STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
GIOVANNIHO PITRUZZELLY
přednesené dne 25. května 2023(1)
Spojené věci C‑583/21 až C‑586/21
NC (C‑583/21)
JD (C‑584/21)
TA (C‑585/21)
FZ (C‑586/21)
proti
BA,
DA,
DV,
CG
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Social de Madrid (Pracovní soud v Madridu, Španělsko)]
„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Zachování práv zaměstnanců v případě převodu podniků – Převod notářského úřadu – Použitelnost právní úpravy stanovené ve směrnici 2001/23/ES na zaměstnance“
1. Může nahrazení notáře jiným notářem v notářském úřadě představovat, pro účely zachování práv zaměstnanců, převod podniku?
I. Právní rámec
A. Unijní právo
Směrnice 2001/23/ES
2. Článek 1 odst. 1 směrnice 2001/23(2) stanoví:
„a) Tato směrnice se vztahuje na veškeré převody podniku, závodu nebo části podniku nebo závodu na jiného zaměstnavatele, které vyplývají ze smluvního převodu nebo sloučení.
b) S výhradou písmene a) a následujících ustanovení tohoto článku se převodem podle této směrnice rozumí převod hospodářské jednotky, která si zachovává svou identitu, považované za organizované seskupení prostředků, jehož cílem je vykonávat hospodářskou činnost jako činnost hlavní nebo doplňkovou.
c) Tato směrnice se vztahuje na veřejné a soukromé podniky vykonávající hospodářskou činnost s cílem dosáhnout zisku nebo bez tohoto cíle. Správní reorganizace orgánů veřejné správy nebo převod správních funkcí mezi orgány veřejné správy není převodem ve smyslu této směrnice.“
3. Článek 3 odst. 1 a 3 této směrnice stanoví:
„1. Práva a povinnosti, které pro převodce vyplývají z pracovní smlouvy nebo pracovního poměru platných ke dni převodu, jsou v důsledku převodu převedeny na nabyvatele.
Členské státy mohou stanovit, že převodce a nabyvatel ode dne převodu společně a nerozdílně odpovídají za závazky, které vznikly přede dnem převodu z pracovní smlouvy nebo z pracovního poměru existujících ke dni převodu.
[…]
3. Po převodu nabyvatel zachová pracovní podmínky sjednané v kolektivní smlouvě za stejných podmínek, jaké tato smlouva stanovila pro převodce, až do dne rozvázání kolektivní smlouvy nebo skončení její platnosti nebo do vstupu v platnost nebo nabytí účinnosti jiné kolektivní smlouvy.
Členské státy mohou omezit dobu pro zachování pracovních podmínek, avšak s výhradou, že tato doba nebude kratší než jeden rok.“
4. Článek 4 odst. 1 směrnice stanoví:
„1. Převod podniku, závodu nebo části podniku nebo závodu nepředstavuje sám o sobě pro převodce nebo nabyvatele důvod k propouštění. Toto ustanovení však nebrání propouštění z hospodářských, technických nebo organizačních důvodů, se kterými jsou spojeny změny stavu zaměstnanců.“
B. Španělské právo
5. Článek 1 Ley de 28 de mayo de 1862, Orgánica del Notariado (organický zákon ze dne 28. května 1862, o notářích)(3) definuje notáře jako „úřední osobu oprávněnou osvědčovat v souladu se zákony smlouvy a jiné mimosoudní písemnosti“ a dodává, že „v celém království existuje jen jedna kategorie těchto osob“.
6. Článek 44 odst. 1 a 2 Real Decreto Legislativo 2/2015, por el que se aprueba el texto refundido de la Ley del Estatuto de los Trabajadores (královské legislativní nařízení č. 2/2015, kterým se schvaluje přepracované znění zákoníku práce, ze dne 23. října 2015, BOE č. 255 ze dne 24. října 2015, s. 100224, dále jen „zákoník práce“), stanoví:
„1. Převod podniku, závodu nebo samostatné výrobní jednotky podniku nevede automaticky k ukončení pracovních poměrů; na nového zaměstnavatele přecházejí práva a povinnosti předchozího zaměstnavatele vyplývající z pracovní smlouvy a sociálního zabezpečení, včetně závazků souvisejících s důchodovým pojištěním, za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy a obecně veškeré závazky v oblasti doplňkového sociálního zabezpečení, které na sebe vzal převodce.
