ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)
27. března 2014(*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Společenství EQUITER – Starší slovní ochranná známka Společenství EQUINET – Relativní důvod pro zamítnutí – Skutečné užívání starší ochranné známky – Článek 42 odst. 2 nařízení (ES) č. 207/2009 – Povinnost uvést odůvodnění“
Ve věci T‑47/12,
Intesa Sanpaolo SpA, se sídlem v Turíně (Itálie), zastoupená P. Pozzim, G. Ghislettim a F. Bragou, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému P. Bullockem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM byla
equinet Bank AG, se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem (Německo),
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 6. října 2011 (věc R 2101/2010-1), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi equinet Bank AG a Intesa Sanpaolo SpA,
TRIBUNÁL (třetí senát),
ve složení S. Papasavvas, předseda, N. J. Forwood (zpravodaj) a E. Bieliūnas, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Weychert, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 27. ledna 2012,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 8. května 2012,
s přihlédnutím k replice došlé kanceláři Tribunálu dne 27. srpna 2012,
po jednání konaném dne 20. listopadu 2013,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 28. února 2008 podala žalobkyně, společnost Intesa Sanpaolo SpA, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:
3 Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, spadají do tříd 9, 16, 35, 36, 38, 41 a 42 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 9: „Vědecké, navigační, zeměměřičské, fotografické, kinematografické a optické přístroje a nástroje, přístroje a nástroje na vážení, měření, signalizaci a kontrolu, záchranné a vyučovací přístroje a nástroje; přístroje a nástroje pro vedení, distribuci, transformaci, akumulaci, regulaci či ovládání elektrického proudu; přístroje pro nahrávání, přenášení a reprodukci zvuku nebo obrazu; magnetické záznamové nosiče, akustické disky; prodejní automaty a mechanismy pro mincová zařízení; registrační pokladny, kalkulačky, zařízení pro zpracování informací a počítače, hasicí přístroje“;
– třída 16: „Papír, kartón a výrobky z těchto materiálů, které nejsou obsaženy v jiných třídách; tiskoviny; materiály pro vázání knih, fotografie; papírenské výrobky; lepidla adhezní pro kancelářské účely a použití v domácnosti; umělecké potřeby; štětce; psací stroje a kancelářské potřeby (s výjimkou nábytku); učební nebo vzdělávací pomůcky (kromě přístrojů); umělé hmoty jako obaly (které nejsou obsaženy v jiných třídách); tiskařské písmo; štítky a štočky“;
– třída 35: „Reklama; obchodní management; komerční správa; kancelářské práce“;
– třída 36: „Pojišťovnictví; finanční záležitosti; peněžní záležitosti; záležitosti týkající se nemovitostí“;
– třída 38: „Telekomunikace“;
– třída 41: „Výchova; vzdělávání; zábava; sportovní a kulturní činnosti“;
– třída 42: „Vědecké a technologické služby, jakož i související služby výzkumu a tvorby; služby analýzy a průmyslového výzkumu; tvorba a rozvoj počítačového hardwaru a softwaru“.
4 Přihláška ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 30/2008 ze dne 28. července 2008.
5 Dne 27. října 2008 podala equinet Bank AG na základě článku 42 nařízení č. 40/94 (nyní článek 41 nařízení č. 207/2009) námitky proti zápisu ochranné známky přihlášené pro výrobky a služby uvedené v bodě 3 výše.
