ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího senátu)
15. ledna 2013(*)
„EFRR – Snížení finančního příspěvku – Pomoc ve prospěch operačního programu spadajícího pod cíl 1 (2000–2006), který se týká regionu Andalusie (Španělsko) – Článek 39 odst. 3 písm. b) nařízení (ES) č. 1260/1999 – Tříměsíční lhůta – Směrnice 93/36/EHS – Vyjednávací řízení bez předchozího zveřejnění vyhlášení zakázky“
Ve věci T‑54/11,
Španělské království, zastoupené původně M. Muñoz Pérezem, poté S. Martínez‑Lage Sobredem, a konečně A. Rubio Gonzálezem a N. Díaz Abad, abogados del Estado,
žalobce,
proti
Evropské komisi, zastoupené A. Steiblytė a J. Baquerem Cruzem, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise C (2010) 7700 final ze dne 16. listopadu 2010 o snížení pomoci z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) ve prospěch integrovaného operačního programu spadajícího pod cíl 1 pro Andalusii (2000–2006) v rozsahu, v němž ukládá finanční opravu ve výši 100 % nákladů financovaných EFRR pro zakázky č. 2075/2003 a č. 2120/2005,
TRIBUNÁL (třetí senát),
ve složení O. Czúcz, předseda, I. Labucka (zpravodajka) a D. Gratsias, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 26. června 2012,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech (Úř. věst. L 161, s. 1; Zvl. vyd. 14/01, s. 31), přijaté v rámci politiky hospodářské a sociální soudržnosti Evropské unie, usiluje o snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje jednotlivých unijních regionů a o podporování této hospodářské a sociální soudržnosti. Vzhledem k tomu, že je toto nařízení určeno ke zlepšení účinnosti strukturální pomoci Společenství, zjednodušuje fungování fondů zejména tím, že snižuje počet prioritních cílů pomoci ze sedmi během období 1994–1999 na tři pro období 2000–2006 a upravuje přesněji odpovědnost členských států a Unie během programování, provádění, monitorování, hodnocení a kontroly.
2 Rozhodnutím C (2000) 3965 ze dne 29. prosince 2000 Komise Evropské unie schválila integrovaný operační program spadající pod cíl 1 pro Andalusii (Španělsko) (2000–2006) a stanovila maximální příspěvek ze strukturálních fondů na 6 152 700 000 eur. Toto rozhodnutí bylo předmětem několika změn; naposledy bylo pozměněno rozhodnutím Komise C (2007) 1782 ze dne 16. února 2007, kterým se stanoví maximální příspěvek z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) na 6 427 411 070 eur.
3 Jeden z projektů zahrnutých v této pomoci spočíval v zavedení zdravotní karty v rámci veřejného andaluského zdravotnictví (projet Tarjeta sanitaria del Servicio Andaluz de Salud), jehož účelem bylo vytvoření a používání jediné elektronické zdravotnické dokumentace pro každého občana autonomního společenství Andalusie, do níž může mít přístup zdravotnický personál ve veřejném zdravotnictví tohoto společenství.
4 Původ projektu tkví v dohodě o spolupráci ze dne 24. července 1995 uzavřené mezi státní správou (ministerstvem práce) a regionální vládou (Junta de Andalucía) za účelem používání individuální společné zdravotní karty pro zdravotní péči – spravovanou regionální vládou Andalusie – a pro sociální zabezpečení – spravované státní správou. Provádění této dohody s sebou neslo poskytnutí informačního systému Centros de Salud (zdravotním střediskům) (první pomoci) v několika provinciích v Andalusii (Almería, Córdoba, Jaén, Malaga, Cádiz).
5 Poté andaluská zdravotnická služba (dále jen „AZS“) dokončila informatizaci jiných provincií prostřednictvím provedení projektu nazvaného Diraya, navrženého k vytvoření elektronické zdravotnické dokumentace „Historia de Salud Digital del Ciudadano“ (digitální zdravotnické dokumentace občana). Za tímto účelem AZS vyvinula a zavedla během dalších fází informační systém, který se vyvinul z původního projektu zdravotní karty.
