Language of document : ECLI:EU:T:2020:450

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (pátého senátu)

23. září 2020(*)

„Ochranná známka Evropské unie – Obrazová ochranná známka Evropské unie 7Seven – Nepodání žádosti o obnovu zápisu ochranné známky – Výmaz ochranné známky po uplynutí doby platnosti zápisu – Článek 53 nařízení (EU) 2017/1001 – Žádost o navrácení do původního stavu podaná nabyvatelem licence – Článek 104 odst. 1 nařízení 2017/1001 – Povinnost péče“

Ve věci T‑557/19,

Seven SpA, se sídlem v Leini (Itálie), zastoupená L. Trevisanem, advokátem,

žalobkyně,

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému H. O’Neillem, jako zmocněncem,

žalovanému,

jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí pátého odvolacího senátu EUIPO ze dne 4. června 2019 (věc R 2076/2018-5), týkajícímu se žádosti o navrácení do původního stavu vztahující se k právu požádat o obnovu zápisu obrazové ochranné známky Evropské unie 7Seven,

TRIBUNÁL (pátý senát),

ve složení D. Spielmann, předseda, U. Öberg (zpravodaj) a O. Spineanu-Matei, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 9. srpna 2019,

s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 27. listopadu 2019,

s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy bylo účastníkům řízení doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, a poté, co na základě čl. 106 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Dne 22. července 1997 podala žalobkyně, společnost Seven SpA, u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146) [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), ve znění pozdějších předpisů, které bylo následně nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].

2        Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:

Image not found

3        Výrobky, pro které byl zápis požadován, náležejí do tříd 16, 18 a 25 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků.

4        Dne 2. května 2001 byla ochranná známka zapsána jako ochranná známka Evropské unie pod číslem 591206 a tento zápis byl zveřejněn ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 53/2001 ze dne 18. června 2001.

5        Dne 29. září 2005 převedla žalobkyně dotčenou ochrannou známku na společnost Seven Licensing Company S.à r.l. pro výrobky náležející do třídy 25 a k uvedené ochranné známce získala licenci. Tato licence nebyla zapsána do rejstříku ochranných známek Evropské unie.

6        V návaznosti na řadu převodů připadla dotčená ochranná známka dne 30. dubna 2013 pro výrobky náležející do třídy 25 společnosti Seven7 Investment PTE Ltd (dále jen „majitelka dotčené ochranné známky“). Bylo jí přiděleno nové číslo zápisu 8252223, které bylo zveřejněno ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 83/2013 ze dne 3. května 2013.

7        Dne 26. prosince 2016 informoval EUIPO v souladu s čl. 47 odst. 2 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 53 odst. 2 nařízení 2017/1001) majitelku dotčené ochranné známky, že doba ochrany uvedené ochranné známky uplyne dne 22. července 2017 a že žádost o obnovu zápisu může být podána od 23. ledna 2017 do 24. července 2017. EUIPO kromě toho zdůraznil, že v případě zaplacení příplatku za pozdní úhradu poplatku za obnovu zápisu se lhůta prodlouží do 22. ledna 2018.

8        Majitelka dotčené ochranné známky však o obnovu jejího zápisu nepožádala.

9        Dne 2. února 2018 oznámil EUIPO zástupci majitelky dotčené ochranné známky uplynutí doby její ochrany od 22. července 2017.

10      Dne 21. července 2018 podala žalobkyně žádost o navrácení do původního stavu na základě článku 104 nařízení 2017/1001 a požádala o navrácení svého práva požádat o obnovu zápisu dotčené ochranné známky (dále jen „žádost o navrácení práv“). V žádosti o navrácení práv žalobkyně informovala EUIPO o tom, že jí byla poskytnuta licence k uvedené ochranné známce a že její majitelka nesplnila smluvní povinnost informovat ji o svém úmyslu neobnovit zápis dotčené ochranné známky, takže sama nemohla obnovu jejího zápisu provést včas.

