ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)
28. června 2007 (*)
„Úředníci – Jmenování do platové třídy – Místo ředitele zveřejněné před 1. květnem 2004 – Změna služebního řádu – Článek 2 a čl. 5 odst. 5 přílohy XIII služebního řádu – Zařazení do platové třídy podle nových méně příznivých ustanovení – Zásada, podle níž má každý úředník právo na služební postup“
Ve věci F‑21/06,
jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE,
Joao da Silva, úředník Komise Evropských společenství, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupený G. Vandersandenem a L. Levim, advokáty,
žalobce,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené J. Currallem, H. Kraemerem, a K. Herrmann, jako zmocněnci,
žalované,
podporované
Radou Evropské unie, zastoupenou M. Arpio Santacruz a I. Sulce, jako zmocněnkyněmi,
vedlejší účastnicí,
SOUD (druhý senát),
ve složení S. Van Raepenbusch (zpravodaj), předseda, I. Boruta a H. Kanninen, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: S. Boni, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 15. března 2007,
vydává tento
Rozsudek
1 Návrhem došlým kanceláři Soudu telefaxem dne 2. března 2006 (k předložení stejnopisu došlo dne 6. března 2006) se J. da Silva především domáhá:
– zrušení rozhodnutí Komise Evropských společenství ze dne 18. května 2005 v rozsahu, v němž ho zařazuje jakožto ředitele do platové třídy A*14 stupně 2,
– jeho zařazení do platové třídy A*15 v souladu s ustanoveními oznámení o volném pracovním místě COM/R/8003/03 zveřejněného dne 7. listopadu 2003 (Úř. věst. C 268 A, s. 1, dále jen „oznámení o volném pracovním místě“), jakož i
– úplné obnovy svého služebního postupu se zpětným účinkem ke dni svého zařazení do takto změněné platové třídy a stupně, včetně zaplacení úroků z prodlení.
Právní rámec
2 Článek 29 služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“), ve znění platném do 30. dubna 2004, zněl takto:
„1. Orgán oprávněný ke jmenování před obsazením volného místa zejména zváží:
a) zda může být místo obsazeno prostřednictvím služebního postupu v rámci orgánu Společenství;
b) zda uspořádat vnitřní výběrové řízení v rámci orgánu Společenství;
c) jaké žádosti o převedení podali úředníci jiných orgánů tří Evropských společenství,
a teprve potom se řídí postupy pro výběrové řízení založené na kvalifikačních předpokladech nebo na zkouškách, nebo na kvalifikačních předpokladech i zkouškách. Postup při výběrovém řízení stanoví příloha III.
Tento postup se může rovněž dodržet i za účelem vytvoření rezervy pro budoucí přijímání pracovníků.
2. Jiný postup, než je výběrové řízení, může orgán oprávněný ke jmenování přijmout pouze v případě přijímání úředníků do služebního postavení A 1 nebo A 2 a ve výjimečných případech rovněž při přijímání na služební místa, která vyžadují zvláštní kvalifikaci.“
3 Nová struktura služebního postupu byla zavedena nařízením Rady (ES, Euratom) č. 723/2004 ze dne 22. března 2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství (Úř. věst. L 124, s. 1; Zvl. vyd. 01/02, s. 130), které vstoupilo v platnost dne 1. května 2004.
4 Z bodu 10 odůvodnění tohoto nařízení vyplývá následující:
„Je jednoznačně nezbytné posílit zásadu rozvoje služebního postupu podle zásluh stanovením těsnější vazby mezi výkonem a odměňováním tím, že zaměstnanci budou prostřednictvím strukturálních změn v systému řízení služebního postupu více povzbuzováni k dobrým pracovním výkonům a zároveň bude zabezpečena rovnováha průměrných kvalifikačních profilů mezi novou a starou strukturou v souladu s plánem pracovních míst a rozpočtovou kázní.“
5 Zavedení této nové struktury služebního postupu bylo doprovázeno přechodnými opatřeními uvedenými v příloze XIII služebního řádu, ve znění nařízení č. 723/2004. Článek 2 odst. 1 této přílohy takto především stanoví, pokud jde o úředníky zastávající jedno ze služebních postavení uvedených v článku 35 služebního řádu, změnu dosavadních platových tříd A 3 a A 2 na A*14 a A*15.
6 Článek 5 odst. 5 přílohy XIII služebního řádu zní následovně:
„Úředník zařazený ke dni 30. dubna 2004 do platové třídy A 3, který je po tomto dni jmenován ředitelem, je v souladu s čl. 7 odst. 5 této přílohy povýšen do nejbližší vyšší platové třídy. Poslední věta článku 46 služebního řádu se nepoužije.“
7 Podle čl. 12 odst. 3 přílohy XIII úředníci, kteří byli před 1. květnem 2006 zařazeni do seznamu vhodných kandidátů a byli přijati do služebního poměru v období od 1. května 2004 do 30. dubna 2006, budou zařazeni:
– v případě, že byl seznam sestaven pro kategorii A*, B* nebo C*, do platové třídy vyhlášené ve výběrovém řízení;
– v případě, že byl seznam sestaven pro kategorii A, LA, B nebo C, do platové třídy v souladu s následující tabulkou:
Platová třída při výběrovém řízení | Platová třída při přijetí do služebního poměru |
A/LA 8 | A*5 |
A/LA 7 a A/LA 6 | A*6 |
A/LA 5 a A/LA 4 | A*9 |
A/LA 3 | A*12 |
A 2 | A*14 |
A 1 | A*15 |
B 5 a B 4 | B*3 |
B 3 a B 2 | B*4 |
C 5 a C 4 | C*1 |
C 3 a C 2 | C*2 |
| | |
8 Přechod od dřívější platové tabulky na novou je předmětem článku 7 přílohy XIII služebního řádu, který zejména ve svém odstavci 1 stanoví, že „[n]ové označení platových tříd podle čl. 2 odst. 1 této přílohy nepovede k žádným změnám v základním měsíčním platu vypláceném každému úředníkovi“.
