null
STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
LAILY MEDINA
přednesené dne 18. ledna 2024(1)
Věc C‑240/22 P
Evropská komise
proti
Intel Corporation Inc.
„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Trh s mikroprocesory – Rozhodnutí konstatující porušení článku 102 SFEU a článku 54 Dohody o EHP – Věrnostní slevy – Kvalifikace zneužívajícího jednání – Analýza stejně výkonného soutěžitele – Celková strategie – Jediné a trvající protiprávní jednání – Komplexní hospodářské posouzení – Zevšeobecnění hospodářských údajů – Slevy poskytované ve formě nepeněžitých výhod“
I. Úvod
1. Toto stanovisko se týká kasačního opravného prostředku podaného Evropskou komisí, který zní na zrušení rozsudku ze dne 26. ledna 2022, Intel Corporation v. Komise (T‑286/09 RENV)(2). Tento rozsudek následoval po rozsudku Soudního dvora ze dne 6. září 2017, Intel v. Komise (C‑413/14 P)(3), kterým byl jednak zrušen rozsudek ze dne 12. června 2014, Intel v. Komise (T‑286/09),(4) a jednak byla věc vrácena Tribunálu.
2. V napadeném rozsudku Tribunál dospěl k závěru, že rozhodnutí C(2009) 3726 final v řízení podle článku [102 SFEU] a článku 54 Dohody o EHP(5) se zčásti ruší.
3. Tribunál konkrétně konstatoval, že Komise nebyla schopna prokázat, že slevy a platby za výlučný odběr poskytnuté společností Intel řadě výrobců původního zařízení (dále jen „OEM“) a evropskému distributorovi stolních počítačů byly způsobilé nebo mohly mít protisoutěžní vylučující účinky, a tedy představovaly porušení článku 102 SFEU(6). Podle Tribunálu to bylo způsobeno vadami, jimiž je napadené rozhodnutí stiženo, které se týkají zaprvé posouzení, které Komise provedla v souvislosti s testem stejně výkonného soutěžitele (dále jen „analýza AEC“ nebo „test AEC“), a zadruhé posouzení dosahu praktiky společnosti Intel na trhu a doby jejího trvání(7).
4. Komise zpochybňuje přístup Tribunálu a na podporu kasačního opravného prostředku uvádí šest důvodů kasačního opravného prostředku. V těchto důvodech Komise v podstatě tvrdí, že Tribunál neprovedl celkové posouzení způsobilosti praktik společnosti Intel vyloučit hospodářskou soutěž z hlediska všech relevantních okolností, že zkreslil důkazy a dopustil se několika nesprávných právních posouzení, pokud jde o standard přezkumu, nesprávně vyložil test AEC provedený v napadeném rozhodnutí a porušil právo Komise na obhajobu.
5. Soudní dvůr požaduje, aby byly posouzeny dvě konkrétní právní otázky, které se týkají čtvrtého a pátého důvodu kasačního opravného prostředku. Oba tyto důvody zpochybňují posouzení testu AEC provedené Tribunálem ve vztahu ke dvěma OEM, kteří mají prospěch z praktik společnosti Intel. V tomto stanovisku se proto zaměřím na uvedené důvody kasačního opravného prostředku, a zejména na jimi nastolené otázky, které se týkají zaprvé prostoru pro uvážení Komise při použití testu AEC na konkrétní jednání, a zadruhé posouzení slev poskytnutých ve formě nepeněžitých výhod.
II. Skutkové okolnosti a řízení
6. Pro účely tohoto stanoviska lze skutkové okolnosti a postup řízení shrnout následovně(8).
A. Skutkový základ sporu a správní řízení
7. Intel Corporation (dále jen „společnost Intel“) je společnost založená podle práva Spojených států amerických, která zajišťuje design, vývoj, výrobu a prodej mikroprocesorů (dále jen „CPU“), čipových sad (chipsets) (čipových sad) a jiných polovodičových součástek, jakož i platformová řešení pro zpracování údajů a komunikační zařízení.
8. Po formální stížnosti podané dne 18. října 2000 společností Advanced Micro Devices, Inc. (dále jen „AMD“), která byla doplněna dne 26. listopadu 2003, zahájila Komise šetření podle nařízení Rady (ES) č. 1/2003(9).
9. Dne 26. července 2007 zaslala Komise společnosti Intel oznámení námitek týkající se jejího chování vůči pěti velkým OEM, a sice společnostem Dell, Hewlett-Packard Company (dále jen „HP“), Acer Inc. (dále jen „Acer“), NEC Corp. (dále jen „NEC“) a International Business Machines Corp. (dále jen „IBM“).
10. Dne 17. července 2008 zaslala Komise společnosti Intel doplňující oznámení námitek týkající se jejího chování vůči společnosti MSH, která je evropským distributorem mikroelektronických zařízení a hlavním evropským distributorem stolních počítačů. Toto oznámení námitek se týkalo rovněž chování společnosti Intel vůči společnosti Lenovo Group Ltd (dále jen „Lenovo“) a obsahovalo nové důkazy o chování společnosti Intel vůči některým z výše uvedených OEM.
11. Po různých procesních úkonech přijala Komise dne 13. května 2009 napadené rozhodnutí, jehož shrnutí je uvedeno v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. 2009, C 227, s. 13).
B. Napadené rozhodnutí
12. Podle napadeného rozhodnutí se společnost Intel dopustila jediného a trvajícího porušení článku 102 SFEU a článku 54 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) v období od října 2002 do prosince 2007 tím, že použila strategii, jejímž cílem bylo vyloučit konkurenta, a sice společnost AMD, z trhu s CPU založenými na architektuře x86 (dále jen „CPU x86“).
1. Relevantní trh
13. Výrobky dotčenými v napadeném rozhodnutí jsou CPU, a sice CPU x86, které jsou klíčovou součástí každého počítače, pokud jde jak o celkový výkon systému, tak o jeho celkovou cenu. CPU jsou často nazývány „mozkem“ počítače a proces jejich výroby vyžaduje nákladná technologická zařízení. Před rokem 2000 bylo na trhu několik výrobců CPU x86. Většina z těchto výrobců však z trhu odešla. Napadené rozhodnutí uvádí, že společnosti Intel a AMD jsou v podstatě jediné dva podniky, které CPU x86 stále vyrábějí.
14. Zeměpisný trh byl vymezen jako celosvětový.
2. Dominantní postavení
15. Na základě zaprvé podílu na trhu přesahujícího či pohybujícího se okolo 70 %, který měla společnost Intel v letech 1997–2007, a zadruhé značných překážek vstupu a proniknutí na relevantní trh – vyplývajících z nenávratných investic do výzkumu a vývoje, duševního vlastnictví a potřebného výrobního zařízení – Komise dospěla k závěru, že společnost Intel měla přinejmenším po období, na které se vztahuje napadené rozhodnutí, a sice od října 2002 do prosince 2007, dominantní postavení na trhu.
3. Druhy chování
16. Napadené rozhodnutí popisuje dva druhy chování společnosti Intel vůči jejím obchodním partnerům, a sice podmíněné slevy a „čistá omezení“ (naked restrictions).
17. V prvé řadě podle napadeného rozhodnutí společnost Intel poskytovala slevy čtyřem OEM, a sice společnostem Dell, Lenovo, HP a NEC, které byly podmíněny tím, že od ní musely nakupovat veškeré nebo téměř veškeré své CPU x86. Podobně společnost Intel poskytla společnosti MSH platby, jež byly podmíněny tím, že MSH bude prodávat výhradně počítače vybavené procesorem CPU x86 společnosti Intel.
18. Napadené rozhodnutí obsahovalo závěr, že podmíněné slevy poskytované společností Intel uvedeným OEM představují věrnostní slevy. Pokud jde o společnost MSH, napadené rozhodnutí konstatovalo, že hospodářský mechanismus podmíněných plateb společnosti Intel byl rovnocenný mechanismu podmíněných slev poskytovaných OEM.
19. V napadeném rozhodnutí byla rovněž provedena ekonomická analýza toho, zda tyto slevy mohou vytlačit z trhu hypotetického konkurenta, který by byl stejně výkonný jako Intel, ale neměl by dominantní postavení na trhu. Konkrétně se analýzou stanovilo, za jakou cenu by konkurent stejně výkonný jako společnost Intel musel nabízet CPU, aby nahradil OEM ztrátu slevy poskytované společností Intel. Stejný typ analýzy byl proveden pro platby společnosti Intel poskytované společnosti MSH.
20. Komise na základě důkazů, které shromáždila, dospěla k závěru, že podmíněné slevy a platby společnosti Intel vedly k zajištění věrnosti klíčových OEM a společnosti MSH. Tyto praktiky měly vedlejší účinky v tom smyslu, že značně omezily schopnosti soutěžitelů konkurovat na základě vlastností jejich CPU x86. Protisoutěžní chování společnosti Intel přispělo k omezení spotřebitele ve výběru, jakož i ke snížení motivace k inovaci.
21. Ve druhé řadě, pokud jde o čistá omezení, Komise tvrdila, že společnost Intel poskytla platby třem OEM, a sice společnostem HP, Acer a Lenovo, které byly podmíněny tím, že tito výrobci odloží či zruší uvedení výrobků vybavených procesory CPU společnosti AMD (dále jen „CPU AMD“) na trh anebo omezí distribuci těchto výrobků. Z napadeného rozhodnutí vyplynulo, že chování společnosti Intel rovněž přímo narušilo hospodářskou soutěž a nepředstavuje běžnou hospodářskou soutěž založenou na výkonnosti.
4. Zneužívající jednání a pokuta
22. Komise v napadeném rozhodnutí dospěla k závěru, že každá ze sporných praktik společnosti Intel vůči uvedeným OEM a společnosti MSH představovala zneužití ve smyslu článku 102 SFEU, přičemž každé z těchto zneužití bylo zároveň součástí celkové strategie, jejímž cílem bylo vyloučit společnost AMD, jediného významného konkurenta společnosti Intel, z trhu s CPU x86. Tato zneužití byla tedy součástí jediného a trvajícího protiprávního jednání ve smyslu článku 102 SFEU, k němuž docházelo od října 2002 do prosince 2007(10).
23. Komise na základě pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2) uložila společnosti Intel pokutu ve výši 1,06 miliardy eur(11).
C. Původní rozsudek
24. Dne 22. července 2009 podala společnost Intel žalobu znějící na zrušení napadeného rozhodnutí. Association for Competitive Technology (dále jen „ACT“) bylo povoleno vstoupit do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu společnosti Intel.