2. Pro účely tohoto článku se převodem podniku rozumí převod hospodářské jednotky, která si zachovává svou identitu, považované za organizované seskupení prostředků, jehož cílem je vykonávat hospodářskou činnost jako činnost hlavní nebo doplňkovou.“
II. Skutkový stav, původní řízení a předběžné otázky
7. Zaměstnanci NC, JD, TA a FZ pracovali v notářském úřadě jménem různých notářů pověřených tímto úřadem. Dne 30. září 2019, v okamžiku svého převodu, předal notář DV každému ze zaměstnanců dopis, v němž jim nabídl, aby si vybrali, zda se s ním přemístí na nové pracoviště nebo ukončí pracovní poměr. Zaměstnanci se rozhodli ukončit pracovní poměr a notář DV je propustil „z důvodu hospodářské vyšší moci“ a vyplatil jim odstupné.
8. Dne 20. ledna 2020 byl notářem pověřeným uvedeným notářským úřadem jmenován BA a převzal zaměstnance zaměstnané předchozím notářem, který tento úřad zastával, se stejnými materiálními prvky a na stejném pracovišti, kde je vedena notářská agenda, definovaná vnitrostátními právními předpisy jako soubor veřejných listin, a další dokumenty, které se k tomuto souboru každoročně přidávají. Dne 11. února 2020 uzavřeli BA a žalobci pracovní smlouvu se zkušební dobou v délce 6 měsíců.
9. Dne 15. března 2020 vydalo Dirección General de Seguridad Jurídica y Fe Pública del Ministerio de Justicia (Generální ředitelství pro právní jistotu a osvědčování, ministerstvo spravedlnosti, Španělsko) v důsledku pandemie covidu-19 rozhodnutí, podle kterého měly být prováděny jen naléhavé úkony, v notářských úřadech měla být zavedena opatření oddělení doporučená příslušnými orgány a přítomnost měla být zajištěna na rotačním principu zaměstnanců. Následujícího dne se NC, TA a JD dostavili do notářského úřadu, aby požádali BA o provedení výše uvedených opatření. BA to odmítl a téhož dne zaslal NC, TA a JD výpovědi a dne 2. dubna 2020 zaslal výpověď FZ s tím, že se ve zkušební době neosvědčili.
10. Žalobci se proto obrátili na předkládající soud, přičemž se domáhali toho, aby bylo jejich propuštění prohlášeno za neplatné nebo neoprávněné, přičemž tvrdili, že jejich odpracovaná doba by se měla počítat ode dne, kdy začali pracovat v notářském úřadu, který využíval stejné prostory jako BA.
11. BA s jejich návrhy nesouhlasil a uvedl, že jejich odpracovaná doba měla začít běžet od 11. února 2020, kdy byla uzavřena smlouva mezi stranami.
12. Za těchto okolností položil předkládající soud Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Vztahuje se čl. 1 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2001/23 ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů, potažmo obsah této směrnice, na situaci, kdy osoba pověřená notářským úřadem, úřední osoba, jež je zároveň soukromým zaměstnavatelem zaměstnanců vykonávajících pro ni pracovní činnost, přičemž tento vztah je upraven obecnými pracovněprávními předpisy a odvětvovou kolektivní smlouvou jako pracovní poměr u zaměstnavatele, nahradí jinou předchozí osobu pověřenou notářským úřadem, která přestala vykonávat svoji činnost, převezme její agendu a nadále vykonává činnost na stejném pracovišti, s tímtéž zázemím a převezme zaměstnance, kteří vykonávali činnost pro předchozího notáře pověřeného notářským úřadem?“
III. Právní analýza
Úvodní poznámky
13. V původních řízeních se spor týká určitých zaměstnanců, kteří byli po léta zaměstnáni v notářském úřadu a po převodu svého zaměstnavatele, notáře, byli propuštěni z hospodářských důvodů. Stejní zaměstnanci byli po vyjednávání znovu zaměstnáni na základě nové smlouvy novým notářem, který převzal notářský úřad, a následně propuštěni z důvodu, že se ve zkušební době neosvědčili.
14. S původními řízeními je spojena řada právních otázek, které se, jak vyplývá ze spisu, týkají: oprávněnosti prvního propuštění, oprávněnosti druhého propuštění, odpracované doby zaměstnanců, oprávněnosti uložení zkušební doby v rámci druhé smlouvy a dalších otázek týkajících se odměňování. Jedná se však o otázky, které může vyřešit pouze vnitrostátní soud.