9 Podle článku 19 přílohy XIII služebního řádu:
„Stane-li se, že je čistá měsíční odměna úředníka během přechodného období od 1. května 2004 do 31. prosince 2008 před použitím jakéhokoli koeficientu nižší než čistá odměna, kterou by za stejných osobních podmínek dostal v měsíci, který předcházel 1. květnu 2004, má úředník nárok na vyrovnávací příspěvek ve výši rozdílu. Toto ustanovení se neuplatňuje, je-li snížení čisté odměny důsledkem roční úpravy mezd uvedené v příloze XI služebního řádu. Tato záruka čistého příjmu se nevztahuje na dopad zvláštního odvodu, změny sazby příspěvků do důchodového systému nebo na změny mechanismů pro převádění části platu.“
10 Oznámení o volném pracovním místě za účelem obsazení místa ředitele v platové třídě A 2 ředitelství „Nově vznikající technologie a infrastruktura, aplikace“ generálního ředitelství (GŘ) „Informační společnost“ zveřejněné dne 7. listopadu 2003 na základě čl. 29 odst. 2 služebního řádu stanovilo mezi podmínkami pro přijetí do služebního poměru, že „[o]dměna za práci a pracovní podmínky jsou podmínkami, které jsou stanoveny pro úředníky platové třídy A 2 Evropských společenství“. Lhůta pro zaslání kandidatury byla stanovena na 5. prosince 2003.
Skutkový základ sporu v původním řízení
11 Žalobce nastoupil do služebního poměru v Komisi dne 16. března 1991 jako dočasný zaměstnanec v platové třídě A 4 a byl přidělen k GŘ „Telekomunikace, informační průmysl a inovace“.
12 Dne 16. března 1993 byl žalobce jmenován, stále jako dočasný zaměstnanec, vedoucím oddělení B 3 „Mobilní komunikace“ stejného GŘ, nazvaného „Informační technologie a průmysl a telekomunikace“. Dne 1. února 1997 byl povýšen do platové třídy A 3 stupně 4.
13 Rozhodnutím ze dne 17. dubna 2002 byl žalobce jmenován úředníkem ve zkušební době s účinností od 16. března 2002 a byl zařazen do platové třídy A 3 stupně 6. Zachoval si místo, které tehdy zastával jakožto vedoucí oddělení. Dne 16. prosince 2002 byl žalobce jmenován na své místo.
14 Krom toho byl dvakrát vyzván, aby zastával místo zastupujícího ředitele v souladu s čl. 7 odst. 2 služebního řádu: poprvé od listopadu 2002 do ledna 2003 a podruhé od 16. dubna 2004 do 16. září 2004.
15 Dne 20. listopadu 2003 kandidoval žalobce na místo uvedené v oznámení o volném pracovním místě.
16 Od 1. května 2004, dne vstupu nařízení č. 723/2004 v platnost, byla platová třída A 3 stupeň 7, do níž spadal žalobce, změněna na A*14 stupeň 7.
17 Na schůzi dne 7. července 2004 jmenoval sbor komisařů žalobce na místo ředitele uvedené v oznámení o volném pracovním místě. Bod 7.11 zápisu z této schůze uváděl, že den nabytí účinnosti rozhodnutí bude stanoven později.
18 Dne 1. ledna 2005 žalobce dosáhl stupně 8 v platové třídě A*14.
19 Dopisem ze dne 11. ledna 2005 paní S., ředitelka ředitelství „Personál a služební postup“ GŘ „Personál a administrativa“, informovala žalobce o potížích, se kterými se správa setkává při stanovení jeho zařazení, což ji vedlo k tomu, že dne 25. října 2004 konzultovala právní službu, na jejíž stanovisko se stále čeká.
20 Dopisem ze dne 21. února 2005 adresovaným generálnímu řediteli GŘ „Personál a administrativa“ projevil žalobce svůj úžas nad tím, že došlo k prodlení při přijetí formálního rozhodnutí ohledně jeho jmenování na místo ředitele následujícími slovy:
„Tomu, že nebylo dosud vydáno rozhodnutí týkající se mé osoby, rozumím o to méně, že oznámení o místě zveřejněné v Úředním věstníku jasně uvádělo, že pracovní místo má být obsazeno v platové třídě A 2, tedy A*15 [od 1. května 2004]. Upozorňuji Vás pro jistotu na to, že dnes jsem v platové třídě A*14 [stupni] 8, tedy v posledním stupni platové třídy A*14, a že by bylo přinejmenším obvyklé, abych byl jmenován do platové třídy A*15, aniž bych tratil na svém platu.“
21 Zprávou ze dne 2. března 2005 informovala paní S. žalobce o tom, že správa zatím nebyla schopna vyhotovit formální akt týkající se jmenování pro důvody nezávislé na její vůli, jelikož právní služba po konzultaci dne 25. října 2004 ještě nevydala své stanovisko.
22 Dopisem ze dne 7. dubna 2005 žalobce s politováním konstatoval, že nebylo vydáno žádné formální rozhodnutí týkající se jeho osoby, a projevil svůj záměr uvědomit o své situaci paní Reding, komisařku, a pana Barrosa, předsedu Komise, v případě, že nebude přijato žádné „spravedlivé a přiměřené“ rozhodnutí ve lhůtě jednoho týdne.
23 Zprávou ze dne 8. dubna 2005 informovala paní S. žalobce o tom, že jelikož správa obdržela stanovisko právní služby, byla schopna připravit formální rozhodnutí o jmenování. Především upřesnila, že žalobce neměl počet odsloužených let v platové třídě A 3 (změněné na A*14 od 1. května 2004) nezbytný k tomu, aby byl povýšen do vyšší platové třídy jakožto „interní“ uchazeč, a že tedy nemohl být povýšen do platové třídy A*15, dále, že jeho jmenování by mělo být považováno za nové přijetí do služebního poměru v platové třídě A*14 stupni 2 bez uplatnění koeficientu na základě běžných kritérií, a konečně, že nebylo možné, aby si žalobce zachoval platovou třídu A*14 stupeň 8.
