Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 19. listopadu 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgericht Hannover - Německo) – EZ v. Spolková republika Německo
(Věc C-238/19)1
„Řízení o předběžné otázce – Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Azylová politika – Směrnice 2011/95/EU – Podmínky pro získání postavení uprchlíka – Odepření výkonu vojenské služby – Článek 9 odst. 2 písm. e) – Právo země původu, které neupravuje právo na námitku svědomí – Ochrana osob, které uprchly ze země původu po uplynutí doby odložení vojenské služby – Článek 9 odst. 3 – Souvislost mezi důvody uvedenými v článku 10 této směrnice a stíháním a sankcemi uvedenými v čl. 9 odst. 2 písm. e) uvedené směrnice – Důkaz“
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Verwaltungsgericht Hannover
Účastníci původního řízení
Žalobce: EZ
Žalovaná: Spolková republika Německo
Výrok
Článek 9 odst. 2 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby v případě, že právo státu původu neupravuje možnost odepřít výkon vojenské služby, bylo toto odepření konstatováno v situaci, kdy dotyčná osoba neformalizovala své odepření v souladu s příslušným postupem a uprchla ze země svého původu, aniž se dostavila k vojenské správě.
Článek 9 odst. 2 písm. e) směrnice 2011/95 musí být vykládán v tom smyslu, že pro brance, který odepře vykonat vojenskou službu za konfliktu, avšak nezná své budoucí služební zařazení v rámci armády, v kontextu všeobecné občanské války, která se vyznačuje opakovaným a systematickým pácháním zločinů nebo jednání uvedených v čl. 12 odst. 2 téže směrnice armádou, která nasazuje brance, by výkon vojenské služby znamenal přímou či nepřímou účast na spáchání takových zločinů nebo jednání bez ohledu na zařazení v rámci armády.
Článek 9 odst. 3 směrnice 2011/95 musí být vykládán v tom smyslu, že vyžaduje, aby existovala souvislost mezi důvody uvedenými v článku 10 této směrnice a trestními stíháními a tresty podle čl. 9 odst. 2 písm. e) uvedené směrnice.
Ustanovení čl. 9 odst. 2 písm. e) ve spojení s ustanovením čl. 9 odst. 3 směrnice 2011/95 musí být vykládána v tom smyslu, že existenci souvislosti mezi důvody uvedenými v čl. 2 písm. d), jakož i v článku 10 této směrnice a trestními stíháními a tresty za odepření výkonu vojenské služby podle čl. 9 odst. 2 písm. e) uvedené směrnice nelze považovat za prokázanou pouze z toho důvodu, že tato trestní stíhání a tyto tresty souvisejí s uvedeným odepřením. Je však dána silná domněnka, že odepření výkonu vojenské služby za podmínek stanovených v čl. 9 odst. 2 písm. e) téže směrnice souvisí s jedním z pěti důvodů připomenutých v jejím článku 10. Je věcí příslušných vnitrostátních orgánů, aby s ohledem na všechny dotčené okolnosti ověřily pravděpodobnost této souvislosti.
____________
1 Úř. věst. C 206, 17.6.2019.