15. Předmětem mé analýzy bude pouze právní otázka, která stojí v pozadí celé věci a podle předkládajícího soudu je právním základem pro následná rozhodnutí v původních řízeních: Je právní úprava převodu podniku stanovená směrnicí 2001/23 použitelná, pro účely ochrany práv zaměstnanců, na případ změny sídla notáře, v důsledku níž nový notář převezme agendu, pokračuje v činnosti na stejném pracovišti se stejným zázemím a převezme zaměstnance, kteří byli zaměstnáni předchozí osobou pověřenou notářským úřadem?
16. Pokud by se totiž směrnice vztahovala na takovou věc, jako jsou věci v původních řízeních, a první výpověď by byla uložena pouze na základě samotného převodu(4), s výhradou ověření důsledků na základě vnitrostátního práva, došlo by k situaci, kdy by nový notář pravděpodobně musel zachovat pracovní poměr pro zaměstnance, kteří se rozhodli zůstat v notářském úřadě, a to bez přerušení.
17. Pro zodpovězení položené otázky je třeba provést stručnou analýzu následujících aspektů: 1) přičitatelnost činností vykonávaných notářem ve Španělsku orgánu veřejné správy(5); 2) přičitatelnost činností vykonávaných notářem ve Španělsku pojmu „hospodářská činnost“ přijatému směrnicí 2001/23; 3) přičitatelnost výše uvedeného převzetí notářského úřadu novým notářem pojmu „převod podniku“ přijatému směrnicí 2001/23(6).
18. Pokud jde o prvky vyplývající ze spisu, které jsou užitečné pro účely analýzy: notář ve Španělsku vykonává funkce úřední osoby, ale zároveň je soukromým zaměstnavatelem svých zaměstnanců s uplatněním zákonů o soukromém zaměstnávání a kolektivních smluv; jako úřední osoba je oprávněn v souladu se zákonem osvědčovat smlouvy a mimosoudní písemnosti (musí tedy zajistit, aby všechny zákonem požadované podmínky pro provedení daného úkonu nebo smlouvy byly splněny); je oprávněn měnit občanský stav osob a ověřovat právní ustanovení vztahující se na soukromoprávní smlouvu mezi dvěma stranami; je orgánem veřejné moci, který je oprávněn povýšit na notářský zápis úkon, který vznikl z vůle stran, což znamená, že úkonu jsou přisuzovány účinky, které nezávisí na vůli stran, ale vyplývají ze zákonného ustanovení o veřejné listině(7); uživatel si může vybrat notáře, na kterého se obrátit(8); část odměny notáře je stanovena zákonem prostřednictvím sazebníku, ale kvalita poskytovaných služeb (a z ní vyplývající odměna) se může u jednotlivých notářů lišit(9); ze zkušenosti také vyplývá, že ve španělských notářských úřadech přicházejí klienti do styku převážně s pracovníkem odpovědným za přípravu listin, komunikací s finančními úřady a doručení listin klientovi a vzácněji přímo s notářem(10); v případě dotčeném ve věci v původních řízeních zaměstnanci notářského úřadu pracovali pro po sobě jdoucí notáře po dobu dvaceti až třiceti let; budova zůstala nezměněna, stejně jako telefonní linka, která zůstala stejná od vzniku úřadu v roce 1981(11); když notář ukončí činnost z důvodu svého přeložení nebo rozhodnutí odejít do důchodu, nový notář je povinen uchovávat agendu předchozího notáře po dobu dvaceti pěti let a na žádost klienta vydávat opisy a potvrzení o ověření pravosti listin(12).
19. Než přistoupím k analýze výše uvedených hledisek, je třeba v souvislosti s normativním rámcem připomenout, že účelem směrnice 2001/23 je zajistit zachování práv zaměstnanců pro případ změny zaměstnavatele(13); že práva a povinnosti, které pro převodce vyplývají z pracovní smlouvy nebo pracovního poměru platných ke dni převodu, jsou převedeny na nabyvatele(14) a převod podniku nepředstavuje pro převodce nebo nabyvatele důvod k propouštění(15). Z výše uvedených ochranných účelů lze vyvodit, že výklad samotných ustanovení směrnice musí směřovat k účinné ochraně zaměstnance.
