ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu)
12. února 2014(*)
„Dumping – Dovozy spojovacích prostředků z korozivzdorné oceli pocházejících z Číny a Tchaj-wanu – Žádost o vrácení vybraného cla – Článek 11 odst. 8 druhý pododstavec nařízení (ES) č. 1225/2009 – Právní jistota“
Ve věci T‑81/12,
Beco Metallteile-Handels GmbH, se sídlem v Spaichingenu (Německo), zastoupená T. Pfeifferem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené H. van Vlietem a T. Maxian Ruschem, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise C (2011) 9112 final ze dne 13. prosince 2011 týkajícího se žádosti o vrácení antidumpingového cla, které bylo zaplaceno z dovozů spojovacích prostředků z korozivzdorné oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a z Tchaj-wanu,
TRIBUNÁL (druhý senát),
ve složení N. J. Forwood, předseda, F. Dehousse a J. Schwarcz (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: K. Andová, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 5. června 2013,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Žalobkyně, společnost Beco Metallteile-Handels GmbH, v období od 8. září 2000 do 5. května 2003 dovezla do Německa spojovací prostředky z korozivzdorné oceli, které Hauptzollamt Karlsruhe [hlavní celní úřad Karlsruhe (Německo), dále jen „Hauptzollamt“] považoval za výrobky pocházející z Číny a Tchaj-wanu.
2 Hauptzollamt na základě nařízení Rady (ES) č. 393/98 ze dne 16. února 1998, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovozy některých spojovacích prostředků a jejich částí z korozivzdorné oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, Indie, Korejské republiky, Malajsie, Tchaj-wanu a Thajska (neoficiální překlad) (Úř. věst. L 50, s. 1) vydal dne 17. srpna 2005 daňový výměr, kterým byla žalobkyně informována o tom, že dluží částku 815 754,32 eur z titulu antidumpingového cla uplatněného na výše uvedené dovozy (dále jen „daňový výměr z roku 2005“).
3 Dne 22. srpna 2005 podala žalobkyně proti daňovému výměru z roku 2005 opravný prostředek k Hauptzollamt a požádala o odklad vykonatelnosti uvedeného výměru.
4 Hauptzollamt rozhodnutím ze dne 2. září 2005 odložil vykonatelnost daňového výměru až do rozhodnutí ve věci samé.
5 Opravným daňovým výměrem ze dne 14. dubna 2010 (dále jen „první opravný daňový výměr z roku 2010“) Hauptzollamt snížil antidumpingové clo dlužené žalobkyní na částku 633 475,99 eur a uložil jí, aby je uhradila nejpozději do 30. dubna 2010. Proti tomuto opravnému daňovému výměru byla v době podání projednávané žaloby podána žaloba k Finanzgericht Baden-Württemberg (finanční soud Bádenska-Württemberska, Německo).
6 Žalobkyně podala dne 19. dubna 2010 na základě čl. 11 odst. 8 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, s. 51, a oprava Úř. věst. 2010, L 7, s. 22, dále jen „základní nařízení“) žádost o vrácení antidumpingového cla vyměřeného daňovým výměrem z roku 2005, tedy o částku 815 754,32 eur. V odpovědi na otázku položenou Tribunálem žalobkyně uvedla důvody, proč se tato žádost o vrácení cla týkala částky uvedené v daňovém výměru z roku 2005, a nikoliv částky uvedené v prvním opravném daňovém výměru z roku 2010, a tato odpověď nebyla Komisí zpochybněna. Vzhledem k tomu, že advokát žalobkyně převzal posledně uvedený výměr teprve 19. dubna 2010, nebyl v uvedené žádosti o vrácení cla odeslané téhož dne zohledněn, jelikož advokát žalobkyně se s ním před uvedeným odesláním nemohl seznámit.
7 Žalobkyně ve své žádosti o vrácení cla uvedla, že dumpingové rozpětí, na kterém byl založen daňový výměr z roku 2005, bylo odstraněno, případně se snížilo na hodnotu nižší, než byla uplatněná sazba antidumpingového cla. Žalobkyně, jež měla za to, že taková žádost o vrácení cla předpokládá, že dotčené antidumpingové clo již bylo zaplaceno a opírala se přitom o poznámku pod čarou 6 v oznámení Komise o vracení antidumpingových cel (Úř. věst. 2002, C 127, s. 10, dále jen „výkladové oznámení“), rovněž požádala o odložení šetření až do konečného vyměření uvedeného cla.
8 Hauptzollamt vydal dne 28. dubna 2010 druhý opravný daňový výměr (dále jen „druhý opravný daňový výměr z roku 2010“), ve kterém po žalobkyni a posteriori požadoval částku 101 356,15 eur z titulu dovozní daně z obratu z důvodu, že jí bylo nesprávně přiznáno osvobození od daně.
9 Žalobkyně dne 30. dubna a 14. května 2010 zaplatila částku 633 475,99 eur za první opravný daňový výměr z roku 2010, a částku 101 356,15 eur za druhý opravný daňový výměr z roku 2010.