25. Původním rozsudkem vydaným dne 12. června 2014 Tribunál žalobu v plném rozsahu zamítl.
26. Tribunál ve svém rozsudku v podstatě určil, že slevy poskytnuté OEM jsou slevami za výlučný odběr, neboť jsou vázány na podmínku, že zákazník bude krýt veškeré své potřeby procesorů CPU x86 nebo významnou část těchto potřeb odběrem od společnosti Intel. Tribunál dále uvedl, že kvalifikace takové slevy jako zneužití nezávisí na analýze okolností projednávané věci, jejímž cílem je prokázat, zda tyto slevy mohou omezit hospodářskou soutěž, ani na prokázání potenciálních protisoutěžních účinků pomocí testu AEC.
27. Jen pro úplnost Tribunál v rámci podpůrného přezkumu uvedl, že Komise právně dostačujícím způsobem a na základě analýzy okolností projednávaného případu prokázala, že slevy a platby za výlučný odběr poskytnuté společností Intel společnostem Dell, HP, NEC, Lenovo a MSH jsou způsobilé omezit hospodářskou soutěž. Naproti tomu Tribunál nepovažoval za nezbytné zkoumat, zda Komise provedla test AEC v souladu s příslušnými pravidly a zda se při tom nedopustila nějakých pochybení.
D. Rozsudek o prvním kasačním opravném prostředku
28. Dne 26. srpna 2014 podala společnost Intel kasační opravný prostředek proti původnímu rozsudku.
29. Soudní dvůr rozsudkem o prvním kasačním opravném prostředku vydaným dne 6. září 2017(12) původní rozsudek zrušil a vrátil věc Tribunálu(13).
30. Soudní dvůr konkrétně poté, co zamítl pátý a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že Tribunál nesprávně použil kritéria týkající se pravomoci Komise, pokud jde o dohody uzavřené mezi společnostmi Intel a Lenovo, a z procesní vady(14), posoudil první důvod kasačního opravného prostředku, který vycházel z nesprávného právního posouzení z důvodu nepřezkoumání sporných slev z hlediska všech relevantních okolností, a tomuto důvodu vyhověl.
31. V tomto ohledu Soudní dvůr především připomněl, že cílem článku 102 SFEU není zabránit podniku, aby na základě vlastní výkonnosti získal dominantní postavení na trhu. Toto ustanovení nemá ani zajistit, aby konkurenti méně výkonní než podnik s dominantním postavením zůstali na trhu(15). Avšak podnik v dominantním postavení vzhledem ke své zvláštní odpovědnosti za to, že jeho chování nebude na újmu účinné a nenarušené hospodářské soutěži na vnitřním trhu, nemůže zejména používat cenové praktiky mající za následek vyloučení jeho konkurentů považovaných za stejně výkonné jako on sám(16).
32. Na základě těchto úvah Soudní dvůr rozhodl, že zásady stanovené v rozsudku ze dne 13. února 1979, Hoffmann-La Roche v. Komise(17), je třeba zpřesnit v případě, kdy dotyčný podnik v průběhu správního řízení na základě důkazů tvrdí, že jeho jednání nebylo způsobilé omezit hospodářskou soutěž, a zejména vyvolat vytýkané účinky spočívající ve vyloučení soutěžitelů(18) V takovém případě je Komise nejen povinna analyzovat zaprvé rozsah dominantního postavení podniku na trhu a zadruhé dosah napadené praktiky na trhu, jakož i podmínky a způsob poskytnutí předmětných slev, jejich dobu trvání a výši, ale rovněž posoudit případnou existenci strategie směřující k vyloučení soutěžitelů, kteří jsou přinejmenším stejně výkonní jako dominantní podnik na trhu(19).
33. Soudní dvůr navíc rozhodl, že pokud Komise v rozhodnutí konstatujícím, že systém slev je zneužitím, provede analýzu AEC, přísluší Tribunálu zkoumat všechny argumenty žalobkyně, jimiž zpochybňuje opodstatněnost závěrů učiněných Komisí ohledně způsobilosti dotyčného systému slev vyloučit soutěžitele(20).
34. Pokud jde o napadené rozhodnutí, Soudní dvůr konstatoval, že test AEC měl skutečný význam, když Komise posuzovala způsobilost předmětného ujednání o slevách vyvolat účinek spočívající ve vyloučení stejně výkonných konkurentů(21). Za těchto podmínek byl Tribunál podle Soudního dvora povinen zkoumat veškeré argumenty společnosti Intel týkající se tohoto testu(22). Vzhledem k tomu, že Tribunál určil, že není třeba zkoumat, zda byly alternativní výpočty navržené společností Intel provedené správně(23), neprávem nezohlednil argumentaci společnosti Intel, v níž poukazovala na údajná pochybení Komise v rámci testu AEC(24).
E. Napadený rozsudek
35. Po vrácení byla věc přidělena čtvrtému rozšířenému senátu Tribunálu.
36. V napadeném rozsudku vydaném dne 26. ledna 2022 rozhodl Tribunál, že napadené rozhodnutí se zčásti ruší.
37. Úvodem Tribunál odkázal na předmět sporu po vrácení věci(25). Tribunál konkrétně došel k závěru, že předmět sporu se v podstatě týká analýzy způsobilosti sporných slev omezit hospodářskou soutěž, a to ve světle (i) upřesnění týkajících se zásad stanovených v rozsudku ve věci Hoffmann-La Roche a (ii) z hlediska hlavních a doplňujících vyjádření účastnic řízení k závěrům, které je třeba z těchto upřesnění vyvodit(26).
38. Tribunál navíc převzal konstatování uvedená v původním rozsudku týkající se právní kvalifikace čistých omezení a jejich protiprávnosti s ohledem na článek 102 SFEU(27). Převzal rovněž posouzení týkající se kvalifikace sporných slev jako „slev za výlučný odběr“(28). Tribunál však v souladu s rozsudkem Soudního dvora o prvním kasačním opravném prostředku rozhodl, že tato kvalifikace neznamená, že použití testu AEC nebylo nezbytné v rámci analýzy jejich způsobilosti omezit hospodářskou soutěž. Tato kvalifikace rovněž stačila k tomu, aby byly uvedené slevy považovány za zneužívající na základě článku 102 SFEU(29).
39. Pokud jde o věc samou, Tribunál poté, co připomněl metodu definovanou Soudním dvorem pro posouzení způsobilosti systému slev omezit hospodářskou soutěž(30) a zásady vyplývající z rozsudku o prvním kasačním opravném prostředku(31), posoudil argumenty vznesené společnostmi Intel a ACT.
1. K argumentům týkajícím se právní analýzy, z nichž vycházela Komise
40. Tribunál v prvé řadě přezkoumal argumenty vznesené společnostmi Intel a ACT, podle nichž bylo napadené rozhodnutí založeno na nesprávné právní analýze. V tomto ohledu Tribunál dospěl k závěru, že Komise tím, že vycházela z předpokladu, že sporné slevy porušují článek 102 SFEU z důvodu, že byly zneužívající povahy, aniž musela nutně zohlednit způsobilost těchto slev omezit hospodářskou soutěž, provedla v napadeném rozhodnutí nesprávné právní posouzení(32). Avšak vzhledem ke skutečnému významu testu AEC pro posouzení Komise ohledně způsobilosti předmětných slev vyvolat účinek spočívající ve vyloučení stejně výkonných soutěžitelů měl Tribunál za to, že je ve druhém kroku povinen přezkoumat všechny argumenty společnosti Intel týkající se tohoto testu(33).
2. K argumentům týkajícím se pochybení, jimiž je stižena analýza AEC
41. Ve druhé řadě se Tribunál ve své analýze věnoval argumentům týkajícím se testu AEC. Tato analýza byla rozdělena do čtyř oddílů.
42. První oddíl se týkal rozsahu přezkumu Tribunálu(34), ve vztahu k němuž měl za to, že v souladu s judikaturou Soudního dvora zahrnuje všechny prvky rozhodnutí Komise po právní i skutkové stránce ve světle důvodů vznesených žalobkyní a s ohledem na všechny skutečnosti předložené žalobkyní. Tribunál však připomněl, že v rámci přezkumu legality dotčeného aktu nemohl nahradit odůvodnění Komise vlastním odůvodněním.
43. Druhý oddíl obsahovala obecné úvahy k testu AEC a byl následujícího znění(35):
„152. Výchozím bodem pro test AEC […] je to, že společnost Intel byla zejména s ohledem na povahu svého produktu, pověst značky a profil obchodním partnerem, kterého nelze obejít, a že OEM vždy nakupovali přinejmenším část svých potřeb týkajících se CPU od společnosti Intel nezávisle na kvalitě nabídky alternativního dodavatele. Proto byli zákazníci ochotni a mohli převést své zásobování na tohoto alternativního dodavatele pouze z části trhu (dále jen ‚sporná část‘). Z tohoto postavení obchodního partnera, kterého nelze obejít, vyplývala moc společnosti Intel použít nespornou část trhu jako páku ke snížení cen na sporné části trhu.
153. Jak uvedl Tribunál v bodě 141 [původního rozsudku], test AEC provedený v napadeném rozhodnutí vychází ze zásady, podle které stejně výkonný soutěžitel, který se snaží získat spornou část objednávek dosud uspokojovaných podnikem v dominantním postavení, musí zákazníkovi nabídnout vyrovnání za slevu za výlučný odběr, kterou by zákazník ztratil, kdyby nakupoval méně, než stanoví podmínka výlučného nebo téměř výlučného odběru. Cílem testu AEC je určit, zda by stejně výkonný soutěžitel jako podnik v dominantním postavení, který má stejné náklady jako tento podnik, mohl v takovém případě nadále pokrýt své náklady.
154. Test AEC, jak byl uplatněn v projednávané věci, stanoví, za jakou cenu by stejně výkonný soutěžitel jako společnost Intel musel nabízet své CPU x86, aby vyrovnal OEM ztrátu jakékoli platby za výlučný odběr poskytované společností Intel. Tato cena je v testu AEC označena jako ‚skutečná cena‘ nebo ‚PE‘.
155. Část celkových slev, za kterou stejně výkonný soutěžitel musí nabídnout náhradu, v zásadě zahrnuje pouze částku slev, která je vázána na podmínku výlučného zásobování, přičemž množstevní slevy jsou z toho vyloučené (dále jen ‚podmíněná část‘ slev). […] k zohlednění pouze podmíněné části platby odkazuje test AEC v projednávané věci na průměrnou prodejní cenu (dále jen ‚průměrná prodejní cena‘), a sice katalogovou cenu po odečtení podmíněných slev.
156. Čím menší je sporná část, a v důsledku toho množství výrobků, se kterými může alternativní dodavatel konkurovat, tím větší je pravděpodobnost, že platba za výlučný odběr bude způsobilá vytlačit stejně výkonného soutěžitele. Kdyby totiž ztráta plateb, které společnost Intel poskytovala svému zákazníkovi, musela být rozložena na malé množství výrobků, které nabízí alternativní dodavatel na sporné části trhu, znamenalo by to citelné snížení skutečné ceny. Skutečná cena tedy bude pravděpodobně nižší než životaschopná míra nákladů společnosti Intel.