6 Námitky byly založeny zejména na slovní ochranné známce Společenství EQUINET, jejíž přihláška byla podána dne 10. dubna 2000, byla zapsána dne 19. března 2003 pro služby obsažené ve třídách 35, 36 a 38 a pro každou z těchto tříd odpovídá následujícímu popisu:
– třída 35: „Reklama; služby obchodního managementu; komerční správa; kancelářské práce; pořádání veletrhů a výstav pro obchodní účely, dočasné poskytování zaměstnanců; sestavování statistiky; vedení účetních knih; služby vedení dražeb; obchodní průzkumy; marketing; marketingové studie a analýzy trhu; aranžování výkladů; obchodní nebo organizační poradenství; služby poradenství v oblasti obchodního managementu; personální poradenství; pronájem strojů a kancelářského vybavení; zprostředkování a uzavírání obchodních transakcí na účet třetích osob; zprostředkování kupních smluv týkajících se zboží; distribuce zboží k reklamním účelům; reprodukce dokumentů; reklama; reklama nebo rozhlasová a televizní reklama; reklama v kinech; s výjimkou služeb týkajících se poskytování internetových připojení“;
– třída 36: „Pojišťovnictví a finance; financování obratu a finanční zprostředkování, vydávání kreditních karet, provozování zastaváren, inkasování, finance či vydávání cestovních šeků, zprostředkovatelské služby v oblasti cenných papírů, záležitosti v oblasti směňování, investiční záležitosti, úvěrové poradenství, zprostředkování v oblasti úvěrů, výzkum v měnové oblasti, ukládání cenin do bezpečnostních schránek, správa pozemků a budov, zprostředkování v oblasti nemovitostí a zprostředkování hypoték, financování koupě na splátky, oceňování budov, zprostředkování pojištění, správa majetku, pojištění, pronajímání ubytovacích prostor“;
– třída 38: „Informace a telekomunikace; rozhlasové a televizní vysílání, telexové služby, telefonní komunikace (provozování telefonní sítě), rozhlasová služba (posílání zpráv), sběr a poskytování informací, přenos zvuku a obrazu prostřednictvím satelitů, pronájem modemů, telefonů a jiných telekomunikačních přístrojů“.
7 Důvody uplatňovanými na podporu námitek byly důvody uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009].
8 Námitky byly založeny na všech službách, na které se vztahuje starší ochranná známka a směřovaly proti některým z přihlášených výrobků a služeb, a sice výrobkům a službám obsaženým ve třídách 9, 35, 36 a 38. Dopisem ze dne 11. května 2009 žalobkyně požádala, aby osoba, která podala námitky, předložila důkaz o skutečném užívání starší ochranné známky uplatněné na podporu námitek v souladu s čl. 42 odst. 2 nařízení č. 207/2009.
9 Námitkové oddělení dne 10. září 2010 námitky zamítlo z důvodu, že důkazy předložené osobou, která podala námitky, sice splňují podmínky týkající se místa, času a rozsahu užívání starší ochranné známky, nesplňují však požadavek týkající se povahy užívání uvedené ochranné známky.
10 Osoba, která podala námitky, dne 26. října 2010 podala k OHIM proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.
11 Rozhodnutím ze dne 6. října 2011 (dále jen „napadené rozhodnutí“) první odvolací senát OHIM odvolání vyhověl, rozhodnutí námitkového oddělení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání.
12 Odvolací senát měl v podstatě za to, že osoba, která podala námitky, předložila auditované účetnictví za roky 2005 a 2007, podle něhož skupina equinet, tvořená equinet Bank AG jakožto mateřskou společností a určitými dceřinými společnostmi se sídlem v Evropské unii, jejichž obchodní firma obsahuje výraz „equinet“, vykázala významné příjmy v oblasti finančních služeb. Předmětné účetnictví je kromě toho podepřeno několika relevantními fakturami vystavenými klientům této skupiny. Odvolací senát rovněž poznamenal, že starší ochranná známka byla užívána ve formě, kterou není dotčena její rozlišovací způsobilost. Kromě toho osoba, která podala námitky, prokázala, že starší ochrannou známku užívala jako prvek obchodních firem společností skupiny equinet, takže mezi uvedenými obchodními firmami a poskytovanými službami vznikla spojitost. V tomto kontextu výňatky z internetových stránek osoby, která podala námitky, jakož i předložené přehledy tisku prokazují užívání starší ochranné známky pro finanční služby. Osoba, která podala námitky, tak prokázala skutečné užívání starší ochranné známky pro finanční služby, služby hodnocení a výzkumu, služby vztahů s veřejností a služby poradenství v oblasti obchodního managementu.
