Věc T‑245/11
ClientEarth
a
The International Chemical Secretariat
proti
Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA)
„Přístup k dokumentům – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Dokumenty v držení ECHA – Dokumenty pocházející od třetí osoby – Lhůta pro odpověď na žádost o přístup – Odepření přístupu – Výjimka týkající se ochrany obchodních zájmů třetí osoby – Výjimka týkající se ochrany rozhodovacího procesu – Převažující veřejný zájem – Informace o životním prostředí – Emise do životního prostředí“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 23. září 2015
1. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Vlastnoruční podpis advokáta – Podání žaloby jménem dvou žalobců – Podpis, před kterým je zmíněn jen jeden ze žalobců – Přípustnost – Podmínky
[Jednací řád Tribunálu (1991), čl. 43 odst. 1 první pododstavec a čl. 44 odst. 1]
2. Žaloba na neplatnost – Podmínky přípustnosti – Fyzické nebo právnické osoby – Žaloba podaná několika žalobci proti témuž rozhodnutí – Aktivní legitimace jednoho z nich – Přípustnost žaloby jako celku
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)
3. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty s právně závaznými účinky – Posouzení těchto účinků podle podstaty aktu
(Článek 263 SFEU)
4. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Odepření přístupu k dokumentu z důvodu jeho neexistence nebo okolnosti, že tento není v držení dotyčného orgánu – Okolnost, která nemůže mít za následek nepoužitelnost nařízení
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, článek 4 a čl. 8 odst. 1 a 3)
5. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Rozhodnutí o odepření přístupu k dokumentům orgánu v návaznosti na potvrzující žádost – Zahrnutí – Podmínky
(Článek 263 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 8 odst. 1)
6. Žaloba na neplatnost – Právní zájem na řízení – Pojem – Žaloba, která může žalobci přinést prospěch – Zájem, který musí přetrvat až do vydání soudního rozhodnutí
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU)
7. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Právní zájem na řízení – Žaloba směřující proti rozhodnutí unijní agentury, jímž byl odepřen přístup k dokumentům – Zveřejnění požadovaných informací na internetových stránkách agentury v průběhu řízení – Zánik právního zájmu na pokračování v řízení
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 8 odst. 1)
8. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Lhůta pro odpověď na žádost o přístup – Překročení – Implicitní zamítavé rozhodnutí – Zachování pravomoci dotčeného orgánu odpovědět na žádost o přístup po lhůtě – Rozhodnutí o prodloužení – Důsledky překročení lhůty
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 8 odst. 1 a 2)
9. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Restriktivní výklad i uplatnění
(Článek 15 odst. 3 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, body 4 a 11 odůvodnění a články 1 a 4)
10. Sbližování právních předpisů – Registrace, hodnocení a povolování chemických látek – Nařízení REACH – Zveřejňování některých informací o registrovaných látkách na internetu – Jména a kontaktní údaje žadatelů o registraci – Možnost Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) nesdělit informace v případě, kdy dotčené osoby nevznesly požadavek na zachování důvěrnost – Neexistence
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2 první odrážka, a č. 1907/2006, čl. 10 písm. a) bod xi), čl. 118 odst. 2 písm. d) a čl. 119 odst. 2 písm. d)]
11. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana rozhodovacího procesu – Podmínky – Konkrétní skutečné a vážné ohrožení uvedeného procesu – Dosah
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 3 první pododstavec, a č. 1907/2006, čl. 119 odst. 2)
12. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana rozhodovacího procesu – Rozsah – Rozsah pracovního zatížení vyžadovaného v důsledku žádosti o přístup – Vyloučení
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 3)
13. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Odepření přístupu – Povinnost orgánu provést konkrétní a individuální přezkum dokumentů – Možnost opřít se o obecné domněnky vztahující se k některým kategoriím dokumentů – Meze
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2)
14. Sbližování právních předpisů – Registrace, hodnocení a povolování chemických látek – Nařízení REACH – Přístup k dokumentům v držení Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) – Domněnka ve prospěch nezpřístupnění informací o přesném množství látky vyráběné nebo uváděné na trh – Povinnost ECHA prokázat poškození obchodních zájmů dotčených osob v případě zpřístupnění – Neexistence
