ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (devátého senátu)
22. února 2024(*)
„Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v občanských věcech – Nařízení (EU) č. 1215/2012 – Článek 7 bod 2 – Zvláštní příslušnost ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti – Místo, kde se škoda projevila – Použití odpojovacího zařízení snižujícího účinnost systému regulace emisí ve vozidle – Smlouva o koupi tohoto vozidla uzavřená v jiném členském státě, než je stát bydliště kupujícího a stát sídla výrobce – Předání uvedeného vozidla a jeho užívání v souladu s jeho určením v členském státě bydliště kupujícího“
Ve věci C‑81/23,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) ze dne 15. prosince 2022, došlým Soudnímu dvoru dne 15. února 2023, v řízení
MA
proti
FCA Italy SpA,
FPT Industrial SpA,
SOUDNÍ DVŮR (devátý senát),
ve složení: O. Spineanu-Matei (zpravodajka), předsedkyně senátu, J.-C. Bonichot a L. S. Rossi, soudci,
generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za MA: M. Poduschka, Rechtsanwalt,
– za FPT Industrial SpA: A. Wittwer, Rechtsanwalt,
– za Evropskou komisi: S. Noë a L. Wildpanner, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 7 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi MA, rakouským rezidentem, na straně jedné a společnostmi FCA Italy SpA a FPT Industrial SpA, dvěma italskými společnostmi, na straně druhé ve věci odpovědnosti uvedených společností za škodu vzniklou zabudováním odpojovacího zařízení snižujícího účinnost systému regulace emisí do vozidla zakoupeného společností MA.
Právní rámec
Nařízení č. 1215/2012
3 Body 15 a 16 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 zní takto:
„(15) Pravidla pro určení příslušnosti by měla být vysoce předvídatelná a měla by vycházet ze zásady, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného. Příslušnost by měla být na tomto základě vždy určitelná, kromě několika přesně vymezených případů, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného spojujícího prvku. […]
(16) Kromě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a podanou žalobou nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti. Existence této úzké vazby by měla posílit právní jistotu a předejít možnosti, aby žalovaný byl žalován v řízení před soudem členského státu, jehož příslušnost nemohl rozumně předpokládat. To je důležité zejména ve sporech týkajících se mimosmluvních závazků, které vyplývají z porušení práva na soukromí a práv na ochranu osobnosti, včetně pomluvy.“
4 Kapitola II nařízení č. 1215/2012, nadepsaná „Příslušnost“, obsahuje mimo jiné oddíl 1, nadepsaný „Obecná ustanovení“, a oddíl 2, nadepsaný „Zvláštní příslušnost“. Článek 4 odst. 1 tohoto nařízení, jenž je součástí uvedeného oddílu 1, stanoví:
„Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.“
5 Článek 7 nařízení č. 1215/2012, jenž je součástí oddílu 2 kapitoly II tohoto nařízení, zní takto:
„Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována:
[…]
2) ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události;
[…]“
Nařízení (ES) č. 715/2007
6 Článek 5 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (Úř. věst. 2007, L 171, s. 1) stanoví:
„Použití odpojovacích zařízení snižujících účinnost systému regulace emisí se zakazuje. […]“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
7 Kupní smlouvou ze dne 14. března 2019 koupil MA, který má bydliště v Kremži (Rakousko), spolu se svou manželkou obytný automobil od prodejce motorových vozidel usazeného v Německu. K předání vozidla nabyvatelům došlo prostřednictvím dodacího skladu prodejce, který se nachází v Salcburku (Rakousko).
8 FCA Italy a FPT Industrial, dvě společnosti usazené v Itálii, jsou v případě první z nich výrobcem tohoto vozidla a v případě druhé výrobcem jeho motoru.
9 MA, který měl za to, že motor uvedeného vozidla byl protiprávně vybaven odpojovacím zařízením snižujícím účinnost systému regulace emisí ve smyslu čl. 5 odst. 2 nařízení č. 715/2007, podal proti společnostem FCA Italy a FPT Industrial k Landesgericht Salzburg (zemský soud v Salcburku, Rakousko) žalobu na náhradu škody na základě deliktní odpovědnosti. Podle MA je tento soud mezinárodně příslušný k rozhodnutí o této žalobě na základě čl. 7 bodu 2 nařízení č. 1215/2012, neboť ke škodné události došlo v Salcburku, místě, kde byl prodej dokončen předáním věci.