20. Konečně je třeba uvést, že z důvodu značné rozmanitosti a různorodosti funkcí a právní úpravy notářů v různých členských státech (a tedy neexistence pojmu „notář“ v unijním právu) a významu skutkových okolností pro účely posouzení, zda lze činnost notářů ve Španělsku považovat za „hospodářskou činnost“ ve smyslu směrnice 2001/23, aniž jsou dotčeny zásady stanovené Soudním dvorem, které připomenu níže, bude na vnitrostátním soudu, aby ověřil všechny skutečnosti, které mohou svědčit ve prospěch použitelnosti ustanovení směrnice 2001/23 na takovou věc, jako je věc dotčená v původním řízení.
1. Kvalifikace činnosti notáře: orgán veřejné správy nebo podnik vykonávající hospodářskou činnost?
21. Jak již bylo uvedeno výše, notář ve Španělsku vykonává funkce úřední osoby, ale zároveň je soukromým zaměstnavatelem svých zaměstnanců(16); jako úřední osoba je oprávněn osvědčovat v souladu se zákony smlouvy a jiné mimosoudní písemnosti; je oprávněn měnit občanský stav osob a ověřovat právní ustanovení vztahující se na soukromoprávní smlouvu mezi dvěma stranami; je veřejným orgánem, který je oprávněn povýšit na notářský zápis úkon, který vznikl z vůle stran.
22. Španělské království uvedlo, že notáři mají postavení zaměstnanců veřejné správy, a proto jejich činnost nespadá do obchodní oblasti, protože jsou úzce spojeni se státem(17). Kromě toho činnost notáře není přičitatelná svobodnému povolání(18): jedná se o veřejnou funkci, neboť notář je odpovědný za činnosti, které na něj stát přenesl.
23. Ačkoli je nepochybně pravda, že činnosti vykonávané notáři ve Španělsku zahrnují veřejné funkce, které na ně stát přenesl(19), tento prvek sám o sobě nemůže stačit k závěru, že notářská činnost ve Španělsku je činností orgánu veřejné správy ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. c) směrnice 2001/23.
24. Z ustálené judikatury vyplývá, že činnosti, které se pojí s výkonem výsad veřejné moci, nevykazují hospodářský charakter(20), a skutečnost, že orgán má veřejnou moc k výkonu části svých činností, sama o sobě nebrání tomu, aby byl kvalifikován jako podnik ve smyslu práva hospodářské soutěže, anebo, jako v projednávané věci, práva na sociální ochranu zaměstnanců, pokud jde o ty jeho činnosti, které mají být kvalifikovány jako hospodářské činnosti, za předpokladu, že tyto činnosti lze oddělit od výkonu jeho výsad veřejné moci(21).
25. Pokud je mi známo, Soudní dvůr dosud nedefinoval pojem „orgán veřejné správy“ ve smyslu směrnice 2001/23, aby vymezil oblast jeho působnosti, ani nevyřešil otázku, zda lze činnost notáře zařadit mezi činnosti orgánu veřejné správy, a to i z důvodu již zmíněné nejednotnosti pravidel upravujících notářské povolání v různých členských státech.
26. Soudní dvůr však již několikrát(22) upřesnil, že některé z nejtypičtějších notářských činností sice sledují obecný zájem při plnění veřejných funkcí, ale nejsou spjaty s výkonem veřejné moci(23). To platí jak pro sepisování veřejných listin a vyznačování doložky vykonatelnosti, tak pro úkoly svěřené notáři v rámci některých případů prodeje nemovitostí, a rovněž v soudním řízení o vypořádání spoluvlastnictví(24).
27. Pojem „výkon veřejné moci“ uvedený v článku 51 SFEU se mi zdá být podobný pojmu „orgán veřejné správy“ uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. c) směrnice 2001/23. V obou případech totiž unijní normotvůrce vylučuje z použití právní úpravy, v prvním případě svobody usazování, ve druhém případě převodu podniků, subjekty, které jako orgány veřejné moci vykonávají veřejné pravomoci jménem státu(25), a nikoliv hospodářské činnosti v rámci trhu.