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, článek 4, a č. 1907/2006, čl. 118 odst. 2 písm. c)]
15. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Žádost o přístup k informacím o životním prostředí – Použití nařízení č. 1367/2006 coby legi speciali vůči nařízení č. 1049/2001 – Dopad – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Rozsah – Ochrana obchodních zájmů – Vyloučení
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 1, odst. 2 první a třetí odrážka, odst. 3 a 5, a č. 1367/2006, čl. 6 odst. 1)
16. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Žádost o přístup k informacím o životním prostředí – Nařízení č. 1367/2006 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Veřejný zájem odůvodňující zpřístupnění dokumentů – Pojem
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2, a č. 1367/2006, čl. 6 odst. 1)
17. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Žádost o přístup k informacím o životním prostředí – Nařízení č. 1367/2006 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Veřejný zájem odůvodňující zpřístupnění dokumentů – Odkaz na zásadu transparentnosti – Nutnost uplatnit konkrétní tvrzení týkající se daného případu
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2, a č. 1367/2006, čl. 6 odst. 1)
18. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Žádost o přístup k informacím o životním prostředí – Nařízení č. 1367/2006 – Informace týkající se emisí do životního prostředí – Pojem – Informace o množství chemických látek vyráběných nebo uváděných na trh – Vyloučení
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1367/2006, čl. 2 odst. 1 písm. d) bod ii), a č. 1907/2006, čl. 3 odst. 15]
19. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Dokumenty pocházející od třetích osob – Povinnost předběžné konzultace s dotyčnými třetími osobami – Rozsah
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 1, 2 a 4)
20. Orgány Evropské unie – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana obchodních zájmů konkrétní osoby – Povinnost orgánu provést konkrétní a individuální přezkum dokumentů – Rozsah – Vyloučení povinnosti – Informace o přesném množství látky vyráběné nebo uváděné na trh podle nařízení č. 1907/2006 – Podmínky
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 2 první odrážka a odst. 6, a č. 1907/2006, čl. 118 odst. 2 písm. c)]
21. Soudní řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení – Podmínky – Rozšíření existujícího žalobního důvodu – Přípustnost – Obdobné řešení pro výtky dovolávané na podporu žalobního důvodu – Výtka vycházející z porušení zásady proporcionality, vznesená na podporu žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 – Přípustnost
[Jednací řád Tribunálu (1991), čl. 44 odst. 1 písm. c) a čl. 48 odst. 2; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 6]
22. Sbližování právních předpisů – Registrace, hodnocení a povolování chemických látek – Nařízení REACH – Zveřejňování některých informací o registrovaných látkách na internetu – Celková množstevní rozmezí předmětných látek – Možnost třetích osob zavázat Evropskou agenturu pro chemické látky (ECHA), aby sdělila dosud nestanovená množstevní rozmezí, podáním žádosti o přístup podle nařízení č. 1049/2001 – Neexistence
[Aarhuská úmluva, čl. 4 odst. 3 písm. a); nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 4, č. 1367/2006, čl. 3 první pododstavec, a č. 1907/2006, čl. 118 odst. 1 a čl. 119 odst. 2 písm. b)]
23. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Stručný popis žalobních důvodů – Abstraktní vyjádření – Nepřípustnost
[Jednací řád Tribunálu (1991), čl. 44 odst. 1 písm. c)]
1. Podle čl. 43 odst. 1 prvního pododstavce jednacího řádu Tribunálu musí být prvopis každého podání podepsán zmocněncem nebo advokátem účastníka řízení. V případě žaloby sepsané a podané advokátem jménem dvou žalobců nemůže skutečnost, že poslední strana žaloby obsahuje poznámky „předloženo [kým]“ a „jménem [koho]“ s tím, že je v nich uveden jen jeden ze žalobců, zpochybnit závěr, že žaloba je v souladu s výše citovaným ustanovením i s čl. 44 odst. 1 tohoto jednacího řádu. Předně totiž z žádného ustanovení unijního práva nevyplývá, že by takové poznámky byly povinné a že by advokát byl povinen specifikovat na poslední straně žaloby poté, co se podepíše, příslušné žalobce. Dále nelze s ohledem na skutečnost, že každý z žalobců svěřil oprávnění k zastupování advokátovi, který žalobu podepsal, rozumně tvrdit, že to, že je před a za podpisem advokáta uveden pouze jeden žalobce, znamená, že je oprávnění k zastupování advokátem před unijním soudem omezeno jen na tohoto žalobce.