10 Komise dopisem ze dne 15. listopadu 2010 informovala žalobkyni, že dotčená žádost o vrácení cla bude, s ohledem na čl. 11 odst. 8 základního nařízení a výkladové oznámení, považována za nepřípustnou.
11 Žalobkyně dopisem ze dne 15. prosince 2010 odpověděla, že podle bodu 2.1 výkladového oznámení lhůta pro podání žádosti o vrácení antidumpingového cla neběží, jestliže uvedené clo nebylo zaplaceno. Podle ní mohla, s ohledem na poznámku pod čarou 6, vloženou do bodu 2.1 výkladového oznámení, svou žádost o vrácení cla podat před tím, než zaplatila antidumpingové clo, ale nebyla povinna tak učinit. Jelikož dotyčné antidumpingové clo zaplatila teprve 30. dubna 2010, musí být dotčená žádost o vrácení považována za žádost podanou ve stanovené šestiměsíční lhůtě, a tudíž za přípustnou.
12 Komise dopisem ze dne 2. srpna 2011 informovala žalobkyni o podstatných skutečnostech a okolnostech, na jejichž základě musí být její žádost odmítnuta.
13 Žalobkyně ve své odpovědi ze dne 15. září 2011 trvala na svém výkladu výkladového oznámení, který je shrnut v bodě 11 výše. Rovněž tvrdila, že tím, že Komise odmítne dotčenou žádost o vrácení, nejedná v dobré víře a porušuje zásadu právní jistoty i legitimní očekávání vyplývající ze znění výkladového oznámení.
14 Komise svým rozhodnutím C (2011) 9112 final ze dne 13. prosince 2011 týkajícím se žádosti o vrácení antidumpingového cla, které bylo zaplaceno z dovozů spojovacích prostředků z korozivzdorné oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a z Tchaj-wanu (dále jen „napadené rozhodnutí“) dotčenou žádost o vrácení cla odmítla.
15 Komise v bodě 5 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že lhůta šesti měsíců pro podání dotčené žádosti o vrácení cla začala běžet od okamžiku, kdy byla částka antidumpingového cla řádně vyměřena, tedy od 17. srpna 2005. Podle Komise tedy uvedená lhůta uplynula 17. února 2006. Vzhledem k tomu, že uvedená žádost o vrácení byla žalobkyní podána teprve 19. dubna 2010, nebylo možné se jí po meritorní stránce zabývat z důvodu její zjevné nepřípustnosti.
16 Komise za účelem vyvrácení argumentace uplatněné žalobkyní ve správním řízení nejprve v bodech 8, 9 a 15 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že se lhůt, ve kterých musí být žádost o vrácení podána, konkrétně týká čl. 11 odst. 8 druhý odstavec základního nařízení. Podle Komise toto ustanovení stanoví, že okamžikem, od kdy začala běžet lhůta pro podání žádosti o vrácení cla, je okamžik, kdy byla částka antidumpingového cla řádně vyměřena, tedy 17. srpen 2005, a nikoliv okamžik jeho zaplacení. Skutečnost, že Hauptzollamt odložil vykonatelnost daňového výměru z roku 2005, na tomto závěru nic nemění.
17 Dále v bodech 10, 11 a 15 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že znění bodu 2.1 písm. b) výkladového oznámení musí být vykládáno jako celek, což znamená, že je třeba vzít v úvahu znění tohoto ustanovení a současně též znění poznámky pod čarou 6, která je do tohoto ustanovení vložena. V uvedené poznámce pod čarou konstatovala, že jestliže dovozce popírá platnost uplatnění antidumpingového cla na svou obchodní operaci, měl by i přesto, pokud si to přeje, podat žádost o vrácení antidumpingového cla v šestiměsíční lhůtě, spolu se žádostí, aby Komise odložila šetření, dokud nebude povinnost zaplatit clo stanovena. Slovní spojení „měl by“ a „pokud si to přeje“, použité v uvedené poznámce pod čarou, se vztahují ke skutečnosti, že se dovozce může rozhodnout, zda podá – či nepodá – takovou žádost, a to ve lhůtě šesti měsíců stanovené v čl. 11 odst. 8 základního nařízení, neznamenají však, že dovozce může platně žádat o vrácení cla po uplynutí této lhůty. V bodě 15 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatuje, že bod 3.1.3 výkladového oznámení tento postoj potvrzuje tím, že uvádí, že šestiměsíční lhůta musí být dodržena i v případě, že použití nařízení, kterým se ukládá dotyčné clo, bylo napadeno před vnitrostátními soudními a správními orgány.
18 Komise tedy v bodě 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že výkladové oznámení není v rozporu s čl. 11 odst. 8 základního nařízení, a že nemůže vzbuzovat legitimní očekávání v případech, kdy clo nebylo zaplaceno.
19 V bodě 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise rovněž uvedla, že se jednání žalobkyně zdálo být v rozporu s uplatněným argumentem, podle kterého je žádost o vrácení antidumpingového cla přípustná pouze, pokud již bylo uvedené clo zaplaceno. Žalobkyně totiž podala svou žádost o vrácení cla 19. dubna 2010, kdežto dotyčná antidumpingová cla byla zaplacena teprve 30. dubna 2010.
