Rozsudek Tribunálu ze dne 6. září 2013 – Post Bank Iran v. Rada

(Věc T-13/11)¹

„Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá proti Íránu za účelem zabránění šíření jaderných zbraní – Zmrazení finančních prostředků – Právní základ – Porušení mezinárodního práva – Povinnost uvést odůvodnění – Práva na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Zjevně nesprávné posouzení – Právo na vlastnictví – Přiměřenost – Rovné zacházení – Zákaz diskriminace“

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Post Bank Iran (Téhéran, Írán) (zástupce: D. Luff, advokát)

Žalovaná: Rada Evropské unie (zástupci: M. Bishop a A. Vitro, zmocněnci)

Vedlejší účastnice podporující žalovanou: Evropská komise (zástupci: F. Erlbacher a M. Konstantinidis, zmocněnci)

Předmět věci

Jednak návrh na zrušení, zaprvé, přílohy II rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. L 195, s. 39), ve znění rozhodnutí Rady 2010/644/SZBP ze dne 25. října 2010 (Úř. věst. L 281, s. 81), a přílohy VIII nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010, o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007 (Úř. věst. L 281, s. 1), v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně, zadruhé, rozhodnutí vydaného proti žalobkyni „obsaženého v“ dopise ze dne 29. října 2010, zatřetí, rozhodnutí Rady 2011/783/SZBP ze dne 1. prosince 2011, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP (Úř. věst L 319, s. 71), a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1245/2011 ze dne 1. prosince 2011, kterým se provádí nařízení (EU) č. 961/2010 (Úř. věst L 319, s. 11), v rozsahu, v němž se mohou dotknout situace žalobkyně, začtvrté, rozhodnutí vydaného proti žalobkyni „obsaženého v“ dopise ze dne 5. prosince 2011, zapáté, přílohy IX nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (EU) č. 961/2010 (Úř. věst. L 88, s. 1), v rozsahu, v němž se týká žalobkyně, a zašesté každého budoucího nařízení nebo rozhodnutí Rady nebo Komise, které by doplnilo nebo pozměnilo některý z aktů napadených v rámci této žaloby, a dále návrh, aby se na žalobkyni nevztahoval čl. 20 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2010/413, čl. 16 odst. 2 nařízení č. 961/2010, čl. 1 bod 7 rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst L 19, s. 22), čl. 23 odst. 2 nařízení č. 267/2012, čl. 1 bod 8 rozhodnutí Rady 2012/635/SZBP ze dne 15. října 2012, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst. L 282, s. 58), čl. 1 bod 11 nařízení Rady (EU) č. 1263/2012 ze dne 21. prosince 2012, kterým se mění nařízení č. 267/2012 (Úř. věst. L 356, s. 34), jakož i čl. 1 bod 2 rozhodnutí Rady 2012/829/SZBP ze dne 21. prosince 2012, kterým se mění rozhodnutí 2010/413 (Úř. věst L 356, s. 71). Výrok rozsudkuŽaloba je nepřípustná v rozsahu, v němž se týká zrušení každého budoucího nařízení nebo každého budoucího rozhodnutí Rady Evropské unie nebo Evropské komise, které by doplnilo nebo pozměnilo některý z aktů napadených předloženou žalobou.Není třeba rozhodovat o návrhu na zrušení rozhodnutí vydaných vůči Post Bank Iran, která jsou „obsažena v“ dopisech Rady ze dne 29. října 2010 a 5. prosince 2011, ani o námitce nepřípustnosti vznesené Radou, podporovanou Komisí, pouze proti návrhu na zrušení rozhodnutí vydaného vůči Post Bank Iran „obsaženého v“ dopise Rady ze dne 29. října 2010.Příloha II rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP, ve znění rozhodnutí Rady 2010/644/SZBP ze dne 25. října 2010, příloha VIII nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007, rozhodnutí Rady 2011/783/SZBP ze dne 1. prosince 2011, kterým se mění rozhodnutí 2010/413, prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1245/2011 ze dne 1. prosince 2011, kterým se provádí nařízení č. 961/2010, a příloha IX nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení č. 961/2010 se zrušují v  rozsahu, v němž se týkají Post Bank Iran.Účinky přílohy II rozhodnutí 2010/413, ve znění rozhodnutí 2010/644 a rozhodnutí 2011/783, jsou vůči Post Bank Iran zachovány až do doby, kdy nabyde účinku zrušení přílohy IX nařízení č. 267/

2012 v rozsahu,

v němž se týká Post Bank Iran.Rada ponese kromě vlastních nákladů také náklady řízení vynaložené Post Bank Iran.Komise ponese vlastní náklady řízení.