(viz body 84, 88–92)
2. V případě, že se jedná o jednu a tutéž žalobu, platí, že pokud má jeden z žalobců aktivní legitimaci, není třeba zkoumat aktivní legitimaci ostatních žalobců, ledaže je třeba vycházet z úvah týkajících se hospodárnosti řízení.
(viz bod 97)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 101–104)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 105, 106)
5. Jak stanoví čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, zamítnutí potvrzující žádosti může být v zásadě předmětem žaloby na neplatnost. V tomto ohledu jakákoliv odpověď na obecnou žádost o informace sice nepředstavuje nezbytně rozhodnutí, proti kterému lze podat žalobu na neplatnost, avšak jinak je tomu v případě žádosti o konkrétně vymezené informace, v odpovědi na kterou se unijní agentura neomezila na sdělení pouhých obecných informací, ale přijala rozhodnutí o zamítnutí žádosti o informace. Bez ohledu na otázku, zda tato agentura byla či nebyla povinna uvedené informace, zejména podle nařízení č. 1049/2001, zpřístupnit, skutečností zůstává, že se jedná o zamítavé rozhodnutí, které má zakládat právní účinky, a tudíž lze proti němu podat žalobu.
(viz body 107, 109, 110)
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 114, 115)
7. V souvislosti se žalobou proti rozhodnutí unijní agentury o odmítnutí zpřístupnit informace, o přístup k nimž bylo požádáno podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, platí, že pokud po podání žaloby byly požadované informace zpřístupněny na internetových stránkách agentury, je třeba konstatovat, že spor se stal bezpředmětným a žalobce ztratil právní zájem na pokračování v řízení, a proto již není důvodné rozhodnout ve věci samé. Z tohoto hlediska lze mít tudíž za to, že žádosti žalobce bylo, pokud jde o tyto informace, vyhověno. Zrušení napadeného rozhodnutí by mu proto v rozsahu, v němž zamítá přístup k uvedeným informacím, nepřineslo žádný prospěch.
(viz body 119, 120)
8. Uplynutí lhůt stanovených v článku 8 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, nemá za důsledek, že by orgán byl zbaven pravomoci přijmout výslovné rozhodnutí. V této souvislosti upravil normotvůrce důsledky překročení lhůt stanovených článkem 8 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení tak, že v čl. 8 odst. 3 téhož nařízení stanovil, že jejich nedodržení orgánem zakládá právo na podání žaloby k soudu. Překročení lhůty pro odpověď na potvrzující žádost nicméně nemůže způsobit protiprávnost rozhodnutí o potvrzující žádosti, která by odůvodňovala zrušení tohoto rozhodnutí. To samé platí i tehdy, když je zpochybněna legalita nebo platnost rozhodnutí o prodloužení lhůty. Dokonce i v případě neplatnosti rozhodnutí o prodloužení lhůty by totiž bylo možné učinit nanejvýš závěr, že k prodloužení lhůty pro odpověď na potvrzující žádost nedošlo, a tudíž bylo napadené rozhodnutí přijato po stanovené lhůtě, což by ovšem nemělo dopad na jeho legalitu.