11      Rozhodnutím ze dne 30. srpna 2018 oddělení EUIPO „Operace“ žádost o navrácení práv žalobkyně zamítlo a výmaz zápisu dotčené ochranné známky potvrdilo.

12      Dne 23. října 2018 podala žalobkyně k EUIPO proti rozhodnutí oddělení EUIPO „Operace“ odvolání na základě článků 66 až 71 nařízení 2017/1001.

13      Dne 4. dubna 2019 předal odvolací senát žalobkyni sdělení, v němž jí oznámil, že jí nelze přiznat navrácení práva požádat o obnovu zápisu dotčené ochranné známky, jelikož z popsané situace nevyplývá, že prokazatelně zachovala péči vyžadovanou okolnostmi.

14      Rozhodnutím ze dne 4. června 2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“) pátý odvolací senát EUIPO odvolání zamítl. Odvolací senát nejprve připomněl, že ustanovení článku 104 nařízení 2017/1001 musí být vykládána striktně. Dále měl odvolací senát poté, co konstatoval, že neobnovení zápisu dotčené ochranné známky je přičitatelné její majitelce, za to, že žalobkyně nemůže platně požádat o obnovu zápisu uvedené ochranné známky, když předtím neobdržela výslovné zmocnění od její majitelky. Neexistence takového zmocnění však nebránila tomu, aby lhůta pro obnovu zápisu plynula. Žalobkyně mohla zhojit neprovedení obnovy zápisu ze strany majitelky dotčené ochranné známky pouze tím, že by prokázala, že k takovému neprovedení došlo navzdory skutečnosti, že majitelka prokazatelně zachovala vyžadovanou péči. Odvolací senát dodal, že i za předpokladu, že by právo na obnovu zápisu nabyvatelky licence existovalo nezávisle na majitelce dotčené ochranné známky, příslušelo nabyvatelce licence, aby přijala veškerá opatření nezbytná k zajištění včasné obnovy zápisu dotčené ochranné známky. Odvolací senát měl kromě toho za to, že žalobkyně neprokázala existenci výjimečných okolností, které by mohly odůvodnit, aby jí bylo navráceno právo požádat o obnovu zápisu dotčené ochranné známky. Konečně odvolací senát odmítl jako irelevantní argument žalobkyně, podle kterého by přiznání navrácení práva požádat o obnovu zápisu dotčené ochranné známky nezpůsobilo žádné porušení jakéhokoli práva nebo jakéhokoliv očekávání třetí osoby.

 Návrhová žádání účastníků řízení

15      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        napadené rozhodnutí zrušil,

–        žádosti o navrácení do původního stavu a žádosti o obnovu zápisu dotčené ochranné známky vyhověl.

16      EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl,

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

17      Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje v podstatě pět důvodů, z nichž první vychází z porušení článků 53 a 104 nařízení 2017/1001, vykládaných ve spojení s obecnou zásadou efektivity, jelikož odvolací senát porušil autonomní právo přiznané nabyvatelce licence podat žádost o obnovu zápisu dotčené ochranné známky a žádost o navrácení práv, druhý vychází z porušení článku 104 nařízení 2017/1001, jelikož žádost o navrácení práv a žádost o obnovu zápisu byly podány žalobkyní ve stanovených lhůtách, třetí vychází z porušení článku 104 nařízení 2017/1001, jelikož žalobkyně jednala s péčí vyžadovanou okolnostmi, čtvrtý vychází z porušení článku 104 nařízení 2017/1001, jelikož opatření doporučená odvolacím senátem by nezajistila obnovu zápisu dotčené ochranné známky ve stanovených lhůtách, a pátý vychází z porušení obecné zásady ochrany vyplývající z ochranné známky Evropské unie, která je zakotvena v bodě 11 odůvodnění nařízení 2017/1001.

18      Tribunál přezkoumá postupně nejprve první žalobní důvod, poté společně druhý, třetí a čtvrtý žalobní důvod a nakonec pátý žalobní důvod.

