null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
NICHOLASE EMILIOUA
přednesené dne 18. ledna 2024(1)
Věc C‑766/21 P
Evropský parlament
proti
Axa Assurances Luxembourg SA,
Bâloise Assurances Luxembourg SA,
La Luxembourgeoise SA,
Nationale-Nederlanden Schadeverzekering Maatschappij NV
„Kasační opravný prostředek – Článek 272 SFEU – Rozhodčí doložka obsažená ve smlouvě uzavřené Evropskou unií – Článek 123 jednacího řádu Tribunálu – Žalovaný, na jehož straně došlo ke zmeškání – Rozsudek pro zmeškání – Odpor proti rozsudku pro zmeškání – Článek 56 statutu Soudního dvora Evropské unie – Články 172 a 176 jednacího řádu Soudního dvora – Kasační odpověď – Vedlejší kasační opravný prostředek – Nesprávný výklad – Nedostatečné a rozporné odůvodnění“
I. Úvod
1. Právní předpisy upravující řízení před soudy Evropské unie se podobají železničnímu systému. Každá kolej představuje procesní postup, přičemž vlaky jezdící po těchto kolejích symbolizují případy, které jsou předkládány tomuto soudnímu orgánu. Jak se případ postupně vyvíjí, procesní pravidla slouží jako železniční signalizace, která zajišťuje, aby případ zůstal na správné koleji vedoucí ke konečnému cíli.
2. Stejně jako cesta vlakem i právní cesta případu může nicméně narazit na různé křižovatky. Kasační opravné prostředky, vedlejší kasační opravné prostředky a jiné mechanismy mohou vyvolat změnu ve směřování případu a nabídnout alternativní cestu k cíli, a to při dodržení stanovených procesních pravidel. V tomto ohledu platí, že stejně jako vlak závisí na hladce fungující železniční síti, právní spory jsou závislé na přesně vymezených procesních pravidlech, která zajišťují jejich spravedlivé a řádné vyřešení.
3. Projednávaná věc tyto úvahy zahrnuje.
4. Evropský parlament prostřednictvím kasačního opravného prostředku žádá Soudní dvůr, aby částečně zrušil rozsudek Tribunálu ve věci Parlament v. Axa Assurances Luxembourg a další(2), kterým uvedený soud z větší části zamítl jeho žalobu znějící na náhradu nákladů vzniklých v důsledku škod způsobených vodou na budově Konrad Adenauer (dále jen „KAD“) v Lucemburku (Lucembursko) v květnu roku 2016.
5. Projednávaná věc se současně týká vedlejšího kasačního opravného prostředku, který podala společnost Nationale-Nederlanden Schadeverzekering Maatschappij NV (dále jen společnost „NN“), jedna z žalovaných v prvním stupni, a který zní na zrušení (dalších částí) napadeného rozsudku v rozsahu, v němž jí Tribunál uložil rozsudkem pro zmeškání povinnost uhradit Parlamentu část požadovaných nákladů, jakož i zákonné úroky z prodlení.
6. Na žádost Soudního dvora se toto stanovisko zaměří na vedlejší kasační opravný prostředek podaný společností NN. Zvláštnosti této věci však poskytují Soudnímu dvoru příležitost vnést větší jasnost do některých znaků řízení pro zmeškání, což je v projednávané věci o to důležitější, neboť Tribunál se podle mého názoru dopustil nesprávného právního posouzení, když v tomto ohledu uplatňoval příslušná pravidla. Toto stanovisko se tedy bude zabývat i touto problematikou.
II. Právní rámec
A. Statut Soudního dvora
7. Článek 41 statutu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „statut“) zní takto:
„Jestliže žalovaný nepodá písemné návrhové žádání, ačkoli byl řádně vyrozuměn, bude proti němu vydán rozsudek pro zmeškání. Proti rozsudku se lze odvolat ve lhůtě jednoho měsíce po jeho oznámení. [...]“
8. Článek 56 statutu stanoví:
„[...] ve lhůtě dvou měsíců od oznámení napadeného rozhodnutí [lze] podat opravný prostředek k Soudnímu dvoru.
Tento opravný prostředek může podat kterýkoli účastník řízení, jehož návrhovému žádání nebylo zcela nebo zčásti vyhověno. [...]“
B. Jednací řád Soudního dvora
9. Článek 172 jednacího řádu Soudního dvora (dále jen „JŘSD“), nadepsaný „Účastníci řízení oprávnění předložit kasační odpověď“, stanoví, že „[k]terýkoli účastník řízení v dotčené věci před Tribunálem, který má právní zájem na vyhovění kasačnímu opravnému prostředku, nebo na jeho odmítnutí či zamítnutí, může předložit kasační odpověď ve lhůtě dvou měsíců od doručení kasačního opravného prostředku. [...]“
10. Článek 176 JŘSD se týká vedlejších kasačních opravných prostředků. Jeho první odstavec uvádí, že „[ú]častníci řízení uvedení v článku 172 [JŘSD] mohou předložit vedlejší kasační opravný prostředek ve lhůtě stanovené pro předložení kasační odpovědi“. V tomto ohledu platí, že v souladu s čl. 178 odst. 1 JŘSD musí návrhové žádání ve vedlejším kasačním opravném prostředku směřovat k úplnému nebo částečnému zrušení rozhodnutí Tribunálu.
C. Jednací řád Tribunálu
11. Článek 123 jednacího řádu Tribunálu (dále jen „JŘT“), nadepsaný „Rozsudek pro zmeškání“, stanoví:
„1. Konstatuje-li Tribunál, že žalovaný, proti němuž byla řádně vznesena žaloba, nepředložil žalobní odpověď ve formě a lhůtě stanovených [...], může žalobce ve lhůtě určené předsedou navrhnout Tribunálu vydání rozsudku pro zmeškání.
2. Žalovaný, na jehož straně došlo ke zmeškání, v řízení o návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání nevystupuje a nedoručuje se mu žádná procesní písemnost kromě rozhodnutí, kterým se končí řízení.
3. V rozsudku pro zmeškání vyhoví Tribunál žalobcovu návrhovému žádání, ledaže zjevně nemá pravomoc nebo je zjevně nepříslušný k rozhodnutí o žalobě nebo je žaloba zjevně nepřípustná nebo po právní stránce zjevně zcela neopodstatněná.
[...]“
12. Článek 166 JŘT stanoví, že žalovaný, na jehož straně došlo ke zmeškání, může na základě článku 41 statutu podat odpor proti rozsudku pro zmeškání.
III. Skutečnosti předcházející sporu, řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
A. Skutečnosti předcházející sporu
13. Skutečnosti předcházející sporu jsou podrobně vylíčeny v napadeném rozsudku(3). Skutkové okolnosti, které jsou relevantní pro toto stanovisko, lze shrnout následovně.
14. V roce 2011 zahájil Parlament zadávací řízení na uzavření pojistné smlouvy tous risques chantier („pojištění rozestavěné stavby“) pro rozsáhlé rekonstrukce a stavební práce, které byly součástí projektu rozšíření KAD v Lucemburku. Byl vybrán návrh předložený společnostmi AXA Assurances Luxembourg SA (dále jen společnost „AXA“), Bâloise Assurances Luxembourg SA, La Luxembourgeoise SA a Delta Lloyd Schadeverzekering NV. Posledně uvedená společnost se dne 12. prosince 2018 sloučila se společností NN (dále společně jen „žalované v prvním stupni“).
15. Dne 3. dubna 2012 uzavřela Evropská unie, zastoupená Parlamentem, s žalovanými v prvním stupni pojistnou smlouvu o pojištění rozestavěné stavby (dále jen „smlouva o pojištění rozestavěné stavby“), která byla předmětem zadávacího řízení. Ve smlouvě byla jako vedoucí pojistitel určena pojišťovna AXA(4).
