezpečí jejího zapojení do teroristických činností trvá navzdory zahájenému mírovému procesu. Řádně odůvodněné skutečnosti uvedené v odůvodněních tedy byly dostatečné pro to, aby PKK mohla pochopit, co je jí vytýkáno (obdobně viz rozsudky ze dne 15. listopadu 2012, Al-Aqsa v. Rada a Nizozemsko v. Al-Aqsa, C‑539/10 P a C‑550/10 P, EU:C:2012:711, body 4 a 142, jakož i ze dne 20. června 2019, K. P., C‑458/15, EU:C:2019:522, body 53 a 54).
81 V rozsahu, v němž Tribunál v bodě 103 napadeného rozsudku uvedl, že PKK předložila argumenty směřující ke zpochybnění toho, že jí lze přičítat incidenty uvedené v rozhodnutí ministra vnitra o přezkumu z roku 2014, jak je popsáno v příloze A aktů z let 2015 až 2017, jakož i kvalifikace těchto incidentů jako teroristických činů ve smyslu čl. 1 odst. 3 společného postoje 2001/931, je třeba konstatovat, že cílem této argumentace je zpochybnění pravdivosti uvedených skutkových okolností a jejich právní kvalifikace, což nesměřuje k prokázání porušení povinnosti uvést odůvodnění ze strany Rady, nýbrž ke zpochybnění legality těchto aktů po meritorní stránce a vzniku povinnosti Rady prokázat opodstatněnost uplatňovaných důvodů.
82 Tribunál kromě toho v bodech 110 až 114 napadeného rozsudku konstatoval, že odůvodnění rozhodnutí 2015/521 a prováděcího nařízení č. 2015/513 neodpovídá dostatečně na argumenty uvedené PKK v jejím dopise ze dne 6. března 2015. Dopis Rady ze dne 27. března téhož roku podle něj nemohl tento nedostatek zhojit vzhledem k jeho obsahu a vzhledem k tomu, že byl doručen po přijetí tohoto rozhodnutí a tohoto prováděcího nařízení. PKK tvrdí, že Rada měla odpovědět na její argumenty nikoliv v dopise, ale v samotném odůvodnění.
83 Jak bylo připomenuto v bodě 48 tohoto rozsudku, vzhledem k tomu, že požadované odůvodnění musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat, musí být dostatečnost odůvodnění posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext. Není tedy zejména požadováno, aby odůvodnění podrobně odpovídalo na vyjádření dotčené osoby při konzultaci před přijetím dotčeného aktu, zejména pokud byl tento akt vydán v kontextu, který je dotčené osobě znám a umožňuje jí pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato.
84 V projednávaném případě bylo odůvodnění rozhodnutí 2015/521 a prováděcího nařízení č. 2015/513 oznámeno PKK dopisem Rady ze dne 27. března 2015, v němž tento orgán odpověděl na argumenty předložené PKK v dopise ze dne 6. března 2015.
85 Vzhledem k tomu, že toto odůvodnění a tento dopis Rady byly oznámeny PKK současně, měl Tribunál v bodě 114 napadeného rozsudku nesprávně za to, že upřesnění obsažená v uvedeném dopise Rady nemohou být zohledněna pro účely posouzení dostatečnosti důvodů obsažených v tomto odůvodnění.
86 Dále z bodu 114 napadeného rozsudku vyplývá, že Rada v dopise ze dne 27. března 2015 upřesnila, že existence kurdských skupin bojujících proti „Islámskému státu“ neměla vliv na její posouzení, pokud jde o přetrvávající nebezpečí zapojení PKK do teroristických činností, a že tedy Rada odpověděla dostatečně přesně a konkrétně na argumenty uvedené v dopise PKK ze dne 6. března 2015, aby jí umožnila seznámit s odůvodněním uvedených aktů z roku 2015 a Tribunálu vykonat soudní přezkum.
87 Je třeba dodat, že s ohledem na argumentaci PKK, jak je shrnuta v bodě 72 tohoto rozsudku, musí být upřesnění obsažená v dopise Rady ze dne 27. března 2015 považována za součást kontextu důvodů obsažených v odůvodnění rozhodnutí 2015/521 a prováděcího nařízení č. 2015/513, a tudíž známá PKK ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 48 tohoto rozsudku. Konkrétně upřesnění obsažená v tomto dopise Rady umožňovala PKK pochopit, že důvody obsažené v odůvodnění byly přijaty s ohledem na argumentaci uvedenou v dopise ze dne 6. března 2015, a seznámit se s konkrétními důvody, proč na ni Rada nepřistoupila.
88 Je pravda, že Tribunál měl v bodě 114 napadeného rozsudku za to, že nad rámec této odpovědi měla Rada upřesnit konkrétní skutečnosti, které ji vedly k závěru, že toto nebezpečí trvá. Je však nutno konstatovat, že se tím Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nerespektoval rozsah povinnosti Rady v souladu s judikaturou připomenutou v bodech 52 až 55 a 83 tohoto rozsudku, podle níž je tento orgán povinen v odůvodnění dotčeného rozhodnutí odpovědět na úvahy uvedené dotčenou osobou při konzultaci před přijetím tohoto rozhodnutí, není však povinen prokázat v tomto odůvodnění věcnou správnost tvrzených skutečností, ani provést jejich právní kvalifikaci.
89 Nesprávná právní posouzení uvedená v bodech 74 a 88 tohoto rozsudku tedy mohou zneplatnit závěr, k němuž Tribunál dospěl v bodě 115 napadeného rozsudku.
90 S ohledem na výše uvedené úvahy musí být sedmému důvodu kasačního opravného prostředku, jakož i šestému důvodu, pokud jde o odůvodnění aktů z let 2015 až 2017 založené na rozhodnutí ministra vnitra o přezkumu z roku 2014, vyhověno.
91 Projednávaný kasační opravný prostředek tedy musí být prohlášen za opodstatněný v rozsahu, v němž směřuje ke zrušení napadeného rozsudku v rozsahu, v němž jím bylo vyhověno žalobě na neplatnost aktů z let 2015 až 2017 z důvodu nedostatečného odůvodnění, aniž je nutné zkoumat argumenty uplatněné v rámci šestého důvodu kasačního opravného prostředku, které směřují ke zpochybnění úvah Tribunálu týkajících se rozhodnutí orgánů Spojených států.
92 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy musí být zrušeny body 1 až 11, 13 a 14 výroku napadeného rozsudku, kterými Tribunál zrušil sporné akty.
K žalobě k Tribunálu
93 Článek 61 první pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie stanoví, že zruší-li Soudní dvůr rozhodnutí Tribunálu, může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.
94 Vzhledem k tomu, že Tribunál nerozhodl o druhém až šestém a osmém důvodu žaloby v prvním stupni, má Soudní dvůr za to, že stav tohoto řízení nedovoluje, aby ve věci rozhodl. Věc je tedy třeba vrátit Tribunálu, přičemž o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto později.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
1) Body 1 až 11, 13 a 14 výroku rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 15. listopadu 2018, PKK v. Rada (T‑316/14, EU:T:2018:788), se zrušují.
2) Věc se vrací Tribunálu Evropské unie.
3) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.