6 Jelikož fáze III projektu vykazovala nedostatky a rizika, AZS byla nucena provést fáze IV‑1, IV‑2 a V. Fáze IV‑1, pro kterou byla podepsána zakázka na dodávku č. 2075/2003, spočívala v realizaci pilotního projektu v nemocnicích v Córdobě (Španělsko) a v Seville (Španělsko), který se týkal migrace místních klinických údajů do centralizované databáze (jednotná uživatelská databáze), aby byly informace shromážděny ve středisku zpracování dat umožňujícím interoperabilitu mezi středisky zdravotní péče. AZS vypracovala projekt na klíč poskytující vybavení nezbytné k centralizaci databáze a zajišťující její uvedení do provozu. Účelem zakázky na dodávku č. 2120/2005 bylo doplnit tuto zakázku o poskytnutí místních počítačových serverů zdravotním střediskům, aby se vyřešily problémy s kapacitou, které byly zjištěny v projektu. Uvedená zakázka se ukázala být nezbytnou pro dosažení cílů stanovených fází IV‑1 projektu. Tyto dvě zakázky na dodávku byly uděleny podniku, jemuž byla zadána zakázka v rámci vyjednávacího řízení bez předchozího zveřejnění vyhlášení zakázky.
7 V rámci auditu provedeného ve všech členských státech za účelem ověření fungování řídicích a kontrolních systémů EFRR pro období 2000–2006 Komise analyzovala kontrolní postupy zprostředkujícího subjektu, Junta de Andalucía, v souladu s článkem 4 nařízení Komise (ES) č. 438/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1260/1999, pokud jde o řídicí a kontrolní systémy pro pomoc poskytovanou ze strukturálních fondů (Úř. věst. L 63, s. 21; Zvl. vyd. 14/01, s. 132).
8 Po tomto přezkoumání byly dne 25. dubna 2007 sděleny předběžné závěry auditu ve formě zprávy určené španělským orgánům, které poskytly doplňující informace dne 30. října 2009.
9 V souladu s čl. 39 odst. 2 nařízení č. 1260/1999 se v Bruselu (Belgie) dne 25. února 2010 konalo jednání, na němž se španělské orgány zavázaly poskytnout doplňující informace, což učinily dne 17. března 2010.
10 Dopisem ze dne 15. dubna 2010 zaslala Komise španělským orgánům prozatímní zápis z jednání, ke kterému španělské orgány zaslaly připomínky elektronickou poštou dne 29. dubna 2010.
11 Konečné znění zápisu z jednání zaslala Komise španělským orgánům dopisem ze dne 30. června 2010.
12 Rozhodnutím C (2010) 7700 final ze dne 16. listopadu 2010 o snížení pomoci z EFRR ve prospěch integrovaného operačního programu spadajícího pod cíl 1 pro Andalusii (2000–2006) (dále jen „napadené rozhodnutí“) snížila Komise částku příspěvku přiznaného uvedenému programu o 3 836 360,40 eur. Komise provedla tuto finanční opravu, oznámenou španělským orgánům dne 17. listopadu 2010, z důvodu, že zakázky č. 2075/2003 a č. 2120/2005 (dále jen společně „sporné zakázky“), o jejichž spolufinancování bylo požádáno, byly zadány ve vyjednávacím řízení bez předchozího zveřejnění oznámení o zahájení nabídkového řízení, což je v rozporu s unijním právem v oblasti veřejných zakázek.
13 Dne 25. ledna 2011 zaslaly španělské orgány Komisi žádost o konečnou platbu.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
14 Španělské království podalo projednávanou žalobu návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 27. ledna 2011.
15 Španělské království navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž stanoví finanční opravu ve výši 100 % nákladů financovaných EFRR pro sporné zakázky;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
16 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu v plném rozsahu;
– uložil Španělskému království náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
17 Na podporu své žaloby na neplatnost se Španělské království dovolává dvou žalobních důvodů, vycházejících z nedodržení tříměsíční lhůty stanovené v čl. 39 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1260/1999 a z neoprávněného použití čl. 39 odst. 3 písm. b) téhož nařízení a právních předpisů o unijních veřejných zakázkách.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nedodržení tříměsíční lhůty stanovené v čl. 39 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1260/1999
18 Španělské království tvrdí, že napadené rozhodnutí bylo přijato po lhůtě stanovené v čl. 39 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1260/1999, v důsledku čehož je protiprávní.