16. V důsledku silných dešťů ve dnech 27. a 30. května 2016 prosákla dešťová voda ze staveniště budovy KAD do suterénu této budovy. Tuto nahromaděnou vodu nebylo možné odčerpat, čímž vzniklo vlhké prostředí v prostorách, v nichž již bylo instalováno technické vybavení. V důsledku toho došlo k poškození tohoto vybavení.
17. Dne 30. května 2016 nahlásila společnost dohlížející na hlavní stavební práce na uvedené stavbě s ohledem na tyto okolnosti pojistnou událost. Dopisem ze dne 15. července 2016 sdělila společnost AXA jakožto vedoucí pojistitel Parlamentu, že na základě informací posouzených jejími odborníky se na výše uvedené okolnosti smlouva o pojištění rozestavěné stavby nevztahuje, a proto odmítla jakoukoli odpovědnost.
18. I přes výměnu písemné korespondence a uskutečnění schůzky neshody mezi společností AXA a Parlamentem přetrvávaly. Parlament zaslal žalovaným v prvním stupni formální výzvu dopisem založenou na předběžném odhadu škody.
19. V návaznosti na tento první dopis Parlament dne 28. listopadu 2018 předmětnou výzvu zopakoval, přičemž uvedl, že vzniklá škoda činí 800 624,33 eura bez daně z přidané hodnoty.
B. Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
20. Dne 20. června 2019 podal Parlament k Tribunálu žalobu na základě článku 272 SFEU, kterou se domáhal, aby byla žalovaným v prvním stupni uložena povinnost nahradit náklady související se škodami způsobenými vodou na vybavení v budově KAD v květnu roku 2016. Na podporu své žaloby Parlament uplatnil šest žalobních důvodů.
21. Dne 10. září 2019 předložily společnosti AXA, Bâloise Assurances Luxembourg a La Luxembourgeoise Tribunálu žalobní odpověď.
22. Poté, co byla soudní kancelář Tribunálu informována o tom, že se společnost Delta Lloyd Schadeverzekering sloučila se společností NN, sdělila posledně uvedené společnosti dopisem ze dne 13. ledna 2020, že byla podána žaloba, a stanovila jí lhůtu k podání žalobní odpovědi.
23. Společnost NN ve stanovené lhůtě žalobní odpověď nepředložila.
24. Dopisem ze dne 29. června 2020 soudní kancelář Tribunálu informovala společnost NN, že v souladu s článkem 123 JŘT, který se týká rozsudků pro zmeškání, a na návrh Parlamentu se již nebude účastnit řízení pro zmeškání a bude jí doručeno pouze rozhodnutí, kterým se toto řízení končí.
25. Dne 29. září 2021 Tribunál ve druhém a čtvrtém bodu výroku napadeného rozsudku zamítl žalobu v rozsahu, v němž se týkala žalovaných v prvním stupni s výjimkou společnosti NN. V prvním a třetím bodu výroku napadeného rozsudku uvedený soud uložil společnosti NN povinnost uhradit Parlamentu částku 79 653,89 eura (která odpovídá částce, kterou Parlament požadoval po společnosti NN v návrhových žádáních) spolu se zákonnými úroky z prodlení, jakož i povinnost nést náklady řízení pro zmeškání v rozsahu, v němž se jí týkaly.
26. Dne 18. listopadu 2021 podala společnost NN v souladu s článkem 41 statutu a článkem 166 JŘT odpor proti prvnímu a třetímu bodu výroku napadeného rozsudku. Rozhodnutím ze dne 10. ledna 2022 Tribunál výše uvedené řízení přerušil do doby, než Soudní dvůr rozhodne o projednávaném kasačním opravném prostředku.
IV. Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení
27. Podáním ze dne 8. prosince 2021 podal Parlament projednávaný kasační opravný prostředek proti napadenému rozsudku.
28. Parlament v kasačním opravném prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil druhý a čtvrtý bod výroku napadeného rozsudku;
– vrátil věc Tribunálu;
– rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později, s výjimkou nákladů řízení týkajících se třetího bodu výroku napadeného rozsudku; a
– podpůrně zrušil druhý a čtvrtý bod výroku napadeného rozsudku a vyhověl návrhovým žádáním Parlamentu uplatněným proti žalovaným v prvním stupni.
29. V kasační odpovědi žalované v prvním stupni, včetně společnosti NN, navrhují, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek Parlamentu;
– zamítl návrh Parlamentu, aby bylo rozhodnuto o nákladech řízení později;
– podpůrně, pro případ, že by Soudní dvůr vyhověl kasačnímu opravnému prostředku Parlamentu, vrátil věc Tribunálu a
– podpůrně zamítl návrhová žádání Parlamentu uplatněné proti společnostem AXA, Bâloise Assurances Luxembourg a La Luxembourgeoise na základě argumentů, které předložily v prvním stupni, a v důsledku toho rozhodl v souladu s jejich návrhovými žádáními.
30. Společnost NN v rámci vedlejšího kasačního opravného prostředku podaného dne 6. dubna 2022 navrhuje, aby Soudní dvůr:
– prohlásil vedlejší kasační opravný prostředek za přípustný a
– zrušil první a třetí bod výroku napadeného rozsudku.
31. V kasační odpovědi k vedlejšímu kasačnímu opravnému prostředku Parlament navrhuje, aby Soudní dvůr:
– prohlásil vedlejší kasační opravný prostředek za nepřípustný;
– podpůrně prohlásil vedlejší kasační opravný prostředek za neopodstatněný a
– uložil společnosti NN náhradu nákladů řízení o vedlejším kasačním opravném prostředku.
V. Analýza
32. V projednávané věci byly u Soudního dvora podány dva kasační opravné prostředky, a sice jeden Parlamentem a druhý společností NN.
33. Na podporu hlavního kasačního opravného prostředku Parlament vznáší tři důvody kasačního opravného prostředku, jimiž zpochybňuje výklad pojmu „povodeň“ uvedeného v článku I.15.1.1 smlouvy o pojištění rozestavěné stavby ze strany Tribunálu. V tomto ohledu Parlament namítá i) porušení zásad pro výklad unijního práva, ii) nedostatečné odůvodnění a iii) zkreslení skutkových okolností a důkazů.
34. Na podporu vedlejšího kasačního opravného prostředku vznáší společnost NN dva důvody vedlejšího kasačního opravného prostředku. Zaprvé tvrdí, že Tribunál porušil čl. 45 odst. 1 písm. a) JŘT, který se týká způsobu určení jednacího jazyka, tím, že neshledal, že žaloba Parlamentu vypracovaná ve francouzském jazyce byla zjevně nepřípustná v rozsahu, v němž se týkala společnosti NN.
35. Zadruhé a podpůrně namítá porušení čl. 123 odst. 3 JŘT, který se týká kroků (jenž musí Tribunál učinit pro vydání rozsudku pro zmeškání), jakož i nedostatečné odůvodnění v rozsahu, v němž napadený rozsudek vyhověl žalobě ve vztahu ke společnosti NN, zatímco ve vztahu k ostatním žalovaným v prvním stupni ji zamítl, přestože se návrhová žádání Parlamentu zakládají na týchž právních a skutkových argumentech.
36. Jak již bylo uvedeno, na žádost Soudního dvora se toto stanovisko zaměří především na analýzu přípustnosti druhého kasačního opravného prostředku, a sice vedlejšího kasačního opravného prostředku společnosti NN. Je však třeba zdůraznit, že vedlejší kasační opravný prostředek společnosti NN nelze posuzovat odděleně bez náležitého zohlednění širších kontextuálních okolností – zejména skutečnosti, že společnost NN je žalovanou, na jejíž straně došlo ke zmeškání a která využila dvou různých procesních mechanismů. Považuji za nezbytné posoudit i tyto aspekty, i když poněkud přesahují rámec vedlejšího kasačního opravného prostředku.