20 Konečně, pokud jde o různé rozsudky citované žalobkyní na podporu tvrzení, že Komise tím, že odmítla její žádost o vrácení cla, nejednala v dobré víře a porušila zásadu právní jistoty i legitimní očekávání vyplývající ze znění výkladového oznámení, Komise v bodech19 až 21 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že o tyto rozsudky nelze žalobkyninu žádost opřít.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
21 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 15. února 2012 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
22 V rámci organizačních procesních opatření vyzval Tribunál (druhý senát) účastníky řízení, aby předložili některé dokumenty a písemně odpověděli na některé otázky. Účastnice řízení této žádosti vyhověly ve stanovené lhůtě.
23 Na základě zprávy soudce zpravodaje se Tribunál (druhý senát) rozhodl zahájit ústní část řízení.
24 Účastnice řízení nepředložily ke zprávě k jednání žádná vyjádření.
25 Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání dne 5. června 2013.
26 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
27 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
28 Na podporu žaloby žalobkyně v zásadě uplatňuje dva žalobní důvody. První žalobní důvod vychází z porušení čl. 11 odst. 8 základního nařízení a výkladového oznámení. Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásad ochrany legitimního očekávání, dobré víry a právní jistoty.
K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 11 odst. 8 základního nařízení a z rozporu s výkladovým oznámením
29 První žalobní důvod se dělí na dvě námitky. První námitka vychází z porušení čl. 11 odst. 8 základního nařízení a druhá z rozporu s výkladovým oznámením.
K první námitce vycházející z porušení čl. 11 odst. 8 základního nařízení
30 Žalobkyně, odkazujíc na čl. 11 odst. 8 prvního pododstavce základního nařízení, podle kterého „může dovozce požádat o vrácení vybraného cla, pokud se prokáže, že dumpingové rozpětí, na jejichž základě bylo clo zaplaceno, bylo odstraněno nebo sníženo natolik, že je nižší než platné clo“, je toho názoru, že taková žádost o vrácení cla je přípustná teprve po zaplacení dotyčného antidumpingového cla.
31 Komise se naproti tomu domnívá, že čl. 11 odst. 8 první pododstavec základního nařízení stanoví pouze hmotněprávní podmínky, za kterých může být antidumpingové clo zaplacené dotyčným dovozcem vráceno, a že zvláštní pravidla v oblasti řízení stanoví druhý pododstavec tohoto odstavce.
32 Podle Komise je kromě toho částka antidumpingového cla řádně vyměřena oznámením celního dluhu v souladu s čl. 221 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307, dále jen „celní kodex Společenství“), neboť právě k tomuto okamžiku se o něm povinný dozvěděl. Neexistuje žádný systémový požadavek, podle kterého by bylo pro podání žádosti o vrácení cla podle čl. 11 odst. 8 základního nařízení nutné vyčkat na výsledek řízení o žalobě na neplatnost na vnitrostátní úrovni, jelikož nikoliv vnitrostátní orgány, ale výlučně Komise může v konkrétním případě dotyčného dovozce konstatovat snížení nebo odstranění antidumpingového rozpětí, na jehož základě bylo antidumpingové clo vypočteno.
33 V tomto ohledu, i když čl. 11 odst. 8 první pododstavec základního nařízení stanoví, že „[a]niž je dotčen odstavec 2, může dovozce požádat o vrácení vybraného cla, pokud se prokáže, že dumpingové rozpětí, na jejichž základě bylo clo zaplaceno, bylo odstraněno nebo sníženo natolik, že je nižší než platné clo“, slovní spojení „vybrané clo“, a „clo byl zaplaceno“, uvedená v tomto ustanovení, stanoví pouze to, že předmětem vrácení mohou být výlučně částky, které již byly zaplaceny. Toto ustanovení tak pouze definuje zásadu a hmotněprávní podmínky pro vrácení cla.
34 Pokud jde o postup, který je třeba dodržet, relevantním ustanovením je čl. 11 odst. 8 druhý pododstavec základního nařízení. Znění tohoto ustanovení odkazuje na antidumpingová cla, která mají být „vybrána“. Aby žádost o vrácení cla byla přípustná, tudíž toto znění nestanoví podmínku související se zaplacením uvedeného cla.
35 Proto počátek šestiměsíční lhůty stanovené v čl. 11 odst. 8 druhém pododstavci základního nařízení není podmíněn předchozím zaplacením antidumpingového cla.
36 Nicméně žalobkyně v návaznosti na otázku položenou Tribunálem uvedla, že čl. 11 odst. 8 třetí pododstavec základního nařízení má nepřímý vliv na stanovení počátku běhu lhůty stanovené ve druhém pododstavci téhož odstavce.