19 Hlavním bodem sporu mezi účastníky řízení je otázka, zda lhůta stanovená v čl. 39 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1260/1999 je pevná, nebo orientační. Na této otázce totiž závisí platnost napadeného rozhodnutí.
20 Španělské království má za to, že pokud během bilaterální schůzky stanovené v čl. 39 odst. 2 nařízení č. 1260/1999 není uzavřena žádná dohoda, má Komise tříměsíční lhůtu k přijetí rozhodnutí o snížení zálohy nebo o finančních opravách. Po uplynutí této lhůty již nemůže takové rozhodnutí přijmout. Španělské království tvrdí, že tento výklad čl. 39 odst. 3 nařízení č. 1260/1999 je jediný, který mu dává užitečný účinek. Dodává, že tato lhůta je „propadnou lhůtou“, jejímž cílem je zaručit zásadu právní jistoty, která chrání členské státy. Jedná se totiž o lhůtu, jež je přiměřená pro členské státy, v níž se určí, zda vzniklé výdaje budou Unií financovány v rámci EFRR, či nikoliv.
21 Komise má naproti tomu za to, že tato lhůta je čistě orientační a že nedodržení uvedené lhůty nezpůsobuje nemožnost v daném případě jednat. V této souvislosti se opírá o judikaturu Soudního dvora vydanou v oblasti Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), z níž vyplývá, že takové lhůty, jako je lhůta stanovená v čl. 39 odst. 3 nařízení č. 1260/1999, jsou orientační, neboť v případě jejich nedodržení Komisí není stanovena žádná sankce. Tyto lhůty tedy vykazují znaky orientační lhůty. Komise odůvodňuje tento orientační charakter povahou finančních oprav, jejichž základním cílem je zajistit, aby výdaje vynaložené vnitrostátními orgány byly v souladu s unijním právem.
22 Samotný článek 39 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1260/1999 zní tak, že „[p]okud není po uplynutí lhůty stanovené Komisí dosaženo dohody a členský stát neprovede žádné opravy, může Komise, s ohledem na všechny připomínky členského státu, do tří měsíců rozhodnout, že provede požadované finanční opravy a zruší celý příspěvek z fondů na dotyčnou pomoc nebo jeho část“.
23 Podle čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) Komise č. 448/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1260/1999, pokud jde o postup při provádění finančních oprav u pomoci poskytované ze strukturálních fondů (Úř. věst. L 64, s. 13; Zvl. vyd. 14/01, s. 155), platí, že „[j]estliže členský stát vznese námitky proti připomínkám Komise a koná se slyšení ve smyslu čl. 39 odst. 2 druhého pododstavce nařízení [...] č. 1260/1999, běží ode dne slyšení lhůta tří měsíců, ve které může Komise přijmout rozhodnutí podle čl. 39 odst. 3 uvedeného nařízení“.
24 Ze znění těchto článků nevyplývá, že nedodržení této tříměsíční lhůty brání tomu, aby Komise po uplynutí uvedené lhůty přijala rozhodnutí o finančních opravách nebo o jejich neprovedení. Nedodržení takové lhůty tedy neznamená přijetí implicitního rozhodnutí o financování z EFRR výdajů vynaložených vnitrostátními orgány.
25 Tento závěr je plně podpořen zaprvé teleologickým výkladem článku 39 nařízení č. 1260/1999. V této souvislosti je třeba připomenout, že podle judikatury je hlavním cílem postupu schvalování účetní závěrky zajistit, že výdaje vnitrostátních orgánů byly vynaloženy podle unijních pravidel (rozsudek Soudního dvora ze dne 27. ledna 1988, Dánsko v. Komise, 349/85, Recueil, s. 169, bod 19).
26 Články 38 a 39 nařízení č. 1260/1999 za tímto účelem stanoví postup spolupráce mezi členskými státy a Komisí, který dotyčným členským státům skýtá všechny záruky nezbytné k předložení jejich stanoviska (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 29. ledna 1998, Řecko v. Komise C‑61/95, Recueil, s. I‑207, bod 39). Podle tohoto postupu se Komise a členské státy snaží v duchu spolupráce založené na partnerství určit a analyzovat všechny relevantní údaje, aby se zamezilo financování neoprávněných výdajů z EFRR a byly provedeny nezbytné finanční opravy.