(viz body 130–132, 136)
9. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 145, 146, 202)
10. Co se týče žádosti o přístup ke jménům a kontaktním údajům výrobců a dovozců chemických látek registrovaných u Evropské agentury pro chemické látky (ECHA), nemůže zmíněná agentura rozhodnout o odepření přístupu k nim na základě čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, ve spojení s čl. 118 odst. 2 písm. d) nařízení č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, jelikož uvedená jména a kontaktní údaje jsou informace, které spadají pod čl. 119 odst. 2 písm. d) nařízení č. 1907/2006. Citovaný čl. 119 odst. 2 přitom stanoví zveřejňování všech informací, které jsou uvedeny v bezpečnostním listu, na internetu, kromě případů, kdy byl uplatněn požadavek na zachování důvěrnosti podle čl. 10 písm. a) bodu xi) nařízení č. 1907/2006.
Na straně jedné, pokud by byl režim zveřejňování na internetu zakotvený v článku 119 nařízení č. 1907/2006 taxativní, ustanovení čl. 4 odst. 2 první odrážky nařízení č. 1049/2001 ve spojení s čl. 118 odst. 2 písm. d) nařízení č. 1907/2006 by se na informace uvedené v článku 119 nařízení č. 1907/2006 nepoužilo a nemohl by být na jeho základě odepřen přístup k informacím o jménech a kontaktních údajích žadatelů o registraci. Na straně druhé za předpokladu, že by režim upravený v článku 119 nařízení č. 1907/2006 v zásadě zcela nevylučoval režim přístupu k dokumentům podle článku 118 nařízení č. 1907/2006, neměnilo by to nic na skutečnosti, že ustanovení čl. 119 odst. 2 písm. d) nařízení č. 1907/2006 stanoví, že takové informace, jako jsou jména a kontaktní údaje žadatelů o registraci, je třeba zpřístupnit na internetu, ledaže by ECHA vyhověla žádosti o zachování důvěrnosti. Proto ECHA nemůže, nebyla-li taková žádost podána, odůvodnit odepření veškerého poskytnutí požadovaných informací právní domněnkou upravenou v čl. 118 odst. 2 písm. d) nařízení č. 1907/2006 s tím, že by jejich poskytnutí vedlo k narušení ochrany obchodních zájmů dotčené osoby. Právní domněnka zakotvená v čl. 118 nařízení č. 1907/2006 nemůže být totiž důvodem pro to, aby se informace v zásadě neposkytovala, když konkrétnější ustanovení, a sice čl. 119 odst. 2 písm. d) nařízení č. 1907/2006, v zásadě poskytnutí takové informace vyžaduje.
(viz body 151–153)
11. Uplatnění výjimky z práva na přístup k dokumentům týkající se ochrany rozhodovacího procesu a upravené v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, vyžaduje prokázání toho, že daný přístup k dokumentu může konkrétně a skutečně ohrozit veřejný zájem chráněný výjimkou a že nebezpečí porušení tohoto zájmu je rozumně předvídatelné, a nikoli čistě hypotetické. Navíc k tomu, aby bylo možné použít výjimku stanovenou v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci uvedeného nařízení, musí být ohrožení rozhodovacího procesu vážné. O takový případ se jedná zejména tehdy, když má zpřístupnění požadovaných dokumentů zásadní vliv na rozhodovací proces. Posouzení vážnosti přitom závisí na všech okolnostech dané věci, zejména na negativních účincích na rozhodovací proces, kterých se orgán dovolává v souvislosti se zpřístupněním předmětných dokumentů.
