Věc T‑480/15
Agria Polska sp. z o.o. a další
proti
Evropské komisi
„Hospodářská soutěž – Kartelová dohoda – Zneužití dominantního postavení – Trh distribuce přípravků na ochranu rostlin – Rozhodnutí o zamítnutí stížnosti – Údajné protisoutěžní jednání výrobců a distributorů – Předložení, ze strany výrobců a distributorů, stížností ke správním a trestním orgánům ve vzájemné shodě nebo koordinovaně – Oznámení údajných porušení platné právní úpravy paralelními dovozci – Správní kontroly následně prováděné správními orgány – Uložení správních a trestních sankcí vnitrostátními orgány paralelním dovozcům – Přirovnání předložení stížností ze strany výrobců a distributorů k šikanózním žalobám nebo ke zneužití správních řízení – Nedostatečný zájem Unie – Právo na účinnou soudní ochranu“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 16. května 2017
1. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přezkum stížností – Rozhodnutí Komise o odložení věci – Posuzovací pravomoc Komise – Meze – Odůvodnění rozhodnutí o odložení věci – Rozsah – Soudní přezkum – Rozsah
(Články 101 SFEU a 102 SFEU a čl. 105 odst. 1 SFEU)
2. Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Protisoutěžní předmět – Simultánní oznámení konkurenčního podniku k příslušným vnitrostátním orgánům – Přípustnost
(Článek 101 SFEU)
3. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Věcná působnost – Kontroly a stíhání prováděná správními orgány po oznámeních ze strany konkurenčních podniků – Vyloučení
(Články 101 SFEU a 102 SFEU)
4. Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Oznámení konkurenčního podniku k příslušným vnitrostátním orgánům – Zahrnutí – Kritéria pro posouzení – Restriktivní výklad
(Článek 102 SFEU)
5. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přezkum stížností – Stanovení priorit Komisí – Zohlednění unijního zájmu na vyšetření věci – Posuzovací pravomoc Komise – Případ umožňující přispět k rozvoji práva hospodářské soutěže
(Články 101 SFEU a 102 SFEU)
6. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Uplatňování vnitrostátními soudy – Žaloba na náhradu škody způsobené porušeními pravidel hospodářské soutěže
(Články 101 SFEU a 102 SFEU, nařízení Rady č. 1/2003, článek 6)
7. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přezkum stížností – Povinnost vést šetření a vydat rozhodnutí o existenci protiprávního jednání – Neexistence – Předchozí zamítnutí obdobné stížnosti vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž – Nedostatek relevance
(Články 101 SFEU a 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, článek 7; sdělení Komise 2004/C 101/03)
8. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Předmět – Konstatování pochybení členských států – Vyloučení
(Články 101 SFEU a 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, článek 7)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 34–39)
2. Článek 101 SFEU přísně brání jakémukoli přímému nebo nepřímému kontaktu mezi hospodářskými subjekty, jejichž účelem nebo důsledkem je buď ovlivnit tržní jednání skutečných nebo potenciálních soutěžitelů, nebo takovému soutěžiteli odhalit jednání, o kterém tyto subjekty rozhodly, že jej budou samy uskutečňovat na trhu, nebo které zamýšlí samy uskutečňovat na trhu.
Hospodářským subjektům však zůstává právo rozumně se přizpůsobit zjištěnému nebo předpokládanému chování svých soutěžitelů. Podniky proto mohou jednat na obranu svých legitimních zájmů v případě případného porušení, ze strany jejich konkurentů, takových platných právních předpisů, jakými jsou v projednávané věci právní úpravy týkající se obchodování s přípravky na ochranu rostlin. V tomto rámci může být pro podniky legitimní informovat příslušné vnitrostátní orgány o případných porušeních platných předpisů ze strany jejich konkurentů a případně spolupracovat s těmito orgány v rámci kontrol, které mohou provést.
(viz body 44, 47, 48)
3. Rozhodnutí příslušných vnitrostátních orgánů o provedení kontrol účetních dokladů nebo kontrol na místě a o zahájení správních a trestních stíhání proti podnikům podezíraným z protiprávních jednání jsou přičitatelná uvedeným vnitrostátním orgánům, které jak uznávají žalobkyně, jednají v obecném zájmu, a jejichž rozhodnutí proto spadají do jejich posuzovací pravomoci. Taková jednání a rozhodnutí orgánů členských států, které nejednají ve vázané pravomoci, proto nespadají do působnosti článků 101 a 102 SFEU, jelikož tyto články upravují pouze jednání podniků.
Okolnost, že tyto orgány byly ovlivněny v rozhodnutí provést kontroly z důvodu, že se na ně obrátily konkurenční podniky, nemůže jejich rozhodnutí zbavit povahy rozhodnutí vnitrostátních orgánů.
(viz body 49, 55)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 65–72)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 73)
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 80–84)
7. Článek 7 nařízení č. 1/2003 nepřiznává stěžovateli právo vyžadovat po Komisi, aby přijala konečné rozhodnutí, pokud jde o skutečnost, zda došlo, či nedošlo k tvrzeným porušením článků 101 nebo 102 SFEU, a neukládá Komisi, aby v každém případě pokračovala v řízení až do fáze konečného rozhodnutí, i kdyby již předtím byla stížnost, obdobná stížnosti, která jí byla předložena, zamítnuta, případně nesprávně, vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž.
Kromě toho připustit, že by Komise měla systematicky zahajovat šetření, by v takovém případě nebylo slučitelné s cílem čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1/2003, kterým je zavést za účelem účinnosti optimální rozdělení zdrojů v rámci evropské sítě hospodářské soutěže. Každopádně ani nařízení č. 1/2003 ani oznámení Komise o spolupráci v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž nezakládá podniku práva ani očekávání, pokud jde o projednání jeho věci daným orgánem pro hospodářskou soutěž, s cílem případně využít shromáždění důkazů získaných tímto orgánem prostřednictvím jeho vyšetřovacích pravomocí.
(viz body 94, 95)
8. Součástí postupu stanoveného v článku 7 nařízení č. 1/2003 není činit konstatování případných pochybení orgánů, včetně soudních, členských států, protože to spadá do řízení pro nesplnění povinnosti stanoveného v článku 258 SFEU. V tomto ohledu není dovoleno obcházet účinně použitelná pravidla se snahou vyjmout z působnosti článku 258 SFEU postup upravený Smlouvou jeho umělým podřízením pravidlům stanoveným nařízením č. 1/2003.
(viz bod 97)