10 Společnost FPT Industrial vznesla námitku nepříslušnosti tohoto soudu z důvodu, že z rozsudku ze dne 9. července 2020, Verein für Konsumenteninformation (C‑343/19, dále jen „rozsudek VKI“, EU:C:2020:534), vyplývá, že v takové situaci se místo, kde se má za to, že došlo ke škodné události ve smyslu čl. 7 bodu 2 nařízení č. 1215/2012, nachází v členském státě, v němž bylo vozidlo nabyto od prodávajícího. Podle společnosti FPT Industrial přitom ke koupi obytného automobilu ze strany MA došlo v Německu, kde byla kupní smlouva stranami podepsána. Z toho vyplývá, že místo, kde došlo ke škodné události, se nachází v Německu, takže k projednání věci jsou příslušné německé soudy.
11 Usnesením ze dne 31. května 2022 Landesgericht Salzburg (zemský soud v Salcburku) tuto námitku zamítl, když měl za to, jak tvrdil MA, že škoda mu způsobená se projevila až v okamžiku předání vozidla v Rakousku.
12 Usnesením ze dne 3. října 2022 Oberlandesgericht Linz (vrchní zemský soud v Linci, Rakousko) vyhověl odvolání podanému společností FPT Industrial z důvodu, že soud prvního stupně nebyl mezinárodně příslušný k rozhodnutí ve věci, neboť místo nabytí vozidla odpovídalo místu uzavření kupní smlouvy, která je rozhodujícím úkonem pro vzájemné závazky smluvních stran.
13 K Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko), který je předkládajícím soudem, byl podán proti tomuto usnesení opravný prostředek „Revision“.
14 Předkládající soud uvádí, že na rozdíl od situací dotčených ve věci, ve které byl vydán rozsudek VKI, se v projednávaném případě místo uzavření kupní smlouvy a místo předání vozidla kupujícímu neshodují.
15 Uvedený soud uvádí, že v rakouském právu se nabytí vlastnického práva k movité věci skládá z úkonu zakládajícího závazky (titulus) a z dispozičního úkonu (modus), přičemž k posledně uvedenému dochází až v okamžiku a v místě předání této věci. Použití vnitrostátního práva pro účely výkladu pojmu „místo, kde došlo ke škodné události“ ve smyslu čl. 7 bodu 2 nařízení č. 1215/2012 by ovšem vedlo k rozdílným řešením, a bylo by tak v rozporu s autonomní povahou tohoto pojmu v unijním právu.
16 Předkládající soud poznamenává, že pokud by místo uzavření kupní smlouvy mělo být považováno za rozhodující pro účely použití pravidel mezinárodní příslušnosti, bylo by to v rozporu s požadavkem úzké vazby mezi rozhodujícím soudem a sporem, který je základem použití čl. 7 bodu 2 nařízení č. 1215/2012, neboť spor v původním řízení nemá významnou vazbu k místu uzavření smlouvy, které se nachází v Německu.
17 A dále podle uvedeného soudu, i když Soudní dvůr v rozsudku VKI použil pro určení místa, kde došlo ke škodné události, kritérium „nabytí“ vozidla, z bodů 30 až 35 uvedeného rozsudku vyplývá další důležitý hraniční určovatel, neboť Soudní dvůr měl za to, že škoda spočívající ve ztrátě hodnoty vyplývající z nabytí vozidla stiženého vadou představuje původní škodu, která není čistě majetková a projeví se až v okamžiku nabytí věci stižené touto vadou od prodávajícího.
18 Z uvedeného rozsudku lze tedy vyvodit, že místem, kde došlo ke škodné události, je v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, místo, kde se projevily účinky vady věci. Podle uvedeného soudu přitom vzhledem k tomu, že vozidlo stižené vadou je užíváno v souladu s jeho určením v členském státě, v němž má žalobce bydliště, přísluší mezinárodní příslušnost k rozhodování o žalobě na náhradu škody na základě deliktní odpovědnosti soudům tohoto státu. Takový závěr je rovněž v souladu se zásadami stanovenými judikaturou Soudního dvora týkající se čl. 7 bodu 2 nařízení č. 1215/2012.
19 I když je totiž při určení místa, kde došlo ke škodné události, pro účely použití tohoto ustanovení třeba vycházet z místa, kde se škoda projevila, z této judikatury vyplývá, že specifické faktory by mohly odůvodňovat, že toto místo se bez dalšího nachází v členském státě bydliště žalobce, což by vedlo k forum actoris. Tak je tomu zejména v případě žalob na základě porušení povinnosti vypracovat prospekt, porušení zákonné informační povinnosti v členském státě bydliště žalobce nebo újmy spojené se správou investičních účtů. Předkládající soud si tedy klade otázku, zda ze stejného důvodu lze za místo, kde došlo ke škodné události, považovat rovněž místo, kde se projevily účinky vady, která má vliv na správné fungování věci.