157. Skutečná cena musí být porovnána s životaschopnou mírou nákladů společnosti Intel. Životaschopnou mírou nákladů společnosti Intel přijatou v napadeném rozhodnutí je míra průměrných nákladů, kterým bylo možné se vyhnout (dále jen ‚průměrné vyhnutelné náklady‘).
158. [...] je možné dospět k závěru, že systém plateb za výlučný odběr je způsobilý bránit stejně výkonným soutěžitelům v přístupu na trh, pokud je skutečná cena nižší než cena průměrných vyhnutelných nákladů společnosti Intel. V tomto případě se jedná o negativní výsledek testu AEC. Pokud je naopak skutečná cena vyšší než průměrné vyhnutelné náklady, má se za to, že stejně výkonný soutěžitel může pokrýt své náklady, a tedy být schopen vstoupit na trh. V tomto případě vede test AEC ke kladnému výsledku.
159. Ve světle těchto obecných úvah je třeba přezkoumat opodstatněnost argumentů žalobkyně, podle kterých je analýza AEC stižena více pochybeními.“
44. Z napadeného rozsudku(36) zejména vyplývá, že podle metodiky přijaté Komisí je – pozitivní či negativní – výsledek testu AEC, jak je definován v bodě 158 tohoto rozsudku, nakonec určen pomocí porovnání sporné části a požadované části, přičemž posledně uvedená část představuje podíl na poptávce zákazníka, který musí získat stejně výkonný soutěžitel, aby mohl vstoupit na trh, aniž utrpí ztráty. Pokud je sporná část vyšší než požadovaná část, je výsledek testu AEC pro společnost Intel pozitivní. Opačná situace naznačuje negativní výsledek, že sporné slevy jsou způsobilé vyloučit z trhu soutěžitele, který by byl stejně výkonný jako společnost Intel.
45. Třetí oddíl byl věnován důkaznímu břemeni a požadované míře dokazování(37).
46. Ve čtvrtém oddíle Tribunál zkoumal opodstatněnost argumentů společnosti Intel, podle kterých bylo napadené rozhodnutí stiženo několika pochybeními, pokud jde o test AEC(38). Tento oddíl obsahuje pět pododdílů, přičemž všechny jsou věnovány argumentům vzneseným společností Intel ohledně analýzy AEC obsažené v napadeném rozhodnutí, pokud jde o čtyři dotčené OEM, a sice společnosti Dell, HP, NEC a Lenovo na straně jedné a společnost MSH na straně druhé. S ohledem na svou analýzu Tribunál přijal argument společnosti Intel, podle něhož analýza AEC provedená Komisí v napadeném rozhodnutí byla stižena pochybeními(39).
3. K argumentům týkajícím se kritérií uvedených v bodě 139 rozsudku o prvním kasačním opravném prostředku
47. Ve třetí řadě Tribunál posoudil argumenty společností Intel a ACT, podle nichž Komise řádně nezanalyzovala kritéria uvedená v bodě 139 rozsudku o prvním kasačním opravném prostředku(40).
48. Tribunál v tomto ohledu rozhodl, že společnost Intel opodstatněně tvrdila, že analýza provedená v napadeném rozhodnutí byla stižena několika pochybeními, jelikož Komise řádně nepřezkoumala kritérium týkající se dosahu napadené praktiky na trhu a neprovedla správnou analýzu doby trvání slev(41).
4. Závěry
49. Tribunál konstatoval, že s ohledem na výše uvedené úvahy a vzhledem k pochybením, jimiž je napadené rozhodnutí stiženo, pokud jde zaprvé o posouzení kritéria stejně výkonného soutěžitele provedeného Komisí a zadruhé o posouzení dosahu praktik společnosti Intel a doby jejich trvání(42), Komise nebyla schopna prokázat, že slevy společnosti Intel za výlučný odběr byly způsobilé nebo mohly mít protisoutěžní vylučující účinky, a tedy představovaly porušení článku 102 SFEU(43).
50. Tribunál proto dospěl k závěru, že odůvodnění napadeného rozhodnutí nemohlo sloužit jako základ čl. 1 písm. a) až e) uvedeného rozhodnutí, a to zejména pokud jde o slevy společnosti Intel za výlučný odběr. Tento článek byl následně zrušen(44). Navíc vzhledem k tomu, že Tribunál měl za to, že není schopen určit částku pokuty vztahující se pouze k čistým omezením, které byly v původním rozsudku považovány za správně posouzené(45), byl zrušen i článek 2 napadeného rozhodnutí(46). Konečně článek 3 napadeného rozhodnutí byl zrušen v rozsahu, v němž se týkal slev společnosti Intel za výlučný odběr. Ve zbývající části Tribunál žalobu zamítl(47).
III. Návrhová žádání účastnic řízení před Soudním dvorem
51. Ve svém kasačním opravném prostředku došlém Soudnímu dvoru dne 5. dubna 2022 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek, s výjimkou bodu 3 jeho výroku;
– vrátil věc Tribunálu;
– o nákladech řízení rozhodl později.
52. Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 5. srpna 2022 byl Spolkové republice Německo povolen vstup do řízení v postavení vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise.
53. Společnosti Intel a ACT navrhují, aby Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek a uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
54. V projednávané věci se nekonalo jednání.
IV. Posouzení
55. Na podporu svého kasačního opravného prostředku Komise uplatňuje šest důvodů. Komise zejména tvrdí, že:
– Tribunál rozhodl ultra petita, nesprávně uplatnil rozsudek o prvním kasačním opravném prostředku a neprovedl celkové posouzení způsobilosti praktik společnosti Intel vyloučit hospodářskou soutěž (první důvod kasačního opravného prostředku);
– Tribunál přezkumem testu AEC porušil právo Komise na obhajobu (druhý důvod kasačního opravného prostředku);
– Tribunál pochybil, pokud jde o standard přezkumu, porušil právo Komise na obhajobu a zkreslil důkazy v rámci přezkumu testu AEC ve vztahu ke společnosti Dell (třetí důvod kasačního opravného prostředku);
– Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení a porušil právo Komise na obhajobu v rámci přezkumu testu AEC ve vztahu ke společnosti HP (čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku);
– Tribunál nesprávně vyložil test AEC a článek 102 SFEU, zkreslil důkazy a porušil právo Komise na obhajobu v rámci přezkumu tohoto testu ve vztahu ke společnosti Lenovo (pátý důvod kasačního opravného prostředku);
– v rozsahu, v němž se napadený rozsudek opírá o přezkum testu AEC za účelem částečného zrušení napadeného rozhodnutí, Tribunál nevzal řádně do úvahy dopady svých závěrů (šestý důvod kasačního opravného prostředku).
56. V souladu s požadavkem Soudního dvora se ve své analýze budu věnovat čtvrtému a pátému důvodu kasačního opravného prostředku.
A. Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z několika nesprávných právních posouzení a porušení práva Komise na obhajobu v rámci přezkumu testu AEC ve vztahu ke společnosti HP
57. Ve čtvrtém důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že v napadeném rozhodnutí nebyl prokázán účinek slev poskytnutých společností Intel společnosti HP spočívající ve vyloučení soutěžitelů po celou dobu trvání protiprávního jednání.
58. Tento důvod kasačního opravného prostředku sestává ze čtyř hlavních částí, které vycházejí zaprvé z nedostatečného zohlednění prostoru Komise pro uvážení ohledně komplexních hospodářských otázek; zadruhé z toho, že nebylo zohledněno implicitní uznání referenčního období společností Intel během správního řízení; zatřetí z porušení práva Komise na obhajobu; a začtvrté z nesprávného závěru Tribunálu, který je třeba vyvodit s ohledem na celou dobu trvání sporných praktik(48).
59. Poté, co připomenu závěry Tribunálu týkající se slev poskytnutých společností Intel společnosti HP, posoudím postupně každý z těchto argumentů.
1. K závěrům Tribunálu týkajícím se slev poskytnutých společností Intel společnosti HP
60. Z napadeného rozsudku vyplývá, že podle napadeného rozhodnutí společnost Intel uzavřela se společností HP pro období mezi listopadem 2002 a květnem 2005 dvě dohody, jejichž předmětem byly stolní počítače určené pro podniky(49).
61. První z těchto dohod (dále jen „dohoda HPA 1“) se vztahovala na období od listopadu 2002 do května 2004 a druhá (dále jen „dohoda HPA 2“) na období od června 2004 do května 2005. V obou dohodách bylo stanoveno, že poskytnutí slev společností Intel podléhá nepsané podmínce, že společnost HP uspokojí u společnosti Intel přinejmenším 95 % své poptávky po CPU x86, aby vybavila své počítače. Podle Komise test AEC prokázal, že tyto slevy mohly mít protisoutěžní účinek vylučující konkurenty z trhu(50).
62. Tento závěr vychází z porovnání požadované části a sporné části společnosti HP(51) a ze dvou faktorů posílení(52).
63. Pokud jde o výpočet požadované části společnosti HP, který představuje jádro tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, napadený rozsudek obsahuje zaprvé odkaz na tabulku č. 34 napadeného rozhodnutí (dále jen „tabulka č. 34“)(53). Jak uvádí Tribunál, v této tabulce jsou uvedeny parametry a konkrétní číselné údaje použité Komisí pro výpočet požadované části společnosti HP, které jsou uvedeny v osmi řádcích odpovídajících jednotlivým čtvrtletím od čtvrtého čtvrtletí zdaňovacího období 2003 do třetího čtvrtletí zdaňovacího období 2005(54).
64. Zadruhé je v napadeném rozsudku uveden odkaz na tabulku č. 35 napadeného rozhodnutí (dále jen „tabulka č. 35“)(55), která obsahuje celkový výpočet požadované části společnosti HP provedený Komisí, pokud jde o dohody HPA 1 a HPA 2. Jak uvádí Tribunál, tento celkový výpočet je výsledkem matematického výsledku nebo průměru číselných údajů uvedených v tabulce č. 34(56). V napadeném rozsudku se rovněž uvádí, že Komise měla za to, že požadovaná část společnosti HP byla po celou dobu trvání protiprávního jednání systematicky vyšší než sporná část(57).
65. Kromě toho z napadeného rozsudku vyplývá, že společnost Intel před Tribunálem tvrdila, že napadené rozhodnutí obsahuje několik pochybení týkajících se zejména zkoumaného období protiprávního jednání(58).
66. Tribunál v tomto ohledu uvedl, že tabulka č. 34 neobsahuje žádný údaj týkající se počátečního období, na které se vztahuje dohoda HPA 1, tedy listopadu a prosince 2002, ani prvních tří čtvrtletí zdaňovacího období 2003(59). Celkový výpočet požadované části společnosti HP, pokud jde o dohodu HPA 1, který je uveden v tabulce č. 35, však Komise provedla z matematického výsledku nebo průměru číselných údajů, které jsou uvedeny v tabulce č. 34, zejména z jejích prvních tří řádků označených Q4 FY03, Q1 FY04 a Q2 FY04(60).