Návrhová žádání účastníků řízení
13 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
14 OHIM navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
15 Na podporu žaloby žalobkyně vznáší jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009, vykládaného ve spojení s čl. 15 odst. 1 písm. a) téhož nařízení.
16 Podle žalobkyně je posouzení odvolacího senátu stiženo pochybeními týkajícími se místa, času, rozsahu a povahy užívání starší ochranné známky, spojitosti mezi užíváním této ochranné známky a službami, pro které byla zapsána, a konečně spojitosti mezi starší ochrannou známkou tak, jak byla zapsána, a užívanou ochrannou známkou.
17 V tomto ohledu je třeba úvodem připomenout, že podle čl. 42 odst. 2 nařízení č. 207/2009 „[n]a žádost přihlašovatele je majitel starší ochranné známky Společenství, který podal námitky, povinen předložit důkaz o tom, že po dobu pěti let před zveřejněním přihlášky ochranné známky Společenství byla starší ochranná známka na území Společenství skutečně užívána pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána a které uvádí pro odůvodnění námitek, nebo důkaz o existenci řádných důvodů pro její neužívání, pokud je k tomuto dni starší ochranná známka Společenství zapsána nejméně po dobu pěti let. Nejsou-li takové důkazy předloženy, námitky se zamítnou. Byla-li starší ochranná známka užívána pouze pro některé z výrobků nebo služeb, pro které je zapsána, považuje se pro účely projednání námitek za zapsanou pouze pro tyto výrobky nebo služby.“
18 Z tohoto ustanovení vyplývá, že prokázání, které musí provést osoba, která podala námitky, jestliže přihlašovatel ochranné známky Společenství podal žádost v tomto smyslu, se týká užívání starší ochranné známky uplatněné pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána a které uvádí pro odůvodnění námitek.
19 Skutečné užívání starší ochranné známky totiž představuje otázku, která musí být, je-li přihlašovatelem ochranné známky vznesena, vyřešena předtím, než je rozhodnuto o samotných námitkách [rozsudek Tribunálu ze dne 22. března 2007, Saint-Gobain Pam v. OHIM – Propamsa (PAM PLUVIAL), T‑364/05, Sb. rozh. s. II‑757, bod 37].
20 Dále je předmětem námitkového řízení založeného na čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 umožnit OHIM, aby posoudil existenci nebezpečí záměny, které s sebou v případě podobnosti kolidujících ochranných známek nese přezkum podobnosti mezi výrobky a službami, na které se tyto ochranné známky vztahují. V tomto kontextu jestliže byla starší ochranná známka Společenství užívána pouze pro některé z výrobků nebo služeb, pro které je zapsána, považuje se v souladu s čl. 42 odst. 2 poslední větou nařízení č. 207/2009 pro účely projednání námitek za zapsanou pouze pro tyto výrobky nebo služby. V tomtéž kontextu musí odvolací senát v případě, že je důkaz o užívání předložen pouze pro některé z výrobků nebo služeb spadajících do kategorie, pro kterou je starší ochranná známka zapsána a která je uváděna pro odůvodnění námitek, rovněž posoudit, zda tato kategorie zahrnuje autonomní podkategorie, pod něž spadají výrobky a služby, pro které je užívání prokázáno, takže bude muset mít za to, že uvedený důkaz byl předložen pouze pro tuto podkategorii výrobků nebo služeb, anebo naproti tomu zda takové podkategorie nepřicházejí v úvahu [v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 17. října 2006, Armour Pharmaceutical v. OHIM – Teva Pharmaceutical Industries (GALZIN), T‑483/04, Sb. rozh. s. II‑4109, body 26 a 27].