 K právu žalobkyně podat žádost o navrácení práv a požádat o obnovu zápisu dotčené ochranné známky

19      Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je nesprávné, jelikož v rozporu s články 53 a 104 nařízení 2017/1001 odvolací senát posoudil žádost o obnovu zápisu dotčené ochranné známky a žádost o navrácení práv tak, jako by se jednalo o navrácení práv majitelky dotčené ochranné známky, a nikoli žalobkyně.

20      Dodává, že na základě zásady efektivity právních pravidel musí být všechna právní pravidla, která přiznávají právo občanu Unie, použita takovým způsobem, aby bylo v konečném výsledku dosaženo jejich cíle. Podle žalobkyně je cílem žádosti směřující k navrácení práv zajistit, aby nositel práva k ochranné známce Unie toto právo v případě nedodržení lhůty neztratil, za podmínky, že dodrží určité lhůty a prokazatelně zachová péči vyžadovanou okolnostmi. Odvolací senát přitom tím, že žalobkyni uložil, aby prokázala, že majitelka dotčené ochranné známky jednala s takovou péčí a mohla takovou žádost podat, výkon tohoto práva znemožnil a porušil zásadu efektivity.

21      EUIPO argumenty žalobkyně zpochybňuje.

22      Je třeba připomenout, že čl. 53 odst. 1 nařízení 2017/1001 stanoví, že „[z]ápis ochranné známky EU se obnoví na žádost vlastníka ochranné známky EU nebo na žádost osoby jím výslovně zmocněné, pokud byly zaplaceny poplatky“.

23      Článek 104 odst. 1 nařízení 2017/1001 stanoví, že „[p]řihlašovateli nebo vlastníkovi ochranné známky EU nebo i každému jinému účastníku řízení před [EUIPO], který při prokazatelném zachování péče vyžadované okolnostmi nebyl schopen dodržet vůči [EUIPO] lhůtu, budou na žádost jeho práva navrácena, pokud je podle ustanovení tohoto nařízení přímým následkem zmeškání lhůty ztráta práva nebo opravného prostředku“.

24      Na základě posledně uvedeného ustanovení taková žádost u EUIPO předpokládá zaprvé, že je žadatel účastníkem dotyčného řízení, zadruhé, že i přes prokazatelné zachování péče vyžadované okolnostmi nebyl schopen dodržet vůči EUIPO lhůtu, a zatřetí, že je přímým následkem tohoto zmeškání lhůty ztráta práva nebo opravného prostředku [rozsudky ze dne 12. května 2009, Jurado Hermanos v. OHIM (JURADO), T‑410/07, EU:T:2009:153, bod 15, a ze dne 5. dubna 2017, Renfe-Operadora v. EUIPO (AVE), T‑367/15, nezveřejněný, EU:T:2017:255, bod 24].

25      Pokud jde o první podmínku, je třeba uvést, že v souladu s čl. 53 odst. 1 nařízení 2017/1001 mohou být za účastníky řízení o obnově zápisu považováni pouze majitel ochranné známky nebo osoby jím výslovně zmocněné (rozsudek ze dne 12. května 2009, JURADO, T‑410/07, EU:T:2009:153, bod 16).

26      Žádné ustanovení nařízení 2017/1001 přitom nebrání tomu, aby „účastník řízení o obnově zápisu“ mohl být považován za „účastníka řízení před [EUIPO]“ ve smyslu čl. 104 odst. 1 nařízení 2017/1001. Použití spojky „nebo“ v čl. 104 odst. 1 nařízení 2017/1001 totiž znamená, že žádosti o navrácení práv může využít každý účastník řízení před EUIPO bez ohledu na to, zda je či není majitelem dotčené zapsané ochranné známky Evropské unie [obdobně viz rozsudek ze dne 31. ledna 2019, Thun v. EUIPO (Ryba), T‑604/17, nezveřejněný, EU:T:2019:42, bod 17].