24 Dopisem ze dne 11. dubna 2005 žalobce informoval generálního ředitele GŘ „Personál a administrativa“, že nemůže přijmout zařazení, které by znamenalo omezení jeho „stávajících“ práv (odměna) a budoucích práv (důchod) v rozporu s oznámením o volném pracovním místě, jakož i s čl. 5 odst. 5 přílohy XIII služebního řádu. Proto žádal, aby mu před tím, než bude formální rozhodnutí týkající se jmenování předloženo k podpisu předsedovi Komise, byla poskytnuta vysvětlení k důvodům, které vedly správu k tomu, aby se odchýlila od oznámení o volném pracovním místě a výše uvedeného ustanovení.
25 Rozhodnutím ze dne 18. května 2005, došlým žalobci dne 27. května 2005, podepsaným předsedou Komise, bylo potvrzeno jmenování žalobce na místo ředitele s účinností od 16. září 2004 a jeho zařazení do platové třídy A*14 stupně 2, přičemž léta odsloužená v platovém stupni nabyla účinnosti dne 1. září 2004.
26 Zprávou ze dne 30. května 2005 informoval žalobce předsedu Komise, že se cítil povinen odmítnout návrh na jmenování na místo ředitele, protože zařazení do platové třídy A*14 stupně 2, které z toho vyplývalo, mělo za následek snížení jeho čistého měsíčního platu přibližně o 1 000 eur a rovnalo se spíše implicitnímu zařazení do nižší platové třídy majícímu charakter sankce než povýšení. Kromě toho zdůraznil, že oznámení o volném pracovním místě výslovně odkazovalo na platovou třídu A 2, změněnou na A*15 od 1. května 2004, a že by nekandidoval, kdyby mohl předvídat zařazení do platové třídy A*14 stupně 2. Žádal předsedu Komise, aby odložil jeho jmenování až do výsledku postupu před zahájením soudního řízení, který hodlal zahájit proti rozhodnutí ze dne 18. května 2005, a poukazoval na to, že „spravedlivé rozhodnutí by mu mělo navrhnout zařazení, které by nepoškozovalo jeho práva ani odměnu“. Opis tohoto dopisu byla zaslán rovněž generálnímu řediteli GŘ „Personál a administrativa“.
27 Dne 14. července 2005 podal žalobce na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu stížnost, kterou se domáhal jednak zrušení rozhodnutí Komise ze dne 18. května 2005 v rozsahu, v němž stanoví jeho zařazení jakožto ředitele do platové třídy A*14 stupně 2 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a jednak zařazení do platové třídy A*15, aniž by se snížil jeho plat, s účinností od 16. září 2004, nebo podpůrně jmenování do platového stupně, které nemění platové podmínky se zachováním platové třídy a stupně, do kterých do té doby spadal, a to platové třídy A*14 stupně 8.
28 Rozhodnutím ze dne 14. listopadu 2005, doručeným dopisem ze dne 21. listopadu 2005, orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) zamítl stížnost žalobce.
29 Zprávou Úřadu pro správu a vyplácení individuálních nároků Komise (dále jen „PMO“) ze dne 12. ledna 2006 byl žalobce informován, že na základě článku 85 služebního řádu bude částka 12 615,85 eur navrácena formou rozvržených srážek od února 2006 do července 2006, aby byl pokryt přeplatek jím obdržený, odpovídající platovému rozdílu mezi jeho původní platovou třídou A*14 stupněm 8 a platovou třídou A*14 stupněm 2, přiznanou na základě napadeného rozhodnutí.
30 Po pohovoru, který mezi nimi proběhl dne 19. ledna 2006, uvedl žalobce zprávou ze dne 23. ledna 2006 adresovanou generálnímu řediteli GŘ „Personál a administrativa“, že nemůže „přijmout místo [ř]editele v platové třídě A*14 stupni 2 bez multiplikačního faktoru nebo faktoru nominální ochrany“, a žádal „o zvýšení svého platu od ledna 2006 […] a zrušení inkasního příkazu na více než 12 600 eur týkajícího se platů údajně „bezdůvodně“ obdržených. Žalobce dále v této zprávě zdůraznil:
„Připomínám Vám, že jsem nikdy nesouhlasil se svým jmenováním do platové třídy A*14 stupně 2.“
31 Dopisem ze dne 13. února 2006 generální ředitel GŘ „Personál a administrativa“ informoval žalobce o tom, že po dohodě s úřadem místopředsedy Komise pana Kallase nezamýšlí navrhnout sboru komisařů znovuposouzení napadeného rozhodnutí.
32 Dne 21. února 2006 žalobce znovu napsal generálnímu řediteli GŘ „Personál a administrativa“ ohledně svého odmítnutí místa ředitele se zařazením do platové třídy A*14 stupně 2 a vyzval OOJ, aby zaujal stanovisko k této otázce, jelikož od něj dosud neobdržel žádné vysvětlení nebo odůvodnění, a přijal veškerá vhodná opatření směřující ke zvýšení jeho platu od ledna 2006, jakož i zrušil inkasní příkaz na částku údajně „bezdůvodně“ obdrženou. Rovněž informoval generálního ředitele GŘ „Personál a administrativa“ o svém úmyslu podat žalobu proti zamítnutí stížnosti z důvodu především kogentní povahy lhůt pro podání žaloby a upřesnil, že jeho žalobu nelze považovat za zpochybňující jeho odmítnutí přijmout místo ředitele. Komise na tento dopis neodpověděla.
33 Zprávou ze dne 22. února 2006 adresovanou panu komisaři Kallasovi vyjádřila paní komisařka Reding svůj údiv nad situací, ve které se žalobce nacházel, a vyzvala pana Kallase, aby se osobně angažoval v hledání řešení, a tím se předešlo tomu, že se o případu dotčené osoby dozví Evropský parlament nebo širší veřejnost.