37. V tomto světle začnu své stanovisko několika úvodními poznámkami, které se týkají postavení společnosti NN jakožto žalované, na jejíž straně došlo ke zmeškání, a – jak je uvedeno v bodě 26 výše – jejího návrhu předloženého Tribunálu, jenž zní na zrušení napadeného rozsudku (neboli „rozsudku pro zmeškání“) (A). Poté se budu zabývat přípustností kasační odpovědi společnosti NN na hlavní kasační opravný prostředek (B). Následně posoudím, zda může společnost NN podat vedlejší kasační opravný prostředek (C). Závěrem se zaměřím na některé výkladové otázky, které vyplývají ze znění čl. 123 odst. 3 JŘT, jakož i na způsob, jakým toto ustanovení Tribunál uplatnil v napadeném rozsudku (D).
A. K rozsudku pro zmeškání a odporu společnosti NN proti tomuto rozsudku
38. Podle článku 41 statutu ve spojení s článkem 123 JŘT platí, že pokud žalovaný, proti němuž byla řádně vznesena žaloba, nepodá písemné návrhové žádání ve stanovené formě a lhůtě a pokud to navrhne žalobce, může Tribunál vydat proti tomuto účastníkovi řízení rozsudek pro zmeškání.
39. Za takových okolností má dotčený účastník řízení postavení „žalovaného, na jehož straně došlo k zmeškání“(5).
40. V souladu s článkem 41 statutu a článkem 166 JŘT však žalovaný, na jehož straně došlo ke zmeškání, může uplatnit u Tribunálu námitku ve formě odporu proti rozsudku pro zmeškání ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy mu byl tento rozsudek doručen(6). Právní předpisy upravující řízení před soudy Evropské unie tak výslovně stanoví procesní postup nápravy, který má k dispozici jakýkoliv účastník řízení, jenž se ocitne v postavení žalovaného, na jehož straně došlo ke zmeškání. Využití tohoto procesního postupu umožňuje takovému žalovanému dosáhnout opětovného projednání a přezkumu věci, která byla (předběžně) rozhodnuta inaudita altera parte.
41. Dne 18. listopadu 2021 společnost NN využila tohoto procesního postupu a podala odpor znějící na zrušení rozsudku Tribunálu pro zmeškání. Dne 10. ledna 2022 však uvedený soud rozhodl o přerušení tohoto řízení vzhledem k tomu, že Parlament podal proti napadenému rozsudku hlavní kasační opravný prostředek.
42. Následně, dne 6. dubna 2022, podala společnost NN v řízení o kasačním opravném prostředku podaném Parlamentem kasační odpověď a vedlejší kasační opravný prostředek.
43. Na základě těchto skutečností se Parlament domnívá, že kasační odpověď i vedlejší kasační opravný prostředek podané společností NN jsou nepřípustné. V následujících dvou oddílech se budu zabývat argumenty Parlamentu uvedenými v tomto ohledu.
B. K přípustnosti kasační odpovědi společnosti NN na hlavní kasační opravný prostředek
44. Parlament v prvé řadě tvrdí, že kasační odpověď předložená společně žalovanými v prvním stupni je nepřípustná v rozsahu, v němž se týká společnosti NN, neboť tato společnost nemá právní zájem na vyhovění nebo odmítnutí či zamítnutí kasačního opravného prostředku.
45. Parlament tvrdí, že jeho kasační opravný prostředek se týká pouze druhého a čtvrtého bodu výroku napadeného rozsudku, kterým Tribunál zamítl jeho žalobu v rozsahu, v němž směřovala proti ostatním žalovaným v prvním stupni. Proto se domnívá, že hlavní kasační opravný prostředek se nedotýká právního postavení společnosti NN.
46. S tímto posouzením nesouhlasím.
47. Pro připomenutí uvádím, že v souladu s článkem 172 JŘSD platí, že „[k]terýkoli účastník řízení v dotčené věci“ před Tribunálem, „který má právní zájem na vyhovění kasačnímu opravnému prostředku, nebo na jeho odmítnutí či zamítnutí“, může předložit kasační odpověď ve lhůtě dvou měsíců od doručení kasačního opravného prostředku.
48. Ze samotného znění článku 172 JŘSD tedy vyplývá, že kterákoliv osoba, která měla v řízení v prvním stupni formální postavení „účastníka řízení“, se může v zásadě účastnit řízení o kasačním opravném prostředku tím, že předloží kasační odpověď na kasační opravný prostředek podaný jiným účastníkem řízení, pokud má právní zájem na úspěchu či neúspěchu kasačního opravného prostředku. Účastenství tudíž kromě stanovené lhůty závisí na tom, zda byly splněny dvě kumulativní podmínky.
49. Zaprvé kasační odpověď musí být předložena „účastníkem řízení v dotčené věci“.
50. V souladu s definicí pojmů „účastník řízení“ a „hlavní účastník řízení“, která je stanovena v čl. 1 odst. 2 písm. c) a d) JŘT, chápu uvedené slovní spojení v tom smyslu, že zahrnuje žalobce (vícero žalobců) a žalovaného (žalované), jakož i vedlejšího účastníka (vedlejší účastníky) v dané věci(7). Vzhledem k tomu, že společnost NN měla postavení žalované v napadeném rozsudku, uvedenou podmínku splňuje.
51. Klasifikace společnosti NN jako „žalované, na jejíž straně došlo ke zmeškání“ nemá vliv na její postavení jakožto „účastnice řízení“. Společnost NN si totiž po celou dobu řízení před Tribunálem zachovala postavení žalované. Ostatně právě z tohoto důvodu jí byl doručen napadený rozsudek(8).
52. Podobně článek 172 JŘSD jasně stanoví, že účastníkům řízení v příslušné věci se doručuje kasační opravný prostředek, je-li podán. Doručení kasačního opravného prostředku podaného Parlamentem společnosti NN rovněž jasně potvrzuje, že společnost NN je účastníkem řízení(9).
53. Zadruhé účastník řízení, který chce předložit kasační odpověď, musí mít „právní zájem na vyhovění kasačnímu opravnému prostředku, nebo na jeho odmítnutí či zamítnutí“.
54. Je nesporné, že účastník řízení, který chce podat žalobu, musí být schopen prokázat, že mu tato žaloba může v případě úspěchu přinést prospěch(10). V tomto ohledu by totéž mělo platit i pro účastníka řízení, který má v úmyslu předložit kasační odpověď, neboť i on musí mít „právní zájem“ na výsledku kasačního opravného prostředku, aby tak mohl učinit. Ačkoliv souhlasím s tím, že uvedená formulace může zahrnovat celou řadu výhod přesahujících faktory, které jsou striktně právní(11), výsledek daného řízení musí být způsobilý vyvolat právní následky pro účastníka, který toto řízení zahájil, a podle mého názoru také pro ty, kteří se ho chtějí účastnit(12).
55. Jak bylo uvedeno výše, společnost NN podala odpor na základě článku 41 statutu a článku 166 JŘT, jenž zněl na zrušení napadeného rozsudku. Tribunál nicméně řízení o tomto odporu přerušil, přičemž vyčkává na rozhodnutí Soudního dvora ve věci hlavního kasačního opravného prostředku.
56. Soudní dvůr bude muset v rozsudku, který má být vydán ve věci hlavního kasačního opravného prostředku vycházejícího z důvodů vznesených Parlamentem, posoudit, zda Tribunál v odůvodnění pochybil, když zamítl žalobu podanou proti ostatním žalovaným v prvním stupni.
57. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že Parlament se ve vztahu ke všem žalovaným (tedy i společnosti NN) opíral o tytéž skutkové okolnosti a právní argumenty. Je tedy poměrně zřejmé, že posouzení argumentů, které Parlament uvedl v rámci kasačního opravného prostředku, ze strany Soudního dvora bude s největší pravděpodobností určující pro výsledek řízení o odporu společnosti NN, které v současné době probíhá (i když je přerušeno) před Tribunálem. Pokud Soudní dvůr zvrátí rozhodnutí Tribunálu a vyhoví návrhovým žádáním Parlamentu, je o osudu odporu společnosti NN podaného u Tribunálu patrně rozhodnuto. To platí i v opačném směru: jestliže Soudní dvůr odmítne či zamítne kasační opravný prostředek Parlamentu, šance společnosti NN na úspěch ohledně zrušení rozsudku pro zmeškání se výrazně zvýší.