Co se týče žádosti o přístup ke jménům a kontaktním údajům výrobců a dovozců chemických látek registrovaných u Evropské agentury pro chemické látky (ECHA), jména žadatelů o registraci nepředstavují informace o rozhodovacím procesu ECHA, ale spíše informace, jichž se dotýká rozhodnutí, které je výsledkem tohoto rozhodovacího procesu. Přístup k požadovaným informacím nemůže být pro ECHA překážkou v tom, aby rozhodla o opatřeních nezbytných pro splnění povinností, vyplývajících z čl. 119 odst. 2 nařízení č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, informace na internetu zpřístupnit. Stejně tak tvrzené riziko obcházení postupů stanovených nařízením č. 1907/2006 se netýká rozhodovacího procesu, ale spíše důsledků případného zpřístupnění požadovaných informací. Důvod pro odepření přístupu podle čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce nařízení č. 1049/2001 se přitom vztahuje pouze na rozhodovací proces.
(viz body 156, 157, 160, 162)
12. Účelem výjimky z práva na přístup k dokumentům stanovené v čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, je výhradně ochrana rozhodovacího procesu, a nikoliv předcházení nadměrné pracovní zátěži dotyčných orgánů.
(viz bod 161)
13. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 168–172, 231)
14. Článek 118 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, obsahuje obecnou domněnku, podle níž informace o přesném množství látek vyráběných nebo uváděných na trh obvykle narušují ochranu obchodních zájmů dotčené osoby. Použije-li se právní domněnka podle tohoto ustanovení, dotyčný úřad může mít za to, že by poskytnutí dotčených dokumentů narušilo ochranu obchodních zájmů dotčené osoby, aniž by byl povinen provést konkrétní přezkum obsahu každého z dokumentů, jejichž zpřístupnění je požadováno. S ohledem na tuto právní domněnku, a jestliže nebyly dány konkrétní skutečnosti, které by ji mohly zpochybnit, nebyla Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) povinna prokázat, v čem by zpřístupnění přesného množství poškodilo obchodní zájmy dotčených osob.
Tento závěr není zpochybněn tím, že přezkum vyžadovaný pro vyřízení žádosti o přístup k dokumentům musí být zásadně konkrétní a individuální. Z této zásady jsou totiž výjimky, zejména v případě existence právní domněnky, podle níž by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany některého ze zájmů chráněných výjimkami upravenými v článku 4 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise. Tak je tomu zejména tehdy, kdy takovou domněnku výslovně stanoví právní ustanovení, a sice čl. 118 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1907/2006.
(viz body 174, 176, 177)
15. První věta čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství, zakotvuje pravidlo pro výjimky uvedené v čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise. Druhá věta téhož odstavce 1 nezmiňuje pouze ostatní výjimky, ale ostatní výjimky stanovené v článku 4 nařízení č. 1049/2001. Tímto ustanovením jsou tedy míněny výjimky v tomto čl. 4 odst. 1, odst. 2 druhé odrážce a odst. 3 a 5. Vzhledem k tomu, že se na ochranu obchodních zájmů vztahuje čl. 4 odst. 2 první odrážka nařízení č. 1049/2001, kterého se týká první věta čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006, nespadá ochrana obchodních zájmů pod pojem „ostatní výjimky“, který je obsažen v druhé větě tohoto čl. 6 odst. 1.
(viz bod 187)
16. Ustanovení čl. 6 odst. 1 druhé věty nařízení č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství, odkazuje pouze na veřejný zájem na zpřístupnění, a nikoli na převažující veřejný zájem ve smyslu návětí čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise. Z ustanovení čl. 6 odst. 1 druhé věty nařízení č. 1367/2006 tudíž nevyplývá, že na zpřístupnění informací o životním prostředí existuje vždy převažující veřejný zájem.
(viz bod 189)
17. Převažující veřejný zájem, který může odůvodnit zpřístupnění dokumentu, se sice nemusí nutně lišit od zásad, které tvoří základ nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, nicméně obecná tvrzení nejsou sama o sobě s to prokázat, že zásada transparentnosti má zvláštní význam, který by mohl převážit nad závěry odůvodňujícími odepření přístupu k dokumentům, a je na žadateli, aby uvedl konkrétní okolnosti zakládající převažující veřejný zájem, který může odůvodnit zpřístupnění předmětných dokumentů.