Návrhová žádání účastníků řízení a řízení
34 Žalobce navrhuje, aby Soud:
– prohlásil žalobu za přípustnou a opodstatněnou, včetně námitky protiprávnosti, kterou obsahuje;
– zrušil napadené rozhodnutí;
– v důsledku toho jej znovu začlenil do platové třídy a stupně, do kterých by měl být běžně zařazen (nebo jejich ekvivalentu podle zařazení zavedeného služebním řádem ve znění použitelném od 1. května 2004) podle ustanovení oznámení o volném pracovním místě;
– úplně obnovil jeho služební postup se zpětným účinkem ke dni jeho zařazení do změněné platové třídy a stupně (včetně započítání jeho pracovní zkušenosti v takto změněném zařazení, práva na služební postup a nároků na důchod), včetně zaplacení úroků z prodlení na základě sazby stanovené Evropskou centrální bankou pro hlavní refinanční operace použitelné v průběhu dotčeného období, zvýšené o dva procentní body, u veškerých částek odpovídajících rozdílu mezi platem odpovídajícím jeho platovému zařazení uvedenému v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru a platovým zařazením, na které měl mít nárok, až od doby, než bude vydáno rozhodnutí o jeho správném zařazení;
– uložil žalované náhradu všech nákladů řízení.
35 Žalovaná navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– rozhodl o náhradě nákladů řízení podle práva.
36 Usnesením Soudu ze dne 17. května 2006 bylo Radě Evropské unie povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání žalované.
Právní otázky
37 Žalobce vznáší na podporu své žaloby čtyři žalobní důvody vycházející z porušení:
– článek 2 odst. 1 a čl. 5 odst. 5 přílohy XIII služebního řádu;
– článek 7 odst. 1 služebního řádu a zásady zákazu diskriminace, zásady rovnocennosti pracovních míst a platových tříd, jakož i zásady zájmu služby;
– zásady zákazu zpětné účinnosti, zásady právní jistoty, zásady ochrany legitimního očekávání, jakož i nabytých práv a práva na služební postup;
– zásady řádné správy a povinnosti péče.
38 Podpůrně, pro případ, že by byl právním základem napadeného rozhodnutí čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, vznáší žalobce námitku protiprávnosti vůči výše uvedenému ustanovení.
39 Nejdříve je třeba současně přezkoumat první, třetí a čtvrtý žalobní důvod.
Argumenty účastníků řízení
Pokud jde o údajné porušení čl. 2 odst. 1 a čl. 5 odst. 5 přílohy XIII služebního řádu
40 Co se týče prvního žalobního důvodu, žalobce podotýká, že žalovaná rozlišuje mezi „externím“ uchazečem, tedy tím, který se účastní postupu pro přijetí do služebního poměru, jehož se mohou účastnit jak uchazeči, kteří již v orgánu pracují, tak uchazeči, kteří v tomto orgánu nepracují, a „interním“ uchazečem, tedy tím, který se účastní postupu pro přijetí do služebního poměru, kterého se mohou účastnit pouze osoby již pracující pro výše uvedený orgán. Na základě tohoto rozlišování se žalovaná domnívala, že byla povinna použít čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu za tím účelem, aby stanovila platovou třídu a stupeň žalobce při jeho jmenování, jelikož platová třída A 2 již od 1. května 2004 neexistovala.
41 V tomto ohledu žalobce nepopírá, že neodsloužil počet let v platovém stupni požadovaných k tomu, aby mohl předložit svou kandidaturu na základě postupu pro obsazení místa prostřednictvím služebního postupu zahájeného podle čl. 29 odst. 1 služebního řádu. Nicméně právě proto, že by žalovaná nenašla uchazeče splňujícího požadavky na obsazované místo, kdyby uplatnila postup pro obsazení místa prostřednictvím služebního postupu stanoveného těmito ustanoveními, zahájila postup pro přijetí do služebního poměru na základě čl. 29 odst. 2 služebního řádu. Kromě toho, ačkoli skutečnost, zda dotyčná osoba je v době zahájení výběrového řízení úředníkem, či nikoli, představuje podstatný rozdíl v právním postavení uchazečů odůvodňující použití rozdílných ustanovení služebního řádu, byl žalobce v době, kdy bylo zahájeno výběrové řízení, úředníkem, takže jeho postavení se nemohlo řídit ustanoveními použitelnými na osoby nově přijaté do služebního poměru.
42 Žalobce dodává, že příloha XIII služebního řádu, která výslovně neupravuje případ jmenování, k němuž došlo po 1. květnu 2004 v důsledku postupu pro přijetí do služebního poměru zahájeného před tímto dnem na základě čl. 29 odst. 2 služebního řádu, nicméně uvádí ustanovení vhodná k tomu, aby bylo možné převést staré platové třídy na nové platové třídy stanovené v této příloze. To je cílem čl. 2 odst. 1 přílohy XIII služebního řádu, na základě kterého byla platová třída A 2 změněna na platovou třídu A*15.
43 I když je pravda, že se čl. 2 odst. 1 přílohy XIII služebního řádu týká pouze platových tříd úředníků zařazených do služebních postavení uvedených v článku 35 služebního řádu k 1. květnu 2004, přičemž žalobce nebyl k tomuto dni v postavení ředitele zařazeného ani do jednoho z výše uvedených služebních postavení, a nebyl tedy zařazen do platové třídy A 2, nemění to nic na tom, že při neexistenci zvláštního ustanovení by obdobné použití čl. 2 odst. 1 přílohy XIII služebního řádu bylo mohlo vyřešit problém vyplývající ze „zániku“ platové třídy A 2 uvedené v oznámení o volném pracovním místě, aniž by byl žalobce jmenovaný na vyšší místo zařazen do nižší platové třídy.
44 Naproti tomu žalobce odmítá jakékoliv obdobné použití čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu. Toto ustanovení se vztahuje pouze na postupy pro výběrové řízení, zatímco čl. 29 odst. 2 služebního řádu, který upravuje postup, jímž byl jmenován ředitelem, výslovně stanoví, že postup pro přijetí do služebního poměru, který zavádí, je odlišný od postupu pro výběrové řízení. Mimoto by čl. 12 odst. 3 výše uvedené přílohy XIII tím, že zavádí režim odchylující se od pravidla pro přepočet platových tříd obsaženého v čl. 2 odst. 1 této přílohy, měl být vykládán restriktivně. Podpůrně vznáší žalobce námitku protiprávnosti vůči čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, která je předmětem samostatných úvah v jeho písemnostech.
