Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Administrativen sad Sofia-grad (Bulharsko) dne 19. prosince 2016 – Nigjar Rauf Kaza Achmedbekova, Rauf Emin Ogla Аchmedbekov v. Zamestnik-predsedatel na Daržavna agencija za bežancite
(Věc C-652/16)
Jednací jazyk: bulharština
Předkládající soud
Administrativen sad Sofia-grad
Účastníci původního řízení
Žalobci: Nigjar Rauf Kaza Achmedbekova, Rauf Emin Ogla Аchmedbekov
Žalovaný: Zamestnik-predsedatel na Daržavna agencija za bežancite
Předběžné otázky
Vyplývá z čl. 78 odst. 1 a odst. 2 písm. a), d) a f) Smlouvy o fungování Evropské unie, jakož i z bodu 12 odůvodnění a článku 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU1 ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění), že důvod pro nepřípustnost žádosti o mezinárodní ochranu stanovený v čl. 33 odst. 2 písm. e) této směrnice představuje ustanovení s přímým účinkem, které členské státy nemohou nechat nepoužito, například tím, že použijí výhodnější ustanovení vnitrostátního práva, podle nichž se první žádost o mezinárodní ochranu, jak to vyžaduje čl. 10 odst. 2 směrnice, posoudí nejprve z hlediska, zda žadatel splňuje podmínky pro přiznání postavení uprchlíka a následně z hlediska, zda má nárok na doplňkovou ochranu?
Vyplývá z čl. 33 odst. 2 písm. e) směrnice 2013/32 ve spojení s čl. 7 odst. 3 a čl. 2 písm. a), c) a g), jakož i ve spojení s bodem 60 odůvodnění této směrnice, že za okolností původního řízení je žádost o mezinárodní ochranu podaná rodičem jménem nezletilé osoby s doprovodem nepřípustná, pokud je odůvodněna tím, že dítě je rodinným příslušníkem osoby, která požádala o mezinárodní ochranu s odůvodněním, že je uprchlíkem ve smyslu čl. 1 odst. A Ženevské úmluvy?
Vyplývá z čl. 33 odst. 2 písm. e) směrnice 2013/32 ve spojení s čl. 7 odst. 1 a čl. 2 písm. a), c) a g), jakož i ve spojení s bodem 60 odůvodnění této směrnice, že za okolností původního řízení je žádost o mezinárodní ochranu podaná jménem zletilé osoby nepřípustná, pokud je v řízení u příslušného správního orgánu odůvodněna pouze tím, že žadatel je rodinným příslušníkem osoby, která požádala o mezinárodní ochranu s odůvodněním, že je uprchlíkem ve smyslu čl. 1 odst. A Ženevské úmluvy, a žadatel neměl v době podání žádosti právo na výkon výdělečné činnosti?
Je podle čl. 4 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU2 ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracované znění) ve spojení s bodem 36 odůvodnění této směrnice nezbytné, aby se posuzování, zda existuje odůvodněná obava z pronásledování resp. reálné nebezpečí vážné újmy, provádělo pouze na základě skutečností a okolností, které se týkají žadatele?
Je podle článku 4 směrnice 2011/95 ve spojení s bodem 36 odůvodnění této směrnice a ve spojení s čl. 31 odst. 1 směrnice 2013/32 přípustná vnitrostátní judikatura v členském státě, která
příslušnému orgánu ukládá povinnost, aby žádosti o mezinárodní ochranu příslušníků jedné a té stejné rodiny posuzoval ve společném řízení, pokud tyto žádosti jsou odůvodněny stejnými skutečnostmi, konkrétně tvrzením, že jen jeden z rodinných příslušníků je uprchlíkem;
příslušnému orgánu ukládá povinnost, aby řízení o žádostech o mezinárodní ochranu, které byly podány rodinnými příslušníky, kteří osobně podmínky pro takovouto ochranu nesplňují, přerušil až do ukončení řízení o žádosti rodinného příslušníka, která byla podána s odůvodněním, že dotyčný je uprchlíkem ve smyslu čl. 1 odst. A Ženevské úmluvy;
je tato judikatura přípustná i z hlediska úvah týkajících se nejlepších zájmů dítěte, zachování celistvosti rodiny a respektování práva na soukromý a rodinný život, jakož i práva zůstat v členském státě až do posouzení žádosti, konkrétně na základě článků 7, 18 a 47 Listiny základních práv Evropské unie, bodů 12 a 60 odůvodnění, jakož i článku 9 směrnice 2013/32, bodů 16, 18 a 36 odůvodnění, jakož i článku 23 směrnice 2011/95 a bodů 9, 11 a 35 odůvodnění, jakož i článků 6 a 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU3 ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu?
Vyplývá z bodů 16, 18 a 36 odůvodnění, jakož i z článku 3 směrnice 2011/95 ve spojení s bodem 24 odůvodnění a čl. 2 písm. d) a j), článkem 13 a čl. 23 odst. 1 a 2 této směrnice, že je přípustné takové ustanovení vnitrostátního práva, jako je čl. 8 odst. 9 Zakon za ubežišteto i bežancite (zákon o azylu a uprchlících), o který se jedná ve věci v původním řízení, na základě něhož se i rodinní příslušníci cizince, kterému bylo přiznáno postavení uprchlíka, považují za uprchlíky, pokud je to slučitelné s jejich osobním statusem a podle vnitrostátního práva neexistují důvody, které by vylučovaly přiznání postavení uprchlíka?
Vyplývá z právní úpravy důvodů pronásledování uvedené v článku 10 směrnice 2011/95, že podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva proti zemi původu dotyčné osoby zakládá příslušnost této osoby k určité společenské vrstvě ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. d) této směrnice, resp. že podání stížnosti je nutno považovat za politický názor ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. e) směrnice?
Vyplývá z čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32, že soud je povinen meritorně posoudit nové důvody pro mezinárodní ochranu, které byly uvedeny v průběhu soudního řízení, které ale nebyly uvedeny v žalobě podané proti rozhodnutí o odepření mezinárodní ochrany?
Vyplývá z čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32, že soud je povinen posoudit přípustnost žádosti o mezinárodní ochranu na základě čl. 33 odst. 2 písm. e) směrnice v soudním řízení z důvodu napadnutí rozhodnutí o odepření mezinárodní ochrany, pokud byla žádost v napadeném rozhodnutí, jak vyžaduje čl. 10 odst. 2 směrnice, posouzena nejprve z hlediska toho, zda žadatel splňuje podmínky pro uznání za uprchlíka, a poté z hlediska toho, zda má nárok na doplňkovou ochranu?
____________1 Úř. věst. 2013, L 180, s. 60.
2 Úř. věst. 2011, L 337, s. 9.
3 Úř. věst. 2013, L 180, s. 96.