27      Z těchto ustanovení však nikterak nevyplývá, že žalobkyně je jakožto nabyvatelka licence k dotčené ochranné známce pokládána z právního hlediska za majitelku ochranné známky, pokud jde o obnovení jejího zápisu, ale právě naopak z nich vyplývá, že jako každá jiná osoba musí být výslovně majitelem dotčené ochranné známky zmocněna k tomu, aby mohla podat žádost o obnovu zápisu, a prokázat existenci takového zmocnění (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. května 2009, JURADO, T‑410/07, EU:T:2009:153, bod 21).

28      V projednávané věci není zpochybňováno, že žalobkyně obdržela dne 17. července 2018 zmocnění od majitelky dotčené ochranné známky, které jí umožňovalo podat žádost na základě článku 104 nařízení 2017/1001 s cílem navrácení práva požádat o obnovu zápisu uvedené ochranné známky. Je však třeba uvést, že toto zmocnění bylo uděleno po uplynutí lhůty k podání žádosti o tuto obnovu zápisu, stanovené v čl. 53 odst. 3 nařízení 2017/1001, a téměř jeden rok po uplynutí doby platnosti skutečného zápisu ochranné známky dne 22. července 2017.

29      Článek 53 odst. 3 nařízení 2017/1001 stanoví následující:

„Žádost o obnovu zápisu se podává v období šesti měsíců před uplynutím doby platnosti zápisu. V tomto období musí být rovněž zaplacen základní poplatek za obnovu a případně jeden nebo více poplatků za třídu pro každou třídu výrobků nebo služeb nad rámec jedné třídy. V opačném případě může být žádost podána a poplatky zaplaceny v dodatečné lhůtě šesti měsíců po uplynutí doby platnosti zápisu za předpokladu, že bude v této dodatečné lhůtě zaplacen příplatek za pozdní úhradu poplatku za obnovu zápisu nebo pozdní podání žádosti o obnovu zápisu.“

30      Jak správně uvádí odvolací senát v bodě 25 napadeného rozhodnutí, lhůta pro požádání o obnovu zápisu ochranné známky běží nezávisle na případném výslovném zmocnění, které majitel ochranné známky udělí nabyvateli licence.

31      Řízení o obnově zápisu tedy končí uplynutím lhůty stanovené v čl. 53 odst. 3 uvedeného nařízení. K tomu, aby žalobkyně mohla být považována za účastníka tohoto řízení na základě čl. 53 odst. 1 nařízení 2017/1001, by tedy musela obdržet výslovné zmocnění od majitelky dotčené ochranné známky, aby mohla požádat o obnovu jejího zápisu ke dni předcházejícímu uplynutí stanovené lhůty.

32      Vzhledem k tomu, že žalobkyně výslovné zmocnění získala až po uplynutí této lhůty, nemůže být považována za účastníka řízení o obnově zápisu podle čl. 53 odst. 1 nařízení 2017/1001, ani za „účastníka řízení před [EUIPO]“ ve smyslu čl. 104 odst. 1 uvedeného nařízení. Žalobkyně tedy nemohla podat žádost o navrácení svých práv jakožto nabyvatelka licence, která ztratila právo, a proto je třeba mít v projednávané věci za to, že jednala u EUIPO pouze jménem a na účet majitelky dotčené ochranné známky, takže dodržení podmínek čl. 104 odst. 1 nařízení 2017/1001 musí být zkoumáno s ohledem na tuto majitelku. Jak tedy správně uvádí odvolací senát v bodě 25 napadeného rozhodnutí, žalobkyně mohla zhojit neprovedení obnovy zápisu ze strany majitelky dotčené ochranné známky pouze tím, že by prokázala, že k takovému neprovedení došlo navzdory skutečnosti, že majitelka prokazatelně zachovala vyžadovanou péči.

