ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (sedmého senátu)
3. března 2022(*)
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Služební řád úředníků Evropské unie – Článek 60 první pododstavec – Neoprávněná nepřítomnost – Působnost – Odpočet z dovolené za kalendářní rok – Srážka ze mzdy – Úředník, který nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 21 a 55 služebního řádu“
Ve věci C‑162/20 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 8. dubna 2020,
WV, zastoupená É. Boigelotem, advokátem,
navrhovatelka,
další účastník řízení:
Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ), zastoupená S. Marquardtem a R. Spáčem, jako zmocněnci, ve spolupráci s M. Troncoso Ferrerem, abogado, a F.-M. Hislairem, avocat,
žalovaná v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (sedmý senát),
ve složení I. Ziemele (zpravodajka), předsedkyně šestého senátu vykonávající funkci předsedkyně sedmého senátu, T. von Danwitz a A. Kumin, soudci,
generální advokát: J. Richard de la Tour,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 3. června 2021,
vydává tento
Rozsudek
1 Kasačním opravným prostředkem se WV domáhá zrušení usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 29. ledna 2020, WV v. ESVČ (T‑471/18, nezveřejněné, dále jen „napadené usnesení“, EU:T:2020:26), kterým Tribunál zamítl její žalobu podanou na základě článku 270 SFEU a znějící jednak na zrušení rozhodnutí Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ze dne 27. listopadu 2017 o srážkách ze mzdy do výše 72 kalendářních dnů (dále jen „sporné rozhodnutí“), a jednak v případě potřeby na zrušení rozhodnutí ESVČ ze dne 2. května 2018, kterým byla zamítnuta stížnost navrhovatelky podaná dne 3. ledna 2018 (dále jen „rozhodnutí o zamítnutí stížnosti“).
Právní rámec
2 Článek 1e odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie, ve znění použitelném na spor, který vedl k tomuto kasačnímu opravnému prostředku (dále jen „služební řád“), stanoví:
„Úředníkům v činné službě jsou poskytnuty pracovní podmínky vyhovující příslušným normám v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví, které jsou přinejmenším rovnocenné minimálním požadavkům použitelným v rámci opatření, která jsou podle Smluv v těchto oblastech přijímána.“
3 Článek 12a odst. 1 služebního řádu stanoví, že úředník se zdrží veškerých projevů psychického nebo sexuálního obtěžování. Tento čl. 12a definuje v odstavci 3 psychické obtěžování a v odstavci 4 sexuální obtěžování.
4 Článek 21 služebního řádu zní:
„Úředník v jakékoli funkci pomáhá a radí svým nadřízeným; je odpovědný za plnění povinností, které mu byly svěřeny.
Úředník pověřený řízením oddělení služby je odpovědný svým nadřízeným za výkon svěřených pravomocí a provádění jím vydaných pokynů. Odpovědnost jeho podřízených ho nezbavuje jeho vlastních odpovědností.“
5 Článek 55 služebního řádu stanoví:
„1. Úředníci v činné službě jsou kdykoli k dispozici svému orgánu.
2. Délka obvyklého pracovního týdne činí 40 až 42 pracovních hodin, přičemž denní pracovní dobu stanoví orgán oprávněný ke jmenování. V rámci stejných omezení může orgán oprávněný ke jmenování po projednání s výborem zaměstnanců rozhodnout o rozvržení pracovní doby u některých skupin úředníků plnících zvláštní služební povinnosti.
3. Úředníkovi může být navíc v naléhavých služebních případech nebo na základě bezpečnostních předpisů uložena povinnost zůstat mimo obvyklou pracovní dobu na pracovišti nebo doma v pracovní pohotovosti. Prováděcí pravidla pro používání tohoto odstavce stanoví orgán oprávněný ke jmenování v rámci příslušného orgánu po projednání s výborem zaměstnanců.
[…]“
6 Článek 60 první pododstavec služebního řádu stanoví:
„Kromě případů onemocnění nebo úrazu nesmí být úředník nepřítomen bez předchozího svolení svého bezprostředního nadřízeného. Aniž jsou dotčena jakákoli disciplinární opatření, která mohou být použita, každá neoprávněná řádně zjištěná nepřítomnost se odečte od dovolené za kalendářní rok dotyčného úředníka. Vyčerpal-li již svou dovolenou za kalendářní rok, neobdrží odměnu ve výši odpovídající zameškané době.“
7 Článek 86 služebního řádu zní následovně:
„1. Každému úředníkovi nebo bývalému úředníkovi, který úmyslně nebo z nedbalosti poruší povinnosti stanovené tímto služebním řádem, mohou být uložena disciplinární opatření.
2. Získá-li orgán oprávněný ke jmenování nebo OLAF důkazy o porušení ve smyslu odstavce 1, mohou zahájit správní vyšetřování, aby zjistily, zda k uvedenému porušení skutečně došlo.
3. Disciplinární pravidla, postupy a opatření, jakož i pravidla a postupy týkající se správního vyšetřování jsou stanoveny v příloze IX.“
8 Příloha IX služebního řádu, nadepsaná „Disciplinární řízení“, v čl. 9 odst. 1 stanoví:
„Orgán oprávněný ke jmenování může uložit jednu z těchto sankcí:
a) písemnou výstrahu;
b) důtku;
c) odložení postupu do vyššího platového stupně na dobu od 1 do 23 měsíců;
d) zařazení do nižšího platového stupně;
e) dočasné zařazení do nižší platové třídy na dobu od 15 dnů do jednoho roku;
f) zařazení do nižší platové třídy v rámci stejné funkční skupiny;
g) přeřazení do nižší funkční skupiny, včetně nebo bez snížení platové třídy;
h) zbavení funkce a případně dočasné krácení důchodu nebo příspěvku v invaliditě; účinky tohoto opatření se nevztahují na úředníkem vyživované osoby. […]“
Skutečnosti předcházející sporu
9 Pro účely tohoto kasační opravného prostředku lze skutečnosti předcházející sporu, které jsou uvedeny v bodech 1 až 48 napadeného usnesení, shrnout následovně.
10 Žalobkyně, WV, je úřednicí Evropské unie. Od 1. ledna 2011 je přidělena k ESVČ a od tohoto data plnila služební úkoly v několika útvarech ESVČ. Konkrétně od 1. února 2015 do 30. září 2016 navrhovatelka pracovala na oddělení EURCA West3 ESVČ.
11 Od 1. října do 15. listopadu 2016 byla navrhovatelka v zájmu služby převedena na oddělení Americas.2 a poté dne 16. listopadu 2016 na oddělení PRISM ESVČ. Žalobkyně uvádí, že se opakovaně obrátila na administrativu, aby se seznámila s odůvodněním svého vyloučení z oddělení EURCA West3.
12 Dne 16. ledna 2017 byla navrhovatelka informována o tom, že její nepřítomnosti jsou považovány za „neoprávněné“. Byla rovněž informována, pokud jde o její přítomnost na pracovišti, že ji v kanceláři ještě nikdo neviděl.
13 Dne 10. února 2017 se navrhovatelka, pokud šlo o její nepřítomnosti, obrátila na své nadřízené.
14 E-mailem ze dne 3. dubna 2017 navrhovatelka zaslala lékařské potvrzení, aby odůvodnila svou nepřítomnost ve dnech 30. a 31. března 2017, jakož i 3. dubna 2017.