27 Dále je třeba zdůraznit, že Komise je povinna vyloučit z financování EFRR výdaje, které nebyly vynaloženy v souladu s unijními pravidly. Tato povinnost nezanikne z pouhého důvodu, že k rozhodnutí Komise dojde po uplynutí tříměsíční lhůty ode dne slyšení podle čl. 39 odst. 3 nařízení č. 1260/1999 ve spojení s čl. 5 odst. 3 nařízení č. 448/2001. Při neexistenci jakékoliv sankce související s nedodržením této lhůty Komisí, lze tuto lhůtu považovat s ohledem na povahu postupu stanoveného v článcích 38 a 39 nařízení č. 1260/1999, jehož hlavním cílem je zajistit, aby výdaje vnitrostátních orgánů byly vynaloženy podle unijních pravidel, pouze za lhůtu orientační, s výhradou zásahu do zájmů členského státu (obdobně viz rozsudek Tribunálu ze dne 22. května 2012, Portugalsko v. Komise, T‑345/10, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 32). Komise se musí snažit tuto lhůtu dodržovat, avšak z důvodu možné komplexnosti kontroly uvedených výdajů je možné, že bude potřebovat více času k tomu, aby provedla podrobnou analýzu situace za účelem zamezení financování neoprávněných výdajů.
28 Je tedy třeba učinit závěr, že jelikož z čl. 39 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1260/1999 a z čl. 5 odst. 3 nařízení č. 448/2001 jasně vyplývá, že zákonodárce nezamýšlel opak, má uvedená lhůta v zásadě pouze orientační charakter a její nedodržení nemá vliv na legalitu rozhodnutí Komise. Tento výklad nezbavuje čl. 39 odst. 3 nařízení č. 1260/1999 jeho užitečného účinku, jak tvrdí Španělské království v projednávaném případě, jelikož z odstavce 3 posledního pododstavce uvedeného článku jasně vyplývá, že „[n]epřijme‑li Komise rozhodnutí podle [ustanovení stanovených pod písmenem] a) nebo b) ve lhůtě k tomu stanovené, zrušuje se neprodleně pozastavení průběžných plateb“. Je rovněž nutno poukázat na to, že se Španělské království nedovolávalo zásahu do svých zájmů z důvodu překročení sporné lhůty ani takový zásah neprokázalo.
29 I při neexistenci ustanovení v nařízení č. 1260/1999, které by ukládalo pevnou lhůtu, však základní požadavek právní jistoty brání tomu, aby Komise mohla donekonečna odkládat výkon svých pravomocí (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 24. září 2002, Falck a Acciaierie di Bolzano v. Komise, C‑74/00 P a C‑75/00 P, Recueil, s. I‑7869, bod 140).
30 V této souvislosti a vzhledem k tomu, že by argument Španělského království mohl být rovněž vykládán tak, že se jím Komisi vytýká, že lhůta, ve které bylo přijato napadené rozhodnutí, byla nepřiměřená, je třeba podotknout, že přezkum průběhu postupu neodhalil existenci zpoždění, které by zasáhlo do základních požadavků právní jistoty a přiměřené lhůty. Konkrétně, v souladu s čl. 39 odst. 2 nařízení č. 1260/1999 se dne 25. února 2010 konala v Bruselu schůzka Komise a Španělského království za účelem dosažení dohody ohledně připomínek vznesených Komisí a týkajících se neodůvodněnosti účasti EFRR na obou sporných zakázkách v rámci projektu zdravotní karty. Účastníci řízení uznávají, že se Španělské království na tomto jednání zavázalo poskytnout Komisi doplňující informace, což učinilo dne 17. března 2010. Konečné znění zápisu z jednání zaslala Komise španělským orgánům dopisem ze dne 30. června 2010. V projednávaném případě je nesporné, že zaslané informace obsahovaly nové poznatky, ze kterých Komise vycházela při přijetí napadeného rozhodnutí dne 16. listopadu 2010.