67. V důsledku toho měl Tribunál za to, že listopad a prosinec 2002, jakož i první tři čtvrtletí zdaňovacího období 2003 nebyly Komisí zohledněny ve výpočtech vedoucích k požadované části společnosti HP, pokud jde o dohodu HPA 1(61). V tomto ohledu v podstatě dodal, že Komise netvrdila, že absence hodnot pro tři chybějící čtvrtletí v jejích výpočtech vyplývá ze shody nebo že tyto hodnoty jsou totožné s hodnotami pro tři chybějící čtvrtletí období, na které se tato dohoda vztahuje(62).
68. Za těchto okolností Tribunál dospěl k závěru, že výpočet požadované části se nevztahuje na celé období od listopadu 2002 do května 2005, u něhož měla Komise za to, že může prokázat existenci účinku vyloučení konkurentů z trhu vyvolaného slevami, které společnost Intel poskytla společnosti HP(63).
69. Tribunál kromě toho odmítl argumenty Komise založené na skutečnosti, že výsledek výpočtu na čtvrtletním základě se zásadně neliší od výsledku celkového výpočtu, který byl údajně proveden(64). Dále měl za to, že dodatečné výpočty předložené Komisí v duplice, konkrétně v příloze D.17, jsou nepřípustné a v žádném případě nemohou sloužit jako základ pro závěry v napadeném rozhodnutí(65).
2. K nedostatečnému zohlednění prostoru Komise pro uvážení ohledně komplexních hospodářských otázek
a) Argumenty účastnic řízení
70. Komise, podporovaná Spolkovou republikou Německo, v prvé řadě tvrdí, že v napadeném rozsudku nebyly zohledněny povaha testu AEC jakožto komplexního hospodářského posouzení a prostor pro uvážení, který má tento orgán v takových případech k dispozici. Tento prostor pro uvážení musí nutně zahrnovat výpočet požadované části podniku pro účely použití testu AEC, a zejména výběr hospodářských parametrů a zvolené referenční období, které Komise pro tento výpočet použije, což by mělo podléhat pouze omezenému soudnímu přezkumu.
71. Komise kromě toho kritizuje posouzení Tribunálu v tom, že při výpočtu požadované části společnosti HP vycházel z neúplných číselných údajů. Tvrdí, že vycházet z číselných údajů odpovídajících posledním třem čtvrtletím, na které se vztahuje dohoda HPA 1, bylo odůvodněné, neboť byly považovány za dostatečně reprezentativní pro celé období, jelikož výše slev v tomto období byla v jednotlivých čtvrtletích stabilní.
72. Konečně Komise tvrdí, že číselné údaje použité pro výpočet požadované části za období, na které se vztahuje dohoda HPA 1, jak jsou uvedeny v tabulce č. 35 napadeného rozhodnutí, byly pro společnost Intel příznivé. Pokud by byly v napadeném rozhodnutí použity dostupné údaje za předchozí čtvrtletí, požadovaná část za toto období by byla ještě vyšší, což by naznačovalo, že slevy poskytované společností Intel mohly narušit hospodářskou soutěž ještě více.
73. Společnost Intel, podporovaná společností ACT, tyto argumenty zpochybňuje. Tvrdí, že se Komise rozhodla provést čtvrtletní analýzu AEC, aby prokázala protiprávní jednání ze strany společnosti Intel, pokud jde o společnost HP, a že Komise poté nezahrnula do svých výpočtů všechny údaje nezbytné k prokázání účinků vyloučení konkurentů z trhu po celé období, na které se vztahuje dohoda HPA 1. Toto pochybení není součástí komplexní hospodářské otázky, ale spíše posouzením skutkových okolností. Společnost Intel navíc zpochybňuje, že by zprůměrované číselné údaje za pozdější čtvrtletí byly dostatečně reprezentativní pro konstatování protiprávního jednání po celé období. V tomto ohledu poznamenává, že toto posouzení z napadeného rozhodnutí jednoduše nevyplývá a že dodatečné výpočty předložené Komisí v průběhu soudního řízení byly prohlášeny za nepřípustné.
b) Analýza
74. Úvodem bych chtěla zdůraznit, že argument předložený Komisí, pokud jde o povahu testu AEC jakožto komplexního hospodářského posouzení, se horizontálně uplatní i pro další důvody kasačního opravného prostředku, které Komise předložila v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku. Některé z mých úvah by proto mohly být použitelné i pro analýzu, kterou Soudní dvůr provede, pokud jde o další důvody kasačního opravného prostředku, které nejsou předmětem tohoto stanoviska.
75. Podle ustálené judikatury závisí stupeň přezkumu ze strany unijních soudů, pokud jde o analýzy provedené Komisí na základě pravidel hospodářské soutěže Smlouvy, na prostoru pro uvážení, který je základem každého posuzovaného rozhodnutí a který je odůvodněn složitostí uplatňování těchto pravidel. Případy, kdy je přezkum omezen, musí být omezeny na ty, v nichž je napadené rozhodnutí založeno na komplexním hospodářském posouzení(66).
76. Tuto judikaturu, v níž je vymezen standard omezeného přezkumu u komplexních hospodářských posouzení, uplatňují unijní soudy na všechny oblasti práva hospodářské soutěže(67) od jejího prvního formulování v rozsudku ve věci Consten a Grundig v. Komise(68). Vyžaduje, aby unijní soudy v případě komplexních hospodářských otázek omezily svůj přezkum na ověření, zda byla dodržena příslušná procesní pravidla, zda je odůvodnění rozhodnutí dostatečné, zda byly skutkové okolnosti věcně správné a zda nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení nebo zneužití pravomoci(69).
77. Soudní dvůr nicméně soustavně připomíná, že prostor pro uvážení přiznaný Komisi, pokud se zabývá složitými hospodářskými posouzeními, zejména v oblasti práva hospodářské soutěže, je nezbytně spojen s určitými zárukami, které jsou unijní soudy povinny ověřit(70).
78. V rozsudku ve věci Komise v. Tetra Laval(71) proto Soudní dvůr konstatoval, že jestliže Soudní dvůr přiznává Komisi určité volné uvážení v hospodářské oblasti, neznamená to, že unijní soudy nesmí přezkoumávat výklad údajů hospodářské povahy provedený Komisí. Unijní soudy totiž musí především ověřit nejen věcnou správnost uplatněných důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost; musí rovněž přezkoumat, zda tyto důkazy představují veškeré informace, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít závěry, které z těchto důkazů byly vyvozeny(72).
79. Později, v rozsudcích ve věcech KME Germany a další v. Komise(73) a Chalkor v. Komise(74), které vycházejí z předchozího závěru uvedeného v rozsudku ve věci Tetra Laval, zdůraznil Soudní dvůr, že unijní soudy se nemohou opírat o prostor Komise pro uvážení a z tohoto důvodu upustit od důkladného přezkumu právního i skutkového stavu(75).
80. V projednávané věci kritizuje Komise obecně standard přezkumu, který Tribunál použil v napadeném rozsudku. Komise má za to, že Tribunál při posouzení testu AEC provedeného v napadeném rozhodnutí, i pokud jde o slevy poskytované společností Intel společnosti HP, překročil meze soudního přezkumu stanovené v jeho judikatuře.
81. Je třeba poznamenat, že otázka vznesená Komisí nespočívá v tom, zda má tento orgán využívat prostor pro uvážení, pokud jde o volbu konkrétního kritéria pro určení toho, zda cenové praktiky přijaté podnikem v dominantním postavení jsou způsobilé vyloučit z trhu soutěžitele, který je stejně výkonný jako tento podnik(76). Ani Tribunál v napadeném rozsudku, ani žalovaná v projednávaném kasačním opravném prostředku nezpochybňují použití testu AEC Komisí za účelem posouzení toho, zda slevy, jichž se týkalo napadené rozhodnutí, byly způsobilé narušit hospodářskou soutěž, kterou má chránit článek 102 SFEU.
82. Kromě toho je na rozdíl od argumentů Komise nesporné, že tento orgán by měl mít prostor pro uvážení, pokud jde o použití testu AEC na konkrétní jednání, a zejména pokud jde o výběr hospodářských parametrů a referenčního období, které je třeba použít k uplatnění tohoto testu na konkrétní jednání.
83. Z napadeného rozsudku(77) totiž vyplývá, aniž to Tribunál jakkoli zpochybňuje, že test AEC provedený Komisí v napadeném rozhodnutí, pokud jde o slevy poskytnuté společností Intel společnosti HP, byl založen na ekonometrickém modelu, který se Komise rozhodla uplatňovat čtvrtletně v období, které předem vymezila od listopadu 2002 do května 2005. Tento model vyžadoval výpočet požadované části na straně jedné a výpočet sporné části na straně druhé. Při výpočtu požadované části, který je předmětem této části důvodu kasačního opravného prostředku, byly zohledněny zejména podmíněná část slev poskytnutých podnikem v dominantním postavení, průměrná cena tohoto podniku a jeho průměrné náklady, kterým bylo možné se vyhnout. Výsledek testu AEC, ať už pozitivní či negativní, byl nakonec určen porovnáním číselných údajů získaných z výpočtu požadované části společnosti HP a sporného podílu na trhu(78).
84. V souladu s argumenty Komise bych ráda zdůraznila, že jelikož výpočet požadované části zahrnuje řadu rozhodnutí ohledně metodiky, musí být považován za komplexní hospodářské posouzení. Komise proto musí mít možnost legitimně vymezit parametry použité k výpočtu této části, přičemž tento výpočet podléhá pouze omezenému přezkumu ze strany unijních soudů. To znamená, že unijní soudy se při plnění svých povinností musí zdržet nahrazování posouzení Komise vlastním posouzením(79), ledaže by dotčený podnik tvrdil, že došlo ke zjevně nesprávnému posouzení, a toto nesprávné posouzení rovněž prokázal(80).
85. Výpočet požadované části však nemůže být vyloučen ze soudního přezkumu, pokud jde o chyby ve výpočtu nebo selektivní či neúplné hodnocení důkazů. Právě v těchto případech se v plném rozsahu uplatní judikatura uvedená v rozsudku ve věci Tetra Laval, která byla následně přepracována v rozsudcích ve věcech KME Germany a Chalkor. Důkazy, z nichž vychází Komise za účelem posouzení komplexní situace, totiž musí být věcně správné, spolehlivé a konzistentní, musí obsahovat veškeré informace nezbytné pro toto posouzení a musí být způsobilé odůvodnit závěry z nich vyvozené.
86. V tomto případě mám za to, že Tribunál provedl své posouzení, pokud jde o výpočet požadované části společnosti HP Komisí, způsobem, který požadoval Soudní dvůr.