45 Žalobce se domnívá, že za účelem stanovení jeho zařazení měla žalovaná použít čl. 5 odst. 5 přílohy XIII služebního řádu, který se specificky týká situace úředníka platové třídy A 3 ke dni 30. dubna 2004, který, jestliže byl jmenován po tomto dni ředitelem, musí být povýšen do nejbližší vyšší platové třídy.
46 Žalobce uznává, že k jeho jmenování nedošlo v důsledku povýšení ve smyslu článku 45 služebního řádu. Nicméně zpochybňuje výklad žalované, podle kterého se čl. 5 odst. 5 přílohy XIII služebního řádu použije pouze na případy povýšení na základě výše uvedeného článku 45. Pokud by totiž zákonodárce zamýšlel omezit toto ustanovení na případy tohoto typu, upřednostnil by výraz „povýšen“ před výrazem „jmenován“. Mimoto skutečnost, že nová struktura služebního postupu stanoví dvě platové třídy pro místo typu ředitele – A*14 a A*15 – oproti jediné platové třídě v dřívějším režimu – A 2 – neznamená, že se čl. 5 odst. 5 výše uvedené přílohy týká pouze povýšení ve smyslu čl. 29 odst. 1 služebního řádu.
47 Žalobce dospívá k závěru, že použitím čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu porušila žalovaná čl. 2 odst. 1 a čl. 5 odst. 5 této přílohy. Dodává, že, kdyby existovalo několik možností pro stanovení jeho zařazení, příslušelo by žalované již z pouhé povinnosti péče, aby vybrala pro dotčenou osobu nejpříznivější možnost.
48 Žalovaná podotýká, že kdyby bylo sporné pracovní místo zveřejněno na základě čl. 29 odst. 1 služebního řádu, žalobce by ani nebyl mohl předložit svou kandidaturu, neboť by neměl jakožto úředník jmenovaný do platové třídy A 3 požadovaný počet odsloužených let pro povýšení do platové třídy A 2. Pouze proto, že se o sporné místo mohli na základě čl. 29 odst. 2 služebního řádu ucházet „externí“ uchazeči, splňoval žalobce požadavky a mohl se účastnit výběrového řízení. Z toho vyplývá, že použitelnými pravidly jsou pravidla upravující jmenování jakéhokoliv „externího“ uchazeče úředníkem. Na jednání žalovaná přirovnala jmenování žalobce na základě čl. 29 odst. 2 služebního řádu k „druhému přijetí do služebního poměru“ v rámci orgánu.
49 Tato argumentace není podle žalované v rozporu se zásadou rovného zacházení, neboť skutečnost, zda uchazeč byl či nebyl v době, kdy bylo zahájeno výběrové řízení, úředníkem, představuje podstatný rozdíl mezi uchazeči, který odůvodňuje uplatnění ustanovení služebního řádu použitelných na nově přijaté zaměstnance na žalobce.
50 Co se týče použitelnosti čl. 2 odst. 1 přílohy XIII služebního řádu, žalovaná uvádí, že se tento článek vztahuje pouze na osoby, jež byly úředníky před 1. květnem 2004. Nicméně, pokud by se měl podle žalované použít článek 2 obdobně na zařazení do platové třídy při přijetí do služebního poměru, bylo by logické použít toto ustanovení jak na přijetí do služebního poměru na základě postupu pro výběrová řízení, tak i na přijetí do služebního poměru na základě postupu, jenž je uveden v čl. 29 odst. 2 služebního řádu. Oba tyto postupy, přestože jsou odlišné, pokud jde o jejich cíl, nejsou odlišné při změně struktury služebního postupu provedené mezi zveřejněním oznámení o výběrovém řízení nebo o volném pracovním místě a jmenováním.
51 Co se týče použitelnosti čl. 5 odst. 5 přílohy XIII služebního řádu, žalovaná tvrdí, že toto ustanovení je jedním z ustanovení výše uvedené přílohy, kterými zákonodárce zamýšlel zachovat právo na služební postup úředníků, kteří před 1. květnem 2004 již měli toto postavení, a že se týká pouze povýšení, a tedy postupu podle čl. 29 odst. 1 služebního řádu, a nikoli postupu podle čl. 29 odst. 2 služebního řádu. Pokud jde totiž o úředníky v platové třídě A 3, jejich právo na služební postup před 1. květnem 2004 zahrnovalo možnost služebního postupu do platové třídy A 2 v případě jmenování na místo ředitele nebo hlavního poradce. V nové struktuře služebního postupu patří místo ředitele do platové třídy A*14 s možností povýšení do platové třídy A*15. To, že čl. 5 odst. 5 přílohy XIII služebního řádu stanoví povýšení do platové třídy A*15 pro úředníky, kteří měli před 1. květnem 2004 dřívější platovou třídu A 3, při jejich jmenování na místo ředitele, je odchylkou od tohoto pravidla. Z tohoto ustanovení vyplývá, že v případě obsazení místa ředitele na základě čl. 29 odst. 1 služebního řádu by se měl čl. 5 odst. 5 přílohy XIII výše uvedeného služebního řádu vykládat v tom smyslu, že jmenování na takové místo vyžaduje dva roky odsloužené v platové třídě A 3. Naproti tomu se toto ustanovení nepoužije, jestliže k přijetí do služebního poměru došlo postupem uvedeným v čl. 29 odst. 2 služebního řádu.
K údajnému porušení zásady zákazu zpětné účinnosti a zásady právní jistoty, zásady ochrany legitimního očekávání, jakož i nabytých práv a práva na služební postup
52 V rámci třetího žalobního důvodu žalobce poukazuje na to, že napadené rozhodnutí způsobilo snížení jeho platové třídy. Před formálním přijetím napadeného rozhodnutí byl totiž zařazen do platové třídy A*14 stupně 8, a v důsledku přijetí tohoto rozhodnutí byl zařazen do platové třídy A*14 stupně 2. Takový výsledek poškozuje nabytá práva týkající se jeho zařazení a jeho majetkové nároky, které byly podstatně sníženy, jakož i jeho právo na služební postup.