31 Z výše uvedeného vyplývá, že první žalobní důvod musí být zamítnut jako neopodstatněný.
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z neoprávněného použití čl. 39 odst. 3 písm. b) nařízení č. 1260/1999 a právních předpisů o unijních veřejných zakázkách
32 Španělské království Komisi vytýká, že provedla opravu části financování projektu EFRR z důvodu, že sporné zakázky nebyly zadány v souladu s unijními právními předpisy o veřejných zakázkách. Španělské království se naopak domnívá, že zakázky byly zadány v souladu s právem.
33 Tento žalobní důvod se v podstatě dělí na dvě části a každá z nich podle názoru Španělského království odůvodňuje použití vyjednávacího řízení bez předchozího zveřejnění oznámení o zahájení nabídkového řízení. První část je založena na tvrzení, že účel sporných zakázek, jímž je dodání výrobku vyrobeného pro účely výzkumu, pokusu, studia a vývoje, odůvodňuje použití vyjednávacího řízení na základě čl. 6 odst. 3 písm. b) směrnice Rady 93/36/EHS dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na dodávky (Úř. věst. L 199, s. 1; Zvl. vyd. 06/02, s. 110). Druhá část je založena na tvrzení, že sporné zakázky vykazují technická specifika opravňující použití tohoto výjimečného řízení na základě čl. 6 odst. 3 písm. c) téže směrnice.
34 Především je třeba připomenout, že vyjednávací řízení je řízením výjimečným, jelikož čl. 6 odst. 2 a 3 směrnice 93/36 podává taxativní výčet výjimek, kdy je možné vyjednávací řízení použít (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 8. dubna 2008, Komise v. Itálie, C‑337/05, Sb. rozh. s. I‑2173, bod 56 a citovaná judikatura).
35 Je třeba rovněž připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že tato ustanovení musejí být jakožto výjimky z pravidel, jimiž má být zajištěna účinnost práv uznaných unijním právem v oblasti veřejných zakázek, vykládána restriktivně (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 15. října 2009, Komise v. Německo, C‑275/08, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 55 a citovaná judikatura).
36 Mimoto je třeba připomenout, že ten, kdo se hodlá uvedených výjimek dovolávat, musí prokázat, že výjimečné okolnosti, které je odůvodňují, skutečně existují (v tomto smyslu viz rozsudky Komise v. Itálie, bod 34 výše, bod 58, a Komise v. Německo, bod 35 výše, bod 56).
37 V projednávaném případě je tedy třeba ověřit, zda Španělské království podalo důkaz o tom, že sporné zakázky mohly být na základě čl. 6 odst. 3 písm. b) nebo c) směrnice 93/36 zadány ve vyjednávacím řízení bez předchozího zveřejnění vyhlášení zakázky.
K první části druhého žalobního důvodu, týkající se čl. 6 odst. 3 písm. b) směrnice 93/36
38 Španělské království uvádí, že fáze III projektu vykazovala řadu nedostatků a rizik souvisejících s místní povahou projektu, jež znemožňovala centralizaci a výměnu dat mezi jednotlivými zdravotnickými středisky AZS. V rámci projektu a akčního plánu Komise podporujícího elektronický evropský prostor zdraví AZS navrhla zcela nový cíl umožňující interoperabilitu mezi středisky zdravotní péče, čímž by se zajistila geografická mobilita pacientů. Španělské království zdůrazňuje, že tento nový cíl byl velmi náročný a že se zdálo smysluplné realizovat ho nejprve prostřednictvím pilotního projektu týkajícího se zdravotní péče v zóně venkovského charakteru a všeobecné nemocnice městského charakteru.
39 Španělské království tvrdí, že tento pilotní projekt spočíval ve studii a vyzkoušení způsobů bezpečného přenosu místních dat do uživatelské databáze a v tomto smyslu se jednalo o vyvinutí nového softwarového produktu určeného k provedení tohoto bezpečného přenosu, aby po ověření spolehlivosti bylo možné provést přenos dat z jiných středisek AZS nezahrnutých do pilotního projektu. Účelem tohoto projektu bylo provést zkoušky s cílem nalézt vhodné způsoby tohoto přenosu dat. Tato skutečnost podle jeho názoru odůvodňuje kvalifikaci jako „výrobky vyráběn[é] čistě pro účely výzkumu, pokusu, studia či vývoje“.