58. V důsledku toho považují za zcela zřejmé, že navzdory argumentům uplatněným Parlamentem má společnost NN značný a přímý právní zájem na výsledku tohoto řízení o kasačním opravném prostředku. Společnost NN jako taková splňuje obě relevantní podmínky uvedené v bodech 49 a 53 výše a je oprávněna předložit kasační odpověď na projednávaný kasační opravný prostředek.
59. Mám nicméně za to, že existují rovněž zásadní důvody, proč by společnost NN, ačkoliv se jedná o žalovanou, na jejíž straně došlo ke zmeškání, měla mít v takové situaci, jako je situace dotčená v projednávané věci, možnost předložit kasační odpověď na hlavní kasační opravný prostředek.
60. Podání hlavního kasačního opravného prostředku vedlo k tomu, že Tribunál přerušil řízení o odporu společnosti NN znějícího na zrušení rozsudku pro zmeškání. V tomto ohledu bylo řízení o opravném prostředku, který měla společnost NN původně k dispozici na základě článku 41 statutu a článku 166 JŘT, dočasně přerušeno, přičemž byl upřednostněn opravný prostředek, který využil Parlament, konkrétně kasační opravný prostředek.
61. Mám za to, že by bylo v rozporu s právem na účinný prostředek nápravy a právem být vyslechnut, kdyby se účastník řízení, byť se jedná o žalovaného v prvním stupni, na jehož straně došlo ke zmeškání, ocitl v takovém stavu právní nejistoty, kdy by nemohl účinně využít prostředek nápravy, který je v jeho situaci k dispozici, tedy odpor proti rozsudku pro zmeškání, ani se účastnit řízení o kasačním opravném prostředku, které se týká právě řízení, jehož byl – a stále je – účastníkem.
62. Právo být vyslechnut je obecnou zásadou unijního práva. Týká se práva na obhajobu, jak je zakotveno v ustanoveních Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), zejména v jejím článku 47. Obecně řečeno toto právo zajišťuje, že všichni účastníci řízení mají právo vyjádřit se písemně nebo ústně před vynesením jakéhokoliv rozhodnutí, které by mohlo mít nepříznivý dopad na zájmy daného účastníka řízení(13).
63. Je proto povinností Soudního dvora zajistit, aby měl každý účastník řízení přiměřenou možnost prezentovat svoji věc za podmínek, které ho nestaví do jasně nevýhodnější situace oproti ostatním účastníkům řízení(14).
64. Pokud takový účastník řízení, jako je společnost NN, nebude moci předložit kasační odpověď na podaný kasační opravný prostředek, nebude moci vyjádřit svůj právní názor a být vyslechnut na podporu svých právních argumentů uvedených v jeho žalobní odpovědi, které bude muset Soudní dvůr řádně posoudit. Za takových okolností je poněkud obtížné si představit, jak by Soudní dvůr mohl společnosti NN zaručit výkon práva být vyslechnut a mít k dispozici účinný prostředek nápravy.
65. S ohledem na výše uvedené mám za to, že kasační odpověď předložená společně žalovanými v prvním stupni je přípustná v celém rozsahu, včetně části týkající se společnosti NN.
C. K přípustnosti vedlejšího kasačního opravného prostředku společnosti NN
66. Ve druhé řadě Parlament tvrdí, že Soudní dvůr by měl prohlásit vedlejší kasační opravný prostředek společnosti NN za nepřípustný z toho důvodu, že společnost NN jakožto žalovaná, na jejíž straně došlo ke zmeškání, nesplňuje podmínky nezbytné pro využití tohoto procesního prostředku nápravy.
67. Při zkoumání přípustnosti vedlejšího kasačního opravného prostředku společnosti NN se nejprve budu zabývat příslušnými ustanoveními, na jejichž základě se použije uvedený právní mechanismus. Za tímto účelem budu zkoumat článek 176 JŘSD o vedlejších kasačních opravných prostředcích a vysvětlím, proč považuji článek 56 statutu, který se týká opravných prostředků, za relevantní v této konkrétní souvislosti (1). Následně zaměřím svou pozornost na požadavky vyplývající z uvedeného ustanovení statutu a vysvětlím, proč se domnívám, že společnost NN není v rámci projednávané věci oprávněna podat vedlejší kasační opravný prostředek (2). Nakonec uvedu několik stručných úvah o systému opravných prostředků, které má žalovaný, na jehož straně došlo ke zmeškání, k dispozici, zejména ohledně toho, zda může takový žalovaný využít několik mechanismů současně (3).
1. K ustanovením relevantním pro podání vedlejšího kasačního opravného prostředku
68. Článek 176 JŘSD stanoví procesní rámec pro vedlejší kasační opravné prostředky. V souladu s tímto ustanovením mohou účastníci řízení uvedení v článku 172 JŘSD podat vedlejší kasační opravný prostředek. V tomto ohledu může být účastníkem řízení podávajícím vedlejší kasační opravný prostředek kterýkoli účastník řízení v dotčené věci před Tribunálem, který má právní zájem na vyhovění kasačnímu opravnému prostředku, nebo na jeho odmítnutí či zamítnutí.
69. Soudní dvůr ve své judikatuře uznal, že účastník řízení, na něhož se vztahují uvedená ustanovení, může podat kasační odpověď a současně i vedlejší kasační opravný prostředek(15). Kasační odpověď však nemůže směřovat ke zrušení rozhodnutí Tribunálu z důvodů, které se liší od důvodů uplatněných v kasačním opravném prostředku, nebo z důvodů na nich nezávislých, neboť takové důvody lze předkládat pouze v rámci vedlejšího kasačního opravného prostředku(16). V tomto ohledu musí být vedlejší kasační opravný prostředek předložen samostatným podáním odděleně od kasační odpovědi a musí obsahovat pouze právní důvody a argumenty, které jsou odlišné od důvodů a argumentů uplatněných v kasační odpovědi téhož účastníka řízení a jsou na nich nezávislé(17).
70. V rámci projednávané věci, jak již bylo objasněno dříve, je společnost NN považována za účastnici řízení, která je oprávněna přeložit kasační odpověď na hlavní kasační opravný prostředek ve smyslu článku 172 JŘSD. Na základě doslovného výkladu znění článku 176 JŘSD by se tedy mohlo jevit, že společnost NN je rovněž oprávněna podat vedlejší kasační opravný prostředek v souladu s výše uvedenými podmínkami.
71. Tyto podmínky jsou v projednávané věci podle všeho splněny. Ze spisu totiž vyplývá, že žalované v prvním stupni, včetně společnosti NN, předložily kasační odpověď na hlavní kasační opravný prostředek v tentýž den, kdy společnost NN podala vedlejší kasační opravný prostředek, a to v samostatném podání a ve stanovené lhůtě. Tento vedlejší kasační opravný prostředek zní na zrušení prvního a třetího bodu výroku napadeného rozsudku. Obsah tohoto vedlejšího kasačního opravného prostředku je tedy založen na důvodech odlišných od důvodů vznesených v hlavním kasačním opravném prostředku (který se týká druhého a čtvrtého bodu výroku napadeného rozsudku) a liší se od argumentů uvedených v kasační odpovědi na hlavní kasační opravný prostředek a je na nich nezávislý.
72. V tomto ohledu a na rozdíl od argumentů, které předložil Parlament k tomuto aspektu, nemám žádné výhrady vůči tomu, že společnost NN ve vedlejším kasačním opravném prostředku předkládá jiné argumenty než ty, které již byly vzneseny, a domáhá se jiného řešení, než je to, o které uvedený účastník řízení usiloval v hlavním kasačním opravném prostředku(18).