53 Žalobce zdůrazňuje, že služební řád zakotvuje jak ve svém textu, tak v přechodných opatřeních, která stanoví, zásadu nabytých práv. Zachování základního platu, jakož i úrovně odměny, nehledě na změnu označení platových tříd, je totiž zaručeno čl. 7 odst. 1 a čl. 19 přílohy XIII služebního řádu. Článek 45a služebního řádu rovněž zaručuje, že se jmenování do pracovního místa ve funkční skupině AD neprojeví na platové třídě a platovém stupni, v nichž je úředník zařazen v době jmenování. Článek 46 služebního řádu konečně zaručuje práva nabytá odsloužením let v určitém platovém stupni v případě jmenování do vyšší platové třídy.
54 Žalovaná rovněž porušila zásadu ochrany legitimního očekávání, jelikož žalobce oprávněně očekával, že rozhodnutí o jmenování, jež bylo přijato po skončení postupu pro přijetí do služebního poměru zahájeného dne 7. listopadu 2003, bude v souladu s oznámením o volném pracovním místě, neboť služební řád nijak neumožňuje zpochybnit zařazení úředníka z důvodu jeho jmenování do vyšší platové třídy na základě čl. 29 odst. 2 služebního řádu.
55 Žalobce vytýká žalované, že vůbec nevzala v úvahu skutečnost, že byl již úředníkem jak ke dni zahájení postupu pro přijetí do služebního poměru, tak ke dni přijetí napadeného rozhodnutí. Krom toho použití nových pravidel vycházejících z reformy služebního řádu nemohlo mít za účinek poškození práv nabytých žalobcem jakožto úředníkem před 1. květnem 2004.
56 Žalovaná podotýká, že žalobci nebyla snížena jeho platová třída, neboť jeho zařazení do platové třídy A*14 stupně 2 vyplývá z jeho jmenování ředitelem postupem pro přijetí do služebního poměru na základě čl. 29 odst. 2 služebního řádu.
57 Co se týče údajného porušení nabytých majetkových práv, žalovaná podotýká, že se čl. 7 odst. 1 a článek 19 přílohy XIII služebního řádu týkají tzv. „ochrany nominálních částek“ a vztahují se na případ úředníka, jehož služební postavení zůstává po vstupu nařízení č. 723/2004 v platnost nezměněno, a tím ruší změny přinesené tímto nařízením dříve existujícímu postavení, jež nadále existuje. Oblast působnosti článku 19 přílohy XIII služebního řádu se totiž týká případů, kdy vstup výše uvedeného nařízení v platnost mohl mít dopad na příspěvky vyplacené úředníkům. Článek 45a služebního řádu se týká postupu při osvědčování, který je srovnatelný s postupem pro povýšení stanoveným v čl. 29 odst. 1 písm. a) bodech ii) a iii) služebního řádu spíše než s postupem pro přijetí do služebního poměru.
58 Co se týče údajného porušení zásady ochrany legitimního očekávání, žalobce neprokázal, že správa mu poskytla konkrétní, nepodmíněná a shodná ujištění, že bude zařazen do platové třídy A*15. Žalovaná připomíná, že v souladu s judikaturou může být legitimní očekávání vyvoláno pouze ujištěními slučitelnými s použitelnými normami (rozsudky Soudu ze dne 30. června 1993, Devillez a další v. Parlament, T‑46/90, Recueil, s. II‑699, bod 38, a ze dne 11. července 2002 Wasmeier v. Komise, T‑381/00, Recueil FP, s. I‑A-125 a II‑677, bod 106). Podle ní čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu jasně stanoví zařazení úředníků přijatých do služebního poměru před 1. květnem 2004 do platových tříd, které uvádí, aniž by ponechával OOJ jakýkoli prostor pro uvážení.
59 Kromě toho, i když oznámení o volném pracovním místě představuje legální rámec, který zavazuje OOJ, pokud jde o požadované kvalifikace uchazečů, nepředstavuje závazný rámec, pokud jde o obsah budoucího rozhodnutí o přijetí úředníka do služebního poměru vybraného na základě tohoto oznámení. Rozhodnutí o přijetí do služebního poměru podléhá výlučně ustanovením služebního řádu platným v době jeho přijetí.
K údajnému porušení zásady řádné správy a povinnosti péče
60 Co se týče čtvrtého žalobního důvodu, žalobce se domnívá, že žalovaná porušila zásadu řádné správy a povinnost péče tím, že nemohl v žádném okamžiku pochopit, že bude zařazen do nižší platové třídy, než byla platová třída uvedená v oznámení o volném pracovním místě nebo než byla platová třída spojená s jeho místem vedoucího oddělení, tím spíše, že rozhodnutí sboru komisařů ze dne 7. července 2004, jímž byl jmenován ředitelem, neuvádělo žádný údaj ohledně jeho zařazení a že napadené rozhodnutí neoznačilo zvláštní právní základ umožňující jeho zařazení.
61 Žalobce podotýká, že otázka jeho zařazení byla natolik nejasná, že GŘ „Personál a administrativa“ považovalo za vhodné konzultovat právní službu, které zabralo vydání stanoviska značnou dobu.
62 Žalovaná poukazuje na to, že argument žalobce, podle kterého se napadené rozhodnutí výslovně neodvolává na čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, neovlivňuje opodstatněnost tohoto rozhodnutí, nýbrž je kritikou jeho odůvodnění, které může být v souladu s ustálenou judikaturou doplněno odůvodněním obsaženým v odpovědi na stížnost. Mimoto dlouhá doba, která uplynula mezi převzetím funkce ředitele ze strany žalobce a formálním přijetím napadeného rozhodnutí, jakož i konzultace právní služby, nepředstavují skutečnosti, které by mohly zpochybnit legalitu výše uvedeného napadeného rozhodnutí.
Závěry Soudu
63 Úvodem je třeba konstatovat, že příloha XIII služebního řádu, která má za cíl stanovit „přechodná opatření“ v návaznosti na vstup nařízení č. 723/2004 v platnost, neobsahuje žádné ustanovení upravující případ úředníka jmenovaného na vyšší místo po 1. květnu 2004 postupem pro přijetí do služebního poměru zahájeným na základě čl. 29 odst. 2 služebního řádu před tímto dnem.