40 Je třeba připomenout, že na základě čl. 6 odst. 3 písm. b) směrnice 93/36 mohou zadavatelé zadávat zakázky na dodávky ve vyjednávacím řízení bez předchozího zveřejnění vyhlášení zakázky, pokud jsou dané výrobky vyráběny čistě pro účely výzkumu, pokusu, studia či vývoje. Toto ustanovení se netýká výroby ve velkém za obchodním účelem nebo za účelem pokrytí nákladů na výzkum a vývoj.
41 Z písemností ve spisu vyplývá, že španělské orgány měly plnou znalost potřebného vybavení k dosažení svého cíle. Žádná skutečnost v technických specifikacích obou zakázek nenaznačuje, že by podnik, jemuž byla zadána zakázka, musel navrhnout nový produkt určený k výzkumu, pokusu, studiu či vývoji. Jednalo se totiž o instalaci přesně definovaného počítačového a jiného než počítačového vybavení, které bylo španělskými orgány velmi podrobně popsáno a na trhu již existovalo, což by byl s to provést průměrný dodavatel v daném odvětví.
42 V případě technických specifikací zakázky č. 2075/2003 je třeba konstatovat, že se podle jejího nadpisu a jejího předmětu jedná o „zakázku na dodávku elektroinstalace, komunikačních prostředků, serverů a periferního zařízení nezbytného pro přizpůsobení digitální zdravotnické dokumentace občana odvětvím zdravotnictví, externí konzultace a nemocniční pohotovosti jakožto fázi IV-1 projektu Tarjeta Sanitaria (Diraya) du Servicio Andaluz de Salud“. Tento text je převzat v popisu předmětu na straně 2 uvedeného dokumentu. Kapitoly 3 až 6 technických specifikací podrobně dále popisují veškeré počítačové vybavení a jiné než počítačové vybavení, které bylo předmětem zakázky. Situace je totožná v případě rozpočtu, kde jsou uvedeny výrobky, a dokonce značky výrobků, které mají být dodány.
43 Pokud jde o instalaci vybavení, kapitoly 3.7.1 a 4.8.1 technických specifikací uvedly širokou škálu jednoduchých instalačních služeb, které byl s to pro zadavatele provést průměrný dodavatel z daného odvětví.
44 Kapitoly 5.1 a 5.2 technických specifikací sledují stejný vzor, pokud jde o středisko zpracování informací.
45 Z výše uvedeného vyplývá, že všechny podrobné údaje týkající se vybavení, dohledu, kvality služby, bezpečnosti a služeb byly přesně popsány v zadávací dokumentaci. Za těchto podmínek je třeba učinit závěr, že zakázka č. 2075/2003 není zakázkou na dodávku výrobků vyrobených čistě pro účely výzkumu, pokusu, studia či vývoje ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. b) směrnice 93/36.
46 V případě technických specifikací zakázky č. 2120/2005 je třeba konstatovat, že se podle jejího nadpisu a jejího předmětu jedná o „zakázku na zařízení a dodatečnou pomoc pro fázi IV-1 projektu Tarjeta Sanitaria (Diraya) du Servicio Andaluz de Salud“.
47 Bod 1 technických specifikací stanoví, že projekt CC‑2075/03 (a sice zakázka č. 2075/2003) tvořil základ pro pilotní projekt Diraya pro Andalusii ve zdravotnické oblasti v Severní Córdobě a v nemocnici v Seville. Budoucí opatření pro provádění Diraya ve zbytku zdravotního systému měla vyplývat z jeho zkoušení, ověřování a hodnocení.
48 Kapitoly 3 až 12 technických specifikací jasně a přesně uvádějí počítačové a jiné než počítačové vybavení, jež bylo požadováno, jakož i značky a modely. Rozpočet je rovněž podrobný. Konečně kapitola 13 technických specifikací popisuje služby, které musely být předmětem zakázky, tj. instalace a provedení dodávek popsaných v předcházejících kapitolách zadávací dokumentace. I u této zakázky zadavatel znal dokonale své potřeby, zařízení a služby nezbytné k jejich uspokojení.
