Věc T-362/08
IFAW Internationaler Tierschutz-Fonds gGmbH
v.
Evropská komise
„Přístup k dokumentům – Nařízení (ES) č. 1049/2001– Dokumenty týkající se realizace průmyslového projektu v oblasti chráněné na základě směrnice 92/43/EHS – Dokumenty pocházející z členského státu – Námitky vznesené členským státem – Částečné odepření přístupu – Výjimka týkající se hospodářské politiky členského státu – Článek 4 odst. 5 až 7 nařízení č. 1049/2001“
Shrnutí rozsudku
1. Evropská unie – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Dokumenty pocházející z členského státu
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 1 až 3 a 5)
2. Evropská unie – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Ochrana veřejného zájmu – Dokumenty pocházející z členského státu
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 1 písm. a) a odst. 5]
3. Evropská unie – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah
(Článek 253 ES; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, články 4, 9 a čl. 11 odst. 2)
4. Evropská unie – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Výjimky z práva na přístup k dokumentům – Povinnost poskytnout částečný přístup k informacím nezahrnutým ve výjimkách
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 4 odst. 1 až 3 a 6)
1. Jestliže rozhodnutí orgánu o odepření přístupu k dokumentu pocházejícímu z členského státu odpovídá žádosti tohoto členského státu podle čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, je v pravomoci soudu Unie na návrh žadatele, vůči němuž dožádaný orgán uplatnil odepření přístupu, přezkoumat, zda toto odepření mohlo být právoplatně založeno na výjimkách uvedených v čl. 4 odst. 1 až 3 nařízení č. 1049/2001, a to bez ohledu na to, zda k tomuto odepření došlo na základě posouzení těchto výjimek samotným orgánem, nebo dotčeným členským státem. Z toho plyne, že přezkum soudem Unie není v důsledku použití čl. 4 odst. 5 tohoto nařízení omezen na přezkum prima facie. Použití tohoto ustanovení proto nebrání tomu, aby byl proveden úplný přezkum rozhodnutí daného orgánu o odepření přístupu, které musí být v souladu zejména s povinností uvést odůvodnění a které je založeno na věcném posouzení dotyčného členského státu, zda se uplatní výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 až 3 uvedeného nařízení.
Ze skutečnosti, že soud Unie vykonává úplný přezkum použitelnosti dotčených hmotněprávních výjimek, nevyplývá, zda orgán, který rozhodnutí přijal, je či není oprávněn k úplnému přezkumu námitek předložených členským státem podle čl. 4 odst. 5 nařízení č. 1049/2001. I když tento orgán odepře přístup k dokumentu pocházejícímu z členského státu poté, co na základě přezkumu prima facie konstatuje, že podle jeho názoru nejsou důvody nesouhlasu uvedené tímto členským státem v námitkách zjevně irelevantní, není přezkum soudem Unie v důsledku použití čl. 4 odst. 5 omezen na přezkum prima facie použitelnosti hmotněprávních výjimek stanovených v odstavcích 1 až 3 tohoto článku, neboť použitelnost těchto výjimek přezkoumává na základě věcného posouzení provedeného dotyčným členským státem.
(viz body 86–88)
2. Pokud jde o rozsah přezkumu legality rozhodnutí o odepření přístupu k dokumentu soudem Unie v případě uplatnění některé z hmotněprávních výjimek stanovených v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, je třeba orgánu, který rozhodnutí přijal, přiznat široký prostor pro uvážení, aby sám určil, zda zpřístupnění dokumentů z oblastí, na které se vztahují uvedené výjimky, může ohrozit veřejný zájem. Tento prostor pro uvážení má oporu zejména v tom, že rozhodnutí o odepření přístupu má v takových případech komplexní a choulostivý charakter, který si žádá mimořádný stupeň obezřelosti, a že kritéria uvedená v citovaném čl. 4 odst. 1 písm. a) jsou velmi obecná.
Tato úvaha platí i tehdy, když se uplatnění hmotněprávní výjimky uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 v případě odepření přístupu k dokumentu pocházejícímu z členského státu podle čl. 4 odst. 5 uvedeného nařízení ze strany orgánu zakládá na posouzení členského státu. Posouzení otázky, zda zpřístupnění určitého dokumentu ohrozí zájmy chráněné těmito hmotněprávními výjimkami, může totiž spadat do politické odpovědnosti tohoto členského státu. V takovém případě musí tento členský stát, stejně jako daný orgán, disponovat širokým prostorem pro uvážení.
Přezkum soudem Unie se proto musí omezit na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci.
(viz body 104–105, 107)
3. V případě rozhodnutí o odepření přístupu k dokumentu na základě výjimky uvedené v článku 4 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise musí odůvodnění vysvětlit, jak může přístup k tomuto dokumentu konkrétně a skutečně ohrozit veřejný zájem chráněný touto výjimkou. Může být nicméně nemožné uvést důvody odůvodňující důvěrnost dokumentu, bez ohledu na to, zda je, či není citlivý ve smyslu článku 9 uvedeného nařízení, aniž je zpřístupněn obsah tohoto dokumentu, a tedy výjimka zbavena svého základního účelu.
Nutnost nezmínit informace, které by nepřímo poškodily zájmy, jež mají dotčené výjimky chránit, je zdůrazněna zejména v čl. 11 odst. 2 nařízení č. 1049/2001. Toto ustanovení zejména stanoví, že pokud je v rejstříku orgánu činěn odkaz na dokument, bez ohledu na to, zda je, či není citlivý ve smyslu článku 9 uvedeného nařízení, takový odkaz musí být učiněn způsobem, který neohrozí ochranu zájmů uvedených v článku 4 téhož nařízení.
(viz body 110–112)
4. Článek 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise není neoddělitelně spjat s odstavci 1 až 3 tohoto článku. Ačkoli je konkrétní posouzení výjimek stanovených v těchto ustanoveních nezbytnou podmínkou pro rozhodnutí o možnosti přiznat částečný přístup k dotčenému dokumentu, nevztahuje se posouzení takové možnosti na podmínky uplatnění dotčených výjimek. Požadavek na takové posouzení plyne ze zásady proporcionality. V případě uvedeného čl. 4 odst. 6 je totiž nezbytné posoudit, zda cíle sledovaného odepřením přístupu k určitému dokumentu lze dosáhnout i za předpokladu, že se skryjí pouze ty části textu, které by mohly poškodit chráněný zájem.
Podmínky použitelnosti čl. 4 odst. 6 nařízení č. 1049/2001 jsou tudíž posuzovány zvlášť a v jiné fázi analýzy než podmínky použitelnosti výjimek z práva na přístup stanovených v odstavcích 1 až 3 tohoto článku.
(viz body 147–148)