Language of document :

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 11. září 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Rechtbank van eerste aanleg te Brussel - Belgie) – Essent Belgium NV v. Vlaamse Reguleringsinstantie voor de Elektriciteits- en Gasmarkt

(Spojené věci C-204/12 až C-208/12)1

„Řízení o předběžné otázce – Regionální program podpory, v jehož rámci se zařízením nacházejícím se v dotyčném regionu, která vyrábí elektřinu z obnovitelných zdrojů energie, vydávají obchodovatelná zelená osvědčení – Povinnost dodavatelů elektřiny předložit každoročně příslušnému orgánu určitý počet osvědčení – Odmítnutí zohlednit záruky původu z jiných členských států Evropské unie a států, které jsou smluvními stranami Dohody o EHP – Správní pokuta v případě nepředložení osvědčení – Směrnice 2001/77/ES – Článek 5 – Volný pohyb zboží – Článek 28 ES – Články 11 a 13 Dohody o EHP – Směrnice 2003/54/ES – Článek 3“

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Rechtbank van eerste aanleg te Brussel

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Essent Belgium NV

Žalovaný: Vlaamse Reguleringsinstantie voor de Elektriciteits- en Gasmarkt

Za přítomnosti: Vlaams Gewest, Vlaamse Gemeenschap (C-204/12, C-206/12 a C-208/12)

Výrok

Článek 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takovému vnitrostátnímu programu podpory, jako je program dotčený ve věcech v původním řízení, podle něhož příslušný regionální regulační orgán vydává obchodovatelná osvědčení o elektřině vyrobené na území daného regionu z obnovitelných zdrojů energie a podle něhož mají dodavatelé elektřiny povinnost předložit uvedenému orgánu každoročně určitý počet takových osvědčení v poměru k celkovému množství jimi dodané elektřiny v tomto regionu, jinak tito musí uhradit správní pokutu, přičemž uvedení dodavatelé nemohou uvedenou povinnost splnit za pomoci záruk původu z jiných členských států Evropské unie či třetích států, které jsou členskými státy Evropského hospodářského prostoru.

Články 28 ES a 30 ES, jakož i články 11 a 13 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takovému vnitrostátnímu programu podpory, jako je program dotčený ve věcech v původním řízení popsaný v bodě 1 tohoto výroku, pokud:

jsou zavedeny mechanismy zajišťující zřízení skutečného trhu s osvědčeními, na němž se bude moci účinně střetávat nabídka s poptávkou a který bude směřovat k rovnovážnému stavu, tak aby si dotčení dodavatelé mohli osvědčení opatřit za rovnocenných podmínek;

způsob výpočtu a výše správní pokuty, kterou mají dodavatelé uhradit, nesplní-li povinnost uvedenou v bodě 1 tohoto výroku, jsou stanoveny tak, že nepřekračují meze toho, co je nezbytné k tomu, aby byli výrobci motivováni skutečně zvýšit výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a výrobci podléhající uvedené povinnosti skutečně kupovat požadovaná osvědčení, přičemž je třeba předejít zejména tomu, aby byli uvedení dodavatelé nepřiměřeně sankcionováni.

Zákaz diskriminace stanovený v článku 18 SFEU, článku 4 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992 a článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takovému vnitrostátnímu programu podpory, jako je program popsaný v bodě 1 tohoto výroku.

____________

1 Úř. věst. C 227, 28.7.2012.