28. Podle informací obsažených ve spise notáři vykonávají své povolání v podmínkách hospodářské soutěže, neboť uživatelé si mohou vybrat notáře pro výkon služeb(26) a za své služby si účtují odměny, které jsou alespoň částečně variabilní. Kromě toho při výkonu své činnosti přímo a osobně odpovídají svým klientům za škody způsobené svým jednáním nebo opomenutím a mohou si zvolit různé právní formy, v nichž se sdruží(27). To jsou okolnosti, které nejsou charakteristické pro veřejnou moc(28).
29. Pokud jde o hlavní činnost španělských notářů, tedy sepisování veřejných listin, které osvědčují a přiznávají jim významnou důkazní hodnotu, tyto listiny nejsou výsledkem rozhodovací pravomoci(29). Vykonatelnost veřejné listiny je založena zejména na vůli stran učinit právní úkon nebo uzavřít dohodu po ověření jejich souladu s právními předpisy notářem a přiznat jim uvedenou vykonatelnost(30). Zásah notáře tedy předpokládá předchozí souhlas nebo dohodu, bez níž notář nemůže dohodu jednostranně změnit.
30. Souhlasím tedy s Komisí, že notáři ve Španělsku vykonávají veřejnou službu, která sleduje cíl obecného zájmu, totiž zaručit zákonnost a právní jistotu úkonů uzavřených mezi stranami, ale je třeba ji odlišit od služby vykonávané státem v jiných oblastech, neboť sledování tohoto cíle nemůže být důvodem pro tvrzení, že notářská činnost představuje přímou a specifickou účast na výkonu veřejné moci(31).
31. V důsledku toho lze s výhradou ověření provedeného předkládajícím soudem konstatovat, že činnost notáře nelze zahrnout mezi činnosti spojené s výkonem veřejné moci, a nelze ji tedy přičítat činnosti orgánu veřejné správy.
32. Z vyloučení notářů ve Španělsku z pojmu „orgán veřejné správy“ ve výše uvedeném smyslu, tedy orgán vykonávající veřejnou moc delegovanou státem v čistě veřejnoprávním kontextu a mimo trh, na němž jsou služby nabízeny v rámci hospodářské soutěže, může vyplývat jejich zahrnutí do pojmu „podniky vykonávající hospodářskou činnost“.
33. Podle ustálené judikatury platí, že pojem „podnik“ zahrnuje každou jednotku vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení této jednotky a způsobu jejího financování(32).
34. Hospodářská činnost(33) zahrnuje nabídku zboží a služeb na daném trhu a její klasifikace závisí také na tom, zda dotyčné subjekty nesou finanční rizika spojená s výkonem této činnosti, zejména pokud jsou příslušníky svobodného povolání. Je tomu tak proto, že v případě ztrát je podnikatel musí nést sám. Vůči svým klientům je rovněž občanskoprávně odpovědný za chyby nebo opomenutí ve své profesní činnosti.
35. Komplexní a technická povaha poskytovaných služeb a skutečnost, že výkon povolání je regulován, nemohou zpochybnit kvalifikaci činnosti jako hospodářské činnosti.
36. Z judikatury tedy vyplývá, že pojem „hospodářská činnost“ zahrnuje jakoukoli činnost spočívající v nabízení zboží a poskytování služeb na trhu.
37. Notářský úřad ve smyslu této definice by tedy mohl být považován za takový, pokud představuje soubor prvků a osob, které umožňují vykonávat hospodářskou činnost nabízením zboží a poskytováním služeb na trhu, jako je osvědčování smluv a jiných mimosoudních písemností(34). Tyto činnosti spočívají v nabízení služeb na daném trhu(35), tj. na trhu, který je otevřen notářům vybraným jejich klienty, výměnou za odměnu (částečně pohyblivou) odpovídající poskytnutým službám, za které jsou plně odpovědní svým klientům.
38. Na základě toho, co vyplývá ze spisu, se domnívám, že notářská činnost ve Španělsku, s výhradou ověření, které musí provést předkládající soud, může spadat pod pojem „podnik vykonávající hospodářskou činnost“ ve smyslu směrnice 2001/23 a pro její účely.
2. Předběžná otázka
39. Skutečnost, že notář ve Španělsku, s výhradou ověření předkládajícím soudem, není kvalifikovatelný jako orgán veřejné správy ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. c) směrnice 2001/23 a že jej lze naopak zahrnout pod pojem „podnik vykonávající hospodářskou činnost“ ve smyslu tohoto ustanovení, nepostačuje k závěru, že se v případě dotčeném ve věci v původním řízení jedná o převod podniku.
