Žaloba podaná dne 20. listopadu 2015 – Panzeri v. Parlament a Komise
(Věc T-677/15)
Jednací jazyk: italština
Účastníci řízení
Žalobce: Pier Antonio Panzeri (Calusco d’Adda, Itálie) (zástupce: C. Cerami, advokát)
Žalovaní: Evropský parlament a Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
primárně: vyhověl žalobě a napadený akt zrušil z důvodu jeho protiprávnosti;
podpůrně: vrátil spis generálnímu tajemníku Evropského parlamentu k novému spravedlivému určení částky, jejíž vrácení je požadováno;
uložil žalovaným náhradu nákladů řízení;
vyhradil žalobci z právních a věcných důvodů práva, včetně práva na podání návrhu na vydání příkazu vůči žalovaným k vrácení všech částek, spolu s úroky a přehodnocením, které byly v mezidobí zaplaceny v souladu s napadeným rozkazem.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Tato žaloba směřuje proti přípisu Generálního ředitelství pro finance Evropského parlamentu - Ředitelství pro finanční a sociální nároky poslanců č. 315070 ze dne 21. září 2015, obsahujícímu výzvu k úhradě určenou žalobci znějící na částku 83 764 eur; tato žaloba směřuje též proti přípisu generálního tajemníka Evropského parlamentu č. 312 998 ze dne 27. července 2012, v anglickém jazyce, obsahujícímu odůvodnění výše zmíněné výzvy k úhradě; tato žaloba konečně směřuje proti jakémukoli předcházejícímu, souvisejícímu nebo následnému aktu ve vztahu k výše uvedeným aktům.
Na podporu žaloby předkládá žalobce čtyři žalobní důvody.
První žalobní důvod vycházející z porušení hmotněprávního ustanovení čl. 81 odst. 1 nařízení (ES) č. 2012/966; z porušení zásady přiměřenosti lhůt; a z promlčení pohledávky vymáhané Unií.
Žalobce v tomto ohledu tvrdí, že pohledávka v hodnotě 83 764, 34 eur, jejíž vrácení administrativní cestou Parlament vyžaduje, je v souladu s čl. 81 odst. 1 nařízení (ES) č. 2012/966 promlčena. Skutečnosti zakládající údajnou pohledávku Unie se totiž vztahují výlučně k pětiletému období 2004 – 2009, kdežto platební rozkaz vydaný příslušným ředitelstvím byl vydán teprve dne 21. září 2015, tedy po uplynutí lhůty.
Druhý žalobní důvod vycházející z porušení podstatných formálních náležitostí stanovených v článku 1, čl. 4 odst. 6, čl. 6 odst. 5 a článku 9, jakož i v bodě 10 odůvodnění nařízení (ES) č. 1999/1073; z porušení podstatných formálních náležitostí stanovených v článku 4 interinstitucionální dohody ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o vnitřním vyšetřování prováděném OLAF; z nedostatku pravomoci OLAF; z porušení zásady proporcionality a rozumnosti, jakož i z nedostatku dokazování a zvážení.
Žalobce v tomto ohledu tvrdí, že postup OLAF je v mnohých aspektech vadný, neboť vůči P. Panzerimu nebyla řádně uplatněna zásada kontradiktornosti, chybí závěrečná vyšetřovací zpráva a celé vyšetřování OLAF bylo provedeno ve zjevném rozporu s čl. 6 odst. 5 nařízení (ES) č.1999/1073, jelikož bylo zahájeno dne 23. listopadu 2009 a (údajně) skončilo teprve v červenci 2012. Pravomoc OLAF nebyla navíc dána vzhledem k nepatrnému významu jednání vytýkaného žalobci, což vede též k porušení zásady proporcionality.
Třetí žalobní důvod vycházející z porušení článku 55 SEU, článku 20 a čl. 24 odst. 4 SFEU; z porušení podstatných formálních náležitostí stanovených v čl. 7 odst. 1 rozhodnutí Evropského parlamentu 2005/684/ES (o přijetí statutu poslanců Evropského parlamentu).
Žalobce tvrdí, že přípis generálního tajemníka Evropského parlamentu č. 312 998 ze dne 27. července 2012, který uvádí jediné výtky učiněné vůči žalobci, byl vypracován v anglickém jazyce. To podle něj vede k porušení četných ustanovení Smluv a Statutu poslanců Evropského parlamentu, která mají každému občanu Unie, tedy včetně poslanců Evropského parlamentu, zaručit právo obracet se, ústně nebo písemně, na všechny unijní orgány v jejich mateřském jazyce.
Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení podstatných formálních náležitostí stanovených v článcích 62 a 68 rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu ze dne 19. května a 9. července 2008; z porušení podstatných formálních náležitostí stanovených v čl. 14 odst. 2 pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu; z neexistence aktu a absolutního nedostatku odůvodnění.
Žalobce v tomto ohledu uvádí, že generální tajemník nepřijal (nebo přinejmenším mu neoznámil) konečné rozhodnutí, na jehož základě byl vydán napadený platební rozkaz. To má podle něj samozřejmě za následek absolutní nedostatek odůvodnění, ne-li neexistenci konečného aktu. Předpoklady pro uplatnění čl. 14 odst. 2 pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu, nejsou tudíž splněny.
____________