33      Výklad uvedený v bodě 32 výše může nejlépe splňovat zásadu efektivity a požadavek právní jistoty. Zaručuje jasné určení a přísné dodržování počátku běhu a uplynutí lhůt uvedených v článcích 53 a 104 nařízení 2017/1001.

34      Podle ustálené judikatury totiž platí, že striktní uplatňování unijních pravidel v oblasti procesních lhůt odpovídá požadavku právní jistoty a nezbytnosti zabránit jakékoli diskriminaci nebo jakémukoli svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti. Od tohoto uplatňování se lze odchýlit pouze za zcela výjimečných okolností. Aby takové okolnosti byly kvalifikovány jako náhoda, vyšší moc nebo jako omluvitelný omyl, musí v každém případě obsahovat subjektivní složku, která souvisí s povinností jednotlivce v dobré víře prokázat obezřetnost a řádnou péči vyžadované od běžně informovaného subjektu za účelem sledování průběhu řízení a dodržování stanovených lhůt [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. května 2014, Melt Water v. OHIM (NUEVA), T‑61/13, EU:T:2014:265, bod 38 a citovaná judikatura].

35      Podmínky pro uplatnění čl. 104 odst. 1 nařízení 2017/1001 musí být tedy vykládány striktně. Dodržování lhůt je totiž otázkou nepominutelnou a navrácení zápisu po jeho výmazu do původního stavu může narušit právní jistotu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. září 2012, Video Research USA v. OHIM (VR), T‑267/11, EU:T:2012:446, bod 35].

36      Majitel ochranné známky, který opomněl obnovit její zápis ve stanovené lhůtě, tedy nemůže obejít důsledky vlastní nedbalosti tím, že třetí osobu zmocní k tomu, aby podala žádost za účelem navrácení jejího práva požádat o obnovu zápisu ochranné známky Evropské unie po uplynutí uvedené lhůty.

37      Nabyvatel licence pak nemůže požádat o navrácení svých práv pouze z důvodu, že majitel ochranné známky byl nečinný a nedodržel lhůtu pro požádání o obnovu zápisu uvedené ochranné známky, a nelze připustit, aby jednal v rozporu s vůlí majitele ochranné známky, který se vědomě rozhodl její zápis neobnovit.

38      Odvolací senát měl tedy právem za to, že dodržení podmínek stanovených v čl. 104 odst. 1 nařízení 2017/1001 je třeba ověřit s ohledem na majitelku ochranné známky, takže první žalobní důvod je třeba zamítnout.

 K porušení povinnosti péče vyžadované okolnostmi a lhůt stanovených v článku 104 nařízení 2017/1001

39      Žalobkyně nejprve uvádí, že lhůty stanovené v článku 104 nařízení 2017/1001 dodržela. Tvrdí, že tento článek stanoví dvě lhůty. První je objektivní lhůta jeden rok, která běží od uplynutí nedodržené lhůty, tedy od 22. července 2017. Druhá je subjektivní dvouměsíční lhůta, která běží ode dne, kdy pominula příčina zmeškání, která způsobila nedodržení lhůty. V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že k pominutí příčiny zmeškání došlo v okamžiku, kdy od majitelky dotčené ochranné známky získala výslovné zmocnění k jednání, tedy dne 17. července 2018. Vzhledem k tomu, že žádost o navrácení jejích práv byla podána dne 21. července 2018, byly obě lhůty dodrženy.

40      Dále žalobkyně tvrdí, že odvolací senát nesprávně použil kritérium absolutní povahy, když požadoval, aby prokázala, že přijala veškerá opatření nezbytná k zajištění včasné obnovy zápisu. Žalobkyně přitom měla přijmout pouze opatření vhodná v projednávaném případě a vyžadovaná okolnostmi. V projednávané věci se smlouva, která ji váže k majitelce dotčené ochranné známky, řídila italským právem, které zakotvuje obecné zásady spravedlivého a legitimního očekávání a dobré víry při plnění smluvních povinností. Odvolací senát měl mít tedy za to, že žalobkyně vzhledem k tomu, že nemohla předvídat, že majitelka dotčené ochranné známky nesplní své smluvní povinnosti, jednala s péčí vyžadovanou okolnostmi.