87. Z napadeného rozsudku totiž vyplývá, že Tribunál ve vztahu k referenčnímu období vymezenému samotnou Komisí nejprve vysvětlil parametry použité Komisí v tabulce č. 34 pro účely výpočtu požadované části společnosti HP a čtvrtletního hodnocení, které Komise rovněž zvolila za účelem provedení tohoto výpočtu. Tribunál dále uvedl výsledek celkového výpočtu požadované části společnosti HP, pokud jde o dohodu HPA 1, uvedený v tabulce č. 35, který, jak rovněž poznamenal, vyplývá z matematického výsledku nebo průměru číselných údajů uvedených v tabulce č. 34. Poté Tribunál uvedl, že chybí údaj odpovídající první části období, na které se vztahuje uvedená dohoda, konkrétně listopadu a prosinci 2002 a prvním třem čtvrtletím zdaňovacího období 2003. To ho vedlo k závěru, že výpočet požadované části společnosti HP nelze považovat za prokázaný pro celou dobu trvání protiprávního jednání(81).
88. Z toho vyplývá, jak tvrdí společnosti Intel a ACT, že Komise se sice rozhodla provést čtvrtletní analýzu AEC, aby určila požadovanou část společnosti HP během předem vymezeného referenčního období, avšak následně do svých výpočtů nezahrnula, jak vyžaduje judikatura Soudního dvora, všechny relevantní a nezbytné údaje. Za těchto okolností mohl Tribunál, aniž by zasáhl do prostoru Komise pro uvážení, dospět k závěru, že důkazy obsažené v napadeném rozhodnutí nemohly odůvodnit závěry týkající se účinků slev společnosti Intel spočívající ve vyloučení konkurentů z trhu po celé období, na které se vztahuje dohoda HPA 1.
89. V důsledku toho je podle mého názoru třeba zamítnout výtku Komise, podle které Tribunál vyžadoval standard přezkumu překračující meze stanovené judikaturou Soudního dvora.
90. Kromě toho v rozsahu, v němž Komise tvrdí, že bylo odůvodněné vycházet z číselných údajů odpovídajících posledním třem čtvrtletím, na které se vztahuje dohoda HPA 1, neboť tyto údaje byly dostatečně reprezentativní pro celé období, tímto argumentem vyzývá Soudní dvůr k přezkoumání toho, zda v projednávané věci lze při neexistenci konkrétních důkazů odůvodněně vyvozovat datum počátku uvedeného období pomocí zevšeobecnění.
91. Je obecně známo, že zevšeobecnění zahrnuje odhad neznámé hodnoty na základě rozšíření známé řady hodnot. V tomto smyslu zahrnuje prvek domněnky(82), což je opakující se mechanismus používaný za účelem zmírnění důkazního břemene, které (obvykle) nese Komise při zjišťování porušení pravidel hospodářské soutěže uvedených ve Smlouvě(83), nebo jeho předpokladu. Kromě toho, jelikož zevšeobecnění mají za cíl vyvodit neznámé ze známého, musí být založeny na konkrétním schématu. Toto schéma je obvykle odvozeno z trendu vyplývajícího z konkrétní zjištěné řady hodnot nebo alespoň z běžné zkušenosti či zdravého rozumu. Je důležité poznamenat, že s výjimkou zřejmých případů musí být schéma, které umožňuje provést zevšeobecnění, vymezeno a výslovně uvedeno účastníkem řízení, který nese důkazní břemeno.
92. Lze souhlasit s tím, že vymezení schématu, které může sloužit jako základ pro zevšeobecnění údajů, může v určitých případech spadat do prostoru pro uvážení, který má Komise k dispozici, pokud jeho vymezení představuje komplexní hospodářskou otázku. Tato otázka však v projednávané věci vůbec není nastolena, neboť napadené rozhodnutí neobsahuje žádný odkaz na reprezentativní nebo obvyklé schéma, které by prokazovalo, že údaje za druhou část období platnosti dohody HPA 1 lze použít i na první část toho období. Argument Komise, že opomenutí hospodářských údajů pro toto období zjištěné Tribunálem bylo ve skutečnosti výsledkem dobrovolného zevšeobecnění, které Komise provedla v rámci svého prostoru pro uvážení, proto považuji za nepřesvědčivý.
93. V tomto ohledu Tribunál správně uvedl, že Komise v napadeném rozhodnutí netvrdila, že prokázání požadované části společnosti HP ve vztahu k dohodě HPA 1, jak vyplývá z tabulky č. 35, bylo dílem náhody. Rovněž netvrdil, že jednotlivé hodnoty uvedené v této tabulce byly pro tři chybějící čtvrtletí, jakož i pro následující tři čtvrtletí totožné(84). Z tohoto hlediska měl Tribunál oprávněně za to, jak vyplývá rovněž z napadeného rozsudku(85), že není důležité, zda Komise provedla výpočty za čtvrtletí nebo celkově, jelikož listopad a prosinec 2002, jakož i první tři čtvrtletí zdaňovacího období 2003 nebyly jakkoliv zohledněny.
94. Z uvedeného vyplývá, že argument Komise založený na zevšeobecnění hodnot za poslední tři čtvrtletí období, na které se vztahuje dohoda HPA 1, na počátek tohoto období je třeba rovněž odmítnout.
95. Komise konečně tvrdí, že číselné údaje použité pro výpočet požadované části během druhé části období, na které se vztahuje dohoda HPA 1, byly v jednotlivých čtvrtletích stabilní a že byly v každém případě pro společnost Intel příznivé. V tomto ohledu bych chtěla stručně poznamenat, aniž by tím byla dotčena moje analýza vztahující se ke třetí části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku(86), že toto posouzení zjevně nevyplývá z napadeného rozhodnutí ani není zřejmé. Jak vysvětlím později, nemůže být tedy v rámci tohoto řízení použito k odůvodnění toho, že pro výpočet požadované části společnosti HP za celé období, na které se vztahuje dohoda HPA 1, nebyly použity všechny nezbytné údaje.
96. S ohledem na výše uvedené úvahy mám za to, že Tribunálu nelze vytýkat, že porušil prostor Komise pro uvážení ohledně komplexních hospodářských otázek, ani že se dopustil dalších pochybení vytýkaných v této části, když dospěl k závěru, že Komise neprokázala, že by slevy poskytované společností Intel společnosti HP měly účinek spočívající ve vyloučení konkurentů z trhu v průběhu celého referenčního období.
97. První část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku předloženého Komisí je podle mého názoru třeba zamítnout.
3. K otázce implicitního uznání ze strany společnosti Intel v průběhu správního řízení
a) Argumenty účastnic řízení
98. Ve druhé řadě Komise tvrdí, že v napadeném rozsudku byla nesprávně upřena jakákoli důkazní hodnota implicitnímu uznání ze strany společnosti Intel v průběhu správního řízení týkajícímu se referenčního období použitého v testu AEC ve vztahu ke společnosti HP.
99. Podle Komise zaprvé společnost Intel v průběhu tohoto řízení nezpochybnila volbu referenčního období pro výpočet požadované části společnosti HP použitého v tabulce č. 35 napadeného rozhodnutí. Společnost Intel a její ekonomičtí poradci vycházeli pro účely svých výpočtů z číselných údajů navržených Komisí a nepředložili žádný vlastní výpočet pro údajně chybějící čtvrtletí. Zadruhé Komise zdůrazňuje, že jelikož podle rozsudku Soudního dvora o prvním kasačním opravném prostředku nadále platí právní domněnka nezákonnosti slev za výlučný odběr, bylo na společnosti Intel, aby v průběhu šetření předložila podpůrné důkazy pro to, že slevy, které poskytovala, nemohly narušit hospodářskou soutěž.
100. Společnost Intel tyto argumenty zpochybňuje. Tvrdí, že tabulka č. 35 uvedená v napadeném rozhodnutí, která obsahuje údaje za dotčená tři čtvrtletí použitá jako referenční období pro výpočet požadované části společnosti HP za celé období platnosti dohody HPA 1, jí nebyla ze strany Komise během správního řízení vůbec poskytnuta. Poprvé byla uvedena až v napadeném rozhodnutí, což znamená, že společnost Intel nikdy neuznala volbu referenčního období učiněnou Komisí během tohoto správního řízení. V každém případě Společnost Intel v souladu s napadeným rozsudkem tvrdí, že neexistuje povinnost osoby, jíž je určeno oznámení námitek, zpochybnit v průběhu správního řízení obsah tohoto oznámení.
b) Analýza
101. Podle judikatury Soudního dvora platí, že v případě neexistence výslovného uznání ze strany podniku dotčeného šetřením podle pravidel hospodářské soutěže uvedených ve Smlouvě musí Komise skutkové okolnosti ještě prokázat, přičemž uvedený podnik může ve vhodném okamžiku, a zejména v rámci řízení před Soudním dvorem, rozvinout jakékoli důvody obhajoby, které se mu zdají být užitečné(87).
102. Soudní dvůr navíc v rozsudku ve věci Knauf Gips v. Komise(88) konstatoval, co se týče uplatnění článků 101 a 102 SFEU, že žádné ustanovení unijního práva neukládá osobě, jíž je určeno oznámení námitek, povinnost zpochybnit v průběhu správního řízení různé skutkové nebo právní okolnosti uvedené v tomto oznámení, jelikož později, ve stadiu soudního řízení, by již neměla právo tak učinit.
103. Konečně z rozsudku o prvním kasačním opravném prostředku výslovně vyplývá, že pokud Komise v rozhodnutí konstatujícím, že systém slev je zneužitím, provede analýzu AEC, přísluší Tribunálu zkoumat všechny argumenty žalobkyně, jimiž zpochybňuje opodstatněnost závěrů učiněných Komisí ohledně způsobilosti dotyčného systému slev vyloučit soutěžitele(89).
104. Pokud jde o projednávanou věc, podotýkám, že Tribunál v napadeném rozsudku(90) v reakci na argument Komise, podle něhož společnost Intel v průběhu správního řízení nezpochybnila referenční období použité pro výpočty požadované části společnosti HP, správně odkázal na rozsudek ve věci Knauf Gips. Z této judikatury, která je v souladu s konstatováními Soudního dvora uvedenými v rozsudku o prvním kasačním opravném prostředku, jasně vyplývá, že unijní soudy v rámci žaloby na neplatnost přiznávají postoji, který mohl určitý podnik zaujmout v průběhu správního řízení, omezený význam(91).
105. Z judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že skutečnost, že podnik během správního řízení výslovně či implicitně přizná určité skutkové nebo právní okolnosti, nesmí omezit samotný výkon práva podat žalobu k Tribunálu, jež každé fyzické či právnické osobě přiznává čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU(92). Základ tohoto pojetí v konečném důsledku spočívá na základní zásadě legality a dodržování práva na obhajobu, jakož i na právu na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, které zaručuje článek 47 Listiny základních práv Evropské unie(93).