73. Splnění formálních požadavků podle článků 172 a 176 JŘSD nicméně představuje pouze jednu z překážek, které musí účastník řízení překonat, aby mohl úspěšně podat vedlejší kasační opravný prostředek.
74. Článek 56 statutu uvádí základní požadavky, které musí být splněny, aby mohl účastník řízení podat opravný prostředek. V tomto smyslu jeho druhý pododstavec stanoví, že opravný prostředek může podat „kterýkoli účastník řízení, jehož návrhovému žádání nebylo zcela nebo zčásti vyhověno“.
75. Z tohoto hlediska se okamžitě nabízí jedna otázka: zahrnuje článek 56 statutu při neexistenci výslovného odkazu jak obvyklý „kasační opravný prostředek“, tak „vedlejší kasační opravný prostředek“?
76. Mám za to, že odpověď je poměrně jasná.
77. Uvedené ustanovení odkazuje na pojem „opravný prostředek“, který označuje prostředek nápravy, jejž může účastník řízení využít k napadení soudního rozhodnutí nebo jeho části předložením právních argumentů, jejichž cílem je úplné nebo částečné zrušení tohoto rozhodnutí.
78. „Vedlejší kasační opravný prostředek“ je prostředkem nápravy, který slouží právě tomuto účelu. Ve skutečnosti se jedná v zásadě o podobný procesní prostředek, avšak s tím významným rozdílem, že účastník řízení podává vedlejší kasační opravný prostředek až poté, co je podán hlavní kasační opravný prostředek, a přirozeně se opírá o jiné právní argumenty a důvody než ty, které byly uvedeny v hlavním kasačním opravném prostředku. V tomto ohledu rozdíl mezi kasačním opravným prostředkem a vedlejším kasačním opravným prostředkem nespočívá v podstatě těchto mechanismů, ale v jejich časovém rozměru a v jejich nezávislé nebo vedlejší povaze.
79. Kasační opravný prostředek totiž musí být podán ve lhůtě dvou měsíců od oznámení napadeného rozhodnutí(19), zatímco vedlejší kasační opravný prostředek může být podán i po uplynutí této lhůty. Podle článků 172 a 176 JŘSD platí, že jej lze předložit „ve lhůtě stanovené pro předložení kasační odpovědi“, což znamená ve lhůtě dvou měsíců od doručení kasačního opravného prostředku účastníkovi řízení(20).
80. Kromě toho, pokud různí účastníci řízení podají proti témuž rozhodnutí Tribunálu samostatné kasační opravné prostředky, bude každý z těchto kasačních opravných prostředků „žít svým vlastním životem“. Soudní dvůr může případně spojit (některé nebo všechny) tyto věci pro účely písemné nebo ústní části řízení nebo pro účely rozsudku(21). Pokud by však byl jeden z těchto opravných prostředků vzat zpět nebo odmítnut jako nepřípustný, řízení týkající se dalšího kasačního opravného prostředku (či kasačních opravných prostředků) by nebylo dotčeno.
81. Naproti tomu řízení o vedlejším kasačním opravném prostředku je řízením, které je transplantováno na již probíhající řízení. To znamená, že přezkum vedlejšího kasačního opravného prostředku Soudním dvorem může záviset na hlavním kasačním opravném prostředku. Podle článku 183 JŘSD se totiž vedlejší kasační opravný prostředek může stát bezpředmětným, vezme-li navrhovatel podávající hlavní kasační opravný prostředek svůj kasační opravný prostředek zpět nebo je-li hlavní kasační opravný prostředek prohlášen za zjevně nepřípustný z určitých stanovených důvodů(22).
82. S ohledem na výše uvedené se jeví, že mechanismus vedlejších kasačních opravných prostředků byl koncipován především a hlavně z důvodu hospodárnosti řízení, a to zejména proto, aby se zabránilo zbytečným soudním sporům a aby bylo umožněno projednání vzájemně souvisejících věcí v rámci jednoho a téhož řízení.
83. Po vydání rozsudku (nebo jiného napadnutelného rozhodnutí) Tribunálu je běžným postupem jakéhokoliv nespokojeného účastníka řízení neprodleně podat opravný prostředek. Mohou však nastat případy, kdy účastník řízení může být nespokojen jen s některými aspekty rozhodnutí a jiné aspekty naopak může považovat za uspokojivé. V takových případech je možné, že účastník řízení bude připraven přijmout výsledek řízení v prvním stupni za předpokladu, že jej přijmou i ostatní účastníci řízení, takže spor bude s konečnou platností vyřešen.
84. Při neexistenci takového ustanovení, jako je čl. 176 odst. 1 JŘSD, by však byl „vyčkávací“ přístup ze strany kteréhokoli účastníka řízení riskantní, neboť jiný účastník řízení by mohl ke konci dvouměsíční lhůty podat kasační opravný prostředek, což by ztížilo včasnou reakci prvního účastníka řízení. V takové situaci by se zvýšila pravděpodobnost, že budou podávány neopodstatněné kasační opravné prostředky, a to i v případech, kdy by se účastníci řízení bývali mohli přiklonit k tomu, že nezahájí další kolo soudního řízení.
85. Na základě výše uvedených důvodů jsem dospěl k závěru, že vedlejší kasační opravný prostředek a hlavní kasační opravný prostředek jsou pouze dvěma poddruhy téhož druhu: kasační opravný prostředek.
86. Drobný rozdíl v terminologii používané v příslušných normách pro jednotlivé druhy kasačních opravných prostředků tedy slouží pouze k tomu, aby se mezi nimi lépe rozlišovalo, když se na tyto jednotlivé právní prostředky nápravy odkazuje v rámci daného řízení. To však neznamená, že by se s nimi v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, mělo zacházet rozdílně.
87. Bylo by totiž v rozporu s významem zajištění řádného výkonu spravedlnosti a s myšlenkou, že účastníci řízení by měli mít rovné postavení, pokud by se článek 56 statutu vztahoval pouze na účastníka řízení, který má v úmyslu podat kasační opravný prostředek, a nikoli na účastníka řízení, který chce podat vedlejší kasační opravný prostředek poté, co již byl hlavní kasační opravný prostředek podán.
88. Mám tedy za to, že se článek 56 statutu vztahuje na všechny formy opravných prostředků, které jsou k dispozici podle právních předpisů upravujících řízení před tímto soudním orgánem, což zahrnuje i vedlejší kasační opravné prostředky.
89. Pokud jde o projednávanou věc, ačkoliv jsem tedy přesvědčen o tom, že společnost NN splňuje podmínky stanovené v článcích 172 a 176 JŘSD, je nicméně třeba určit, zda splňuje také formální požadavky uvedené v článku 56 statutu(23).
2. K požadavkům podle článku 56 statutu
90. Jak jsem uvedl výše v bodě 74, druhý pododstavec článku 56 statutu stanoví, že opravný prostředek může podat „kterýkoli účastník řízení, jehož návrhovému žádání nebylo zcela nebo zčásti vyhověno“.
91. Ačkoli v převážné většině případů by mělo být poměrně snadné ověřit, zda je tato podmínka splněna, mohou se vyskytnout případy, kdy toto ověření nebude tak jednoduché. Tak tomu může být mimo jiné proto, že slovní formulace „nebylo [...] vyhověno“(24) a „návrhové žádání“(25) nejsou zcela jednoznačné. Tato nejednoznačnost je částečně zapříčiněna určitými rozdíly v různých jazykových zněních statutu(26).
92. Bez ohledu na tyto výkladové pochybnosti je však podle mého názoru jen stěží sporné, že žalovaná, na jejíž straně došlo ke zmeškání, tato kritéria nesplňuje. Taková žalovaná nepřednesla žádné návrhové žádání, a tudíž se žádného konkrétního návrhového žádání ani nedomáhala. Navíc v důsledku toho nelze tvrdit, že takovému účastníkovi řízení „nebylo [...] vyhověno“ ve smyslu článku 56 statutu.
