Sdělení v Úř. věst.

 

Žaloba podaná dne 7. října 2005 - Azienda Agricola Le Canne v. Komise

(Věc T-375/05)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Azienda Agricola "Le Canne" S.r.l. (Porto Viro, Itálie) (zástupci: Giuseppe Carraio a Francesca Mazzonetto, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyně

určit, že rozhodnutí Komise Evropských společenství K(2005)2939 ze dne 26. července 2005 je neplatné v části, ve které snižuje příspěvek poskytnutý společnosti Azienda Agricola Le Canne s.r.l. rozhodnutím K(90)1923/99 ze dne 30. října 1990 ve smyslu nařízení (EHS) č. 4028/86;

uložit Komisi náhradu škody, která žalobkyni podle jejího tvrzení vznikla v míře nikoli nižší, než je výše částí podpory dosud nevyplacených, zvýšených o pasivní úrokovou sazbu uplatněnou z bankovního systému na žalobkyni na celkový nedoplatek částek, které měly být původně vyplaceny na základě rozhodnutí K(90)1923/99 ze dne 30. října 1990, splatnou od data zrušeného rozhodnutí ze dne 27. října 1995 do vyplacení příspěvku v celkové původní výši;

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se svou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Komise K(2005)2939 ze dne 26. července 2005, které snižuje příspěvek poskytnutý podle nařízení (EHS) č. 4028/86 na projekt nazvaný: "Ammodernamento di un'unità di produzione in acquicoltura a Rosolina (Veneto)" [Modernizace výrobní jednotky akvakultury v Rosalina (Veneto)]. Na podporu svých tvrzení žalobkyně uplatňuje čtyři důvody:

1.    Zaprvé vznáší námitku promlčení s odkazem na zjištění údajných nesrovnalostí ve správním řízení zahájeném Komisí za účelem snížení podpory, která byla již schválena ke spolufinancování. V tomto ohledu uplatňuje porušení čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství¹.

2.    Zadruhé tvrdí, že Komise porušila povinnost provést judikát vyplývající ze zrušovacího rozsudku ze dne 5. března 2002², jelikož v novém rozhodnutí, jež nahrazuje zrušené rozhodnutí ze dne 11. července 2000, tak Komise mohla znovu přezkoumat projednávaný případ v celém rozsahu, který byl ještě otevřený, a nikoliv uzavřený, z důvodu zrušení uvedeného rozhodnutí, avšak ve lhůtách a s procesním závazkem vytýkaných skutečností ze dne 23. listopadu 1999. Nemohla však doplnit nové skutečnosti, které nebyly vytýkány před tímto okamžikem.

Mimoto Komise, i když konkludentně uznala, že větší část částky snížená v předchozím zrušeném rozhodnutí o snížení příspěvku byla ve skutečnosti splatná, neuznala rovněž úroky z prodlení z protiprávně odepřených částek.

3.    Zatřetí uvádí okolnost, že dovolávaný čl. 44 odst. 1 nařízení (EHS) č. 4028/86 nestanoví mezi předpoklady, které jsou v něm taxativně uvedené, pro snížení příspěvku nesrovnalost přičítanou žalobkyni v napadeném rozhodnutí: totiž okolnost, že během provádění prací, pro které byl příspěvek uznán, zadávací podnik získal podíl na kapitálu společnosti, která je příjemcem podpory.

4.    Jako čtvrtý důvod, kterým se dovolává porušení zásady rovnosti, proporcionality a přiměřenosti, jakož i zásady volného pohybu kapitálu, žalobkyně podpůrně uvádí svévolnost kritéria přijatého Komisí pro výpočet napadeného snížení od okamžiku, kdy tato bez rozdílu uplatnila totéž snížení na všechna uvažovaná období, aniž by vzala v úvahu skutečnost, že procento podílu zadávacího podniku na upsaném kapitálu příjemce podpory se v čase měnilo a rostlo postupně.

____________

¹ - Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 340.

² - Věc T-241/00, Azienda agricola Le Canne v. Komise, Recueil, 2002, s. II-1251.