49 Z výše uvedeného vyplývá, že ani zakázka č. 2120/2005 nemůže být považována za zakázku na dodávku výrobků vyrobených čistě pro účely výzkumu, pokusu, studia či vývoje ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. b) směrnice 93/36.
50 Z výše uvedeného vyplývá, že uvedená část musí být zamítnuta jako neopodstatněná, aniž je potřeba zkoumat přípustnost této části druhého žalobního důvodu, jež je zpochybňována Komisí, jelikož španělské orgány neprokázaly, že by sporné zakázky mohly být na základě čl. 6 odst. 3 písm. b) směrnice 93/36 předmětem vyjednávacího řízení bez zveřejnění vyhlášení zakázky.
K druhé části druhého žalobního důvodu, týkající se čl. 6 odst. 3 písm. c) směrnice 93/36
51 Španělské království tvrdí, že pilotní projekt je specifický po technické stránce, což souvisí s realizací systému a s migrací dat. Tvrdí, že bylo nezbytné uplatnit některé postupy úplného a bezpečného přenosu, které musely být nutně založeny na důkladném pochopení datových modelů, schémat, tabulek a vztahů mezi existujícími místními databázemi ve fázi III projektu. Vybraný podnik byl přitom podle jeho názoru jediným podnikem, který měl takové znalosti, jelikož spravoval a provozoval tato místní zařízení v době zadání zakázky jakožto podnik, jemuž byla zadána zakázka v předcházejících fázích projektu zdravotní karty.
52 Je třeba připomenout, že na základě čl. 6 odst. 3 písm. c) směrnice 93/36 mohou zadavatelé zadat zakázky na dodávky ve vyjednávacím řízení bez předchozího zveřejnění vyhlášení zakázky, pokud z technických či uměleckých důvodů nebo z důvodů souvisejících s ochranou výlučných práv mohou být dodávané výrobky vyráběny nebo dodávány pouze určitým dodavatelem.
53 Je třeba konstatovat, že z písemností založených do spisu účastníky řízení nevyplývá, že by Španělské království zjišťovalo, zda existovaly podniky schopné odpovědět na výzvu k podávání nabídek za stejných nebo dokonce lepších podmínek než vybraný podnik. Španělské království neuvádí žádné kroky v tomto směru, ať již na španělském území nebo obecně v Unii. Španělské království pouze uvádí, že vybraný podnik byl v obzvláště dobrém postavení, aby odpověděl na výzvu k podávání nabídek z důvodu technické specifičnosti sporných zakázek týkající se realizace systému a migrace dat, jelikož mu byly zadány zakázky ve fázích předcházejících fázi IV‑1, a měl tak již úplné znalosti o existujících místních databázích.
54 V této souvislosti je třeba konstatovat, že tato skutečnost neprokazuje, že tento podnik byl jediným, který mohl mít tyto znalosti a že jiný podnik nebyl schopen je nabýt. Nelze totiž vyloučit, že kdyby byl v Unii proveden seriózní průzkum, mohly být nalezeny podniky schopné poskytnout vhodnou službu (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Německo, bod 35 výše, body 62 a 63). Mimoto Španělské království ostatně neprokazuje ani to, v čem byly sporné zakázky po technické stránce natolik specifické, že odůvodňovaly uplatnění vyjednávacího řízení bez předchozího zveřejnění oznámení o zahájení nabídkového řízení. V projednávaném případě se jedná o běžné zakázky na dodávku výrobků (viz body 45 až 47, 50 a 51 výše).
55 Z toho plyne, že se Španělské království nemůže s úspěchem dovolávat čl. 6 odst. 3 písm. c) směrnice 93/36 k tomu, aby v případě sporných zakázek odůvodnilo uplatnění vyjednávacího řízení bez předchozího zveřejnění vyhlášení zakázky.
56 S ohledem na výše uvedené úvahy musí být druhá část tohoto žalobního důvodu zamítnuta jako neopodstatněná.
57 Druhý žalobní důvod musí být v důsledku toho zamítnut v plném rozsahu, a tudíž i žaloba musí být zamítnuta v plném rozsahu.
K nákladům řízení
58 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Španělské království nemělo ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (třetí senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15. ledna 2013.
Podpisy.