93. Navážu-li na metaforu přednesenou v úvodu tohoto stanoviska, k dosažení cíle trasy vlaku je třeba si nejprve koupit jízdenku, vyžádat si jízdní řád a poté do tohoto vlaku nastoupit.
94. Tento postoj je podle všeho v souladu s přístupem Soudního dvora vyjádřeným v jeho rozsudku ve věci Bayer CropScience a Bayer v. Komise. V uvedené věci byl kasační opravný prostředek podán společností Bayer CropScience i společností Bayer, ačkoli se řízení před Tribunálem účastnila pouze prvně uvedená z těchto dvou společností. Vzhledem k tomu, že se společnost Bayer neúčastnila tohoto původního řízení a neuplatnila žádnou konkrétní okolnost, která by ji případně mohla opravňovat k podání kasačního opravného prostředku, Soudní dvůr konstatoval, že tento kasační opravný prostředek je nepřípustný v rozsahu, v němž byl podán jménem této společnosti(27).
95. Stejně tak dospěl Soudní dvůr k podobnému závěru v některých věcech v oblasti ochranných známek, které se týkaly otázky případných vedlejších účastníků řízení o kasačním opravném prostředku. Za okolností, kdy účastník řízení, který podal kasační opravný prostředek, nepředložil vyjádření k návrhu na zahájení řízení, Soudní dvůr konstatoval, že nelze mít za to, že se takový navrhovatel účastnil řízení před Tribunálem, jelikož neformuloval vlastní návrhová žádání ani neuvedl, že podporuje návrhová žádání jiných účastníků řízení(28).
96. S ohledem na výše uvedené a ve shodě s argumenty předloženými Parlamentem považuji vedlejší kasační opravný prostředek společnosti NN za nepřípustný.
3. Širší procesní úvahy
97. Přestože jsem k výše uvedenému závěru dospěl na základě okolností projednávané věci, tatáž logika se nicméně uplatní i z hlediska širšího procesní rámce upravujícího prostředky nápravy před soudy Evropské unie.
98. Argumenty předložené jednotlivými účastníky tohoto řízení odhalují značnou nejednoznačnost panující ohledně využívání specifických právních mechanismů před tímto soudním orgánem a vhodného okamžiku, kdy je lze uplatnit.
99. V tomto ohledu, ponecháme-li na chvíli stranou konkrétní okolnosti projednávané věci, je vhodné se zabývat dvěma otázkami, které spolu zjevně souvisejí: i) zda může žalovaný, na jehož straně došlo ke zmeškání, podat kasační opravný prostředek proti rozsudku pro zmeškání, nebo zda je povinen využít procesní postup, který mu umožňuje podat odpor proti takovému rozsudku; a v případě druhé možnosti ii) zda může takový žalovaný využít obě možnosti současně, nebo, jak dokládá projednávaná věc, podat takový odpor společně s vedlejším kasačním opravným prostředkem.
100. Mám za to, že odpověď na obě otázky je poměrně jasná.
101. A sice, že žalovaný, na jehož straně došlo ke zmeškání, nemůže podat kasační opravný prostředek proti prvostupňovému rozhodnutí, protože je povinen využít zvláštního prostředku nápravy spočívajícího v podání odporu znějícího na zrušení rozsudku pro zmeškání. Tím spíše platí, že žalovaný, na jehož straně došlo ke zmeškání, nemůže využít oba postupy současně tak, že by podal kasační opravný prostředek k Soudnímu dvoru a společně s tím podal odpor znějící na zrušení rozsudku pro zmeškání k Tribunálu.
102. Takový výklad podle všeho Soudní dvůr naposledy potvrdil ve svém rozsudku ve věci Eulex Kosovo v. SC, který byl vyhlášen ve stejný den jako toto stanovisko.(29)
103. Oba procesní postupy mají tudíž nejen podpůrnou povahu a vzájemně se vylučují, ale také je nelze zaměňovat.
104. Na jedné straně musí účastník řízení pro podání kasačního opravného prostředku splnit formální podmínky uvedené v článku 56 statutu, který v podstatě ukládá povinnost účastenství v prvním stupni. Z výše vysvětlených důvodů tedy žalovaný, na jehož straně došlo ke zmeškání, toto kritérium nesplňuje. Jakákoliv snaha o podání úspěšného kasačního opravného prostředku se zdá být marná.
105. Na straně druhé, pokud se účastník řízení účastnil řízení v prvním stupni, nemůže být již z podstaty věci označen za žalovaného, na jehož straně došlo ke zmeškání. V důsledku toho by neexistoval žádný rozsudek pro zmeškání, jehož zrušení by se tato strana mohla domáhat.
106. Jakýkoliv jiný pohled na věc by byl v rozporu s logikou unijního systému prostředků nápravy.
107. Nejen, že by se tím obcházela pravidla, která stanoví procesní prostředek nápravy, jenž je specificky určen k napadení rozsudku pro zmeškání, ale také by se takový prostředek znehodnotil vzhledem k rozdílným lhůtám, jimiž se tyto mechanismy řídí, a k rozhodující váze, kterou má rozsudek Soudního dvora v řízení o kasačním opravném prostředku. Stejně tak by byla narušena samotná podstata rozsudků pro zmeškání, které slouží k podpoře aktivní účasti v soudním řízení tím, že omezují účast a opravné prostředky, které má k dispozici účastník řízení, jenž se nezapojil do původního řízení navzdory výzvě, ať tak učiní.
108. Kromě toho, připuštění využití dvou prostředků nápravy by se rovnalo tomu, že by se žalovanému, na jehož straně došlo ke zmeškání, dala druhá šance, nebo abychom navázali na úvodní metaforu, umožnilo jet dvěma vlaky současně. To by bylo v rozporu se zásadou rovnosti zbraní mezi všemi účastníky řízení. Jak by mohlo být z toho pohledu přípustné, aby účastník řízení, který se neúčastnil řízení v prvním stupni, měl přesto možnost podat jeden opravný prostředek k Tribunálu a druhý k Soudnímu dvoru, přičemž oba by v konečném důsledku usilovaly o tentýž výsledek?
109. A konečně, taková situace by dokonce mohla narušit řádný výkon spravedlnosti, ovlivnit integritu procesního rámce tím, že by způsobila nejasnosti ohledně vhodného prostředku nápravy v konkrétním případě, a také by pravděpodobně přispěla ke zvýšení nákladů všech účastníků souběžných řízení, jakož i nákladů tohoto soudního orgánu(30).
110. Tyto úvahy jsou stejně relevantní, pokud jde o využití vedlejšího kasačního opravného prostředku.
111. Za takových okolností se argumenty, které žalovaný, na jehož straně došlo ke zmeškání, uplatnil v odporu znějícím na zrušení rozsudku pro zmeškání, mohou podobat argumentům, které tentýž žalovaný uvedl ve vedlejším kasačním opravném prostředku. Může se však také stát, jak se ukazuje na vedlejším kasačním opravném prostředku společnosti NN, že argumenty předložené ve vedlejším kasačním opravném prostředku jsou zcela odlišné.
112. V tomto ohledu nesdílím názor společnosti NN, že by takový scénář měl za následek zefektivnění řízení tím, že by Soudnímu dvoru bylo umožněno vydat konečný rozsudek, který by rovněž s konečnou platností vyřešil otázky vznesené v odporu znějícím na zrušení rozsudku pro zmeškání podaném k Tribunálu.
113. Taková situace spíše nedopatřením poskytuje žalovanému, na jehož straně došlo ke zmeškání, výhodu umožňující mu využít další procesní cestu k předložení dalších právních argumentů, aniž by bylo zaručeno, že původní argumenty uvedené v rámci skutkového kontextu věci projednávané Tribunálem prostřednictvím odporu znějícího na zrušení rozsudku pro zmeškání budou řádně projednány, a to i v případě, že Soudní dvůr shledá vedlejší kasační opravný prostředek opodstatněným. Je tomu tak proto, že v rámci řízení o vedlejším kasačním opravném prostředku je Soudní dvůr povinen zabývat se pouze právními otázkami.