20 Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Musí být čl. 7 bod 2 [nařízení č. 1215/2012] vykládán v tom smyslu, že v případě žaloby na náhradu škody na základě deliktní odpovědnosti proti výrobci vznětového motoru s nepřípustným odpojovacím zařízením ve smyslu čl. 5 odst. 2 [nařízení č. 715/2007], který má sídlo v členském státě A (v projednávané věci Italská republika), se místo, kde se škoda projevila, v případě, že vozidlo bylo zakoupeno žalobcem s bydlištěm v členském státě B (v projednávané věci Rakouská republika) od třetí osoby se sídlem v členském státě C (v projednávané věci Spolková republika Německo), nachází
a) v místě uzavření smlouvy,
b) v místě předání vozidla
nebo
c) v místě, kde se projevila vada, která zakládá škodu, a tedy v místě užívání vozidla v souladu s jeho určením?“
K předběžné otázce
21 Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 7 bod 2 nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud vozidlo, které bylo jeho výrobcem v prvním členském státě údajně vybaveno protiprávním odpojovacím zařízením snižujícím účinnost systému regulace emisí, bylo předmětem kupní smlouvy uzavřené ve druhém členském státě a předáno nabyvateli ve třetím členském státě, kde bylo užíváno v souladu s jeho určením, místo, kde se škoda projevila ve smyslu tohoto ustanovení, se nachází v místě, kde byla tato smlouva uzavřena, v místě, kde bylo vozidlo předáno, nebo v místě jeho užívání.
22 Úvodem je třeba připomenout, že vzhledem k tomu, že nařízení č. 1215/2012 zrušilo a nahradilo nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2001, L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42), které samo nahradilo Úmluvu ze dne 27. září 1968 o příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 1972, L 299, s. 32), ve znění úmluv o přistoupení nových členských států k této úmluvě, platí výklad, který Soudní dvůr podal v souvislosti s ustanoveními posledně zmíněných právních předpisů, rovněž pro nařízení č. 1215/2012, pokud tato ustanovení mohou být považována za „rovnocenná“. To platí pro čl. 5 bod 3 uvedené úmluvy a nařízení č. 44/2001 na straně jedné a pro čl. 7 bod 2 nařízení č. 1215/2012 na straně druhé (rozsudek VKI, bod 22 a citovaná judikatura).
23 Za účelem zodpovězení otázky položené předkládajícím soudem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být pravidlo zvláštní příslušnosti stanovené v čl. 7 bodě 2 nařízení č. 1215/2012, které umožňuje žalobci, odchylně od obecného pravidla příslušnosti soudů bydliště žalovaného, jež je stanoveno v článku 4 tohoto nařízení, podat žalobu ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události, vykládáno autonomně a restriktivně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. března 2022, BMA Nederland, C‑498/20, EU:C:2022:173, bod 28 a citovaná judikatura).
24 Toto pravidlo zvláštní příslušnosti je založeno na existenci zvláště úzké vazby mezi sporem a soudy místa, kde došlo ke škodné události, což odůvodňuje přiznání příslušnosti uvedeným soudům za účelem řádného výkonu spravedlnosti a účelné organizace řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. března 2022, BMA Nederland, C‑498/20, EU:C:2022:173, bod 29 a citovaná judikatura).
25 Ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti má totiž soud místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události, obvykle nejlepší předpoklady pro rozhodnutí, a to zejména z důvodů blízkosti sporu a snadnosti provádění důkazů (rozsudek ze dne 10. března 2022, BMA Nederland, C‑498/20, EU:C:2022:173, bod 30 a citovaná judikatura).
26 Dále je třeba připomenout, že pojem „místo, kde došlo ke škodné události“, se vztahuje k místu, kde se škoda projevila, a zároveň k místu, kde došlo k události, která je příčinou této škody, takže žalovaný může být podle volby žalobce žalován u soudu jednoho či druhého místa (rozsudek VKI, bod 23 a citovaná judikatura).
27 V projednávané věci se účastníci původního řízení neshodují, pokud jde o určení místa, kde škoda vznikla.
28 V tomto ohledu již zaprvé Soudní dvůr rozhodl, že je třeba rozlišovat mezi původní škodou, která je přímým následkem příčinné události, jejíž místo výskytu může odůvodnit příslušnost soudu tohoto místa podle čl. 7 bodu 2 nařízení č. 1215/2012, a navazujícími škodlivými následky, které nejsou způsobilé založit příslušnost na základě tohoto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2019, Tibor-Trans, C‑451/18, EU:C:2019:635, bod 27 a citovaná judikatura).