106. Soudní přezkum týkající se článků 101 a 102 SFEU tedy nemůže bránit podnikům v tom, aby předkládaly argumenty a dovolávaly se skutkových okolností, které ve správním řízení neuvedly nebo nepopřely, a také aby předkládaly důkazy, které Komise neměla k dispozici v době přijetí napadeného rozhodnutí(94).
107. Komise nicméně připomíná, že v rozsudku ve věci Knauf Gips měl Soudní dvůr rovněž za to, že skutečnost, že podnik během správního řízení před Komisí přizná určité skutkové nebo právní okolnosti, může představovat doplňující důkaz při posuzování opodstatněnosti žaloby podané k soudu(95).
108. V tomto ohledu postačí uvést, že z napadeného rozsudku ani z vyjádření Komise v projednávané věci nevyplývá, že by Komise, pokud jde o slevy poskytované společností Intel společnosti HP, během správního řízení předložila další důkazy – včetně důkazů týkajících se údajného implicitního uznání referenčního období použitého v testu AEC ve vztahu ke společnosti HP ze strany společnosti Intel – které by mohly potvrdit požadovanou část společnosti HP za celé období, na které se vztahuje dohoda HPA 1.
109. Z toho vyplývá, že tvrzení týkající se rozsudku Soudního dvora ve věci Knauf Gips citované Komisí není pro účely projednávané věci relevantní.
110. Konečně, pokud Komise v rámci této části důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že bylo v každém případě na společnosti Intel, aby v průběhu šetření předložila podpůrné důkazy pro to, že slevy, které poskytovala, nemohly narušit hospodářskou soutěž během chybějících měsíců a čtvrtletí referenčního období, tento argument podle mého názoru příliš nesouvisí s jejím skutečným tvrzením týkajícím se implicitního uznání tohoto období pro výpočet požadované části společnosti HP ze strany společnosti Intel.
111. V každém případě je třeba tento argument odmítnout s ohledem na judikaturu uvedenou v bodě 103 výše, která – jak již bylo uvedeno – vyplývá z rozsudku Soudního dvora o prvním kasačním opravném prostředku(96). Tato judikatura rovněž postačuje k prokázání toho, že se Tribunál nedopustil pochybení ani v odpovědi na argument, podle něhož společnost Intel použila referenční období vymezené Komisí pro své vlastní výpočty v průběhu správního řízení. Jak totiž vyplývá z napadeného rozsudku(97), toto období patřilo mezi odůvodnění napadeného rozhodnutí, a proto ho žalobkyně mohla zpochybnit před Tribunálem.
112. S ohledem na výše uvedené mám za to, že se Tribunál nedopustil nesprávného posouzení důkazní hodnoty postoje společnosti Intel v průběhu správního řízení, pokud jde o referenční období použité v testu AEC pro výpočet požadované části společnosti HP.
113. Druhou část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku je podle mého názoru třeba zamítnout.
4. K porušení práva Komise na obhajobu
a) Argumenty účastnic řízení
114. Ve třetí řadě Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil pochybení, když odmítl zohlednit dodatečné výpočty, které předložila v rámci řízení před tímto soudem, konkrétně v příloze D.17 dupliky, za účelem zpochybnění argumentace společnosti Intel týkající se doby trvání protiprávního jednání, na kterou se vztahuje dohoda HPA 1.
115. Komise připomíná, že tato příloha prokázala, že argumentace společnosti Intel nemohla zpochybnit výsledek testu AEC provedeného v napadeném rozhodnutí ve vztahu ke společnosti HP. Komise má dále za to, že Tribunál sice umožnil společnosti Intel předložit nové analýzy za účelem zpochybnění referenčního období testu AEC provedeného ve vztahu ke společnosti HP, avšak odepřel Komisi právo reagovat. V tomto ohledu Komise vychází především z rozsudku ve věci Dole Food a Dole Fresh Fruit Europe v. Komise(98).
116. Společnost Intel tyto argumenty zpochybňuje. V podstatě tvrdí, že požadavek Komise, aby jí bylo umožněno předložit novou analýzu AEC poprvé v soudním řízení, zejména ve fázi dupliky, je zjevně v rozporu s ustálenou judikaturou Soudního dvora.
b) Analýza
117. Je třeba připomenout, že Komise v příloze D.17 dupliky poprvé předložila Tribunálu dodatečné výpočty založené na číselném údaji za dvě ze tří chybějících čtvrtletí období, na které se vztahuje dohoda HPA 1, konkrétně za druhé a třetí čtvrtletí zdaňovacího období 2003, který poskytla společnost HP(99). Jak již bylo uvedeno(100), účelem tohoto podání bylo prokázat, že jelikož výše slev poskytovaných společností Intel společnosti HP byla v období, na které se vztahuje dohoda HPA 1, stabilní, výsledná požadovaná část společnosti HP by byla stejná, i kdyby byly zohledněny chybějící měsíce a čtvrtletí. Příloha D.17 dupliky podle Komise rovněž prokázala, že výsledky výpočtu zahrnujícího údaje za chybějící měsíce a čtvrtletí byly pro společnost Intel méně příznivé než zprůměrované výsledky, na nichž bylo založeno napadené rozhodnutí.
118. V napadeném rozsudku Tribunál zamítl žádost o zohlednění těchto dodatečných výpočtů tím, že zaprvé prohlásil, že nebyly zřejmé z napadeného rozhodnutí a byly předloženy poprvé v průběhu soudního řízení. Podle názoru Tribunálu by zohlednění těchto výpočtů znamenalo, že by ve zjevném rozporu s judikaturou Soudního dvora nahradil odůvodnění uvedené Komisí v napadeném rozhodnutí svým vlastním posouzením(101). Zadruhé, ať už je tomu jakkoli, Tribunál v podstatě dospěl k závěru, že výše slev poskytnutých společností Intel společnosti HP je pouze jedním z parametrů nezbytných pro výpočet požadované části společnosti HP a že informace týkající se ostatních parametrů – konkrétně objemu nákupů společnosti HP a průměrné prodejní ceny – stále chybí. V této souvislosti Tribunál uvedl, že neexistuje žádná záruka toho, že se údaje za měsíce a čtvrtletí, které nebyly v rámci testu AEC zohledněny, neliší od údajů, které byly zjištěny za analyzovaná čtvrtletí(102).
119. Úvodem musím poukázat na to, že jelikož Komise v projednávaném kasačním opravném prostředku netvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, pokud jde o dodatečné výpočty uvedené v příloze D.17 dupliky, argument Komise založený na porušení jejího práva na obhajobu by měl být odmítnut jako bezpředmětný(103). V každém případě mám za to, že z hlediska přípustnosti Tribunál postupoval správně, když odmítl vzít v úvahu obsah této přílohy.
120. V tomto ohledu připomínám, že k odmítnutí přijmout další odůvodnění Komise v průběhu soudního řízení za účelem potvrzení porušení pravidel hospodářské soutěže stanovených ve Smlouvě lze přistupovat z různých hledisek, které se týkají jak formy (vnější zákonnosti), tak obsahu (vnitřní zákonnosti) rozhodnutí přijatého tímto orgánem.
121. Podle judikatury Soudního dvora totiž platí, že i když Komise může v řízení před Tribunálem v rámci své obhajoby podrobněji vysvětlit odůvodnění napadeného rozhodnutí, nemůže v tomto řízení předkládat zcela nové důvody. Tento zákaz vychází ze skutečnosti, že původně chybějící odůvodnění nemůže být ve stadiu řízení před unijními soudy zhojeno skutečností, že se dotyčná osoba dozví důvody rozhodnutí až v průběhu takového řízení(104). Jak zdůraznila generální advokátka J. Kokott, toto omezení předkládání nových důvodů má zásadní význam v takových trestních a kvazitrestních řízeních, jako je řízení podle článku 102 SFEU(105).
122. Tentýž zákaz může být dále založen na povinnosti Komise založit svá rozhodnutí pouze na námitkách, ke kterým se mohly dotyčné strany vyjádřit(106). Komise totiž musí v průběhu správního řízení poskytnout podniku možnost vyjádřit svůj názor k pravdivosti a relevanci důkazů předložených Komisí na podporu jejího tvrzení o existenci porušení Smlouvy(107). Tato povinnost se týká, kromě jiných podstatných prvků protiprávního jednání, jeho skutečného trvání.
123. Konečně, jak Tribunál správně shledal v napadeném rozsudku, Soudní dvůr konstatoval, že náprava opomenutí v odůvodnění napadeného rozhodnutí zohledněním nových důvodů, které se v tomto rozhodnutí nevyskytují, vede k tomu, že tento soud nahradí posouzení obsažené v napadeném rozhodnutí, a tudíž se dopustí nesprávného právního posouzení(108).
124. Domnívám se, že kterýkoli z předchozích přístupů vycházejících z judikatury Soudního dvora postačoval k tomu, aby Tribunál prohlásil přílohu D.17 dupliky za nepřípustnou, včetně přístupu, který výslovně uplatnil ve svém rozsudku, pokud jde o zákaz nahradit posouzení uvedené v napadeném rozhodnutí svým posouzením. Opačný závěr by totiž podle mého názoru vedl k tomu, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, neboť na straně Komise neshledal porušení povinnosti uvést odůvodnění, neshledal porušení práva společnosti Intel na obhajobu v průběhu správního řízení a nahradil posouzení uvedené v napadeném rozhodnutí svým posouzením.
125. V reakci na výše uvedené závěry se Komise dovolává rozsudku ve věci Dole Food. V tomto rozsudku Soudní dvůr konstatoval, že jakmile je určitá otázka poprvé nastolena v žalobě, může Komise obhájit své posouzení obsažené v napadeném rozhodnutí pomocí skutečností předložených v průběhu řízení, aniž by porušila zákaz uvádět nové důvody(109).
126. Podle mého názoru se však skutkový kontext ve věci Dole Food a situace v projednávané věci liší. V rozsudku ve věci Dole Food se Soudní dvůr ztotožnil s přístupem Tribunálu, podle něhož upřesnění, která mu byla poskytnuta, pouze vyložila odůvodnění již obsažená ve sporném rozhodnutí(110). Naproti tomu v projednávané věci Tribunál shledal, že napadené rozhodnutí neprokázalo, že by požadovaná část společnosti HP byla za počáteční období platnosti dohody HPA 1 stejná, pokud by byly zohledněny chybějící měsíce a čtvrtletí. O dodatečných výpočtech obsažených v příloze D.17 dupliky, které Komise poskytla ex novo ve fázi soudního řízení, tedy nebyla v odůvodnění již obsaženém v napadeném rozhodnutí žádná zmínka.