15 E-mailem ze dne 10. dubna 2017 upozornila navrhovatelka své nadřízené, že nepřítomnosti byly do informačního systému pro vedení lidských zdrojů Sysper zadány nesprávně, některé i pro budoucí data.
16 Dne 11. dubna 2017 proběhla výměna e-mailů mezi navrhovatelkou a jejími nadřízenými ve věci údajných neodůvodněných nepřítomností.
17 Ve dnech 25. a 26. dubna 2017 si navrhovatelka s vedoucím svého oddělení vyměnila e-maily ohledně toho, že vedoucí její sekce měl za to, že její přítomnost v kanceláři je administrativou považována za neodůvodněnou nepřítomnost. Vedoucí oddělení navrhovatelce zejména vyložil podmínky, které je třeba splnit, aby bylo možné mít za to, že je „přítomna“ v práci.
18 Dne 12. září 2017 zaslal navrhovatelce vedoucí jejího oddělení upozornění, v němž bylo uvedeno, že v období ode dne 1. ledna do dne 14. července 2017 měla navrhovatelka neodůvodněné nepřítomnosti v počtu 85 kalendářních dnů, o které bude v souladu s článkem 60 služebního řádu krácena její odměna.
19 Navrhovatelka na toto upozornění odpověděla e-mailem ze dne 15. září 2017 a zejména požádala, aby jí byly předány výňatky z přehledu příchodů a odchodů z budovy.
20 Dne 25. září 2017 vedoucí oddělení HR 3 navrhovatelce oznámil, že z důvodů ochrany údajů nemůže tyto výňatky dostat k dispozici.
21 Sporným rozhodnutím ESVČ informovala navrhovatelku, že posouzení jejích nepovolených nepřítomností bylo revidováno, a to tak, že 9 dní bude přeměněno na dovolenou za kalendářní rok a že z jejího platu bude stržen ekvivalent 72 dnů.
22 Dne 7. prosince 2017 byla navrhovatelka informována o částce, která jí bude ode dne února 2018 srážena ze mzdy.
23 Dne 3. ledna 2018 podala navrhovatelka proti spornému rozhodnutí stížnost na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu.
24 Na základě uvedeného rozhodnutí přikročil Úřad Evropské komise pro správu a vyplácení individuálních nároků (PMO) dne 6. února 2018 ke srážkám ze mzdy navrhovatelky.
25 Dne 27. dubna 2018 obdržela navrhovatelka výňatky z přehledu příchodů a odchodů z budovy za období od 1. ledna do 8. února 2017.
26 Dne 2. května 2018 přijal OOJ rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.
Řízení před Tribunálem a napadené usnesení
27 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 2. srpna 2018 podala navrhovatelka žalobu znějící jednak na zrušení sporného rozhodnutí a, v případě potřeby, na zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, a jednak na to, aby Tribunál rozhodl, že částky, které jí mají být vráceny, budou navýšeny o úroky z prodlení.
28 Kromě toho navrhovatelka na základě čl. 89 odst. 3 písm. d) jednacího řádu Tribunálu navrhla, aby Tribunál nařídil ESVČ předložit různé dokumenty a písemnosti.
29 Na podporu své žaloby podané k Tribunálu vznesla navrhovatelka jediný žalobní důvod, kterým se dovolává porušení čl. 1e odst. 2, jakož i článků 12, 12a, 21, 25, 26, 55 a 60 služebního řádu, článků 1 a 2 přílohy IX služebního řádu, povinnosti péče, zásady řádné správy, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 2001, L 8, s. 1; Zvl. vyd. 13/26, s. 102), článků 41, 47 a 52 Listiny základních práv Evropské unie, Úmluvy o základních lidských právech a svobodách, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, práva na účinnou procesní obranu, jakož i článku 296 SFEU.
30 Svým jediným žalobním důvodem se navrhovatelka rovněž dovolávala zneužití práva, zneužití řízení, zjevného porušení zásady ochrany legitimního očekávání a zásady rovnosti zbraní, jakož i porušení zásady ukládající administrativě přijímat rozhodnutí pouze na základě právně přípustných důvodů, zásady proporcionality, zásady kontradiktornosti a zásady právní jistoty, jakož i nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).
31 Napadeným usnesením Tribunál žalobu navrhovatelky zamítl jako zčásti zjevně nepřípustnou a zčásti zjevně právně neopodstatněnou.
32 Pokud jde o návrh na zrušení sporného rozhodnutí a rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, měl Tribunál nejprve za to, že pouze argumenty vycházející z porušení článků 21, 55 a 60 služebního řádu, jakož i z porušení povinnosti uvést odůvodnění byly předloženy ve formě splňující minimální požadavky stanovené v čl. 76 písm. d) jednacího řádu Tribunálu, a ostatní argumenty odmítl jako zjevně nepřípustné.
33 Tribunál dále odmítl argumenty vycházející z porušení článků 21, 55 a 60 služebního řádu, jakož i z porušení povinnosti uvést odůvodnění jako zjevně neopodstatněné.
34 Zaprvé, pokud jde o tvrzené porušení článků 21, 55 a 60 služebního řádu, měl Tribunál v bodě 79 napadeného usnesení zejména za to, že i kdyby bylo prokázáno, že navrhovatelka byla skutečně přítomna v prostorách ESVČ, jak tvrdí, nic to nemění na tom, že navrhovatelka tím, že jasně vyjádřila svůj úmysl nepracovat v rámci oddělení PRISM z důvodu, že se chtěla soustředit pouze na administrativní otázky spojené s jejím převedením, nedodržela podmínky vyžadované články 21 a 55 služebního řádu. Podle Tribunálu tedy nelze ESVČ vytýkat, že měla za to, že se navrhovatelka nachází v situaci neodůvodněné nepřítomnosti. Tribunál kromě toho uvedl, že vzhledem k tomu, že nepřítomnosti zohledněné ESVČ nebyly předem povoleny jejími nadřízenými, bylo srážka ze mzdy až do výše 72 kalendářních dnů pouze důsledkem nedodržení požadavků stanovených v článku 60 služebního řádu.
35 Zadruhé, pokud jde o údajný nedostatek odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, poté, co připomněl, jednak že lze mít za to, že rozhodnutí je dostatečně odůvodněné, pokud bylo přijato v kontextu, který je dotyčnému úředníkovi znám a který mu umožňuje pochopit jeho dosah, a jednak, že znalost tohoto kontextu dotčenou osobou může představovat odůvodnění dotčeného rozhodnutí, měl Tribunál v bodě 85 napadeného usnesení za to, že z rozhodnutí o zamítnutí stížnosti vyplývalo, že navrhovatelka byla s kontextem sporného rozhodnutí velmi přesně seznámena. V tomto ohledu upřesnil, že sama navrhovatelka připojila ke své stížnosti několik dopisů a e-mailů vyměněných s ESVČ, jejichž předmětem byly srážky ze mzdy o dny, které byly považovány za neodůvodněnou nepřítomnost.
36 Zatřetí v důsledku zamítnutí návrhových žádání znějících na zrušení sporného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, a ze stejných důvodů Tribunál v bodě 87 napadeného usnesení zamítl návrhová žádání navrhovatelky směřující k tomu, aby bylo rozhodnuto, že částky, které jí mají být vráceny, budou navýšeny o úroky z prodlení.