29 Soudní dvůr tedy judikoval, že škoda, která je pouze nepřímým důsledkem újmy původně vzniklé jiným přímo poškozeným osobám, u nichž se škoda projevila na jiném místě, než na kterém nepřímo poškozený následně utrpěl škodu, nemůže založit soudní příslušnost na základě uvedeného ustanovení (rozsudek ze dne 29. července 2019, Tibor-Trans, C‑451/18, EU:C:2019:635, bod 29 a citovaná judikatura).
30 Ve světle této judikatury Soudní dvůr v bodech 29 až 31 rozsudku VKI kvalifikoval škodu spočívající ve snížení hodnoty vozidla vyplývajícím z rozdílu mezi cenou, kterou kupující zaplatil za toto vozidlo, a jeho skutečnou hodnotou z důvodu instalace softwaru umožňujícího manipulovat s údaji o emisích výfukových plynů jako „původní škodu“, jelikož neexistovala před koupí vozidla konečným nabyvatelem, a nikoli jako nepřímý důsledek újmy původně vzniklé jiným osobám.
31 V bodech 32 až 34 uvedeného rozsudku Soudní dvůr rovněž rozhodl, že taková újma nemá čistě majetkovou povahu, neboť se nejedná o škodu, která přímo poškozuje finanční aktiva poškozené strany, ale o hmotnou škodu, jež odpovídá snížení vlastní hodnoty vozidla, které nabyla a které má vadu.
32 V projednávaném případě, jak vyplývá ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, není tvrzeno, že povaha a kvalifikace škody uplatňované žalobcem v původním řízení jsou jiné než povaha a kvalifikace škody dotčené v rozsudku VKI.
33 Pokud jde zadruhé o místo vzniku takové hmotné škody, jako je škoda dotčená ve věci v původním řízení, Soudní dvůr v bodech 30, 31 a 35 rozsudku VKI rozhodl, že se tato škoda projeví až v okamžiku koupě vozidla, které má vadu, jeho pořízením za cenu vyšší, než je vlastní hodnota tohoto vozidla. Soudní dvůr tedy na otázku položenou předkládajícím soudem ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, odpověděl, že čl. 7 bod 2 nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že bylo-li vozidlo v jednom členském státě protiprávně vybaveno jejich výrobcem softwarem umožňujícím manipulovat s údaji o emisích výfukových plynů před tím, než bylo nabyto od třetí osoby v jiném členském státě, nachází se místo, kde se škoda projevila, v posledně zmíněném členském státě, jelikož jde o místo, kde bylo zboží nabyto.
34 V projednávané věci se však předkládající soud táže, kde se nachází místo, kde se škoda vzniklá nabyvateli takového vozidla projevila v případě, že, na rozdíl od věci, ve které byl vydán rozsudek VKI, mohou být státem, ve kterém bylo toto vozidlo nabyto, dva různé členské státy. Ve věci v původním řízení totiž k uzavření kupní smlouvy na jedné straně a k předání tohoto vozidla a jeho užívání v souladu s jeho určením na straně druhé došlo v různých členských státech.
35 V tomto kontextu se předkládající soud v podstatě táže, zda místo nabytí vozidla, které má vadu, a tudíž „místo, kde došlo ke škodné události“, ve smyslu čl. 7 bodu 2 nařízení č. 1215/2012, jak byl vyložen v rozsudku VKI, odpovídá místu uzavření smlouvy o koupi vozidla, místu, kde bylo vozidlo předáno konečnému nabyvateli, nebo místu, kde bylo toto vozidlo užíváno v souladu s jeho určením.
36 Pokud jde zaprvé o místo uzavření kupní smlouvy, to nemůže být samo o sobě rozhodující pro určení místa nabytí v takovém kontextu.
37 Vznik deliktní odpovědnosti výrobců vozidla je totiž v zásadě založen na existenci protiprávního jednání, které spočívá v tom, že vybavili toto vozidlo protiprávním zařízením, škody tvořené rozdílem mezi cenou zaplacenou nabyvatelem a skutečnou cenou vozidla a na zjištění příčinné souvislosti mezi takovým protiprávním jednáním a touto škodou, přičemž podmínky nabytí uvedeného vozidla nejsou v tomto ohledu relevantní. Pro účely přezkumu vytýkaného jednání a rozsahu uplatňované škody se tedy nejeví jako nezbytné analyzovat obsah kupní smlouvy, kterou poškozený toto vozidlo nabyl. Požadavek řádného výkonu spravedlnosti a účelné organizace řízení tedy nevyžaduje v kontextu takové žaloby na náhradu škody na základě deliktní odpovědnosti, jako je žaloba v původním řízení, přiznání mezinárodní příslušnosti soudu místa uzavření kupní smlouvy.