21 Proto úkol spočívající v posouzení, zda byla ochranná známka uplatněná na podporu námitek skutečně užívána ve smyslu čl. 42 odst. 2 nařízení č. 207/2009, zahrnuje dvě neoddělitelné části. Cílem první části je stanovit, zda předmětná ochranná známka byla skutečně v Unii užívána, a to případně i ve formě, která se liší prvky, jimiž však není dotčena rozlišovací způsobilost této ochranné známky ve formě, ve které byla zapsána. Cílem druhé části je stanovit, jakých výrobků nebo služeb, pro které je starší ochranná známka zapsána a které jsou uváděny pro odůvodnění námitek, se týká prokázané skutečné užívání.
22 Třebaže žalobkyně v projednávané věci v bodech 14 a 17 žaloby uvedla, že skutečné užívání ve smyslu čl. 42 odst. 2 nařízení č. 207/2009 musí být prokázáno, pokud jde o služby, pro které byla starší ochranná známka zapsána, formálně nevznesla důvod vycházející z neexistence odůvodnění. Neexistence či nedostatek odůvodnění však spadá pod porušení podstatných formálních náležitostí ve smyslu článku 263 SFEU a představuje nepominutelný důvod, který může, nebo dokonce musí být uplatněn unijním soudem i bez návrhu (rozsudek Soudního dvora ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další, C‑89/08 P, Sb. rozh. s. I‑11245, bod 34).
23 Vzhledem k tomu, že účastníci řízení byli na jednání vyslechnuti ohledně dostatečného charakteru odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o shodu mezi službami, ohledně nichž měl odvolací senát za to, že pro ně skutečné užívání starší ochranné známky bylo prokázáno, a službami, pro něž je uvedená ochranná známka zapsána a které jsou uváděny pro odůvodnění námitek, je třeba tento důvod vznést bez návrhu. Jestliže napadené rozhodnutí neobsahuje odůvodnění týkající se obou částí, které zahrnuje úkol odvolacího senátu uvedený v bodě 21 výše, Tribunál nebude moci přezkoumat legalitu závěru odvolacího senátu ohledně skutečného užívání starší ochranné známky uplatněné na podporu námitek.
24 V tomto ohledu je třeba připomenout, že povinnost uvést odůvodnění, stanovená v čl. 75 první větě nařízení č. 207/2009, má tentýž rozsah jako povinnost zakotvená v článku 296 SFEU a že jejím cílem je umožnit zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které bylo opatření přijato, za účelem obrany jejich práv, a unijnímu soudu vykonat přezkum legality rozhodnutí. Otázka, zda odůvodnění rozhodnutí tyto požadavky splňuje, musí být posouzena nejen s ohledem na jeho znění, ale také na jeho kontext, jakož i na všechna právní pravidla upravující dotyčnou oblast [v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 13. dubna 2011, Safariland v. OHIM – DEF-TEC Defense Technology (FIRST DEFENSE AEROSOL PEPPER PROJECTOR), T‑262/09, Sb. rozh. s. II‑1629, body 90 a 91].
25 V tomto ohledu se podle bodu 19 napadeného rozhodnutí osoba, která podala námitky, u odvolacího senátu dovolávala skutečného užívání starší ochranné známky pro finanční služby, služby hodnocení a výzkumu, služby vztahů s veřejností a služby poradenství v oblasti obchodního managementu.