37 Článek 11 odst. 8 třetí pododstavec základního nařízení stanoví, že „žádost o vrácení zaplaceného cla se považuje za náležitě odůvodněnou, pokud obsahuje přesné údaje o částce antidumpingového cla, o jejíž vrácení se žádá, a všechny celní doklady týkající se výpočtu a zaplacení této částky“, že „[k] ní je třeba pro posuzované období přiložit doklady o běžných hodnotách a vývozních cenách v Unii pro vývozce nebo výrobce, na které se clo vztahuje“, že „[n]ení-li dovozce ve spojení s daným vývozcem nebo výrobcem a nejsou-li tyto informace ihned dostupné nebo odmítá-li vývozce nebo výrobce tyto informace dovozci poskytnout, musí žádost obsahovat prohlášení vývozce nebo výrobce o tom, že dumpingové rozpětí bylo sníženo nebo odstraněno, jak je stanoveno v tomto článku, a že příslušné důkazy předloží Komisi“ a že „[p]okud vývozce nebo výrobce nepředloží tyto důkazy v přiměřené lhůtě, žádost se zamítne“.
38 Žalobkyně tvrdí, že vzhledem k tomu, že čl. 11 odst. 8 třetí pododstavec základního nařízení ve své první větě stanoví, že aby žádost o vrácení cla byla „náležitě odůvodněná“, musí k ní být připojeny všechny celní doklady týkající se výpočtu a zaplacení částky dotčeného antidumpingového cla; uvedená platba je tedy podmínkou přípustnosti žádosti o vrácení cla.
39 V tomto ohledu, jak uvedla Komise, má čl. 11 odst. 8 třetí pododstavec základního nařízení důsledky pouze pro stanovení počátku běhu lhůty uvedené v čl. 11 odst. 8 čtvrtém pododstavci druhé větě téhož nařízení. Tato věta totiž stanoví, že „[z]aplacené [antidumpingové] clo se vrátí ve lhůtě dvanácti měsíců a v žádném případě ne později než [18] měsíců ode dne, kdy dovozce výrobku, na nějž je uloženo antidumpingové clo, podá náležitě odůvodněnou žádost o vrácení zaplaceného cla“.
40 Navíc ve znění čl. 11 odst. 8 druhého pododstavce základního nařízení nic neumožňuje domnívat se, že žádosti o vrácení cla musí být řádně podloženy ve smyslu třetího pododstavce téhož odstavce již při podání. Tyto žádosti mohou být doplňovány postupně v průběhu řízení. Pokud by tomu bylo jinak, normotvůrce by v čl. 11 odst. 8 čtvrtém pododstavci druhé větě stanovil, že lhůta dvanácti či dokonce osmnácti měsíců počíná běžet od podání žádosti o vrácení cla, a nikoliv od okamžiku, kdy tato žádost byla „náležitě odůvodněna“.
41 Z toho vyplývá, že argument vycházející z čl. 11 odst. 8 třetího pododstavce základního nařízení nemůže vyvrátit závěry uvedené v bodech 34 a 35 výše.
42 Žalobkyně v replice rovněž tvrdí, že aby antidumpingové clo mohlo být považováno za řádně vyměřené, je třeba, aby jeho výše byla správně vypočtena. Vzhledem k tomu, že první opravný daňový výměr z roku 2010 podstatně snížil částku antidumpingového cla, které má být zaplaceno, však není možné domnívat se, že částka konečného antidumpingového cla, které má být vybráno, byla „náležitě“ vyměřena daňovým výměrem z roku 2005. Její žádost o vrácení cla tak nemůže být považována za opožděnou.
43 V projednávané věci postačí konstatovat, jak správně uvedla Komise, že dotyčná argumentace je založena na vydání prvního opravného daňového výměru z roku 2010 vnitrostátními orgány, jehož existence nebyla Komisi v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí známá.
44 Podle ustálené judikatury je přitom nutné posuzovat legalitu aktu na základě skutkových a právních poznatků, které byly k dispozici v okamžiku jeho vydání (rozsudky Soudního dvora ze dne 7. února 1979, Francie v. Komise, 15/76 a 16/76, Recueil s. 321, bod 7, a ze dne 5. července 1984, Société d’initiatives et de coopération agricoles a Société interprofessionnelle des producteurs et expéditeurs de fruits, légumes, bulbes et fleurs d’Ille-et-Vilaine v. Komise, 114/83, Rec. s. 2589, bod 22; rozsudky Tribunálu ze dne 22. října 1996, SNCF a British Railways v. Komise, T‑79/95 a T‑80/95, Rec. s. II‑1491, bod 48, a ze dne 22. ledna 2013, Řecko v. Komise, T‑46/09, bod 149). Konkrétně posouzení Komise mohou být přezkoumána pouze na základě informací, které měla k dispozici v době, kdy učinila tato posouzení (rozsudek Tribunálu ze dne 11. května 2005, Saxonia Edelmetalle a ZEMAG v. Komise, T‑111/01 a T‑133/01, Sb. rozh. s. II‑1579, bod 67).
45 Žalobkyně nicméně v podstatě tvrdí, že nepředložení nebo neuvedení prvního opravného daňového výměru ve správním řízení je plně přičitatelné nedostatku řádné péče ze strany Komise. Žalobkyně tvrdí, že na rozdíl od toho, co je stanoveno v bodě 3.2.1 písm. b) výkladového oznámení, od ní Komise nepožadovala další informace, zejména pokud jde o vyměřovací základ a přesnou výši vybraného antidumpingového cla.
