Language of document : ECLI:EU:T:2015:499

Věc T‑406/10

(zveřejněné výňatky)

Emesa-Trefilería SA

a

Industrias Galycas SA

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh s předpínací ocelí – Stanovení cen, rozdělení trhu a výměna citlivých obchodních informací – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 101 SFEU – Spolupráce během správního řízení – Článek 139 písm. a) jednacího řádu Tribunálu“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (šestého senátu) ze dne 15. července 2015

1.      Právo Evropské unie – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Soudní přezkum rozhodnutí přijatých Komisí v oblasti hospodářské soutěže – Přezkum legality v plné jurisdikci po právní i skutkové stránce – Porušení – Neexistence

(Články 261 SFEU a 263 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47; nařízení Rady č. 1/2003, článek 31)

2.      Právo Evropské unie – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Soudní přezkum rozhodnutí přijatých Komisí v oblasti hospodářské soutěže – Neexistence účinků erga omnes zrušujících rozsudků – Porušení – Neexistence

(Články 261 SFEU a 263 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47; nařízení Rady č. 1/2003, článek 31)

3.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Úprava základní částky – Pravidla shovívavosti – Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci stíhaného podniku – Podmínky – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Nezbytnost existence hospodářské jednotky v době spolupráce

[Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; oznámení Komise 2002/C 45/03, bod 7, bod 11 písm. a) a bod 23 písm. b)]

4.      Soudní řízení – Náklady řízení – Nahraditelné náklady – Náklady, kterým bylo možno předejít, způsobené jedním z účastníků a které nesl Tribunál – Náklady způsobené tím, že Komise nepředložila nedůvěrné znění dokumentů

[Jednací řád Tribunálu (1991), čl. 139 písm. a)]

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 114, 115, 123, 124, 127)

2.      Pokud jde o dosah zrušujících rozsudků, zrušení individuálního rozhodnutí má účinek erga omnes a je závazné pro všechny, ale na rozdíl od zrušení aktu s obecnou působností z něj nemají prospěch všechny osoby. Rozhodnutí přijaté v oblasti hospodářské soutěže vůči více podnikům, i když je vydáno ve formě jediného rozhodnutí, totiž musí být posuzováno jako soubor individuálních rozhodnutí, která vůči každému z podniků, jimž jsou určena, konstatují protiprávní jednání, za které nebo která byl shledán odpovědným, a případně mu ukládají pokutu. V tomto ohledu, pokud se osoba, které je určeno rozhodnutí, rozhodne podat žalobu na neplatnost, unijní soud se zabývá jen částmi rozhodnutí, které se jí týkají, kdežto části rozhodnutí týkající se jiných adresátů nejsou předmětem sporu, který má unijní soud rozhodnout. Ve zbývající části zůstává v důsledku toho rozhodnutí závazným vůči osobám, kterým bylo určeno a které nepodaly žalobu na neplatnost

Rozsudek zrušující rozhodnutí, které je součástí souboru individuálních rozhodnutí v rámci řízení vedeného Komisí v oblasti kartelových dohod může mít nicméně za určitých okolností některé důsledky pro jiné osoby, než je žalobce v řízení, jež vedlo k přijetí tohoto zrušujícího rozsudku.

S ohledem na tyto skutečnosti postup uplatněný Komisí a Tribunálem v oblasti hospodářské soutěže z důvodu neexistence účinků erga omnes neporušuje článek 6 Evropské úmluvy o lidských právech, který stanoví zásadu účinné soudní ochrany.

(viz body 116–118, 126)

3.      V oblasti hospodářské soutěže lze pouze podniku, který s Komisí spolupracoval na základě oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (sdělení o shovívavosti), přiznat na základě tohoto sdělení snížení pokuty, která by byla uložena bez této spolupráce. Toto snížení nelze rozšířit na společnost, která během části doby trvání dotčeného protiprávního jednání byla součástí hospodářské jednotky tvořené podnikem, avšak v době, kdy posledně uvedený spolupracoval s Komisí, již nebyla jeho součástí. S ohledem na cíl sledovaný sdělením o shovívavosti, kterým je podpora odhalování jednání, která jsou v rozporu s unijním právem hospodářské soutěže, a s ohledem na zajištění účinného uplatňování tohoto práva, tedy nic neodůvodňuje rozšíření snížení pokuty, které bylo přiznáno podniku na základě jeho spolupráce s Komisí, na podnik, který ačkoliv v minulosti kontroloval odvětvové činnosti zapojené do dotčeného protiprávního jednání, sám k jeho odhalení nepřispěl

Kritériem, které je třeba zohlednit pro posouzení, zda má být podniku přiznána shovívavost, je jeho skutečný příspěvek k odhalení či prokázání protiprávního jednání. Shovívavost je přiznána podniku, tedy hospodářské jednotce existující v okamžiku, kdy byla Komisi podána žádost o shovívavost V tomto ohledu vyloučení shovívavosti, které se zakládá na nepřispění k odhalení protiprávního jednání a na neexistenci účinné spolupráce, platí v této míře jak pro bývalou dceřinou společnost, když o shovívavost požádá její bývalá mateřská společnost, tak pro bývalou mateřskou společnost, když podá žádost o shovívavost její bývalá dceřiná společnost. Skutečnost, že shovívavost není rozšířena na společnost, která na ni nemá nárok, není porušením zásady řádné správy či článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, ani porušením zásady rovného zacházení či zásady procesní rovnosti.

(viz body 152–154, 157, 159, 171)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 190–195)