114. Mám za to, že výše popsané důsledky neodrážejí zamýšlené fungování systému prostředků nápravy, který je stanoven v právních předpisech upravujících řízení před soudy Evropské unie – jeden vlak nemůže jet po dvou kolejích současně.
115. S ohledem na výše uvedené úvahy se mi tedy jeví, že procesní cesta umožňující žalovanému, na jehož straně došlo ke zmeškání, podat odpor znějící na zrušení rozsudku pro zmeškání k Tribunálu je nejvhodnějším (přesněji řečeno jediným) postupem, který může takový účastník řízení za daných okolností využít.
116. Pokud Tribunál obdrží od žalovaného odpor znějící na zrušení rozsudku pro zmeškání, nebude původní rozsudek prvního stupně považován za konečný. Z praktického hlediska to znamená, že pokud bude tomuto odporu vyhověno, rozsudek pro zmeškání bude nahrazen novým rozhodnutím.
117. Naproti tomu v případě zamítnutí tohoto odporu zůstane rozsudek pro zmeškání v platnosti a stane se, pokud jde o řízení v prvním stupni, konečným. V této fázi bude mít žalovaný, na jehož straně došlo ke zmeškání, možnost podat kasační opravný prostředek ve lhůtě dvou měsíců od oznámení tohoto rozsudku, bude-li tak chtít učinit. Mám za to, že tento postup je v souladu se zamýšleným fungováním systému prostředků nápravy, které jsou k dispozici na základě procesního rámce(31).
118. S ohledem na výše uvedené opětovně opakuji svůj závěr, že vedlejší kasační opravný prostředek společnosti NN by měl být prohlášen za nepřípustný. Soudní dvůr proto nemusí posuzovat dva důvody vedlejšího kasačního opravného prostředku, které v něm společnost NN uvedla.
119. Pokud by však Soudní dvůr nesouhlasil s mým výše uvedeným posouzením a dospěl by k závěru, že vedlejší kasační opravný prostředek společnosti NN je přípustný, domnívám se, že by měl – z důvodů, které vysvětlím níže – shledat tento vedlejší kasační opravný prostředek opodstatněným, a v důsledku toho zrušit napadený rozsudek v rozsahu, v němž se týká společnosti NN.
D. K přístupu Tribunálu při vydání rozsudku pro zmeškání ve vztahu ke společnosti NN
120. Jak jsem uvedl výše v bodě 34, společnost NN ve vedlejším kasačním opravném prostředku vznáší dva důvody. Z důvodu hospodárnosti řízení navrhuji, aby Soudní dvůr nejprve posoudil druhý důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku společnosti NN. Vzhledem k tomu, že tento důvod považuji za zjevně opodstatněný, nebude nutné, aby Soudní dvůr zkoumal první důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku společnosti NN.
121. V rámci druhého důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku společnost NN namítá porušení čl. 123 odst. 3 JŘT, který se týká podmínek, za nichž může Tribunál vydat rozsudek pro zmeškání, a dále nedostatečné odůvodnění, neboť napadeným rozsudkem bylo žalobě podané proti uvedené společnosti vyhověno, kdežto ve vztahu k ostatním žalovaným v prvním stupni byla tato žaloba zamítnuta, přestože se tvrzení Parlamentu zakládala na týchž právních a skutkových argumentech.
122. V bodech 45 až 61 napadeného rozsudku Tribunál zkoumal, zda je třeba vyhovět návrhu Parlamentu na vydání rozsudku pro zmeškání proti společnosti NN s ohledem na podmínky stanovené v čl. 123 odst. 3 JŘT. Podle tohoto ustanovení platí, že Tribunál musí před tím, než může vydat rozsudek pro zmeškání, v němž vyhoví žalobcovu návrhovému žádání, ověřit, zda i) má pravomoc nebo je příslušný k rozhodnutí o žalobě, ii) žaloba není zjevně nepřípustná a iii) žaloba po právní stránce není zjevně zcela neopodstatněná.
123. Tribunál měl v napadeném rozsudku za to, že podmínky stanovené v čl. 123 odst. 3 JŘT jsou splněny.
124. Poté, co Tribunál shledal, že má pravomoc a je příslušný k rozhodnutí o žalobě Parlamentu a že tato žaloba není zjevně nepřípustná, přistoupil k posouzení výše uvedené třetí podmínky. V jediném stručném odstavci uvedl:
„[…] z analýzy argumentů Parlamentu prima facie nevyplývá, že by žaloba byla po právní stránce zjevně neopodstatněná. Otázka, zda se na pohledávku, jejíž náhrady se domáhá, vztahuje smlouva o pojištění rozestavěné stavby, aniž by byla předmětem ustanovení o výluce z pojištění vyplývajícího z této smlouvy, si totiž vyžaduje bližší zkoumání podmínek této smlouvy, a to v kontextu a s přihlédnutím k úmyslu smluvních stran“(32).
125. Na tomto základě Tribunál vyhověl žalobě Parlamentu ve vztahu ke společnosti NN. Při meritorním posuzování žaloby ve vztahu k ostatním žalovaným v prvním stupni nicméně Tribunál dospěl – po podrobnějším posouzení argumentů Parlamentu – k závěru, že uvedené argumenty nejsou opodstatněné, a proto tuto část žaloby zamítl(33).
126. V uvedených pasážích napadeného rozsudku shledávám dva případy nesprávného právního posouzení: nesprávný výklad článku 123 JŘT a nedostatečné odůvodnění.
127. Zaprvé přístup Tribunálu svědčí o nepochopení účelu a rozsahu soudního přezkumu stanoveného v článku 123 JŘT, jakož i pojmu „zjevný“, který je v něm uveden.
128. V návaznosti na vysvětlení, které jsem poskytl ve svém nedávném stanovisku ve věci Komise v. Spojené království (rozsudek Nejvyššího soudu)(34), bych rád zdůraznil, že z unijních procesních pravidel týkajících se řízení pro zmeškání, jakož i z judikatury tohoto soudního orgánu jasně vyplývá, že neúčast žalovaného na řízení automaticky neznamená přijetí návrhových žádání žalobce ze strany soudu, který věc projednává. V řízení pro zmeškání totiž vůbec nepřichází v úvahu, aby se na návrhová žádání žalobce vztahovala domněnka pravdivosti.
129. Současně však platí, že standardem přezkumu, který mají soudy Evropské unie uplatňovat, je relativní vlídnost vůči návrhovým žádáním žalobce. Soudní dvůr není povinen v plném rozsahu zkoumat tvrzené skutečnosti a právní argumenty předložené žalobcem; nelze ani očekávat, že posoudí skutkové a právní argumenty, které by žalovaný mohl uplatnit, kdyby se řízení účastnil. Tím, že se žalovaný práva na účast vzdá, se mimo jiné vzdává možnosti předkládat důkazy, které mohou zpochybnit správnost skutečností tvrzených žalobcem, nebo uplatňovat argumenty na obranu, které v zásadě musí předložit a podložit žalovaný(35).
130. Stručně řečeno, v řízení pro zmeškání vedeném před Tribunálem nese žalobce důkazní břemeno, že jeho návrhová žádání se „jeví prima facie tak, že [nejsou] zcela neopodstatněn[á]“(36). Žalobce toto břemeno unese, pokud se argumenty, které předložil na podporu svých návrhových žádání, jeví bez hloubkové analýzy jako hodnověrné: to znamená dostatečně skutkově a právně opodstatněné a případně podložené adekvátními důkazy.
131. Unijní procesní pravidla umožňují soudům Evropské unie, aby z důvodu hospodárnosti řízení upustily od hloubkového přezkoumávání návrhových žádání žalobce, pokud se žalovaný, přestože mu byla žaloba řádně doručena, rozhodl řízení neúčastnit.