46 I když je pravda, že bod 3.2.1 výkladového oznámení uvádí, že Komise žadateli oznámí, které informace jí musí podat a poskytne mu k předložení těchto dokladů dostatečný čas, a že tyto informace zahrnují celní doklady identifikující dovozní transakce, pro které se žádá vrácení cla, které dokládají, na jakém základě byla stanovena výše cla, a přesnou částku vybraného antidumpingového cla, Komise právem tvrdí, že nemá povinnost zkoumat bez návrhu a na základě pouhých dohadů, které informace jí mohly být ve správním řízení předloženy. Toto ustanovení totiž nelze chápat tak, že Komisi ukládá, aby žadateli oznámila všechny typy nebo kategorie informací, které jí mají být poskytnuty, aby mohla žádost o vrácení cla vyřídit.
47 Proto argumentace žalobkyně, podle které částka konečného antidumpingového cla, které má být vybráno, nebyla „řádně“ vyměřena daňovým výměrem z roku 2005, nemůže obstát.
48 Námitka vycházející z údajného porušení čl. 11 odst. 8 základního nařízení tudíž musí být zamítnuta.
Ke druhé námitce vycházející z rozporu s výkladovým oznámením
49 Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu s bodem 1, bodem 2.1 písm. b) a poznámkou pod čarou 6, která je do něj vložena, a s bodem 2.2 písm. a) výkladového oznámení.
50 V tomto ohledu postačí uvést, že z ustálené judikatury vyplývá, že takový výkladový akt, jako je výkladové oznámení, které v souladu se svými body odůvodnění definuje pokyny pro použití čl. 11 odst. 8 základního nařízení, nemůže mít za následek změnu kogentních pravidel obsažených v nařízení (rozsudek Soudního dvora ze dne 28. února 1992, Soba, C‑266/90, Recueil, s. I‑287, bod 19, a ze dne 22. dubna 1993, Peugeot v. Komise, T‑9/92, Recueil, s. II‑493, bod 44).
51 Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že Komise je rámcem a sděleními, jež přijme, vázána výlučně tehdy, když se neodchylují od norem, které jim jsou hierarchicky nadřazeny (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 2. prosince 2010 Holland Malt v. Komise, C‑464/09 P, Sb. rozh. s. I‑12443, bod 47 a citovaná judikatura).
52 V případě překrývání a neslučitelnosti s takovou normou tak musí ustoupit výkladový akt (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. dubna 2005, Belgie v. Komise, C‑110/03, Sb. rozh. s. I‑2801, bod 33).
53 Z toho vyplývá, že případné nedodržení některých ustanovení výkladového oznámení napadeným rozhodnutím nemůže mít důsledky pro správnost použití čl. 11 odst. 8 základního nařízení, které je právním základem napadeného rozhodnutí, Komisí. Dovolává-li se žalobkyně svými argumenty ve skutečnosti porušení zásady právní jistoty, tyto argumenty splývají s argumenty, které byly uvedeny v rámci druhého žalobního důvodu, a budou proto analyzovány v bodech 55 a násl. níže.
54 Z toho vyplývá, že je třeba zamítnout druhou námitku, a v důsledku toho i první žalobní důvod v plném rozsahu.
Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásad legitimního očekávání, dobré víry a právní jistoty
55 Tribunál zastává názor, že je nejprve nutné posoudit námitku vycházející z porušení zásady právní jistoty.
56 Žalobkyně tvrdí, že zásada právní jistoty vyžaduje, aby právní úprava byla jasná a přesná, aby dotyčné osoby mohly jednoznačně rozpoznat svá práva a povinnosti. Jestliže bod 1, bod 2.1 písm. b) a bod 2.2 výkladového stanoviska odkazují na „vybrané antidumpingové clo“, na „operace, u kterých došlo k plnému zaplacení antidumpingového cla“ a na „kter[éhokoliv] dovozce, který může doložit, že […] zaplatil antidumpingové clo za určitý dovoz“, uvedená zásada zakazuje, aby žádost žalobkyně o vrácení cla byla odmítnuta z důvodu, že měla předložit žádost ještě před tím, než antidumpingové clo zaplatila.
57 Stejně tak vzor žádosti o vrácení cla uvedený v příloze výkladového stanoviska uvádí v rámci „povinného minimálního obsahu“, který je třeba poskytnout, prohlášení, že antidumpingové clo, jehož vrácení je požadováno, bylo v plném rozsahu zaplaceno.