37 Konečně s ohledem na to, že tato návrhová žádání znějící na zrušení byla zčásti odmítnuta jako zjevně nepřípustná a zčásti odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, Tribunál v bodech 88 a 89 napadeného usnesení rozhodl, že návrh podaný navrhovatelkou na základě čl. 89 odst. 3 písm. d) jeho jednacího řádu musí být rovněž zamítnut. Podle Tribunálu z žaloby nevyplývalo, že dokumenty, jejichž předložení bylo požadováno, mohly vyvrátit konstatování uvedené v bodech 74 až 80 napadeného usnesení, podle kterého navrhovatelka nadále nebyla nápomocná svému nadřízenému plněním úkolů, které jí byly svěřeny, a nebyla kdykoli k dispozici ESVČ, k čemuž je povinná podle článků 21 a 55 služebního řádu, ani že tyto dokumenty mohly prokázat, že rozhodnutí o zamítnutí stížnosti bylo nedostatečně odůvodněno. V každém případě navrhovatelka dostatečně přesně neoznačila dokumenty, jejichž předložení požadovala, ani neposkytla Tribunálu alespoň minimum skutečností odůvodňujících užitečnost těchto dokumentů pro potřeby řízení v souladu s čl. 88 odst. 2 uvedeného jednacího řádu.
Návrhová žádání účastnic řízení
38 Kasačním opravným prostředkem WV navrhuje, aby Soudní dvůr:
– napadené usnesení zrušil;
– uložil ESVČ náhradu veškerých nákladů řízení, včetně nákladů vynaložených v řízení před Tribunálem, a
– vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí o žalobě.
39 ESVČ navrhuje, aby Soudní dvůr:
– prohlásil kasační opravný prostředek za nepřípustný, nebo přinejmenším za neopodstatněný, a
– uložil WV náhradu nákladů řízení.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
40 Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje jediný důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení zásady volného předkládání důkazů a konceptu souboru shodujících se nepřímých důkazů, a tudíž z porušení pravidel týkajících se důkazního břemene, z odepření spravedlnosti, z diskriminace, ze zkreslení skutkového stavu a zjevně nesprávných posouzení, která vedla k nepřesnému právnímu odůvodnění napadeného usnesení. Tento důvod je rozdělen do šesti částí.
41 ESVČ má za to, že uvedený důvod kasačního opravného prostředku musí být odmítnut jako nepřípustný, protože není v souladu s požadavky vyplývajícími z čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a z čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora, nebo přinejmenším jako neopodstatněný.
K přípustnosti kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
42 ESVČ má za to, že kasační opravný prostředek je nepřípustný, protože jeho jediný důvod postrádá jasnost. Především výtka týkající se zjevně nesprávného posouzení důkazů Tribunálem je rozvinuta neuspořádaně, aniž by bylo vysvětleno, jak by toto údajné pochybení mělo vést ke zrušení sporného rozhodnutí. Dále výtka týkající se údajného odepření spravedlnosti se ve skutečnosti týká porušení práva na účinný opravný prostředek. Kasační opravný prostředek přitom jasně neuvádí, jak Tribunál porušil toto právo, ani jak porušil zásadu zákazu diskriminace, což bylo rovněž uplatněno. Konečně znění jediného důvodu kasačního opravného prostředku nezmiňuje údajné porušení článku 60 služebního řádu.
43 Navrhovatelka tvrdí, že kasační opravný prostředek je přípustný.
Posouzení Soudního dvora
44 Z článku 256 odst. 1 druhého pododstavce SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a z čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku či usnesení, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen, jinak je kasační opravný prostředek nebo předmětný důvod kasačního opravného prostředku nepřípustný (viz rozsudky ze dne 2. března 2021, Komise v. Itálie a další, C‑425/19 P, EU:C:2021:154, bod 55 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 20. května 2021, Dickmanns v. EUIPO, C‑63/20 P, nezveřejněný, EU:C:2021:406, bod 49 a citovaná judikatura).
45 Těmto požadavkům neodpovídá zejména důvod kasačního opravného prostředku, jehož argumentace není dostatečně jasná a přesná k tomu, aby Soudní dvůr mohl vykonat svůj přezkum legality, zejména proto, že hlavní skutečnosti, o které se důvod kasačního opravného prostředku opírá, nevyplývají dostatečně uceleně a srozumitelně ze znění tohoto kasačního opravného prostředku, který je v tomto ohledu formulován nejasně a nejednoznačně. Soudní dvůr rovněž rozhodl, že kasační opravný prostředek, který nemá soudržnou strukturu, omezuje se na obecná tvrzení a neobsahuje přesné informace týkající se bodů napadeného rozhodnutí, které mají být stiženy nesprávným právním posouzením, musí být odmítnut jako zjevně nepřípustný (rozsudek ze dne 4. října 2018, Staelen v. Veřejný ochránce práv, C‑45/18 P, nezveřejněný, EU:C:2018:814, bod 15 a citovaná judikatura).
46 Ačkoli v projednávaném případě mělo být předložení některých argumentů tohoto kasačního opravného prostředku zajisté jasnější, aby jeho pochopení bylo snazší, nic to nemění na tom, že tento kasační opravný prostředek obsahuje řadu právních argumentů vztahujících se právě k jasně identifikovaným částem napadeného usnesení. V důsledku toho argumenty ESVČ nemohou vést k tomu, aby byl uvedený kasační opravný prostředek prohlášen za nepřípustný v plném rozsahu, ale musí být posouzeny v rámci přezkumu každé ze šesti částí jediného důvodu tohoto kasačního opravného prostředku.
47 Za těchto podmínek je třeba prohlásit projednávaný kasační opravný prostředek za přípustný.
K úvodní poznámce navrhovatelky
Argumentace účastnic řízení
48 V části kasačního opravného prostředku nadepsané „Skutečnosti předcházející řízení“ navrhovatelka uvádí, že Tribunál v popisu skutečností předcházejících sporu opomněl citovat a zohlednit některé skutkové okolnosti, na kterých byla založena analýza navrhovatelky.
49 ESVČ tvrdí, že navrhovatelka neuvádí konkrétní důsledky, které by takové opomenutí mělo pro její žalobu podanou k Tribunálu.
Posouzení Soudního dvora
50 V tomto ohledu je třeba uvést, že se navrhovatelka omezuje na výčet skutkových okolností, které Tribunál údajně nezohlednil, a obecně odkazuje na výtku vycházející z porušení zásady volného provádění důkazů a konceptu souboru shodujících se nepřímých důkazů, a tudíž z nedodržení pravidel týkajících se důkazního břemene, aniž by přesně uvedla, které body napadeného usnesení jsou stiženy nesprávným právním posouzením z důvodu tohoto údajného opomenutí.
51 Taková tvrzení proto nesplňují požadavky připomenuté v bodech 44 a 45 tohoto rozsudku, a musí být tedy odmítnuta jako nepřípustná.
