Žaloba podaná dne 16. září 2009 - Centraal bureau voor de statistiek v. Komise

(Věc T-361/09)

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Centraal bureau voor de statistiek (Den Haag, Nizozemsko) (zástupce: R. van den Tweel, advokát)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

zrušit rozhodnutí Komise ESTAT/E-1/ME/ykl/eb D(2009) 10188 ze dne 7. července 2009, které se týká definitivního zaplacení příspěvků na výdaje, které vznikly na základě zjišťování o struktuře za rok 2005, ve výši 546 818,77 eur;

podpůrně, uložit Komisi doplacení příspěvku ve výši 38 295,55 eur a úroků od 45. dne po vydání rozhodnutí ze dne 7. července 2009 až do dne skutečného zaplacení;

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Podle názoru žalobkyně není napadené rozhodnutí slučitelné ani s nařízením Rady (EHS) č. 571/88 ze dne 29. února 1988 o organizaci statistických zjišťování Společenství o struktuře zemědělských podniků v letech 1988 až 1997 (Úř. věst. L 56, s. 1; Zvl. vyd. 03/08, s. 10) v pozměněném znění, ani s dohodou uzavřenou mezi žalobkyní a Komisí o příspěvcích Společenství na výdaje, které vznikly na základě zjišťování o struktuře za rok 2005 v Nizozemsku (číslo smlouvy 62102.2005.001-2005.055) a dále ani se zásadami právní jistoty a ochrany legitimního očekávání a povinností uvést odůvodnění. V každém případě je v rozhodnutí nesprávně stanovena částka, kterou žalobkyně uplatňuje.

Svým první žalobním důvodem žalobkyně uplatňuje, že jí Komise neoprávněně neposkytla žádný příspěvek ve smyslu čl. 14 odst. 1 nařízení č. 571/88, nýbrž že ji místo toho požádala, aby předložila přesnější údaje k vzniklým nákladům a ne pouze k počtu zemědělských podniků zahrnutých do zjišťování. Vzhledem k tomu, že článek 14 nařízení výslovně stanoví pevnou maximální částku ve výši 700 000 eur za každý zahrnutý zemědělský podnik, je krom toho jiný výklad neslučitelný se zásadou ochrany legitimního očekávání a zásadou právní jistoty.

Jako druhý žalobní důvod žalobkyně uvádí, že čl. II.14.3 dohody mezi ní a Komisí se nevztahuje na výdaje, které byly vyúčtovány Ministerie van landbouw (ministerstvem zemědělství). Komise tyto účty neoprávněně v plné výši neuznala jako výdaje, které skutečně vznikly a které jsou způsobilé pro poskytnutí podpory. Rozhodnutí Komise v každém případě postrádá přiměřené odůvodnění.

Žalobkyně se konečně dovolává toho, že výdaje způsobilé pro poskytnutí podpory - pokud by se měl použít článek II.14.3 dohody - byly vypočteny nesprávně, nebo byly vypočteny způsobem, který je bez dalšího odůvodnění nesrozumitelný, protože Komise nepřímo produktivní hodiny neoprávněně zahrnula do výpočtu použitelné hodinové sazby. Argumentace Komise není v napadeném rozhodnutí jasně a jednoznačně vyjádřena. Rozhodnutí tak bylo v každém případě vydáno za porušení povinnosti uvést odůvodnění.

____________