Věc C‑566/15

Konrad Erzberger

proti

TUI AG

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Kammergericht)

„Řízení o předběžné otázce – Volný pohyb pracovníků – Zásada zákazu diskriminace – Volba zástupců pracovníků do dozorčí rady společnosti – Vnitrostátní právní úprava omezující právo volit a být volen na pracovníky závodů nacházejících se v tuzemsku“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 18. července 2017

Volný pohyb osob – Pracovníci – Rovné zacházení – Pracovníci zaměstnaní v dceřiné společnosti patřící ke skupině, která se nachází na území členského státu – Právo volit a právo být volen ve volbách zástupců pracovníků do dozorčí rady mateřské společnosti této skupiny, která je usazena v uvedeném členském státě, jakož i právo vykonávat či nadále vykonávat mandát zástupce v této radě – Vnitrostátní právní úprava, která zbavuje tyto pracovníky uvedených práv, jsou-li zaměstnáni dceřinou společností náležející téže skupině a usazenou v jiném členském státě – Přípustnost

(Článek 45 SFEU)

Článek 45 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové právní úpravě členského státu, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, podle které pracovníci zaměstnaní v závodech patřících ke skupině, které se nacházejí na území tohoto členského státu, již nemají právo volit a právo být voleni ve volbách zástupců zaměstnanců do dozorčí rady mateřské společnosti této skupiny, která je usazena v uvedeném členském státě, ani případně právo vykonávat či nadále vykonávat mandát zástupce v této radě, pokud tito pracovníci opustí své zaměstnání v takovém závodě a jsou zaměstnáni dceřinou společností náležející téže skupině usazenou v jiném členském státě.

Podle ustálené judikatury Soudního dvora je cílem všech ustanovení Smlouvy týkajících se volného pohybu osob usnadnit státním příslušníkům Unie výkon povolání všeho druhu na území Unie, přičemž tato ustanovení brání opatřením, která mohou znevýhodnit tyto občany, pokud si přejí vykonávat činnost na území jiného členského státu než členského státu jejich původu. V této souvislosti mají příslušníci členských států zvláště právo, které pro ně vyplývá přímo ze Smlouvy, opustit svůj členský stát původu, aby se mohli přestěhovat na území jiného členského státu a pobývat na jeho území za účelem výkonu činnosti. V důsledku toho článek 45 SFEU brání veškerým vnitrostátním opatřením, která mohou bránit příslušníkům Unie ve výkonu základních svobod zaručených tímto článkem nebo tento jejich výkon učinit méně přitažlivým (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 1. dubna 2008, vláda Francouzského společenství a valonská vláda, C‑212/06, EU:C:2008:178, body 44 a 45, jakož i ze dne 10. března 2011, Casteels, C‑379/09, EU:C:2011:131, body 21 a 22).

Unijní primární právo však nemůže pracovníkovi zaručit, že přestěhování do jiného členského státu než členského státu jeho původu bude ze sociálního hlediska neutrální, jelikož takové přestěhování může být vzhledem k rozdílům existujícím mezi systémy a právními předpisy členských států v konkrétním případě z tohoto hlediska pro dotčenou osobu více či méně výhodné (obdobně viz rozsudky ze dne 26. dubna 2007, Alevizos, C‑392/05, EU:C:2007:251, bod 76 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 13. července 2016, Pöpperl, C‑187/15, EU:C:2016:550, bod 24).

V této souvislosti je třeba dodat, že při neexistenci harmonizace nebo koordinace v dané oblasti na unijní úrovni mohou členské státy v zásadě volně stanovit kritéria určující působnost jejich právních předpisů za předpokladu, že tato kritéria jsou objektivní a nediskriminační.

V tomto kontextu nebrání unijní právo tomu, aby v oblasti zastupování a kolektivní obrany zájmů pracovníků v řídicích či dozorčích orgánech společnosti založené podle vnitrostátního práva, což je oblast, která dosud nebyla předmětem harmonizace, ani dokonce koordinace na unijní úrovni, členský stát stanovil, že se pravidla, která přijal, vztahují jen na pracovníky zaměstnané v závodech, které se nacházejí v tuzemsku, stejně jako je možné, aby jiný členský stát použil jiné kritérium určující použití vlastních vnitrostátních pravidel.

(viz body 33, 34, 36, 37, 41 a výrok)