40. Prvky, které jsou nezbytné k tomu, aby nastala situace podle čl. 1 odst. 1 písm. b), jsou: že dochází k „převodu“ „hospodářské jednotky“ a že si tato jednotka při převodu zachovává „svou identitu“ ve smyslu organizovaného seskupení prostředků, jehož cílem je vykonávat hospodářskou činnost jako činnost hlavní nebo doplňkovou.
41. Pokud jde o „převod“, Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že skutečnost, že k převodu dojde na základě jednostranných rozhodnutí orgánů veřejné moci, a nikoli shodného projevu vůle, uplatnění směrnice 2001/23 nevylučuje(36).
42. Pojem „převod“ musí být tedy vykládán v širokém smyslu(37): k převodu dochází ve všech případech změny fyzické nebo právnické osoby odpovědné za provozování podniku, bez ohledu na právní nástroj použitý k provedení této změny a bez ohledu na způsob, jakým je změna provedena(38). Není tedy nutné, aby mezi převodcem a nabyvatelem existoval smluvní vztah(39). Jak Soudní dvůr připomněl v mnoha rozsudcích, základním kritériem je změna zaměstnavatele(40).
43. V projednávané věci je tedy irelevantní skutečnost, že k převodu notáře došlo aktem orgánu veřejné moci (který nařídil převod předchozího notáře) a mezi převedeným notářem a novým notářem neexistoval žádný smluvní vztah.
44. Pokud jde o pojem „hospodářská jednotka“, která je předmětem převodu, v doktríně bylo vhodně uvedeno, že „se jedná o pojem s proměnlivým obsahem, který vychází ze souhrnu skutkových okolností konkrétního případu, k nimž patří zejména typ podniku, o který se jedná, převedení nebo nepřevedení takových hmotných složek podnikání, jako jsou budovy a movitý majetek, hodnota nehmotných složek v době převodu, převzetí nebo nepřevzetí podstatné části původních zaměstnanců novým zaměstnavatelem, převedení nebo nepřevedení klientely, jakož i stupeň podobnosti činností vykonávaných před převodem a po převodu a délka případného pozastavení těchto činností“(41). S výhradou, že „tyto prvky představují […] pouze částečné aspekty celkového posouzení […] a proto nemohou být hodnoceny samostatně, ani nemusí existovat všechny současně“(42).
45. Hospodářská jednotka je tedy pojem, který se z hlediska složek, které ji tvoří, „liší podle druhu činnosti a podle vykonávané činnosti“(43).
46. V každém případě, i když bude vzata v úvahu proměnlivost tohoto pojmu, pouhá posloupnost ve výkonu činnosti nenaplňuje prvky převodu hospodářské jednotky: aby došlo k převodu hospodářské jednotky, musí dojít také k převodu (ve výše popsaném širokém smyslu) majetku.
47. V projednávané věci, opět s výhradou nezbytných skutkových zjištění předkládajícího soudu, se zdá stěží sporné, že došlo k převodu hospodářské jednotky: jak bylo uvedeno výše, na nástupnického notáře byly převedeny prostory úřadu, notářská agenda, většina zaměstnanců, a nutno konstatovat, že i část klientely.
48. Třetím požadavkem nezbytným pro naplnění kritérií je zachování „identity“ hospodářské jednotky, která si musí zachovat požadavky autonomie a stability.
49. Zachování identity hospodářské jednotky vyplývá zejména ze skutečného pokračování v činnosti(44). Soudní dvůr však upřesnil, že „relevantním faktorem pro závěr o zachování identity převáděné jednotky není zachování specifické organizace jednotlivých převáděných výrobních faktorů zavedené podnikatelem, ale zachování funkční vazby vzájemné závislosti a komplementarity mezi těmito faktory. Zachování takové funkční vazby mezi jednotlivými převáděnými faktory nabyvateli umožňuje tyto faktory využívat, i když jsou po převodu začleněny do nové a odlišné organizační struktury za účelem provozování stejné či obdobné hospodářské činnosti“(45).
