USNESENÍ TRIBUNÁLU

(kasační senát)

7. října 2014

Věc T‑59/13 P

BT

v.

Evropská komise

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Neobnovení smlouvy – Článek 76 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu“

Předmět:      Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 3. prosince 2012, BT v. Komise (F‑45/12, Sb. VS, EU:F:2012:168), znějící na zrušení tohoto usnesení.

Rozhodnutí:      Kasační opravný prostředek se zamítá. BT ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady tohoto řízení vynaložené Evropskou komisí.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Pravomoc unijního soudu – Meze – Zákaz rozhodnout ultra petitum

2.      Soudní řízení – Rozhodnutí přijaté usnesením obsahujícím odůvodnění – Možnost rozhodnout bez ústní části řízení – Porušení práva na účinnou procesní obranu – Neexistence – Zpochybnění – Podmínky – Povinnost zpochybnit posouzení těchto podmínek provedené Soudem pro veřejnou službu

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 76)

1.      Vzhledem k tomu, že unijní soud, jenž má rozhodnout o žalobě na neplatnost, nemůže rozhodnout ultra petitum, není kromě zvláštních případů, v nichž veřejný zájem vyžaduje jeho zásah, oprávněn nově vymezit hlavní předmět žaloby ani uplatnit žalobní důvod z úřední povinnosti.

(viz bod 22)

Odkazy:

Tribunál: rozsudky ze dne 18. prosince 2008, Belgie a Komise v. Genette, T‑90/07 P a T‑99/07 P, Sb. rozh., EU:T:2008:605, body 72 až 75, a ze dne 5. října 2009, Komise v. Roodhuijzen, T‑58/08 P, Sb. rozh., EU:T:2009:385, bod 34

2.      Samo použití řízení podle článku 76 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, který umožňuje rozhodnout usnesením bez jednání, nezasahuje do práva na řádnou a účinnou soudní ochranu, neboť toto ustanovení se použije pouze ve věcech, ve kterých je Soud pro veřejnou službu zjevně nepříslušný k rozhodnutí o žalobě nebo o některých v ní obsažených návrhových žádání, nebo je-li žaloba zcela nebo zčásti zjevně nepřípustná nebo zjevně postrádá jakýkoli právní základ.

V rámci tohoto řízení není Soud pro veřejnou službu povinen upozornit žalobce, že jeho žaloba je zjevně nepřípustná, ani umožnit druhou výměnu spisů účastníka řízení. Ze samotného znění tohoto článku mimoto vyplývá, že konání jednání v žádném případě nepředstavuje právo žalobců, od kterého se nelze odchýlit.

Má-li žalobce za to, že Soud pro veřejnou službu použil tento článek nesprávně, přísluší mu napadnout posouzení podmínek použití tohoto ustanovení provedené soudem prvního stupně.

(viz body 28, 29, 32 až 36 a 38)

Odkazy:

Soudní dvůr: usnesení ze dne 8. července 1999, Goldstein v. Komise, C‑199/98 P, EU:C:1999:379, bod 18; ze dne 3. června 2005, Killinger v. Německo a další, C‑396/03 P, Sb. rozh., EU:C:2005:355, bod 9, a rozsudek ze dne 19. února 2009, Gorostiaga Atxalandabaso v. Parlament, C‑308/07 P, Sb. rozh., EU:C:2009:103, bod 36

Tribunál: rozsudek ze dne 8. září 2008, Kerstens v. Komise, T‑222/07 P, Sb. VS, EU:T:2008:314, bod 33, a usnesení ze dne 16. prosince 2010, Meister v. OHIM, T‑48/10 P, Sb. VS, EU:T:2010:542, bod 29