K věci samé
52 První a druhá část jediného důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky se týkají odůvodnění napadeného usnesení, kterým Tribunál odmítl určitá tvrzení navrhovatelky jako zjevně nepřípustná. Třetí až pátá část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku se týkají odůvodnění napadeného usnesení, kterým Tribunál zamítl jako zjevně postrádající jakýkoli právní základ argumenty navrhovatelky týkající se porušení článků 21, 55 a 60 služebního řádu, jakož i povinnosti uvést odůvodnění. Šestá část uvedeného důvodu se týká toho, že Tribunál zamítl návrh na přijetí organizačního procesního opatření podle čl. 89 odst. 3 písm. d) jednacího řádu Tribunálu.
K první a druhé části jediného důvodu kasačního opravného prostředku
– Argumentace účastnic řízení
53 V první části jediného důvodu kasačního opravného prostředku, která se týká bodů 63 a 64 napadeného usnesení, navrhovatelka vytýká Tribunálu, že měl nesprávně za to, že tvrzené porušení čl. 1e odst. 2 a článku 12a služebního řádu nebylo v žalobě nijak rozvedeno. Navrhovatelka se přitom zaprvé opírala o článek 1e služebního řádu, jelikož v bodě 54 své žaloby k Tribunálu uvedla, že jednak OOJ z titulu povinnosti dosáhnout výsledku přísluší ujistit se, že úředník může vykonávat své povolání ve vyhovujícím prostředí, které je zdravé a prosté útoků, nactiutrhání a/nebo ustavičného obtěžování, a jednak zdraví navrhovatelky se v práci zhoršilo v důsledku pomlouvačného, zlomyslného a obtěžujícího chování, které bylo oznámeno a prokázáno. Zadruhé navrhovatelka v uvedené žalobě k Tribunálu rovněž uvedla, že byla psychicky obtěžována, a v jejím bodě 53 odkázala na přesné znění čl. 12a odst. 3 služebního řádu.
54 V rámci druhé části jediného důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka vytýká Tribunálu, jak naložil s její výtkou vycházející ze zneužití řízení, jakož i z porušení povinnosti péče a povinnosti dosáhnout výsledku a ujistit se, že úředník může vykonávat své povolání ve vyhovujícím prostředí, které je zdravé a prosté útoků, nactiutrhání, nebo obtěžování.
55 Zaprvé Tribunál odůvodnil nejasným, a tedy právně neplatným způsobem odmítnutí zabývat se uvedenou výtkou, neboť poté, co ji uvedl v bodě 65 napadeného usnesení, Tribunál tuto výtku neodmítl jako nepřípustnou ani ji meritorně nepřezkoumal.
56 Zadruhé navrhovatelka zpochybňuje konstatování Tribunálu v bodě 65 napadeného usnesení a tvrdí, že Tribunál učinil uvedená konstatování, aniž by zohlednil celý spis a zhodnotil důkazy v plném rozsahu. Porušil tak zásadu volného provádění důkazů a koncept souboru shodujících se nepřímých důkazů, čímž porušil pravidla týkající se důkazního břemene, což vedlo k odepření spravedlnosti. Navrhovatelka konkrétně tvrdí, že uvedená výtka je podepřena přílohami A.4, A.8, A.10, A.16, A.21, A.24, A.25, A.26 a A.30 její žaloby k Tribunálu.
57 ESVČ tvrdí, pokud jde o druhou část jediného důvodu kasačního opravného prostředku, že z důvodu, že v žalobě před Tribunálem zcela chybí odkaz na důkazy, nemůže navrhovatelka Tribunálu vytýkat, že nezohlednil dokumenty, které podporují její tvrzení, a sice přílohy A.4, A.8, A.10 a A.16, které byly poprvé zmíněny až ve fázi kasačního opravného prostředku. Dispoziční zásada, která upravuje řízení před Tribunálem, vyžaduje, aby žalobkyně přesně označila důkazy, ke kterým se vztahují právní důvody, aniž by Tribunál musel z úřední povinnosti vyhledávat ve spise důkazy odpovídající výtkám žalobkyně.
Posouzení Soudního dvora
58 Pokud jde o první část jediného důvodu kasačního opravného prostředku, kterou navrhovatelka tvrdí, že Tribunál zkreslil její argumentaci, když měl nesprávně za to, že tvrzené porušení čl. 1e odst. 2 a článku 12a služebního řádu nebylo v žalobě nijak rozvedeno, je třeba připomenout, že v rámci kasačního opravného prostředku je předmětem přezkumu Soudního dvora zejména ověřit, zda Tribunál právně dostačujícím způsobem odpověděl na všechny argumenty uplatněné žalobcem (rozsudek ze dne 25. června 2020, Komise v. CX, C‑131/19 P, nezveřejněný, EU:C:2020:502, bod 33 a citovaná judikatura).
59 Kromě toho důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že Tribunál neodpověděl na argumenty uplatněné v prvním stupni, se v podstatě týká porušení povinnosti uvést odůvodnění, která vyplývá z článku 36 statutu Soudního dvora Evropské unie, který je použitelný na Tribunál na základě čl. 53 prvního pododstavce téhož statutu, a článku 119 jednacího řádu Tribunálu (rozsudek ze dne 25. června 2020, Komise v. CX, C‑131/19 P, nezveřejněný, EU:C:2020:502, bod 34 a citovaná judikatura).
60 Jak však Soudní dvůr opakovaně rozhodl, povinnost Tribunálu odůvodnit svá rozhodnutí nelze vykládat tak, že je povinen podrobně odpovědět na každý argument uplatněný žalobcem, zejména tehdy, když daný argument není dostatečně jasný a přesný (rozsudek ze dne 15. dubna 2010, Gualtieri v. Komise, C‑485/08 P, EU:C:2010:188, bod 41 a citovaná judikatura).
61 Tribunálu tak nelze vytýkat, že měl za to, v případě takových obecných tvrzení a indikací, jako jsou ty, jež jsou obsaženy v bodech 53 a 54 žaloby v prvním stupni, že tvrzené porušení článků 1e a 12a služebního řádu nebylo podloženou žádnou právní argumentací.
62 První část jediného důvodu kasačního opravného prostředku tedy musí být zamítnuta jako neopodstatněná.
63 Pokud jde o druhou část jediného důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba zaprvé konstatovat, že argument navrhovatelky, podle kterého Tribunál neodůvodnil své odmítnutí přezkoumat tuto výtku, neboť ji neprohlásil za nepřípustnou ani ji meritorně neposoudil, spočívá na nesprávném výkladu napadeného usnesení.
64 Ze znění napadeného usnesení přiloženého ke kasačnímu opravnému prostředku navrhovatelky vyplývá, že poté, co Tribunál v bodě 64 uvedeného usnesení uvedl, že „tvrzení uvedená v bodě 63 [tohoto usnesení] nesplňují minimální požadavky na jasnost a soudržnost podle čl. 76 písm. d) jednacího řádu“, v bodě 65 uvedeného usnesení upřesnil, že tomu tak je „rovněž v případě výtky vycházející ze zneužití řízení a z porušení povinnosti jednat s náležitou péčí a povinnosti dosáhnout výsledku zajistit, aby úředník mohl vykonávat své povolání ve vyhovujícím prostředí, které je zdravé a prosté útoků, nactiutrhání nebo obtěžování“. Tribunál dále v tomtéž bodě 65 zejména uvedl, že „na podporu této výtky se navrhovatelka omez[ila] na obecná a nijak nepodložená tvrzení, když obecně odkazovala na „skutečnosti, jak jsou vylíčeny v projednávané žalobě“, na „nevyvratitelné důkazy“ a na „kontext zaměřený proti [ní] s nekalým záměrem a v rámci očividné snahy o její profesní vyloučení“, jakož i několika dalších skutečností.