38 Zadruhé vzhledem k tomu, že škoda uplatňovaná v projednávané věci nepředstavuje čistě finanční újmu, jak vyplývá z bodu 32 tohoto rozsudku, „místo, kde došlo ke škodné události“ ve smyslu čl. 7 bodu 2 nařízení č. 1215/2012, nemusí odpovídat ani místu, kde vznikla povinnost zaplatit rozdíl mezi cenou, kterou poškozený nabyvatel zaplatil za vadné vozidlo, a jeho skutečnou hodnotou. Určení příslušnosti soudu místa, kde finanční ztráta s konečnou platností zatížila majetek žalobce, je totiž relevantní pouze v případě čistě finanční újmy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. června 2016, Universal Music International Holding, C‑12/15, EU:C:2016:449, body 30 až 32), což není případ takové situace, o jakou se jedná v původním řízení.
39 Konečně zatřetí, pokud jde o otázku, zda místo nabytí vozidla, které má vadu, a tedy místo, kde se škoda projevila, ve smyslu čl. 7 bodu 2 nařízení č. 1215/2012, jak bylo vyloženo v rozsudku VKI, odpovídá místu, kde bylo vozidlo předáno konečnému nabyvateli, je třeba připomenout, že Soudní dvůr v bodě 27 rozsudku ze dne 16. července 2009, Zuid-Chemie (C‑189/08, EU:C:2009:475) rozhodl, že místem, kde se škoda projevila, je místo, kde se projeví škodlivé účinky skutečnosti, jež vedla ke škodě, tedy místo, kde se škoda způsobená vadným výrobkem konkrétně projeví.
40 S ohledem na tuto judikaturu, jakož i na důvody uvedené v bodech 36 až 39 tohoto rozsudku je třeba mít za to, že pokud k podpisu kupní smlouvy na jedné straně a k předání a užívání vozidla na straně druhé došlo, jako je tomu v projednávaném případě, v různých členských státech, místem nabytí tohoto vozidla, a tedy místem, kde se škoda projevila ve smyslu čl. 7 bodu 2 nařízení č. 1215/2012, jak bylo vyloženo v rozsudku VKI, je místo, kde se projeví vada uvedeného vozidla, a sice zabudování protiprávního zařízení, které je skutečností vedoucí ke vzniku škody, a kde tato vada vyvolá škodlivé účinky vůči konečnému kupujícímu, tedy místo, kde mu bylo vozidlo předáno.
41 Takový výklad odpovídá cíli předvídatelnosti pravidel pro určení příslušnosti uvedenému v bodě 15 odůvodnění tohoto nařízení, jelikož v návaznosti na to, co již Soudní dvůr judikoval v bodě 36 rozsudku VKI, tedy že výrobce automobilů usazený v jednom členském státě, který se dopouští nedovolené manipulace v souvislosti s vozidly uváděnými na trh v jiných členských státech, může důvodně očekávat, že bude žalován u soudů těchto států, je třeba mít za to, že takový výrobce musí stejně tak očekávat, že bude žalován před soudy členských států, kde byla vozidla uváděná na trh předána konečným nabyvatelům.
42 Nadto místo užívání vozidla, které má vadu, nemůže být relevantní pro určení místa, kde se škoda projevila. Na rozdíl od místa předání takové kritérium nesplňuje cíl předvídatelnosti, a jak vyplývá z výše uvedených úvah, je třeba mít za to, že škoda se projeví od nabytí vozidla, tedy v projednávaném případě při jeho předání.
43 Ze všech výše uvedených důvodů vyplývá, že čl. 7 bod 2 nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud vozidlo, které bylo jeho výrobcem v prvním členském státě údajně vybaveno protiprávním odpojovacím zařízením snižujícím účinnost systému regulace emisí, bylo předmětem kupní smlouvy uzavřené ve druhém členském státě a předáno nabyvateli ve třetím členském státě, místo, kde se škoda projevila ve smyslu tohoto ustanovení, se nachází v posledně uvedeném členském státě.
K nákladům řízení
44 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:
Článek 7 bod 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech
musí být vykládán v tom smyslu, že
pokud vozidlo, které bylo jeho výrobcem v prvním členském státě údajně vybaveno protiprávním odpojovacím zařízením snižujícím účinnost systému regulace emisí, bylo předmětem kupní smlouvy uzavřené ve druhém členském státě a předáno nabyvateli ve třetím členském státě, místo, kde se škoda projevila ve smyslu tohoto ustanovení, se nachází v posledně uvedeném členském státě.
Podpisy