132. Tato pravidla naopak nelze vykládat tak, že není třeba provádět vůbec žádný přezkum, pokud je argumentace předložená žalobcem složitá. Existuje samozřejmě rozdíl mezi povrchním přezkoumáváním a žádným přezkoumáváním.
133. Tento aspekt bych rád zdůraznil. Kritérium stanovené v čl. 123 odst. 3 JŘT nedovoluje Tribunálu mít za to, že žalobce prima facie prokázal svá návrhová žádání, pouze z toho důvodu, že problematika nastolená žalobcem je tak složitá (z právního či skutkového hlediska), že si vyžaduje bližší zkoumání. Složitost, pokud jde o předložené argumenty, není žádným ospravedlněním pro neexistenci jakékoliv formy soudního posouzení těchto argumentů(37).
134. Právě k tomuto však došlo v projednávané věci, pokud jde o návrhová žádání Parlamentu směřující vůči společnosti NN. Z bodu 57 napadeného rozsudku nepochybně plyne, že Tribunál neprovedl žádné věcné posouzení těchto návrhových žádání.
135. Z výše uvedeného vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu a použití článku 123 JŘT. Tribunál měl přinejmenším posoudit, zda je výklad předmětné smlouvy navržený Parlamentem s ohledem na smluvní podmínky vykládané v jejich vzájemné souvislosti dostatečně věrohodný na to, aby mohla být jeho návrhová žádání prima facie prokázána.
136. V každém případě je podle mého názoru stejně tak zřejmé, že určitý argument již není věrohodný, pokud Tribunál v rámci téhož rozhodnutí rozhodne o jeho důvodnosti a dospěje k závěru, že je při bližším zkoumání neopodstatněný.
137. Jak jsem již dříve vysvětlil, článek 123 JŘT dovoluje Tribunálu upustit od podrobného přezkumu návrhových žádání žalobce v řízení pro zmeškání. Toto ustanovení však nelze vykládat tak, že ukládá uvedenému soudu povinnost, aby se při posuzování argumentů vznesených proti žalovanému, na jehož straně došlo ke zmeškání, omezil na povrchní formu přezkumu, pokud z jakéhokoliv důvodu budou muset být tytéž argumenty posuzovány důkladněji.
138. Je obtížné pochopit logiku, z níž vychází soudní rozhodnutí, v němž soud v jedné části tohoto rozhodnutí (v projednávané věci při posouzení týkajícím se společnosti NN) nepovažuje určité argumenty (skutkové i právní) za zjevně nesprávné, přičemž v jiné části tohoto rozhodnutí (v projednávané věci při posouzení ve vztahu k ostatním žalovaným v prvním stupni) tytéž argumenty považuje za nesprávné.
139. Z výkladu článku 123 JŘT provedeného Tribunálem podle všeho vyplývá, že v některých případech je Tribunál vlastně povinen přijmout určitý argument s plným vědomím, že takový argument je nesprávný, a to přesto, že tuto skutečnost v témže rozhodnutí výslovně uznal, což činí situaci ještě horší.
140. Mám za to, že toto nelze považovat za řádný a spravedlivý výkon soudní funkce ze strany uvedeného soudu. Soud by v podstatě rozhodl v neprospěch účastníka řízení, na jehož straně došlo ke zmeškání, pouze z toho důvodu, že se tento účastník rozhodl nezúčastnit se řízení. Jak jsem však uvedl již výše, takový postup unijní pravidla týkající se řízení pro zmeškání nestanoví. Tato pravidla stále ukládají soudům Evropské unie povinnost, aby provedly posouzení věci: a sice posouzení, které i přes svou povrchní povahu musí nicméně dodržovat požadavky vyplývající z článku 47 Listiny.
141. V tomto ohledu nelze přehlížet, že rozhodnutí nezúčastnit se řízení, jakkoli může být nežádoucí, je zcela na uvážení každého účastníka řízení, a je tudíž legitimní(38). Tato volba s sebou samozřejmě nese riziko, že s žalovaným bude zacházeno jako se žalovaným, na jehož straně došlo ke zmeškání, což je postavení, jež může vést k vydání rozsudku pro zmeškání, který jak bylo vysvětleno, má řadu procesních důsledků, z nichž některé jsou pro žalovaného nepříznivé.
142. Pokud by však soud vykládal unijní procesní pravidla v tom smyslu, že mu ukládají povinnost potvrdit argumenty žalobce bez ohledu na okolnosti, jednalo by se o příliš široký výklad znění a účelu unijních procesních pravidel, což by mohlo vést k nadměrně tíživým důsledkům.
143. Můj postoj podle všeho potvrzuje rozsudek velkého senátu Soudního dvora ve věci Tomkins, v němž bylo potvrzeno rozhodnutí Tribunálu o zkrácení doby trvání protisoutěžního jednání přičítaného určité společnosti na základě zjištění učiněných ve vztahu k jiné společnosti, ačkoliv první uvedená společnost nevznesla žádný návrh ohledně doby trvání protiprávního jednání(39). Komise vytýkala Tribunálu, že rozhodl ultra petita. Soudní dvůr však kasační opravný prostředek zamítl, přičemž v podstatě konstatoval, že obě společnosti jsou propojené (mateřská a dceřiná společnost) a že se nejedná o dvě různé formy jednání porušující pravidla hospodářské soutěže, ale naopak o jedno porušení, za které mohou být shledány odpovědné obě společnosti.
144. Zásady vyplývající z tohoto rozsudku jsou podle všeho v projednávané věci obdobně relevantní. Žalované v prvním stupni jsou spolu spjaty z toho důvodu, že jsou všechny vázány jednou a toutéž smlouvou, a Parlament je společně zažaloval u Tribunálu pro údajné nedodržení této smlouvy. V tomto soudním řízení měli čtyři pojistitelé totožné skutkové a právní postavení: Parlament na základě týchž právních důvodů tvrdil, že jsou společně a nerozdílně povinni nahradit náklady související se škodou způsobenou jednou konkrétní událostí (tedy údajným zaplavením budovy KAD).
145. Stejně jako v rozsudku ve věci Tomkins, v němž soudy Evropské unie nemohly témuž jednání přisoudit dvě různé doby trvání v závislosti na dotčené společnosti, a to z důvodů týkajících se jejího jednání v soudním řízení, ani v projednávané věci nemůže tento soudní orgán shledat, že by tytéž podmínky téže smlouvy měly dva různé významy v závislosti na dotčené společnosti, a to z důvodů vztahujících se k jejímu jednání v soudním řízení.
146. Kromě toho z výše uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek je rovněž stižen vadou spočívající v nedostatečném odůvodnění: bod 57 tohoto rozsudku postrádá jakékoli prima facie hodnocení argumentů předložených žalobcem a je v rozporu s body 62 až 138 uvedeného rozsudku(40).
147. S ohledem na výše uvedené mám tedy za to, že napadený rozsudek je stižen vadou spočívající i) v nesprávném výkladu článku 123 JŘT a ii) v nedostatečném a rozporném odůvodnění, pokud jde o vysvětlení, proč byla splněna třetí podmínka stanovená v uvedeném ustanovení, která umožnila Tribunálu vydat rozsudek pro zmeškání, v němž vyhověl návrhovému žádání žalobce.
148. Pokud by tedy Soudní dvůr shledal vedlejší kasační opravný prostředek společnosti NN za přípustný, musel by podle mého názoru zrušit první a třetí bod výroku napadeného rozsudku.
VI. Závěry
149. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr:
– rozhodl, že kasační odpověď společnosti Nationale-Nederlanden Schadeverzekering Maatschappij NV na hlavní kasační opravný prostředek je přípustná;
– odmítl vedlejší kasační opravný prostředek společnosti Nationale-Nederlanden Schadeverzekering Maatschappij NV jako nepřípustný.