127. Kromě toho ze stanoviska generální advokátky J. Kokott ve věci Dole Food vyplývá, že důkazy, které Komise předložila Tribunálu v dané věci, byly obsaženy ve vyšetřovacím spise(111). To znamená, že na rozdíl od projednávané věci se dotčený podnik s těmito informacemi seznámil v průběhu správního řízení.
128. V důsledku toho se domnívám, že rozsudek ve věci Dole Food, na který odkazuje Komise, nepředstavuje platný precedent na podporu jejích argumentů.
129. S ohledem na výše uvedené mám za to, že Tribunál tím, že odmítl zohlednit dodatečné výpočty uvedené v příloze D.17 dupliky, neporušil právo Komise na obhajobu.
130. Třetí část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku předloženého Komisí je tedy podle mého názoru třeba zamítnout.
5. K pochybení Tribunálu, pokud jde o závěr, který je třeba vyvodit s ohledem na celou dobu trvání sporných praktik
a) Argumenty účastnic řízení
131. Komise tvrdí, že i v případě, že by Tribunál v napadeném rozsudku mohl dospět k závěru, že Komise neprokázala účinky spočívající ve vyloučení konkurentů z trhu za období od listopadu 2002 do září 2003, neznamenalo by to, že závěr, dle něhož slevy poskytnuté společností Intel společnosti HP mohly mít účinky spočívající ve vyloučení konkurentů z trhu přinejmenším v období od října 2003 do května 2005, je nesprávný.
132. Společnost Intel tento argument zpochybňuje. Zejména tvrdí, že v napadeném rozsudku je správně konstatováno, že jelikož Komise řádně nepřezkoumala kritérium týkající se dosahu napadených praktik na trhu a neprovedla správnou analýzu doby trvání slev, neprokázala účinky slev poskytovaných společnosti HP spočívající ve vyloučení konkurentů z trhu po celé referenční období.
b) Analýza
133. Jak již bylo uvedeno, Tribunál v napadeném rozsudku zaprvé konstatoval, že se Komise dopustila pochybení, když měla za to, že její výpočet požadované části společnosti HP jí umožňuje vyvodit závěry ohledně vylučujícího účinku vyvolaného slevami po celé období od listopadu 2002 do května 2005. Podle názoru Tribunálu Komise existenci tohoto účinku v období od listopadu 2002 do září 2003 neprokázala(112).
134. Zadruhé v rámci přezkumu kritérií uvedených v bodě 139 rozsudku o prvním kasačním opravném prostředku Tribunál rovněž konstatoval, že Komise v napadeném rozhodnutí řádně nepřezkoumala kritérium týkající se dosahu praktik společnosti Intel na trhu a doby jejich trvání(113).
135. Na základě těchto úvah Tribunál ve vztahu ke slevám poskytovaným společností Intel společnosti HP dále dospěl k závěru, že i za předpokladu, že by z toho bylo třeba vyvodit, že test AEC lze považovat za průkazný pro část doby trvání protiprávního jednání, pochybení při zkoumání kritérií uvedených v bodě 139 rozsudku o prvním kasačním opravném prostředku vedly k tomu, že vylučující účinek slev nebyl právně dostačujícím způsobem prokázán(114).
136. Kritika odůvodnění Tribunálu není podle mého názoru opodstatněná. Toto odůvodnění je totiž v souladu s body 138, 139 a 141 rozsudku o prvním kasačním opravném prostředku, které je v napadeném rozsudku rovněž správně připomenuto(115). Tato judikatura vyžaduje, aby v případě, že podnik v dominantním postavení během správního řízení na základě důkazů tvrdil, že jeho jednání nebylo způsobilé omezit hospodářskou soutěž, a zejména vyvolat jemu vytýkané účinky vyloučení konkurentů z trhu, musí Komise analyzovat způsobilost systému slev vyloučit konkurenty z trhu za použití pěti kritérií uvedených v bodě 139 rozsudku o kasačním opravném prostředku. Kromě toho, pokud byl test AEC proveden Komisí, je tento test jedním z faktorů, které musí Komise zohlednit při posuzování, zda systém slev může omezit hospodářskou soutěž.
137. V projednávané věci postačí konstatovat, že v rozsahu, v němž měl Tribunál za to, že kritérium týkající se mimo jiné dosahu sporných praktik na trhu nebylo Komisí správně posouzeno, mohl tento soud dospět k závěru, že účinky slev poskytovaných společností Intel společnosti HP spočívající ve vyloučení konkurentů z trhu nebylo možné prokázat ani v období od října 2003 do května 2005(116).
138. Z toho vyplývá, že na rozdíl od tvrzení Komise se Tribunál nedopustil žádného pochybení, pokud jde o závěr, který je třeba vyvodit s ohledem na celou dobu trvání protiprávního jednání, pokud jde o slevy poskytnuté společností Intel společnosti HP.
139. Čtvrtou část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku je podle mého názoru třeba zamítnout.
6. Dílčí závěry
140. S ohledem na výše uvedené musím dospět k závěru, že žádná z analyzovaných částí čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku podle mého názoru nemůže zpochybnit závěr Tribunálu, podle něhož v napadeném rozhodnutí nebyl prokázán účinek slev poskytovaných společností Intel společnosti HP spočívající ve vyloučení konkurentů z trhu po celé období od listopadu 2002 do května 2005.
141. Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout(117).
B. K pátému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z několika nesprávných právních posouzení, zkreslení důkazů a porušení práva Komise na obhajobu v rámci přezkumu testu AEC ve vztahu ke společnosti Lenovo
142. Pátým důvodem kasačního opravného prostředku Komise zpochybňuje posouzení testu AEC provedené Tribunálem v napadeném rozhodnutí ve vztahu ke společnosti Lenovo. Komise kritizuje toto posouzení, zejména pokud jde o vyčíslení dvou nepeněžitých výhod poskytnutých společností Intel společnosti Lenovo výměnou za závazek výlučného odběru, a sice ve formě prodloužení standardní jednoleté záruky společnosti Intel a lepšího využití platformy nacházející se v Šen-čenu (Čína).
143. Závěry Tribunálu ohledně této konkrétní otázky lze shrnout následovně.
1. K závěrům Tribunálu týkajícím se nepeněžitých výhod poskytnutých společností Intel společnosti Lenovo
144. Z napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál v původním rozsudku považoval za prokázané, že společnosti Intel a Lenovo uzavřely prohlášení o záměru, Memorandum of Understanding z roku 2007 (dále jen „MoU 2007“), které bylo vázáno na podmínku výlučného odběru(118). Z napadeného rozsudku rovněž vyplývá, že podle Komise byla výše slev poskytnutých společností Intel společnosti Lenovo uvedena v tomto memorandu, které stanovilo finanční podporu ve výši 180 milionů amerických dolarů (USD) pro rok 2007 ve formě čtvrtletních plateb(119).
145. Tribunál navíc v napadeném rozsudku(120) poukázal na to, že společnost Intel v průběhu správního řízení před Komisí předložila argument, podle kterého byla pro částku slev relevantní pouze částka 138 milionů USD. To bylo vysvětleno skutečností, že na finanční podporu společnosti Lenovo ve výši 180 milionů USD stanovenou v MoU 2007 bylo v hotovosti přiděleno pouze 135 milionů USD. Zbývající část finanční podpory byla poskytnuta ve formě nepeněžitých výhod, a sice ve formě rozšíření standardní záruky společnosti Intel o jeden rok a nabídky lepšího využití platformy společnosti Intel v Číně. Komise zdůraznila, že společnost Intel tvrdila, že i když hodnota těchto dvou nepeněžních plnění ve prospěch společnosti Lenovo byla 20 a 24 milionů USD, náklady společnosti Intel na tato plnění byly jasně nižší, a sice 1,7 milionu USD a 1,3 milionu USD. Společnost Intel uvedla, že pro účely analýzy stejně výkonného soutěžitele je třeba tyto důkazy posoudit nikoli podle jejich hodnoty pro společnost Lenovo, nýbrž podle hospodářských nákladů pro společnost Intel. Společnost Intel dosáhla částky 138 milionu USD tím, že k finančnímu příspěvku v hotovosti ve výši 135 milionu USD připočetla tyto náklady ve výši 1,7 milionu USD a 1,3 milionu USD.
146. Tribunál rovněž konstatoval, že Komise v napadeném rozhodnutí odmítla argument společnosti Intel, neboť měla za to, že spočívá na nesprávném pochopení zásad analýzy stejně výkonného soutěžitele(121). Podle Komise tato analýza předpokládala, že bude zkoumána cena, za kterou konkurent stejně výkonný jako dominantní podnik – který ale nemá dominantní postavení – by měl nabízet své výrobky zákazníkovi, aby vyrovnal ztrátu podmíněných výhod poskytovaných dominantním podnikem, což je ztráta vyplývající z toho, že uvedený zákazník přesunul spornou část svých nákupů od dominantního podniku k tomuto hypotetickému, stejně výkonnému soutěžiteli(122). Podle názoru Komise je tedy zřejmé, že je třeba posoudit ztrátu zákazníka, jelikož to, co by stejně výkonný soutěžitel musel vyrovnat, je právě tato ztráta, a nikoliv hospodářské náklady dominantního podniku v případě, že se oba číselné údaje liší(123).
147. Na rozdíl od názoru Komise a v souladu s hlavním argumentem společnosti Intel Tribunál v napadeném rozsudku konstatoval, že tento orgán vycházel z předpokladu, který je v rozporu se základy testu AEC uvedenými v napadeném rozhodnutí, které spočívají na zásadě, že hypotetický konkurent by byl stejně výkonný jako společnost Intel, zejména z hlediska nákladů na rozšíření platformy nebo záruky(124).
2. K nesprávnému výkladu testu AEC, který byl proveden v napadeném rozhodnutí, a článku 102 SFEU
a) Argumenty účastnic řízení
148. Komise tvrdí, že napadený rozsudek obsahuje nesprávné právní posouzení spočívající ve vymezení povahy testu AEC provedeného v napadeném rozhodnutí, což v konečném důsledku vede k nesprávnému použití článku 102 SFEU. Má za to, že Tribunál z hlediska nákladů a ceny nesprávně posoudil, zda je soutěžitel v kontextu slev poskytovaných ve formě nepeněžních výhod stejně výkonný jako dominantní podnik.
149. Komise na úvod uvádí, že test AEC představuje analytický nástroj, který zahrnuje řadu rozhodnutí v technické oblasti a oblasti metodiky. Závěry obsažené v napadeném rozhodnutí týkající se slev poskytovaných společností Intel společnosti Lenovo by tak mohly být zrušeny pouze v případě zjevného pochybení, které Tribunál neshledal.
150. Kromě toho podle Komise spočívalo pochybení Tribunálu v závěru, že základem pro posouzení hodnoty nepeněžitých výhod poskytovaných společností Intel byly náklady tohoto podniku na jejich poskytování, a nikoli jejich hodnota pro společnost Lenovo. V tomto ohledu Komise v podstatě opakuje odpověď uvedenou v napadeném rozhodnutí na argument společnosti Intel vznesený v průběhu správního řízení, jak je popsáno v bodě 146 výše.