64 Článek 5 odst. 5 přílohy XIII služebního řádu, jehož se dovolává žalobce, ani čl. 12 odst. 3 výše uvedené přílohy, který žalovaná v tomto případě obdobně použila, se v rámci první analýzy v takovém případě nepoužijí.
65 Tato ustanovení se totiž týkají výlučně možností obsadit volné pracovní místo v některém orgánu Společenství prostřednictvím povýšení na základě čl. 29 odst. 1 písm. a) bodu iii) služebního řádu, pokud jde o čl. 5 odst. 5 přílohy XIII služebního řádu, nebo prostřednictvím postupu pro výběrová řízení, pokud jde o čl. 12 odst. 3 této přílohy.
66 I když je pravda, že čl. 5 odst. 5 přílohy XIII služebního řádu se obecně vztahuje na „jmenování“ úředníka zařazeného ke dni 30. dubna 2004 do platové třídy A 3 ředitelem po tomto datu, tento článek rovněž uvádí, že dotyčný úředník je „povýšen“ do nejbližší vyšší platové třídy a že poslední věta článku 46 služebního řádu, která se týká povýšení, se nepoužije.
67 Je nutno konstatovat, že postup pro přijetí do služebního poměru stanovený čl. 29 odst. 2 služebního řádu, který se v tomto případě uplatnil, se netýká povýšení, a jak vyplývá ze samotného znění tohoto ustanovení, ani postupu pro výběrová řízení.
68 To nemění nic na tom, že případ žalobce vznáší otázku stanovení jeho zařazení, která navzdory neexistenci zvláštních ustanovení ve služebním řádu nemůže být správou nezodpovězena. I když se čl. 5 odst. 5 nebo čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu jako takové nepoužijí, není vyloučeno, že by mohl být režim stanovený jedním nebo druhým z těchto ustanovení uplatněn na základě jedné z takových obecných zásad práva veřejné služby Společenství, jaké jsou uvedeny v rámci třetího a čtvrtého žalobního důvodu.
69 V tomto ohledu je třeba připomenout, že žalobce, který byl do 30. dubna 2004 zařazen v platové třídě A 3 stupni 7 (změněné na platovou třídu A*14 stupeň 7 od 1. května 2004 na základě čl. 2 odst. 1 přílohy XIII služebního řádu), byl jmenován ředitelem postupem pro přijetí do služebního poměru na základě čl. 29 odst. 2 služebního řádu a zařazen do platové třídy A*14 stupně 2 tedy do stejné platové třídy, v jaké byl předtím, ale do nižšího stupně.
70 Je třeba nejprve přezkoumat z hlediska zásady, podle které každý úředník má právo na služební postup v rámci svého orgánu, zda takové zařazení může být platně odůvodněno, nebo zda, jak tvrdí žalobce, příslušelo OOJ, aby ho zařadil do nejbližší vyšší platové třídy, tedy do platové třídy A*15.
71 Zaprvé byla zásada práva každého úředníka na služební postup v rámci svého orgánu uvedena Soudním dvorem a Soudem prvního stupně ohledně preferenčního pořadí stanoveného v čl. 29 odst. 1 služebního řádu, podle něhož OOJ před obsazením volného místa nejprve zváží možnost obsazení pracovního místa v rámci orgánu povýšením nebo převedením a dále pak zváží možnost uspořádat vnitřní výběrové řízení v rámci příslušného orgánu (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. prosince 1984, Vlachos v. Soudní dvůr, 20/83 a 21/83, Recueil, s. 4149, body 19, 23 a 24; rozsudky Soudu ze dne 19. února 1998, Campogrande v. Komise, T‑3/97, Recueil FP, s. I‑A‑89 a II‑215, bod 65, a ze dne 23. dubna 2002, Campolargo v. Komise, T‑372/00, Recueil FP, s. I‑A‑49 a II‑223, body 91 a 92).
72 Neznamená to však, že zásada, podle které má každý úředník právo na služební postup v rámci svého orgánu, nachází své jediné vyjádření v preferenčním pořadí stanoveném v čl. 29 odst. 1 služebního řádu.
73 Zadruhé je třeba zdůraznit, že čl. 29 odst. 2 služebního řádu byl vykládán tak, že poskytuje úředníkům a jiným zaměstnancům výjimečnou možnost, aby byli jmenováni na vyšší místo, a tudíž možnost jejich služebního postupu. Postup pro přijetí do služebního poměru stanovený tímto ustanovením se netýká pouze přijetí osob, které ještě nejsou ve službě Společenství, nýbrž i úředníků a zaměstnanců, kteří jsou již ve služebním poměru. Jak Soudní dvůr rozhodl ve svém rozsudku ze dne 5. prosince 1974, Van Belle v. Rada (176/73, Recueil, s. 1361, bod 10), není spravedlivé, ani v souladu se zájmem služby, aby se výše uvedený postup mohl uplatnit pouze vůči uchazečům, kteří nejsou úředníky, třebaže nahrazuje postup pro výběrové řízení, vnitřní nebo obecné, jehož kandidáti, kteří jsou úředníky, by nemohli být odmítnuti.
74 Jinými slovy, po vzoru obecného výběrového řízení (výše uvedený rozsudek Van Belle v. Rada, bod 8) postup stanovený v čl. 29 odst. 2 služebního řádu nepředstavuje výlučně způsob vnějšího přijetí do služebního poměru v protikladu k vnitřnímu výběrovému řízení nebo jmenování do vyšší platové třídy cestou povýšení, jelikož se jej mohou účastnit jak uchazeči, kteří nepracují v orgánech Společenství, tak i jiní uchazeči, kteří jsou již úředníky nebo jinými zaměstnanci.
75 V rozporu s tím, co tvrdí žalovaná, se za těchto podmínek nemůže považovat jmenování úředníka v činné službě na vyšší místo na základě čl. 29 odst. 2 služebního řádu za druhé přijetí do služebního poměru u orgánu, které by mělo za účinek přerušení jeho služebního postupu. V takovém případě je spíše třeba se domnívat, že postup zvolený OOJ se musí pokládat za postup pro povýšení, tak jak rozhodl Soudní dvůr v rozsudku Vlachos v. Soudní dvůr (výše uvedený rozsudek, bod 23) v souvislosti s obsazením místa prostřednictvím vnitřního výběrového řízení v rámci orgánu.