41      Konečně žalobkyně uvádí, že odvolací senát porušil článek 104 nařízení 2017/1001, jelikož opatření, která doporučil za účelem zajištění včasné obnovy zápisu dotčené ochranné známky, nejsou účinná a postrádají relevanci, pokud jde o kontrolu dodržení povinnosti péče žalobkyní.

42      EUIPO argumenty žalobkyně zpochybňuje.

43      Tribunál uvádí, že z přezkumu prvního žalobního důvodu vyplývá, že v projednávaném případě je přijatelnost žádosti o navrácení práv podmíněna tím, že majitelka dotčené ochranné známky splní podmínky stanovené v článku 104 nařízení 2017/1001.

44      V tomto ohledu nejprve žalobkyně neposkytla žádné vysvětlení ohledně nečinnosti majitelky dotčené ochranné známky, pokud jde o obnovu jejího zápisu, takže nic nenasvědčuje tomu, že by majitelka prokazatelně zachovala péči vyžadovanou okolnostmi ve smyslu čl. 104 odst. 1 nařízení 2017/1001.

45      Dále podle čl. 104 odst. 2 nařízení 2017/1001 musí být žádost o navrácení práv podána písemně ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy pominula příčina zmeškání.

46      Podle čl. 104 odst. 5 nařízení 2017/1001 se přitom článek 104 nevztahuje na lhůty uvedené v odstavci 2 tohoto článku. Jestliže tedy lhůta dvou měsíců, která je jednou z podmínek pro přípustnost žádosti, dodržena nebyla, neexistuje již možnost podat novou žádost o navrácení práv, třebaže by v ní bylo odůvodněno uvedené nedodržení [rozsudek ze dne 23. září 2009, Evets v. OHIM (DANELECTRO a QWIK TUNE), T‑20/08 a T‑21/08, EU:T:2009:356, bod 24].

47      Argument žalobkyně, že lhůta dvou měsíců mohla začít běžet až ode dne, kdy od majitelky dotčené ochranné známky získala zmocnění, tedy 17. července 2018, takže žádost byla podána ve stanovených lhůtách, nemůže být přijat.

48      Pouhá skutečnost, že žalobkyně nemohla platně požádat o obnovu zápisu dotčené ochranné známky bez výslovného zmocnění od její majitelky, totiž neznamená uznání toho, že by neexistence takového zmocnění byla důvodem pro zmeškání lhůty ve smyslu čl. 104 odst. 1 nařízení 2017/1001.

49      Kromě toho z písemností ve spise vyplývá, že majitelka dotčené ochranné známky určila zástupce, který byl informován o tom, že v případě, že nedojde k obnově zápisu, doba platnosti skutečného zápisu uvedené ochranné známky uplyne dne 22. července 2017. Ze spisu přitom nevyplývá, že by uvedená majitelka tvrdila, že ve vztahu k ní vznikl jakýkoli důvod pro zmeškání lhůty.

50      Konečně otázka, zda žalobkyně mohla či nemohla důvěřovat tomu, že majitelka dotčené ochranné známky dodrží povinnost plnit své smluvní povinnosti, je relevantní pouze z hlediska jejich smluvních vztahů a určení odpovědnosti za škody, které případně žalobkyni vznikly, ale nemůže ovlivnit její právní postavení vůči EUIPO.

51      Z toho důvodu žádost podaná žalobkyní nebyla přípustná, neboť nesplňovala podmínky čl. 104 odst. 1 a 2 nařízení 2017/1001.

52      Druhý, třetí a čtvrtý žalobní důvod je tudíž třeba zamítnout, přičemž ostatní argumenty vznesené v tomto ohledu žalobkyní takový závěr zpochybnit nemohou.