Z toho vyplývá, že převažující veřejný zájem na zpřístupnění informací není dán pouze na základě skutečnosti, že předmětné informace představují informace o životním prostředí. V tomto ohledu u žádosti o informace o životním prostředí související s přesným množstvím některých nebezpečných látek vyráběných nebo uváděných na trh platí, že žadatel se nemůže pouze obecně dovolávat zásad, které tvoří základ č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství, ve spojení s nařízením č. 1049/2001, aniž uplatní tvrzení způsobilé prokázat, že pokud jde o přesné množství látek, má dovolání se zásady transparentnosti umožňující občanovi lepší účast na rozhodovacím procesu, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem projednávané, věci zvláštní význam.
(viz body 193, 194, 196)
18. I když nařízení č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství, nezakotvuje výslovnou definici pojmu „emise do životního prostředí“, lze s ohledem na znění čl. 2 odst. 1 písm. d) bodu ii) tohoto nařízení dospět k závěru, že emisemi do životního prostředí mohou být pouze úniky do životního prostředí, které ovlivňují nebo mohou ovlivnit složky životního prostředí. V této souvislosti nelze samotnou výrobu nebo uvádění látky na trh považovat za její únik do životního prostředí, takže informace o množství vyráběném nebo uváděném na trh nemohou být ani informacemi týkajícími se emisí do životního prostředí.
Tento závěr nelze zpochybnit argumentací, že látka, která je uvedena na trh, nutně reaguje s životním prostředím a lidmi, takže již uvedení na trh představuje emisi do životního prostředí. Předně není interakce s lidským zdravím nebo bezpečností dostačující k učinění závěru, že dochází k emisi do životního prostředí, která ovlivňuje nebo může ovlivnit složky životního prostředí. Abstraktní riziko emise látky sice existuje od okamžiku, kdy je vyrobena, a nelze vyloučit, že se toto riziko zvýší uvedením látky na trh, avšak samotné riziko, že může dojít k emisi látky do životního prostředí, není důvodem pro to, aby bylo množství látky vyrobené nebo uvedené na trh označeno za informaci o emisích do životního prostředí.
Dále existují látky, zejména meziprodukty podle čl. 3 bodu 15 nařízení č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, které – jsou-li použity způsobem, k němuž jsou určeny – nejsou uvolňovány do životního prostředí. Třebaže mohou být jiné látky než meziprodukty uvolněny v určitém okamžiku jejich životního cyklu do životního prostředí, neznamená to, že lze u těchto látek považovat množství vyrobené nebo uvedené na trh za informaci týkající se úniků do životního prostředí, které ovlivňují nebo mohou ovlivnit složky životního prostředí.
(viz body 205, 206, 208–213)
19. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 222, 223)
20. Z článku 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, vyplývá, že pokud se některá z výjimek z práva na přístup vztahuje pouze na část požadovaného dokumentu, zbývající části dokumentu se zpřístupní. Zásada proporcionality dále vyžaduje, aby výjimky nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení sledovaného cíle. V této souvislosti čl. 4 odst. 6 uvedeného nařízení předpokládá konkrétní a individuální přezkum jednotlivých dokumentů. Pouze takový přezkum každého dokumentu totiž dovoluje orgánu posoudit možnost poskytnout žadateli částečný přístup. Posouzení dokumentů provedené spíše podle skupin než s ohledem na konkrétní informace obsažené v těchto dokumentech se jeví jako nedostatečné, jelikož požadovaný přezkum orgánu mu musí umožnit konkrétně posoudit, zda se uplatňovaná výjimka skutečně vztahuje na veškeré informace obsažené v uvedených dokumentech.
