Kasační opravný prostředek podaný dne 13. prosince 2023 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 4. října 2023 ve věci T-444/22, HB v. Komise
(Věc C-770/23 P)
Jednací jazyk: francouzština
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Evropská komise (zástupci: M. Ilkova, L. André a J. Estrada de Solà, zmocněnci)
Další účastnice řízení: HB
Návrhová žádání
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) navrhuje, aby Soudní dvůr:
zcela nebo zčásti zrušil rozhodnutí uvedené ve výroku napadeného rozsudku;
v souladu s článkem [61] statutu Soudního dvora vydal konečné rozhodnutí ve věci tak, že zamítne návrh na zrušení rozhodnutí o započtení, který podala žalobkyně v prvním stupni;
uložil HB náhradu nákladů tohoto řízení před Soudním dvorem a řízení před Tribunálem.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Na podporu kasačního opravného prostředku předkládá navrhovatelka dva důvody.
V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení při zkoumání, zda je pohledávka s ohledem na nařízení (EU, Euratom) 2018/10461 jistá, o stanovené pevné částce a splatná. Tento první důvod je rozdělen do dvou částí. V první části je Tribunálu vytýkáno, že se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že zkoumání, zda je pohledávka jistá, o stanovené pevné částce a splatná, postavil na roveň zkoumání její opodstatněnosti-. V druhé části Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že zpochybnění představuje faktor, který je třeba zohlednit při posuzování, zda je pohledávka jistá, o stanovené pevné částce a splatná.
V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku Komise Tribunálu vytýká, že nesprávně určil soud příslušný k rozhodování o legalitě započtení a že dospěl k závěru, že Komise nemá pravomoc k provedení započtení v projednávané věci. I tento druhý důvod je rozdělen do dvou částí. V první části Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že soud příslušný pro rozhodování sporů ze smluv má pravomoc posoudit, zda je pohledávka jistá, o stanovené pevné částce a splatná, zatímco tato otázka spadá do pravomoci unijního soudu jakožto soudu rozhodujícího o legalitě aktu. V druhé části Komise Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že závěry judikatury vyplývající z rozsudku Soudního dvora ve věci C-584/17 P jsou uplatnitelné na projednávanou věc a když z něho vyvodil, že Komise neměla pravomoc přijmout napadené rozhodnutí.
____________
1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. 2018, L 193, s. 1).