 K porušení obecné zásady ochrany vyplývající z ochranné známky Evropské unie

53      Podle žalobkyně je účinkem napadeného rozhodnutí vystavit veřejnost nebezpečí záměny způsobenému případnými budoucími zápisy označení podobných ochranné známce, jejíž doba platnosti zápisu uplynula, takže přehlíží obecnou zásadou ochrany vyplývající z ochranné známky Evropské unie, zakotvenou v bodě 11 odůvodnění nařízení 2017/1001, podle níž je její funkcí zejména zajistit ochrannou známku jako označení původu.

54      EUIPO argumenty žalobkyně zpochybňuje.

55      Je třeba připomenout, že bod 11 odůvodnění nařízení 2017/1001 uvádí následující:

„Ochrana vyplývající z ochranné známky EU, jejíž funkcí je zejména zajistit ochrannou známku jako označení původu, by měla být v případě totožnosti ochranné známky a označení a výrobků nebo služeb absolutní. Ochrana by měla platit i v případě podobnosti ochranné známky a označení a výrobků nebo služeb. Pojem podobnosti je třeba vykládat v souvislosti s pravděpodobností [nebezpečím] záměny. Pravděpodobnost [nebezpečí] záměny, která[é] závisí na množství prvků a zejména na tom, jak je ochranná známka na trhu známá, na tom, k jaké asociaci s užívaným nebo zapsaným označením by mohlo dojít, a na stupni podobnosti mezi ochrannou známkou a označením a mezi příslušnými výrobky či službami, by měla představovat pro tuto ochranu zvláštní podmínku.“

56      Ačkoli je cílem bodu 11 odůvodnění nařízení 2017/1001 zaručit spotřebiteli nebo konečnému uživateli totožnost původu výrobku nebo služby označených ochrannou známkou tím, že jim umožní tento výrobek nebo službu odlišit bez možnosti záměny od výrobku nebo služby, které mají jiný původ (obdobně viz rozsudek ze dne 19. června 2012, Chartered Institute of Patent Attorneys, C‑307/10, EU:C:2012:361, bod 36), na rozdíl do toho, co podle všeho nepřímo dovozuje žalobkyně, není jeho účelem zaručit neomezeně zápis ochranné známky Evropské unie, jestliže doba platnosti tohoto zápisu uplynula z důvodu neprovedení obnovy zápisu uvedené ochranné známky.

57      Pokud totiž doba platnosti ochranné známky uplyne a její zápis není obnoven, vstoupí daná ochranná známka v zásadě do veřejně přístupné oblasti, což napomáhá hospodářské soutěži a podporuje pokrok. Na základě zásady dostupnosti je tedy třeba do veřejně přístupné oblasti zpět zařadit ochranné známky, které v konečném důsledku užívány nejsou nebo již užívány nejsou, aby si je jiné hospodářské subjekty mohly zapsat a účinně z nich získat všechny hospodářské užitky.

58      V projednávané věci má uplynutí doby platnosti zápisu dotčené ochranné známky původ v tom, že k obnovení tohoto zápisu nedošlo včas. Jak správně uvádí EUIPO, skutečnost, že uvedená ochranná známka již nemůže sloužit jako základ pro žalobu u soudu proti jiným pozdějším ochranným známkám, je důsledkem uplynutí této doby platnosti, a nikoli porušení obecné zásady ochrany vyplývající z ochranné známky Evropské unie.

59      Pátý žalobní důvod je tudíž třeba zamítnout, jakož i žalobu v plném rozsahu, aniž je nutné zkoumat přípustnost druhého bodu návrhových žádání žalobkyně.

 K nákladům řízení

60      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

61      Vzhledem k tomu, že EUIPO požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (pátý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Společnosti Seven SpA se ukládá náhrada nákladů řízení.

Spielmann

Öberg

Spineanu-Matei

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 23. září 2020.

Podpisy


*      Jednací jazyk: angličtina.