26 Po rozvinutí úvah týkajících se důkazů předložených na podporu skutečného užívání odvolací senát v bodě 45 napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že toto užívání „však nebylo prokázáno pro všechny relevantní výrobky a služby, ale pouze pro finanční služby, služby hodnocení a výzkumu, služby vztahů s veřejností a služby poradenství v oblasti obchodního managementu.“
27 Finanční služby, služby hodnocení a výzkumu a služby vztahů s veřejností však jako takové nejsou uvedeny mezi službami, pro které je starší ochranná známka zapsána. Jak ovšem vyplývá z bodů 20 a 21 výše, jestliže odvolací senát přezkoumává otázku, zda starší ochranná známka byla skutečně užívána ve smyslu čl. 42 odst. 2 nařízení č. 207/2009, musí přesně uvést, jakých výrobků nebo služeb, pro které je starší ochranná známka zapsána a které jsou uváděny pro odůvodnění námitek, se týká prokázané skutečné užívání. Neuvedení těchto skutečností způsobuje, že v rozhodnutí, které dospělo k závěru, že starší ochranná známka byla skutečně užívána ve smyslu čl. 42 odst. 2 nařízení č. 207/2009, a týká se jiných výrobků nebo služeb, než jsou výrobky nebo služby, pro které byla tato ochranná známka zapsána, chybí odůvodnění. Podle posledně uvedeného ustanovení, které obsahuje pravidla upravující dotčenou oblast, totiž platí, že k tomu, aby bylo možné později provést posouzení nebezpečí záměny, jak je uvedeno v bodě 20 výše, musí být dána shoda mezi výrobky nebo službami, ohledně nichž má odvolací senát za to, že pro ně bylo skutečné užívání prokázáno, a všemi nebo částí výrobků nebo služeb, pro které je uvedená ochranná známka zapsána.
28 OHIM, který byl na tuto skutečnost písemně dotázán v rámci organizačních procesních opatření, dopisem ze dne 10. dubna 2013 odpověděl, že nemohl určit, zda existuje shoda mezi službami, ohledně nichž se mělo za to, že pro ně starší ochranná známka byla skutečně užívána a službami, pro něž byla tato ochranná známka zapsána. Napadené rozhodnutí se konkrétně týká pouze služeb, pro něž byla starší ochranná známka užívána, přičemž otázku, zda tyto služby spadají pod služby, pro něž byla tato ochranná známka zapsána, přezkoumá námitkové oddělení, kterému byla věc vrácena k dalšímu projednání.
29 Tato odpověď však přehlíží dosah čl. 42 odst. 2 nařízení č. 207/2009, který skutečné užívání definuje jako užívání pro výrobky nebo služby, pro které je ochranná známka zapsána a které jsou uváděny pro odůvodnění námitek, čímž vylučuje možnost odůvodnit závěr stanovující takové užívání s odkazem na jiné výrobky a služby. Kromě toho je účinkem přístupu OHIM zmnožit počet řízení, jejichž předmětem je přezkoumat existenci skutečného užívání, a to způsobem, který je v rozporu jak se zněním, tak s duchem výše uvedeného ustanovení.
30 Spis OHIM kromě toho neposkytuje více údajů o možné shodě mezi finančními službami, službami hodnocení a výzkumu na jedné straně a službami vztahů s veřejností a službami, pro něž je starší ochranná známka zapsána, na druhé straně. Jak vyplývá z toho, co je uvedeno na straně 159 spisu OHIM, odvolací senát podle všeho pouze převzal tuto terminologii odůvodnění v odvolání, které u něj bylo podáno.
31 V tomto kontextu je nutno konstatovat, že v napadeném rozhodnutí není uvedeno odůvodnění v rozsahu, v němž v něm odvolací senát dospěl k závěru, že skutečné užívání starší ochranné známky ve smyslu čl. 42 odst. 2 nařízení č. 207/2009 bylo prokázáno, avšak uvedl, že se toto užívání týká finančních služeb, služeb hodnocení a výzkumu a služeb vztahů s veřejností, které nejsou zmíněny mezi službami, pro něž je tato ochranná známka zapsána (viz bod 27 výše).
32 Je třeba dodat, že okolnost, podle níž by některé služby spadající do třídy 36 vyjmenované v bodě 6 výše mohly být kvalifikovány jako finanční služby, nezhojuje chybějící odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o tento typ služeb. V tomto ohledu odvolací senát na žádném místě napadeného rozhodnutí nenaznačil, že by výrazem „finanční služby“ zamýšlel všechny nebo jen část služeb spadajících do třídy 36, pro něž je starší ochranná známka zapsána. Toto posouzení potvrzuje dopis OHIM ze dne 10. dubna 2013 (viz bod 28 výše). Takový nedostatek upřesnění dále znemožňuje jak použití čl. 42 odst. 2 poslední věty nařízení č. 207/2009, podle níž „[b]yla-li starší ochranná známka užívána pouze pro některé z výrobků nebo služeb, pro které je zapsána, považuje se pro účely projednání námitek za zapsanou pouze pro tyto výrobky nebo služby“, tak případně přezkum popsaný v poslední větě bodu 20 výše. V tomto ohledu OHIM na jednání upřesnil, že některé služby spadající do třídy 36, uvedené v bodě 6 výše, jako je správa pozemků a budov, nelze kvalifikovat jako finanční služby, což vylučuje možnost napadené rozhodnutí chápat tak, že odkazuje na všechny tyto služby. Vzhledem k tomu, že není možné zjistit, zda odvolací senát odkazem na „finanční služby“ označuje všechny nebo i jen část služeb spadajících do třídy 36, pro něž byla starší ochranná známka zapsána, je tak materiálně nemožné určit, u kterých služeb se má mít pro účely námitek za to, že pro ně byla starší ochranná zapsána, což je s to zabránit tomu, aby bylo později provedeno posouzení týkající se existence nebezpečí záměny.
33 Pokud jde o služby poradenství v oblasti obchodního managementu spadající do třídy 35 uvedené v bodě 6 výše, i když odvolací senát v bodě 45 napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že starší ochranná známka byla s ohledem na ně skutečně užívána, neodkazuje na předložené důkazy, které uvedené užívání prokazují.
34 Jak konkrétně vyplývá z bodů 29, 30, 40 a 42 napadeného rozhodnutí, odvolací senát za účelem odůvodnění svého závěru vycházel z níže uvedených důkazů.
35 Nejprve jde o finanční výkazy a sérii faktur majitelky starší ochranné známky. Podle bodů 29 a 31 napadeného rozhodnutí však tyto důkazy prokazují skutečné užívání pro finanční služby.
36 Stejně je tomu i v případě výňatků z internetových stránek majitelky starší ochranné známky, jakož i přehledů tisku, které podle odvolacího senátu prokazují skutečné užívání této ochranné známky pro finanční služby (viz body 40 a 42 napadeného rozhodnutí).
37 Vzhledem k tomu, že se body 33 až 39 napadeného rozhodnutí týkají formy, v níž byla starší ochranná známka užívána, jakož i otázky, zda užívání ochranné známky jakožto obchodní firmy může představovat užívání, je dále nutno konstatovat, že v napadeném rozhodnutí nejsou uvedeny důvody zakládající v něm obsažený závěr, podle něhož byla starší ochranná známka skutečně užívána pro poradenství v oblasti obchodního managementu.
38 Je tedy třeba konstatovat, že v napadeném rozhodnutí není uvedeno odůvodnění v rozsahu, v němž toto rozhodnutí neumožňuje pochopit, pro jaké služby mezi službami, pro které je starší ochranná známka zapsána a které jsou uváděny pro odůvodnění námitek, byla tato ochranná známka skutečně užívána, a v němž neuvádí důvody, pro něž měl odvolací senát za to, že skutečné užívání starší ochranné známky bylo prokázáno pro služby poradenství v oblasti obchodního managementu spadající do třídy 35.
39 Za těchto podmínek je třeba napadené rozhodnutí zrušit.
K nákladům řízení
40 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM neměl ve věci úspěch a žalobkyně požadovala náhradu nákladů, je důvodné rozhodnout, že OHIM ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu rovněž náhrada nákladů řízení žalobkyně.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (třetí senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 6. října 2011 (věc R 2101/2010-1) se zrušuje.
2) OHIM ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Intesa Sanpaolo SpA.
Papasavvas | Forwood | Bieliūnas |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 27. března 2014.
Podpisy.