Věc T‑36/09
dm-drogerie markt GmbH & Co. KG
v.
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška slovní ochranné známky Společenství dm – Starší národní obrazová ochranná známka dm – Správní řízení – Rozhodnutí námitkových oddělení – Zrušení – Oprava administrativních chyb – Nicotný akt – Přípustnost odvolání podaných k odvolacímu senátu – Lhůta k podání odvolání – Legitimní očekávání – Články 59, 60a, 63 a 77a nařízení (ES) č. 40/94 [po změně články 60, 62, 65 a 80 nařízení (ES) č. 207/2009] – Pravidlo 53 nařízení (ES) č. 2868/95“
Shrnutí rozsudku
1. Ochranná známka Společenství – Procesní ustanovení – Rozhodnutí Úřadu – Oprava – Omezení
(Nařízení Komise č. 2868/95, čl. 1 pravidlo 53)
2. Ochranná známka Společenství – Vyjádření třetích stran a námitky – Pravomoc námitkových oddělení změnit vlastní rozhodnutí – Oprava – Zrušení – Přezkoumání
(Nařízení Rady č. 40/94, články 60a a 77a; nařízení Komise č. 2868/95, čl. 1 pravidlo 53)
3. Akty orgánů – Presumpce platnosti – Nicotný akt – Pojem
4. Unijní právo – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Podmínky – Konkrétní ujištění poskytnutá správou – Pojem – Nečinnost správy – Vyloučení
5. Ochranná známka Společenství – Odvolací řízení – Lhůta a formální náležitosti odvolání –Dovolávání se zásady ochrany legitimního očekávání za účelem vyhnutí se prekluzi – Podmínky
(Nařízení Rady č. 40/94, článek 59)
1. Podle pravidla 53 nařízení č. 2868/95, kterým se provádí nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství, zjistí-li Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) z moci úřední nebo z podnětu účastníka řízení, že rozhodnutí obsahuje gramatickou chybu, chyby v psaní nebo zjevnou nesprávnost, zajistí, aby odpovědný útvar nebo odpovědné oddělení tuto chybu nebo nesprávnost opravily. Z tohoto znění vyplývá, že opravy provedené na základě tohoto ustanovení mohou mít za cíl pouze opravu pravopisných nebo gramatických chyb, chyb v psaní – jako jsou např. chyby ve jménech účastníků řízení nebo v grafickém provedení označení – nebo chyb, které jsou natolik zjevné, že žádný jiný text, než je ten, který vyplývá z opravy, nepřichází v úvahu.
(viz bod 73)
2. Jak uvádí jedenáctý a dvanáctý bod odůvodnění nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství, zákonodárce měl přijetím tohoto nařízení v úmyslu vymezit pravomoci Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) a všech oddělení tohoto úřadu. Obvyklým prostředkem k napadení rozhodnutí vydaných námitkovými odděleními je tak podání odvolání stranami, jejichž zájmy jsou těmito rozhodnutími dotčeny, podle hlavy VII nařízení č. 40/94. Kromě toho uvedené nařízení stanoví tři případy, ve kterých námitková oddělení mohou sama změnit rozhodnutí, která vydala, a sice opravu rozhodnutí podle pravidla 53 nařízení č. 2868/95, kterým se provádí nařízení č. 40/94, zrušení rozhodnutí podle článku 77a nařízení č. 40/94 a přezkoumání rozhodnutí v řízení s více účastníky podle článku 60a nařízení č. 40/94. Tyto případy jsou uvedeny taxativně. Z obecné systematiky správních procesních pravidel zavedených nařízením č. 40/94 totiž vyplývá, že námitková oddělení v zásadě vyčerpávají svou pravomoc tím, že vydají rozhodnutí podle článku 43 tohoto nařízení, a nemají pravomoc vzít rozhodnutí, která vydala, zpět nebo tato rozhodnutí změnit, kromě případů vymezených právními předpisy.
(viz bod 80)
3. Aktům orgánů, institucí a úřadů Unie v zásadě svědčí presumpce legality, a zakládají tedy právní účinky, i když jsou stiženy vadami, tak dlouho, dokud nejsou zrušeny nebo vzaty zpět. Jakožto výjimka z této zásady musí však být akty stižené vadou, jejíž závažnost je tak zjevná, že nemůže být v právním řádu Unie strpěna, pokládány za akty bez právního účinku, dokonce i bez návrhu, to znamená musí být považovány za právně nicotné. Tato výjimka směřuje k zachování rovnováhy mezi dvěma základními, ale někdy si vzájemně odporujícími požadavky, jež musí právní řád splňovat, a sice mezi stabilitou právních vztahů a dodržováním legality. Závažnost právních následků spojených se zjištěním nicotnosti aktu předpokládá, že z důvodů právní jistoty je toto zjištění vyhrazeno jen pro skutečně zcela krajní případy.
Vady, které vedou soud Unie ke zjištění, že akt je právně nicotný, se liší od protiprávností, jejichž zjištění v zásadě vede ke zrušení aktů podléhajících přezkumu legality podle Smlouvy, nikoli svou povahou, ale svou závažností a zjevností. Za právně nicotné akty musí být totiž považovány akty stižené vadami, jejichž závažnost je natolik zjevná, že se dotýká jejich zásadních náležitostí.
(viz body 83, 86)
4. I když neexistuje příslušná právní úprava, má možnost dovolávat se zásady ochrany legitimního očekávání každý jednotlivec, u něhož orgán tím, že mu poskytl konkrétní ujištění, vyvolal podloženou naději. Taková ujištění jsou tvořena, bez ohledu na formu, ve které jsou sdělena, konkrétními, nepodmíněnými a shodujícími se informacemi z oprávněných a spolehlivých zdrojů. Naproti tomu se nikdo nemůže dovolávat porušení této zásady, pokud neexistují konkrétní ujištění poskytnutá správou. Účastníci řízení se tedy nemohou dovolávat nečinnosti správy, aby uplatnili porušení zásady ochrany legitimního očekávání.
(viz body 108–110)
5. Pokud jde o možnost dovolávat se zásady ochrany legitimního očekávání za účelem vyhnutí se prekluzi, navrhovatel musí být schopen prokázat podloženou naději vycházející z konkrétních ujištění podaných správou, která mohla vést k omluvitelnému omylu u procesního subjektu v dobré víře, jenž prokázal veškerou řádnou péči požadovanou od běžně informovaného subjektu.
S přihlédnutím k nevratnosti lhůty k podání odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), stanovené v článku 59 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství a připomenuté při doručení, navrhovatel tím, že v této lhůtě nepodal alespoň preventivně proti tomuto rozhodnutí odvolání, neprokázal řádnou péči běžně vyžadovanou k tomu, aby se mohl dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání.
(viz body 114–115)