58 Poznámka pod čarou 6 výkladového oznámení, vložená do bodu 2.1 písm. b) uvedeného oznámení, mimoto uvádí, že „[j]estliže dovozce popírá platnost uplatnění antidumpingového cla na svou obchodní operaci (ať to odkládá nebo neodkládá platbu cla), nebo pokud vnitrostátní orgán přijal proti možné povinnosti zaplatit antidumpingové clo záruku, měl by dovozce i přesto (pokud si to přeje) podat žádost o vrácení antidumpingového cla v šestiměsíční lhůtě spolu se žádostí, aby Komise odložila šetření, dokud nebude povinnost zaplatit clo stanovena“. Slovní spojení „měl by“ a „pokud si to přeje“, která jsou uvedena v této poznámce pod čarou, nasvědčují tomu, že v případě zpochybnění výše antidumpingového cla, které má být zaplaceno, lhůta šesti měsíců neběží.
59 Z poznámky pod čarou 6 výkladového oznámení vyplývá, že pokud nebylo dotyčné antidumpingové clo zaplaceno, dotyčný dovozce může – ač k tomu není povinen – podat žádost o vrácení cla. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, se uvedená poznámka pod čarou nepoužije výlučně v případech, ve kterých byla poskytnuta záruka.
60 Žalobkyně přitom tvrdí, že použitelná ustanovení dodržela, když dne 19. dubna 2010 podala žádost o vrácení antidumpingového cla vyměřeného v daňovém výměru z roku 2005 a spojila ji se žádostí o odložení šetření, jelikož uvedené clo dosud nebylo zaplaceno.
61 Z tohoto důvodu žalobkyně tvrdí, že lhůta stanovená v čl. 11 odst. 8 druhém pododstavci základního nařízení nemohla uplynout dříve, než mohla řádně předložit žádost o vrácení cla.
62 Komise se domnívá, že výkladové oznámení jasně uvádí, že lhůta pro podání žádosti o vrácení cla činí šest měsíců od okamžiku, kdy bylo antidumpingové clo, které má být zaplaceno, náležitě vyměřeno.
63 Znění bodu 2.1 písm. b) výkladového oznámení musí být vykládáno jako celek, tedy spolu s poznámkou pod čarou 6 uvedeného výkladového oznámení, která je do něj vložena. Z toho vyplývá, že pokud dovozce zpochybní uplatnění antidumpingového cla na svou obchodní operaci, musí přesto podat žádost o vrácení antidumpingového cla v šestiměsíční lhůtě, spolu se žádostí, aby Komise odložila šetření, dokud nebude povinnost zaplatit clo stanovena.
64 Bod 2.1 písm. b) výkladového oznámení se totiž v zásadě týká situace, kdy výše antidumpingového cla dosud nebyla náležitě stanovena a dovozce zřídí záruku až do doby jejího stanovení. Poznámka pod čarou 6 tohoto oznámení se týká případu, pro který celní kodex Společenství sám stanoví poskytnutí jistoty.
65 Jedná se o situaci, ve které se dovozce podle článku 243 celního kodexu Společenství odvolá k vnitrostátním orgánům proti řádně stanovenému antidumpingovému clu. Článek 244 téhož kodexu stanoví, že pokud vnitrostátní orgány výjimečně přeruší výkon rozhodnutí, je toto přerušení podmíněno poskytnutím jistoty. Poznámka pod čarou 6 výkladového oznámení uvádí, že ve druhém případě je možné, aby byla podána žádost o vrácení cla. To vyplývá ze skutečnosti, že, na rozdíl od prvního případu, který je upraven bodem 2.1 písm. b) uvedeného oznámení, již bylo antidumpingové clo řádně vyměřeno. Komise tvrdí, že použitím formulací „měl by“ a „pokud si přeje“ chtěla zdůraznit, že podání žádosti o vrácení cla není předchozí podmínkou podání opravného prostředku k vnitrostátním orgánům, a dále že dovozci přísluší, aby se rozhodl, zda takovou žádost podá. Z těchto formulací nelze dovodit, že dovozce může platně žádat o vrácení cla ještě po uplynutí lhůty.
66 Tak jako čl. 11 odst. 8 první pododstavec základního nařízení, bod 1, bod 2.1 písm. b) a bod 2.2 písm. a) výkladového nařízení, o které se opírá žalobkyně, stanoví podle Komise pouze hmotněprávní podmínky. Je totiž normální, že částka musí být zaplacena dříve, než může být vrácena. Naproti tomu pravidla týkající se postupu jsou stanovená v bodě 2.6 písm. a) a v bodě 3.1.3 písm. a) druhém pododstavci výkladového oznámení, jež jsou nadepsány „Jaké jsou termíny podání“ a „Termíny pro předložení žádosti“. Vzhledem k tomu, že stanoví, že „[ž]ádosti podle čl. 11 odst. 8 základního nařízení musí být podány […] do šesti měsíců od data o rozhodnutí o uložení antidumpingového cla na toto zboží“ a že tato „šestiměsíční lhůta musí být dodržena i v případě, že proti nařízení uvalujícímu clo byla [podána žaloba] u Tribunálu, nebo že […] uplatnění nařízení [bylo napadeno] u vnitrostátního správního nebo [soudního] orgánu“, potvrzují právně závaznou povahu šestiměsíční lhůty od okamžiku řádného vyměření konečného antidumpingové cla.
67 Podle ustálené judikatury je přitom při výkladu ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale rovněž jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudek Soudního dvora ze dne 17. listopadu 1983, Merck, 292/82, Recueil, s. 3781, bod 12). Proto nelze bod 1, bod 2.1 písm. b) a bod 2.2 písm. a) výkladového stanoviska posuzovat izolovaně, nýbrž v kontextu ostatních ustanovení tohoto oznámení a čl. 11 odst. 8 základního nařízení.
68 V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že zásada právní jistoty, která je základní zásadou unijního práva, zejména vyžaduje, aby právní úprava byla jasná a přesná, tak aby procesní subjekty mohly jednoznačně rozpoznat svá práva a povinnosti a postupovat podle toho. Nicméně jelikož každé právní normě je vlastní určitý stupeň nejistoty, pokud jde o její smysl a působnost, je třeba zkoumat, zda je dotčená právní norma stižena takovou nejednoznačností, která by bránila tomu, aby jednotlivci mohli s dostatečnou jistotou odstranit případné pochybnosti o působnosti nebo smyslu této normy (rozsudek Tribunálu ze dne 22. května 2007, Mebrom v. Komise, T‑216/05/05, Sb. rozh. s. II‑1507, bod 108).
69 Úvodem je třeba připomenout, že jak již bylo konstatováno v rámci analýzy první námitky prvního žalobního důvodu, výklad čl. 11 odst. 8 základního nařízení navržený žalobkyní musí být odmítnut. Nicméně je třeba rovněž uvést, že toto ustanovení, které představuje právní základ napadeného rozhodnutí, vykazuje určitý stupeň nejistoty, pokud jde o smysl a působnost dotčené právní normy. Tato míra nejistoty pochází ze skutečnosti, že v témže ustanovení jsou současně použity formulace „zaplacené clo“ nebo „vybrané clo“, v protikladu k formulacím „uložené konečné clo“, jehož částka byla „řádně vyměřena“.
70 Je třeba připomenout, že pokyny, které jsou obsaženy ve sděleních nebo výkladových oznámeních Komise, jsou přijímány v zájmu zajištění transparentnosti, předvídatelnosti a právní jistoty u kroků učiněných Komisí (rozsudek ze dne 30. května 2013, Komise. v. Švédsko, C‑270/11, bod 41).
71 Z rozsudku Mebrom v. Komise, bod 68 výše (bod 109) rovněž vyplývá, že výkladové oznámení může za určitých okolností bránit tomu, aby procesní subjekty mohly s dostatečnou jistotou odstranit případné pochybnosti o působnosti a smyslu normy, která je předmětem výkladu.
72 V projednávané věci z bodů odůvodnění výkladového oznámení vyplývá, že toto oznámení má za cíl definovat pokyny pro použití čl. 11 odst. 8 základního nařízení, a tudíž informovat strany zúčastněné na řízení o vrácení cla zejména o podmínkách, které musí žádost splňovat. Bylo tedy přijato v zájmu posílení právní jistoty v případě čl. 11 odst. 8 základního nařízení ve prospěch uvedených stran.
73 Vzhledem k tomu, že je výkladové oznámení určeno hospodářským subjektům, které nemají povinnost systematicky využívat právní pomoc při běžných transakcích, je prvořadé, aby byl jeho výklad čl. 11 odst. 8 proveden co možná nejsrozumitelnějšími a jednoznačnými pojmy. S ohledem na cíl a povahu uvedeného oznámení musí výklad jeho ustanovení informovanému hospodářskému subjektu, který postupuje s řádnou péčí, umožnit, aby se seznámil se svými právy a povinnostmi bez nejasností nebo byl s to odstranit případné pochybnosti o působnosti a smyslu uvedených norem.
74 Tyto podmínky ovšem nejsou splněny výkladovým oznámením, které vydává protichůdné signály, pokud jde o podmínky pro podání žádosti o vrácení antidumpingového cla.
75 V projednávané věci bod 2.6 písm. a) výkladového oznámení v podstatě stanoví, že žádosti podle čl. 11 odst. 8 základního nařízení musí být podány do šesti měsíců od data, ke kterému bylo antidumpingové clo řádně vyměřeno.
76 Pokud jde o bod 1 výkladového oznámení, ten pouze uvádí, podobně jako čl. 11 odst. 8 první pododstavec základního nařízení, že předmětem vrácení mohou být výlučně částky, které již byly zaplaceny (viz bod 33 výše). Toto ustanovení se tedy omezuje na definování zásady a hmotněprávních podmínek pro vrácení cla.
77 Nicméně v rozsahu, v němž bod 2.1 písm. b) a bod 2.2 písm. a) výkladového stanoviska stanoví, že pouze operace, u kterých došlo k plnému zaplacení antidumpingového cla, mohou být předmětem žádosti o vrácení cla a že o vrácení antidumpingového cla mohou žádat pouze dovozci, kteří prokáží, že clo zaplatili, jsou tato ustanovení v rozporu s bodem 2.6 písm. a) výkladového oznámení.
78 Názor žalobkyně je rovněž podpořen přílohou výkladového oznámení obsahující vzor žádosti o vrácení cla a příslušnou osnovu, jelikož v rubrice „povinný minimální obsah“ uvádí, že žadatel o vrácení cla prohlásí, že antidumpingové clo, o jehož vrácení se žádá, bylo v plném rozsahu zaplaceno.
79 Pokud jde o poznámku pod čarou 6 výkladového oznámení, na které žalobkyně výslovně zakládá svá tvrzení a která stanoví, že by dovozce i přesto, pokud si to přeje, „měl“ – nikoliv „musí“ – podat žádost o vrácení antidumpingového cla v šestiměsíční lhůtě spolu se žádostí, aby Komise odložila šetření, dokud nebude povinnost zaplatit clo stanovena, jestliže popírá uplatnění antidumpingového cla na svou obchodní operaci (své obchodní operace), ať to odkládá nebo neodkládá platbu cla, nemůže být sama o sobě chápána tak, že dovozci, který se v této situaci nachází, ukládá, aby podal žádost v šestiměsíční lhůtě od náležitého vyměření antidumpingového cla. Jako taková tedy je v rozporu s bodem 2.6 písm. a) výkladového oznámení.
80 Nicméně, vzhledem k tomu, že z první věty pod nadpisem bodu 2 výkladového oznámení vyplývá, že celý tento bod je shrnutím postupu vrácení cla, který je podrobně popsán v bodě 3 uvedeného oznámení, je třeba poznámku pod čarou 6 tohoto oznámení vykládat ve světle bodu 3.1.3 písm. a) druhého pododstavce, který rovněž upravuje situaci, kdy byla částka antidumpingového cla, které má být zaplaceno, zpochybněna před vnitrostátními orgány. Toto ustanovení uvádí, že šestiměsíční lhůta stanovená v čl. 11 odst. 8 druhém pododstavci základního nařízení musí být dodržena i v takovém případě.
81 Podle bodu 3.1.3 písm. a) prvního a třetího pododstavce výkladového oznámení však musí žádosti splňovat všechny podmínky stanovené v bodě 3.1.1 téhož oznámení ve lhůtě šesti měsíců od okamžiku, kdy bylo antidumpingové clo náležitě vyměřeno. Vzhledem k tomu, že bod 3.1.1 písm. i) a ii) uvádí, že žadatel o vrácení cla musí ve své žádosti uvést prohlášení, že clo, jehož vrácení je požadováno, bylo plně zaplaceno, je přípustnost takové žádosti ve skutečnosti podmíněna zaplacením dotyčného antidumpingového cla ve lhůtě stanovené v čl. 11 odst. 8 druhém pododstavci základního nařízení. Taková povinnost není v souladu s posledně uvedeným ustanovením, ani s bodem 2.6 písm. a) výkladového oznámení; ostatně splnění této povinnosti může být nemožné pro dovozce, který chce využít odložení vykonatelnosti daňového výměru přiznaného vnitrostátními orgány na základě celního kodexu Společenství. Za účelem ochrany užitečného účinku tohoto ustanovení pak nemůže lhůta pro podání žádosti o vrácení antidumpingového cla začít běžet, dokud dotyčný nemá povinnost zaplatit dotyčné antidumpingové clo.
82 Z toho vyplývá, že poznámka pod čarou 6, ve spojení s bodem 3.1.3 písm. a) třetím pododstavcem výkladového oznámení, je v rozporu s bodem 2.6 písm. a) tohoto oznámení.
83 Výkladové oznámení, přestože je určeno k tomu, aby hospodářským subjektům objasnilo postup vracení antidumpingového cla, a tak posílilo jejich právní jistotu, vede v důsledku toho k výsledku opačnému (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 16. prosince 1975, Suiker Unie a další v. Komise, 40/73 až 48/73, 50/73, 54/73 až 56/73, 111/73, 113/73 a 114/73, Recueil, s. 1663, body 556 a 557). Takové hospodářské subjekty, jako je žalobkyně, které z něj vycházejí při provádění běžných operací, tak mohou mít při jeho použití legitimní pochybnosti o tom, jak správně vykládat čl. 11 odst. 8 základního nařízení.
84 Závěr uvedený v bodě 83 výše je ostatně podpořen odpověďmi Komise na otázky Tribunálu při jednání, které se týkaly nesoudržnosti některých ustanovení výkladového oznámení, ve kterých Komise v podstatě připustila, že jeho znění mohlo být lepší.
85 Námitka vycházející z porušení zásady právní jistoty je tedy opodstatněná.
86 Aniž by bylo nutné zkoumat ostatní námitky, je třeba druhému žalobnímu důvodu vyhovět, a v důsledku toho napadené rozhodnutí zrušit.
K nákladům řízení
87 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Komise C (2011) 9112 final ze dne 13. prosince 2011 týkající se žádosti o vrácení antidumpingového cla, které bylo zaplaceno z dovozů spojovacích prostředků z korozivzdorné oceli pocházejících z Čínské lidové republiky a z Tchaj-wanu, se zrušuje.
2) Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.
Forwood | Dehousse | Schwarcz |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 12. února 2014.
Podpisy.