65 Tribunál následně v bodě 66 uvedeného znění napadeného usnesení připojeného ke kasačnímu opravnému prostředku navrhovatelky dospěl k závěru, že tvrzení uvedená v jeho bodech 62 až 65 musí být odmítnuta jako zjevně nepřípustná.
66 V důsledku toho není opodstatněné tvrzení, že Tribunál neodůvodnil své odmítnutí zabývat se výtkou vycházející ze zneužití řízení, jakož i z porušení povinnosti péče a povinnosti dosáhnout výsledku zajistit, aby úředník mohl vykonávat své povolání ve vyhovujícím prostředí, které je zdravé a prosté útoků, nactiutrhání nebo obtěžování.
67 Pokud jde zadruhé o druhou výtku druhé části jediného důvodu kasačního opravného prostředku, uvedenou v bodě 56 tohoto rozsudku, je třeba připomenout, jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, že „stručný popis žalobních důvodů“, který musí být obsažen v každé žalobě ve smyslu článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie, který je použitelný na Tribunál na základě čl. 53 prvního pododstavce uvedeného statutu, a čl. 76 písm. d) jednacího řádu Tribunálu, znamená, že žaloba musí ozřejmit, v čem spočívá žalobní důvod, na kterém se žaloba zakládá (rozsudek ze dne 11. září 2014, MasterCard a další v. Komise, C‑382/12 P, EU:C:2014:2201, bod 39 a citovaná judikatura, jakož i usnesení ze dne 21. ledna 2016, Internationaler Hilfsfonds v. Komise, C‑103/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:51, bod 31).
68 Proto je k tomu, aby byla žaloba přípustná, zejména nezbytné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na nichž je založena, vyplývaly přinejmenším stručně, avšak uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby. Ačkoliv obsah žaloby lze podpořit a doplnit v konkrétních bodech odkazy na určité výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, obecný odkaz na ostatní písemnosti, byť přiložené k žalobě, nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které podle ustanovení připomenutých v předchozím bodě musejí být uvedeny v žalobě (rozsudek ze dne 11. září 2014, MasterCard a další v. Komise, C‑382/12 P, EU:C:2014:2201, bod 40, jakož i usnesení ze dne 21. ledna 2016, Internationaler Hilfsfonds v. Komise, C‑103/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:51, bod 32).
69 Čistě důkazní a pomocná funkce příloh znamená, že pokud obsahují právní okolnosti, na nichž jsou založeny některé žalobní důvody uvedené v žalobě, musí být takové okolnosti obsaženy v samotném textu žaloby nebo v ní musí být alespoň dostatečně označeny (viz rozsudek ze dne 2. října 2019, Crédit mutuel Arkéa v. ECB, C‑152/18 P a C‑153/18 P, EU:C:2019:810, bod 39 a citovaná judikatura).
70 V důsledku toho Tribunálu nepřísluší, aby v přílohách vyhledával a zjišťoval žalobní důvody a argumenty, které by mohl považovat za důvody a argumenty tvořící základ žaloby, jelikož přílohy mají pouze důkazní a pomocnou funkci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. září 2020, BP v. FRA, C‑669/19 P, nezveřejněný, EU:C:2020:713, bod 54).
71 Druhá výtka druhé části jediného důvodu kasačního opravného prostředku je tudíž neopodstatněná.
72 První a druhá část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku tedy musí být zamítnuty jako neopodstatněné.
K páté části jediného důvodu kasačního opravného prostředku
– Argumentace účastnic řízení
73 V páté části jediného důvodu kasačního opravného prostředku, kterou je třeba zkoumat nejprve, navrhovatelka Tribunálu vytýká, že nesprávně použil článek 60 služebního řádu a že ponechal bez povšimnutí právní základ sporného rozhodnutí. Podle navrhovatelky se Tribunál tím, že měl za to, že toto rozhodnutí založené na článku 60 služebního řádu je platné, dopustil nesprávného právního posouzení při analýze tohoto článku 60 a mimoto zkreslil skutkový stav, když měl za to, že navrhovatelka byla neoprávněně nepřítomná, přestože byla fyzicky přítomná.
74 Zaprvé Tribunál analyzoval údajnou existenci neodůvodněných nepřítomností nikoli s ohledem na článek 60 služebního řádu, který je právním základem sporného rozhodnutí, ale na základě článků 21 a 55 služebního řádu.
75 Potvrzením analýzy OOJ obsažené ve sporném rozhodnutí, která staví přítomnost navrhovatelky v prostorách orgánu, která neodpovídala jeho očekáváním, pokud jde o disponibilitu a svědomitost, na roveň neodůvodněné nepřítomnosti, Tribunál nesprávně vyložil článek 60 služebního řádu, který se týká nepřítomnosti bez předchozího povolení, kromě případů onemocnění nebo úrazu. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka byla přítomna v uvedených prostorách, není článek 60 použitelný.
76 Pokud měl OOJ za to, že navrhovatelka nesplňuje uvedená očekávání, měl zahájit disciplinární řízení. Porušení článků 21 a 55 služebního řádu přitom nemůže být sankcionováno srážkou ze mzdy nebo z dovolené, jelikož taková opatření nejsou stanovena v článku 9 přílohy IX služebního řádu. Srážka ze mzdy tak nemůže představovat skrytý disciplinární trest nebo náhradní trest.
77 Zadruhé a v každém případě ESVČ neposkytla popis pracovního místa ani neuvedla cíle, kterých má být dosaženo, a konkrétní úkoly, které byly navrhovatelce svěřeny, ani neprokázala, že se jim navrhovatelka odmítla věnovat. V tomto ohledu se Tribunál dopustil zjevně nesprávného posouzení, když v bodě 74 napadeného usnesení odkázal na odpověď navrhovatelky na její hodnotící zprávu za rok 2016, zatímco její údajná neodůvodněná nepřítomnost, jak byla vymezena Tribunálem, se týkala roku 2017.
78 ESVČ uvádí, že pátá část jediného důvodu kasačního opravného prostředku, pokud jde o údajné porušení článku 60 služebního řádu, není uvedena ve znění jediného důvodu kasačního opravného prostředku. V každém případě je tato část neopodstatněná. V tomto ohledu Tribunál správně uvedl, že úředník musí být kdykoli k dispozici orgánu, že tento článek 60 postihuje jakoukoli neoprávněnou nepřítomnost a že předpokládá skutečnou přítomnost na pracovišti, která vyžaduje, aby úředník splňoval dvě kumulativní podmínky uvedené v článcích 21 a 55 služebního řádu, tedy aby pomáhal svým nadřízeným plněním povinností, které mu byly svěřeny, a byl za tímto účelem orgánu kdykoli k dispozici. Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, tedy Tribunál a OOJ vycházely z článků 21, 55 a 60 služebního řádu společně, a nikoli pouze z posledně uvedeného článku.
– Posouzení Soudního dvora
79 Pokud jde o údajnou nepřípustnost páté části jediného důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že i když shrnutí tohoto důvodu obsahuje tvrzení týkající se „zjevně nesprávných posouzení týkajících se nepřesného právního odůvodnění“ napadeného usnesení, argumenty uvedené v této páté části jasně uvádějí, že navrhovatelka Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když použil článek 60 služebního řádu.
80 Dále uvedená pátá část přesně uvádí kritizované části napadeného usnesení, jakož i právní argumenty, které specifickým způsobem podporují návrh na zrušení tohoto usnesení v souladu s požadavky připomenutými v bodě 44 tohoto rozsudku.
81 Pátá část jediného důvodu kasačního opravného prostředku je tudíž přípustná.
82 Pokud jde o první výtku páté části jediného důvodu kasačního opravného prostředku, kterou navrhovatelka vytýká Tribunálu, že nesprávně použil článek 60 služebního řádu, je třeba uvést, že Tribunál v bodech 70 až 80 napadeného usnesení ověřil, zda sporné rozhodnutí a rozhodnutí o zamítnutí stížnosti byly v souladu s články 21, 55 a 60 služebního řádu.
83 Poté, co Tribunál v bodech 71 a 72 napadeného usnesení připomněl znění těchto článků, jakož i znění bodu B úvodu rozhodnutí Komise C (2013) 9051 final ze dne 16. prosince 2013 o dovolené, použitelného na ESVČ na základě rozhodnutí ESVČ DEC (2014) 009 ze dne 13. února 2014, v bodě 73 uvedeného usnesení konstatoval, že navrhovatelka porušila požadavky stanovené uvedenými ustanoveními.
84 V bodech 74 a 75 uvedeného usnesení tak Tribunál nejprve uvedl, pokud jde o podmínky stanovené v článcích 21 a 55 služebního řádu, že OOJ správně uvedl, že ze spisu, a zejména z odpovědi navrhovatelky na její hodnotící zprávu za rok 2016 vyplývá, že po jejím převedení do oddělení PRISM a navzdory různým varováním a napomenutím ze strany jejích nadřízených dotyčná osoba vyjádřila úmysl nepracovat v rámci tohoto oddělení.
85 Tribunál dále v bodě 76 napadeného usnesení uvedl, že vůle nepomáhat svým nadřízeným a neplnit své úkoly, byla projevena rovněž v e-mailu navrhovatelky ze dne 11. dubna 2017, ve kterém navrhovatelka uvedla, že je každý den přítomna ESVČ, aby se pokusila vyřešit situaci, v níž se ocitla v důsledku svého protiprávního vyloučení z oddělení EURCA West3 a převedení, zneužívajícím způsobem, do oddělení PRISM. V e-mailu navrhovatelka rovněž uvedla, že nemusí nutně sedět ve své kanceláři celý den.
86 Konečně Tribunál v bodě 77 napadeného usnesení dodal, že i kdyby navrhovatelka měla za to, že převedení jí nevyhovovalo, mohla požádat o přidělení k jinému útvaru, což ji však do doby, než k takovému přidělení dojde, nezbavuje povinnosti pracovat v rámci oddělení PRISM za účelem plnění úkolů spojených s jejím pracovním místem a povinnosti být kdykoli k dispozici ESVČ. V bodě 78 uvedeného usnesení upřesnil, že má-li navrhovatelka za to, že její převedení bylo stiženo jakoukoliv vadou, může využít opravných prostředků, které má k dispozici, ale že její základní povinnosti loajality a spolupráce jí nicméně zakazují odmítnout plnit povinnosti vyplývající z tohoto převedení.
87 Tribunál dospěl v bodě 79 napadeného usnesení k závěru, že i kdyby se prokázalo, že navrhovatelka byla skutečně přítomna v prostorách ESVČ, jak tvrdí, nic to nemění na tom, že navrhovatelka tím, že jasně vyjádřila svůj úmysl nepracovat v rámci oddělení PRISM z důvodu, že se chtěla soustředit pouze na administrativní otázky spojené s jejím převedením, zjevně nesplnila podmínky vyžadované články 21 a 55 služebního řádu. Tribunál dále dodal, že ESVČ tedy nelze vytýkat, že měla za to, že se navrhovatelka nachází v situaci neodůvodněné nepřítomnosti a že vzhledem k tomu, že nepřítomnosti zohledněné ESVČ nebyly předem jejími nadřízenými povoleny, byla srážka ze mzdy ve výši 72 kalendářních dnů pouze důsledkem nedodržení požadavků stanovených v článku 60 služebního řádu.
88 Tribunál konečně v bodě 80 napadeného usnesení uvedl, že závěr, ke kterému dospěl v bodě 79 uvedeného usnesení, nemůže být zpochybněn tvrzením navrhovatelky, podle kterého předložila řadu důkazů dokládajících její přítomnost v kanceláři a v oddělení PRISM. V tomto ohledu měl Tribunál v podstatě za to, že tyto skutečnosti i přes datum odeslání neumožňují prokázat, že navrhovatelka poskytovala svým nadřízeným pomoc při plnění úkolů, které jí byly svěřeny, ani že byla ESVČ kdykoli k dispozici v souladu s povinnostmi vyplývajícími z článků 21 a 55 služebního řádu.
89 Z výše uvedených úvah vyplývá, že Tribunál měl v podstatě za to, že vzhledem k tomu, že navrhovatelka jasně projevila svůj úmysl nepracovat v rámci oddělení, na které byla převedena, nedodržela podmínky vyžadované články 21 a 55 služebního řádu, nelze ESVČ vytýkat, že měla za to, že se navrhovatelka nacházela v situaci neodůvodněné nepřítomnosti, a že v důsledku toho, v souladu s článkem 60 služebního řádu, mohla ESVČ platbě přikročit ke srážce ze mzdy ve výši 72 kalendářních dnů, a to i za předpokladu, že navrhovatelka byla skutečně přítomna v prostorách ESVČ.
90 Úvodem je třeba uvést, že zatímco Tribunál v napadeném usnesení odkazuje na „neodůvodněnou nepřítomnost“ navrhovatelky, z bodu 70 uvedeného usnesení vyplývá, že Tribunál přezkoumal, zda je sporné rozhodnutí a rozhodnutí o zamítnutí stížnosti v souladu zejména s článkem 60 služebního řádu, který se týká případů „neoprávněné nepřítomnosti“.
91 Je tedy třeba určit, zda za předpokladu, že je prokázána skutečnost, že úředník nedodržuje povinnosti, které mu ukládají články 21 a 55 služebního řádu, a sice pomáhat a radit svým nadřízeným, být odpovědný za plnění úkolů, které mu byly svěřeny, a být orgánu kdykoli k dispozici, může být kvalifikována jako „neoprávněná nepřítomnost“ ve smyslu článku 60 prvního pododstavce služebního řádu, a může tedy umožnit použití opatření stanovených v tomto ustanovení na daného úředníka.
92 V souladu s ustálenou judikaturou je pro výklad ustanovení unijního práva namístě vzít v úvahu nejen jeho znění, ale zároveň jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí [viz zejména rozsudek ze dne 28. ledna 2020, Komise v. Itálie (Směrnice o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích), C‑122/18, EU:C:2020:41, bod 39 a citovaná judikatura].
93 Zaprvé je třeba uvést, že čl. 60 služebního řádu, který je obsažen v kapitole 2 hlavy IV, nadepsané „Dovolená“, v prvním pododstavci stanoví, že „[k]romě případů onemocnění nebo úrazu nesmí být úředník nepřítomen bez předchozího svolení svého bezprostředního nadřízeného“, že „[a]niž jsou dotčena jakákoli disciplinární opatření, která mohou být použita, každá neoprávněná řádně zjištěná nepřítomnost se odečte od dovolené za kalendářní rok dotyčného úředníka“, a že „[v]yčerpal-li již svou dovolenou za kalendářní rok, neobdrží odměnu ve výši odpovídající zameškané době“.
94 Ačkoli toto ustanovení nedefinuje pojem „neoprávněná nepřítomnost“, vyplývá z něj, že nepřítomnost úředníka je neoprávněná, pokud tento úředník nedodržel zákaz nepřítomnosti bez předchozího svolení jeho nadřízeného, kromě případů onemocnění nebo úrazu.
95 Pro účely použití čl. 60 prvního pododstavce služebního řádu je rozhodující řádně konstatovaná nepřítomnost dotčeného úředníka a neexistence předchozího svolení jeho nadřízeného. Z tohoto ustanovení totiž vyplývá, že ztráta nároku na odměnu má rozhodující příčinu ve skutečnosti, že úředník není přítomen ve službě, aniž je k tomu oprávněn služebním řádem nebo orgánem oprávněným ke jmenování (usnesení ze dne 30. listopadu 1972, Perinciolo v. Rada, 75/72 R, EU:C:1972:110, bod 10).
96 Jak uvedl generální advokát v bodě 44 svého stanoviska, v běžném jazyce pojem „nepřítomnost“ slouží k označení k označení toho, že někdo nebo něco se nenachází v místě, kde se očekává, že bude.
97 Nic ve znění čl. 60 prvního pododstavce služebního řádu neumožňuje předpokládat, že pro účely použití tohoto ustanovení má tento pojem být chápán v jiném než ve výše uvedeném smyslu. Konkrétně z jeho znění nijak nevyplývá, že „neoprávněná nepřítomnost“ úředníka, ve smyslu uvedeného ustanovení, může být vyvozena z nesplnění služebních povinností, které mu přísluší ve smyslu článků 21 a 55 služebního řádu, nezávisle na jeho fyzické přítomnosti či nepřítomnosti na jeho pracovišti.
98 Jak totiž v podstatě uvedl generální advokát v bodě 46 svého stanoviska, čl. 60 první pododstavec služebního řádu neobsahuje žádnou zmínku týkající se jakéhokoli porušení služebních povinností úředníkem.
99 Zadruhé je třeba připomenout, že kapitola 2 hlavy IV služebního řádu, nadepsaná „Dovolená“, k níž patří článek 60 služebního řádu, obsahuje ustanovení týkající se různých dovolených, na které má úředník nárok, a sice dovolené za kalendářní rok a zvláštní dovolené upravené články 57 a 59a služebního řádu, mateřské dovolené upravené článkem 58 služebního řádu a nemocenské dovolené upravené článkem 59 služebního řádu. Jak uvedl generální advokát v bodě 54 svého stanoviska, všechny tyto články se týkají situací, ve kterých se zaměstnanec nachází v období profesní nečinnosti a není fyzicky přítomen na pracovišti.
100 Články 57 až 59a služebního řádu se sice týkají situací, kdy je nepřítomnost úředníka odůvodněna některou z dovolených upravených těmito články, avšak čl. 60 první pododstavec služebního řádu se vztahuje na situace, kdy úředník není přítomen, aniž se na něj vztahuje některý z případů uvedených v článcích 57 až 59a a nezískal souhlas svého nadřízeného.
101 Zařazení čl. 60 prvního pododstavce služebního řádu do kapitoly 2 hlavy IV uvedeného řádu spíše potvrzuje, že použitelnost tohoto ustanovení předpokládá fyzickou nepřítomnost dotčeného úředníka na jeho pracovišti.
102 Zatřetí úředník, který se nachází v situaci „neoprávněné řádně zjištěné nepřítomnosti“ ve smyslu čl. 60 prvního pododstavce služebního řádu, se vystavuje, aniž je dotčeno případné použití disciplinárních předpisů, odečtení této neoprávněné přítomnosti od jeho dovolené za kalendářní rok, nebo vyčerpal-li již svou dovolenou za kalendářní rok, ztrátě nároku na odměnu ve výši odpovídající zameškané době.
103 V tomto ohledu totiž Soudní dvůr rozhodl, že úředník, který se nachází v situaci řádně zjištěné neoprávněné nepřítomnosti a jehož nároky na dovolenou jsou vyčerpány, automaticky ztrácí nárok na odměnu (rozsudek ze dne 6. července 1983, Geist v. Komise, 285/81, EU:C:1983:192, bod 21).
104 Ztráta nároku na odměnu stanovená v čl. 60 prvním pododstavci služebního řádu nepředstavuje disciplinární ani rovnocenné opatření (rozsudek ze dne 6. července 1983, Geist v. Komise, 285/81, EU:C:1983:192, bod 21).
105 Z toho na jedné straně vyplývá, že odečet neoprávněné nepřítomnosti od dovolené za kalendářní rok, nebo – v případě jejího vyčerpání – ztráta odměny za období odpovídající této nepřítomnosti, které stanoví čl. 60 první pododstavec služebního řádu, jsou opatření, která svou povahou a účinkem nesměřují k obviňování nebo pokárání úředníka za vadné jednání nebo nezpůsobilost či nedostupnost, kterou by projevil v době, po kterou pracuje, ale ke kompenzaci fyzické nepřítomnosti tohoto úředníka. Vzhledem k tomu, že nepřítomnost se počítá na dny či půldny, projevují se tato opatření odečtením určitého počtu dnů nebo půldnů od zbývající části dovolené za kalendářní rok, nebo případně z odměny dotyčného úředníka.
106 Jak přitom uvedl generální advokát v bodě 63 svého stanoviska, na rozdíl od situace, kdy byl úředník neoprávněně nepřítomen na pracovišti, není totiž možné případné porušení profesních povinností kvantifikovat.
107 Kromě toho cílem opatření uvedených v bodě 105 tohoto rozsudku není suplovat disciplinární sankci za takové nesplnění povinnosti.
108 V důsledku toho cíl opatření stanovených v čl. 60 prvním pododstavci služebního řádu potvrzuje výklad, podle kterého se toto ustanovení vztahuje na situace fyzické nepřítomnosti úředníka v místě výkonu práce.
109 Proto, jak uvedl generální advokát v bodě 64 svého stanoviska, závěr, že úředník přítomný na pracovišti, který plní své povinnosti špatně, nebo se dokonce proviní proti subordinaci, se nachází v situaci „neoprávněné nepřítomnosti“ ve smyslu čl. 60 prvního pododstavce služebního řádu, a tedy lze provést krácení dnů jeho dovolené nebo jeho platu, představuje obcházení disciplinárního řízení. Tato nesprávná kvalifikace „neoprávněné nepřítomnosti“ má za následek, že se tomuto úředníkovi ukládá peněžitá sankce, která není ve služebním řádu zakotvena, a to aniž může požívat záruk řádného disciplinárního řízení.
110 Z toho vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v napadeném usnesení za to, že i za předpokladu, že navrhovatelka byla skutečně přítomna v prostorách ESVČ, nedodržela podmínky požadované články 21 a 55 služebního řádu z důvodu, že projevila svůj úmysl nepracovat v rámci oddělení, a tedy nelze ESVČ vytýkat, že měla za to, že se navrhovatelka nachází v situaci neodůvodněné nepřítomnosti, a že jelikož nepřítomnosti zohledněné ESVČ nebyly předem povoleny nadřízenými navrhovatelky, mohla ESVČ v souladu s článkem 60 služebního řádu provést srážku ze mzdy ve výši 72 kalendářních dnů.
111 Z výše uvedených úvah vyplývá, že první výtka páté části jediného důvodu kasačního opravného prostředku je opodstatněná.
112 V důsledku toho je třeba napadené usnesení zrušit, aniž je třeba zkoumat druhou výtku páté části jediného důvodu kasačního opravného prostředku, ani jeho ostatní části.
K žalobě podané k Tribunálu
113 V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem druhou větou statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.
114 Tak je tomu v projednávané věci.
K návrhu na zrušení sporného rozhodnutí a rozhodnutí o zamítnutí stížnosti
115 Je třeba uvést, že nesprávné právní posouzení uvedené v bodě 110 tohoto rozsudku postihuje rovněž sporné rozhodnutí a rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.
116 Z rozhodnutí o zamítnutí stížnosti vyplývá, že ESVČ měla za to, že úředník je přítomen v rámci této služby, pokud splňuje obě kumulativní podmínky vyplývající z článků 21 a 55 služebního řádu, a sice pomáhat svým nadřízeným plněním úkolů, které jsou mu svěřeny, a být orgánu kdykoli k dispozici. V tomto ohledu měla ESVČ za to, že úředník, který prohlásil, že má v úmyslu nepomáhat svým nadřízeným a neplní úkoly, které mu byly svěřeny, nesplňuje podmínky skutečné přítomnosti ve službě a nachází se v situaci neodůvodněné nepřítomnosti. Kromě toho důkazy, kterých se navrhovatelka dovolávala, odmítla s tím, že neprokazují „skutečnou přítomnost“ ve smyslu podmínek vyžadovaných články 21 a 55 služebního řádu.
117 ESVČ z údajného nesplnění povinností požadovaných články 21 a 55 služebního řádu vyvodila, že se navrhovatelka nachází v situaci „neoprávněné nepřítomnosti“ ve smyslu článku 60 služebního řádu. Jak přitom bylo připomenuto v bodě 95 tohoto rozsudku, pro účely použití čl. 60 prvního pododstavce služebního řádu je rozhodující řádně konstatovaná nepřítomnost dotčeného úředníka a neexistence předchozího svolení jeho nadřízeného za tím účelem, kromě případů nemoci nebo úrazu, přičemž touto nepřítomností se rozumí fyzická nepřítomnost na pracovišti.
118 Sporné rozhodnutí a rozhodnutí o zamítnutí stížnosti musí být v důsledku toho zrušeny.
K žádosti o náhradu
119 Žalobou k Tribunálu se navrhovatelka rovněž domáhala toho, aby částky, které jí mají být vráceny, byly navýšeny o úroky z prodlení ve výši 5 % ročně nebo v jakékoliv jiné sazbě vypočtené ke dni skutečného vrácení a v závislosti na datu jednotlivých provedených srážek.
120 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 91 odst. 1 druhé věty služebního řádu Tribunál disponuje ve sporech majetkoprávní povahy pravomocí soudního přezkumu v plné jurisdikci (rozsudek ze dne 21. února 2008, Komise v. Girardot, C‑348/06 P, EU:C:2008:107, bod 58).
121 Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci přiznaná unijnímu soudu v čl. 91 odst. 1 služebního řádu ho pověřuje úplným rozhodnutím o sporech, které mu byly předloženy, tedy rozhodnutím o všech právech a povinnostech zaměstnance, s výjimkou provedení výkonu některých částí rozsudku dotčeným orgánem za přesných podmínek, které soud stanoví, a pod jeho dohledem (rozsudek ze dne 18. prosince 2007, Weißenfels v. Parlament, C‑135/06 P, EU:C:2007:812, bod 67).
122 Unijnímu soudu přísluší, aby případně rozhodl, že se orgánu ukládá povinnost zaplatit částku, na kterou má žalobce nárok na základě služebního řádu úředníků nebo jiného právního aktu (rozsudky ze dne 18. prosince 2007, Weißenfels v. Parlament, C‑135/06 P, EU:C:2007:812, bod 68, a ze dne 10. září 2015, Přezkum Missir Mamachi di Lusignano v. Komise, C‑417/14 RX-II, EU:C:2015:588, bod 40).
123 „Spory majetkoprávní povahy“ ve smyslu čl. 91 odst. 1 služebního řádu představují nejen žaloby na náhradu škody zaměstnanců proti orgánu, ale i všechny žaloby, které směřují k tomu, aby orgán zaplatil zaměstnanci částku, o které má tento zaměstnanec za to, že mu ji dluží na základě služebního řádu nebo jiného aktu, který upravuje jejich pracovněprávní vztahy (rozsudek ze dne 18. prosince 2007, Weißenfels v. Parlament, C‑135/06 P, EU:C:2007:812, bod 65).
124 V projednávané věci má návrh navrhovatelky směřující k tomu, aby jí ESVČ vrátila částky odečtené od její odměny, a návrh, aby byly tyto částky navýšeny o úroky z prodlení, majetkoprávní povahu ve smyslu čl. 91 odst. 1 služebního řádu.
125 S ohledem na zrušení sporného rozhodnutí a rozhodnutí o zamítnutí stížnosti je třeba tomuto návrhu vyhovět a uložit ESVČ, aby žalobkyni vrátila částky neoprávněně odečtené od odměny v rozsahu odpovídajícím 71,5 dne, přičemž rozhodnutí o zamítnutí stížnosti vyhovělo žádosti navrhovatelky týkající se jednoho půldne. Tyto částky budou z důvodů ekvity navýšeny o úroky ve výši 5 % ročně ode dne jejich sražení.
K nákladům řízení
126 Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.
127 Článek 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, stanoví, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že WV požadovala náhradu nákladů řízení a ESVČ neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené WV jak v řízení v prvním stupni, tak v rámci řízení o projednávaném kasačním opravném prostředku.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto:
1) Usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 29. ledna 2020, WV v. Komise (T‑741/18, nezveřejněný, EU:T:2020:26), se zrušuje.
2) Rozhodnutí Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ze dne 27. listopadu 2017 o srážkách ze mzdy v rozsahu odpovídajícím 72 kalendářním dnům a rozhodnutí ESVČ ze dne 2. května 2018, kterým byla zamítnuta stížnost navrhovatelky podaná dne 3. ledna 2018, se zrušují.
3) ESVČ se ukládá vyplatit navrhovatelce částky neoprávněně sražené z její odměny v rozsahu odpovídajícím 71,5 dne. Tyto částky budou navýšeny o úroky ve výši 5 % ročně ode dne jejich srážky.
4) ESVČ ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené WV jak v řízení v prvním stupni, tak v rámci tohoto kasačního opravného prostředku.
Podpisy.