Věc C‑126/14

«Sveda» UAB

v.

Valstybinė mokesčių inspekcija prie Lietuvos Respublikos finansų ministerijos

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas)

„Řízení o předběžné otázce – DPH – Směrnice 2006/112/ES – Článek 168 – Nárok na odpočet – Odpočet daně zaplacené na vstupu z pořízení nebo výroby investičního majetku – Zážitková stezka, která je přímo určena pro bezplatné využití veřejností – Využití zážitkové stezky jako prostředku pro uskutečnění zdanitelných plnění“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 22. října 2015

1.        Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Odpočet daně zaplacené na vstupu – Vznik a rozsah nároku na odpočet daně – Pořízení zboží osobou povinnou k dani pro účely jeho ekonomických činností – Kritéria posuzování

(Směrnice Rady 2006/112, čl. 9 odst. 1 druhý pododstavec a článek 168)

2.        Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Odpočet daně zaplacené na vstupu – Vznik a rozsah nároku na odpočet daně – Zboží a služby použité pro účely zdanitelných plnění osoby povinné k dani – Nutnost přímé a bezprostřední souvislosti mezi plněním na vstupu a činností osoby povinné k dani – Kritéria posuzování

(Směrnice Rady 2006/112, článek 168)

3.        Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Odpočet daně zaplacené na vstupu – Vznik a rozsah nároku na odpočet daně – Pořízení nebo vytvoření investičního majetku v rámci prací souvisejících s vybudováním zážitkové stezky, která je bezplatně poskytnuta k dispozici veřejnosti – Využití zážitkové stezky jako prostředku pro uskutečnění zdanitelných plnění – Nárok na odpočet – Podmínky

(Směrnice Rady 2006/112, článek 168)

1.        Z článku 168 směrnice 2006/112 o společném systému daně z přidané hodnoty vyplývá, že použije-li osoba povinná k dani jednající jako taková v okamžiku pořízení zboží toto zboží pro účely svých zdanitelných plnění, je oprávněna odečíst od daně daň z přidané hodnoty, která je splatná nebo byla zaplacena v souvislosti s uvedeným zbožím. V tomto ohledu mohou být zboží a služby pořízeny jednotlivcem jednajícím jako osobou povinnou k dani pro účely ekonomické činnosti ve smyslu čl. 9 odst. 1 druhého pododstavce směrnice 2006/112, i když nejsou okamžitě užity pro tuto ekonomickou činnost. Otázka, zda osoba povinná k dani jednala jako taková pro účely ekonomické činnosti, je otázkou skutkovou, která musí být posouzena s ohledem na všechny okolnosti projednávaného případu, k nimž patří také povaha majetku a doba, která uplynula mezi jeho pořízením a jeho použitím pro účely ekonomické činnosti této osoby povinné k dani. Provedení tohoto posouzení přísluší vnitrostátnímu soudu.

(viz body 18, 19, 21)

2.        Existence přímé a bezprostřední souvislosti mezi konkrétním plněním na vstupu a jedním nebo několika plněními na výstupu, jež zakládají nárok na odpočet, je v zásadě nezbytná k tomu, aby byl osobě povinné k dani přiznán nárok na odpočet daně z přidané hodnoty zaplacené na vstupu a aby mohl být určen rozsah takového nároku. Nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, která zatížila pořízení zboží nebo služeb na vstupu, předpokládá, že výdaje vynaložené na takové pořízení jsou součástí prvků spoluurčujících cenu plnění zdanitelných na výstupu, která zakládají nárok na odpočet. Nicméně i v případě neexistence přímé a bezprostřední souvislosti mezi konkrétním plněním na vstupu a jedním nebo několika plněními na výstupu, jež zakládají nárok na odpočet, je přiznán nárok na odpočet, pokud jsou vynaložené výdaje součástí režijních výdajů této osoby povinné k dani a jsou jako takové součástí prvků spoluurčujících cenu zboží nebo služeb, které dodává. Takové výdaje mají totiž přímou a bezprostřední souvislost s celkovou ekonomickou činností osoby povinné k dani.

V tomto ohledu, v rámci aplikace kritéria přímé souvislosti, která přísluší orgánům daňové správy a vnitrostátním soudům, musí tyto orgány a soudy zohlednit všechny okolnosti, za kterých proběhla dotčená plnění a přihlédnout pouze k plněním, která objektivně souvisí se zdanitelnou činností osoby povinné k dani. Existence takové souvislosti tak musí být posuzována s ohledem na objektivní obsah dotčeného plnění.

(viz body 27–29)

3.        Článek 168 směrnice 2006/112 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že přiznává osobě povinné k dani nárok na odpočet daně z přidané hodnoty zaplacené na vstupu v souvislosti s pořízením nebo výrobou investičního majetku pro účely zamýšlené ekonomické činnosti související s agroturistikou a rekreační turistikou, který je na jedné straně přímo určen pro bezplatné využití veřejností a na druhé straně může být prostředkem uskutečnění zdanitelných plnění, pokud existuje přímá a bezprostřední souvislost mezi výdaji týkajícími se plnění na vstupu a jedním nebo několika plněními na výstupu, nebo se všemi ekonomickými činnostmi osoby povinné k dani, což musí ověřit vnitrostátní soud na základě objektivních skutečností.

Bezprostřední využívání investičního majetku bezúplatným způsobem nezpochybňuje uvedenou přímou a bezprostřední souvislost, pokud se na jedné straně na poskytnutí zážitkové stezky k dispozici veřejnosti nevztahuje jakékoli osvobození od daně uvedené ve směrnici 2006/112, a na druhé straně se výdaje vynaložené osobou povinnou k dani v souvislosti s vybudováním této stezky, které lze spojovat s ekonomickou činností této osoby, nevztahují k činnostem, které nepodléhají dani z přidané hodnoty.

(viz body 33, 34, 37 a výrok)