151. I za předpokladu, že by nepeněžité výhody poskytované společností Intel měly být přezkoumány z hlediska nákladů vynaložených tímto podnikem na jejich poskytování, totiž Tribunál podle názoru Komise nesprávně nevzal do úvahy skutečnost, že soutěžitel menší než společnost Intel by neměl k dispozici takové platformy, jaké společnost Intel nabídla společnosti Lenovo, a nebyl by schopen nabídnout podobnou rozšířenou záruku na své výrobky. Tento soutěžitel by tedy musel společnosti Lenovo nabídnout peněžitou kompenzaci ztráty nepeněžitých výhod poskytnutých společností Intel.
152. Komise konečně tvrdí, že pokud by Soudní dvůr odmítl výše uvedenou argumentaci, Tribunál tím, že odmítl zohlednit přílohu D.39 dupliky za účelem vyvrácení tvrzení společnosti Intel, porušil její právo na obhajobu.
153. Společnost Intel tyto argumenty zpochybňuje. Podle jejího názoru je přístup Tribunálu v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora, podle níž se článek 102 SFEU zaměřuje na stejně – nikoli méně – výkonné soutěžitele, a zejména že posouzení cenových praktik musí spočívat na nákladech a strategii samotného dominantního podniku. Ostatně i vlastní pokyny Komise k článku 102 SFEU potvrzují, že Komise použije informace o nákladech dominantního podniku, jsou-li k dispozici. Odlišný přístup by sankcionoval dominantní podnik za to, že funguje efektivněji než jeho konkurenti, a tudíž dodává výrobek zákazníkovi za nižší cenu.
b) Analýza
154. Úvodem bych chtěla zdůraznit, že zaprvé není mezi stranami sporu o tom, zda takové nepeněžité výhody, jako jsou výhody dotčené v projednávané věci, musely být vzaty v úvahu pro účely použití testu AEC ve vztahu ke společnosti Lenovo. Sporný je spíše způsob výpočtu těchto výhod pro účely použití tohoto testu. Komise má totiž za to, že Tribunál nesprávně pochopil zásady, na nichž je test AEC založen, které jsou uvedeny v napadeném rozhodnutí, a nesprávně vyložil způsob použití tohoto testu z hlediska nákladů a ceny. Je třeba poznamenat, že podle judikatury Soudního dvora je test AEC užitečný i v případech, kdy prvky daných praktik nejsou vyjádřeny v penězích, ale přesto je lze kvantifikovat(125).
155. Zadruhé na rozdíl od argumentů Komise se nedomnívám, že posouzením Tribunálu v napadeném rozsudku bylo zpochybněno nastavení testu AEC, ani – jak uvádí Komise – „volby ohledně metodiky“, které tento orgán učinil v rámci vymezení tohoto testu. Z napadeného rozsudku naopak vyplývá, že Tribunál ověřil, zda použití testu AEC na nepeněžité výhody poskytované společností Intel společnosti Lenovo bylo v souladu se základy tohoto testu, který Komise konkrétně vymezila v napadeném rozhodnutí. Z tohoto hlediska nelze podle mého názoru Tribunálu vytýkat, že při formulování testu AEC zasáhl do prostoru pro uvážení Komise. Analýza Tribunálu se ve skutečnosti týká vnitřní konzistence použití testu AEC Komisí v tomto konkrétním případě.
156. Pokud jde o to, zda se Tribunál dopustil pochybení, když odmítl přístup přijatý Komisí k nepeněžním výhodám poskytnutým společností Intel společnosti Lenovo, z napadeného rozsudku(126) správně vyplývá, že logika testu AEC použitého v napadeném rozhodnutí spočívala ve zkoumání, zda by společnost Intel byla sama způsobilá s ohledem na vlastní náklady a účinky slev vstoupit na trh v menším rozsahu, aniž utrpěla ztráty. Tribunál dále poukázal na to, aniž se dopustil pochybení, že analýza AEC byla v napadeném rozhodnutí nastavena jako čistě hypotetické cvičení v tom smyslu, že šlo o určení, zda by byl přístup na trh stejně výkonného soutěžitele, jako je společnost Intel, pokud jde o výrobu a dodávky CPU x86 v hodnotě srovnatelné s hodnotou, kterou svým zákazníkům poskytuje společnost Intel, který by ale neměl tak širokou prodejní základnu jako společnost Intel, vyloučen(127).
157. Podotýkám, že Soudní dvůr ve své judikatuře prohlásil, že posouzení cenových praktik musí vycházet „z nákladů a strategie samotného dominantního podniku“(128), a zejména že test AEC musí být proveden s přihlédnutím k hypotetickému konkurentovi s podobnou strukturou nákladů, jakou má podnik v dominantním postavení(129). Soudní dvůr navíc prohlásil, že platnost takového přístupu je posílena skutečností, že je v souladu s obecnou zásadou právní jistoty, neboť zohlednění nákladů a cen dominantního podniku umožňuje tomuto podniku posoudit legalitu vlastního jednání, což je v souladu s jeho zvláštní odpovědností podle článku 102 SFEU(130). Výklad základu testu AEC provedený Tribunálem v napadeném rozhodnutí se proto jeví být v souladu s judikaturou Soudního dvora.
158. Mimoto tento výklad je navíc v souladu se způsobem, jakým musí být podle napadeného rozhodnutí vypočteny jednotlivé parametry potřebné pro použití testu AEC. Jak uvádí Tribunál v napadeném rozsudku(131), test AEC je v tomto rozhodnutí navržen tak, aby určil, zda soutěžitel, který je stejně efektivní jako podnik v dominantním postavení a čelí stejným nákladům jako tento podnik, může ještě pokrýt své náklady v menším měřítku. Proto jsou v každém kroku výpočtu vedoucím k použití testu AEC, jak je popsáno například v bodech 43 a 83 tohoto stanoviska, náklady dominantního podniku hlavním bodem analýzy.
159. Je pravda, že pokud je sleva za výlučný odběr poskytována v hotovosti, její hodnota je objektivní a je stejná jak pro dominantní podnik, tak pro příjemce slevy. Naproti tomu v případě, že je tato sleva poskytována v nepeněžité formě, hodnota pro tento podnik a pro příjemce se může lišit, což vyvolává otázku, jak ji posoudit. Logika výpočtu této hodnoty však musí v obou případech respektovat stejný základ. V opačném případě by posouzení, zda sleva je způsobilá mít účinek vyloučení, nebylo provedeno s odkazem na příslušný hospodářský subjekt. V projednávaném případě není pochyb, jak správně uvádí Tribunál v napadeném rozsudku(132), že tímto relevantním hospodářským subjektem by měl být v zásadě stejně výkonný soutěžitel jako společnost Intel, který by společnosti Lenovo nabízel nepeněžní výhody za stejných podmínek jako tento dominantní podnik.
160. Konečně nelze vyloučit, že posledně uvedená hodnota může vyžadovat určitou úpravu, aby bylo možné zohlednit skutečnost, že stejně výkonný soutěžitel nezaujímá dominantní postavení a že tento soutěžitel může působit v menším měřítku. V napadeném rozhodnutí Komise tuto situaci ilustrovala v podstatě odkazem na případ, kdy by stejně výkonný soutěžitel dominantního podniku nebyl schopen zajistit přístup k podobné distribuční platformě nebo rozšíření záruky(133).
161. I kdybychom tuto možnost připustili, neopravňuje to k tomu, aby sleva v nepeněžité formě byla pro účely analýzy AEC posuzována na úrovni hodnoty, kterou tato sleva představuje pro jejího příjemce. Měly být vypočteny náklady, které by tak výkonný soutěžitel, jakým je společnost Intel, vynaložil na zajištění přístupu k distribuční platformě. V důsledku toho se Tribunál správně domníval, že kvantifikované posouzení nepeněžních výhod, které společnost Intel nabídla společnosti Lenovo, provedené Komisí, je samo o sobě stiženo vadou(134).
162. Ve světle výše uvedeného mám za to, že výtku vznesenou Komisí ohledně přístupu přijatého Tribunálem je třeba zamítnout. Tribunál se podle mého názoru nedopustil žádného pochybení, když dospěl k závěru, že Komise při posuzování nepeněžních výhod poskytnutých společností Intel společnosti Lenovo vycházela z předpokladu, který byl v rozporu se základem testu AEC uvedeného v napadeném rozhodnutí.
163. Pokud jde o zbývající část, v níž Komise tvrdí, že Tribunál porušil její právo na obhajobu tím, že odmítl zohlednit přílohu D.39 dupliky, toto tvrzení je třeba odmítnout z důvodů obdobných těm, které byly podrobně uvedeny v mé analýze třetí části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku(135).
164. Konkrétně příloha D.39 dupliky podle Komise prokázala, že i kdyby se připustilo, že stejně výkonný soutěžitel jako společnost Intel má v Číně distribuční platformu, náklady, které by vynaložil na zpřístupnění této platformy společnosti Lenovo, by byly výrazně vyšší než náklady společnosti Intel na poskytnutí této výhody.
165. V tomto ohledu bych pouze zdůraznila, že tato analýza odpovídá mému zjištění v bodě 160 výše, kde připouštím, že by se mohlo ukázat, že je nutné provést určitou úpravu výpočtu výrobních nákladů požadované části, aby se zohlednila skutečnost, že stejně výkonný soutěžitel, jako je společnost Intel, působí v menším měřítku.
166. Avšak vzhledem k tomu, že Komise na tuto otázku odpověděla až ve fázi dupliky, jak správně uvedl i Tribunál(136), je možné odmítnout zohlednit dodatečnou analýzu uvedenou v příloze D.39 dupliky, aniž je porušeno právo Komise na obhajobu.
3. Dílčí závěry
167. S ohledem na výše uvedené jsem dospěla k závěru, že výtky Komise směřující k posouzení Tribunálu ohledně testu AEC použitého ve vztahu ke společnosti Lenovo obsaženému v napadeném rozhodnutí, zejména pokud jde o dvě nepeněžité výhody poskytnuté společností Intel výměnou za její závazek výlučného odběru, nejsou opodstatněné a měly by být zamítnuty.
168. Pátý důvod kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout.
V. Závěry
169. S ohledem na analýzu uvedenou v tomto stanovisku navrhuji Soudnímu dvoru, pokud jde o čtvrtý a pátý důvod kasačního opravného prostředku, aby kasační opravný prostředek zamítl.
170. Nevyjadřuji se k zamítnutí kasačního opravného prostředku, pokud jde o zbývající důvody předložené Komisí, ani k tomu, kterému účastníku řízení by měla být uložena náhrada nákladů řízení podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora.