Věc T‑398/13
TVR Automotive Ltd
v.
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Společenství TVR ITALIA – Starší národní slovní ochranná známka TVR a starší slovní ochranná známka Společenství TVR – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Nebezpečí záměny – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009 – Řízení ve věci zrušení – Skutečné užívání starší ochranné známky – Článek 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009 – Článek 15 odst. 1 nařízení č. 207/2009“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 15. července 2015
1. Ochranná známka Společenství – Vyjádření třetích stran a námitky – Průzkum námitek – Vztah mezi konečným rozhodnutím ve věci zrušení nebo neplatnosti a námitkovým řízením – Překážka věci rozsouzené – Dosah (Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 42 odst. 2, čl. 53 odst. 4, čl. 57 odst. 2 a čl. 100 odst. 2)
2. Ochranná známka Společenství – Vyjádření třetích stran a námitky – Průzkum námitek – Důkaz užívání starší ochranné známky – Skutečné užívání – Pojem – Kritéria pro posouzení
(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 15 odst. 1 a čl. 42 odst. 2; nařízení Komise č. 2868/95, článek 1, pravidlo 22 odst. 3)
3. Ochranná známka Společenství – Vyjádření třetích stran a námitky – Průzkum námitek – Důkaz užívání starší ochranné známky – Skutečné užívání – Pojem – Výklad zohledňující ratio legis čl. 42 odst. 2 a 3 nařízení č. 207/2009 (Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 42 odst. 2 a 3)
4. Ochranná známka Společenství – Přezkumné řízení – Žaloba k unijnímu soudu – Možnost Tribunálu změnit napadené rozhodnutí – Meze
(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 65 odst. 3)
1. Zásada překážky věci pravomocně rozsouzené, která vyžaduje, aby nebyla zpochybněna konečná povaha soudního rozhodnutí, se neuplatní na vztah mezi konečným rozhodnutím o námitkách a návrhem na prohlášení neplatnosti, neboť jednak má řízení před Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) povahu správní, a nikoli soudní, a jednak čl. 53 odst. 4 a čl. 100 odst. 2 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství nestanoví v tomto smyslu žádné pravidlo. Totéž platí pro opačnou situaci týkající se vztahu mezi řízením vedoucím ke konečnému rozhodnutí ve věci zrušení nebo neplatnosti a námitkovým řízením. Nic to však nemění na tom, že Úřad nemůže zcela pominout zjištění učiněná v konečném rozhodnutí ve věci zrušení nebo neplatnosti, pokud je rozhodováno na základě námitek ve sporu mezi týmiž účastníky řízení, který se týká téhož předmětu a je založen na týchž důvodech, za podmínky, že tato zjištění nebo posouzené skutečnosti nejsou dotčeny novými skutkovými poznatky, novými důkazy nebo novými důvody. Toto konstatování je totiž pouze zvláštním vyjádřením judikatury, podle níž dřívější rozhodovací praxe Úřadu představuje skutečnost, která může být zohledněna při posouzení, zda je označení způsobilé k zápisu.
Odvolací senát tak není povinen věrně následovat úvahy a závěry učiněné v rozhodnutí zrušovacího oddělení. V opačném případě by užitečný účinek odlišných procesních prostředků, jimiž jsou na jedné straně námitky proti zápisu ochranné známky Společenství a na straně druhé návrh na zrušení nebo neplatnost zapsané ochranné známky Společenství, byl zmařen, třebaže jejich postupné nebo souběžné uplatnění je podle nařízení č. 207/2009 možné. Toto posouzení je potvrzeno tím, že podle čl. 42 odst. 2 a čl. 57 odst. 2 nařízení č. 207/2009 se v závislosti na datu buď podání návrhu na zrušení nebo prohlášení neplatnosti, nebo zveřejnění přihlášky k zápisu mohou pětileté doby, pro které je požadován důkaz o skutečném užívání ochranné známky Společenství, lišit.