V souvislosti se žádostí o informace o přesném množství některých látek vyráběných nebo uváděných na trh nemá Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) povinnost přistoupit k posouzení jednotlivých případů, jelikož se právní domněnka stanovená v čl. 118 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, podle které poskytnutí informace o přesném množství narušuje ochranu obchodních zájmů dotčených osob, vztahuje na všechny předmětné látky. Žadatel navíc neuvedl – ani pro všechny tyto látky, ani pro jednotlivé látky – skutečnosti, které by mohly tuto právní domněnku zpochybnit, ani neprokázal, že existuje, alespoň pro část těchto látek, převažující veřejný zájem na zveřejnění požadovaných informací. ECHA proto může mít za to, že se na informace o přesném množství všech látek vztahuje výjimka stanovená v čl. 4 odst. 2 první odrážce nařízení č. 1049/2001. Zmíněný čl. 118 odst. 2 písm. c) mimoto nepřekračuje meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení sledovaného cíle, a sice ochrany obchodních zájmů.
(viz body 229, 230, 232, 239)
21. Z ustanovení čl. 44 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu vyplývá, že žaloba musí uvádět předmět sporu a obsahovat stručný popis žalobních důvodů a nové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Nicméně žalobní důvod, který je rozšířením důvodu dříve přímo nebo implicitně uvedeného v žalobě a který je s ním úzce spjat, musí být prohlášen za přípustný. Obdobné řešení se použije i ve vztahu k výtce dovolávané na podporu žalobního důvodu.
Výtka vycházející z porušení zásady proporcionality, vznesená v rámci žaloby proti rozhodnutí o odepření přístupu k dokumentům na podporu žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, je tudíž přípustná. Účelem uvedeného ustanovení je totiž přispět k dodržování této zásady tím, že umožňuje částečné zpřístupnění, pokud se výjimka z práva na přístup vztahuje pouze na části požadovaného dokumentu, aby se nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení sledovaného cíle. Z tohoto hlediska nepředstavuje odkaz žalobce na zásadu proporcionality nový žalobní důvod, ale výtku, která upřesňuje žalobní důvod vycházející z porušení čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001.
(viz body 235–237)
22. Co se týče povinnosti Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) zveřejnit v souladu s čl. 119 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, celkové množstevní rozmezí, v němž byla látka registrována, toto nařízení neuvádí tuto povinnost do vztahu s právem na přístup k dokumentům podle čl. 118 odst. 1 tohoto nařízení ve spojení s čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise. Není proto možné prosazovat splnění povinnosti zveřejnění na internetu prostřednictvím žádosti o přístup k dokumentům. Z tohoto hlediska žádost o přístup k dokumentům nemůže ECHA zavazovat k tomu, aby vytvářela určité údaje, které neexistují, i když jejich zveřejnění stanoví článek 119 nařízení č. 1907/2006. ECHA je tudíž oprávněna zamítnout žádost o přístup k celkovému množstevnímu rozmezí některých látek z důvodu, že nemá požadované informace v držení. Vzhledem k tomu, že ECHA nemá povinnost konzultovat třetí osoby ohledně informací, které nemá v držení, nelze ECHA vytýkat, že porušila ustanovení čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001.
Ustanovení čl. 4 odst. 3 písm. a) Aarhuské úmluvy mimoto výslovně stanoví, že žádost o informace o životním prostředí může být zamítnuta, pokud orgán veřejné správy, kterému je žádost adresována, požadované informace nemá. Podle čl. 3 prvního pododstavce nařízení č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství, platí, že nařízení č. 1049/2001 se použije na každou žádost žadatele o přístup k informacím o životním prostředí, které mají v držení orgány a subjekty Společenství, na základě čehož lze dospět k závěru, že se tento odkaz týká pouze existujících dokumentů, které jsou v držení dotyčného orgánu. To znamená, že i kdyby celková množstevní rozmezí představovala informace o životním prostředí, nemohla by tato skutečnost zpochybnit legalitu zamítnutí žádosti o přístup k těmto informacím.
(viz body 252, 253, 259)
23. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 256)