76 Jelikož jmenování úředníka na vyšší místo představuje povýšení v jeho služebním postupu, nemůže se projevit, aniž by byla porušena zásada práva každého úředníka na služební postup v rámci svého orgánu tak, jak byla tato zásada převzata do služebního řádu, snížením jeho platové třídy nebo stupně, a tudíž prostřednictvím snížení jeho odměny.
77 Z tabulky základních měsíčních platů stanovených pro každou třídu a stupeň v článku 66 služebního řádu a přechodně v článku 2 přílohy XIII služebního řádu totiž vyplývá, že každé povýšení ve služebním postupu, dokonce i v platové třídě, musí mít obvykle za následek zvýšení základního měsíčního platu, a pokud tomu tak není, pak alespoň zachování úrovně odměny vyplácené před jmenováním na vyšší místo. Takový platový postup odpovídá ostatně cíli uvedenému v bodě 10 odůvodnění nařízení č. 723/2004 a je podkladem čl. 46 služebního řádu, který stanoví v případě povýšení zařazení úředníka do prvního, ba dokonce druhého, stupně vyšší platové třídy.
78 Zatřetí je třeba ještě stanovit zařazení, které s ohledem na výše uvedené mělo být skutečně přiznáno žalobci po jeho jmenování ředitelem.
79 V tomto ohledu je třeba podotknout, že pracovní místo takového druhu, jakým je místo ředitele, může být v souladu s přílohou XIII.1 („Druhy pracovních míst v rámci přechodného období“) služebního řádu obsazeno se zařazením do platových tříd A*14 a A*15. Jelikož zvláštní postup pro přijetí do služebního poměru stanovený v čl. 29 odst. 2 služebního řádu může být pokládán za povýšení, pokud se týká úředníka nebo jiného zaměstnance v činné službě, jak vyplývá z bodu 75 tohoto rozsudku, je třeba se inspirovat řešením přijatým samotným zákonodárcem Společenství v čl. 5 odst. 5 přílohy XIII služebního řádu, a stanovit tak zařazení do „nejbližší vyšší platové třídy“, tj. v tomto případě platového stupně A*15, jelikož žalobce byl vedoucím oddělení v platové třídě A*14 před svým jmenováním ředitelem, a to v souladu s čl. 7 odst. 5 této přílohy.
80 Takové řešení je jediným možným tím spíše, že je v souladu s povinností péče, jež přísluší správě, která podle ustálené judikatury především znamená, že pokud příslušný orgán rozhoduje o postavení úředníka, bere v úvahu veškeré prvky, které mohou mít dopad na její rozhodnutí, a že tak bere v úvahu nejen zájem služby, ale i zájem dotčeného úředníka (rozsudek Soudního dvora ze dne 29. června 1994, Klinke v. Soudní dvůr, C‑298/93 P, Recueil, s. I‑3009, bod 38; rozsudky Soudu ze dne 20. června 1990, Burban v. Parlament, T‑133/89, Recueil, s. II‑245, bod 27, a ze dne 1. června 1999, Rodríguez Pérez a další v. Komise, T‑114/98 a T‑115/98, Recueil FP, s. I‑A‑97 a II‑529, bod 32). V tomto případě měl přitom žalobce oprávněný zájem, aniž by to bylo v rozporu s platnými pravidly služebního řádu, na tom, aby jeho odměna nebyla poté, co byl na základě uznání osobních zásluh jmenován na vyšší místo, snížena.
81 Pokud jde konečně o návrhová žádání obsažená v žalobě týkající se úplné obnovy služebního postupu žalobce, je třeba konstatovat, že jsou součástí opatření, jež bude žalovaná muset přijmout za účelem zajištění splnění povinností vyplývajících z tohoto rozsudku.
82 S ohledem na výše uvedené je třeba dojít k závěru, že OOJ porušil zásadu, podle které má každý úředník právo na služební postup v rámci svého orgánu, tím, že zařadil žalobce, který byl jmenován na vyšší místo po 1. květnu 2004 postupem pro přijetí do služebního poměru zahájeným před tímto datem na základě čl. 29 odst. 2 služebního řádu, do nižší platové třídy a stupně, než měl před svým jmenováním.
83 V důsledku toho, aniž by bylo třeba posoudit ostatní argumenty předložené na podporu prvního, třetího a čtvrtého žalobního důvodu, jakož i druhý žalobní důvod a námitku protiprávnosti vznesenou vůči čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, je třeba zrušit napadené rozhodnutí.
K nákladům řízení
84 Jak Soud rozhodl v rozsudku ze dne 26. dubna 2006, Falcione v. Komise (F‑16/05, Sb. VS s. I-A-1-3 a II-A-1-7, body 77 až 86), je třeba do doby, kdy vstoupí v účinnost jednací řád Soudu, a zejména zvláštní ustanovení týkající se náhrady nákladů řízení, použít pouze jednací řád Soudu prvního stupně Evropských společenství použitelný mutatis mutandis na Soud na základě čl. 3 odst. 4 rozhodnutí Rady 2004/752/ES, Euratom ze dne 2. listopadu 2004 o zřízení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (Úř. věst. L 333, s. 7) až do doby, kdy vstoupí v účinnost jednací řád Soudu pro veřejnou službu Evropské unie.
85 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Jelikož žalovaná neměla ve věci úspěch, je třeba jí uložit náhradu nákladů řízení.
86 Krom toho na základě čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce tohoto jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady. Rada tudíž jakožto vedlejší účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Komise Evropských společenství ze dne 18. května 2005 se v rozsahu, v němž zařazuje J. da Silvu jakožto ředitele do platové třídy A*14 stupně 2, zrušuje.
2) Komise Evropských společenství nahradí náklady J. da Silvy a ponese vlastní náklady řízení.
3) Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení.
Van Raepenbusch | Boruta | Kanninen |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 28. června 2007.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
W. Hakenberg | | S. Van Raepenbusch |