(viz body 38, 39)
2. Z ustálené judikatury vyplývá, že ochranná známka je „skutečně užívána“, je-li užívána v souladu s její hlavní funkcí, kterou je zaručit totožnost původu výrobků nebo služeb, pro které byla zapsána, aby tak vytvořila nebo zachovala odbyt pro tyto výrobky a služby, s vyloučením symbolického užití, které slouží pouze k zachování práv plynoucích z ochranné známky. Posouzení, zda je užívání ochranné známky skutečné, je třeba provést na základě souhrnu skutečností a okolností, které jsou způsobilé prokázat její skutečné obchodní využívání, zvláště užívání, které je v dotyčném hospodářském odvětví považováno za odůvodněné za účelem udržení nebo získání podílů na trhu pro výrobky nebo služby chráněné ochrannou známkou, druhu těchto výrobků nebo těchto služeb, znaků trhu, rozsahu a četnosti užívání ochranné známky. Nicméně posouzení skutečného užívání starší ochranné známky se nemůže omezit na pouhé zjištění, že tato ochranná známka byla užívána v obchodním styku, neboť se musí též jednat o skutečné užívání v souladu se zněním čl. 42 odst. 2 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství. Kromě toho označení užívání za „skutečné užívání“ ochranné známky závisí na vlastnostech dotyčných výrobků nebo služeb na odpovídajícím trhu. Ne každé prokázané obchodní využívání lze tudíž automaticky označit za skutečné užívání dotčené ochranné známky.
Ohledně rozsahu užívání starší ochranné známky je zvláště třeba přihlédnout k obchodnímu objemu představovanému souhrnem všech úkonů spojených s užíváním a k délce časového období, během něhož došlo k úkonům spojeným s užíváním, i k četnosti těchto úkonů. Při zkoumání skutečného užívání starší ochranné známky je mimoto třeba provést globální posouzení s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům projednávaného případu. Toto posouzení předpokládá určitou vzájemnou závislost mezi zohledněnými faktory. Nízký objem výrobků uváděných na trh pod uvedenou ochrannou známkou tak může být vyvážen větší četností nebo určitou časovou stálostí při užívání této ochranné známky a naopak. Konečně skutečné užívání ochranné známky nelze prokázat na základě pravděpodobnosti nebo domněnek, ale musí se zakládat na konkrétních a objektivních okolnostech, které prokazují skutečné a dostatečné užívání ochranné známky na dotčeném trhu.
Pokud jde o čas užívání, již bylo rozhodnuto, že sankce podle čl. 15 odst. 1 nařízení č. 207/2009 se vztahují pouze na ochranné známky, jejichž skutečné užívání bylo přerušeno na nepřetržitou dobu pěti let. K tomu, aby se na ochrannou známku nevztahovaly uvedené sankce, tedy stačí, že byla skutečně užívána během části této doby. Stejně tak pravidlo 22 odst. 3 nařízení č. 2868/95, kterým se provádí nařízení č. 207/2009, stanoví kritérium času užívání, aniž vyžaduje prokázání jeho nepřetržitosti během doby pěti let, a odlišuje toto kritérium zejména od kritérií rozsahu a povahy užívání, jež pouze vzata jako celek umožňují dospět k závěru o skutečném užívání starší ochranné známky. K tomu, aby bylo možno podat důkaz o skutečném užívání starší ochranné známky, totiž musí být zohledněny všechny důkazy předložené k posouzení odvolacímu senátu.
Stanovení lhůty pěti let v čl. 42 odst. 2 a čl. 15 odst. 1 nařízení č. 207/2009 nevyžaduje, aby důkaz o skutečném užívání starší ochranné známky byl předložen odděleně pro každý z roků spadajících do uvedené lhůty, nýbrž stačí s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům každého konkrétního případu prokázat, že tato ochranná známka nebyla alespoň během části uvedené lhůty užívána čistě symbolicky, ale že byla skutečně užívána k vytvoření nebo zachování odbytu pro dotčené výrobky a služby. Kdyby tomu bylo jinak, pak by v takovém případě, jako je projednávaný případ, výskyt pouze dočasné finanční krize, jež by po omezenou dobu bránila užívání starší ochranné známky, třebaže její majitel má v úmyslu pokračovat v užívání uvedené ochranné známky v blízké budoucnosti, mohl stačit k tomu, že by majiteli starší ochranné známky již nebylo dovoleno se bránit proti zápisu podobné ochranné známky.
(viz body 44, 46, 52, 53)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 45)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 62)