50. S upřesněním, že pro splnění požadavku samostatnosti, kterou musí mít převáděná jednotka před převodem a zachovat si ji i po převodu, je nutné, aby bez ohledu na skutečnost, že zaměstnavatel ukládá skupině zaměstnanců konkrétní povinnosti a vykonává tedy širší vliv na její činnosti, „uvedená skupina měla jistou míru volnosti k organizování a výkonu svých úkolů“(46).
51. Jinými slovy, požadavek samostatnosti slouží jako ukazatel kontinuity výrobní činnosti před a po změně jejího vlastníka, a slouží tedy jako prvek potvrzující způsobilost převáděné jednotky k provozování výrobní činnosti(47).
52. To znamená, že ochrana zaměstnance nevzniká současně s převodem majetku, ale „vznikem skutečnosti, kterou představuje pokračování činnosti podniku, jež si musí zachovat svou identitu, což prokazuje, že to, co bylo převedeno, je schopno vykonávat činnost podniku“(48).
53. Jak však bylo uvedeno výše v souvislosti s pojmem „hospodářská jednotka“, pro určení, zda si jednotka zachovává svou identitu, je třeba vzít v úvahu všechny skutkové okolnosti a význam, který je třeba přikládat jednotlivým prvkům, se nezbytně liší v závislosti na vykonávané činnosti nebo dokonce na výrobních či provozních postupech používaných v podniku(49).
54. Funkce majetku nebo prvku převodu může být více či méně relevantní v závislosti na kontextu, a proto je třeba posouzení vztáhnout k jednotlivým případům.
55. Pokud jde o posouzení konkrétní situace, která je předmětem předběžné otázky, je třeba za účelem zjištění, zda došlo k převodu podniku, analyzovat všechny prvky, které mají umožnit výkon notářské činnosti.
56. Vzhledem k tomu, že se jedná o vysoce odbornou intelektuální profesi, je nepochybné, že osobní přínos notáře má pro výkon činnosti úřadu značný význam. Spornější se jeví tvrzení žalovaného v původním řízení, že notářský úřad je ztotožněn se samotným notářem v tom smyslu, že žádná činnost, která se v něm odehrává, by nebyla možná bez jeho osobního přispění. Z toho by vyplývalo, pokud by tato druhá teze byla pravdivá, že po převodu notáře na jiné místo by notářský úřad sestávající z movitého majetku, nemovitostí, agendy a personálu neměl žádnou samostatnost, a nesplňoval by tedy všechny požadavky nezbytné pro převod, a to zejména požadavek samostatnosti. V takovém případě by nedošlo ke skutečnému pokračování činnosti podniku.
57. Analýza dokumentů obsažených ve spise a prezentace argumentů účastníků řízení na jednání mě vedou k přesvědčení, že notářský úřad po převodu jednoho notáře a nástupu druhého notáře pokračuje v činnosti jako podnik, neboť z důvodů geografických, stávajících vztahů se zaměstnanci a existence agendy se klienti budou i nadále obracet na stejný úřad s žádostí o notářské služby.
58. Vnitrostátnímu soudu však přísluší ověřit, zda jsou na základě všech skutkových okolností a s ohledem na výše uvedené zásady a kritéria splněny všechny podmínky pro situaci převodu podniku.
IV. Závěry
59. Na základě všech výše uvedených úvah navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžnou otázku takto:
„Článek 1 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů, potažmo obsah této směrnice, se vztahuje na situaci, kdy osoba pověřená notářským úřadem, úřední osoba, jež je zároveň soukromým zaměstnavatelem zaměstnanců vykonávajících pro ni pracovní činnost, přičemž tento vztah je upraven obecnými pracovněprávními předpisy a odvětvovou kolektivní smlouvou jako pracovní poměr u zaměstnavatele, nahradí jinou předchozí osobu pověřenou notářským úřadem, převezme její agendu a nadále vykonává činnost na stejném pracovišti, s tímtéž zázemím a převezme zaměstnance, kteří vykonávali činnost pro předchozího notáře pověřeného notářským úřadem.
Vnitrostátnímu soudu přísluší nejprve ověřit, že na základě zásad stanovených Soudním dvorem lze činnost notáře ve Španělsku kvalifikovat jako činnost podniku vykonávajícího hospodářskou činnost, a zadruhé, že s ohledem na všechny skutkové okolnosti jsou v původním řízení splněny podmínky pro existenci převodu hospodářské jednotky, která si zachovává svou identitu ve smyslu směrnice 2001/23.“